11/2017

• Strana 1

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  Mám

  nové výzvy

  PŘÍBĚH

  DESÁTNÍKA

  LUKÁŠE HIRKY

  (s. 14)

  Cena jednoho výtisku 30 Kč ve volném prodeji / Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

  11 / 2017

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Co myslíte? Je jí v naší společnosti

  dost, nebo naopak málo?

  Teoreticky se nad otázkou zamýšlí

  například evangelický farář a disi-

  dent, někdejší mluvčí Charty 77, pan

  Miloš Rejchrt. Rozhovor skýtající

  zajímavou analýzu české společnos-

  ti vedl Zdeněk Jirků. Mohu vám jej,

  milí čtenáři, jen doporučit.

  Trochu více solidarity oproti by-

  rokracii by určitě uvítala paní Mar-

  tina z Ostrova nad Ohří, která žije

  s dvěma handicapovanými dcerami,

  přičemž sama má vážné zdravot-

  ní komplikace. To, co denně zaží-

  vá, není neznámé komukoli, kdo se

  doma stará o stárnoucí nebo handi-

  capované rodiče, sourozence, děti.

  A přitom se zdá, že by stačilo oprav-

  du málo…

  Solidaritu svých kamarádů i ar-

  mády si naopak chválí Lukáš Hirka,

  novodobý válečný veterán. Lukáš

  si prošel velmi vážným poraně-

  ním hlavy při misi v Afghánistánu

  a s následky se bude potýkat celý

  život. Nevzdává to však a za pomoci

  rodiny i svých kamarádů ve zbrani

  se pomalu vrací do života. Kam se

  vydá dál? Odpověď najdete v příbě-

  hu, který zaznamenal Radek Musí-

  lek.

  Nad otázkou solidarity se nesna-

  ží přemýšlet jen vydání, které právě

  držíte v ruce. Rozhovory, reportá-

  že a příběhy, které jsou podobného

  rozvažování plné, najdete v každém

  čísle časopisu Můžeš. Zalistujte třeba

  v našem archivu na www.muzes.cz/

  casopis/archiv.

  A ještě jedno upozornění nako-

  nec. Příští měsíc se můžete těšit na

  malou změnu, totiž zimní rozšířené

  dvojčíslo. Letní dvojvydání Můžeš už

  má letitou tradici a my věříme, že i to

  zimní vás bude stejně tak těšit jako

  inspirovat.

  Přeji vám příjemné listopadové

  čtení.

  

  O solidaritě

  O samotě a jiných zlech:

  Příběh nikoli výjimečný

  Bezbariérové autobusy: Stav městské

  a meziměstské dopravy

  Soucit není slabost:

  S evangelickým farářem Milošem Rejchrtem o společenské solidaritě

  strana 10–11

  strana 12–13

  strana 6–9

  Technologie: Užitečné aplikace

  pro chytré mobily

  strana 17–19

  Operní pěvkyně Dagmar Pecková:

  Nečekám doma na role

  Tip na výlet: Industriální poetika

  Dolních Vítkovic z vozíku

  strana 25–27strana 20–22

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  Hra džentlmenů

  „Vlastně celý můj osobní život je jako ragby. Někdy

  více radosti, někdy víc smutku. Určitě mi ale ragby

  pomohlo ve zvýšení soběstačnosti,“ říká David Lukeš,

  ředitel Centra Paraple (na snímku vlevo). Tuhle

  drsnou hru džentlmenů v úpravě pro lidi s postižením

  vám představí v rubrice Aktivně na str. 24.

  

  Foto: Jan Šilpoch

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Říká vám životní zkušenost, že

  vnaší zemi narůstá jistá okora-

  lost?

