10/2025

• Strana 1

  Jachtař, který objevil

  loď pro vozíčkáře

  strana 20

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  –/

  ●

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  www.muzes.cz

  Koupí

  tohoto časopisu

  podpoříte

• Strana 2

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  JAN PIČMAN:

  NEBÝT SÁM

  JE LEPŠÍ

  STR. 8

  TIP NA VÝLET:

  ZA MACOCHOU

  A KRÁPNÍKY

  STR. 26

  DESIGN:

  INSPIRACE JAPONSKEM

  PRO ZDRAVÁ ZÁDA

  STR. 42

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek

  (e-mail:jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722966233)

  Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz),

  Štěpán Beneš (e-mail: stepan.benes@muzes.cz),

  Radek Musílek (e-mail: radek.musilek@muzes.cz),

  Jan Šilpoch (e-mail: jan.silpoch@muzes.cz)

  Manažerka redakce: Kateřina Uhrová

  (e-mail: katerina.uhrova@muzes.cz, mobil: 722966510).

  Korektorka: Martina Čechová

  Adresa redakce: Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 722966510. Telefon: 224242973

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr.Alena Dernerová,

  PhDr.Jiřina Šiklová, CSc., Mgr.Tomáš Cikrt,

  PhDr.Martin Kovář, PhDr.Jan Pičman,

  Mgr.Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová,

  Mgr.Jan Šesták, MUDr.Jiří Soukup 

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází včervenci 2014.

  Vychází zafinanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR

  aMinisterstvo pro místní rozvoj ČR.

  Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava asazba: Jan Bělovský.

  Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33,

  Praha-Stodůlky

  Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej: Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně: Jan Šilpoch

  Partneři

  redakce:

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Co mají společného Stephen Hawking

  aHenri de Toulouse-Lautrec, nebo Bedřich

  Smetana aJosef Sudek? Jsou na první po-

  hled jiní než ostatní. Svůj handicap nesli –

  ajeden znich ještě nese – více méně těžce.

  Apřesto dokázali víc než kdokoliv znás.

  Kdo zná jejich životopisy, dobře ví,

  že zatímco Stephen Hawking má tři děti

  avnouče aBedřich Smetana měl milova-

  nou dceru, zbylí dva jmenovaní to měli se

  životními partnerkami poněkud kompli-

  kovanější. Nikterak nezastírali, že to bylo

  ikvůli jejich postižení.

  Kčasu prázdnin láska pochopitelně

  patří, atak jsme zjišťovali, jak partnerské

  vztahy lidí spostižením vypadají dnes.

  Aco si onich kdo myslí. Není nezajímavé

  vědět, že například senátorka Daniela

  Filipiová se ve svém sloupku na straně 13

  podivuje nad tím, že někdo ještě vůbec

  rozlišuje mezi vztahem lidí shandicapem

  atakzvaně zdravých. To socioložka Jiřina

  Šiklová ve sloupku na straně 15 naopak

  vysvětluje, že zatímco zdraví lidé prochá-

  zejí během dospívání obdobím jakéhosi

  otloukání životem, lidé spostižením to

  mají jinak. Okolí je trochu lituje abrání,

  vyrůstají pod ochranou rodiny ainstitucí.

  Aikdyž se jim potom někdo občas posmí-

  vá, tak ve chvíli, kdy si hledají partnera,

  bývají na tuto situaci mnohem méně

  připraveni.

  Příběh Markéty Peluňkové, oníž píšeme

  na straně 11, je toho důkazem. Vzal si ji

  sobec amamánek, který očekával, že coby

  postižená chudinka bude vděčná za to,

  že sní vůbec někdo je. Druhý manželský

  pokus jí už ale vyšel, atak Markéta dnes

  vychovává několik dětí.

  Vdobě, kdy se po deseti letech růstu

  vloni vČesku počet obyvatel snížil, je to

  zpráva víc než příznivá. Tvrdá data totiž

  potvrzují trend, podle něhož ubývá novo-

  rozenců; loni se narodilo 106 800 dětí, což

  je o1800 méně než vroce 2012. Včeské

  kotlině navíc vloni vstoupilo do manželství

  nejméně párů za posledních 95 let.

  Otěch, kteří utrpěli těžký úraz, aten

  jim natolik změnil život, že se hned na

  první pohled liší od ostatních, se říká, že

  dokážou dobře rozlišit podstatné věci od

  nepodstatných. Nefňukají nad malič-

  kostmi, nevymýšlejí si zbytečné problé-

  my. Aprávě tohle mnohé znich – spolu

  sohromnou pílí – dokáže vyburcovat

  kvýkonům, na které ostatní, přestože jsou

  zdraví, nikdy nedosáhnou.

  Přeji vám inspirativní čtení. 

  JINDŘICH ŠTĚPÁNEK

  Odlišnosti

  DOBRÉ ZPRÁVY

  Do Varů opět bez bariér

  Rekondiční pobyt

  Cyklomaraton

  Čtyřkolky jsou naše nohy

  Kurzy jachtingu 4–5

  ANKETA

  Jak reaguje okolí na váš vztah spostiženým

  partnerem, partnerkou? 6

  TÉMA: PARTNERSKÉ VZTAHY

  LIDÍ SPOSTIŽENÍM

  Jan Pičman: Nebýt sám je lepší 8–10

  Nejsem žádná chudinka 11–13

  Pohádkový? Ne, obyčejný příběh 14–15

  PŘÍBĚH KONTA BARIÉRY

  Nic zvláštního se nestalo? 16–17

  SEBEOBRANA VOZÍČKÁŘŮ

  Už se ubráním 18–19

  PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

  Souboje ve vlnách 20–22

  AUTISTÉ VZAHRANIČÍ

  Vykoukněme přes plot 24–25

  TIP NA VÝLET

  Za Macochou a krápníky 26–28

  FILM

  Moje postižení není téma 30–31

  NA CESTÁCH

  San Franciskem na vozíku 32–34

  UMĚLCI KONTA BARIÉRY

  Monika Lanz:

  Výstavy jsou jen třešnička na dortu 35-37

  VÝVOJ PROTETIKY

  Velká válka invalidů 38–40

  Náhradní ruce, náhradní nohy 40–41

  DESIGN

  Inspirace Japonskem pro zdravá záda 42–44

  KONTO BARIÉRY, MELANTRICHOVA 

  Setkání, která mě posilují 45

  NA ZKUŠENOU KSOUSEDŮM

  Rakousko pro dobrovolníky 46–47

  AUTO-MOTO

  Výběr auta a jeho detaily 48–51

  POVÍDKA

  Zdeněk Jirků: Kráska s pádnou rukou 52–53

  VAŠE FOTOGRAFIE

  Chvíle pohody 54–55

  SENSEN

  Drsné léto seniorů 60–61

  KŘÍŽOVKA OCENY 62

• Strana 4

  časopis pro ty, kteří se nevzdávají

  4

  asistence si mohou vyzkoušet nezávislý

  způsob života mimo svůj domov. Asistenti

  jsou plně fundovaní. Vrámci pobytů pro-

  bíhá rehabilitace ivzdělávací aaktivizační

  činnosti. Vednech 12.–19. 7. 2014 se jeden

  takový pobyt uskuteční vmalebné krajině

  obce Soběšice naKlatovsku (www.sobesice.

  eu). Místem pobytu bude hotel Pod Hořicí.

  Ubytovací zařízení nabízí prostorné dvou-

  lůžkové pokoje se sociálním zařízením nebo

  čtyřlůžkové se společným sociálním zaříze-

  ním napatře. Budova je převážně bezba-

  riérově upravena, jsou vní čtyři společenské

  místnosti stelevizí, tělocvična, sauna, reha-

  bilitační zařízení skoupelemi amasážemi,

  jídelna abufet. Program abližší informace

  kpobytu budou organizátoři upřesňovat

  nastránkách www.apropovozickari.com.

  Přihlášky posílejte nae-mail: radimbeles@

  centrum.cz nebo naRadim Běleš,

  Frýdlantská 188, 73802 Frýdek-Místek,

  tel: +420 608975772. 

  Cyklomaraton

  Vozíčkář anadšený cyklista Heřman Volf

  se svým týmem připravil druhý ročník cyk-

  listické pouti napříč Českou aSlovenskou re-

  publikou OPEL HANDY CYKLO MARATON.

  Uskuteční se 30. 7. – 3. 8. 2014 abude se

  jednat ononstop týmový závod. Trasa bude

  měřit 2222 km alimit pro její absolvování

  je 111 hodin. Nastart se postaví 25 dvou-,

  čtyř- až osmičlenných týmů, vjejichž rámci

  bude povinně vždy alespoň jeden cyklista

  spostižením. Závodníci se vrámci týmu bu-

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  DOBRÉ ZPRÁVY

  DoVarů opět

  bez bariér

  Iletos je naMezinárodním filmovém festi-

  valu vKarlových Varech připraven projekt

  Kino bez bariér, který poskytuje pomoc

  aasistenci vozíčkářům. Festival se koná

  od4. 7. do12. 7. Projekt nabízí následující

  služby:

  informační servis – ubytování sbezba-

  riérovým přístupem, restaurace

  rezervace avstupenky zdarma pro

  hosty projektu ajejich doprovod

  asistenční servis

  doprava vKarlových Varech aokolí

  zdarma

  parkování uhotelu Thermal – dvě par-

  kovací místa pro krátkodobé parkování

  bezbariérová kina

  Každoročně rostoucí zájem ze strany

  diváků navozíku svědčí okvalitě poskyto-

  vaného servisu. Více informací naleznete

  nawww.kinobezbarier.cz. 

  Rekondiční

  pobyt

  Asociace pro osoby stělesným postižením

  Apropo pravidelně pořádá rekondiční poby-

  ty narůzných místech České republiky. Lidé

  stělesným postižením tak mají možnost

  setkávání aprostřednictvím zajištěné osobní

  dou střídat vedne vnoci, aby určenou porci

  kilometrů stihli ujet vestanoveném čase.

  Natrase bude 20 povinných průjezdních

  bodů. Budou jimi rehabilitační ústavy, spi-

  nální jednotky, speciální centra apodobně.

  Účastníky bude stejně jako vminulém

  roce sledovat vyhledávací zařízení GPS tra-

  cker. Nainteraktivní mapě webových strá-

  nek www.111hodin.cz vsekci ON-LINE tedy

  bude možné sledovat aktuální vývoj závodu

  téměř vreálném čase. Každý tým je patro-

  nem jednoho člověka, který se shandicapem

  teprve učí žít. Kromě motivace apodpory

  mu mohou vyhrát zajímavé ceny, ahlavně

  mu svou účastí zajistí místo nazážitkovém

  sportovním víkendu vpřírodě. Jedná se

  osetkání cyklistů aúčastníků závodu spolu

  sjejich svěřenci. Dohromady se pak baví

  sportem (kánoe, raft, plachetnice, plavání,

  handbike, kriket, geocaching atd.). Účelem

  je vytvořit nové vztahy apřátelství, získat

  sebevědomí apozitivní pohled naživot.

  Start 30. 7. je naplánován na8.00 zcentra

  Prahy (zatím není potvrzeno přesné místo),

  cílem bude 3. 8.spinální jednotka motolské

  nemocnice. 

  Čtyřkolky

  jsou naše nohy

  Motoklub vozíčkářů ČR pořádá orientační

  závody vozíčkářů a„ještě“ chodících, 2. srp-

  na 2014 vokolí koupaliště Velký Šenov.

  VÁŽENÍ ČTENÁŘI,

  své postřehy anázory

  nám pište

  nainfo@muzes.cz

  nebo naadresu redakce

  časopisu MŮŽEŠ,

  Melantrichova 5,

  11000 Praha 1.

  ZAJÍMAVÉ ČTENÍ

  PRO HLAVU ISRDCE!

  Informace, servis.

  Čtěte Můžeš

  nawww.muzes.cz

  DÍKY KINU BEZ BARIÉR si filmový festival

  užijí i lidé na vozíku. Foto: Ladislav Polnický

  MILOVNÍCI CYKLISTIKY šlápnou do pedálů

  pro dobrou věc. Foto: Ladislav Polnický

  SETKÁNÍ S PŘÁTELI a zábava, to jsou letní

  rekondiční pobyty. Foto: archiv Apropo

  ČTYŘKOLKY představují pro řadu vozíčkářů

  svobodu a dobrodružství.

  Foto: archiv Motoklubu vozíčkářů ČR

• Strana 5

  5

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  ZREDAKČNÍ POŠTY

  Nebezpečné radovánky

  Milé Můžeš, těším se

  na léto, na dovole-

  nou, na slunce a na

  další radovánky s

  tímto časem spojené.

  Třeba kola u vozíku

  obalená rozteklým

  asfaltem, spálená

  záda a dehydrataci

  při čekání na ucpané

  dálnici D1 v autě bez

  klimatizace. Ba ne,

  jen žertuji. Opravdu

  se těším a stejné pocity máte jistě i Vy. Proto

  Vám chci popřát příjemný odpočinek, abyste

  nám zase plni elánu mohli začít od září psát

  další články. Doufejme, že přibude jen málo

  námětů s příběhy lidí, kterým letní radovánky

  změní navždycky život. Myšleno k horšímu.

  Znám bohužel hodně kluků, kteří skočili do

  mělké vody a po úrazu páteře už nikdy nevstali

  z vozíku, ba nefungují jim pořádně ani ruce.

  Stejně tak motorkáři, nepřipoutaní automobi-

  listé, cyklisté bez helmy a další a další. Zkrátka

  buďte na sebe všichni opatrní, i když pro

  většinu čtenářů Můžeš už přichází tato rada

  asi pozdě, že? Ale stejně buďte opatrní, ať nám

  všem zůstane to zdraví, které zbylo. Ale zároveň

  si nezapomeňme užívat života!

  S pozdravem Tomáš Polák, Svitavy

  Vážený pane Poláku, děkujeme za přání

  spojené s varováním před nebezpečím, které

  skrývá letní bezstarostný čas. Bohužel existuje

  ještě mnohem víc hrozeb, jež číhají za bujarým

  či bezstarostným konáním o dovolené. Ostatně

  nemálo z takových příběhů už jsme na našich

  stránkách převyprávěli. Je naším společným

  přáním, aby žádné nové nepřibývaly.

  (red)

  Díky zatipy navýlet

  Před třemi lety jsem

  utrpěl úraz páteře,

  který mě alespoň

  prozatím posadil

  navozík. Během své

  rehabilitace jsem se

  potkal sVaším časo-

  pisem. Vždy mě ba-

  vilo cestování, takže

  reportáže zcest patří

  kmým nejoblíbeněj-

  ším rubrikám. Teď

  se už konečně cítím

  natolik fit, že chci vlétě také někam vyrazit.

  Mám už upravené auto, takže seberu pár

  kámošů apojedeme. Ještě přesně nevím kam,

  ale inspirace jsem nastránkách Můžeš našel

  dost, tak bude zčeho vybírat.

  Honza Plachý, Ostrava

  Vážený pane Plachý, máme velkou radost, že

  jsme pro vás byli inspirací. Přesně to je naším

  cílem. Přejeme šťastnou cestu, ať se výprava

  podaří abudeme se těšit nazprávu ponávra-

  tu. Kdybyste měl chuť, zkuste také pro naše

  čtenáře napsat reportáž ze své cesty. Třeba

  ivy někoho vpodobné situaci inspirujete.

  (red)

  Trampoty se žádostí

  Rád bych se sostat-

  ními čtenáři podělil

  osvoji zkušenost se

  žádostí ozvýšení

  příspěvku napéči.

  Jen poznamenám,

  že jsem vozíčkář,

  který momentálně

  bere nejnižší stupeň,

  tedy 800 Kč měsíčně.

  Když mi kamarádi

  islehčím postižením

  pořád říkali, jak

  berou víc aže není možné, abych já měl tak

  málo, rozhodl jsem se přece jen jednat, ikdyž

  mám kjednání súřady vrozený odpor. Aná-

  sledující zážitky mi jen potvrdily, že je důvod.

  Nejdřív mi přišla našetření sociálka, která

  se předem neohlásila, takže já byl normálně

  vpráci. Hysterickým zvoněním probudila

  moji manželku, které následně vynadala, kde

  jsem. Skutečnost, že jsem vpráci, komen-

  tovala významným „aha“ aněco si napsala

  dopapírů. Lhala, že včera mluvila smým ot-

  cem, který je uvedený jako poskytovatel péče.

  Prý mu oznámila, že dnes přijde. To můj otec

  rezolutně popřel, nikdo nevolal. Domluvili

  jsme tedy jiný termín anávštěva proběhla už

  vcelku poklidně.

  Dnes se ale odehrál další kousek, který

  už mě přinutil napsat doMůžeš. Ačkoliv

  jsem kžádosti přiložil několik aktuálních

  lékařských zpráv odrůzných lékařů, právě

  mi přišel dopis ze správy sociálního zabez-

  pečení, abych dopěti dnů kontaktoval svého

  praktického lékaře anechal se zaúčelem

  posouzení zdravotního stavu vyšetřit. To si

  snad dělají legraci! Vždyť přesně tohle jsem

  jim před měsícem posílal. Právě kvůli tomu

  jsem usvojí doktorky už jednou byl. Bude

  si myslet, že jsem se zbláznil, až se objevím

  znovu vedveřích. Nehledě nato, že vnejbližší

  době neočekávám zázračné uzdravení, takže

  můj stav je přinejmenším stejný, apokud se

  změní, tak bohužel ne klepšímu.

  Asi je zbytečné ptát se, proč věci takhle fungu-

  jí. Jen jsem si musel ulevit atrochu se ztoho

  vypsat. Ato ještě ani nevím, jak dopadne

  rozhodnutí…

  Spozdravem Pavel Novák, Praha

  Vážený pane Nováku, chápeme vaše rozhoř-

  čení, ale je zbytečné se rozčilovat. Byrokratic-

  ký aparát tím stejně nezměníme, jen si sami

  pocucháme nervy. Tím nechceme říct, že má

  člověk rezignovat anechat si všechno líbit.

  Určitě je možné zkusit se ozvat napřísluš-

  ných místech. Ovšem, jak praví jedno moudré

  přísloví, netrapme se tím, co nedokážeme

  změnit, azměňme to, co změnit dokážeme.

  Důležité je však umět odlišit jedno oddru-

  hého.

  (red)

  Své postřehy anázory

  nám pište na

  info@muzes.cz

  nebo naadresu

  Redakce časopisu Můžeš,

  Melantrichova 5

  11000 Praha 1. 

  Lipno: Na vozíku

  nad koruny stromů

  strana 22

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  –/

  ●

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  M0708_2013.indd 1 7/24/2013 7:35:20 AM

  Když se člověk

  umí radovat...

  strana 18

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  5/2014

  ●

  Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  M05_2014.indd 1 4/11/2014 8:12:13 PM

  Největší problém Česka?

  Bydlení!

  říká Sri Kumar

  Vishwanathan

  strana 11

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  4/2014

  ●

  Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  M04_2014.indd 1 3/17/2014 1:17:04 PM

  Účastníci závodů se sjedou namísto

  konání už 1. srpna. Druhý den se startuje

  v11.00. Soutěží se vkategorii vozíčkářů

  achodících. Obě skupiny čekají dvě kola

  závodů. Slavnostní vyhlášení výsledků je na-

  plánováno na17.00 h. Povyhlášení vítězů

  naúčastníky čeká hudební produkce místní

  rock kapely ANGELIC PROJEKT. Startovné

  činí 300 Kč, vstupné je dobrovolné (výtěžek

  bude poukázán Motoklubu vozíčkářů ČR,

  jehož zakladatelem byl nedávno zesnulý he-

  rec Jan Kašpar). Občerstvení zajišťuje bufet

  ukoupaliště. Nocování vevlastním stanu,

  pod širákem, vautě nebo vbezbariérovém

  penzionu Rytíř zJežova – Mikulášovice-Sal-

  mov. Více nawww.mkvcr.cz. 

  Kurzy jachtingu

  Centrum sportovních aktivit zdravotně

  postižených studentů Univerzity Karlovy

  asdružení No foot No stress pořádají Kurzy

  jachtingu tělesně postižených. Odehrají se

  10.–17. 8. 2014 a17.–24. 8. 2014 vchor-

  vatském Viganji. Kurz je určen pro tělesně

  postižené ajejich doprovody. Sdružení

  No foot No stress vzniklo jako dobrovolné

  anezávislé společenství sdružující osoby

  se zdravotním handicapem poamputaci

  dolních končetin aosob spřízněných stímto

  postižením.

  Předpokladem pro účast nakurzu je

  plavecká zdatnost. Cena činí 5500 Kč zatý-

  den. Zahrnuje ubytování vedvoulůžkových

  apartmánech Vicelič skuchyňkou. Kdispo-

  zici jsou oplachtěné katamarány atrima-

  rány, kajaky, windsurfy ahlavně zkušení

  instruktoři. Kromě samotného plachtění je

  připraven program zahrnující přednášku

  ozákladech hydro- aaerodynamiky jach-

  tingu, přípravu plavidel amožnosti dalších

  sportů – tenisu, cyklistiky, kolečkových brus-

  lí avolejbalu. Více informací oakci získáte

  naemailu shrusova@centrum.cz aosa-

  motném sdružení se více dočtete nahttp://

  nofoot.cz. 

  LIDÉ PO AMPUTACI budou mít příležitost

  zkusit jachting na moři. Foto: Jan Spilka

• Strana 6

  časopis pro ty, kteří se nevzdávají

  6

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Stručně řečeno: nerea-

  guje nijak zvláštně. Jiné

  to ale bylo napočátku

  našeho vztahu. Je potře-

  ba uvést, že sbudoucí

  manželkou jsme se

  seznámili nasamém po-

  čátku devadesátých let,

  tedy těsně posametové

  revoluci.

  Jak známo, ještě krátce

  předtím komunisti „inva-

  lidy“ odstrkovali doústa-

  vů, aby nebyli ostatním

  moc naočích anekazili

  obraz zdravé ašťastné

  socialistické společnosti.

  Aztoho důvodu byli

  někteří lidé zmého okolí

  přinejmenším překvape-

  ni, že jsem začal chodit

  spartnerkou navozíku

  apozději si ji ještě kevše-

  mu vzal.

  Ta doba je naštěstí už

  zanámi, dnes jsou lidé

  shandicapem vnímáni ví-

  ceméně bez povšimnutí,

  tedy ipoboku „zdravé-

  ho“ partnera, přesněji

  partnera bez viditelného

  postižení.

  

  MATOUŠ FILIPI

  jeho manželka,

  politička Daniela Filipiová,

  je upoutána nainvalidní vozík

  Reakce lidí vnašem okolí

  jsou různé. Odzvědavých

  pohledů kolemjdoucích

  až poslova obdivu, že

  dokážu žít shandicapo-

  vaným. Moji rodiče měli

  problém náš vztah při-

  jmout, ale nyní respektují

  mé rozhodnutí. Vyslechla

  jsem si inázor, že budu

  Matějova matka aošet-

  řovatelka. Blízcí přátelé

  se ptají, jaké to je, ale

  Matěje berou absolutně

  normálně, zkoušejí si

  ijeho vozík. V99 % se

  mě lidé ptají nasexuální

  život.

  To je podle mého názoru

  ten největší předsudek

  „choďáků“ – myslí si,

  že vozíčkář nemůže,

  tím pádem nemá nárok

  naplnohodnotný vztah.

  Nejspíš iproto mě mnoho

  lidí automaticky považuje

  zaMatějovu kamarádku.

  Aco je pro mě největší

  handicap našeho vztahu?

  Je to prostě chlap! Chlap,

  který si všimne nepořád-

  ku, až když přes něj ne-

  vidí, který by zapomněl

  ihlavu, kdyby to šlo,

  akterý by přišel pozdě

  inaschůzku spreziden-

  tem.

  

  VERONIKA SAIVEROVÁ

  její přítel,

  prodavač Matěj Čechák,

  je upoután nainvalidní vozík

  Se svým manželem jsem

  se seznámila už jako

  sčlověkem se zdravotním

  postižením. Vdobě, kdy

  jsme se poznali, byl man-

  žel politikem, veřejně

  známou osobou aokolím,

  ale ani mnou osobně

  nebyl vnímán jako člo-

  věk, který je nějak svým

  handicapem limitován.

  Snad pouze moje nejbliž-

  ší rodina mě vpočátku

  našeho vztahu upozor-

  ňovala naurčitá rizika.

  Moji přátelé aznámí však

  nikdy neměli anemají

  žádný problém stím, že

  žiji sčlověkem se zdra-

  votním postižením.

  Jediný problém vidím

  vtom, že se mnou

  manžel nemůže jezdit

  naakce snašimi fenkami

  rhodéského ridgebacka,

  protože prostředí bývá

  bariérové. Václav je

  velmi komunikativní,

  má rád společnost. To se

  projevuje také vevztahu

  knašemu okolí. Žijeme

  jako každá jiná rodina

  sdětmi amyslím si, že

  jsme itak vnímáni.

  

  OLGA KRÁSOVÁ

  její manžel,

  předseda NRZP Václav Krása,

  je upoután nainvalidní vozík

  Moje odpověď navaši

  otázku má dvě roviny:

  jak reaguje okolí navztah

  spostiženým partne-

  rem ajak reaguje okolí

  navztah se známým

  hercem.

  Obojí se totiž odsebe

  nedá oddělit. Najednu

  stranu, asi iprávě proto,

  že Honza není úplně ano-

  nymní vozíčkář, se knám

  oběma většina lidí chová

  moc hezky.

  Nadruhou stranu

  moje nejbližší okolí

  mělo vdobě, kdy jsem

  sHonzou začala chodit

  aposléze žít, mnohem

  větší obavy ztoho, že je

  herec. To, že je navozí-

  ku, myslím, nikdo moc

  neřešil.

  

  RADKA POTMĚŠILOVÁ

  její manžel,

  herec Jan Potměšil,

  je upoután nainvalidní vozík

  Jak reaguje okolí

  naváš vztah

  spostiženým

  partnerem,

  partnerkou?

  PELHŘIMOV BEZ BARIÉR. Město

  Pelhřimov přislíbilo dokonce

  letošního roku vytvořit novou

  koncepci bezbariérových tras

  městské hromadné dopravy.

  Bezbariérově napojit by měla

  zejména místní Domov senio-

  rů. Odroku 2007 navíc město

  nezahálí akaždá nově vznikající

  nebo opravovaná komunikace

  získala bezbariérovou podobu.

  Podle zastupitelů je centrum

  města už poměrně bezbariéro-

  vé, naúřady vedou plošiny nebo

  je napojen zvonek naúředníka.

  Nadalší bezbariérové úpravy se

  město pokusí získat dotace.

  VÍNO PRO NEVIDOMÉ. Vi-

  nařství Blatel zBlatnice pod

  Sv. Antonínkem naSlovácku

  začalo odledna letošního roku

  prodávat vína sinformacemi

  pro nevidomé. Nasvé etikety

  nechává vinařství vedle běžného

  textu razit Braillovým písmem

  základní informace oodrůdě

  abarvě vína. Zrakově handica-

  povaní tak například poznají,

  zda se jedná oMuškát, Merlot

  nebo Sauvignon, červené, bílé

  nebo růžové. Lahve jsou běž-

  někdostání vobchodních ře-

  tězcích Albert, Tesco, Kaufland

  nebo Enapo, firma vyrobí zarok

  zhruba 250 tisíc takto uprave-

  ných lahví.

  SENIOŘI TESTUJÍ TELEFONY.

  Tři muži zdomu spečovatel-

  skou službou ze severočeského

  Jirkova testují přímo vterénu

  unikátní mobilní technologii

  pro seniory ahandicapované.

  Speciální chytrý mobilní telefon

  svelkým displejem spřehledný-

  mi ikonami umí kromě běžných

  funkcí vyvolat poplach vpřípadě

  ohrožení, identifikovat polohu,

  komunikovat sdohledovým

  centrem nebo rodinou aprů-

  běžně kontroluje také zdravotní

  stav uživatele. Až dosud byla

  technologie testována pouze

  vsimulovaném prostředí labo-

  ratoře ČVUT. Terénní test bude

  probíhat až dokonce roku, pak

  by měl telefon scenou do10 ti-

  síc korun přijít naběžný trh.

  NANOVÉ ADRESE. Centrum

  pro zdravotně postižené Zlín-

  ského kraje sídlí nově naadrese

  Smetanova 1484, Vsetín. Vsed-

  mém patře věžového domu je

  bezbariérově přístupná kance-

  lář, kdispozici jsou dva výtahy.

  Centrum poskytuje konzultace

  ohledně kompenzačních po-

  můcek, orientace vzákoně aso-

  ciálních systémech, pomoc se

  vzděláváním, jednáním súřady

  izprostředkováním kontaktu

  se společenským prostředím.

  Kancelář je sdílena se Svazem

  neslyšících anedoslýchavých

  veVsetíně, namístě je možné

  zakoupit ibaterie donaslou-

  chadel. Provozovatelé věří,

  že se díky novému prostoru

  stane poradna pro klienty

  dostupnější. Další informace

  nawww.czp-ck.cz.

  

  (šb)

  ANKETA

  DOBRÉ ZPRÁVY

• Strana 7

  Když se člověk

  umí radovat...

  strana 18

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  5/2014

  ●

  Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  M05_2014.indd 1

  4/11/2014 8:12:13 PM

  Golfová ponížení

  Marka Ebena

  strana 22

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  /

  ●

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  K č

  www.muzes.cz

  Koupí

  tohoto časopisu

  podpoříte

  M06_2014.indd 1 5/18/2014 4:28:21 PM

  Jachtař, který objevil

  loď pro vozíčkáře

  strana 20

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  7–8/2014

  ●

  Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

  www.muzes.cz

  Koupí

  tohoto časopisu

  podpoříte

  M0708_2014.indd 1

  6/13/2014 8:33:53 AM

  PŘEDPLAŤTE SI ČASOPIS

  Výhodné předplatné nadva roky za380 Kč!

  Pokud si předplatíte Můžeš nadva roky,

  ušetříte proti ročnímu předplatnému

  100 Kč aproti volnému prodeji 280 Kč.

  Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím naKonto Bariéry.

  2. Ušetříte, při předplatném nadva roky je to 280 Kč.

  3. Můžete vyhrát MP3 přehrávač akartu Handy Card.

  Čím je Rehabilitační ústav

  Kladruby u Vlašimi unikátní?

  Odpovědi natuto otázku zasílejte do15. srpna 2014

  naadresu redakce: Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  nebo namailovou adresu: info@muzes.cz.

  Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.

  Minulou otázku správně zodpověděla

  Zuzana Smítalová z Prahy 9.

  Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.

  Ta přináší velké množství slev, kromě jiného naservis aut

  apohonné hmoty.

  Soutěž okartu Handy Card!

  Objednávám předplatné

  časopisu Můžeš

  roční předplatné za240 Kč

  dvouleté předplatné za380 Kč

  JMÉNO APŘÍJMENÍ:

  NÁZEV ORGANIZACE:

  FORMA ÚHRADY:

  ULICE: ČÍSLO POPISNÉ:

  MĚSTO:PSČ:

  TELEFON:

  Vyplněný objednávkový kupon zašlete naadresu:

  Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Chcete-li

  roční předplatné

  změnit nazvýhodněné

  dvouleté, kontaktujte

  bezplatnou linku

  České pošty

  800300302

  složenkou převodem (uveďte jméno acelou adresu)

  číslo účtu: 772772772/0800

  fakturou

• Strana 8

  8

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  TÉMA: Partnerské vztahy lidí spostižením

  ■ Vztahy lidí spostižením nejsou tak odlišné.

  ■ Přehnané samaritánství nepomáhá.

  ■ Děti musí trénovat skutečný život.

  Jan PIČMAN:

  Nebýt sám

  je lepší

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Je vůbec nějaký rozdíl mezi partnerský-

  mi vztahy zdravých lidí atěch spostiže-

  ním?

  Natakovou otázku se špatně odpovídá.

  Dovztahu vstupuje člověk snějakými

  dispozicemi asnějakým očekáváním. Každý

  vztah je svým způsobem křehký asvým

  způsobem rizikový. Máte-li ale schopnost

  čelit nejrůznějším problémům, pak je jedno,

  zda jste úplně zdravý nebo máte nějaké,

  třeba ivelmi vážné, postižení. Znám vztahy,

  kde má jeden zpartnerů výrazné postižení,

  žije se zdravýmpartnerem nebo partner-

  kou afunguje to skvěle. Všechno záleží jen

  natom, co vevztahu hledáte, ataké natom,

  co jste připraven doněj vložit. Včetně

  případných ústupků, nepohodlí nebo třeba

  nepochopení okolí.

  Může být motivací knavázání vztahu

  itzv. pečovatelský syndrom, tedy potře-

  ba oněkoho se starat, ukázat mu svou

  nenahraditelnost?

  Určitě se spodobnou motivací setkáváme,

  ale velký pozor! Často to vidíme urodin, kde

  jeden utrpí vážný úraz strvalými následky

  nebo se objeví závažné avleklé onemocnění.

  Pak toto, někdy opravdu přehnané samari-

  tánství, veskutečnosti vztahu neprospívá.

  Dokonce je to ičastý důvod krozchodu.

  Vztah nejlépe funguje, když mu oba něco

  dávají aněco si berou, když jsou vpřispívání

  rovnocenní. Alidé spostižením nejčastěji

  právě chtějí, aby jejich handicap nebyl mi-

  nusem, aby byl respektován jako normalita,

  třeba obtížná, ale normalita.

  Když přijde ta těžká chvíle – nemoc, úraz

  – obnaží se kvality vztahu? Dobré, nebo

  išpatné?

