Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 64

KULTURA / CHANTAL POULLAIN POLÍVKOVÁ

Na úplném začátku života Na-

dace Archa Chantal šlo one-

známou pevninu. Setkala jste

se isodmítáním. Ale oněco

později vznikly projekty vPra-

chaticích, Brně…

Ještě před první realizací heren a re-

laxačních místností se staly mým

důkazem, že se vydávám správnou

cestou, kojenecké lahve s dudlíkem

na krmení a pití pro miminka. Jsem

zastánkyně sání, ale dávná námitka

na klinice byla, že láhve jsou skleně-

né a při pohybu nebezpečné. Odjela

jsem tehdy do Rakouska, naplnila

jsem auto plastovými lahvemi s dud-

líkem. Pomyslíte si, taková maličkost,

ale kolik věcí to spustilo? Miminka

byla klidnější, jako by se ocitla v kru-

hu bezpečí s rodiči. Všem se ulevilo

– personálu i malým pacientům.

Kterou fázi máte sama na realiza-

ci dalšího projektu nejraději?

Mám ráda především přípravu, kdy

se v týmu procházíme po odděle-

ních. Někdy se ptáme na názor dětí

na oddělení nebo je vyzveme: napište

nám na papír, co tady chybí, aby vám

bylo líp. Stejné dotazy dostává i per-

sonál – řekněte, co byste potřebovali.

Prezentujeme zamýšlený dětský svět,

vždy podle charakteru jednotlivého

oddělení, protože každé z nich je spe-

cifické. Někdy jde o loď, jindy o lout-

kové divadlo, cirkus, někdy pláž nebo

zoologickou zahradu. Projekty jsou

navrhovány výtvarníky a architekty –

ve spolupráci s dětskými psychology,

lékaři a sestrami. Barvy, zem, svět-

lo, nábytek, herna, všechno má svůj

smysl. Ovšem jedno každé oddělení

v nemocnici má své potřeby a my je

musíme citlivě respektovat. Určité

barvy jsou prostě v některém inte-

riéru nemocnic vyloučené, nemohou

se použít. Odlišnou vizi se snažíme

realizovat na psychiatrii, musíme tam

s lékaři daleko víc pracovat – co si

můžeme dovolit a co ne…

Aběhem finiše realizace?

Na projekt na papíře musíme najít

prostředky na jeho realizaci, a pak?

Sloužíme dětem, musí jít o dokona-

lou záležitost. Ke konci se vždy na

oddělení objeví hračky, tisíc a jedna

potřebných i příjemných věcí. A já?

Můžu popojet dál, na další štaci.

Samozřejmě ten nový projekt je

dar a patří nemocnici, ale to, co nám

v Nadaci Archa Chantal zůstává, je

stabilní pupeční šňůra. Zůstáváme

v kontaktu, z psychiatrie se třeba