  Byl bych vždy trochu opatrný při

  vynášení soudů nad stavem spo-

  lečnosti. My vlastně dost dobře ne-

  víme, co se pod pojmem „společ-

  nost“ skrývá. Řeknu čerstvý zážitek

  – u nás v Kobylisích se někdo zbavil

  starých vyhozených dveří tím, že je

  na ulici opřel o náš plot. Jindy se na

  chodníku i objeví mikrovlnka nebo

  jiné harampádí. Co je to za lidi, kteří

  tohle dělají? Nebo ti, co klidně vy-

  vezou celý přívěs domácího odpadu

  do lesa? Jsou oni reprezentativním

  vzorkem české společnosti? A koho

  tito lidé asi volí, kým se oni cítí být

  reprezentováni? Nejsou naopak

  skutečnými reprezentanty dobro-

  volníci, kteří dvakrát do roka obětují

  víkend a jdou les vyčistit? Kterých je

  vlastně víc?

  To s jistotou nevím, ale ti druzí

  mě přesvědčují, že v této zemi se

  dá i hezky žít a dobří lidé se tu do-

  káží dát dohromady. Ovšem zároveň

  mám pocit, že okoralosti v naší spo-

  lečnosti přibylo a pocit základní lid-

  ské sounáležitosti zeslábl. Tím více si

  cením setkání s lidmi štědrými a při-

  pravenými opravdu pomáhat. Často

  jsou mladí a těžko říct, odkud se je-

  jich dobrý vztah k ostatním bere. Ze

  školy? Z kostela? Z rodiny? Z médií

  a facebooku asi těžko, protože tam

  na sebe nejspíš upozorníte, když

  Soucit není slabost

  Sevangelickým farářem a disidentem

  Milošem Rejchrtem o stavu věcí,

  které jsou mnohem důležitější

  než národohospodářské statistiky.

  přijdete s největší sprosťárnou, s nej-

  silnějším zápachem, s nejhorším, co

  má člověk v sobě. Bohužel.

  Přesto se znovu aznovu setká-

  váme snezištnou solidaritou

  aobyčejnou, ale vlastně krásnou

  lidskostí. Naši čtenáři by mohli

  vyprávět…

  Víte, i člověk, který v běžném životě

  zrovna neoplývá soucitem a solida-

  ritou, může v určitých vypjatých si-

  tuacích v sobě najít jakýsi pramínek

  dobra. Z uprchlíků se podařilo ve

  veřejném mínění vytvořit skoro apo-

  kalypsu. Jenomže když se zeptáte

  člověka, který s nimi u nás přišel do

  styku třeba v té první malé vlně, zjis-

  títe, že jeho zkušenost vůbec hrozivá

  není. To je stará pravda – když blíž

  poznáte osud a utrpení druhého, je

  veliká šance, že se ve vás něco hne,

  probudí se ve vás normální lidskost.

  Takže v tom jsem optimista.

  Potvrzuje to i už běžná situace

  v mnoha školních třídách. Děti sice

  doma slyší o hrůzách, které sem při-

  nášejí cizinci, ale když mají spolu-

  žáky z arabských zemí, z Vietnamu,

  z Mongolska a já nevím odkud, na-

  vazují s nimi stejná kamarádství jako

  s českými dětmi. Skoro bych řekl, že

  menší děti jsou v tom našimi učiteli.

  Kontrastuje to sdnešní situací,

  kdy slovo solidarita úplně zmize-

  lo zpolitického slovníku?

  Toto je opravdu černá díra, za kterou

  nesou odpovědnost politici. Příznač-

  né je, že už ani komunisté nehlása-

  jí solidaritu s proletáři všech zemí.

  Dnes se všichni zaklínají obranou

  národních zájmů. Jenže když si bu-

  dujete preference hrou na nejtem-

  nější struny v lidských duších, za-

  hráváte si opravdu s ohněm a nikdo

  neví, kdy a jak to skončí. Solidaritu

  naše politická reprezentace pěstovat

  přestala. Jako by jim poslední dobou

  stačilo sebepotvrzování, že jsme

  dobří, lepší, ba nejlepší.