  Vtom bych asi nebyl kategorický. Člověk

  je originál ajeho vztahy jsou také neopa-

  kovatelné. Také je významný vliv bezpro-

  středního okolí. Pevné, spolehlivé vztahy

  překonají, jak víme, ivelké katastrofy. Vztah

  nějak narušený, nejistý, tápající, se může

  – aznám takové případy – novou situací

  obrovsky zlepšit. Je to paradox, ale velký

  problém může přeskládat hodnoty, spustit

  novou vlnu energie, sympatií aodpovědnos-

  ti. Apak máte také zbabělce, kteří utečou.

  Bohužel velmi často při narození postižené-

  ho dítěte. Možná si odzačátku nebyli oba

  partneři spolehlivou oporou nebo přecenili

  své síly. Protože každý vztah, to je také

  nekonečná práce...

  �

• Strana 9

  9

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Znám vztahy, kde má jeden zpartnerů

  výrazné postižení ažije se zdravýmpartnerem

  nebo partnerkou afunguje to skvěle.

• Strana 10

  10

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  TÉMA: Partnerské vztahy lidí spostižením

  Mluvíte ovýznamu bezprostředního oko-

  lí. Myslíte především rodinu, příbuzné?

  Jistě, širší rodinu by zmínil naprvním místě.

  Ale dobře víme, že člověk potřebuje kolem

  sebe společenství spodobnými pohledy

  naživot, svět, způsob své existence. To ne-

  musí být jen příbuzní. Příkladem jsou nábo-

  ženské komunity. Jednak víra sama osobě

  zbavuje strachu, jednak společenství kolem

  kostela nebo modlitebny mimo jiné zaručuje

  jistou automatickou solidaritu. Avztah, kte-

  rý se může opřít ovědomí nezištné pomoci,

  rady nebo jen schopnosti trpělivě naslou-

  chat, jako by měl půlku problémů zasebou.

  Když toto všechno víme, lze spolehli-

  vě odhadnout, zda akdy má postižený

  člověk skutečnou naději naspolehlivý

  dlouhodobý vztah?

  Nelze. To asi nikdo neumí aumět nebude.

  Znám případy dlouholetého akrásného

  soužití dvou postižených, nakteré bychom

  nazačátku nevsadili. Ažijí moc dobře.

  Třeba museli rezignovat nareprodukční

  funkci rodiny, třeba mají obtíže sbydlením,

  sociální pomocí, třeba je ijejich vlastní

  rodiny nechtějí pochopit amuseli si najít

  novou skupinu přátel, třeba vzdorují posmě-

  chu okolí. Přesto mají krásný obdivuhodný

  vztah. Apak vidíte člověka, lhostejno, sjak

  velkým postižením, který se pořád kouká jen

  nasebe, zkoumá, zda by vztah pro něj byl,

  zkrátka obává se…

  Není prostě jen nepřipravený – třeba

  dosavadní výchovou?

  To je možné, zasvé praxe jsem zažil desítky

  rodičů našich žáků istudentů, kteří nepo-

  chopili, že neustálé ochraňování, přehnaná

  péče, itřeba neobjektivní omlouvání svých

  �

  případného partnera až potom může být

  zase těžší.

  Říká vám vaše dlouholetá zkušenost, že

  je pro postižené lepší mít nějaký, třeba

  ikomplikovaný vztah, nebo rezignovat

  avěnovat svou energii něčemu jinému?

  Určitě je lepší nebýt sám. Touha povztahu

  je naprosto přirozená ajejí vymazání vesku-

  tečnosti není pravdivé. Spíš jde oiluzi nebo

  sebeklam. Ikdyž nemusí jít vždy oerotický

  vztah.

  Oco bychom se měli snažit, když vna-

  šem okolí nebo vrodině žije vpartner-

  ském vztahu člověk spostižením?

  Chovat se naprosto přirozeně. Pomáhat, ale

  smírou. Čím dříve se oba naučí žít samo-

  statně, čím větší odpovědnost nasebe pře-

  vezmou, bude to lepší. Astejně důležité je

  nevnášet dotakového vztahu stres, přepjaté

  obavy, neadekvátní očekávání, neustálé

  pochyby ojejich rozhodnutí. Podporujme

  především jejich odvahu. Auž vůbec je

  nepoměřujme tím současným reklamním

  amediálním balastem, těmi nesmyslnými

  vzory úspěšných, sportujících, krásných,

  bezstarostných, kteří stejně veskutečnosti

  ani neexistují.

  

  Vůbec je nepoměřujme tím současným reklamním

  amediálním balastem, těmi nesmyslnými vzory

  úspěšných, sportujících, krásných, bezstarostných,

  kteří stejně veskutečnosti ani neexistují.

  Kdo je PhDr.Jan Pičman

  Psycholog Jedličkova ústavu aškol.

  Dlouholetý ředitel tohoto zařízení. Věnoval

  se iklinické práci sdětmi postiženými

  nádorovým onemocněním. Je členem rady

  Konta Bariéry.

  info

  dětí vede jen ktomu, že mladý člověk není

  připraven naživot spostižením. Atedy

  inatěžkosti partnerského života. Dnes naše

  společnost víc ví nebo může vědět, než tomu

  bylo zasocialismu. Mnozí osvícení odborníci

  inaprostá většina lidí zpomáhajících profesí

  usilují právě oco nejsilnější začlenění lidí

  spostižením doběžného života. Adaří se

  to. Ovšem když rodina neakceptuje, že musí

  pracovat hlavně nabudoucnosti dítěte,

  najeho budoucích kvalitách aschopnos-

  tech, pak jsme skoro bezmocní. Rodiče ale

  zcela přirozeně jednou nebudou, ahledání

• Strana 11

  11

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  �

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  M

  arkéta Peluňková má dnes velkou

  rodinu, šťastný vztah avesvých

  čtyřiceti letech je plná optimis-

  mu. Přitom si prožila okamžiky,

  které by ujiných stačily nace-

  loživotní zatrpklost. Narodila se bez rukou

  asdeformovanýma nohama. Biologičtí

  rodiče ji odložili, dodeseti let vyrůstala jen

  poústavech. Přesto, nebo možná právě pro-

  to, dobře navazovala slidmi vokolí hezké

  vztahy. Nejprve přátelské, poadopci irodin-

  né anakonec také partnerské arodičovské.

  Ani vnich to však nebylo vždy jednoduché.

  Vrozená komunikativnost Markétě vždy

  pomáhala. Přesto se vážnému partnerské-

  mu vztahu napočátku své dospělosti spíše

  vyhýbala. Její zkušenosti se omezovaly

  nanevinné školní lásky. „Vpubertě jsem

  řešila své postižení nejvíc. Nepřipadala

  jsem si hezká, nevěřila jsem, že bych se

  mohla někomu líbit.“ Obklopovala se

  přáteli, pro které tehdy žila. Nejdůležitější

  hodnotou pro ni byla svoboda. Osamostat-

  nila se, našla si práci ivlastní byt. „Bydlela

  umě kamarádka, kterou jsem dokonce

  finančně podporovala. Já totiž už praco-

  vala,“ vzpomíná Markéta nadobu před

  dvaceti lety.

  Pocit samoty

  Počase se ale začala přece jen cítit osa-

  mocená achtěla si někoho najít. „Bylo to

  spíš racionální rozhodnutí. Chtěla jsem

  ■

  Žena s postižením se nemusí z vděčnosti podřizovat.

  ■

  Handicapovaní někdy hůř odhadnou problematické partnery.

  ■

  Markéta Peluňková potkala štěstí až ve druhém manželství.

  Život vedvou

  Poslední dubnový den je den čarodějnic.

  Pálí se ohně, griluje se amy dámy dostává-

  me nová košťata. Nevím jak vy, čtenářky,

  ale ruku nasrdce: já jsem někdy pěkná

  čarodějnice. Letošního čarodějnického

  setkání vParaCENTRU Fenix se nemohl

  jeden zklientů zúčastnit. Důvodem bylo

  výročí zlaté svatby. 50 let ode dne, kdy si

  smanželkou slíbili lásku, úctu avěrnost

  vdobrém izlém. Vdnešní době, kdy se

  vevětších městech až 50 procent man-

  želství rozpadá arozvádí, kdy je velké

  množství svobodných maminek akdy

  hodně partnerů neuzavře sňatek, ať již

  jsou důvody finanční nebo si podvědomě

  nechávají otevřená zadní vrátka – kdyby

  to nevyšlo –, je to nádherné. Kolik složitých

  situací museli společně řešit, nakolik znich

  měli rozdílný názor, kolikrát měli tichou

  domácnost, apřesto všechny situace nějak

  zvládli, dokázali vyřešit (včetně onemocně-

  ní amobility navozíku) aoslavili padesát

  let společného života.

  Jsme trhem vedeni ktomu, abychom si po-

  řídili lepší mobil, ikdyž starý ještě funguje,

  koupili nové auto, ikdyž staré jezdí dobře,

  protože tak výhodné ceny už nebudou,

  všude jsou reklamy napůjčky akaždá je

  ta nejlepší. Ale vztahy nelze koupit, nejsou

  napůjčku. Máme takové vztahy, jací jsme,

  kolik jsme ochotni donich investovat. Kolik

  času jsme ochotni naslouchat, když má

  partner problém, co jsme schopni udělat,

  abychom mu jej pomohli vyřešit. Určitě se

  každý znás tzv. spálil adal důvěru člově-

  ku, který si ji nezasloužil, ale ito kživotu

  patří azpodobných, někdy ihodně bolesti-

  vých situací, se učíme.

  Soužití dvou lidí, manželů či partnerů,

  zásadním způsobem ovlivňuje oba. Oba jej

  mohou rozvíjet, přispívat kjeho dobré-

  mu průběhu, atím získávat velké vnitřní

  bohatství. Ale také se mohou podílet najeho

  destrukci. Fakt, že jeden znich nebo oba žijí

  sdisabilitou, nasituaci nic nemění. Vždy to

  je otoleranci, vzájemné domluvě, kompro-

  misu aradosti zespolečného sdílení. Je to

  onašem lidském charakteru acítění. Disa-

  bilita jenom může limitovat určité možnosti,

  které jsou, ale ne život sám osobě. Můj muž

  říká, že slunce svítí pro každého bezohledu

  nato, zda člověk chodí nebo sepohybuje

  navozíku. Jen je třeba si všimnout, že právě

  teď avtuto chvíli svítí. Nalézt člověka, se

  kterým si rozumíme aspolečně cítíme, že

  chceme sdílet další život, je vždycky velký

  dar. Adary je třeba přijímat spokorou,

  sradostí být vsrdci vděčni, že se nám jich

  dostalo, arozvíjet je dále.

  

  Autorka je lékařka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK

  Lii Vašíčkové

  Nejsem žádná

  chudinka

  MARKÉTA NAŠLA MANŽELSKÉ ŠTĚSTÍ až na druhý pokus.

  S Honzou je prý partnerství úplně jiný zážitek než s prvním mužem.

• Strana 12

  12

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  TÉMA: Partnerské vztahy lidí spostižením

  �

  se změnit, opustit jakousi ulitu, dokteré

  jsem si zalezla. Vesvých třiadvaceti letech

  jsem ještě neměla žádnou intimní zkuše-

  nost abyla jsem nato hrdá,“ říká otevřeně

  Markéta. Shodou okolností vystoupila vté

  době jako host televizního pořadu Tabu,

  který přinášel osobní výpovědi něčím

  odlišných lidí. Markéta nevyužila možnost

  anonymní zpovědi aukázala svou hezkou

  tvář naobrazovku. Tehdy ji poprvé uviděl

  její budoucí první manžel. Napsal dotele-

  vize apožádal ozprostředkování kontaktu.

  Markéta najeho výzvu zareagovala aodpo-

  věděla mu.

  „Já dlouho čekala nanějaký fatální

  vztah, navelkou lásku, ze které se mi podlo-

  mí kolena. To ale nepřicházelo. Atak jsem

  si řekla, že se dovztahu stímhle chlapíkem

  pustím, ikdyž ani vtomhle případě jsem

  nějakou závratnou lásku necítila,“ věcně

  hodnotí Markéta počátek svého prvního

  vztahu. Ten měl ale vcelku rychlý průběh,

  ato se vším všudy.

  První manžel byl omyl

  „Rychle se kemně nastěhoval, brzy jsme

  měli dítě. Až tehdy se vemně probudilo

  opravdové ženství. Narodila se mi krásná

  zdravá Eliška – ato je jediná dobrá věc,

  kterou mohu osvém prvním manželství

  dnes říct.“ Jestli by někdo čekal, že si

  žena spostižením pořídí manžela hlavně

  kvůli pomoci, vtomto případě by se určitě

  mýlil. Rodina stála naMarkétě. Přes svůj

  Vrozená komunikativnost Markétě vždy pomáhala. Přesto se

  vážnému partnerskému vztahu napočátku své dospělosti spíše

  vyhýbala. Její zkušenosti se omezovaly nanevinné školní lásky.

  VELKÁ RODINA

  – Ondra je

  v pěstounské péči,

  Patrika má Markéta

  s Honzou a Elišku

  z prvního manželství,

  Verču si chtějí vzít

  do péče. A to ještě

  chybějí tři Honzovi

  potomci z prvního

  manželství.

  PÉČI O RODINU

  Markéta zvládá i přes svůj nemalý handicap.

  handicap se dokázala samostatně starat

  odítě adomácnost. Pahýly svých horních

  končetin sjediným prstem se naučila bě-

  hem života používat bravurně. Zato manžel

  zdravé ruce kdílu moc nepřikládal ačím

  dál víc bylo patrné, že chce svoji ženu spíš

  využívat.

  „Prokoukla jsem ho trochu pozdě. Byl

  to neuvěřitelný sobec amamánek, který

  si skrze mě chtěl řešit finanční problémy.

  Očekával, že mu jakožto postižená chudinka

  budu vděčná zato, že se mnou vůbec někdo

  je. To se ale přepočítal. Počase jsem ho

  pros tě vyhodila azůstala sama sdcerou,“

  říká Markéta atón jejího hlasu přitom zní

  rázně. Rozchod tedy nepřikládá svému

  postižení, ikdyž jeho určitý vliv připouští.

  „Byla jsem naivní anezkušená. Je možné,

  že kdybych nebyla odložená acelé dětství

  vyrůstala vběžných sociálních vztazích, tak

  bych takhle nenaletěla.“

  Zkušenost snevyvedenými vztahy udě-

  lali idalší Markétini vrstevníci spostiže-

  ním, snimiž se objevila včasosběrnémdo-

  kumentárním filmu Nevítaní. Ivjejich

  případě se negativně projevila kombinace

  tělesného postižení aabsence rodiny. Také

  oni vevztazích naráželi anerozpoznáva-

  li zvláštní existence, které využily jejich

  nezkušenosti.

  Člověk, který není společností brán

  rovnocenně, je vděčný zakaždý zájem svého

  okolí. Azneužívání své osoby pak nevidí

  nebo toleruje. Markéta našla dost síly ase-

  bevědomí situaci řešit.

• Strana 13

  13

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  Je to

  olidech

  Partnerské vztahy… Tentokrát si Můžeš

  zvolilo opravdu složité téma. Tímto pro-

  blémem se zabývají manželské poradny

  apsychologové nacelém světě. Apráce

  měli, mají abudou mít stále dost. Při-

  znám se, že nevím, proč rozlišovat vztahy

  mezi zdravými ahandicapovanými

  nebo mezi zdravým ahandicapovaným

  partnerem.

  Každý dobrý vztah se zakládá naúctě

  jednoho kdruhému, navzájemném

  respektu, nadůvěře amnoha dalších

  činitelích. Brát handicap jako určitou

  komplikaci vevztahu mi nepřipadá úplně

  logické. Proč by vztahy handicapovaných

  měly být jiné? Včem? Vtom, že jeden

  nebo oba jezdí nebo pajdají nebo nevidí

  nebo neslyší?

  Možná by bylo zajímavé udělat průzkum,

  kolik zdravých manželství se rozvedlo

  akolik jich bylo vesmíšeném manželství

  nebo přímo vmanželství, kde oba partne-

  ři mají nějaký handicap. Možná bychom

  byli překvapeni, nevím.

  Mou oblíbenou větou, která hodnotí

  mezilidské vztahy obecně, je, že vše je

  olidech. Atato věta podle mě platí ipro

  partnerské vztahy. Mé první manželství

  se rozpadlo zvíce důvodů, ale jedním

  znich bylo ito, že jsem měla před

  operací, ukteré se tušilo, že nějaký ten

  handicap přijde. Nyní jsem se svým

  druhým mužem již dvacet čtyři let,

  podotýkám, že se zdravým, aněkdy si

  říkáme, že to snad ani není možné, že

  špatně počítáme, že to nemůže být tak

  dlouho. Ale pak se podíváme nanaši

  již dospělou dceru auvědomíme si, že

  kalendář nelže.

  Nevím, čím to je, že jsme spolu stále šťast-

  ni, že spolu vycházíme, že se dokážeme

  vtěžkých chvílích podržet. Možná je to

  díky tomu, co jsem již uvedla. Jeden dru-

  hého si vážíme arespektujeme se. Také

  je důležité nebrat se příliš vážně, umět se

  zasmát sám sobě apřiznat, že teď jsem

  zrovna nebodoval.

  Neříkám, že někdy nedojde kbouřce, to

  by ani nebylo normální, kdyby tomu bylo

  jinak. Zjistila jsem, že partnerské hádky

  jsou většinou omaličkostech, ba dokonce

  ohloupostech.

  Ovážných adůležitých věcech se lidé ne-

  hádají. Ty se snaží řešit. Důležité je rychle

  zapomenout ty malichernosti, které spor

  způsobily, ajiž se jimi nezabývat, nebo

  ještě lépe – zasmát se jim.

  

  Autorka je senátorka.

  SLOUPEK

  Daniely FILIPIOVÉ

  ❛ Aktuální informace pro osoby spostižením.

  ❛ Inzerce zaměstnání,

  seznámení aprodej či nákup pomůcek

  pro lidi shandicapem.

  ❛ Archiv článků.

  ❛ Fotografická soutěž vrubrice Vaše fotografie.

  ❛ Videa afotografie ze zajímavých akcí.

  ❛ www.muzes.cz mohou číst inevidomí

  aslabozrací!

  ZAJÍMAVÉ ČTENÍ PRO HLAVU ISRDCE!

  Informace, servis.

  Čtěte Můžeš nawww.muzes.cz.

  Člověk, který není

  společností brán

  rovnocenně, je vděčný

  zakaždý zájem svého

  okolí. Azneužívání své

  osoby pak nevidí nebo

  toleruje. Markéta našla

  dost síly asebevědomí

  situaci řešit.

  Štěstí nadruhý pokus

  Díky zmíněnému filmu se vlastně seznámila

  ise svým nynějším mužem. „Chodil předná-

  šet onáboženství doliberecké Jedličkárny,

  kam chodili mí přátelé zNevítaných. Přes ně

  jsme se seznámili. On si totiž některé znich

  vzal ksobě dorodiny. Tehdy byl však ještě

  ženatý se svojí první ženou, aikdyž mezi

  námi přeskočila jiskra, nikdy by mě nenapa-

  dalo rozbíjet mu vztah. Jejich manželství se

  rozpadlo zúplně jiných důvodů,“ popisuje

  Markéta.

  Když se tedy nakonec dali dohromady,

  byla to tentokrát podle Markéty ta pravá lás-

  ka. „Vtomhle případě jsem si připadala jako

  včervené knihovně. Sprvním manželstvím

  se to vůbec nedá srovnat. Smým nynějším

  mužem mě opravdu bodlo usrdce akolena

  se obrazně podlomila.“ Mimochodem ty

  nohy se svěkem podlomily idoopravdy

  aMarkéta dnes už jezdí hlavně navozíku.

  Ale to je spíš šibeniční humor, který jí není

  vůbec cizí.

  Dnes bydlí Markéta srodinou mezi

  Ostravou aOpavou, kam se před devíti lety

  přestěhovala zPrahy. Sdruhým mužem má

  sedmiletého Patrika akromě toho vyvdala

  ještě pět dalších potomků. Někteří už jsou

  dospělí abydlí jinde. Doma mají veselo.

  Aikdyž napočítáte hodně dětí apadla zmín-

  ka onáboženství, nejsou typickou křesťan-

  skou rodinou. „Jsme věřící, ale dokostela

  nechodíme. Já byla vždycky pankáč sčernou

  koženou bundou amake-upem. Ty pánbíč-

  kářské zakřiknuté holky vdlouhých sukních

  mě vždycky spíš provokovaly.“

  Podle Markéty určitě nehrozí, že by si

  ji nynější muž vzal znějakého falešného

  soucitu. Odhodlaně ktomu říká: „Nikdy, ani

  teď, ani před tím, jsem necítila nějakou pod-

  řízenost. Nebudu se před nikým ponižovat

  apodceňovat. Nejsem žádná chudinka. Jsem

  přece normální, jen mi chybí kus těla.“

  

• Strana 14

  14

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  P

  otkali se naakci Sportem proti han-

  dicapu. Bohuslav už nějakou dobu

  poúrazu navozíku, Gabriela prostě

  angažovaná mladá žena. Potkali se

  auž osm let jsou spolu. On učí nazá-

  kladní škole, ona pracuje jako koordinátorka

  zahraniční pomoci vjedné neziskové orga-

  nizaci. Naotázku, jak dlouho trvalo, než se

  smířila sjeho vozíkem, odpovídá: „Ani chvil-

  ku, ani jsem to nevnímala adodnes nevní-

  mám. Strach znašeho vztahu jsem neměla.

  Vlastně jsem se trochu bála abojím, abychom

  dokázali společně vychovat aposlat doživota

  naši Amálku, aby byl manžel vrámci mož-

  ností zdravý atrochu se šetřil.“ Co ztěchto

  přání bude splnitelné? Poslední těžko.

  Neúnavný Bohuslav je nejen fandou své

  kantořiny, ale také předsedou Sportovního

  klubu vozíčkářů Praha, aktivním účastní-

  kem každého sportování lidí spostižením.

  Když se měl rozhodnout, zda založí rodinu,

  sice mu srdce bojovníka radilo neváhat, ale

  jistý strach, třeba zpřijetí uGábininých ro-

  dičů, nezapírá. Jenomže: „Když jsem knim

  přišel poprvé, měl jsem pocit, že mě hodnotí

  jako normálního nápadníka, anikdy potom

  mi ani vnáznaku nedali najevo, že můj vo-

  zík je nějaké minus. Měl jsem štěstí…“

  Těžké chvilky

  Rozhodnutí oAmálce bylo docela přiroze-

  ným vyústěním jejich vztahu. Ale, atady už

  bylo postižení překážkou, bez asistované

  reprodukce to nešlo. Právě tato nejednodu-

  chá procedura možná přispěla kvážnému

  autoimunitnímu onemocnění nastávající

  maminky. Dlouho, dlouho čekala vnemoc-

  nici naporod. Přišel trochu dřív, atak obě

  – maminka vjednom zařízení, Amálka jinde

  vinkubátoru – začínaly nový čas vesvém

  životě docela netypicky.

  Bohuslav, zvyklý bojovat ačelit každé

  špatné zprávě novou aktivitou, musel čekat.

  Nemá rád chlácholení ani samaritánství.

  Proto si váží isvých rodičů, kteří tenkrát –

  ostatně jako vždy – stáli při něm, ale nikdy

  se spomocí nevnucují, nikdy lítostivě neho-

  řekují nad svým synem ijeho životem.

  Malý človíček se vrátil domů zatím bez

  maminky aspolehlivě nastoupily babičky.

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  14

  TÉMA: Partnerské vztahy lidí spostižením

  ■ Když je postižení pro nejbližší neviditelné.

  ■ Babičky a dědečkové se povedli. Také ničeho nelitují.

  ■ Vozík jako pomůcka při výuce geometrie.

  Pohádkový?

  Ne, obyčejný příběh

  IDYLA? Spíš každodenní radost z fungující rodiny.

• Strana 15

  15

  Dnes Amálka vypráví oškolce vtak perfekt-

  ní aspisovné češtině, že bezděčně svědčí

  ovelikém umění svých rodičů vychovávat

  malého člověka. Bohuslav neztrácí nad-

  hled: „Hlavně Gábina udělala adělá pro

  dceru moc. Je prostě lepší než já. Já jsem

  ten nezodpovědný, kdo pocelodenní práci

  veškole ještě organizuje klub, případně

  sedí upočítače dlouho donoci. Nešetřím se,

  protože co horšího by se mému tělu mohlo

  ještě stát? Sice vážím jen čtyřicet kilo aob-

  čas mám potíže smočovým měchýřem nebo

  sdekubity, ale kdybych se měl zastavit ajen

  tak se litovat, to by cenu nemělo…“

  Zkušenosti amateřský instinkt však Ga-

  briele brání vhumorném pohledu navážné

  věci: „Potřebuje víc spát avůbec odpočívat.

  Osmnáct hodin navozíku je skutečně šílen-

  ství. Když si vetři hodiny ráno konečně přijde

  lehnout, žádnou pochvalu čekat nemůže…

  Ale jak ho donutit, aby se zklidnil? Odepřít mu

  snídani? Stejně si ji dělá sám…“ Hůlkovi dob-

  ře vědí, že mohou přijít ještě hodně nepříjem-

  né chvíle. Vozíčkář, itak aktivní aneúnavný,

  jako je Bohuslav, žije přece jenom vnebez-

  pečném světě. Číhají tu infekce, komplikace

  sběžnými životními funkcemi ipsychická

  traumata, když síly aschopnosti mizí.

  Jak to všechno naplánovat?

  Hlavním plánovacím cílem je Amálka. Dojejí

  dospělosti asamostatnosti je ale ještě dlouhá

  doba. Dá se to promyslet? Její maminka má

  jasno: „Když říkám, že je důležité trochu

  osebe pečovat, nemyslím vlastní pohodlí.

  Máme už tolik věcí odzkoušených anacviče-

  ných, že většinu praktických úkolů každého

  dne zvládneme spřehledem. Aprávě ten

  obyčejný pracovní isváteční den je naším

  hlavním plánem. Žít dobře vrodině, vpráci,

  vevolnu. Kdybych jen seděla apřemýšlela, co

  všechno se může stát dceři, manželovi imně,

  musela bych se zbláznit. Musím se postarat

  otolik věcí… stejně jako on musí každý den

  splnit své povinnosti veškole.“ Bohuslav si

  své práce považuje avůbec nemá problémy

  ani sžáky, ani sjejich rodiči.

  Dokonce přidává originální zkušenost

  učitele-vozíčkáře: „Nedávno jsem suploval

  matematiku vetřídě, kde jsem byl poprvé.

  Moc klidu tam nebylo. Měli jsme zopakovat

  kruh ajeho výpočty. Začal jsem je zkoušet

  pomocí vozíku. Jak daleko dojedu při jedné

  otočce kola? Adokonce jsem zadní kolo

  vyndal aukázal, co mám namysli. Všichni

  se museli podívat, jak vozík vlastně funguje.

  Atmosféra se opravdu zlepšila…“

  Adalší lehké tajemství – když si přijde

  rodič stěžovat, proč právě jeho dítě dostalo

  špatné známky, někdy své údajně spraved-

  livé protesty zarazí, když před sebou uvidí

  učitele spostižením. Gabriela iBohuslav

  nehledají zázračnou cestu kvelkému štěstí.

  Mají krásný život už teď. Vydrží jim? Zdá se,

  že ano, oba totiž dobře vědí, že život nestojí

  naodvážných snech, ale naspolehlivě plně-

  ných obyčejných povinnostech.

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  Handicap

  nadruhou

  Jeden ze zakladatelů Konta Bariéry amůj

  celoživotní vzor, prof.Zdeněk Matějček,

  vždy říkával: „Copak maturita… Důleži-

  tější je dokázat se dobře zamilovat.“ Měl

  pravdu. Najít si partnera, nato nestačí se

  sním jen seznámit asblížit se, ale navázat

  trvalý vztah, při kterém se člověk vzdává

  části svého já, věří, že když se upřímně se

  vším vdůvěře svěří, ten druhý ho také tak

  přijme. Že ho přijme včetně jeho nedostat-

  ků abude mít pochopení ipro jeho vady.

  Kolikrát mě musela vdětství maminka

  povzbuzovat, říkat, ať jen klidně jdu, že

  mi to sluší avypadám dobře aže napó-

  diu určitě nezakopnu. Proto ani výchova

  veškole není jen ozískávání poznatků,

  ale iopřijetí sama sebe vesrovnání sdru-

  hými, ozařazení se doskupiny stejně

  starých osobností ivybojování si určitého

  postavení vní.

  Je to učení sociální komunikace aprosa-

  zování sebe sama inavazování kontaktů

  sčlověkem druhého pohlaví. To všechno

  se pak vživotě opakuje vzaměstnání,

  vesportu, při dobrovolném inedobrovol-

  ném soutěžení. Někdy se těmto vlastnos-

  tem také říká sociální kapitál.

  Ale člověk, který je handicapovaný avy-

  růstá pod ochranou rodiny iinstitucí, se

  tomuto přístupu nenaučí, neprojde tím

  otloukáváním. Bývá již jako dítě vystaven

  odlišnému přijetí. Někdy se mu vysmívají,

  někdy ho trochu chrání, prostě pořád není

  jako ostatní, atak kněmu také všichni

  přistupují. Jenže při hledání svého part-

  nera je jen on sám rozhodujícím aktérem

  – anikdo ho nato pořádně nepřipravil. Ba

  ani sním otom nemluvil. Zdraví se stydí

  zasvoji přednost, tedy zazdraví, abojí

  se, že my mohli postiženého ještě zranit.

  Jestliže vpubertě tápe každý, tak handica-

  povaný to má ještě těžší.

  Nájezdy nachodník, výtahy pro vozíčkáře,

  delší interval napřechodu, to všechno se

  dá postavit azařídit. Ale naseznamování

  se sdruhým člověkem, nato, jak upou-

  tat pozornost, zalíbit se, zaujmout toho

  druhého, být přijat ipřijímat se všemi ne-

  dostatky, tomu se handicapovaní bohužel

  většinou oddětství neučí. Rodiče se snaží

  svému dítěti pomáhat, škola vyrovnávat

  jím nezaviněné nedostatky, atak jeho „vr-

  ženost“ (abych použila termín J. P.Sartra)

  či vstup dosamostatného, partnerského či

  tzv. běžného světa je nakonec tvrdší, než je

  obvyklé ujeho vrstevníků.

  Uvědomujeme si to?

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK

  Jiřiny ŠIKLOVÉ

  ALE TAKOVÝCH

  SPOLEČNÝCH

  PROCHÁZEK

  mnoho není.

  Bohuslav má

  nekonečné aktivity.

  Strach znašeho vztahu

  jsem neměla. Vlastně

  jsem se trochu bála

  abojím, abychom

  dokázali společně

  vychovat aposlat

  doživota naši Amálku,

  aby byl manžel vrámci

  možností zdravý

  atrochu se šetřil.

• Strana 16

  16

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  PŘÍBĚH KONTA BARIÉRY

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  P

  řed pěti lety zažila Simona Nestáva-

  lová úplně obyčejnou chvilku – ze

  školy jí volala učitelka, že syn Ivan

  usnul nalavici, má teplotu anení

  mu dobře. Horečka, únava – kte-

  rá maminka to nezná? Tak Ivana odvezla

  domů a… Adruhý den byl mnohem horší.

  Cesta donemocnice se odkládat nedala. Lé-

  kaři zasáhli radikálně – kapačky, intenzivní

  péče, přístrojová podpora dýchání. Diagnó-

  za? Akutní diseminovaná encefalitida.

  Vzácné, ale strašné onemocnění, které

  má často osudové konce. Malý pacient byl

  vkómatu, rodiče uněj směli být celý den

  ačekali. Bezvládný kluk se musel podrobit

  rychlému odstranění výpotku namíše, ale

  neprobouzel se. Rodiče čekali dál, podvou

  hodinách se střídali, nahlas četli amluvili

  nasyna, věřili, zoufali, ale nyní nemohli

  dělat víc. Náš devítiletý kluk v kómatu!

  Čtrnáct dnů bojovalo chlapecké tělo, až se

  poprvé pootevřela víčka. Vítězství? Zdaleka

  ne. Táta, Ivan starší, říká: „Nevěděli jsme,

  jestli nás vidí, jestli nás poznává, vůbec

  nebylo jasné, zda je zasažen intelekt… Pak

  přišlo první pousmání. První obtížně zfor-

  mulovaná slova – sdýchacím přístrojem to

  moc nejde.

  Pak se pohnula jedna ruka. Idruhá.

  Týdny vnemocnici ubíhaly anaděje rostla.

  Nanormálním pokoji už mohl být smamin-

  kou aponecelých dvou měsících ho propus-

  tili. Domů? Ne, přímo doJanských Lázní,

  protože přes všechna zlepšení nemohl sám

  ani sedět.

  Co dokážou táta smámou

  Nestávalovi zHluboké nad Vltavou jsou

  energičtí, viditelně samostatní amoderní

  lidé, odkterých těžko uslyšíte opotížích.

  Když to bylo nutné, vypravili se sklukem

  dolázní pohromadě, otec bydlel vpenzionu

  avšichni tři se učili trochu novému životu.

  Natamější pobyt vzpomínají srozpaky.

  Režim léčebny se jim zdál trochu kasá-

  renský avlídnosti personálu by si rádi užili

  víc. Ale pokrok přišel. Ruce se spravily,

  tělo zpevnilo, sezení už nebylo zázrakem.