  My občané jsme svými politi-

  ky přímo či nepřímo ujišťováni, že

  z celé Evropy jsme pobrali nejvíce

  zdravého rozumu, zatímco napří-

  klad kancléřka odvedle, ta vítačka

  uprchlíků, se už docela zbláznila!

  Sice ji zase zvolili, ale tím se ne-

  dáme zmást, my víme nejlíp, že

  uprchlíci jsou teroristi a násilníci,

  proto už tu nechceme ani jedno-

  ho. Zatvrzele budujeme v Evropě

  svou výjimečnost. Křičíme, že „tato

  země je naše“, přičemž se nezdržu-

  jeme otázkou, kdo „my“ vůbec jsme,

  Mám pocit, že okoralosti v naší

  společnosti přibylo a pocit základní

  lidské sounáležitosti zeslábl. Tím více

  si cením setkání s lidmi štědrými

  a připravenými opravdu pomáhat.

• Strana 7

  7

  Z hluboké znalosti

  křesťanství si Miloš Rejchrt

  odnesl také svou pevnost

  v názorech. I když to

  nebývalo vždy výhodné.

• Strana 8

  REFLEKTOR / SPOLEČENSKÁ SOLIDARITA

  oč jako politický národ usilujeme,

  kam jdeme a v čem bychom se měli

  změnit. Nám je přece vše jasné!

  No a když politici před pudovým

  národovectvím nevarují, a naopak se

  na vlně primitivních vášní vezou, tak

  přesvědčují lidi, že není důležité, jací

  opravdu jsme a jací bychom měli být,

  ale důležité je porazit nebo alespoň

  přechytračit ty ostatní. Vyhrávat i za

  cenu faulů a porušování pravidel.

  Není to tak trochu naše národní

  tradice?

  Tradic je vždy více, i v té naší národ-

  ní minulosti. Je třeba ji zkoumat kri-

  ticky a odhalit v ní i lecjaký šunt, na

  který hrdí být nemůžeme. Ale jsou

  tam zapsány také velké a slavné činy,

  na které stojí za to navazovat.

  Základem našeho dnešního češ-

  ství je masarykovská Republika

  československá a tento základ se

  povedl. Například František Kriegel,

  heroická postava roku 1968, přišel

  za první republiky do Prahy studo-

  vat medicínu z Polska. Proč? Protože

  u nás neplatilo pro Židy žádné ome-

  zení přístupu na univerzitní studia,

  což ve dvacátých a třicátých letech

  vůbec nebylo v okolních státech

  běžné. A když se vrátil z Moskvy,

  kde jako jediný nepodepsal známé

  protokoly legalizující okupaci, zjistil,

  že mezitím jeho spoluobčané jasně

  řekli 21. srpnu ne. A řekl dojatě své

  ženě, také Židovce původem z Bělo-

  ruska: „Vybrali jsme si dobrý národ.“

  Oni se stali Čechy volbou, stejně

  jako mnozí jiní uprchlíci před ně-

  meckým nacismem a ruským ko-

  munismem. Československo bylo

  před válkou příkladně velkorysá

  a světově obdivovaná země. To je

  také trochu naše národní tradice.

  Platilo tehdy aplatí dnes, že soli-

  darita není jen pomoc potřebným,

  ale také cesta kvlastnímu oboha-

  cení, kzískání nových hodnot?

  Samozřejmě. Mimo jiné také ces-

  ta k překonání nedostatečné sebe-

  důvěry. Když pomáhám, najednou

  zjistím, že mi to docela jde, docela to

  umím, že to není tak svízelné, jak se

  zdálo. Tohle by měli politici nahlas

  říkat. Ne jen šermovat růstem eko-

  nomiky, produktivitou, exportem…

  Lidský život se nedá změřit čísly. Jak

  chcete spočítat soucit? Přitom se bez

  něj opravdu žít nedá.

  Schopnost zastavit se nad těžkým

  osudem bližního, dojmout se nad jeho

  bolestí a cosi proti tomu udělat přece

  není slabost. Naopak! Když Olga Hav-

  lová založila Výbor dobré vůle, dala

  Je soucit největší

  křesťanskou

  hodnotou?

  Evangelický farář

  je přesvědčen,

  že ano.

• Strana 9

  Solidarita?

  Solidarita!

  Na horách bylo normální, že si

  lidé vzájemně pomáhali. Těžké

  životní podmínky je sblížily

  a často jejich existence závisela

  na sousedech. Pomáhali si i lidé

  na dědině. Forma pomoci byla

  různá, ale každý mohl nějak

  přispět podle svých možností.

  Od pomoci v hospodářství přes

  donášku nákupu až po zapůjčení

  zemědělského stroje.

  Pamatuji si, jak jsme byli

  počátkem devadesátých let

  minulého století v severních

  rakouských Alpách v oblasti

  Dachsteinu. Chodili jsme

  po horách a každý, kdo nás

  potkal, zdravil Grüss Gott.

  Bylo to velmi silné a byl to pro

  mě vedle nádherné přírody

  nezapomenutelný zážitek.

  Jedna z mých těžce postižených

  pacientek, která se pohybuje na

  elektrickém vozíku a sama je na

  asistenci plně závislá, pomáhá

  jako dobrovolnice dělat společnost

  lidem v domově pro seniory.

  Všichni se na ni vždy velmi těší,

  mají ji rádi a díky ní mají hezčí

  odpoledne. To je úžasný příběh

  solidarity.

  Každý jsme byli do vínku nějak

  obdarováni. Někdo má dar slova,

  jiný je zručný, někdo dokáže

  dobře poslouchat a má dar

  empatie, jiný je schopen analýzy

  složitých situací. Co člověk, to

  dar. Jen si musíme uvědomit, že

  nežijeme sami pro sebe, ve vakuu,

  nesmíme vše přepočítávat na

  peníze a nesmíme na své dary

  zapomínat. Je třeba se na chvíli

  zastavit, mít čas na rozhovor sám

  se sebou a uvědomit si, čím jsme

  byli obdarováni, čím jsme bohatí

  a jak můžeme své vnitřní bohatství

  využít pro druhé.

  

  Autorka je lékařka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  9

  vynikající příklad. Příklad vysoce po-

  stavené ženy, která uměla nejen mys-

  let na druhé, ale něco pro ně i udělat.

  Můžete stokrát opakovat, kolik dáváte

  miliard do sociální sféry, když zároveň

  neumíte znovu a znovu kultivovat at-

  mosféru ve společnosti, když neumíte

  dát příklad solidarity s konkrétními

  lidmi, špatně zemi sloužíte.

  Nemáme problém se solidaritou

  také proto, že se trochu bojíme,

  že se budeme muset dělit osvůj

  celkem dobrý životní standard?

  My jsme k našemu současnému bla-

  hobytu velkým dílem přišli tak nějak

  shodou okolností. Proto tušíme, že je

  křehký. Vzpomeňte na strašení su-

  detskými Němci, že oni si pro ty dnes

  naše rekreační chalupy zase přijdou

  – a skutečně hodně lidí tím bylo zne-

  klidněno. Máme v sobě kolektivní

  zkušenost, že o svůj standard může

  člověk velmi rychle přijít, třeba zná-

  rodněním nebo měnovou reformou.

  Zaběhané dědění selských gruntů

  u nás rozmetala kolektivizace a resti-

  tucemi se napravilo jen něco, tradiční

  jistoty byly otřeseny. Nejsme na tom

  třeba jako švýcarský sedlák, který

  pilně rozmnožuje bohatství zděděné

  po předcích a má jistotu, že když bude

  dále pracovat, bude dále bohatnout –

  to mu přece nemůže nikdo překazit,

  ani statisíce azylantů a migrantů, vůči

  nimž je Švýcarsko hodně vstřícné.