  Podvou měsících odjížděl Ivan domů.

  ■ Hrozná diagnóza narazila nanebojácné lidi.

  ■ Týdny strachu aroky pěkného života.

  ■ Když je pesimismus zakázán.

  Nic zvláštního se nestalo?

  NESTÁVALOVI

  se umějí smát

  i mimo objektiv.

  A také sami sobě...

  FLORBAL je nyní Ivanův sport č. 1.

  A plány jsou veliké, převeliké...

• Strana 17

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  17

  Navozíku asperspektivou nepoužitelných

  nohou pro zbytek života. Pro jeho rodiče

  to však byla jen docela malá komplikace,

  podnech strachu se otevíral nový prostor

  pro společný život celé rodiny. Syn navozí-

  ku? To zvládneme!

  Bezbariérové úpravy vdomě, rychlá do-

  mluva se školou, která instalovala plošinu

  apacientovu třídu vstřícně přeložila dopří-

  zemí, nový časový režim, pomoc při dohá-

  nění učiva, hledání nových zájmů akoníčků

  pro kluka, kterému slouží kolečka místo

  nohou. Ale nahandbiku přece jezdit může,

  plavat může, florbal hrát může… Když mají

  rodiče čas, energii atrpělivost. Simona

  sIvanem mají toho všeho narozdávání.

  Samozřejmě se museli naučit hodně nového

  atrochu svůj život proměnit. Ovšem když je

  otec úspěšný vzaměstnání amá idalší pod-

  nikatelské aktivity, když pomohou babičky

  idědečkové, když se dotýmu skvěle zapojí

  istarší sestra, pak nepřijde ani strach ze zítř-

  ka, ani lomení rukama nad nespravedlivým

  osudem.

  Ivánek žije, dobře se učí asám říká: „Já

  to jako nějakou tragédii neberu, prostě stalo

  se. Chtěl bych se dostat nasportovní gymná-

  zium aještě líp plavat. Zkusím být opravdu

  dobrý, nejlepší…“ Sportovní gymnázium

  navozíku? Nepřehánějí to rodiče? Vneda-

  lekých Českých Budějovicích je proslavené

  gymnázium pro mimořádně talentované

  Ivan starší poznal díky svým aktivitám

  kolem sportu postižených bezprostřední

  skutečnost: „Celý systém je nepružný, ne-

  umí pomoc dobře přizpůsobit konkrétnímu

  člověku. Znám kluky, kteří by potřebovali

  větší podporu, sami si poradit neumějí.

  Ivánek má kamaráda, který je úspěšným

  manažerem venergetické společnosti. Ale

  kolik dalších nato má schopnosti? Ataké

  musejí žít… Chtěli by pracovat, chtěli by se

  trošku uplatnit, ale nemají šanci.“ Amamin-

  ka Simona dodává: „Apřestože se hodně

  zlepšilo, všimněte si, kolik ještě je pro vozíč-

  káře, ale ipro maminky skočárkem, bariér.

  Nic zvláštního se nestalo?

  Přitom společnost stárne aseniorů spohy-

  bovými problémy bude víc avíc. Takže my

  jsme si zatím dokázali poradit snad se vším,

  ale někteří jiní…“

  Tito lidé jen obtížně odpovídají naotáz-

  ku, co se vlastně unich vposledních letech

  stalo. Pokrátkém váhání nakonec jen zavrtí

  hlavou: „ Nic tak zvláštního. Jen toho tro-

  chu víc víme onemocech, ovozíčkářích,

  osportu postižených… Ataké osobě.

  Nejdůležitější bude, aby klukovi zůstal ten

  skvělý pohled naživot. Nefňuká anebojí se

  budoucnosti. My bychom mu to ani nedovo-

  lili.“ Amoderně zastřižený budoucí soudce

  nebo advokát se narodiče uznale podívá

  apřidá: „Já to beru.“

  

  děti avjeho názvu je i„olympijských na-

  dějí“. Atam by dnešní osmák rád zamířil.

  Akdyž to vyjde, pak inastudium práv.

  Tatínek se mým otázkám nediví – ze svých

  aktivit pro postižené sportovce dobře zná

  nedůvěru askepsi nás, tzv. zdravých. „Když

  se bude dál dobře učit, bude asi první vozíč-

  kář nasportovní střední škole. Atřeba ita

  paralympijská medaile zacinká. Jenom ještě

  nevíme, vkteré disciplíně.“

  Jeho syn si totiž vposlední době oblíbil

  ilyžování namonoski. Mimochodem, právě

  sbírka Konta Bariéry naiDnes.cz pomohla

  kpořízení opravdu dobré „monolyže“, kte-

  rou sportovec už dobře ovládá. Nové zážitky

  nasvazích možná inspirovaly rodiče kdalší

  aktivitě – pomoci více otevřít Šumavu posti-

  ženým. Zkrátka vtéto rodině nesmíte pobý-

  vat dlouho, hned by vás zapojili…

  My si pomůžeme, ale…

  Nestávalovi si dobře uvědomují společenské

  souvislosti Ivánkova postižení. Čím více oce-

  ňují pomoc školy ipochopení úplně nezná-

  mých lidí, tím kritičtěji se dívají nanecitlivost

  anepružnost našeho sociálního systému.

  Já to jako nějakou

  tragédii neberu, prostě

  stalo se. Chtěl bych se

  dostat nasportovní

  gymnázium aještě

  líp plavat. Zkusím

  být opravdu dobrý,

  nejlepší…

  BRILANTNÍ

  JÍZDA

  na monoski.

  Další oblíbený

  sport.

  PŘES VŠECHNA PROTIVENSTVÍ

  se mladý muž dobře učí.

  I díky pěknému zázemí.

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

• Strana 18

  18

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  SEBEOBRANA VOZÍČKÁŘŮ

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  P

  řipadáte si shandicapem zranitelní?

  Bojíte se napadení nebo opileckého

  obtěžování? Přečteme-li si zprávy

  nainternetu, zjistíme, že napadení

  vozíčkáře není zase tak výjimečné,

  jak bychom si přáli. Že izinvalidního vozíku

  je možnost se bránit, si vprvní červnovou

  neděli vbrněnském univerzitním kampusu

  vyzkoušelo hned šest účastníků premiérové-

  ho kurzu sebeobrany, připraveného speciál-

  ně pro vozíčkáře.

  Pilotní kurz organizovali profesionál-

  ní instruktoři zmístního klubu Brno Self

  Defence. „Myšlenku, že inavozíku by se

  měl člověk ubránit, nám vnukl vozíčkář

  Luděk Beneda,“ říká hlavní organizátor

  akce Richard Příkazský. „Chvilku mi ležela

  vhlavě, než jsem nakonec požádal opomoc

  našeho hlavního trenéra Mariána Komrsku.

  Celý koncept jsme pak dávali dohromady

  několik měsíců, museli jsme si půjčit vozík,

  svýběrem vhodných technik nám pomáhal

  iLuděk Benada.“

  ■ VBrně se vozíčkáři učili bránit před napadením.

  ■ Chvaty jsou upravené pro sedící osoby.

  ■ Dobudoucna budou instruktoři imezi handicapovanými.

  Už se ubráním

  BRÁNIT SE Z VOZÍKU

  není sice jednoduché, přesto to jde. Účinné údery

  i chvaty si na prvním tréninku sebeobrany

  pro vozíčkáře vyzkoušela i Marta Pantůčková.

• Strana 19

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  19

  Zda je nový koncept účinný, si mohli

  všichni účastníci hned navlastní ruce vy-

  zkoušet, každý se svým vlastním instrukto-

  rem čili figurantem. Ostrý nácvik zahrnoval

  prvky obrany proti držení akopům, všichni

  se naučili nasazování pák, využití rukou

  iloktů, vhodné údery iobranu proti noži.

  „Myslím si, že vozíčkáři jsou sice oněco

  zranitelnější, mají ale při obraně jiné výhody.

  Když jim někdo vytrhne peněženku azačne

  utíkat, nemají šanci ho dohonit. Když je ale

  někdo ohrozí achce je chytit nebo uhodit,

  musí se hodně sklonit. Atoho lze obratně

  využít vjejich prospěch,“ vysvětluje Richard

  Příkazský. Jedna zúčastnic kurzu, Marta Pan-

  tůčková, totiž tvrdí, že kúčinné obraně není

  ani potřeba velké fyzické síly: „Byla jsem pře-

  kvapená, že takové možnosti obrany existují.

  Nejde vůbec osílu, ale spíše omoment překva-

  pení asprávné technické provedení chvatu.

  Útočník jej pravděpodobně nebude čekat,

  atak se vaše šance zvýší. Ostatně byla jsem

  schopná přemoci imnohem silnějšího muže,

  svého instruktora,“ vypráví rusovlasá žena.

  Nakurzu nebyla osamocená, většinu účast-

  níků tvořily ženy, které se právem cítí ohrože-

  ny nejvíce. „Nakurz jsem se rozhodla jít, hned

  jak jsem se oněm dozvěděla. Uvědomila jsem

  si, že vůbec nevím, jak bych se vkrizové situa-

  ci bránila. Navozíku si připadám zranitelná,

  jsem snadná kořist. Kdyby někdo chtěl peně-

  ženku, hned mu ji dám, ale poabsolvování

  kurzu už vím, že ijá mám alespoň nějaké mož-

  nosti se bránit,“ líčí Marta Pantůčková.

  Špatnou zkušenost zminulosti naštěstí

  nemá, narozdíl odjiné účastnice, Barbory

  Štěpánkové. „Vminulosti jsem se setkala

  sobtěžováním, naštěstí nebyl ten muž moc

  agresivní. Srazila jsem ho stupačkou vozíku

  aujížděla, naštěstí se mi nic nestalo. Odté

  doby se osebe ale bojím,“ vypráví Barbora.

  Iona se nakurz přihlásila, aby se před po-

  dobným nebezpečím dovedla bránit. „Chva-

  ty sice nebyly tak jednoduché atrochu trvá,

  než se to člověk naučí, nakonec jsem je ale

  zvládla amyslím, že teď už bych vsebeobra-

  ně alespoň něco ztoho, co jsem se tu nauči-

  la, dokázala použít,“ pochvaluje si.

  Obě ženy, ale iostatní účastníci by uví-

  tali, kdyby kurz pokračoval. Pokud bude

  trvalý zájem, organizátoři by rádi vyškolili

  ilektory mezi vozíčkáři. Ti by pak vedli

  vlastní tréninky, učili by idalší věci, napří-

  klad práci snožem nebo improvizovanými

  zbraněmi, jako je plastová láhev, šála nebo

  telefon. Aco bylo pro účastníky největší

  výzvou? „Každý musel najít své slabé isilné

  stránky, ataké překonat ostych předtím

  někoho opravdu praštit silou. Například

  dorozkroku, nasolar či krční tepny,“ vysvět-

  luje Richard Příkazský. 

  Více nawww.selfdefence-brno.eu

  Uvědomila jsem si,

  že vůbec nevím, jak bych se

  vkrizové situaci bránila.

  Byla jsem překvapená,

  že takové možnosti

  obrany existují. Nejde

  vůbec osílu, ale spíše

  omoment překvapení

  asprávné technické

  provedení chvatu.

  KONCEPT připravil místní klub sebeobrany

  ve spolupráci s vozíčkářem Luďkem Benadou.

  Instruktor nejdříve vše demonstroval sedě na vozíku.

  INSTRUKTOŘI

  A FIGURANTI

  v jedné osobě

  se pak věnovali

  každému

  účastníku

  zvlášť. Trénink

  to byl opravdu

  intenzivní.

• Strana 20

  20

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Různých ovládacích

  prvků je vmé lodi

  sedmnáct, důležité jsou

  ale jen čtyři.

  PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  P

  o úrazu si Daniel Bína říkal, že už

  nikdy nebude dělat sport, u kterého

  by mokl nebo mrzl. Dnes už se tomu

  vozíčkář, který se odmala věnuje

  sportovnímu jachtingu, směje. Ani

  jedno z jeho přání se mu u tohoto sportu

  totiž nevyplní: vlodi občas vzápalu boje

  oumístění sedí po pás ve vodě, aaby nepro-

  mrzl, musí se na každou jízdu nasoukat do

  suchého neoprenu, obleku, který nosí potá-

  pěči do studené vody.

  Sjachtingem začal českobudějovický

  rodák dávno před úrazem. Bylo mu zhruba

  sedm, když začal srodiči na lodi brázdit Li-

  penskou přehradu. Když očtyři roky později

  dělal nábor jachtařský klub Koh-i-noor, byla

  to jasná volba. Od roku 1982 závodil na lo-

  dích juniorské třídy Cadet, později proháněl

  po vodní hladině třídu Evropa. Vroce 1989

  však přerušila jeho koníček na poměrně

  dlouhou dobu havárie na motocyklu. Nevza-

  la mu ho však úplně.

  ■ Vozíčkář Daniel Bína se věnuje vrcholovému jachtingu.

  ■ Skvělé výsledky slaví doma i vzahraničí.

  ■ Na závody jezdí v bezbariérovém karavanu.

  Souboje

  ve vlnách

  VĚNOVAT SE JACHTINGU

  lze i z invalidního vozíku, jak

  dokazuje handicapovaný závodník

  Daniel Bína. Jeho loď toho má za

  sebou už hodně, doma i v zahraničí.

• Strana 21

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  21

  Místo prezentace rovnou závod

  „Pamatuji si, že to bylo vroce 2003. Byla

  to prezentace jachtingu vPraze, kam mě

  někdo pozval stím, že by možná byla loď,

  na které bych jako vozíčkář mohl jezdit. Tak

  jsem jel. Ana místě byl místo prezentace

  rovnou závod,“ vzpomíná na svůj návrat do

  lodi Daniel Bína. Od té doby už nepřestal,

  dodnes závodí na jednomístné lodi třídy

  2,4mR. Vrepublice je těchto lodí pouze je-

  denáct. Že sedět na invalidním vozíku amít

  navíc postiženou ijednu ruku jachtingu

  nepřekáží, dokazuje pravidelným umísťo-

  váním na předních příčkách vsoutěžích

  doma ivzahraničí. Letos vsrpnu se chystá

  do Kanady na kvalifikaci pro paralympijské

  hry. Ty jsou však ještě daleko, až za dlouhé

  dva roky. Dnes je slunečná červnová sobota

  ana Máchově jezeře se koná závod plachet-

  nic Bohemia Cup, kde skončí na skvělém

  druhém místě.

  Když se za pomoci jeřábu spustí na vodu

  ibezmála 280kilová loď Daniela Bíny,

  zděsím se. Záplava různě barevných táhel

  aprovázků na mě působí složitěji než ovlá-

  dací panel přistávacího modulu kosmické

  lodi Apollo. „Různých ovládacích prvků

  je vmé lodi 17, důležité jsou ale jen čtyři.

  Vlastně asi jediný rozdíl proti lodi pro zdra-

  vého závodníka je vyvedení páky kormidla

  pro ovládání rukou. Běžně se vtéhle třídě

  kormidlo totiž ovládá nohama,“ vysvětluje

  Daniel svýrazem zkušeného jachtaře auka-

  �

  Vlodi občas vzápalu

  boje oumístění sedí

  po pás ve vodě, aaby

  nepromrzl, musí se na

  každou jízdu nasoukat

  do suchého neoprenu,

  obleku, který nosí

  potápěči do studené

  vody.

  ZÁVODY SE OBVYKLE JEZDÍ

  na několik rozjížděk po bójkami vyznačené trati.

  Pokud má závodník všechno vybavení,

  stačí už jen jedno: vítr.

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

• Strana 22

  22

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

  �

  zuje jednotlivé ovládací prvky. Kormidlo je

  například nutné ovládat jakýmisi pedály tak

  citlivě, že se nejezdí vbotách, ale jen vpo-

  nožkách.

  Loď, která se nepřevrátí

  Na otázku, zda už se slodí někdy převrátil,

  se jen usměje. „Tahle loď se celá převrátit

  nedá, může se jen otočit na bok, to když

  do ní nateče hodně vody nebo po nějakém

  extra divokém manévru. Ipak ale zůstává

  loď ležet na hladině. Snad jedinou nevýho-

  du jsou vté chvíli vlny, které jdou přes vás.

  Paradoxně jsou horší ty menší, protože loď

  dál plní vodou, ty velké se spíše převalí,“ líčí

  zkušený handicapovaný závodník. Dodává,

  že za dobu závodění měl krizovou situaci

  jen dvakrát, vyřešit mu ji pomohli záchraná-

  ři, kteří jsou na závodě vždy přítomni. „Zá-

  kladem je nepustit se lodi. Samotný plavec

  se vždy hledá hůř než loď,“ žertuje nakonec

  se specifickým humorem, jako by převrácení

  avyklopení do vody byla zcela běžná věc.

  Kdo by se však chtěl jachtingu vážně vě-

  novat, musí se připravit na úmornou práci

  při shánění finančních prostředků. Jedna

  sezona ježdění vyjde Daniela Bínu na 500 až

  600 tisíc korun, pokud se, podle svých slov,

  drží trochu zkrátka. Starší loď vdobrém

  stavu přijde na pět tisíc eur, nová stojí třikrát

  tolik. Ktomu je potřeba přičíst ještě výdaje

  na plachty avhodné oblečení. Stejně jako

  ivjiných sportech handicapovaných se ina

  jachting vČeské republice shánějí prostřed-

  ky jen těžko. Daniel tedy do svého koníčku

  vkládá ivelkou většinu svých osobních

  peněz; po závodech jezdí aspí vbezbariéro-

  vém karavanu italské výroby, kde má postel

  isprchu. Vzahraničí mají prý handicapovaní

  jachtaři podmínky řádově lepší. „Ato ani

  nepočítám, že všichni, kdo mi pomáhají,

  to dělají zadarmo,“ uzavírá svděkem Da-

  niel Bína. Vjeho očích je patrné odhodlání

  překonat každou překážku, která by jej od

  závodní lodi dělila. 

  Tahle loď se celá převrátit nedá, může se jen

  otočit na bok, to když do ní nateče hodně vody

  nebo po nějakém extra divokém manévru.

  Ipak ale zůstává loď ležet na hladině.

  PŘI SPOUŠTĚNÍ LODĚ na vodu je třeba počkat...

  NA LODI NESMÍ CHYBĚT

  navigace ani zkušenosti.

  ... A PAK UŽ SE JEN USADIT

  a vyznat se v na první pohled složitém ovládání.

  BEZ POMOCI

  OTCE

  A BRATRA

  se z lodě

  dostat nelze.

• Strana 23

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  23

  Speciální nabídka pro čtenáře časopisu Můžeš:

  http://www.line4u.cz/muzes

  Odpovědi posílejte do konce srpna 2014 nainfo@muzes.cz

  nebo písemně na adresu: redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

  Odpovídat lze i nawww.muzes.cz, kde naleznete na potřebné informace.

  SOUTĚŽ

  ČASOPISU

  o on-line výuku angličtiny Line4u.cz

  Soutěžní otázka:

  KOLIK

  STÁLÝCH

  DÁRCŮ MÁ

  KONTO

  BARIÉRY?

  Ze správných odpovědí bude

  vylosován výherce, který získá jeden

  z nejmodernějších a nejaktuálnějších

  on-line výukových systémů angličtiny

  zpracovaných mezinárodním týmem

  odborníků.

  Vrámci licence dostanete kdispozici

  pět jazykových úrovní, přístup do

  slovníku Dictionary4u a gramatické banky

  Grammar4u.

  Line4u můžete používat na PC, tabletu

  či mobilním telefonu. Výuku vám zpestří

  rozmanitá interaktivní cvičení

  a audionahrávky od rodilých mluvčích.

  Více informací naleznete na webu

  www.line4u.cz

• Strana 24

  24

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  AUTISTÉ VZAHRANIČÍ

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  R

  odičů, jejichž dětem přinesl osud

  vážné postižení, jsou unás statisíce.

  Většinou se chovají statečně asna-

  ží se nejen pomáhat, ale často se

  sdružují dospolečenství, která jim

  mohou být větší oporou iúlevou vtěžkém

  životě. Protože ikdyž budete miliardářem,

  neřešitelné postižení vašeho dítěte vás

  stejně bude vysávat, znovu aznovu vracet

  kestejným otázkám, možná ksebeobviňo-

  vání, možná knenávisti klidem se zdravými

  potomky.

  Kdo to nezažil, stejně nepochopí, jak se

  vtak strašné situaci může najít včlověku

  ještě síla pomáhat jiným, snímat znich na-

  hromaděnou vrstvu neštěstí abeznaděje.

  Vnaší zemi jsou to nejčastěji maminky, kte-

  ré se rozhodnou postavit se světu anahlas

  říci: Pojďme si nejen pomáhat, ale také se

  něco naučit, změnit se, abychom byly plat-

  nější. Taková je iJana Hubová zBrna, matka

  dvacetileté Katky sautismem.

  Kdo je orientador?

  Nejrůznější sdružení aspolky pro sociální

  práci apomoc máme vkaždém městě. Ale

  společnost, která by se pustila dovzdělávání

  anabídla místo péče opostižené především

  informace aznalosti pro jejich rodiče acelé

  okolí, ta je doslova bílou vránou. Jana

  Hubová založila Vzdělávání, s. r. o., aby

  pomohla všem, kteří se chtějí starat lépe,

  užitečněji, kvalifikovaněji. Ahned se roz-

  máchla přímo naevropském plátně – dala

  dohromady efektivní spolupráci sThe Irish

  Society for Autism (padesát let zkušeností

  stímto postižením) ašpanělskou Autismo

  Burgos (třicet let zkušeností). Mimochodem

  – unás byla tato diagnóza uznána až vroce

  1994. Přitom jí trpí každý stý člověk. Dnes

  se tedy tito tři partneři podílejí naunikát-

  ním projektu Pojďme dotoho společně II.

  Hlavní téma? Dosáhnout adekvátního vzdě-

  lání aintegrace. Využít služby, podpůrné

  aktivity asmysluplně trávit volný čas. Zvolit

  formu bydlení namíru svým potřebám

  aschopnostem. Najít pracovní uplatnění,

  získat motivaci kpráci.

  Zní to až vědecky? Proč ne, když

  praktické poznatky ze zahraničí jsou jak

  šité nanaši situaci? VeŠpanělsku přišli

  sklíčovým opatřením – zavedli dokaždo-

  denní praxe orientadora. Kdo to je? Unás

  bychom řekli speciální pedagog, ale to by

  nebylo všechno. Orientador provází dítě už

  odškolky, vzemi zaPyrenejemi nastupuje

  malý žáček sautismem vždy doběžné ma-

  teřinky. Až tam se rozhoduje, zda zvládne

  integraci nebo potřebuje speciální školu.

  Hodnotí se pocelou dobu školní docházky.

  Nejen vzdělávání, ale iživot aproblémy

  rodiny, sociální souvislosti, míra veřejné

  podpory. Zkrátka orientador je dobře

  orientován vcelém životě dítěte irodičů.

  Nementoruje, opravdu radí ahledá pomoc.

  ■ Mezinárodní zkušenosti aktivních maminek.

  ■ Porucha autistického spektra nemusí být prokletí.

  ■ Může být inaše praxe jiná?

  Vykoukněme

  přes plot

  JANA HUBOVÁ se v zahraničí učí nejen o nových formách péče,

  ale také o nových cestách, jak čelit nepochopení.

• Strana 25

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  25

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  Má oporu ivzákoně, který ukládá úřadům

  takovým dětem poopuštění školy poskyt-

  nout potřebnou podporu. Hlášení školy je

  pak závazné pro samosprávu, aby věděla,

  sjakými finančními ajinými prostředky

  musí vbudoucnu počítat pro zajištění ná-

  vazných sociálních služeb. Takže žádné

  vzduchoprázdno pro rodiče, jejichž děti

  už mají školu zasebou. Jde tedy ojaké-

  hosi ombudsmana? Snad, ale nepracuje

  příležitostně, najednom případu, působí

  veprospěch konkrétních lidí dlouhodobě

  acíleně. Obrovským přínosem pro Španěly

  je ispolupráce suniverzitou veValencii,

  kde už vyvinuli zásadní programy, které

  naprosto mění možnosti komunikace

  sautisty ajejich vzdělávání. Jana Hubová

  vypočítává idalší pozoruhodnosti španěl-

  ského modelu anakonec se ptá: „Aproč

  bychom nemohli mít stejný systém, když

  jsme navlastní oči viděli, že funguje?“

  Zelené pastviny irské

  Kolikrát jste slyšeli vsouvislosti spostiže-

  ným člověkem termín pacient, či módněji

  klient? Nikdo to nespočítá. Virské spo-

  lečnosti jsou taková slova pro autismus

  zakázaná. Nedávno tu – zaúčasti českých

  kolegů – otevřeli už čtvrtou farmu. Unikát-

  ní projekt především oobyvatelích hovoří

  jako o„our people – našich lidech“. Rozdíl

  vpohledu najedince spostižením je patrný.

  Dokonce mají ihezkou hříčku: naotázku

  neinformovaného okolí, jak se klidem sau-

  tismem chovat, odpovídají – nato máme 81

  (!) návodů. Ale všechny jsou stejné – jako

  klidem!

  Farma je svým způsobem uzavřená, ale

  nikoli uzamčená. Vbezpečném prostředí

  se pro lidi nejrůznějšího věku (zapomoci

  profesionálů, kteří musí nejen splňovat zá-

  kladní kvalifikační požadavky, ale ovládat

  také velmi praktické dovednosti – odhos-

  podaření přes praní aopravy oděvů až

  povaření aúdržbu farmy) především hledá,

  co by mohli zvládnout, co už umějí amohli

  by se ještě naučit, včem mohou být úspěš-

  ní, užiteční, spokojení. Apak je jedno, zda

  někdo zvládne jen pomoc skrmením zvířat

  ajiný isamostatně uklidí. Komunita ne-

  soutěží, komunita zdravých apostižených

  hledá vkaždém okamžiku radost izmalého

  pokroku.

  Takový koncept není zadarmo, ale naše

  poslance, ministry, hejtmany istarosty by

  snad mohla inspirovat důležitá irská zkuše-

  nost – plány farem ijejich rozpočty se pro-

  jednávají napět let dopředu. To nezname-

  ná, že samosprávy astát všechno zaručí. Ale

  je mnohem jasnější, kde akolik prostředků

  bude ještě třeba najít.

  Zkušenosti Jany Hubové jsou nejen

  pozoruhodné, ale pro někoho také nepří-

  jemné. Narušují naši docela běžnou před-

  stavu, že český systém péče asociálních

  služeb je dobrý, jen by potřeboval pár mi-

  liard navíc. Informace zjiných evropských

  zemí ale říkají něco trochu jiného – vstříc-

  nost společnosti vůči statisícům občanů

  spostižením není zdaleka jen oúčetních

  kolonkách.

  Nadveře klepou jiné, dosud nevídané

  modely péče, jiná organizace, potřeba jiné

  kultury nejen naúřadech, ale doslova vkaž-

  dé ulici. Miliardy hledejme. Ale také hle-

  dejme nové znalosti, abychom pro tyto lidi

  uměli vytvářet nejobyčejnější zážitek – klid

  atrochu jistoty pro příští den. 

  25

  Zvýhodněné předplatné

  nadva roky je 380 Kč.

  Kdo daruje certifikát

  stímto předplatným,

  získá další předplatné

  nadva roky za350 Kč.

  DARUJTE

  CHCETE

  PŘÍBUZNÝM

  ČI ZNÁMÝM

  UDĚLAT RADOST?

  Darujte zvýhodněné

  předplatné

  časopisu Můžeš.

  Kdispozici je certifikát

  spředplatným nadva roky

  adarujícímu se tím

  předplatné automaticky

  ještě sníží.

  Podrobnosti

  vredakci Můžeš

  natel.: 224242973

  aadrese info@muzes.cz

  Když se člověk

  umí radovat...

  strana 18

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  5/2014

  ●

  Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  M05_2014.indd 1

  4/11/2014 8:12:13 PM

  Golfová ponížení

  Marka Ebena

  strana 22

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  /

  ●

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  K č

  www.muzes.cz

  Koupí

  tohoto časopisu

  podpoříte

  M06_2014.indd 1 5/18/2014 4:28:21 PM

  Jachtař, který objevil

  loď pro vozíčkáře

  strana 20

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  7–8/2014

  ●

  Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

  www.muzes.cz

  Koupí

  tohoto časopisu

  podpoříte

  M0708_2014.indd 1

  6/13/2014 8:33:53 AM

  Technologie

  proti bariérám

  Konto Bariéry, Vzdělávání, s. r. o.,

  aMicrosoft se spojily vpilotním projektu

  Technologie proti bariérám. Spolupracují tak

  sMasarykovou univerzitou vBrně, zapojují

  některé školy agymnázia arozvíjejí jejich

  zkušenosti zintegrace dětí sporuchou

  autistického spektra.

  Počítá se ispodporou rodin. Partneři

  se podílejí napřípravě . mezinárodní

  konference oproblematice lidí sautismem,

  která se uskuteční vzáří vBrně.

  info

  FARMA V IRSKU

  je skutečným

  hospodářstvím,

  i když může

  vypadat jako

  venkovský

  hotýlek.

  Komunita nesoutěží, komunita zdravých

  apostižených hledá vkaždém okamžiku

  radost izmalého pokroku.

• Strana 26

  26

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  TIP NAVÝLET

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH AAUTOR

  O

  djara se vozíčkáři dostanou až

  nadno propasti Macocha. Se

  svými 138,7 metru hloubky jde

  onejhlubší známou suchou otevře-

  nou propast sdenním osvětlením

  vČeské republice. Spřilehlými Punkevními

  jeskyněmi patří knejznámějším tuzemským

  přírodním památkám. Je tudíž chvályhodné,

  že se otevřela inávštěvníkům stělesným

  postižením. Obezbariérový přístup se za-

  sloužila Správa jeskyní Moravského krasu,

  která nechala vpřístupové jeskyni prorazit

  nový třicetimetrový tunel. Ten obchází tu

  část prohlídkové trasy, kudy dosud vedly

  schody.

  Vypravil jsem se proto vše osobně vy-

  zkoušet zpohledu návštěvníka navozíku.

  Aaby byl průzkum co nejreálnější, vzal

  jsem ssebou isvoji chodící manželku aba-

  tole vkočárku. Moravský kras je přece čas-

  tým cílem rodin sdětmi. Díky internetu se

  dala řada věcí zjistit předem. Nastránkách

  www.cavemk.cz najdete sekci Informace

  pro vozíčkáře, která poskytuje podrobné

  užitečné informace. Vprvní řadě se dočte-

  te, kam všude se vozíčkář dostane. Kromě

  Macochy aPunkevních jeskyní lze obdivo-

  vat také jeskyně Sloupsko-šošůvské ajes-

  kyně Výpustek. Ty jsou rovněž zvelké části

  upraveny jakobezbariérové.

  Pozornost je třeba věnovat telefonním

  číslům 516413575 nebo 516410024.

  Patří Ústřední informační službě Skalní

  mlýn, uníž by se měl vozíčkář předem ob-

  jednat. Dostane totiž speciální doprovod,

  snímž trasu absolvuje. Bez objednání by se

  mohlo stát, že nebude nezbytný pracovník

  kdispozici.

  ■ Dno propasti Macocha je nově přístupné inavozíku.

  ■ Moravský kras nabízí několik bezbariérových jeskyní.

  ■ Průvodci jsou ochotní avstřícní.

  ZaMacochou

  akrápníky

  Trasa krápníkovými

  jeskyněmi až nadno

  propasti azpět měří

  934 metry. Návštěva

  trvá přibližně hodinu.

  Připravte se nato, že

  uvnitř je stálá teplota

  okolo 7 °C.

• Strana 27

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  27

  Pozorní průvodci

  Návštěva Punkevních jeskyní aMacochy

  začíná právě uhotelu Skalní mlýn sinfo-

  centrem. Běžní návštěvníci zde nechají svá

  auta, dále se musí jít pěšky. Trasa kevcho-

  du dojeskyní vede poasfaltové silnici bez

  výrazného převýšení, takže procházku

  lesem podél říčky Punkvy lze doporučit ivo-

  zíčkářům. Ti ale mohou také vinfocentru

  dostat povolení kevjezdu vozidlem, takže

  pohodlně zaparkují přímo před vstupní

  budovou Punkevních jeskyní. Bohužel si

  musejí nechat ujít projížďku naloďce, ale

  jinak se mohou těšit naefektní procházku

  mezi krápníky.

  Vstupní budova zahrnuje pokladny, pro-

  dejnu suvenýrů aobčerstvení. Bohužel niko-

  liv bezbariérové toalety. Ty se plánují teprve

  vnovém objektu, který by měl vpříštích

  letech vzniknout. Prozatím je nutné využít

  veřejných WC vjiž zmíněném hotelu Skal-

  ní mlýn. Natuto skutečnost však předem

  upozorňují internetové stránky. Dobudovy

  vede malý schůdek, který překonáte pomocí

  přenosného nájezdu. Přistaví ho průvodce,

  jehož vám nasmluvenou hodinu přidělí.

  Nám dali hned tři statné, milé aochotné

  moravské chasníky. Později se ukázalo, že

  jedním znich byl vedoucí provozu Punkev-

  ních jeskyní Hynek Pavelka. Trochu jsme

  jim zamotali hlavu kombinací vozíku ako-

  čárku, takže se nám dostalo nadstandardní

  péče. Obvykle totiž kočárky nepouštějí. Dětí

  je vevýpravách hodně anení možné kaž-

  dému kočárku obstarat zvláštní doprovod.