  Nám tato klidná sebedůvěra schází,

  my nějak podvědomě cítíme, že naše

  současné materiální bohatství neply-

  ne automaticky z práce konkrétních

  předků, ale i z mnoha otřesů dějin.

  A kdo ví, jak se to otřese příště, takže

  nepůjčím, nedám, potřebuji sám.

  Aposlední otázka: kam vtéto

  souvislosti zařadit naši příslo-

  večnou opatrnost?

  Myslím, že celkem dobře znám naši

  mentalitu, částečně ji sdílím, čás-

  tečně se snažím jí vzdorovat. Patří

  k ní schopnost rychle se přizpůsobit

  i velmi nepříjemným podmínkám.

  Jsme málo vzdorovití. Když není po-

  litické počasí moc příznivé, nevystr-

  kujeme nos, raději se opatrně někam

  schováme a přečkáme to. Když je

  slunečno, umíme si to užít. Umíme

  ledacos, třeba si pěkně zanadávat,

  pakliže to ovšem není moc nebez-

  pečné. Tím nekárám národ, ale jen

  připomínám český sklon ke kibico-

  vání a postojově velmi vyhrocenému

  mluvení, které ale není podloženo

  žádným závazným osobním pře-

  svědčením. Slýcháme spoustu řečí

  o ochraně křesťanských hodnot i od

  lidí, kteří bibli ani neprolistovali.

  Ajaká je tedy nejdůležitější křes-

  ťanská hodnota?

  Přece Ježíšovo naučení: „Co chce-

  te, aby lidé činili vám, čiňte vy jim.“

  Tedy když potkáš člověka v nouzi,

  v nemoci, hladu nebo na útěku před

  katastrofou nebo pronásledováním,

  pomoz. Vždy a každému. Slyšíte

  to od našich nejvyšších církevních

  představitelů? Já ne.

  

  Kdo je Miloš Rejchrt

  Evangelický duchovní. Absolvent Komenského evangelické

  teologické fakulty.

  Vletech – mluvčí Charty .

  Vletech – vedoucí náboženské redakce Českého

  rozhlasu.

  Překladatel zfrancouzštiny. Textař.

  Když pomáhám, najednou zjistím,

  že mi to docela jde, docela to umím,

  že to není tak svízelné, jak se zdálo.

  Tohle by měli politici nahlas říkat.

• Strana 10

  REFLEKTOR / SAMOTA V PÉČI O HANDICAPOVANÉ

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Paní Martina z Ostrova nad Ohří má

  dvojčata, Moniku a Kateřinu. Děvčata

  se narodila ve dvacátém osmém tý-

  dnu těhotenství a – jak to v podob-

  ných případech bývá – přinesla si do

  života těžká břemena.

  Katka trpí syndromem VACTER,

  tedy souběhem několika vrozených

  vad. Inkontinence, výživová sonda,

  genetické onemocnění tuberózní

  skleróza, na kterou zatím není léč-

  ba. Seznam by byl dlouhý. Monice

  byl diagnostikován syndrom ADHD,

  zjednodušeně řečeno hyperaktivita

  spojená s menší schopností pozor-

  nosti. A k tomu zatím zvládnutá ra-

  kovina kůže jejich maminky.

  Bývalá basketbalistka už si zvykla,

  že její život je jedna nepřetržitá těž-

  ká směna po čtyřiadvacet hodin. Bez

  přestávek na oddych, bez nároků na

  chvilku uvolnění, bez naděje, že někdo

  pomůže, kdyby už ona sama nestači-

  la. Malinkou oporou je už dospělý syn,

  O samotě

  ajiných zlech

  Vkorespondenci Konta Bariéry

  jsme našli příběh, který bohužel

  není nikterak výjimečný. Ikdyž

  rádi píšeme oúspěších lidí

  bojujících snepřízní osudu,

  nemůžeme přivírat oči před

  všední skutečností: solidarita

  apomoc se neměří jen

  množstvím vyplacených miliard.

  který sice bydlí nedaleko, ale má už

  svůj život, a navíc studuje v zahraničí.

  Takže co byste, paní Martino, nejvíc

  potřebovala? „Alespoň malou jistotu,

  že někde je někdo ochotný mi pomoci.

  Občas, na chvilku, sem tam…“

  Rodiče nemá, s bývalým partnerem

  se vztahy jakžtakž urovnaly. Martina

  je ukázkovým příkladem osudů ma-

  minek s postiženými dětmi. Péče jim

  zabírá tolik síly a času, že na partnera

  už nezbývá. A mnozí muži nevydrží.

  Když pak dokonce chybí širší rodina,

  přichází vzduchoprázdno, ve kterém

  pevný bod nenajdete.

  SOCIÁLNÍ SYSTÉM?

  TĚŽKÉ TÉMA…

  Těžce postižená Kateřina má ještě

  jednu smůlu, její stav se jaksi neve-

  jde do tabulek. Chodí? Sice jen tak

  dvě stě metrů, ale chodí. Takže žádná

  vada pohybového a nosného ústrojí!

  Jde jí to ve škole? Takže žádné men-

  tální postižení! Potřebuje i v devíti le-

  tech pleny? Jistě, ale to pokryje pří-

  spěvek na péči! Tak co byste chtěla,

  paní Martino? Průkaz ZTP/P? Vždyť

  Kačka chodí… Příspěvek na auto,

  abyste se s dcerami nemusela trmá-

  cet v autobuse třeba až do pražské

  nemocnice? Kam bychom přišli…

  Sedíme v nevelkém bytě a ptáme se

  na největší aktuální starost: „Hypoté-

  ka a doprava. Řidiči autobusů už nás

  znají a jen kroutí hlavou, proč nemá-

  me ZTP/P. Přitom jsme začaly pravi-

  delně jezdit na basket, udělala jsem si

  trenérskou licenci, chci holky dostat

  víc mezi děti, ukázat jim obrovskou

  výhodu sportu – naučíš se bojovat…“

  Jako jejich maminka, která od svých

  šestnácti žila sama a musela se pěkně

  otáčet, když po úmrtí vlastní mámy

  nezbylo než si najít práci v zahraničí.

  A tak se skoro bojíme zeptat na sny

  a touhy. „Nemám vůbec čas na sebe,

  natož na nějaký nový vztah. A kdyby

  Paní Martině

  do smíchu není.

  Mohlo by být?

• Strana 11

  Společenská

  solidarita

  Solidarita je projevem určité

  společenské, někdy jen skupinové

  sounáležitosti a z toho vyplývající

  ochoty tomu druhému pomoci,

  když to bude potřebovat. Nepřímo

  je za touto solidaritou skryto

  i vlastní očekávání, že budu-li

  v obdobné, nežádoucí situaci já

  sama, ti druzí zase pomohou mně.

  Obvykle je solidarita spojena

  s emotivním, citovým poutem,

  nejen racionálním spojením.

  Předpokladem je pocit

  sounáležitosti, třeba na podkladě

  stejného jazyka, stejného

  zaměstnání nebo i stejného

  prožitku či postižení.

  Z různých historických příběhů

  a románů známe situace, kdy

  třeba ti, co vyhořeli, byli přijati

  těmi, kterým se nic nestalo.

  Obdobně vznikala solidarita

  mezi příslušníky stejné profese,

  tehdy cechu řemeslníků, ale

  i vojáků ze stejného útvaru nebo

  těch, kteří byli společně vysláni

  do útoku. Proto filozof, později

  jeden z prvních mluvčích Charty

  77, profesor Jan Patočka psal

  o solidaritě postižených, podobně

  pronásledovaných. Tedy lidí, kteří

  nebyli spojeni profesí, vzděláním

  či zaměstnáním, ale byli postiženi

  stejným či podobným útlakem ze

  strany těch, kteří tehdy vládli, tedy

  komunistickým režimem.