  Náš syn tak byl první, kdo mohl slavnostně

  vjet vkočárku až doMacochy. Ostatně ijako

  vozíčkář jsem byl asi jeden zprvních, pro-

  tože se nám opravdu krásně věnovali aměli

  evidentní radost znašeho zájmu. Navíc

  zadarmo, přestože oficiálně bych měl platit

  poloviční vstupné. Podotýkám, že nikdo

  nevěděl omém novinářském poslání.

  Trasa krápníkovými jeskyněmi až nadno

  propasti azpět měří 934 metry. Návštěva

  trvá přibližně hodinu. Připravte se nato, že

  uvnitř je stálá teplota okolo 7 °C. To může

  vlétě představovat příjemné ochlazení, ale

  vzhledem kdélce pobytu určitě nestačí kraťa-

  sy atričko. Mimochodem jeskyně spropastí

  jsou přístupné celoročně, takže vzimě se tu

  naopak můžete ohřát. Většinu trasy by zvlá-

  dl člověk navozíku sám. Vede pohladkém

  chodníku nebo kovových můstcích. Jeden

  úsek je však extrémně svažitý (spád až

  16 %), navíc mokrý. Tam je silného doprovo-

  du opravdu zapotřebí. Neuškodí ani dva lidé.

  Když vás někdo drží, není se čeho bát, ale

  nasamostatnou jízdu zapomeňte. Ostatně

  průvodce by to ani nedovolil. Vjiných pasá-

  žích je zase třeba dávat pozor nalokty, proto-

  že průjezd mezi skalními stěnami je poměrně

  �

  Kromě Macochy aPunkevních

  jeskyní lze obdivovat také jeskyně

  Sloupsko-šošůvské ajeskyně Výpustek.

  CESTA JESKYNĚMI

  je pro člověka na

  vozíku pohodlná,

  takže zážitek

  z kamenné krásy

  neruší žádný stres.

  ROZMANITÉ KRÁPNÍKOVÉ ÚTVARY

  určitě stojí za vidění a je to snadnější,

  než by leckdo mohl od podzemí čekat.

• Strana 28

  28

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  TIP NAVÝLET

  úzký. Výrazně široký elektrický vozík by

  mohl snadno přijít oboční přídavná světla.

  Efektní pohled

  Samotný vstup doMacochy namě zapůso-

  bil impozantně. Nečekal jsem to. Zásluhu

  natom má asi především velký skalní převis

  porostlý vegetací amodrozelené jezírko

  udna. Chvíli jsem si připadal jako cestovatel

  vneprobádané končině cizího kontinentu,

  což dokresluje ipočetná kolonie netopýrů.

  Tichá monumentálnost přírody se mi líbila

  daleko víc než hudba, která se spustila až

  popříchodu chodících návštěvníků. Jde oje-

  diné setkání snimi. Vozíčkáři mají prohlídku

  odděleně aindividuálně. Vtomto případě

  to ovšem nevnímám jako diskriminaci, ale

  naopak jako velkou výhodu.

  NaMacochu se dá pochopitelně podívat

  ishora. Nedaleko vstupní budovy stojí sta-

  nice lanové dráhy, která vede kturistické

  chatě uvrchního okraje propasti. Lanovka

  bohužel bezbariérová není, ikdyž obsluha

  vstřícně nabízela pomoc doschodů. Raději

  jsme zvolili cestu autem, která představuje

  jen několikakilometrovou objížďku. Pohled

  zvisutého můstku dopropasti není zdaleka

  tak poutavý. Důvodem ale může být ifakt,

  že vozíčkář se nemůže nahnout přes okraj

  zábradlí, aby viděl tu hloubku pod sebou. To

  by muselo podlahu tvořit sklo místo prken.

  Pozor naneandrtálce

  VMoravském krasu jsme zůstali přes noc,

  abychom toho viděli víc. Vyhovující bezba-

  riérové ubytování nám poskytl hotel Macocha

  vBlansku. Jen bylo nešikovné, že přízemní

  pokoj byl mimo hlavní budovu, takže najídlo

  se muselo chodit přes dvůr. Cena však byla

  nižší než vefrekventovanějším Skalním mlý-

  ně. Při večerní procházce městem jsme obje-

  vili bezbariérovou restauraci UGolema, kde

  náhodou byla další turistka navozíku.

  �

  Užitečné informace

  www.cavemk.cz/

  informace-pro-vozickare/

  Objednávky dojeskyní

  Moravského krasu

  Ústřední informační služba Skalní mlýn

  tel.: , 

  fax: 

  e-mail: info@caves.cz

  Provozní doba Ústřední informační

  služby Skalní mlýn

  IV.–IX. .–.

  X.–III. .–.

  PUNKEVNÍ JESKYNĚ APROPAST MACOCHA

  Provozní doba:

  PO ÚT–PÁ SO–NE

  I.–III. zavřeno 

  

  –

  

  

  

  –

  

  IV.–IX. 

  

  –

  

  .

  

  –

  

  

  

  –

  

  X. zavřeno 

  

  –

  

  

  

  –

  

  XI.–XII. zavřeno 

  

  –

  

  

  

  –

  

  Zavřeno: . . a .–. .

  Ceník

  Dospělí Senioři Slevy

  +

  S celou

  vodní plavbou  Kč  Kč  Kč

  Zkrácená

  vodní plavba  Kč  Kč  Kč

  Bez vodní

  plavby  Kč  Kč  Kč

  Držitelé průkazu ZTP aZTP/P

  ajejich průvodci mají nárok naslevy.

  Vstupovat dojeskyně se zvířaty

  je bez výjimky zakázáno!

  Příplatek zafotografování

  nebo filmování –  Kč.

  info

  Plány nadruhý den nám paradoxně překa-

  zil doprovodný program pro děti. Sloupsko-

  -šošůvské jeskyně se totiž právě tehdy vrátily

  dočasů pravěku. Nejmladší návštěvníci tak

  mohli potkat neandrtálce avěnovat se snimi

  různým hrám. Respektive jednalo se spíše

  omaškary, které se měly dětem líbit, rozhod-

  ně nešlo ověrné zobrazení. Nicméně rozcu-

  chané průvodkyně vkožešinách sobří kostí

  zapletenou vevlastech byly roztomilé. Nezby-

  ly však volné personální kapacity pro dopro-

  vod vozíčkářů, všichni průvodci byli pohlceni

  pravěkem. Nakoukli jsme tedy jen dovstupu

  avýstupu, ukterého jsou odkryté vrstvy

  archeologických vykopávek. Rada tedy zní:

  nevypravujte se svozíkem dojeskyní, když

  uvnitř probíhá nějaký doprovodný program.

  Průvodci navás nebudou mít čas anic neuvi-

  díte. Apřitom je toho kvidění dost. Sloupsko-

  -šošůvské jeskyně jsou největší zpřístupněné

  jeskyně vČeské republice.Rozlehlý komplex

  dómů, chodeb aobrovských podzemních pro-

  pastí spojují dvě podzemní patra svýškovým

  rozdílem šedesát metrů.Část prostor je bez-

  bariérově přístupná. Kprohlídkové trase patří

  isvětoznámá archeologická lokalita – jeskyně

  Kůlna – kde byly nalezeny části lebky nean-

  dertálského člověka asi 45000 let staré. 

  POHLED ZE DNA MACOCHY

  je efektní a určitě zajímavější než z horní lávky,

  na které vozíčkář moc nevidí.

  BYLI JSME PRVNÍ,

  koho novou

  cestou pustili

  na dno Macochy

  i s kočárkem.

  Výjimku udělali

  kvůli mému

  vozíku.

  PROJÍŽĎKA LODIČKOU PO PUNKVĚ

  bezbariérová není. Pomoci může jen silný asistent.

• Strana 29

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

  Projekt SenSen

  – Senzační senioři

  vyhlašuje II. ročník

  Ceny „Senior roku“

  Nominujte do

  dvou kategorií:

  Senior/seniorka roku 2014

  a Nejlepší klub roku 2014.

  Nominační období:

  15. 6. – 25. 8. 2014

  Více informací a přihlášku najdete na:

  www.sensen.cz

  e-mail: info@sensen.cz

  tel: 224 214 452

  SEnSEn A4.indd 1 12.06.14 16:48

• Strana 30

  30

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  FILM

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  K

  dyž vpřímém televizním přenosu

  zletošního předávání Cen filmové

  kritiky zaznělo jméno Bohdana

  Bláhovce, většině diváků to asi

  nic neříkalo. Vzápětí však možná

  zpozorněli. Zhlediště napódium přicházel

  elegantní mladý muž vlehce výstředním

  obleku asjeho chůzí evidentně nebylo něco

  vpořádku. Následné klopýtnutí naschůd-

  cích to potvrdilo. Čerstvý vítěz kategorie

  dokumentárních filmů měl dětskou mozko-

  vou obrnu.

  Nestává se často, aby nějakou výraznou

  uměleckou cenu přebíral člověk spostiže-

  ním. Vtomto případě vyhrál jeho doku-

  mentární film Show!, který sleduje projekt

  dívčí hudební skupiny. Svoje entrée mladý

  režisér hned glosoval: „Možná, že to byla

  až moc velká show, ale děkuji Radimovi

  (předávajícímu cenu), že mi pomohl natěch

  schodech…“

  Jak se později ukázalo, Bohdan chvíli

  zvažoval, jestli se natéma svojí obrny vů-

  bec chce snovinářem bavit. Podle něj totiž

  není moc očem. Vprvní řadě je umělec.

  Poslední, oco stojí, je, aby jeho tvorbu ně-

  kdo nahlížel prizmatem handicapu. Sám se

  jako postižený vůbec necítí. Atvrdí, že právě

  zařazování dotakových škatulek dělá zlidí

  opravdové invalidy. Tedy neplnohodnotné

  členy společnosti, kteří pak nahlížejí isami

  sebe jen jako oběti. Chudáky, okteré se

  ostatní musejí starat.

  Novinářská kontroverze

  Bohdan se díky Show! dostal dourčitého

  povědomí veřejnosti. Pomohly tomu ime-

  diálně probírané údajné kontroverze mezi

  ním aústřední postavou zmíněného filmu.

  Poskytl řady rozhovorů, vekterých postižení

  moc nerozebíral. Napočátku našeho setkání

  jsem proto cítil, že ho dotématu trochu tla-

  čím. Nakonec jsme ale vpříjemném hovoru

  značně přesáhli původně smluvenou délku

  povídání. To se odehrálo vjedné divadelní

  kavárně vcentru Prahy. Bohdan mě přivítal

  scigaretou, která kněmu neodmyslitelně patří

  aběhem večera jich bylo ztrestáno nemálo.

  „Tu kontroverzi kolem dokumentu vy-

  robili novináři,“ vysvětluje Bohdan, ale

  zároveň uznává, že to určitě pomohlo pro-

  Těžko zařaditelné absolventské dílo baka-

  lářského studia naFAMU Bohdan označuje

  jako dokumentární ego-muzikál shandi-

  capem. Ironizující stylizované výjevy se

  odehrávají vdomě, kam jako dítě docházel

  dostacionáře.

  „Svůj handicap nepopírám, ale přirozeně

  přijímám. Umím stím podle mého názoru

  pracovat. Nemůžu se tvářit, že chodím nor-

  málně, tak to obrátím vpřednost jako sou-

  část gagu. To dělám hlavně při vystoupeních

  vrámci slam poetry,“ naráží Bohdan nafakt,

  že se nevěnuje jen filmu. Kromě něj totiž

  doma ivzahraničí vystupuje vrámci impro-

  vizačních básnických soubojů před publi-

  kem. Umí tedy pracovat nejen spostižením

  afilmem, ale také sjazykem. On sám je totiž

  showman, což potvrzuje. „Řekl bych, že ani

  to škobrtnutí naschůdcích nebyla náhoda.“

  Známí postižení

  Není bez zajímavosti, že výjimečné případy

  obecně známých lidí spostižením se týkají

  především osobností poúrazu. Tedy těch,

  kteří se vesvém oboru prosadili ještě jako

  zdraví. Vzpomeňme herce Jana Potměšila

  nebo Jana Kašpara. Oto pozoruhodnější je

  dokumentarista sdětskou mozkovou obr-

  nou, jejíž následky si nese oddětství. „Já to

  považuji spíš zavýhodu. Dosedmi let jsem

  nechodil, ale díky podpoře rodiny jsem vždy

  nasvém stavu cítil jen zlepšování. Nezažil

  jsem traumata apocity zmaru, kdy se ze

  zdravého člověka stane vozíčkář. Naopak.

  Handicap mi dal urputnost abuldočí touhu.

  Ale jaký já mám vlastně handicap? Skoro

  vničem mě neomezuje. Všude si dojdu, hlava

  iruce mi taky fungují… Vždyť já vlastně sko-

  ro nemám právo oněčem, jako je handicap,

  mluvit. Třeba tady vkavárně se jde naWC

  poschodech. Mně je to úplně jedno, ale jak

  by sis došel nazáchod ty, Radku?“ reagoval

  Bohdan nasituaci během našeho setkání.

  „Musím ale přiznat, že jistou odlišnost sebe

  sama jsem si uvědomil asi vdevíti letech. Teh-

  dy jsem naulici potkal kluka, který chodil, či

  spíš kulhal, úplně jako já. Pocítil jsem směsici

  lítosti aodporu. Člověk se nějak vnímá, větši-

  nou idealizovaně, apak se najednou střetne

  spředobrazem vlastní reality. Postižení lidé

  mě začali znervózňovat, bál jsem se, abych

  nezapadl dojejich uzavřené komunity. Zkusil

  jsem to promítnout dotoho filmu Odomě.

  Nesnáším patos, mám rád kontroverzi, když

  je něco nahraně mezi trapností afascinací.

  Podobné je to se soucitem, který dokáže být

  hezký iodporný. Záměrně jsem dofilmu po-

  užil scény, kdy nevíte, jestli ty účinkující lito-

  vat nebo před nimi raději prchat. Tak to totiž

  vevztahu kpostiženým často je.“

  Bohdanovo nejužší napojení nadalší lidi

  spostižením proběhlo ještě vpředškolním

  věku právě skrze zmíněný stacionář. Musel

  tam koncem 80. let před nástupem nazá-

  kladní školu. Avůbec nechápal, proč tam

  má být mezi těmi „chudáky“. „Choval jsem

  se tam tehdy jako pěkný hajzlík, protože

  mezi slepými je jednooký králem. Jelikož

  mi nic moc nebylo, byl jsem velký suverén.“

  ■ Umělec sdětskou mozkovou obrnou odmítá lítost.

  ■ Společnost vytváří nálepky bezmocných chudáků.

  ■ Bohdan Bláhovec nechce být vnímán jako postižený.

  Moje postižení

  není téma

  Kdo je Bohdan Bláhovec

  Scenárista a režisér. Je absolventem

  magisterského studia na katedře

  dokumentární tvorby pražské FAMU.

  Jeho film z druhého ročníku, nazvaný Kdo

  chce zabít Ashley?, získal ocenění v kategorii

  Nejlepší dokumentární film na festivalu

  FAMUFEST  a Zvláštní cenu poroty na

  festivalu českých filmů Finále . Dokument

  Show! získal Cenu filmové kritiky .

  Mimo svou filmovou tvorbu patří

  k průkopníkům performativní disciplíny slam

  poetry v ČR. Je několikanásobným vítězem

  oblastních i národních kol. Často vystupuje

  v zahraničí.

  info

  pagaci. „Odzačátku mojí tvorby mě lákají

  obecná témata, nakterých chci pozorovat,

  co hlavní proud popkultury vypovídá onaší

  společnosti. Ale nevyhnul jsem se úplně

  ani tématu mého postižení. Snažil jsem se

  s tím vypořádat vefilmu Odomě (kvidění

  nawebu České televize, pozn. autora).“

• Strana 31

  31

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Když jste postižený,

  lidé mají pocit, že jste

  méně nebezpeční,

  neškodní, třeba

  islušnější. Zároveň je

  vaše odlišnost trochu

  znervózňuje, aproto si

  myslím, že mi víc dovolí.

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  Vdobrém slova smyslu Bohdanovi sebevě-

  domí zůstalo. Určitě nemluvím suťápnutým

  tichošlápkem. Vtipkuje, je uvolněný, ale

  přitom ověcech přemýšlí. Nechce dávat

  naučené odpovědi.

  „Porevoluci už jsem chodil naběžnou

  základku. Postupně jsem nabyl přesvědčení,

  že člověk má takový život, jak si ho sám na-

  staví. Typický názor člověka, co nemá pro-

  blémy. Když jsem podvaceti letech potkal

  kluka, který byl vdětství vlepší kondici než

  já, ateď byl úplně paralyzovaný, moje krédo

  dostalo značné trhliny. Některé věci prostě

  neovlivníme. Ataké jsem si uvědomil, že

  jsem teď vesvých třiceti asi navrcholu fyzic-

  kých sil. Že už to asi lepší nebude amožná

  začnu sklízet, co jsem zasel. Tedy následky

  toho, že jsem se úplně vykašlal nanějakou

  péči osvé tělo, rehabilitaci atd. Žiju zhýra-

  lým životem umělce navolné noze,“ směje

  se, ale vjádru je cítit, že to myslí vážně.

  Vrežisérské práci ho prý dětská mozková

  obrna nijak nelimituje, respektive zná své

  limity, tak naně nenaráží. Ale jistého vlivu

  nasvoji práci si přece jen všiml. „Když jste

  postižený, lidé mají pocit, že jste méně ne-

  bezpeční, neškodní, třeba islušnější. Zároveň

  je vaše odlišnost trochu znervózňuje, aproto

  si myslím, že mi víc dovolí. Berou to trochu

  jako charitu – necháme to toho chudáčka

  natočit, aby měl radost. Skvěle se zatenhle

  štít schováte. Avpřípadě Show! fungoval

  ještě jeden efekt. Pro ty náctileté holčičky byli

  hvězdami ostatní členové mého štábu. Já pro

  ně nebyl objekt pubertálního obdivu,“ říká

  snadhledem mladý muž, který jinak určitě

  nemá problémy získat sympatie dívek ažen.

  Oosobním životě moc prozradit nechce, ale

  nepopírá, že je šťastně zadaný. Aikdyž to

  není důležité, dodejme pro zajímavost, že

  přítelkyně žádné postižení nemá.

  Lítost je patologická

  Bohdana dost popouzí způsob, jakým jsou

  lidé spostižením prezentováni. „Zmého

  pohledu je tzv. korektnost paralyzující. Když

  nechci ublížit, tak je nekorektnost vpořád-

  ku. Vím, že marketingově funguje soucit.

  Také vsobě mám tu výchovu klítosti (podle

  mnohých rozuměj keslušnosti). Ale to je pa-

  tologické. Musíme reformovat myšlení lidí.

  Všichni fungujeme skrze nápodobu. Když

  mě někdo bude nálepkovat jako chudáka,

  kterému něco nepůjde, přijmu tuto roli.

  To odmítám! Když to jen trochu jde, měl

  by člověk žít co nejnormálněji. Například

  běžná škola podle mého názoru motivuje

  daleko víc než speciální. Určitě to platí ulidí

  snormálním IQ. Bezohledný přístup okolí

  člověka posune dál než opečovávání. Ikdyž

  pochopitelně všechno má své meze.“

  Podle Bohdana Bláhovce není vina

  nastraně lidí spostižením, když očekávají

  odvšech všechno. „Nejsou strůjci tohoto

  konceptu. Sama společnost je učí takto mys-

  let. Ti bez postižení jsou rádi, že je natom

  někdo hůř aoni se mají lépe. Příspěvkem

  nabezmocné si vykoupíš svědomí aještě

  máš radost. Moje slova se leckomu nemusejí

  líbit, ale já jdu rád proti zdi. Jsem exhibi-

  cionista ahned prvním slovem chci bořit

  nějaký názor omně. Stejně tak by se mi líbi-

  lo zbořit pokřivené nahlížení nalidi sposti-

  žením. Vlastně už jen to, že se bavíme zvlášť

  natohle téma pro specializovaný časopis, je

  trochu ujeté. Chceme bojovat zaplnohod-

  notné přijetí postižených dospolečnosti,

  ovšem zároveň takhle zdůrazňujeme jejich

  odlišnost. Dnes už to mám trochu víc srov-

  nané, ale před pár lety bych takový rozhovor

  odmítl jako nesmyslný.“ 

  BOHDAN

  BLÁHOVEC

  je sympaťák,

  který nemá rád

  uhlazenost, soucit

  a korektnost. Humor

  a kontroverze jsou

  mu bližší.

  Není bez zajímavosti, že výjimečné případy obecně známých lidí

  spostižením se týkají především osobností poúrazu.

  Tedy těch, kteří se vesvém oboru prosadili ještě jako zdraví.

• Strana 32

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  32

  NACESTÁCH

  Text: ROMAN FOLVARSKÝ

  Foto: ROMAN AKLÁRA FOLVARŠTÍ

  F

  ilmy sgangsterskými honičkami, fo-

  tografie, turistické mapy aprůvodci,

  to všechno nás předem varovalo, že

  pohyb navozíčku poSan Francisku

  zřejmě nebude jednoduchý. Realitu

  ale žádná fotografie nedokáže úplně vystih-

  nout.

  Kdo by chtěl postavit nasvazích město

  přívětivé pro vozíčkáře, asi by vedl cesty

  vco nejmírnějším sklonu odvrstevnice

  kvrstevnici. Pravoúhlé sanfranciské ulice

  jsou přesný opak. Narýsované odmoře přes

  vršky idolíky krájejí terén kopec nekopec,

  avýsledek se tak podobá horské dráze.

  Mnohé ulice jsou nesjízdné ipro elektric-

  ké vozíky asilově nezvládnutelné pro vozíč-

  káře sasistencí. Přesto je tu řada míst, která

  lze navštívit bez omezení. Astrmé ulice je

  možné si užít při jízdě automobilem.

  Golden Gate Bridge

  Docentra San Franciska se přijíždí ze tří

  směrů. Zjihu sem vedou víceproudé silnice

  ■ Město se nikdy nestane rájem pro vozíčkáře.

  ■ Vevěznici se lze pohybovat bez bariér.

  ■ Ulice mířící kzálivu jsou ohromným zážitkem.

  San Franciskem

  navozíku

  kolem mezinárodního letiště, zvýchodu

  dva dlouhé železné mosty přes vody San-

  franciského zálivu aze severu most Golden

  Gate Bridge. My jsme zvolili třetí možnost

  apopřekročení posledního horizontu nasil-

  nici 101 se před námi otevřel pohled nazá-

  liv scentrem města ase slavnýmmostem,

  červeně zářícím symbolem San Franciska

  postaveným vletech 1933–1937.

  Sám přejezd přes víc než 2,5 km dlouhý

  most byl zážitek. Jízdu mezi pilíři (každý

  znich nese zátěž 95 tisíc tun alana zavě-

  šená mezi věžemi mají průměr 92 cm!)

  jsme si chvíli užili díky hustému provozu.

  GOLDEN GATE BRIDGE

  zvyhlídky přístupné cestou změsta

• Strana 33

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  33

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Mnohé ulice jsou nesjízdné ipro elektrické vozíky

  asilově nezvládnutelné pro vozíčkáře sasistencí.

  Přesto je tu řada míst, která lze navštívit bez omezení.

  Vzpomněli jsme namýtus, že vechvíli, kdy

  natěrači odvedou svou práci najednom

  konci mostu, už musejí začít znovu nadru-

  hém. Než jsme se ale stačili pohádat, zda je

  most červený nebo oranžový (jevil se nám

  jako tmavočervený, ikdyž je natřený barvou

  soficiálním názvem International Orange),

  sjeli jsme nanábřeží aocitli se veměstě.

  Alcatraz

  Naostrov sbývalou vojenskou pevností

  z19. století, která měla původně chránit

  město ateprve vletech 1934–1963 neblaze

  proslula jako federální věznice pro nejtěžší

  zločince, se jezdí trajektem. Jediná spo-

  lečnost, která má právo provozovat lodní

  dopravu naostrov, je Alcatraz Cruises.

  Dali jsme naradu přátel alístky natrajekt

  jsme si pro jistotu koupili sasi měsíčním

  předstihem. Loď odjíždí zhruba po30 minu-

  tách alístky je sice možné zakoupit přímo

  umola, ale obvykle se pak naodjezd čeká

  imnoho hodin.

  Odplouvá se odmola číslo 33 (Pier 33)

  přístupného zulice The Embarcadero.

  Zkusili jsme tedy zaparkovat poblíž mola

  naulici, ale tam jsme zjistili, že místo spadá

  dozóny krátkodobého placeného stání, což

  znamenalo, že bychom tu mohli parkovat

  maximálně čtyři hodiny. Vzhledem ktomu,

  že výlet naostrov měl zabrat několik hodin,

  netroufli jsme si riskovat překročení limitu

  avydali se kmolu obhlédnout, zda by se

  nedalo parkovat přímo tam. Bezprostředně

  umola jsme objevili malé parkoviště pro

  vozíčkáře. Muž vreflexní vestě, který hlídal

  vjezd namolo, nám okamžitě nabídl pomoc

  svyloženímvozíků, apak nás zavedl klávce

  před frontu turistů, kde jsme vespolečnosti

  usmívající se dívky jménem Alícia (čteno

  španělsky) počkali naloď. Alícia nás pak

  DÉŠŤ

  dokreslující

  chmurnou

  atmosféru je

  naostrově

  Alcatraz častým

  jevem.

  STAROBYLÁ TRAMVAJ je tažena lany, jinak by dosvahů nevyjela adolů by neubrzdila.

  �

• Strana 34

  34

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  NACESTÁCH

  přednostně přes pohupující se lávky odvedla

  natrajekt.

  Plavba trvala asi 20 minut. Povylodě-

  ní nám zbývalo ještě dostat se kevstupu

  dověznice, tj. zdolat 400 m khlavní budově,

  apřitom překonat převýšení srovnatelné

  s24patrovým domem. Naštěstí nám přijel

  napomoc (dělá to dvakrát zahodinu) malý

  elektrický vláček (tzv. SEAT – Sustainable

  Easy Access Transport) sjedním zvagonků

  uzpůsobeným pro přepravu vozíků.

  Uvnitř věznice nás poslali výtahem

  doprvního poschodí. To je svýjimkou dvora

  kompletně přístupné pro vozíčkáře.

  Prohlídka začala vjídelně aodtud pokra-

  čovala dohlavního prostoru s336 celami

  seřazenými dotří pater. Prostor tvoří tři

  bloky – A, B aC – oddělené uličkami pojme-

  novanými pomístech vNew Yorku. Během

  cesty přes Times Square či Broadway jsme

  posuvnými mřížemi nahlíželi douzoučkých

  cel, překvapivě ještě menších astísněněj-

  ších, než jak jsme si je pamatovali zfilmů.

  Donecelých tří metrů nadélku ajednoho

  apůl metru našířku se vešla jen postel,

  umyvadlo, toaleta advě poličky.

  Nejdepresivněji působil blok D ležící

  mimo hlavní prostor. Tam byly umístěny

  samotky, kde se čas trávil někdy jen vestoje

  apotmě.

  Nacedulích sfotografiemi některých

  vězňů aspopisem, kdy aproč vAlcatrazu

  seděli, jsme našli iznámá jména včetně

  Al Capona, který tu pobýval tři apůl roku

  zadaňové úniky.

  Centrum – Downtown

  Při studování map doma vPraze jsme si

  udělali představu, že necháme auto někde

  unašeho hotelu naLombard Street, pak se

  navozících vydáme docentra, naHyde Street

  okoukneme starou tramvaj-lanovku, zkusíme

  doní třeba inastoupit anecháme se odvézt

  až doChina Townu. Sjedním elektrickým

  vozíkem, jedním mechanickým vzávěsu

  asmaminkou vždy připravenou kasistenci

  nás přece nějaký ten kopeček nerozhází!

  Namístě jsme ale museli plány přehodnotit.

  Příkré srázy nešlo zdolat ani se jim vyhnout.

  Kčínské čtvrti jsme se nakonec přesunuli au-

  tem azůstali vněm ipři projížďce uličkami.

  Nebyly tak široké jako vjiných amerických

  městech apůsobily mnohem vlídněji. Jako

  by se tu ani tak moc nespěchalo. Když jsme

  místy přibrzdili azokénka pozorovali měst-

  ský ruch, nikdo nanás netroubil, nikdo nás

  nepopoháněl. Dech se nám tajil, když jsme si

  usilovně přáli, abychom pod některou zkři-

  žovatek vPacific Heights nemuseli zastavit.

  Ale když ostatní zvládají brzdit, zvládneme to

  taky, říkali jsme si aobdivovali auta zaparko-

  vaná nasvazích; unás by měla pod koly jistě

  několik cihel.

  Asi nejhezčí výhledy jsou zkřižovatek,

  kde se protíná Broadway sulicemi Laguna,

  Webster, Filmore nebo Divisatero Street,

  spadajícími až kzálivu. Místy je sklon tak

  velký, že jsme viděli shora střechy domů

  vzdálených jen pár metrů. Auta přijíždějící

  odnaproti se znenadání vyhoupla zpoza ku-

  lis ahned zase zmizela zadalším terénním

  zlomem.

  Bylo to tak krásné, že kvečeru, když už

  provoz zeslábl, jsme se doulic vrátili adali

  si ještě jednu jízdu.

  Večer ožily restaurace vulicích kolem

  Lombard Street. Spousta lidí seděla venku

  azdálo se, že všechen společenský život se

  odehrává naulici.

  Ráno jsme ještě chvíli pozorovali zpří-

  stavu, jak se červený – či oranžový? – most

  podle svého stálého zvyku halí domlhy. Cíti-

  li jsme špetku lítosti zpříliš krátké návštěvy,

  ale nad lítostí převážil vděk, že jsme aspoň

  nachvíli mohli nasát tu výjimečnou atmo-

  sféru, která mnoha Evropanům připadá tak

  blízká. Kvůli ní se sem podesítiletí sjíždějí

  umělci, kvůli ní se tu zdržovali beatnici

  azní se zrodily květinové děti.

  Zvelkého parkoviště svyhlídkou (jsou

  tu jako navšech podobných zařízeních

  zvaných Vista Point toalety ipro vozíčkáře)

  jsme si spolu se stovkami dalších lidí vyfoto-

  grafovali most anaposledy zamávali městu.

  Nashledanou, kouzelné San Francisco,

  jednou bychom se sem rádi vrátili. Ať se zem

  pod tebou nechvěje anechá tě žít tvůj pestrý

  život! 

  Večer ožily restaurace

  vulicích kolem Lombard

  Street. Spousta lidí

  seděla venku azdálo se,

  že všechen společenský

  život se odehrává

  naulici.

  DRŽTE SI

  KLOBOUKY,

  pojedeme

  zkopce!

  ZRANNÍ MLHY nad zálivem se občas vynoří

  kus ostrova nebo skupinka plachetnic.

  �

• Strana 35

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  35

  Monika LANZ:

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Jak se vidíte jako umělkyně?

  Tak především nemám ráda slovo umělkyně

  (směje se). Nemyslím, že dělám nějaké velké

  umění, ráda se nasebe dívám jako navý-

  tvarnici. Amám to štěstí, že můj koníček je

  zároveň imou prací.

  Jak se tenhle koníček utvářel? Co vás

  inspiruje?

  Už jako malá jsem si ráda pořád něco ma-

  lovala, atato záliba mě motivovala nejprve

  kestudiu naUmělecko-průmyslové škole

  vrodném Turnově. Následně jsem absol-

  vovala řadu grafických kurzů naAkademii

  výtvarných umění vPraze asoukromá stu-

  dia malby agrafiky. Dnes je stěžejní oblastí

  mé tvorby olejomalba agrafika, okrajově

  iporcelán, ale věnuji se ifotografii, která

  mě nepřestává lákat. Fotografie pro mě zna-

  mená ivzpomínky, můj táta se jí hodně vě-

  noval. Vedle vmístnosti mám dokonce ještě

  starý zvětšovák, velké formáty si ale dnes

  nechávám dělat spíše uprofesionálů. Ain-

  spirace? Když se rozhlédnete kolem sebe,

  ■ Maluje život kolem sebe.

  ■ Tvoří hlavně nazakázku.

  ■ Aukčního salonu výtvarníků se účastní odsamého začátku.

  Výstavy jsou jen

  třešnička

  nadortu

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  UMĚLCI KONTA BARIÉRY

  �

  NA OBRAZECH MONIKY LANZ

  se často objevuje tematika ženy.

• Strana 36

  36

  UMĚLCI KONTA BARIÉRY

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  určitě hned poznáte, co mě inspiruje. Věnuji

  se především figurální malbě apřírodním

  motivům. Maluji, co mě baví: život kolem

  sebe (směje se).

  Volná tvorba vás tedy živí už odzačát-

  ku?

  Ne tak docela. Postudiích jsem rok pracova-

  la jako výtvarnice vPaláci kultury (dnešním

  Kongresovém centru Praha). Další téměř

  dva roky jsem pracovala pro film. Až potom

  jsem přešla navolnou nohu. Živí mě volná

  tvorba, ale také zakázky odrůzných klientů,

  kteří si přejí ozdobit mým obrazem interiér,

  obvykle třeba firmy nebo hotely doma, ale

  převážně vzahraničí. Často spolupracuji

  sdesignéry abytovými architekty, ale vždy

  si ponechávám volnou ruku anenechávám

  se ničím svazovat. Nové zákazníky získávám

  vmnoha případech nadoporučení svých

  předchozích klientů. Prodávám ivgaleriích,

  ale stěžejní jsou konkrétní zakázky.