  Když nebezpečí či ohrožení pomi-

  nulo, často se v minulosti – a bude

  tomu tak i v budoucnosti – tato

  solidarita rozpadá. Lidé se začnou

  diferencovat, ale i spojovat podle

  jiných zájmů. Základní solidarita

  lidských bytostí, v křesťanství

  nazvaná láska k bližnímu, by ale

  měla trvat i v době, kdy nikdo není

  ohrožen, otřesen či pronásledo-

  ván.

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

  11

  přišel kouzelník, přála bych si pár tý-

  dnů třeba v kanadské divočině, sama

  ve srubu, v úplném tichu a klidu. Ane-

  bo aspoň najít jen jednoho, jednoho

  člověka, připraveného pohlídat holky,

  abych si mohla v klidu třeba sednout

  do kavárny, zajít do kina, okouknout

  zajímavý zápas v basketu.“

  Ostrov se docela hezky proměnil

  a mění. Už není zašmudlaným po-

  hraničním městečkem. Mají tu dobře

  známou nemocnici, vznikly nové

  firmy, památky prokoukly a turis-

  tů přibývá. Zkrátka moderní město.

  Patří k modernosti i boj se samotou?

  Bylo by obtížné najít dobrovolníky,

  kteří by Martině pomohli? Bylo by

  těžké, aby třeba studenti nebo zdatní

  se nioři našli cestu do rodiny, která

  nemá ani hlad, ani zimu, ani děra-

  vou střechu nad hlavou, a přesto tiše

  a nesměle volá o pomoc?

  AUTO UŽ JEDE

  Martina se obrátila na Konto Bariéry

  s prosbou o pomoc. Do práce chodit

  nemůže, z dávek hmotné nouze sice

  pokryje základní potřeby, ale ta do-

  prava… Příspěvek na mobilitu je čty-

  ři sta korun. To nestačí, natož aby si

  ušetřila na obyčejný vůz.

  Podle posledních zpráv z Konta

  Bariéry se její přání splní. Na čtyřech

  kolech bude ona i dcery nejen mobil-

  nější, ale ušetří se mnoho času. Obrat

  v životě, který není k závidění? Snad,

  ale ještě krásnější by bylo, kdyby no-

  vým autem přijely ochotné, obětavé

  a spolehlivé ruce připravené alespoň

  občas nahradit Monice a Kateřině

  mámu.

  Žijeme v době, která přímo drnčí

  informacemi ze všech stran. Umíme

  léčit exotická onemocnění, umíme

  zachraňovat dříve beznadějné pří-

  pady, umíme si na sociální síti najít

  přátele na druhé straně zeměkoule.

  Umíme se také porozhlédnout po

  nejbližším okolí a všimnout si lidí,

  kteří nekřičí a nemávají rukama, jen

  trochu smutnýma očima nás pro-

  sí o trochu jistoty? Těžko říci, kolik

  problémů si paní Martina v životě

  zavinila třeba i sama, ale jedno je jis-

  té: Její devítiletá těžká práce s posti-

  ženými dcerami je dobrým svědec-

  tvím, že ví, co je povinnost mámy.

  Víme i my, co je povinnost každého

  člověka, když někde v okolí žije ně-

  jaká Monča a Kačka?

  

  Martina je ukázkovým příkladem

  osudů maminek s postiženými dětmi.

  Péče jim zabírá tolik síly a času,

  že na partnera už nezbývá.

  A mnozí muži nevydrží.

  Katce (v popředí)

  jde škola trochu

  lépe. I přes ty

  diagnózy.