  Práce pro film zní jako vzrušující dobro-

  družství.

  No – nevím. Pro mě to byla jen krátká životní

  epizoda azajímavá zkušenost. Kreslila jsem

  podklady pro krátké výukové filmy. Fungo-

  valo to naprincipu krokového snímání: při-

  pravíte scénu, uděláte snímek, pak ji trochu

  předěláte auděláte další snímek. Atak dále.

  Byl to stejný princip jako kdysi uklasických

  animovaných filmů. Připravovali jsme hlavně

  krátké instruktážní filmy formou střídajících

  se diapozitivů. Bylo to vroce 1989.

  Načem teď pracujete?

  Aktuálně mám rozpracovaný obraz skvě-

  tinovým motivem, jeden podobný také

  dodělávám apřipravuji kolekci obrazů

  agrafik pro podzimní výstavu vgalerii

  naChodovské tvrzi. Ataké dokončuji ob-

  raz pro letošní Aukční salon výtvarníků

  Konta Bariéry.

  Prozradíte nám, oco jde?

  Je to taková inspirace ze zahraničí. Ale mu-

  síte mi slíbit, že to zatím zůstane jen mezi

  námi, aby bylo naco se těšit (směje se).

  Slibuji! Jak jste se vlastně doAukčního

  salonu výtvarníků Konta Bariéry

  dostala?

  Naúplném začátku jsem se zúčastnila or-

  ganizačních příprav sgalerií, která Aukční

  salon zajišťovala. Až následně, tuším, že od

  �

  Cestování miluji, oblíbené místo

  ale nemám, každé má něco

  dosebe ainspiruje mě.

  MALUJE TO,

  CO JI BAVÍ:

  život samotný.

  LETNÍ LOUKA,

  olej na plátně,

  2007

• Strana 37

  37

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Konto Bariéry připravuje . aukční salon výtvarníků.

  Aukce proběhne vprosinci  vpražském Veletržním paláci

  avýtěžek půjde napodporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením.

  Katalog starších uměleckých děl, která lze ještě koupit, nawww.kontobariery.cz

  3. ročníku, jsem byla přizvána kúčasti,

  aodté doby patřím mezi trvalé dárce.

  Letos už to tedy bude váš 10. ročník. To je

  opravdu velká přízeň, nad kterou nelze než

  smeknout. Co vám salon vlastně přináší?

  To je víc věcí. Především už odzačátku

  považuji projekty Konta Bariéry zavelmi

  transparentní azaměřením užitečné. Pomoc

  handicapovaným, zejména třeba vozíčká-

  řům, je potřebná, ostatně stát se to může kaž-

  dému znás tak snadno, jako když lusknete

  prsty. Mám dokonce kamaráda-vozíčkáře,

  odkterého si občas půjčuji fotoateliér. Zkrát-

  ka takovým dobrým věcem já ráda pomohu.

  Zatím se to vždy povedlo, pokaždé se můj

  obraz prodal (směje se). Zadruhé, ato je čistě

  zprofesního hlediska, ta aukce je opravdu

  ojedinělým setkáním umělců avýtvarníků.

  Výstavy, které nesmírně ráda navštěvuji

  doma ivzahraničí, jsou obvykle zaměřeny

  najednoho či dva umělce, případně naněja-

  ký styl. Tady se sejdou všechny styly igenera-

  ce dohromady, ato jinde uvidíte jen těžko.

  Říkáte, že ráda navštěvujete výstavy

  doma ivzahraničí. Cestujete ráda?

  Ano, moc ráda, doslova to miluji. Ale naob-

  líbenou destinaci se mě prosím neptejte

  (směje se). Každé místo má pro mě něco

  dosebe anerada bych mezi nimi vybírala.

  Mám ráda města ipřírodu, vzimě ivlétě.

  Inspiruje vás cestování?

  Rozhodně, ráda vnímám všechen ten život.

  Hodně mě třeba inspiruje Španělsko apo-

  hodový styl Latinské Ameriky, živé ajasné

  barvy, apokud se ptáte nakonkrétního

  malíře, mám více oblíbenců. Dominuje ale

  dílo francouzského malíře Paula Gauguina.

  Maloval hlavně figurální obrazy zprostředí

  ostrova Tahiti, podle něj posledního ne-

  dotčeného tropického ráje nazemi. Cítím

  sním určitou spřízněnost vevnímání toho

  okolního života uměleckou formou, ataké

  vezpůsobu vyjádření, tedy vté figurální

  tvorbě.

  Vystavujte vzahraničí?

  Jak se to vezme. Spíše vystavuji vČechách,

  vzahraniční galerii jsem žádnou cílenou

  výstavu neměla. Nadruhé straně – má díla

  byla kvidění vzahraničí jinde. Třeba vefir-

  mách nebo vkomerčních prostorách, kam

  jsem prodávala nějaký obraz, amajitelům

  se moje tvorba líbila natolik, že mi např.

  půjčili firemní chodbu navýstavu. Obecně

  mám ráda, když jsou výstavy takové origi-

  nální, akčnější. Obvykle je to totiž suché

  povídání skulturní vložkou, což mnoho

  lidí nezaujme. Představuje se umělec, pak

  jeho dílo atak dále. Měla jsem ale výstavu,

  nakteré byl přítomen profesionální mode-

  rátor abez přípravy improvizoval, všichni

  byli vdobré náladě. Ato se mi skutečně

  líbilo.

  To zní originálně. Vzpomenete si ještě

  nanějakou výstavu, která vevás zane-

  chala radost?

  Výstava vHeřmanově Městci. Ale to bylo

  ztrochu jiných důvodů. Věnovala jsem ji

  své tetičce, které bylo vté době 97 let. Ráda

  nani vzpomínám. 

  Kdo je Monika Lanz

  Malířka, grafička afotografka.

  Absolventka Umělecko-průmyslové školy

  Turnov agrafických kurzů AVU Praha.

  Kromě volné tvorby vytváří iobrazy

  dokonkrétních interiérů, např. hotelů

  či společenských akomerčních prostor.

  Vedle malby agrafiky se věnuje ifotografii

  aužitému iuměleckému porcelánu. Její práce

  jsou zastoupeny doma ivzahraničí.

  Tvoří vateliéru vpražské Troji.

  info

  Projekty Konta Bariéry

  považuji zavelmi

  užitečné, ráda je

  podporuji.

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  FANTOM DIVADLA,

  olej na plátně, 2011

• Strana 38

  38

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  VÝVOJ PROTETIKY

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: HISTORICKÝ ARCHIV JEDLIČKOVA ÚSTAVU

  V

  červenci 1914 vypukla první svě-

  tová válka. Doté doby nevídaný

  konflikt svým rozsahem idůsled-

  ky. Včeském prostředí máme

  tendenci tuto válku opomíjet. Ani

  neslavíme její konec – narozdíl například

  odBritů. Letos si připomínáme sto let odza-

  čátku tragédie, která navždy změnila tento

  svět. Ato včetně péče olidi spostižením,

  jichž se ze zákopů vrátily statisíce.

  Zhlediska péče olidi spostižením při-

  nesla tzv. Velká válka pokrok vprvní řadě

  postránce medicínské. Této problematice

  se věnuje historik Petr Kolář zHistorického

  archivu Jedličkova ústavu. „Vynálezy aob-

  jevy druhé poloviny 19. století začaly vplné

  míře přinášet své ovoce. Lékaři si mnohé

  postupy mohli vyzkoušet už vněkolika

  předcházejících konfliktech. Především

  vrámci balkánských válek. Mezi nimi byli

  iČeši amimo jiné taképrofesor Rudolf Jed-

  lička, zakladatel Jedličkova ústavu.“ Česká

  medicína přitom prakticky nezaostávala

  zatou nejvyspělejší, obzvlášť to platí napoli

  chirurgie.

  Vysoká čísla

  Vstupní zdravotní prohlídky odvedenců

  přinesly neradostnou zprávu ovcelku ža-

  lostném zdravotním stavu mužské popula-

  ce. Řada neduhů byla zapříčiněna špatným

  sociálně-ekonomickým postavením azane-

  dbáváním lékařské péče. Itato zjištění vedla

  poválce kopatřením, jež se snažila celkově

  zlepšit zdraví obyvatelstva.

  „Díky válečným zraněním zaznamenala

  dynamický pokrok ortopedie aprotetika,“

  říká Petr Kolář apokračuje: „Nově se začíná

  rozvíjet plastická chirurgie. Ivtomto novém

  oboru je výrazná česká stopa zejména díky

  profesorovi Františku Burianovi. Prvotním

  záměrem byla korektivní léčba válečných

  invalidů. Následně byly ale získané zku-

  šenosti aplikovány inavrozené deformity

  udětských pacientů. Mimochodem – tady

  se nám opět objevuje Jedličkův ústav. Než

  bylo vybudováno specializované pracoviště

  vevinohradské nemocnici, nechal Jedlička

  svého kamaráda Buriana rozvíjet novou

  chirurgickou disciplínu vprostorách svého

  ústavu.“ Aprávě uJedličky se špičkový plas-

  tický chirurg setkává spostiženými dětmi,

  které léčí aoperuje.

  Důsledky války jsou vrůzných zemích

  rozdílné. „Třeba Spojené státy americké

  neměly zdaleka tolik válečných invalidů

  jako Německo, které utrpělo ze všech zemí

  největší lidské ztráty. Vjeho případě se mlu-

  ví očíslu 400000 osob strvalými následky,“

  vysvětluje Petr Kolář. Podíváme-li se dosta-

  tistik výplaty invalidních důchodů válečným

  poškozencům, tak vČeskoslovensku se toto

  číslo pohybovalo okolo 91000.

  „Tato vysoká čísla výrazně zatěžovala

  poválečné hospodářství jednotlivých zemí

  avpřípadě Německa byla součinitelem

  nevalné situace Výmarské republiky. Státy

  se totiž olidi zasažené válkou snažily starat.

  Už před konfliktem existovaly různé formy

  sociální podpory nastátní aobecní úrovni.

  Poválce se ovšem čísla znásobila,“ upozor-

  ňuje Petr Kolář. Započteme-li kinvalidům

  isirotky, vdovy či rodiče padlých vojáků, tak

  jen vČeskoslovensku přibylo čtvrt milionu

  lidí, kterým bylo třeba pomoci. Naše

  1. republika by se dala dnešní terminologií

  označit zasociální stát, anavíc se zařadila

  dotábora vítězů. Takže situace obyvatel

  ■ Boje první světové války zmrzačily statisíce lidí.

  ■ Státy musely reagovat napříliv velkého množství invalidů.

  ■ Přijatá opatření se vněčem podobají isoučasnosti.

  Velká válka invalidů

  V ČÁSTI DNEŠNÍ PODOLSKÉ PORODNICE

  se zotavovali zranění vojáci.

  NÁRŮST POPTÁVKY zaznamenala protetika,

  která musela nahrazovat chybějící končetiny.

  Spřidělováním trafik

  se započalo již během

  války. Zmrzačení

  veteráni si vnich měli

  vydělat naživobytí

  prodejem tabákových

  výrobků.

• Strana 39

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  39

  přímo zasažených válkou byla výrazně lepší

  než vporaženém areparacemi zatíženém

  Německu.

  Legendární trafiky

  Situací invalidů za1. republiky se velmi

  podrobně zabývá historik Marek Růžička

  vesvé disertační práci Péče oválečné inva-

  lidy vČeskoslovensku vletech 1918–1938.

  Jedná se ojedinečně podrobnou analýzu

  této problematiky, zníž čerpají inásledující

  řádky našeho článku. Bohužel zatím nebyla

  vydána knižně. Není přitom bez zajímavosti,

  že autor má sám těžké tělesné postižení.

  Právě zjeho práce si lze udělat vcelku přes-

  ný obrázek opostavení veteránů-invalidů.

  Věnuje se například ilegendárním trafikám.

  Spřidělováním trafik se započalo již bě-

  hem války. Zmrzačení veteráni si vnich měli

  vydělat naživobytí prodejem tabákových

  výrobků. Tuto formu sociálního podnikání

  převzala arozvinula inová Československá

  republika. Stát měl naveškeré dění kolem

  tabáku monopol. Vznikla státní instituce

  pod názvem Československá tabáková režie.

  Ta dozírala inaprodej tabákových výrobků.

  Okolo roku 1924 bylo uděleno přibližně

  40000 licencí naprovozování trafik, ale

  jen přibližně třetina patřila válečným

  poškozencům. Tedy invalidům, vdovám

  asirotkům. Spolky sdružující válečné inva-

  lidy často kritizovaly pomalé přidělování

  licencí anelukrativnost určených lokalit.

  Úřady totiž měly odebírat licence zdravým

  azaopatřeným trafikantům apřidělovat

  je těm nejpotřebnějším. Rozhodujícím

  kritériem měla být míra postižení asociální

  situace, nikoliv například vojenská hodnost.

  Schvalovací proces byl však zdlouhavý

  anebyly výjimečné případy, kdy prodejny

  nanejzajímavějších místech vcentrech měst

  provozovaly vdovy poúřednících stučnými

  důchody. Nelibě také nesli invalidé zavádě-

  ní mincovních automatů, zákazy kouření

  vdopravních prostředcích nebo nelegální

  prodej tabáku mimo trafiky. Tržby mnohdy

  sotva stačily kobživě. To zdruhé strany

  kritizovala Československá tabáková režie,

  která viděla vinvalidech prodejce snízkým

  kapitálem nutným knákupu zboží. Objevil

  se iargument, že invalidé svým zjevem

  odrazují zákazníky odnákupu. Takový

  výrok byl však ze všech stran podroben

  velké kritice avšeobecně odmítnut. Zřeči

  čísel je jasné, že trafiky rozhodně neměli

  všichni anejednalo se ozávratně lukrativní

  podnikání.

  Důchody alobbing

  Snahu státu řešit situaci lidí postižených

  válkou dokládá ipřijetí zákona ováleč-

  ných poškozencích zroku 1920. Stejně

  tak legislativní norma určující invalidní

  důchody. Ty byly rozděleny dodeseti stup-

  ňů podle míry postižení. „Jakou životní

  úroveň měla rodina, kam se vrátil živitel

  zraněný zválky?“ ptá se vesvé práci Marek

  Růžička. Jako příklad uvádí pětičlennou

  rodinu, kde měl živitel uznán celý invalidní

  důchod. Když se kzákladnímu důchodu,

  který činil 2700 Kč ročně, přičetly přídavky

  zaostatní členy rodiny, obdržel celkem

  3420 Kč. Dělnická rodina pro svůj běž-

  ný život přitom vroce 1920 potřebovala

  alespoň 4200 Kč narok. Situace řady rodin

  tak byla neradostná. Velkou kritiku navíc

  vzbudil paragraf, který umožňoval odebrat

  invalidovi důchod, pokud si vydělá pomocí

  své výdělečné činnosti víc než dvojnásobek

  svého důchodu.

  Důchod naštěstí nebyl jediná varianta ře-

  šení situace. Komu to umožňoval zdravotní

  stav, mohl se pustit dosamostatné výděleč-

  né činnosti apožádat stát otzv. kapitalizaci

  důchodu. To znamenalo, že invalidům byla

  vyplacena větší část finančního obnosu

  určeného pro založení živnosti. Oblíbené

  byly profese vpohostinství, ale třeba také

  vbiografech. Lidé se chtěli bavit.

  Stát se rovněž snažil poskytovat různá

  školení, která bychom dnes označili zare-

  kvalifikační kurzy. Dělo se tak již během

  války. Vzdělávání se často uskutečňovalo

  vrámci středních škol aučilišť určených pro

  výchovu mládeže. Azde se sluší dotřetice

  zmínit Jedličkův ústav, který průkopnicky

  propojil vzdělávání postižených dětí avete-

  ránů. Děti učily válečné invalidy řemeslům

  aživotu třeba bez nějaké končetiny.

  �

  DŮSLEDKY VÁLKY

  ovlivnily i životy lidí s vrozeným postižením.

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  TRVALÉ

  NÁSLEDKY

  si ze zákopů

  odnesly statisíce

  vojáků na všech

  frontách.

• Strana 40

  40

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Náhradní ruce, náhradní nohy

  VÝVOJ PROTETIKY

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: ZDRAVOTNICKÉ MUZEUM NÁRODNÍ

  LÉKAŘSKÉ KNIHOVNY AARCHIV JEDLIČKOVA

  ÚSTAVU AŠKOL VPRAZE

  Z

  líčení mladého vojína: „Bylo to

  29. března 1917 již vosm hodin

  večer, když měl jsem býti vystřídán

  nastráži vzákopech jiným vojínem,

  službu nastupujícím. Tu pojednou

  umne cosi spadlo nazem azároveň jsem

  slyšel jakési syčení, jež mne přimělo ktomu,

  abych se vtu stranu obrátil. Jak jsem se

  ulekl, spatřiv těsně usvé nohy ruční granát.

  Rozhodl jsem se ihned jej odhoditi hodně

  daleko – jediný prostředek kzachránění.

  Vtom ale se zablýsklo, rána vyšla ajá jako

  opilý skácel jsem se nazem. Vše bylo dílem

  jedné vteřiny. Čemu se však sám divím, jest

  to, že vtomto osudném okamžiku jsem

  nepozbyl ani nachvilku vědomí aspatřiv

  své zranění, sahal jsem poručnici, abych

  nemusel dlouho trpět. Jelikož jsem nani

  nemohl dosáhnout, musel jsem se spokojiti

  tím, že mne obvázali aodvedli klékaři neda-

  leko makavšímu. Tam bylo zjištěno, že mám

  nasobě 28 ran, asice 22 vlevé apravé noze,

  levá ruka byla roztříštěna, 3 rány vbřiše

  ajedna vetváři...“

  Zážitky vojáka, jak je ve svých zápiscích

  „Následky války, jak je pozoroval lékař“

  zaznamenal při péči oválečné invalidy

  Dr.J. Hanausek, patří mezi ty relativně

  šťastnější. Otrava krve, provázející zranění,

  jej sice připravila oruku inohu, válku se

  mu ale podařilo přežít. Podobných osudů

  vytvořila první světová válka jen vČesko-

  slovensku odhadem více než 200 tisíc. Aač

  líčení zraněných vojáků často obsahuje

  myšlenky nasebevraždu, veskutečnosti

  si jich život vzalo jen minimum. Ostatním

  bylo potřeba pomoci vrátit se zpět dospo-

  lečnosti. Jednu zvýznamných rolí vrehabi-

  litačním procesu hrály irůzné kompenzační

  pomůcky, zejména protézy avozíky.

  Zprvu je potřeba říct, že okonkrétním

  technickém vývoji protéz ijiných pomůcek

  ■ První světová válka zvýšila poptávku poprotézách.

  ■ Vyráběly se namíru každému pacientovi.

  ■ Vojáci se díky nim mohli vrátit ikesvému zaměstnání.

  �

  Poválce vznikala řada svépomocných

  spolků avýrobních družstev orientovaných

  napodporu válečných invalidů. Často byly

  různě politicky profilované včetně vazeb

  nakonkrétní strany. Vyvíjely více či méně

  úspěšný lobbing. Častou argumentací bylo,

  že podpora práce invalidů vyjde stát vko-

  nečném důsledku levněji, neboť si nasebe

  vydělají aodvedou daně. Běžná byla pocho-

  pitelně nařčení ztoho, jak někdo zvysokých

  kruhů dávek zneužívá nebo jak se stát málo

  stará. Ať už to byla pravda či nikoliv, faktem

  zůstává, že přes veškerou snahu státu bylo

  inemálo lidí, kteří vdůsledku své válečné

  účasti skončili naulici. Tisíce lidí během

  prvních poválečných let zemřely nanásled-

  ky válečných útrap, mnozí spáchali isebe-

  vraždu.

  Povinné zaměstnávání

  Jestliže máme pocit, že současné zákony

  určující povinné zaměstnávání lidí spostiže-

  ním jsou něčím novým, pohled dominulosti

  nás vyvede zomylu. Ještě během války

  se objevily snahy zaměstnávat především

  invalidní vojáky. Důvodem byl nedostatek

  lidských zdrojů ipokus ozajištění jejich

  obživy. Pro vhodné úřednické profese však

  řada znich neměla dostatečné vzdělání.

  Řada přidělených pracovních pozic také za-

  nikla kvůli postupnému návratu původních

  úředníků zfronty poroce 1918. Povzniku

  republiky byla snaha zaměstnat válečné

  invalidy naministerstvu národní obrany

  ivdalších státních institucích. Toto přijímá-

  ní válečných invalidů skončilo vokamžiku,

  kdy byl přijat zákon opřijímání legionářů

  dostátních služeb. Tato norma jen podtrhla

  fakt, že 1. republika rozlišovala, jestli šlo

  oinvalidy zřad hrdinných legionářů nebo

  rakousko-uherských vojáků.

  Českoslovenští váleční invalidé tlačili

  napřijetí zákona opovinném zaměstná-

  vání postižených vysloužilců aargumen-

  tovali situací vjiných státech. Povinné

  zaměstnávání válečných invalidů bylo

  vItálii, vNěmecku, vPolsku avRakous-

  ku. Francie neměla tento zákon, ale ojeho

  přijetí také uvažovala. Britové rovněž

  normu nepřijali, ale vpraxi stát protežoval

  podniky zaměstnávající invalidy. Německo

  naopak přijalo zákon ne nepodobný sou-

  časné úpravě zákona. Nakaždých dvacet

  zaměstnanců měl být zaměstnán jeden

  těžce postižený invalida (od50% ztráty

  napracovní schopnosti výše). Nesměl

  být bez vědomí úřadů propuštěn amusel

  pobírat mzdu stejně vysokou, jako kdyby

  žádné postižení neměl.

  Je logické, že jednotlivé státy poprvní

  světové válce řešily především situaci stati-

  síců invalidních navrátilců. Příliv takového

  množství lidí srůznými druhy postižení ne-

  měl doté chvíle obdoby. Společnost musela

  reagovat. Přijímaná opatření avznikající

  léčebné isociální instituce však vkoneč-

  némdůsledku zlepšovaly situaci všech lidí

  spostižením. Atak zdevastující tragédie

  vzešlo alespoň něco pozitivního. 

  TRUHLÁŘ

  s paží amputovanou v předloktí

  s pracovní protézou. Byla-li náhrada

  udělaná na míru, dokázali se váleční

  invalidé vracet do svých zaměstnání.

• Strana 41

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  41

  Náhradní ruce, náhradní nohy

  vobdobí, navazujícím naprvní světovou

  válku, nemáme mnoho zpráv. Obecný náhled

  nabízejí staré katalogy zdravotnických po-

  můcek, umístěné vhistorických archivech.

  Porovnáme-li katalogy firem, vyrábějících

  pomůcky zobdobí před apoválce, zjistíme,

  že pokrok je znatelný hlavně vkvalitě pro-

  vedení, použitých materiálech adrobných

  vylepšeních, tedy vevěcech, které provázely

  vývoj protetiky odjejího počátku. Pozorný

  badatel by si také mohl všimnout několika

  zajímavých detailů, které mohou sválečným

  obdobím souviset. Zatímco vpředválečném

  období nabízí katalog pouze kolečková

  křesla, předpokládající, že nemocného

  bude někdo tlačit, vpoválečném katalogu

  jsou istroje, které mohli lidé pohánět sami,

  včetně modelů připomínajících dnešní kola

  naruční pohon. Zaznamenat lze ijiné změ-

  ny: před válkou byly ortopedické kompen-

  zační pomůcky vkatalogu až naposledních

  stránkách, přednost se dávala vznešenější

  medicíně. Poválečný katalog začíná umělými

  končetinami hned naprvní stránce.

  Nejsilnějším anejrychlejším rozvojem

  prošly už během války zejména protetické

  náhrady končetin, pokterých byla pocho-

  pitelně největší poptávka. Kromě obecného

  provedení ivolby materiálů pomáhalo

  kezlepšením také to, že se každá protéza

  zhotovovala pacientovi namíru. Každé

  zranění bylo trochu jiné astejně tak každou

  protézu bylo potřeba upravit nebo zhotovit

  nově. Vindividuální výrobě vynikaly už

  odroku 1915 především ortopedické dílny,

  sídlící vJedličkově ústavu pro zmrzačelé

  vPraze (profesor Jedlička měl zkušenosti

  spacienty poamputacích už zbalkánské

  války). Váleční invalidé se zde léčili aproté-

  zy jim byly zhotovovány nejen podle charak-

  teru zranění, ale také podle jejich civilního

  zaměstnání. Práce byla vtěch časech, stejně

  jako dnes, vnímána jako intenzivní součást

  rehabilitace anávratu doživota. Vznikla tak

  dokonce zajímavá série pracovních protéz

  naruce svyměnitelnými nástavci kdržení

  různých pracovních nástrojů. Díky nim se

  mohli invalidé často vrátit zpět kesvému

  původnímu povolání nebo alespoň začít

  znovu pracovat. Mnoho jich také našlo

  uplatnění navýrobě samotných kompenzač-

  ních pomůcek, například vjiž zmíněných

  dílnách vJedličkově ústavu, 80 pracovníky

  shandicapem se chlubí iúvod katalogu

  pomůcek Orthopedického družstva Praha-

  -Bubeneč zroku 1918. Ti, kteří se řemeslu

  naučili rychle, si dokonce brzy otevřeli isvé

  vlastní dílny.

  Válka poptávku pokompenzačních po-

  můckách pochopitelně zvedla, už krátce

  poválce byl ale trh snově vznikajícími díl-

  nami přehlcen. Zachovat se podařilo jen ty

  snejvětšími zkušenostmi. Popár letech se

  měly znovu hodit. 

  Nejsilnějším

  anejrychlejším

  rozvojem prošly už

  během války zejména

  protetické náhrady

  končetin, pokterých

  byla pochopitelně

  největší poptávka.

  ZÁMEČNÍK PŘI PRÁCI

  se speciální pracovní protézou.

  INVALIDNÍ VOZÍKY

  byly stavěny tak, aby mohl invalidu

  někdo tlačit. Po válce se dostaly do

  výroby i různé modely, které si mohl

  uživatel pohánět sám.

  NÁHRADY HORNÍCH KONČETIN

  se během války příliš neproměnily...

  ... STEJNĚ JAKO UMĚLÉ NOHY. Vzrostla ale poptávka

  po obou typech protéz, vyrábět se začaly i na míru.

• Strana 42

  42

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  DESIGN

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto ailustrace: JAN ŠILPOCH

  aVĚRA KUNHARTOVÁ

  V

  evýrobě, apředevším vdesignu

  mechanických invalidních vozíků

  jsme zdánlivě dosáhli bodu, kdy

  není co nového vymýšlet. Kdispo-

  zici jsou nesčetné konstrukce rámů,

  celá plejáda lehkých materiálů, ze kterých

  lze vybírat, ijednotlivá technická vylepšení,

  například samoodpružená nebo skládací

  kola. Ať už vypadá vozík jakkoli, jedna

  věc je obvykle stále stejná: způsob, jakým

  naněm uživatel sedí. Právě to má zacíl

  změnit ambiciózní český projekt designova-

  ného vozíku snázvem Seiza, který jsme si

  měli možnost osahat ivyzkoušet.

  Ze sedu dokleku

  Věru Kunhartovou, absolventku oboru

  produktový design naUJEP, vedla kvytvo-

  ření odvážného konceptu snaha ozměnu.

  „Nebyla jsem spokojená stím, jak vypadají

  dnešní kompenzační pomůcky pro handi-

  capované, aze všeho nejvíce jsem nebyla

  spokojená sinvalidními vozíky. Tak jsem

  si řekla, že zkusím vytvořit něco hezké-

  ho azároveň účelného zrehabilitačního

  pohledu,“ přibližuje své motivy mladá

  designérka. Vysvětluje, že seiza je slovo

  převzaté zjaponštiny aje to výraz označu-

  jící polohu vkleče. Klasická poloha vkleku

  má vjaponské kultuře hluboce zakořeně-

  nou společenskou tradici, která se nám,

  Středoevropanům, těžko chápe, atak si pro

  jednoduchost představme význam tohoto

  slova jako klečení napatách.

  Asi nejvíce se tato poloklečící poloha

  podobá tomu, jak se kdysi sedávalo natzv.

  klekačkách. Tento kus nábytku znašich

  obchodů již prakticky vymizel, pomůže ale

  třeba vyhledávač Google.

  Asi nejviditelnější změnou, která zaujme

  naprvní pohled, je umístění velkých kol

  dopředu azáměna dvou malých koleček

  zajedno dvojité středové, které se zepředu

  naopak posunulo vzad, až zazadní část

  rámu, kde plní stabilizační ačástečně iřídi-

  cí funkci. Velká kola jsou vrámu upevněna

  pomocí klasických osiček, rám se odnich

  ubírá nadvou samostatných trubkách

  vzhůru, kde jej až vmístě sedačky spojuje

  patřící holenní podpěře astupačce nanohy.

  Vhorním kloubu je konstrukce kyvná ado-

  káže se rozevřít dovodorovné polohy (po-

  dobně jako nůžky), případně sklopit vzad až

  doplného sevření skonstrukcí rámu.

  Slova napopis příliš nestačí, asi nejlepší

  obrázek otom, jak stroj vypadá, si můžete

  udělat zfotek ailustrací doprovázejících

  tento text.

  ■ Navozíku Seiza lze klečet.

  ■ Poloha ulevuje zádům hlavně při práci napočítači.

  ■ Vyrábět by se měl namíru zrůzných materiálů.

  Inspirace Japonskem

  pro zdravá záda

  Asi nejvíce se tato poloklečící poloha podobá

  tomu, jak se kdysi sedávalo natzv. klekačkách.

  OPROTI BĚŽNÝM VOZÍKŮM

  vypadá Seiza poměrně nestandardně,

  až odvážně. Forma má však svůj účel.

  středová trubka. Odstředové trubky na-

  opak dolů kzemi padají atěsně nad zemí

  se spojují trubky držící namístě zadní dvoj-

  kolečko. Navršku rámu je usazena ergo-

  nomická sedačka, zaní najedné elegantní

  tyči posuvná ergonomická opěrka zad smě-

  rovaná nízko dooblasti bederní páteře.

  Odmísta, kde se usazují přední kola, vy-

  stupuje směrem dopředu druhá konstrukce,

• Strana 43

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  43

  Nutná rehabilitace

  Vozík je sestavován namíru uživateli aprv-

  ní testovací kousek, který jsme měli mož-

  nost vidět, je postaven přesně napostavu

  mladé vozíčkářky Hanky Horálkové, která

  je klientkou Konta Bariéry (psali jsme oní

  včervnovém vydání Můžeš) azároveň tes-

  tovací pilotkou. Dovozíku přesedla Hanka

  před našimi zraky poměrně snadno ažádné-

  mu aktivnějšímu uživateli, který je schopen

  samostatně užívat mechanický vozík, by

  takový přesun neměl klást vážnější překáž-

  ky. Otom se později přesvědčil při osobní

  projížďce iautor tohoto textu, sám vozíčkář

  (jeho fotografie ale vtomto článku – vkon-

  kurenci smladou vozíčkářkou – prostor

  samozřejmě nedostaly). Sedačka istupačka

  jsou při přesedání vběžné vodorovné polo-

  ze, holenní podpěra, která připomíná dvou-

  křídlou bránu, je rozevřená anabízí prostor

  pro nástup. Pousazení je brána nakolena

  aholeně uzavřena azajištěna pojistným

  mechanismem proti samovolnému uvol-

  nění. Odtéto chvíle lze ze sedu postupně

  manipulovat dokleku. Sedačka se doúhlu

  sklápí pomocí páčky natrapézovém šroubu

  pod sedákem, nohy se doúhlu pod sedač-

  ku sklápějí spolu scelým rámem stupačky

  anamístě se zajistí.

  Hlavní výhodou konstrukce vozíku

  Seiza jsou zdravotní benefity. Část váhy se

  vpoloze vkleku přenáší dokolen adochází

  Hlavní výhodou konstrukce vozíku Seiza jsou zdravotní benefity.

  Část váhy se vpoloze vkleku přenáší dokolen adochází

  kvýraznému uvolnění voblasti páteře.

  �

  VOZÍK UMÍ JEZDIT I VENKU, žádný terénní výkon od něj ale nečekejte. Je určen hlavně do interiéru,

  kde uleví bolavým zádům při sezení u počítače nebo při běžných denních činnostech.

• Strana 44

  44

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  DESIGN

  kvýraznému uvolnění voblasti páteře.

  Klečící poloha se běžně používá jako al-

  ternativní sed pro zdravé pacienty, které

  trápí problémy se zády. Pro vozíčkáře je

  úleva jinak přetěžovaným zádům ještě

  důležitější. Design také není samoúčelný,

  Věra Kunhartová spolupracuje při dalším

  vývoji sKlinickou zájmovou skupinou fy-

  zioterapeutů při výboru UNIFY ČR isČes-

  kou asociací paraplegiků Czepa, atak byl

  nápad podroben přísnému oku odborníků.

  Ti možnost změny polohy sedu chválí jako

  účinný způsob předcházení řadě doprovod-

  ných zdravotních potíží při dlouhodobém

  sezení: dekubitů, otoků dolních končetin,

  potíží svyměšováním, krevním oběhem,

  asamozřejmě bolestmi zad. Rám vozíku

  svelkými koly vpředu má navíc předcházet

  přetížení ramenních kloubů při tahu zeza-

  du (osa nápravy je umístěna před osou ra-

  men, uživatel tedy nemusí pro pohyb vpřed

  dávat ruce vzad jako uklasického vozíku).

  Umožňuje také zapojení jiných svalových

  skupin, které vozíčkář při pohybu nakla-

  sickém vozíku nevyužívá. Kromě osobního

  použití by byl vozík přínosný ipro rehabili-

  tační oddělení nemocnic, kde by se naněm

  mohli pacienti střídat.

  Hlavně dointeriéru

  Ajak se navozíku vlastně jezdí? Odhlédne-

  me-li odprovizorního zpracování testovací-

  ho kousku, který jsme měli kdispozici, plní

  vozík svůj účel dokonale. Pozice vpolokleku

  funguje, je plně nastavitelná. Najízdu je

  možná jen potřeba si zprvu zvyknout, zpo-

  čátku dělá problém hlavně pohyb pomocí

  velkých kol vpředu ajiné postavení těla.

  Také je nutné překonat pocit, že se na vozí-

  ku vkleku přepadnete dopředu.

  Vozík není určen pro zdolávání terénu

  ajeho výhody se ukazují zejména při pohy-

  bu vinteriéru. Ideálním využitím je pro něj

  funkce vozíku nadoma, kdy vozíčkář nejví-

  ce ocení benefit změněné polohy sedu. To

  potvrzuje iHanka Horálková: „Mně osobně

  se naseize sedí příjemně. Hlavním přínosem

  pro mě je možnost změněné polohy dokle-

  ku, kde cítím odlehčení sedacích hrbolů

  apřesunutí váhy více nastehna. Pokud bude

  vozík zarozumnou cenu, určitě bych jej vy-

  užila vkanceláři, protože vpráci sedím osm

  hodin upočítače amožnost změnit polohu

  vidím jako ohromný bonus,“ oceňuje mladá

  vozíčkářka. Podobné zkušenosti uvádělo

  pokrátké osobní zkoušce iněkolik dalších

  vozíčkářů, kteří se zúčastnili testovací

  schůzky vmotolské nemocnici.

  Vozík Seiza je nasprávné cestě stát se

  skutečně revolučním produktem, nějakou tu

  vzdálenost ale ještě překonat musí. Testova-

  ný koncept nemusí být konečný, nazákladě

  zpětné vazby ztestování iodborných posud-

  ků se konstrukce či ovládací prvky možná

  ještě změní. Vehře jsou ivarianty materiá-

  lového zpracování – odklasické hliníkové

  konstrukce až pomodulární systém spo-

  užitím karbonových trubek ahliníkových

  spojek. „Ráda bych také vymyslela variantu

  nastavitelné klekací pozice pro klasický typ

  vozíku skoly vzadu,“ dodává snadšením

  Věra Kunhartová.

  Už teď vzbuzuje vozík velký zájem apřes

  kritiku umístění velkých kol dopředu sklízí

  převážně chválu. Zabodoval dokonce dru-

  hým místem vNárodní ceně zastudentský

  design 2013 aobdržel Cenu novinářů.

  Tisk se oseizu živě zajímá asnaha autorky

  proměnit koncept vreálný produkt, který

  si bude moci koupit každý, je nepřehlédnu-

  telná. Zda se ale vůbec zajímavého vozíku

  vbudoucnosti dočkáme akolik bude stát,

  zatím jisté není. Největší překážkou jsou

  peníze: celý vývoj, výrobu prototypů, testy

  ipropagaci totiž zatím financuje Věra Kun-

  hartová ze své vlastní kapsy. Aby se projekt

  pohnul dál, bude potřebovat investora

  akvalitní zázemí pro vývoj. „Ito už ale je

  nadohled,“ uzavírá optimisticky Věra Kun-

  hartová. 

  Zkuste si to také

  Máte-li ivy zájem si vozík osobně vyzkoušet,

  designérka Věra Kunhartová vám ho ráda

  předvede. Stačí kontaktovat přímo ji

  nae-mailu: vera.kunhartova@seznam.cz

  info

  �

  DESIGNÉRKA VĚRA KUNHARTOVÁ

  na vozíku usilovně pracuje,

  chtěla by jej brzy vidět v sériové výrobě.

  poloha vsedě poloha vkleče

• Strana 45

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  KONTO BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1

  ■ Informační technologie, náš nadační evergreen.

  ■ Úspěšní lidé nemusí být jen cyničtí.

  ■ Na jihu Čech byla velká radost.

  korun. Ktomu navíc nejmodernější poloho-

  vací postel vhodnotě 100 000 korun přímo

  od výrobce. Majitel firmy, která postele

  vyrábí, byl totiž vsále také přítomen. Zase

  se potvrdilo – bohatí lidé nejsou vnaší zemi

  jen kmotři acynici, mnoho znich zná dobře

  úskalí každodenního života aumí ukázat

  dobré srdce.

  Sto vozíčkářů na jednom místě

  Předávala jsem medaile mistrům České

  republiky ve florbalu vozíčkářů vČeských

  Budějovicích. Neformální akrásné setkání

  vmenze Jihočeské univerzity. Také bylo

  dobré jídlo, byli ibáječní lidé, kteří se přes

  svůj handicap derou opevné místo na světě.

  Adělají to dobře. Potkala jsem tu spoustu

  starých známých, letitých klientů Konta

  Bariéry. Ale také jsem se seznámila scelou

  řadou těch, které jsem dosud neznala. Tady

  jsem dostávala sílu aodvahu, ataké rozdá-

  vala: nejen medaile vítězům, ale ifinanční

  podporu, kterou všichni moc potřebují. Zase

  jsem viděla, že přes nesmírně těžké situa-

  ce může být ijejich obyčejný život docela

  pěkný. Dokonce bych se nebála říci, že až

  krásný. 

  S

  chůzky, akce, předávání cen, chari-

  tativní dražby, to všechno patří kmé

  práci. Ale když se vprůběhu dvou

  týdnů nakumulují tři tak rozdílné

  události nabité pozitivní energií,

  nemohu si své zážitky nechat pro sebe.

  NGO Day Microsoftu

  pro neziskové organizace

  Kde jsou ty doby, kdy jsme přesvědčovali

  neziskové organizace anaše handicapova-

  né klienty, že informační technologie jsou

  budoucnost ipro tuto cílovou skupinu?

  Nevěřili nám. Nedůvěřivost apodezíravost,

  ostražitost ke všemu novému, asi patří tak

  trošku knaší české povaze. Nebo ne? Je to

  už hudba minulosti?

  Když jsem viděla 115 přihlášených

  organizací na setkání, zajásala jsem. Pat-

  říme snadací kté části historie, kdy tady

  Microsoft začínal, patříme ke společnému

  otevírání nového světa anových možností

  pro lidi se zdravotním postižením. Hrdě se

  ktomu hlásím.

  Dnes se už mluví ojiných tématech.

  Ocloudových adatabázových řešeních,

  která mohou neziskovkám výrazně pomoci

  vkaždodenní práci, ale také oPR afundrai-

  singu. Omezinárodním programu Tech-

  Soup, díky němuž mohou neziskovky od

  roku 2010 získat software od významných

  IT společností za zlomkové ceny. Vposled-

  ních čtyřech letech získalo takto software

  již více než 1360 organizací vcelkové tržní

  hodnotě 150 milionů korun. Amy jsme stále

  utoho.

  Sto nejbohatších

  (anejúspěšnějších)

  na jednom místě

  Česko. Naše odpovědnost. Tak se jmenoval

  společenský večer, který vpražském hotelu

  Mandarin uspořádal časopis Forbes. Po

  dobré večeři se mluvilo ospolečenské odpo-

  vědnosti úspěšných firem ajejich majitelů.

  Potom představily svou práci dvě nadace.

  Vedle Nadace Via jsme to byli imy.

  Nemluvila jsem tentokrát jenom oKontu

  Bariéry, ale také oprojektu pro senzační

  seniory SENSEN.

  Ajako vždy iokonkrétních příbězích lidí,

  kteří potřebují pomoci.

  Třeba oškolačce Nicole, která potřebovala

  přispět na řečový procesor, spolehlivý, ikdyž

  se zpotí. Nebo opohnutém příběhu paní

  Anny, sedmapadesátileté sportovkyni aak-

  tivní ženě, kterou na kole srazil jiný cyklista.

  Potřebuje pomoci se vším. Skončila shodně

  těžkým poraněním dokonce na elektrickém

  vozíku. Třetí byl sedmadvacetiletý Honza,

  který po úrazu ipřes ochrnutí dokončil

  vysokou školu. Potřebuje pomoci sautem,

  súpravou bytu, se speciální polohovací po-

  stelí. Jeden osud dojemnější než druhý.

  Možná iproto dražba přinesla skvělou,

  rekordní částku těchto večerů (byli jsme tu

  již potřetí). Její výsledek, 630 000 korun,

  následně narostl opříslib dalších 250 000

  Vaše Božena Jirků,

  ředitelka Konta Bariéry

  bozena.jirku@bariery.cz

  Setkání, která mě posilují

  45

  MISTROVSTVÍ

  ČESKÉ REPUBLIKY

  VE FLORBALU

  vozíčkářů

  vyhrál, prý

  překvapivě, místní

  českobudějovický

  klub FBC United.

  Překvapivě, nevím?

  Vítězství nad Kamat

  Teamem Janské

  Lázně bylo totiž

  drtivé, 8:2

  a radost byla

  opravdu nelíčená.

  Foto: Tomáš Binter

• Strana 46

  46

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  NAZKUŠENOU KSOUSEDŮM

  Text: JITKA BURIANOVÁ

  Foto: ARCHIV AUTORKY

  N

  ašeho jižního souseda Rakousko

  ajeho hlavní město Vídeň si na-

  šinec spojuje svěcmi, jako jsou

  vídeňský řízek, valčík, dort Sa-

  chr, Mozartovy koule, vídeňské

  kavárny apřípadně ruské kolo vPrateru.

  Pro mne osobně bylo donedávna Rakousko

  zemí struhlíky muškátů zaokny amnohdy

  nevkusně asnobsky sestříhanými zahrada-

  mi. Pak se mi ale naskytla příležitost pobýt

  veVídni několik měsíců asvůj pohled aná-

  zor jsem trochu pozměnila (ovšem většina

  zahrad mi pořád přijde dost nevkusná).

  Vloňském roce jsem vyrazila doRakouska

  čerpat inspiraci vrámci programu Evropská

  dobrovolná služba (EDS či EVS – European

  voluntary service). Vhledáčku jsem EVS měla

  už dříve, ale nějak se mi pořád nedařilo obje-

  vit ten správný projekt nasprávném místě. Až

  před dvěma lety jsem se zúčastnila týdenního

  Gruntvig workshopu Ramba-Zamba veVídni,

  kde mě napadlo své staré nápady oprášit.

  EVS je příležitost, jak našest měsíců až rok

  vyjet dobrovolničit dozahraniční neziskové

  organizace nebo školky, školy atd. Projekt EVS

  je určen mladým lidem od18 do30 let aza-

  měřuje se také naúčastníky stzv. omezenými

  organizaci, zpravidla tu, která vás přijímá,

  avysílající organizaci. Mojí vysílající byl INEX-

  -SDA, sídlící vPraze. Ale je samozřejmě mož-

  né si vybrat zostatních organizací.

  Školení

  Vrámci EVS má dobrovolník povinnost

  absolvovat také popříjezdové školení aješ-

  tě jedno vprůběhu pobytu, tzv. Mid-term

  training. Možná to zní trochu prapodivně

  anudně, ale byla pojata poměrně kreativně

  ajako bonus měl člověk možnost seznámit se

  sdalšími dobrovolníky, kteří jsou vté době

  vestejné zemi atřeba zrovna řeší podobné

  věci. První školení proběhlo veVídni nakon-

  ci února amám ho dodnes spojené skupami

  sněhu, který vté době zrovna napadl (čest

  vídeňským obyvatelům – docela pružně

  ho odklízejí). Druhé se konalo napřelomu

  května ačervna vInnsbrucku ataktéž bylo

  velmi přínosné azajímavé. Ovšem asi hlavní

  vzpomínku naněj všichni máme takovou, že

  několik dní téměř bez ustání pršelo, přišly

  povodně (pro Rakousko aNěmecko výrazně

  dramatičtější než pro Českou republiku)

  amy cestovali doVídně sdenním zpožděním

  aoklikou přes Mnichov. Snad dobře, že se

  žádné další školení už nekonalo.

  Organizace, vekterých jsem měla vypo-

  máhat, byly dvě – DanceAbility aGrenzenlos,

  ■ Evropská dobrovolná služba je zajímavý projekt ipro vozíčkáře.

  ■ Přínosem je kromě osobní zkušenosti iprofesní zdokonalení.

  ■ Tandem je projekt výhodné konverzace vevídeňských kavárnách.

  Rakousko

  pro dobrovolníky

  MEZINÁRODNÍ

  WORKSHOP

  nazvaný Connect

  hostil účastníky

  z 13 evropských

  zemí.

  Vídeň má proti

  Praze velmi dobře

  propracovaný systém

  dopravy, která je zvelké

  části bezbariérová.

  příležitostmi, kam spadá mimo jiné iskupina

  lidí shandicapem. Dobrovolník je pocelou

  dobu pobytu pojištěn evropským pojištěním,

  má zařízené azaplacené bydlení, dostává pří-

  spěvek nastravu akapesné. Peněz není zrovna

  přemíra, nadruhou stranu se sdanou částkou

  při uvážlivém hospodaření dá docela dobře

  vyjít. Dalším pozitivem je, že zprojektu je

  hrazen také jazykový kurz jazyka dané země.

  Naoplátku pak dobrovolník pracuje vezvo-

  lené organizaci. Kdispozici má každý tzv.

  mentora, snímž řeší případné problémy nebo

  cokoliv, sčím si momentálně neví rady. Před

  odjezdem musíte mít zajištěnou hostitelskou

• Strana 47

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  47

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  dva dny jsem trávila staneční skupinou atři

  dny vkanceláři Grenzenlos. DanceAbility je

  organizace, která se zabývá integrovaným

  tancem, amým úkolem byla pomoc sor-

  ganizací při trénincích, workshopech apři

  občasných vystoupeních. Grenzenlos je orga-

  nizace, která působí voblasti mezinárodního

  dobrovolnictví, mezikulturního vzdělávání

  aaktivního občanství, koordinuje mezinárod-

  ní výměny (taktéž EVS), stáže, pořádá různé

  workshopy, vzdělávací semináře awork-

  campy. Dá se říci, že je průkopníkem, ato

  ivsamotném Rakousku, ve zpřístupňování

  těchto projektů ilidem shandicapem. Mou

  prací byla administrativní podpora, zejmé-

  na před workshopy/semináři, během nich

  apojejich skončení. Adále to, co bylo zrovna

  akutní anaco nikdo jiný zrovna neměl čas.

  Byla jsem upřípravy konání tří workshopů,

  znichž každý trval týden aměl zhruba 20

  účastníků zcelé Evropy. Práce to byla poměr-

  ně náročná, ale velmi zajímavá apodnětná,

  protože jsem workshop zažila sama jako

  účastník apoté ijako pořadatel.

  Ubytování

  Hostitelská organizace zpravidla zajišťuje

  ubytování vmístě. Bydlela jsem nakoleji,

  jen pár zastávek tramvají odcentra apřesně

  vpolovině mezi dvěma linkami metra, tak-

  že ideální umístění. Proti běžným českým

  kolejním poměrům jsem měla vlastní pokoj,

  pouze kuchyni akoupelnu jsem sdílela

  síránskou spolubydlící.

  Vídeňská doprava

  Vídeň má proti Praze velmi dobře propraco-

  vaný systém dopravy, která je zvelké části

  bezbariérová. Ukaždé zastávky metra je

  výtah, vpřípadě velkých přestupních míst

  dokonce několik, anarozdíl odPrahy jsou

  idost rozměrné, takže pojmou několik ko-

  čárků avozíků najednou. Nacelkem pěti

  linkách metra jezdí tři druhy vlakových

  souprav, dvě znich jsou dobře uzpůsobené

  knástupu ajeden druh je starší amá schod,

  který je ale pořád zdolatelnější než ten praž-

  ský nalince AaB. Kromě toho jezdí ovíken-

  dech metro celou noc, asi v15minutových

  intervalech, což si před dvěma lety Vídeňáci

  odhlasovali vreferendu.

  Autobusy veVídni jezdí už jen nízkopod-

  lažní, tramvaje zhruba 50 % nízkopodlažních

  a50 % starých vysokých. Co bych asi vyzdvih-

  la nejvíce, je nástup dotramvají – zastávky

  jsou projektované tak, že tramvaj anástupní

  ostrůvek jsou téměř vrovině, atudíž ti šikov-

  nější zvládnou nastoupit bez pomoci. Vpřípa-

  dě, že si člověk není jistý, je vpředních dveřích

  uřidiče plošina, kterou řidič může vyklopit.

  Autem se poVídni samozřejmě také dá

  cestovat, ale není to moc rychlé ani efektiv-

  ní. Asi iproto jsem si celkem snadno zvykla

  používat místní MHD. Když jsem si poprv-

  ním měsíci veVídni sedala doauta, nebyla

  jsem si jistá, jestli ho ještě budu umět řídit.

  Nikdy se mi totiž zaposledních pár let nesta-

  lo, že bych měsíc neřídila, apřitom veměstě

  normálně fungovala.

  Řeči

  Je vhodné si před odjezdem ujasnit, zda je

  člověk schopen se alespoň nějak domluvit ně-

  kterým zcizích jazyků – buď anglicky, anebo

  jazykem dané země, kam se právě chystáte.

  Pro mě byla pracovním jazykem zpočátku

  angličtina, němčinu jsem sice kdysi studovala

  nastřední škole, adokonce jsem se ji snažila

  před odjezdem izopakovat, ale komunikovat

  vní jsem si zpočátku moc netroufala. Postu-

  pem času jsem začala používat iji aneza-

  stírám, že mě ktomu trochu vyprovokovala

  soutěživost sostatními dobrovolníky. Vpráci

  jsme oba jazyky odurčité doby sice střídali,

  ale angličtina byla vzhledem kceloevropské-

  mu zaměření projektů stále potřeba.

  Jak už jsem zmínila dříve, kromě práce

  byl součástí mé EVS také jazykový kurz.

  Nejprve jsem chodila napoměrně intenzivní

  kurz dojazykové školy, který trval zhruba

  tři měsíce. Pojeho skončení jsem si našla

  soukromý, protože bylo léto apotřebovala

  jsem být flexibilnější. Kromě toho jsem si

  našla itzv. tandem. Tandem je levná varian-

  ta konverzace, protože vpodstatě platíte jen

  zakonzumaci vkavárně/hospodě. Naná-

  stěnce jazykového centra vídeňské univer-

  zity je možné dohledat si tandem-partnera

  – někoho, kdo se učí váš jazyk (videálním

  případě byste měli být napodobné úrovni).

  Pokud se dohodnete, scházíte se pak vrůz-

  ných kavárnách či kdekoli jinde akonverzu-

  jete. Je to velmi dobrá příležitost nasezná-

  mení snovými lidmi, poznání nových míst,

  avneposlední řadě inaprocvičení jazyka.

  Pokud si náhodou pohráváte smyšlenkou

  vyrazit načas někam ven, ale dosud jste

  nevěděli jak, splňujete věkový limit, jste

  schopni se domluvit ijiným jazykem než

  mateřským aněco nového se chcete naučit,

  myslím, že tohle je ideální příležitost vpo-

  měrně bezpečném prostředí. Kromě toho,

  že si dozajista zlepšíte jazykové znalosti,

  poznáte nové prostředí, nové lidi – amožná

  trochu víc isami sebe. 

  „VYTUNĚNÉ“ vídeňské tramvaje a nástupní ostrůvky,

  na většině míst lze nastoupit bez použití plošiny.

  LANOVKOU DO INNSBRUCKU,

  pršelo ještě drobně a bylo těsně

  před povodněmi.

  NÁŠ TÉMĚŘ KOMPLETNÍ

  pracovní „dream team“

  v Grenzenlos.

  Je vhodné si před odjezdem ujasnit, zda je člověk schopen se

  alespoň nějak domluvit některým zcizích jazyků – buď anglicky,

  anebo jazykem dané země, kam se právě chystáte.

• Strana 48

  48

  AUTO-MOTO

  48

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Text: PETR BUČEK

  Foto: AUTOMOBILKY

  K

  aždé auto má nějaký detail nebo

  zvláštnost, které se mohou člověku

  shandicapem hodit, anebo mu na-

  opak cestování znepříjemní. Podle

  čeho tedy vybírat nové auto?

  Při rozhodování jsou důležité tři mo-

  menty: volba vhodného vozu, jeho výbava

  zadávaná při konfiguraci vozidla dovýroby

  asprávná úprava specializovanou firmou

  například naruční ovládání.

  První zásadní otázka při výběru auta zní:

  jak velké auto vlastně bude zapotřebí?

  Vozíčkář potřebuje místo navozík, autem

  bude jezdit nakupovat, zasportem, koníčky,

  ale alespoň jednou ročně také narodinnou

  dovolenou.

  Někdo však chce auto jen pro sebe, apak

  mu vystačí speciální vozítko Elbee, které se

  právě začíná vyrábět vhanáckých Lošticích.

  Vozíčkář najede navozíku přímo zavolant

  nebo zařídítka amůže vyrazit.

  Elbee je malé, což se někomu hodí, ale ji-

  nému to vyhovovat nemusí. Aproto platí, že

  mezi lidmi shandicapem ibez něj je vČesku

  nejpopulárnější Škoda Octavia kombi – auto

  uvnitř velké isvelkým prostorem pro zava-

  zadla.

  Různé způsoby

  nakládání vozíku

  Sprostorem souvisí také ukládání vozíku.

  Podle míry postižení se volí mezi několika

  variantami. Někdo zvládne naložit vozík

  zasvé sedadlo ipřes běžné zadní dveře. Ně-

  kdo potřebuje ktomuto úkonu zadní

  ■ Výběr auta pro lidi spostižením podle dveří, výšky sedadla iobjemu kufru.

  ■ Automatické otevírání kufru iautomatická převodovka dostupnější než dříve.

  ■ Nejlépe poradí partneři Auta bez bariér.

  Výběr auta

  ajeho detaily

  �

  Důležitými parametry

  aut jsou výška prahu

  dveří nad silnicí,

  výška sedadla

  nad silnicí aúhel

  otevření dveří.

  KOMBÍKY S VYSOKOU STŘECHOU

  neboli původně užitkové minidodávky

  v osobních verzích nabízejí velký prostor,

  posuvné dveře a v případě Dacie Dokker

  také křídlové dveře kufru.

• Strana 49

  49

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Výběr auta

  ajeho detaily

  NOVÝ PARTNER AUTA BEZ BARIÉR: Auto Hlaváček, Olomouc (Škoda, Kia)

  PŘEHLED PARTNERŮ AUTA BEZ BARIÉR

  Odpovídá Marek Malý

  ze společnosti

  Auto Hlaváček:

  Jaká specifika má prodej

  aut lidem spostižením?

  U prodeje aut lidem

  s postižením je podle

  našich zkušeností

  nejdůležitější poskytnout

  zájemci poradenství

  a oporu svyřizováním

  případné sociální podpory

  na pořízení vozidla,

  vrácením DPH a pomoci

  svýběrem vybavení

  vozidla prvky klíčovými

  pro správnou funkci tak,

  aby odpovídaly současné,

  ale i budoucí potřebě

  postiženého člověka.

  Ojaká auta zvaší

  nabídky je nebo

  může být mezi

  handicapovanými zájem?

  U nás se jedná hlavně

  o modely Kia cee‘d SW,

  Kia Carens a Kia

  Sportage.

  Proč jste se zapojili

  doprojektu

  Auta bez bariér?

  Proč nespojit příjemné

  sužitečným? Tak zní naše

  odpověď.

  AUTO HLAVÁČEK

  Škoda, Kia

  www.hlavacek.cz

  Týnecká /, Olomouc

  Tel.   

  E-mail: maly@hlavacek.cz

  AMB PRAHA

  Ford

  www.fordamb.cz

  Severní 

  Ořech – Praha-západ

  Pražský okruh – Exit 

  Tel.: –

  E-mail: svoboda@fordamb.cz

  AUTOCENTRUM DOJÁČEK

  Citroën, Fiat, Fiat

  Professional, Jeep,

  Lancia, Chevrolet

  www.dojacek.cz

  Kolbenova /

  Praha 

  (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia)

  Tel.:   

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  USeřadiště 

  Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: vasak@dojacek.cz

  Vršovická 

  Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: fiat.vrsovicka@dojacek.cz

  Přípotoční c

  Praha 

  (Citroën, Chevrolet)

  Tel.:   -

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  AUTO JAROV

  Škoda, Volkswagen,

  Seat, Audi, Honda

  www.autojarov.cz

  Osiková 

  Praha 

  Tel.:  

  E-mail: pipek@autojarov.cz

  UNICAR

  Škoda

  www.unicar.cz

  Vítkovická 

  Ostrava

  Tel.:   -

  E-mail: novevozy@unicar.cz

  AUTOBOND GROUP

  Kia, Toyota, Ford, Suzuki,

  Subaru, Nissan, Chevrolet

  www.autobond.cz

  Studentská 

  Karlovy Vary

  (Kia, Nissan, Chevrolet)

  Tel.:  

  E-mail: kiakv@autobond.cz

  Koterovská 

  Plzeň – Slovany

  (Kia, Suzuki)

  Tel.:   -

  E-mail: kiaplzen@autobond.cz

  Leopoldova 

  Praha  (Suzuki)

  Tel.:  

  E-mail:

  suzukipraha@autobond.cz

  Severní XI č. p. 

  Praha  (Kia)

  Tel.:  

  E-mail: kiasporilov@autobond.cz

  Ostravská 

  Opava (Toyota)

  Tel.:  

  E-mail:

  toyotaopava@autobond.cz

  Krmelínská 

  Ostrava

  (Kia, Toyota, Ford, Subaru,

  Suzuki)

  Tel.:  

  E-mail: kiaostrava@autobond.cz

  Opavská 

  Ostrava (Suzuki)

  Tel.:  

  E-mail:

  suzukiostrava@autobond.cz

  Před Tratí /

  Havířov (Toyota)

  Tel.:  

  E-mail:

  toyotahavirov@autobond.cz

  AUTO POKORNÝ

  Renault, Dacia, Hyundai

  www.autopokorny.cz

  Okružní a

  Brno (Renault, Dacia)

  Tel. 

  E-mail:

  filip.pokorny@renaultbrno.cz

  Maříkova 

  Brno-Řečkovice (Hyundai)

  Tel. 

  E-mail:

  filip.pokorny@hyundaivbrne.cz

  WWW.AUTABEZBARIER.CZ

  VÝZVA PRO DEALERY AUT: Zapojte se do projektu Auta bez bariér, pošlete zprávu e-mailem na

  adresu petr.bucek@bariery.cz. Děkujeme!

  ELBEE

  má vytvořit zcela

  ojedinělou nabídku

  pro vozíčkáře, který

  nepotřebuje velké auto.

  Konto Bariéry

  radí při

  nákupu auta

  Konto Bariéry doporučuje

  nakupovat nová auta

  udealerů, kteří jsou

  partnery jeho projektu

  Auta bez bariér. Tito

  prodejci dostávají všechny

  informace potřebné

  pro prodej auta člověku

  spostižením.

  Více na

  www.autabezbarier.cz

• Strana 50

  AUTO-MOTO

  50

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  odsuvné dveře. Ty mu upraví firmy zabývající

  se přestavbou aut.

  Lze také koupit auto, které má takové dve-

  ře už zvýroby – například Ford B-Max, jemuž

  dokonce chybí často překážející B-sloupek

  karoserie, nebo velkoprostorová auta typu

  Citroën C8 či Volkswagen Sharan. Jejich

  zadní posuvné dveře lze ovládat dálkovým

  ovladačem.

  Alternativou je také Opel Meriva, který

  má zadní dveře zavěšené uopěradel zadních

  sedadel, tedy naopačné straně než běžné

  vozy.

  Někteří handicapovaní potřebují nakládat

  těžký elektrický vozík dokufru auta spo-

  mocí jeřábku nebo je pro ně nejvhodnějším

  řešením nájezdová rampa, poníž dovozidla

  najedou. Vtěchto případech je nejlepší

  vše důkladně probrat sfirmou, která bude

  auto upravovat. Poradí, který vůz je pro

  tuto náročnou přestavbu nejlepší. Někdy

  je totiž zapotřebí snížit podlahu vozu, pro-

  tože ne kekaždému autu se jeřábek nebo

  rampa hodí.

  Doauta musí mít vozíčkář možnost

  komfortně nastoupit. Specializovaní

  úpravci nabízejí různé pomůcky pro snad-

  nější přesouvání nasedadlo. Důležitými

  parametry aut jsou výška prahu dveří nad

  silnicí, výška sedadla nad silnicí aúhel

  otevření dveří.

  To vše si je nutné vyzkoušet ještě před

  objednávkou. Příspěvek naauto dostá-

  vají lidé spostižením jednou zadeset let,

  ašpatně vybraný vůz může cestování po-

  řádně zkomplikovat.

  Samostatnou kapitolou je otevírání aob-

  jem zavazadlového prostoru. Skvělá zpráva

  je, že čím dál více výrobců nabízí víko kufru

  sdálkovým ovládáním. Stačí ovladačem

  centrálního zamykání zamířit nakufr avíko

  se samo otevře. Ponaložení věcí se zase

  samo zavře. Anebo lze otevírání azavírání

  zavazadlového prostoru ovládat přímo

  zmísta řidiče.

  Některé doplňky

  později nekoupíte

  Řidič spostižením se při volbě auta musí za-

  měřit nejen nasvůj komfort, ale také nabez-

  pečnost – to se týká výběru správné výbavy,

  která se většinou objednává přímo dovýro-

  by. Některými prvky je možné vůz dovybavit

  ipozději. Jedná se například oparkovací

  senzory nebo couvací kameru.

  Platí však, že taková výbava dodaná

  přímo automobilkou bude většinou fungo-

  vat spolehlivěji anabídne lepší uživatelský

  komfort. Obraz zcouvací kamery se bude

  například promítat navětším displeji.

  Také doEvropy už dorazila obliba au-

  tomatických převodovek, jež přijdou vhod

  všem handicapovaným, kteří mají problémy

  sovládáním řadicí páky. Automaty už ne-

  jsou jen doplňkem kdrahým vozům asil-

  ným motorům. Naopak. Nabízejí se už také

  pro vozy scenou okolo 200 tisíc korun.

  Při výběru auta si je dobré vyzkoušet také

  posilovač řízení. Vněkterých vozech funguje

  řízení bez jakékoliv námahy, jinde vyžaduje

  sílu, která může být pro handicapovaného

  zbytečnou zátěží. Výbava aut se vposled-

  ních letech zlepšuje povšech stránkách.

  Standardní výbavou se pomalu, ale jistě stá-

  vá klimatizace aairbagy, elektroniku pod-

  vozku vpodobě ABS aESP už Evropská unie

  ukládá automobilkám jako povinnost. 

  �

  Řidič spostižením se při

  volbě auta musí zaměřit

  nejen nasvůj komfort,

  ale také nabezpečnost

  – to se týká výběru

  správné výbavy, která

  se většinou objednává

  přímo dovýroby.

  HONDA ACCORD

  má ojedinělé

  sklápění zadních

  sedadel, které

  všichni znají z kina

  nebo divadla.

  VE FORDU B-MAX

  nepřekáží prostřední sloupek karoserie

  a může se pochlubit zadními posuvnými dveřmi.

• Strana 51

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  SLOUPEK

  Martina KOVÁŘE

  Dnešní auto,

  to je jiná volba

  Dobře si pamatuji na své první auto.

  Byl to první favorit vJihočeském kraji

  smlhovkami. Na pořadník.

  Peněz bylo málo, poměr výplaty aceny

  nového auta byl vdobě na skonu socialis-

  mu tristní. Kautu, anovému, bych se bez

  pomoci kamarádů arodičů nedostal.

  Výbavu tehdy měla všechna auta stejnou.

  Mlhovky, spoiler adělená sedadla vzadu

  – to bylo maximum avýběr jak zjiného

  světa. Na rádio už nezbylo, bylo ho třeba

  dokoupit. Měl jsem ho iskazeťákem.

  Auta jsem potom obměňoval pravidelně,

  aby neztrácela hodnotu. Nebál jsem se

  ojetin ani lehce bouraných, spolehliví

  kamarádi mě nikdy nenechali na vesnici

  uPísku ve štychu. Dobrá úroveň byla vždy

  garantována iservisem ručního řízení. Ať

  už byli úpravci plzeňští nebo italští zPra-

  hy, měli vždy vysokou úroveň avěděli, že

  na ně musí být spolehnutí.

  Nepochybný byl ilidský element – stavěli

  se khandicapovaným majitelům aut

  vždycky tak, že vyžadují vysoce individu-

  ální přístup, radu aúpravu. Myslím, že

  toto jediné se nezměnilo, což je dobře.

  Na trhu sauty je však dnes všechno jinak.

  Záplava aut je taková, že novinky nesta-

  číte ani sledovat. Dealeři se předhánějí ve

  slevách akvalitní auta jsou dosažitelná

  ipro segment sociálně potřebných.

  Různí zprostředkovatelé, srovnávací weby

  nebo kluby nabízejí kompletní servis –

  od financování na dluh po přistavení

  upraveného auta kbaráku včetně karty

  na benzin. Nejsem přívržencem tohoto

  full zákaznického vztahu apořád raději

  vybírám sám. Je však mnoho takových,

  kdo pomoc potřebují. Už jen proto, aby se

  nestali obětí podvodu.

  Množství kradených aut na trhu je velké

  anepoctivých kilometrů utěch ostatních

  ještě větší. Sednout si do předraženého

  favorita zMototechny – to byla tehdy jis-

  tota. Stejně jako je dnes nutná opatrnost.

  Přesto technologie avývoj na trhu nám,

  potřebným, přinesly neskutečné možnosti.

  Výbava moderních aut dnes nabízí od zá-

  kladních modelů vše, co je třeba kbezpeč-

  nému cestování. Máte-li víc peněz, dosáh-

  nete na nejrůznější verze, které jsou vlastně

  auty na míru, amůžete mít motory, které

  dávají stovky koní bez kouře, bezpečně

  aspoloviční spotřebou. Abez speciálu mix.

  Takže se mi ani nestýská po Wartburgu

  kombi nebo žigulíku spátými dveřmi – což

  byly tehdy ale opravdu šlágry.

  

  Autor je bývalý automobilový

  závodník, člen rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK

  Martina KOVÁŘE

  51

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  Odpovědi posílejte dokonce srpna 2014 nainfo@muzes.cz,

  nebo písemně naadresu: Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 11000 Praha 1.

  Ze správných odpovědí vylosujeme výherce,

  který vysouvací hliníkový nájezd obdrží odfirmy Lipatech.

  Sponzorem soutěže je firma Lipatech, více nawww.invalidninajezdy.eu

  SOUTĚŽ

  ČASOPISU

  CHCETE VYHRÁT

  HLINÍKOVÉ

  VYSOUVACÍ

  NÁJEZDY

  PRO

  VOZÍČKÁŘE?

  Nájezdy vceně 3599 Kč může vyhrát ten,

  kdo odpoví nasoutěžní otázku:

  Kde proběhne 12. aukční salon

  výtvarníků, který pořádá

  vprosinci Konto Bariéry?

• Strana 52

  Ilustrace: JIŘÍ BUŠEK

  T

  ajemník Buřil chodil zastarostou

  Mládkem pravidelně každý den

  ráno. Hned poosmé vrazil došéfo-

  vy kanceláře avždy měl připraveno

  několik nápadů, jak zlepšit rozpolo-

  žení jinak smutného, ustaraného atrochu

  roztržitého zemědělského inženýra, který

  se dal namístní politiku spíš znedostatku

  jiné práce. Když před třemi lety zkracho-

  val statek, nakterém se Mládek úspěšně

  staral otraktory, secí stroje, kombajn,

  pluhy adalší železo, dokonce přemýšlel

  ostěhování někam dohor. Ale pak ho

  Buřil přesvědčil, že jiný kandidát nasta-

  rostu není: „Jeníku, každej tě zná jako

  férovýho chlapa, nikdy jsi vžádný partaji

  nebyl, máš slušnou rodinu, ařídit město je

  nakonec mnohem jednodušší než se hádat

  straktoristama. Apak – my ti pomůžeme!“

  Apomohli! Podivné uskupení snázvem

  Spojenectví pro zítřek vyhrálo volby nacelé

  čáře, obsadilo radu azačalo pomalu, ale

  neústupně ovládat město, jeho firmy,

  ahlavně městské výdaje. Buřil starostovi

  dokázal, že řídit město je opravdu jed-

  noduchoučké. Prostě ho skoro kničemu

  nepustil, posílal ho jen naoficiality, vítání

  občánků, pohřby váženějších občanů nebo

  setkání důchodců. Aještě mu vždycky pod-

  strčil, co tam má říkat.

  Tak bylo, abylo by inadále, nebýt jaké-

  hosi pisálka zokresních novin ajeho pošeti-

  lého nápadu vypsat anketu okvalitě života

  veměstě. Sešlo se napět set příspěvků, neví-

  daná hromada stesků, askoro všechny měly

  jedno téma – město je sice krásné anazdo-

  bené, ale plné bariér, překážek, adokonce

  nebezpečných míst pro vozíčkáře, maminky

  skočárky ibelhavé seniory. Když noviny

  stěmito výsledky vyšly, Buřil výtiskem mlá-

  til dostolu asliboval: „Já ho vykleštím, já

  mu natrhnu pr…l, každej redaktor je svině!“

  Když běžel kestarostovi, ještě nachodbě

  řval: „Dám sto tisíc tomu, kdo tohodle hov-

  ňouse pověsí nakandelábr!“

  Mládek už měl noviny přečtené ahořeko-

  val: „Marnost nad marnost, politika není pro

  mě…“ Apřetopeného tajemníka se jen tiše

  ptal: „Co navrhuješ? Co navrhuješ? Někteří

  napsali, že město je tankodrom. Co navr-

  huješ? Jak se ztoho vyhrabeme…?“ Buřil

  chvíli dupal kolem nejdůležitějšího stolu

  veměstě, pak si bez dovolení nalil fernet

  zúředního baru anaklonil se kestarostovi:

  „Hlavně to nepodělej, teď ne! Natyhle útoky

  musíš rafinovaně. Žádný věcný argumenty,

  to ti nesežerou. Maj sportovní halu? Maj!

  Maj aquapark? Maj! Maj cyklostezku? Maj!

  Avidíš, stejně budou brblat. Rafinovaně,

  jen rafinovaně. Nastražíme jim pastičku

  apočkáme, až doní spadnou.“

  „Pastičku? To jako myslíš…“ „Zatím

  nevím, ale uvidíš, jak je chytnem pod krkem,

  uvidíš!“ Buřil opravdu nevěděl, aprotože

  docela správně cítil, že by zjedné ankety

  mohla zachvíli být nebezpečná bouře,

  rozhodl se uplatnit svou dávnou zásadu

  – vlastně svou jedinou zásadu –, když to

  jinak nejde, poraď se opatro výš. Pokornou

  prosbičku oradu nikdo neodmítne. Seběhl

  nanáměstí, skočil doauta azanecelou

  hodinku seděl nakrajském úřadě uradní-

  ho Harta. Právě utoho, kterému loni tak

  úspěšně – tedy mimořádně levně – prodali

  parcelu uřeky. Pozemek byl léta veden

  jako zatravněná plocha, ale malinká změna

  územního plánu napozemek stavební byla

  jen drobná, naprosto nezajímavá admi-

  nistrativní službička. Hart měl najednou

  omilion víc, aprotože nikoho neuplácel ani

  nevydíral, museli všichni mlčet. Také Buřil

  věděl, že oba vědí, atak šel rovnou kvěci.

  Vyklopil celou historku ajen mimochodem

  zdůraznil, že starosta bezradně civí vkance-

  láři, zatímco on, pouhý tajemník, zachraňu-

  je město.

  „Tohle, Buřil, není sranda! Víš, co ty

  neziskový organizace aaktivisti furt vy-

  křikujou! To není jednoduchý! Totiž, měli

  byste pochopit, že voni jsou všude. Rozlezlí

  anevodbytný! Buřil, ty maj dlouhý prsty,

  každej ministr se před nima třese! Jestli

  si povolaj někoho zPrahy, tak můžeš mít

  nanáměstí tábor plnej mrzáků, budou řvát,

  fetovat, bránit dopravě, anic snima neudě-

  láš! Buřil, tohle musíš okamžitě zvládnout!

  Jak se dá ulice dopohybu, už je nezastavíš!

  Co navrhuješ?“ „Já jsem právě myslel, že

  ZDENĚK

  JIRKŮ:

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  52

  POVÍDKA

• Strana 53

  Kráska

  spádnou rukou

  vy byste…“ „Že já bych

  uklízel ty vaše hov…? Já

  jsem krajskej radní, chla-

  pečku, krajskej radní!

  Nehnu ani prstem! Ale

  přece jenom ti poradím.

  Ty aktivisti, ty neziskoví

  pošuci acelá ta verbež,

  má jednu slabost –

  voni rádi mluvěj, moc

  rádi. Takže koukejte

  dát dohromady nějakej

  seminář, nebo to nazvěte

  sympozium, ať lidi čuměj,

  přitáhněte zPrahy co nejvíc

  bláznů ztěch nadací, nechte

  je vykecat, avšechno, ro-

  zumíš, všechno jim slibte!

  Atoho redaktora tam

  vemte taky, všem dejte

  řízky, auvidíš, jak bude

  klid! Buřil, tohle musíš

  zvládnout, astarostovi

  řekni, že jsem to vymyslel

  já, tak ať dotoho nestrká

  nos!“

  Atak se také stalo. Buřil

  osobně obeslal všechny možné neziskovky,

  objednal sál vhotelu Beseda azmoci úřední

  uvolnil naobčerstvení tak velkou částku, až

  ředitel hotelu nad objednávkou nechápa-

  vě mrkal. Znal totiž tajemníka moc dobře

  avěděl, že rád chodí doměstských osvěžo-

  ven bez peněženky. Sjelo se naosmdesát

  aktivistů, někteří sbarevnými účesy, někteří

  sami navozíčcích, jiní se svými asisten-

  ty. Také místních nebylo málo. Tajemník

  všechny mile přivítal, představil neformálně

  zvolenou mluvčí neziskovek Kláru, pod-

  lézavě jí pochválil přiléhavé šaty adodal:

  „Přátelé, protože chceme umožnit opravdu

  svobodnou diskusi, budete si řídit dnešní

  setkání sami, amy spanem starostou, když

  dovolíte, se posadíme vzadu abudeme si

  pečlivě vaše návrhy zapisovat. Aby nepřišly

  vniveč.“ Klára, opravdu mimořádně krásná

  mladá žena, docela samozřejmě převzala

  mikrofon azačala: „Tohle setkání je milé,

  ale zpožděné tak odeset let. Zjistila jsem si

  zveřejných zdrojů, že toto město je, pokud

  jde osociální služby acelkovou přívětivost

  veřejného prostoru zvlášť, opravdu vpravě-

  ku…“ Buřil tiše utrousil kestarostovi: „Co

  vo tom, ty křepeličko, víš! Jeden metr no-

  výho asfaltu nakřižovatce má pro lidi větší

  cenu než dvacet mrzáků!“ Nevěděl, chudák,

  že Klára ipřes celý sál dobře rozumí. Že sice

  neslyší, ale perfektně odezírá, jak ji to ma-

  minka měsíce aroky trpělivě učila. Ataké ji

  naučila skoro dokonale mluvit, takže Klára

  vřeči působila spíš jako třeba Slovenka sjis-

  tým přízvukem, rozhodně ne jako odnaro-

  zení neslyšící. Pokračovala: „Všude je málo

  peněz, ale zde je málo pochopení, ahlavně

  znalostí oskutečných řešeních problémů

  postižených iseniorů. Jako by představitelé

  tohoto města byli slepí. Nebo jen cyničtí?

  Vyberte si sami!“

  Strhující potlesk skoro odnesl strop sálu.

  Všichni se dívali naKláru, hučeli avolali:

  „Kocourkov!“ Oba představitelé města

  byli moc rádi, že seděli až uzdi. Ta jediná

  jim byla oporou. Starosta jen špitl: „Tohle

  neskončí dobře! Marnost nad marnost, já

  napolitiku nejsem…“ Ale tajemník se ne-

  vzdával: „Hele, Hart říkal, ať je necháme vy-

  kecat, stejně si to pak uděláme posvým…“

  Klára celou dobu pozorně odezírala Buři-

  lovy řeči apochopila, že tihle panáci sem

  nalákali aktivisty zcelé republiky jen jako

  loutky. Proto přitvrdila: „Pokus onápravu

  bude bolestivý. Amůže začít jen naradnici.

  Vedení města musí pochopit, že selhalo…“

  Buřil se už skoro zmítal vztekem. Ohlušen

  všeobecným halasem docela zřetelně řekl:

  „Já bych ti vposteli ukázal, jestli selžu. To

  by tě přešly tyhle píč…iny, krávo nedojená.“

  Klára rozuměla. Seskočila zpódia, vmžiku

  přeběhla sál avrazila tajemníkovi takovou

  facku, že doslova upadl naparkety.

  Seminář okamžitě skončil. Buřil si otíral

  rozražený ret, starosta se chvěl jak králík

  před kunou aúčastníci se hromadně vrhli

  naprosluněné náměstí. Až donoci se pilo,

  zpívalo, inějaká ta tráva zavoněla. Krajský

  radní Hart si ráno přečetl mimořádné hlášení

  policie, zmačkal úřední papír aštítivě ho od-

  hodil dokoše. Pak si bzučákem povolal sekre-

  tářku apřísně nařídil: „Kdyby kdykoli volal

  Buřil, nebo se chtěl dokonce vnutit nanávště-

  vu, nejsem tady auž nikdy nebudu!“ 

  53

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

• Strana 54

  54

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  54

  VAŠE FOTOGRAFIE

  KRISTINA ŠKVOROVÁ

  MÍRA SOCHOR

  ANETA ŠÍROVÁ

• Strana 55

  Chvíle pohody

  Opět se vrátím kživé fotografii. Myslím,

  že vtéto podobě nám slouží nejlépe,

  když zachycuje tváře aživot lidí, kteří

  jsou nám milí. Irena Vagenknechtová

  poslala do fotogalerie Můžeš.cz celou

  sérii otom, jak byl Honzík ve Stromovce

  aubabičky. Projel se historickou tram-

  vají, viděl kačeny aslepice. Nic světobor-

  ného? Ale je to skvělé, je to jeden zkrás-

  ných dnů, na které se bude vzpomínat.

  Na fotkách se mi líbí, že zabírají to, co

  mají, anení na nich nic zbytečného. Šlo

  se tak blízko, aby motiv zabral větší část

  obrázku. Tahle fotka má smysl, protože

  je na ní Honzík dost velký. Kdyby se to

  fotilo ze vzdálenosti pěti metrů, byl by

  tam stůl adům achlapec by měl hlavič-

  ku jak hrášek.

  Také fotka od Anety Šírové zachycuje

  výlet, tentokrát do Adršpašských skal.

  Itato fotka je dobře uspořádaná. Velmi

  často fotíme něco ve stylu „já aKarl-

  štejn“. Je dobré – jako je to zde – posta-

  vu neumístit doprostřed, ale do levého

  nebo pravého pruhu, přičemž směr

  pohledu by měl být dovnitř obrázku.

  Vodopád je vpozadí dobře vidět. Já

  bych tedy šel ještě oněco blíž, držím se

  zásady, že to důležité, ato je vždycky

  člověk, by mělo zaujímat aspoň třetinu

  plochy obrazu.

  Fotky Jindřicha Jonáka také vznikly na

  výletě, bylo to do České Kanady, tedy

  do kraje kolem Jindřichova Hradce.

  Autor tam fotil muflony abizony. Měl

  smůlu na počasí, ale to je kříž cestovní

  fotografie – počasí si nedá poroučet.

  Fotil ibizony za plotem. Tohle focení za

  plotem… Když to jde, zkuste jít co nejblíž

  kplotu. Někdy se dá dát objektiv koku

  plotu apak je vyhráno. Někdy to nejde.

  Pak – pokud to váš aparát umí – si dejte

  program A(někdy to bývá Av) aclonu

  otevřete na nejmenší číslo. Ajděte kplotu

  co nejblíž. Oka pak budou rozmazaná

  améně rozeznatelná.

  Zpřírody poslala moc hezké dvě

  fotky Kristina Škvorová. Tahle je „před

  bouřkou“. Všimněte si, že horizont,

  tedy předěl žlutého pole astromů, je

  ve vodorovné třetině. To je správné,

  takto je obraz dobře členěný. Kdyby to

  probíhalo prostředkem, působilo by to

  ošklivě, staticky.

  Hezky rozčleněná je iposlední ukázka,

  je od Míry Sochora. Tady je pěkné, že

  břeh není zabrán rovně, že je šikmý, to

  dává obrázku dynamiku. Vpředu je stín,

  to zase dělá na obraze pocit hloubky,

  prostoru. No avoda… Ta budí chuť do

  ní skočit. Přeji krásné léto! 

  Autor je novinář aspisovatel.

  SLOUPEK

  Ondřeje NEFFA

  55

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

  děkujeme, že posíláte snímky dorubriky Vaše fotografie naadresu www.muzes.cz.

  Jsou zde každému knahlédnutí aOndřej Neff znich pravidelně vybírá ty nejlepší.

  Ty pak otiskujeme aautoři dostanou honorář.

  Prázdninový čas je vždy plný příležitostí kzajímavým snímkům, atak jej využijte.

  Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.

  

  (jš)

  IRENA VAGENKNECHTOVÁ

  JINDŘICH JONÁK

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

• Strana 56

  56

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  INZERCE

  Mohou být inspekce poskytovatelům

  sociálních služeb užitečné?

  Kontrola. Slovo, které většinou neslyšíme

  rádi. Často máme skontrolou spojené

  nepříjemné zážitky, stres, nervozitu ajiné

  další negativní emoce. Jsou kontroly, oje-

  jichž průběhu avýsledcích nediskutujeme.

  Například prováděné kontroly znančního

  úřadu, zhygieny, ze zdravotní pojišťovny.

  Inspekce poskytování sociálních služeb je

  také státní kontrola, přesto jejich průběh

  avýsledky jsou častým tématem diskusí

  nanejrůznějších úrovních. Bohužel jsou

  prezentovány často vevelmi negativním

  světle nejen vlastní kontroly, ale iinspekto-

  ři, kteří je provádějí. Přitom jsem několikrát

  slyšela slova: „To byla úplně jiná inspekce,

  než ojakých jsem slyšel odkolegů.“ Zda tito

  manažeři svoji pozitivní zkušenost někde

  prezentovali, nevím. Vrámci individuálního

  projektu Ministerstva práce asociálních

  věcí Inovace systému kvality sociálních

  služeb, který je nancován zprostředků

  ESF prostřednictvím Operačního programu

  Lidské zdroje azaměstnanost astátního

  rozpočtu ČR ajehož hlavním realizátorem

  je o. s. INSTAND, byli vespolupráci skraj-

  skými pobočkami Úřadů práce sžádostí

  ozpětnou vazbu osloveni poskytovatelé,

  unichž inspekce proběhla. Vnásledujícím

  textu cituji zdopisů dvou poskytovatelů,

  kteří udělali pozitivní zkušenost. Jsou důka-

  zem otom, že poskytovatelé, kteří to myslí

  srozvojem kvality poskytovaných služeb

  upřímně aprofesionálně, dokáží práci

  apřístup inspektorů ocenit. Jedno takové

  zaslané vyjádření vMoravskoslezském kraji

  nese název Poděkování.

  „Vždy jsme slýchali, jak jsou inspekce

  nakvalitu poskytování sociálních služeb

  hrozné. Jednání sinspektory jsou bez jaké-

  koliv zpětné vazby apři rozhovoru snimi

  se necítíte jako partneři,“ píší vúvodu

  dopisu pracovníci domova pro osoby se

  zdravotním postižením zÚsteckého kraje.

  „Když jsme se dozvěděli, že knám má

  inspekce přijít, vcelku logicky jsme cítili

  obavy. Inspekce si vyžádala naše čerstvě

  zrevidované vnitřní předpisy kprostu-

  dování. Velký počet předpisů prý komise

  nemají rády. Byli jsme však později ujiš-

  těni, že napočtu nezáleží, pokud jsou

  dokumenty opravdu potřeba apracuje se

  podle nich,“ popisují pracovníci domova

  dále průběh inspekce.

  Vdopise také uvádějí, že nervózní

  zkontroly nebyli pouze pracovníci, ale

  iněkteří klienti. Ioni cítili při slově kon-

  trola negativní emoce, báli se, že něco

  dělají špatně nebo že něco provedli.

  Spříchodem komise však prý přišla velká

  úleva. Členky komise byly velice vstřícné,

  komunikativní. Pokud jim během rozho-

  vorů nebylo něco jasné, neautoritativně

  se nadaný problém doptaly. Komise sbí-

  rala podklady nejen zadministrativy, roz-

  hovorů spracovníky, ale především také

  prostřednictvím rozhovorů sklienty, které

  navštívila vjejich bytech. Klienti, kteří byli

  zpočátku nervózní, se uklidnili, akdyž vi-

  děli přístup komise, začali být velice uvol-

  nění akomunikativní. Domů knim totiž

  nepřišel někdo, kdo je bude kontrolovat,

  ale někdo, koho zajímá, jak žijí.

  Výstupy zprovedené inspekce pak

  hodnotí pracovníci těmito slovy: „Jelikož

  nikdo není neomylný, iunás našla inspek-

  ce pár věcí, které nám doporučila upravit.

  Byly to především věci, kekterým je po-

  třebný určitý nadhled. Je vcelku logické,

  že tento nadhled pourčité době ztratíte,

  aprávě nestranný pohled zvenku je jed-

  nou zfunkcí inspekcí. Během rozhovorů

  jsme dostali podněty, jak vylepšit službu

  především poadministrativní stránce,

  popraktické stránce nebyly výhrady. Byla

  možnost konzultovat ivěci, nakteré nám

  nikdo jiný neuměl odpovědět, ačkoli to

  přímo vnáplni inspekce nebylo. Obdrželi

  jsme také cenné informace, které určitě

  využijeme vnašem dalším poskytování

  sociální služby. Vždy samozřejmě záleží

  nakonkrétním složení komise či spíše

  povaze těchto lidí, ale rozhodně bych se

  inspekce kvality sociálních služeb nebála.

  Samotné slovo inspekce pochází zlatin-

  ského inspicere, tedy ,nahlížet dovnitř‘

  zkoumat´. To je to, co společně svámi

  inspekce dělá. Nic víc, nic míň. Je jakýmsi

  mentorem, apokud jste přesvědčeni, že

  svou práci děláte dobře, není se čeho bát.

  Je důležité umět si svou činnost obhájit

  avysvětlit, proč ji právě takto vykonáváte.

  Inspekce vám podle naší zkušenosti může

  přinést náhled zvenku ajiný názor. Pak

  už je pouze navás, zda ajak výstupy zin-

  spekce využijete.“

  Nakonec krátké hodnocení provedené

  inspekce zpohledu vedoucí chráněného

  bydlení vBrně: „Velmi kladně hodnotím

  celý inspekční tým – dva externí inspektory

  azaměstnankyni krajské pobočky Úřadu

  práce vBrně. Inspekční tým postupoval

  velmi profesionálně, podle daného harmo-

  nogramu apravidel, se kterými jsme byli

  předem seznámeni. Přesně jsme věděli, co

  se bude dít, ato nás brzy obav zinspekce

  zbavilo. Všichni členové inspekčního týmu

  byli specializovaní odborníci sdlouholetou

  praxí, čehož si velmi vážíme. Zajímali se

  nejen o,papíry‘, ale hlavně odobrou praxi

  aúskalí práce suživateli. Uživatel byl pro

  inspekci, stejně jako pro nás, naprvním

  místě. Pro všechny zaměstnance iuživate-

  le byla tato zkušenost velkým přínosem.

  Přestože jsme neuspěli nasto procent,

  jsme nasebe pyšní, protože jsme si idíky

  inspekci potvrdili, jak je naše práce dů-

  ležitá. Ahlavně víme, kde máme vrámci

  poskytování sociálních služeb silná aslabá

  místa, co ajak zlepšovat. Přínosem pro

  nás byla také seznamovací schůzka, naníž

  jsme byli dva měsíce před provedenou

  inspekcí seznámeni sjejím průběhem.“

  Je třeba ktomu ještě něco dodávat?

  Myslím, že ne.

  Autorkou článku je

  Ing.Milena Tomášková,

  inspektorka kvality sociálních služeb

  avedoucí realizace cíle 3 vprojektu

  Inovace systému kvality sociálních služeb

  Individuální projekt MPSV: Inovace systému kvality sociálních služeb

• Strana 57

  57

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  INZERCE

  INZERÁTY MŮŽETE

  POSÍLAT nainternetovou

  adresu info@muzes.cz

  nebo písemně naadresu

  Redakce Můžeš,

  Melantrichova 5,

  11000 Praha 1

  ZAMĚSTNÁNÍ

  NABÍZÍM ZAMĚSTNÁNÍ

  Hledáme vhodného kandidáta/ku na

  pozici dokumentarista/ka, který/á by

  vytvářel/aaaktualizoval/adokumentaci

  včeském jazyce pro DMS/ECM platfor-

  mu. Náplní práce je rovněž správa adalší

  rozvoj metodiky, standardů anástrojů

  používaných při tvorbě dokumentace.

  lukas.bednar@aipsafe.cz Zn.: 12052014

  Úklidová firma přijme uklízečku na

  dlouhodobou spolupráci – možnost ina

  ŽL, přijmeme izahraniční pracovníky.

  abuklid@abuklid.cz Zn.: 11052014

  Přijmu zedníky pro Plzeň.

  Tel.: 774 136 829 Lerak111@seznam.cz

  Zn.: 18052014-1

  Obchodní společnost Meva sport CZ se

  zaměřením na dovoz aprodej sportov-

  ního oblečení asportovních potřeb pro

  všechny druhy sportu vyhlašuje konkurz.

  Náplň práce, pravomoci azodpovědnosti:

  – celkový rozvoj svěřeného regionu –

  zodpovědnost za plnění akvizičních cílů ve

  svěřeném regionu – aktivní vyhledávání

  nových zákazníků – servis apéče onové,

  popř. dosavadní zákazníky. Požadavky na

  zaměstnance: – vynikající komunikativní

  aprezentační schopnosti – schopnost

  zaujmout apřesvědčit – přirozený zájem

  osport – vysoké pracovní nasazení, spo-

  lehlivost aloajalita – minimálně SŠ vzdě-

  lání – řidičský průkaz skupiny B – znalost

  práce na PC – vlastní automobil – ŽL.

  Nabízíme: – samostatná práce smožností

  seberealizace – motivační finanční ohod-

  nocení + benefity – podporu asistentky

  (sjednávání schůzek) acelého obchodního

  týmu – nástup ihned – pracoviště – vámi

  zvolený region/kraj. Vaše CV sfoto aprů-

  vodním dopisem zasílejte na vavrincik@

  mevasport.sk. Zn.: 18052014-2

  Hledáme cca 50 lidí – podmínkou

  je znalost NJ! Nebo jeden zparty. Na

  montáž kamionů (více variant), místo:

  Niedersachsen-Herzlake, tři až čtyři

  týdny práce, jeden týden volno (výplata

  na fakturu vden odjezdu vhotovosti),

  vlastní auto nutné, 10 eur/hod. čistého

  (2500–3000 eur/měs.), živnostenský

  list, A1, DIC-EU, ICO Start: srpen 2014!

  Nejsme pracovní agentura! Zašlete svůj

  životopis vNJ na: trailer-service@ewetel.

  net Zn.: 2205214

  Společnost Delmart, s. r. o., která

  otevírá svůj první potravinový maloob-

  chod, hledá posilu do svého rostoucího

  týmu spolupracovníků na pozici pekaře.

  Požadujeme zájem okvalitní potraviny,

  praxi vpekárenství minimálně dva roky,

  zaměření na sortiment slaného pečiva

  (chléb, housky, bagety), znalost techno-

  logických postupů, odpovědný akreativní

  přístup ke svěřeným úkolům, nekom-

  promisní přístup khygieně, čistotě,

  pořádku aBOZP, potravinářský průkaz,

  trestní bezúhonnost, časovou flexibilitu.

  Náplň práce: zodpovědnost za kvalitu

  pečiva, výroba těsta, tvarování těsta,

  řádná obsluha technologického vybavení

  pekárny, podpora vedoucího úseku bistra

  při sestavení sezonní nabídky, přesné

  dodržování technologických postupů

  prodávaného sortimentu, inventarizace

  podle pokynů vedoucích pracovníků

  prodejny, bezpodmínečné dodržování

  hygieny, bezpečnosti práce apožární

  ochrany, aktivní přístup kodstraňování

  závad azjištěných nedostatků. Nabízíme

  technologické zaškolení, zaměstnanecké

  slevy ajiné benefity, odpovídající platové

  ohodnocení, možnost profesního růstu,

  smlouvu na dobu neurčitou. Vpřípadě

  zájmu se ozvěte na lenka.hanakova@

  delmart.cz Zn.: 21052014

  SEZNÁMENÍ

  Ve dvou se to lépe táhne. Jmenuji se

  Tomáš, je mi 34 let. Mám handicap, který

  spočívá vtom, že mám na každé ruce jen

  dva prsty amám křivé nohy, musím nosit

  ortopedickou obuv. Moje koníčky jsou

  různé, sjíždím řeky na kánoi aumím jez-

  dit ina kajaku. Jezdím na kole. Rád plavu

  achodím na procházky. Někdy ivařím.

  Všechny koníčky dělám bez pomoci ji-

  ných lidí. Chodím do práce apracuji mezi

  zdravými lidmi. Zdraví Tomáš. tomdrak@

  centrum.cz Zn.: 11052014

  Jsem postižená DMO na vozíku, sobě-

  stačná, pracující. Hledám přítele, nejlépe

  vdovce nebo rozvedeného, ve věku 50–55

  let, který rád cestuje, anemá ským.

  Nehledám ani majetek, ani osobního

  asistenta, ani flirt. Sympatické foto, sluš-

  ná odpověď, veselá aupřímná povaha

  rozhodne apotěší. Plzeňský iStředočes-

  ký kraj. ruze-ruze-ruze@tiscali.cz

  Zn.: 10052014-1

  Ahoj, hledám ženu, dívku, která by se

  omě dokázala postarat. Jsem na vozíku,

  je mi 40 let, jsem zBrna, snad pohledný,

  rád rybařím, zahraju si bowling, dám si

  pivko sdobře ogrilovaným masíčkem,

  aani dalším věcem se nebráním. Hle-

  dám takovou ženu či dívku, která mi bude

  dobrou oporou nejen jako kamarádka,

  ale třeba ina celý zbytek života. Pokud by

  náhodou některá měla zájem, prosím jen

  vážné zájemkyně zBrna ablízkého okolí,

  do 40 let, štíhlejší postavy (není podmín-

  kou, ale uvítám). rocrdatr@seznam.cz

  Zn.: 10052014-2

  Rád bych se seznámil shodnou paní,

  bez kamarádky je mi smutno. Jmenuji se

  Mirek, je mi 47 let ajsem zBrna. Posti-

  žení není na překážku. Můj mail: mirek.

  sehnal10@seznam.cz Zn.: 09052014

  Hledám na vážný vztah shezkou,

  milou, neslyšící holkou ve věku do 30 let,

  nejlépe zokolí Českých Budějovic. Přece

  život je tak daleký jako ta cesta, kterou

  bychom mohli jít dva. Já 25 let, obyčejný

  kluk normální postavy. Více info na mail

  + pošli sodpovědí ifoto, děkuji. Cent-

  rallInvest@email.cz Zn.: 07052014

  Ahoj, je mi 34 let abydlím vokrese

  Zlín, mám lehčí mentální postižení, rád

  jezdím na kole, mám rád turistiku apo-

  čítač; pokud máš stejné koníčky, ozvi se.

  beno1@seznam.cz Zn.: 13052014

  Jsem Láďa zPrahy, 41 let, nevidomý od

  narození. Hraji na harmoniku, závodně

  stolní tenis pro nevidomé, mám dvě

  vodicí fenky, chodím na fotbal – fandím

  zakoupený nový. Nerepasovaný! Použit

  byl všehovšudy šestkrát, protože nám

  tatínek nechtěl chodit po mrtvičkách ven.

  Při rychlém jednání sleva. Schodolez

  Liftkar PT Outdoor je vhodný pro vnitřní

  ivenkovní použití, např. po zahradě,

  kolem domu apod. Je vybaven sedátkem

  snahoru sklopnými opěrkami, opěrkou

  hlavy apásem. Mírné naklonění dozadu

  aktivuje silné brzdy, takže při sjíždění

  po šikmé ploše lze svozíkem plynule

  abezpečně manipulovat. Číslo 120 udává

  maximální nosnost, tedy váhu přepra-

  vované osoby. Širší rozpětí větších kol

  oprůměru 260 mm umožňuje stabilitu

  ina mírně nerovném terénu. Kola jsou

  vyrobena zmateriálu, který nezanechá-

  vá stopy vinteriéru. Technické údaje:

  Rychlost pohybu: 10, 14 nebo 18 schodů

  za minutu, maximální výška schodu: 230

  mm, prostor kvytočení: 80 x 90 cm, šířka

  při rozložení: 505 mm, celková váha:

  34,3 kg, sedátko: 505 x 675 mm. dusan.

  kotyk@seznam.cz Zn.: 12052014

  Prodám elektrické polohovací lůžko

  Casa Clasic Light, jako nové, ještě vzá-

  ruce, bezpečnostní postranice, pojistka

  polohování, pojezdová kolečka sbrzdou,

  hrazda shrazdičkou, rozkládací čtyřdílný

  rošt snastavením tuhosti lamel, polo-

  hování avýškové nastavení pomocí čtyř

  elektromotorů, povrchová úprava dýha,

  včetně antidekubitní matrace. Nosnost

  130 kg, cena dohodou, PC 29 000 Kč.

  elzelenec@seznam.cz Zn.: 56052014-1

  Prodám odlehčený mechanický vozík

  DMA 108-23, jako nový, ještě vzáruce,

  výškové apodélně nastavitelné područky,

  podložky zPU pěny, bubnové brzdy pro

  doprovod, stabilizační kolečka proti

  převrácení, nosnost vozíku 130 kg, včetně

  antidekubitní podložky, cena dohodou,

  PC 9000 Kč. elzelenec@seznam.cz

  Zn.: 26052014-2

  Prodám chodítko dvoukolové skládací

  DMA 233 ELC, jako nové, ještě vzáruce,

  duralový rám skládací, nastavitelná

  výška, přední kolečka, protiskluzové

  nástavce. Cena dohodou, PC 2400 Kč.

  elzelenec@seznam.cz Zn.: 26052014-3

  NABÍZÍM, HLEDÁM

  Stavím RD, aproto potřebuji po-

  lystyren; výměnou mohu vaší firmě

  navrhnout další výrobky pro váš výrobní

  program. Stavební praxe asvětový

  přehled už 35 let. waketai@seznam.cz

  Zn.: 19052014

  Nabízím osobní přepravu klékaři ido

  jiných institucí, individuální odvoz podle

  potřeby, přeprava vozíčkářů vozem splo-

  šinou, pomoc vdomácnosti, ošetřovatel-

  ská praxe, východní Čechy. BMatousova@

  seznam.cz Zn.: 28052014-1

  Nabízím přepravu seniorů avozíčkářů

  vozem snájezdovou plošinou adoprovo-

  dem. Tel.: 605 942 028, sedm dní vtýdnu,

  východní Čechy. BMatousova@seznam.cz

  Zn.: 28052014-2

  Bohemce 1905. Pokud někdo znáte ženu,

  která by se se mnou ráda seznámila,

  dejte jí vědět. Děkuji. P. S. Můj profil je na

  http://libimseti.cz/lada.budulajs rdac@

  email.cz Zn.: 18052014

  Svobodný, 55letý, ID, neurologické

  asrdeční problémy, vada řeči, hledá

  přítelkyni. bohuslavjanata@seznam.cz

  Zn.: 25052014-1

  Ahoj. Jsem 50/175/70 atouto cestou

  hledám ženu, trošku švihlou, ženu sduší

  holky, která ale už ví, že život umí být

  pěknej zmetek, apřesto je fajn. Mám

  už asi dvacet let RS aposlední tři roky

  potřebuji kchůzi jednu FH. Pokud budeš

  chtít potkat trochu švihlého kluka-in-

  validu, ozvi se. Pa, Milan. milan.hasan@

  seznam.cz Zn.: 25052014-2

  KOUPÍM, PRODÁM

  Sluchadlo Widex – in Inteo19 – prodám

  velmi kvalitní 16kanálové sluchadlo pro

  neslyšící zn. Widex Inteo 19. Vhodné pro

  střední azbytkovou ztrátu sluchu. Při

  rychlém jednání možná sleva. Pište na

  e-mail. Děkuji. hein.z@email.cz

  Zn.: 07052014

  Prodám mechanický vozík JAWA šíře

  45 cm včetně mnoha náhradních dílů –

  kola, osy, sedák, opěrák, brzdy. Zánovní

  antidekubitní polštářek přidám zdarma.

  Cena cca 2000 Kč. Podle dohody vše

  dovezu. jirka.bnk@seznam.cz

  Zn.: 09052014-1

  Prodám pásový schodolez snosností

  130 kg přepravující osoby na mechanic-

  kém vozíku. Stáří tři roky. Jednoduchá

  obsluha. Přivezu – předvedu. Cena cca

  28 000 Kč nebo dohodou. jirka.bnk@

  seznam.cz Zn.: 09052014-2

  Prodám elektricky polohovatelné

  lůžko včetně nové pěnové antidekubitní

  matrace. Fotky zašlu na vyžádání. Cena

  cca 15 000 Kč. jirka.bnk@seznam.cz

  Zn.: 09052014-3

  Auto pro vozíčkáře Volkswagen Crafter

  2,5 Tdi (hydr. plošina na 400 kg), rok vý-

  roby auta 2008. Vůz je po velkém servisu

  za 60000 Kč aje vdobrém technickém

  stavu (nová spojka, nově dvojhmota,

  náplně atd.). VTP psáno devět míst, ve

  voze tři místa. Cena vozu 280 000 Kč. Pro

  více informací tel.: 602 625 691, brea@

  volny.cz Zn.: 10052014

  Prodám schodolez Liftkar PT Outdoor

  120 za 33000 Kč. Dovoz apředvedení

  jsou samozřejmě vceně. Vozík byl

  Více inzerce nawww.muzes.cz

• Strana 58

  58

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  PORADNA

  Co změnil nový občanský zákoník vrámci možnosti

  uzavřít manželství či registrované partnerství?

  ■ Od 1. 1. 2014 nelze nikoho zcela zbavit způsobilosti kprávním úkonům.

  ■ Soud musí posoudit, včem by měl být kupříkladu vykonáván dohled.

  ■ Sňatky osob somezením svéprávnosti jsou zatím velká neznámá.

  V

  roce 2011 se na stránkách Můžeš

  objevil článek, vněmž se autor

  zamýšlel nad právem na radost,

  tedy právem na sňatek dvou osob,

  které se mají rády, ale jsou soudně

  zbaveny způsobilosti kprávním úkonům.

  Jejich svatba tedy musí být jen jako…

  Kam se pohnula naše legislativa od té

  doby? Přinesl nový občanský zákoník změny

  vtéto problematice? Od 1. 1. 2014 nelze

  osobu zcela zbavit způsobilosti kprávním

  úkonům (nově svéprávnosti), ale lze ji

  ve svéprávnosti pouze omezit. Omezení

  svéprávnosti má být až poslední možnou

  instancí, kterou soud může využít. Měly by

  předcházet varianty, jako je např. nápomoc

  při rozhodování či zastoupení členem do-

  mácnosti (vběžných záležitostech).

  Vpraxi má tedy soud více posuzovat to,

  včem by měla být osoba reálně omezena

  (např. vnakládání spenězi nad určitou část-

  ku apod.) avčem by již omezena být neměla.

  Případně včem by nad ní měl být kupříkladu

  vykonáván dohled. Pokud by tedy osoba

  somezením svéprávnosti chtěla uzavřít man-

  želství či registrované partnerství, je důležité,

  vjakém rozsahu je konkrétně ve svéprávnosti

  omezena. V§ 673 občanského zákoníku

  č. 89/2012 Sb., se uvádí, že „… manželství

  nemůže uzavřít osoba, jejíž svéprávnost byla

  vtéto oblasti omezena“. V§ 4 zákona

  č. 115/2006 Sb., oregistrovaném partner-

  ství, je pak uvedeno obdobně „… do part-

  nerství nemůže vstoupit osoba, která … má

  omezenou svéprávnost vtéto oblasti“.

  Doplňuji, že pokud je osoba podle sta-

  rého občanského zákoníku zcela zbavena

  způsobilosti kprávním úkonům, považuje

  se od 1. 1. 2014 za osobu ve svéprávnosti

  omezenou asoudu se nařizuje do tří let

  opětovně rozhodnout oomezení podle nové

  legislativy.

  Co přinese soudní praxe voblasti sňatků

  osob somezením svéprávnosti, je však

  dosud nejasné, abude tedy třeba si na kon-

  krétní rozsudky vtéto věci počkat... 

  LUCIE MARKOVÁ

  Poradna pro život spostižením Ligy vozíčkářů

  poradna@ligavozic.cz

  Bezplatná linka 800100250

  Největší paralympijská

  naděje na medaili

  strana 18

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  /

  ●

  Jednotlivý výtisk  K č / Předplatitelé  K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  M03_2014.indd 1 2/12/2014 11:31:22 AM

  Golfová ponížení

  Marka Ebena

  strana 22

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  /

  ●

  Jednotlivý výtisk  K č / Předplatitelé  K č

  www.muzes.cz

  Koupí

  tohoto časopisu

  podpoříte

  M06_2014.indd 1 5/18/2014 4:28:21 PM

  Největší problém Česka?

  Bydlení!

  říká Sri Kumar

  Vishwanathan

  strana 11

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  4/2014

  ●

  Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  M04_2014.indd 1 3/17/2014 1:17:04 PM

  Jachtař, který objevil

  loď pro vozíčkáře

  strana 20

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  7–8/2014

  ●

  Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

  www.muzes.cz

  Koupí

  tohoto časopisu

  podpoříte

  M0708_2014.indd 1 6/13/2014 8:33:53 AM

  Když se člověk

  umí radovat...

  strana 18

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ●

  5/2014

  ●

  Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  M05_2014.indd 1 4/11/2014 8:12:13 PM

  Děkujeme našim předplatitelům zato,

  že nás pravidelně čtou ajsou věrni

  časopisu, který přináší lidem

  spostižením avšem těm, kteří se jim

  snaží pomáhat, užitečné informace.

  5 důvodů,

  proč si předplatit časopis Můžeš:

  ❛ Doručování pravidelně první den vměsíci.

  ❛ Nemalá finanční úspora.

  ❛ Přístup doarchivu článků.

  ❛ Soutěže adárky.

  ❛ Stálý přehled oprávních úpravách

  týkajících se lidí spostižením.

  Omezení svéprávnosti má být

  až poslední možnou instancí,

  kterou soud může využít. Měly

  by předcházet varianty, jako je

  např. nápomoc při rozhodování

  či zastoupení členem

  domácnosti.

• Strana 59

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  59

  Co změnil nový občanský zákoník vrámci možnosti

  uzavřít manželství či registrované partnerství?

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  ■ Dočasný průkaz osoby se zdravotním postižením.

  ■ Jak se vypočítává invalidní důchod III. stupně.

  ■ Jaká mají práva taxikáři s postižením.

  Odpovědi na otázky čtenářů

  ?

  Jsem po autonehodě abyl mi uznán první

  stupeň invalidity. Po nějakém čase mi

  přiznali druhý stupeň, ovšem peníze mi

  zůstaly stejné jako vprvním stupni. Dále jsem

  dostal průkaz TP, který mi byl odcizen scelou pe-

  něženkou; po zažádání onový průkaz asdělení,

  že mám druhý stupeň invalidity, mi bylo řečeno,

  že bych musel na nové přezkoumání kdoktorovi,

  apak by musely sociální pracovnice na kontrolu

  ke mně domů, aby viděly, co zvládám aco ne.

  Pak prý by bylo možné vydat nový průkaz TP,

  ZTP. Je tohle možné? Kam se mám obrátit?

  ODPOVĚĎ:

  Kvašemu případu bohužel nemám dostatek

  informací, nicméně vněkterých případech

  našich klientů opravdu dochází ktomu, že

  při změně stupně invalidního důchodu

  zI. na II. není změněna jeho výše. Tento

  postup ČSSZ je správný vpřípadě, kdy byl

  důchod původně přiznán jako částečný před

  datem 1. 1. 2010 apři transformaci na tří-

  stupňový systém byla osoba nově zařazena

  do invalidního důchodu I. stupně. Vtěchto

  případech totiž lidem při transformaci

  kdatu 1. 1. 2010zůstávala původní částka

  částečného důchodu, ikdyž reálně odpo-

  vídala spíše II. stupni než stupni I. Pokud

  tedytéto osobě byl následně přiznán

  II. stupeň důchodu, výše už se vpraxi nemě-

  nila, protože již původní invalidní důchod

  I. stupně odpovídal výši stupně II.

  Cose týká vašeho druhého dotazu,

  takod 1. 11. 2013 zákon č. 329/2011 Sb.,

  oposkytování dávek osobám se zdravotním

  postižením, umožňuje vydání tzv. dočasného

  průkazu osoby se zdravotním postižením

  iosobám, kterým byl odcizen nebo které

  ztratily stále platný průkaz mimořádných

  výhod (tedy průkaz vydaný podle legis-

  lativy platné do 31. 12. 2011). Dočasný

  průkaz se vydává se stejnou platností, jaká

  byla vyznačena na ztraceném/odcizeném

  průkazu mimořádných výhod (maximálně

  však splatností do 31. 12. 2015); zdravotní

  stav se pro účely vydání tohoto dočasného

  průkazu neposuzuje.

  Zkuste tedy na úřadu práce argumentovat

  výše uvedenou novelou zákona č. 329/2011

  Sb.; pokud nebudete úspěšný, doporučuji

  obrátit se knadřízenému pracovníka, který

  svámi na ÚP jedná.

  ?

  Jak se vypočítává invalidní důchod

  III. stupně?

  ODPOVĚĎ:

  Ve svém dotazu neuvádíte, zda se má jednat

  ovýpočet nově přiznaného důchodu nebo

  opřepočet invalidního důchodu I. či

  II. stupně na důchod III. stupně. Co se týká

  výpočtu nově přiznaného důchodu, postup

  lze nalézt např. na stránkách www.cssz.

  cz, vsekci Důchodové pojištění. Obecně se

  částka důchodu skládá ze základní výměry

  (ta je pro všechny stejná ačiní pro rok 2014

  částku 2340 Kč)azprocentní výměry, která

  je zásluhová, apočítá se zjednodušeně zva-

  šich příjmů za určité období.

  Výše procentní výměry invalidního

  důchodu se přesně stanoví procentní sazbou

  zvýpočtového základu za každý celý rok

  doby pojištění adopočtené doby získané do

  dosažení důchodového věku, ato vzávis-

  losti na stupni invalidity. Procentní sazba

  výpočtového základu za každý celý rok doby

  pojištění činí uinvalidního důchodu pro

  invaliditu třetího stupně 1,5 %.

  Pokud se jedná ozměnu stupně důchodu,

  např. zI. na III. stupeň anebo zII. na III. stu-

  peň, využívá se kpřepočtu koeficient, který

  je opět uveden na stránkách www.cssz.cz.

  Rozhodující pro určení koeficientu je ito, kdy

  byl původní důchod (I. či II. stupně) přiznán.

  Pokud byste svůj dotaz chtěl/aupřesnit,

  neváhejte se obrátit přímo na naši Poradnu

  pro život spostižením na www.ligavozic.cz/

  poradna.

  ?

  Nedávno jsem se ostře pohádal staxikářem,

  který mě nechtěl pustit na parkovací místo

  pro vozíčkáře. Argumentoval tím, že je sám

  držitel průkazu ZTP. Aměl pravdu, průkazku

  mi nakonec vztekle ukázal. Hádali jsme se přes

  okýnka svých aut. Nebudu ani publikovat, jaká

  slova při tom padla. Byl sprostý aneústupný.

  Nakonec jsem místo musel hledat jinde. Zajímalo

  by mě, jestli jsem byl vprávu. Zetického hlediska

  nemám pochyb. On byl jednak chodící, ale hlavně

  tam byl jako živnost provozující podnikatel. Za

  pár minut mu přijde zákazník aon odjede. Může

  klidně čekat na vedlejším volném místě vtzv.

  modré zóně, kam mně sám doporučoval zaparko-

  vat, místo aby uhnul. Já musel od auta odjet na

  vozíku anechat ho tam nejméně dvě hodiny. Byl

  jsem však vprávu ipodle zákona? Může taxikář

  takhle využívat své průkazky? Asi všichni cítíte,

  že to není stejné jako vpřípadě soukromého

  auta. Zajímal by mě váš názor.

  ODPOVĚĎ:

  Chápu vaše rozčarování ze střetu staxiká-

  řem využívajícím výhody průkazu ZTP iváš

  pohled na věc zhlediska etiky. Bohužel však

  pro vás zřejmě nemám pozitivní informace.

  Zákon č. 361/2000 Sb., oprovozu na po-

  zemních komunikacích v§ 67, odst. 8,

  vymezuje pouze toto:

  Na vyhrazeném parkovišti pro vozidlo

  označené parkovacím průkazem pro osoby

  se zdravotním postižením je vozidlům bez

  tohoto označení zakázáno zastavení astání.

  Zákon tedy nijak neomezuje důvodypar-

  kování osoby vlastnící parkovací průkaz

  (označení O7)na vyhrazeném parkovacím

  stání pro osoby se zdravotním postižením.

  Pokud je tedy taxikář sám vlastníkem ZTP

  (svýjimkou sluchového postižení) anebo

  ZTP/P, ana základě tohoto průkazu je mu

  vydán parkovací průkaz pro osoby se zdra-

  votním postižením (který má ve chvíli, kdy

  parkuje, viditelně umístěn ve vozidle), nelze

  jej zhlediska zákona zmísta nijak vykázat.

  Bohužel zákon také nijak nerozlišuje zá-

  važnost zdravotního omezení osoby astím

  související přednost při parkování.Podle

  aktuálně platné legislativy je průkaz ZTP

  aZTP/P (ana něj navazující parkovací prů-

  kaz) vydáván celkem širokému spektru osob,

  znichž ne všechny se pohybují spomocí

  vozíku. 

  Navaše dotazy odpovídají

  pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů

  Bezplatná linka 800100250

  www.ligavozic.cz/poradna

  VÁŽENÍ ČTENÁŘI,

  své postřehy anázory

  nám pište

  nainfo@muzes.cz

  nebo naadresu redakce

  časopisu MŮŽEŠ,

  Melantrichova 5,

  11000 Praha 1.

  Pomozte nám

  zlepšovat vaše MŮŽEŠ

  ZAJÍMAVÉ ČTENÍ

  PRO HLAVU ISRDCE!

  Informace, servis.

  Čtěte Můžeš

  nawww.muzes.cz.

• Strana 60

  60

  ■ Přichází čas opuštěných.

  ■ Zkušenosti o.p.s. Elpida jsou varující.

  ■ Co víme osvých příbuzných?

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH

  V

  době všeobecných odjezdů

  dodálek, tisíců receptů nanejlepší

  pláže, nákupů zaručeně spoleh-

  livých opalovacích krémů iná-

  hlých krachů cestovních kanceláří

  naprosto uniká jiný, mnohem dramatičtější

  jev – desetitisíce našich starších občanů čelí

  vedru vnaprosté samotě svých – nejčastěji

  sídlištních – bytů. Zauzavřenými okny aza-

  taženými závěsy se odehrává nekonečné če-

  kání. Naco? Psycholožka Klára Gramppová

  Janečková zpražské Linky seniorů obecně

  prospěšné společnosti Elpida ví své: „Ročně

  máme nalince 25 tisíc kontaktů. Někdy jde

  opomoc nebo informaci, ale často obezna-

  děj. Samota nejen ztěžuje možnosti nákupů

  aobstarávání běžných věcí, ale hlavně

  každý dlouhý den bolí svou prázdnotou.

  Nedobrovolně osamělí se začínají bát opříští

  minuty ahodiny, nevědí, co bude, kdy to

  bude ajaké to bude. Potřebují kontakt

  sjiným člověkem azároveň se ho bojí. Blízcí

  lidé jsou vzdálení, ati, které sledují zoken,

  často nebudí důvěru. Byt se stává pastí…“

  Elpida provozuje svou linku nazákladě

  naprosté anonymity, takže jsme museli

  konkrétní případy hledat jinak.

  Strach pana Vlastislava

  Bývalý konstruktér vypadá nasvých

  sedmasedmdesát let skvěle. Upravený,

  štíhlý, ale vchůzi trochu nejistý, snámi

  sedí vesvé dvougarsonce vosmém patře

  obrovského paneláku naobrovském sídlišti

  sobrovskými parkovišti. Výhled zoken

  nabízí hemžení miniaturních postaviček

  apřesuny aut. Jen sem tam vzrostlý strom,

  prázdné dětské hřiště akontejnery natří-

  děný odpad.

  „Vlétě je to příšerné, vbytě bývá také

  pětatřicet, vnoci odeset stupňů méně. Dřív

  jsem jezdíval vlakem popamátkách nebo

  se vykoupat kBrandýsu, letos asi nebude

  nic… Nebudete mi věřit, ale co umřela

  má žena, bojím se vystrčit nos.“ Snaží se

  najít slova, apak se strojařskou přesností

  vypráví: „Vdevět večer, ještě bylo světlo,

  jedu tramvají odkamaráda. Přistoupí dvě

  děvčata, ani ne dvacetiletá. Něčím jsem je

  zaujal. Začaly mě oslovovat starouši, dědu-

  lo, kořene. Bral jsem to jako pitomý humor.

  Pak si řekly openíze. Aspoň pětistovku.

  Odmítl jsem. Vždyť mám celý důchod jen

  devět tisíc! Jedna znich si vyhrnula sukni.

  Neměla žádné prádlo. Nabídla se mi. Poslal

  jsem je kčertu. Ta druhá zakřičela – takže

  ho nemáš! My si tě najdeme astejně zapla-

  tíš! Nanejbližší stanici vyskočily zvozu.

  Celou tu dobu se mě nikdo nezastal. Přišel

  jsem domů aúplně se rozklepal, ani pivo

  jsem nemohl otevřít.“ Mlčíme.

  „Ařeknu vám ještě jednu čerstvější

  příhodu. Minulý týden jsem si dával dočis-

  tírny koženou bundu. Takový otlemený

  tlusťoch, tetování pocelém těle, mi vyplnil

  lísteček apovídá – ale kůži posíláme jinam,

  bude to až zaměsíc. Nic jsem nenamítal,

  ale on – no já jen, aby se pak pozůstalí

  nedivili, kde bundička zůstala. Kdybych

  měl zbraň, snad bych ho zabil.“ Mlčíme

  dál. Apředstavujeme si nadcházející léto

  pana Vlastislava. Zavolá nakonec nalinku

  seniorů? Aco vlastně bude chtít?

  Chudoba vede ksamotě

  Psycholožka Klára Gramppová přidává

  ktomuto příběhu obecnější zkušenost

  – nízké, někdy doslova hraniční příjmy

  některých seniorů nevyhnutelně vedou

  ksamotě. Rodiny třeba pořídí svým dědeč-

  kům ababičkám barevnou televizi, nějaké

  oblečení nebo inákup nacelý týden. Ale

  skoro nikoho nenapadne, že by také po-

  třebovali nějakou aktivitu. Zájezd popa-

  mátkách, kurz počítačové gramotnosti, ná-

  vštěvu divadla, koncertu, výuku keramiky,

  pravidelné cvičení sinstruktorem. To všech

  dnes většinou stojí dost peněz.

  Nejrůznější neziskovky aněkdy isamo-

  správy se snaží, ale přesto tisíce atisíce

  seniorů osamoceně čekají napříští výplatu

  důchodu, zatímco jejich děti avnuci se

  SENSEN

  Drsné léto

  seniorů

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  STÁŘÍ

  je u nás často

  spojeno

  s byrokratic-

  kým pojetím

  pomoci

  a péče.

  PSYCHOLOŽKA LINKY KLÁRA GRAMPPOVÁ

  je povinná mlčet o klientech, ale i obecnější

  zkušenost je tvrdá...

• Strana 61

  61

  slastně povalují naplážích, nebo alespoň

  nazahradách svých chalup. Klára má

  mnoho neuvěřitelných příběhů: „Zavolá

  nám osmdesátiletá paní, že stojí nasilni-

  ci zamalým městem, kde si byla koupit

  nutné léky. Jenomže nevěděla, že zdražily.

  Vlékárně sice zaplatila, ale zbyly jí tři

  koruny. Takže naautobus dosvé vesnice

  nemá azkouší stopovat. Je tak bezradná,

  že se ptá, jestli není lepší jít pěšky. Když se

  zeptáme, kolik je to kilometrů, řekne jen:

  patnáct. Co když to nedojdu?“

  Letní trápení seniorů nemá zdroj jen

  vnízkých důchodech. Naše společnost je

  zvyklá, že prázdniny platí nejen pro školy,

  ale také pro kulturní instituce, kluby, ně-

  které neziskovky, zkrátka čas lenošení aod-

  počinku si dopřává třeba ijindy fungující

  infrastruktura služeb, sociální nevyjímaje.

  Málo si totiž uvědomujeme, že návštěva

  osvědčeného lékaře, dobře známé reha-

  bilitace, seniorského představení vkině,

  přednášky populárního odborníka atd. je

  zároveň skvělá příležitost kobyčejnému

  lidskému kontaktu, kporadě sostatními,

  kodlehčení vlastní duši.

  Nepřekážej, bábo!

  Paní Kamila, jejíž jméno nesmíme kvůli

  anonymitě zveřejnit, nás pozvala napra-

  videlné čtvrteční setkání doseniorského

  klubu vPraze. Zatímco vsále se řešila

  bezpečnost starších občanů apolicisté

  názorně ukazovali triky afinty podvod-

  níků, vpředsálí jsme si špitali avelkou

  prosklenou stěnou pozorovali její kama-

  rádky.

  „Tak tamhleta sčervenými vlasy je

  Jiřina. Mistr světa vkanastě. Ale naléto

  odjíždí nachalupu. Ta vzeleném svetru

  je Marie, bývalá učitelka. Bezvadná baba,

  umí spravit ipojistky. Ale má ještě manže-

  la, celé prázdniny courají popříbuzných

  naSlovensku. Vedle sedí Karlička. Ona je

  trochu morous, ale má bohaté děti. Každý

  rok jí zaplatí včervenci nebo srpnu měsíc

  vlázních. Ty ostatní moc neznám, takhle

  večtyřech se přes rok scházíme tady

  akaždé pondělí vkavárně nadrbech.“ Ka-

  mila neskrývá velký problém – pooperaci

  endoprotézy dost špatně chodí, aani berle

  jí moc jistoty nedávají.

  Děti má vzahraničí, dokonce zavelkou

  louží. Takže sice zvládla iinternet, ale

  každodenní povinnosti ji trápí. Apostupně

  iděsí: „Minulý týden jsem zažila vsamo-

  obsluze strašnou věc. Vybírala jsem nějaké

  ovoce, když přijela prodavačka svozíkem

  plným krabic. Nemohla se kolem mě pro-

  táhnout ajá nestačila uhnout, jedna berle

  mi upadla, vjela pod regál anějak se tam

  zašprajcovala. Nemohla jsem nic dělat…

  aona, taková hezká paní, mi povídá – pro-

  boha, jak dlouho tady budete zaclánět? Za-

  sr..í důchodci! Ato jich má ještě přibejvat!“

  Paní Kamila se zaslzy nestydí. Chvilku

  ještě povzlykává, apak dodá: „Mohla bych

  si objednat nákupy domů, nějaké peníze

  ještě mám. Ale to bych pak už vůbec nevy-

  strčila nos.“ Klára si vyslechne příběh Ka-

  mily avážně pokývá hlavou. Zkaždodenní

  práce ví, že senioři jsou vnaší společnosti

  bohužel také obklopeni drobnou ivelkou

  krutostí. Prostředí zaměřené navýkon

  aúspěch přímo nesnáší pomalé, nerozhod-

  né ašpatně zorientované občany, nechápe,

  proč jsou takoví, apříčinu vidí vnich.

  Psycholožka linky seniorů řekne strašné

  číslo: „ Zatři roky jsem vyslechla desítky

  starších lidí, kteří už nemohli dál anetajili

  se předsevzetím dobrovolně odejít ze živo-

  ta. Děláme všechno, abychom jim pomohli.

  Veskutečnosti ani ovšech nevíme. Úspěšní

  sebevrazi už totiž nevolají…“

  Kde začíná člověk

  Svět našich seniorů není jednobarevný.

  Mnozí ivosmdesátce sportují, cestují,

  vzdělávají se, dokonce se ižení avdávají.

  Mnohé záleží najejich rodinách, prostředí,

  financích izkušenostech akontaktech ze

  života. Mnohé také záleží nakonkrétní

  atmosféře vmístě jejich bydliště. Některé

  samosprávy přesně plní předpisy sociální

  politiky akdykoli prokážou, že pomáhají

  seniorům správně aspravedlivě – podle

  tabulek.

  Jinde už pochopili, že žádný zákon

  nevystihne jedinečný osud ajeho obtíže.

  Tak alespoň pomáhají „svým“ neziskov-

  kám rozvíjet seniorské aktivity. Stárnoucí

  česká společnost zatím nemůže být pyšná

  naspolečenské postavení seniorů. Zatím

  se prosazuje úřední aúřednický přístup,

  který nezná slova šikana, hrubost, nevlídné

  prostředí nebo výsměch stáří. Ikdyby se

  stal zázrak ahospodářský růst unás dosáhl

  20 % ročně, bude to kničemu, pokud

  inadcházející léto budou paní Kamila, pan

  Vlastislav atisíce dalších trávit osaměle

  zazdmi svých bytů. Nezemřou, ale je to

  ještě lidský život?

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Co je o.p.s. Elpida

  Moderní vzdělávací aspolečenské centrum

  seniorů. Nejen pro Prahu. Pořádá nejrůznější

  kurzy, vzdělávací aktivity akontaktní

  akce pro seniory. Počítačovými kurzy tu

  prošlo už  frekventantů. Jedno

  znejvýznamnějších seniorských středisek

  vČR.

  Co je projekt SENSEN

  Rozsáhlý program Nadace Charty  pro

  seniory. Nyní sdružuje na klubů vcelé

  republice. Soustřeďuje se naaktivní,

  samostatné aangažované spoluobčany,

  kteří ivpokročilejším věku chtějí být

  subjektem svého života, nikoli objektem

  péče jiných. Více nawww.sensen.cz.

  info

  KONEC ŽIVOTA může být důstojný. Ale komu na tom záleží...

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

• Strana 62

  časopis pro ty, kteří se nevzdávají

  můžeš / číslo 7–8 - 2014

  Správné řešení tajenky zpředchozího čísla:

  KAPKA LÁSKY JE VÍC NEŽ VODOPÁD ZLATA

  LUŠTITELÉ – VÝHERCI:

  VÝHERCŮM GRATULUJEME!

  Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry.

  Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím

  nejpozději do15. srpna naadresu redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1 nebo nae-mail: info@muzes.cz.

  MP3 přehrávač:

  Lucie Křivánková

  Sienkiewiczova 335/13

  779 00 Olomouc

  DVD Přednosta stanice

  Erich Barč

  Bobrovnická 18

  725 28 Ostrava-Lhotka

  Marie Čížková

  Vondroušova 1139/39

  163 00 Praha 6

  Jeden vylosovaný čtenář

  získá zasprávně vyluštěnou

  křížovku MP3 přehrávač

  adva DVD sčeskými filmy

  Čtěte Můžeš

  nawww.muzes.cz

  NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT

  VZÁŘIJOVÉM ČÍSLE?

  ❛ Reportáž

  zmateřské školky

  vLounech, která má

  skvělé zkušenosti

  sintegrací ainkluzí dětí.

  ❛ Rozhovor

  svýtvarníkem

  akarikaturistou

  Jiřím Slívou.

  ❛ Reportáž

  znávštěvy zámku

  Lemberk na Liberecku.

  ZAJÍMAVÉ ČTENÍ

  PRO HLAVU ISRDCE!

  Informace, servis.

  62

  KŘÍŽOVKA OCENY

• Strana 63

  Správné řešení tajenky zpředchozího čísla:

  KAPKA LÁSKY JE VÍC NEŽ VODOPÁD ZLATA

  LUŠTITELÉ – VÝHERCI:

  VÝHERCŮM GRATULUJEME!

  Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry.

  Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím

  nejpozději do15. srpna naadresu redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1 nebo nae-mail: info@muzes.cz.

• Strana 64

  Bližší informace:

  PATRON Bohemia a.s

  Českolipská 3419,276 01 Mělník

  tel.: 315 630 120,

  fax: 315 630 199

  reha.cz@patron.eu

  Navštivte náš nový e-shop

  WWW.PATRON.EU

  Mobilita pro každého Elektrické skútry pro vaši nezávislost.

  PATRON Bohemia a.s

  výrobce a distributor

  zdravotních pomůcek

  Bližší informace:

  PATRON Bohemia a.s

  Českolipská 3419,276 01 Mělník

  tel.: 315 630 120,

  fax: 315 630 199

  reha.cz@patron.eu

  Navštivte náš nový e-shop

  WWW.PATRON.EU

  Mobilita pro každého Elektrické skútry pro vaši nezávislost.

  PATRON Bohemia a.s

  výrobce a distributor

  zdravotních pomůcek

  Bližší informace:

  PATRON Bohemia a.s

  Českolipská 3419,276 01 Mělník

  tel.: 315 630 120,

  fax: 315 630 199

  reha.cz@patron.eu

  Navštivte náš nový e-shop

  WWW.PATRON.EU

  Mobilita pro každého

  Elektrické skútry pro vaši nezávislost.

  PATRON Bohemia a.s

  výrobce a distributor

  zdravotních pomůcek

  Bližší informace:

  PATRON Bohemia a.s

  Českolipská 3419,276 01 Mělník

  tel.: 315 630 120,

  fax: 315 630 199

  reha.cz@patron.eu

  Navštivte náš nový e-shop

  WWW.PATRON.EU

  Mobilita pro každého

  Elektrické skútry pro vaši nezávislost.

  PATRON Bohemia a.s

  výrobce a distributor

  zdravotních pomůcek

  Bližší informace:

  PATRON Bohemia a.s

  Českolipská 3419,276 01 Mělník

  tel.: 315 630 120,

  fax: 315 630 199

  reha.cz@patron.eu

  Navštivte náš nový e-shop

  WWW.PATRON.EU

  Mobilita pro každého Elektrické skútry pro vaši nezávislost.

  PATRON Bohemia a.s

  výrobce a distributor

  zdravotních pomůcek

  Bližší informace:

  PATRON Bohemia a.s

  Českolipská 3419,276 01 Mělník

  tel.: 315 630 120,

  fax: 315 630 199

  reha.cz@patron.eu

  Navštivte náš nový e-shop

  WWW.PATRON.EU

  Mobilita pro každého Elektrické skútry pro vaši nezávislost.

  PATRON Bohemia a.s

  výrobce a distributor

  zdravotních pomůcek

  Bližší informace:

  PATRON Bohemia a.s

  Českolipská 3419,276 01 Mělník

  tel.: 315 630 120,

  fax: 315 630 199

  reha.cz@patron.eu

  Navštivte náš nový e-shop

  WWW.PATRON.EU

  Mobilita pro každého Elektrické skútry pro vaši nezávislost.

  PATRON Bohemia a.s

  výrobce a distributor

  zdravotních pomůcek