• Strana 12

  REFLEKTOR / BEZBARIÉROVÁ AUTOBUSOVÁ DOPRAVA

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Získat kompletní databázi bezba-

  riérových autobusových spojů na

  našem území je prakticky nemožné

  – žádný takový dokument neexis-

  tuje. A to nejen proto, že se situace

  neustále mění, ale také proto, že na

  různých typech a úrovních autobu-

  sové dopravy působí desítky společ-

  ností a jedná se o tisíce linek. Jedinou

  zaručenou metodou, jak získat in-

  formace o bezbariérovosti, je zadání

  dotazu na konkrétní trasu v rámci

  souhrnného jízdního řádu (například

  www.idos.cz). Ten zobrazí, zda je

  příslušný spoj vhodný pro přepravu

  vozíčkáře.

  Typy spojů lze rozdělit do čtyř ka-

  tegorií: městské, příměstské, regio-

  nální a dálkové (kde lze ještě přidat

  podkategorii mezinárodní). Městské

  mají trasu pouze nebo převážně na

  území města s vlastním systémem

  MHD, příměstské zajišťují dopravní

  obslužnost i v jeho okolí a regionální

  spojují různá místa v rámci oblasti

  (např. kraje). Dálkovými pak rozu-

  mějme linky nad rámec regionů,

  např. mezi krajskými městy.

  Ministerstvo dopravy uvádí, že

  „podle nařízení vlády č. 63/2011

  Sb. má být zajištěno, aby u nově uza-

  víraných smluv o veřejných službách

  bylo v regionální dopravě minimálně

  jedno z každých šesti vozidel pří-

  stupné osobám s omezenou schop-

  Je libo autobus?

  ností pohybu a orientace a v městské

  dopravě alespoň každé druhé vozi-

  dlo. Jedná se o minimální požadav-

  ky a je možné předpokládat, že jed-

  notlivá města a kraje budou v rámci

  svých smluv o veřejných službách

  vyžadovat přísnější standard.“

  MĚSTA SI VEDOU DOBŘE

  Podle námi zjištěných informací se

  tento předpoklad až na výjimky napl-

  ňuje. Oslovili jsme dopravní podniky

  krajských měst a krajské koordináto-

  ry integrované dopravy a z odpovědí

  vyplývá, že podíl bezbariérových au-

  tobusů v rámci MHD se pohybuje od

  69 do 100 % a jiné vozy než ty vhod-

  né k přepravě vozíčkářů už se prak-

  ticky nenakupují (jedná se o autobusy

  zcela nebo částečně nízkopodlažní).

  Například v Praze zakoupil doprav-

  ní podnik poslední „vysokopodlažní“

  autobus v roce 2006, takže nízko-

  podlažních vozů je dnes v hlavním

  městě už 79 %. Průkopníkem a ukáz-

  kovým městem je v tomto ohledu

  Olomouc, tam se pyšní dokonce sty

  procenty. A jak dochází k obměně vo-

  zového parku, blíží se k tomuto číslu

  i další místa.

  Přestože někde ještě nejsou

  všechny městské autobusy bezba-

  riérové, pomocí jejich nasazení

  vzrůstá i podíl tzv. garantovaných

  spojů. To znamená, že na dané lin-

  ce se alespoň v některých časech

  během dne vozíčkář stoprocentně

  sveze. Různí dopravci přitom shodně

  uvádějí, že reálný počet bezbariéro-

  vých jízd někdy výrazně převyšuje

  „pouze“ garantované spoje.

  Čísla v regionální dopravě jsou

  o poznání slabší. Na druhou stranu se

  dají považovat za optimistická, srov-

  náme-li je se situací před nějakými

  patnácti lety, kdy byl bezbariérový

  autobus mimo město raritou. Dnes

  se v jednotlivých krajích pohybuje

  poměr autobusové bezbariérovosti

  v rámci integrované dopravy od 12

  do 67 %. Kraje jednotlivým poskyto-

  vatelům dopravy stanovují při výbě-

  rových řízeních kritéria, která musí

  naplnit, aby v soutěži uspěli. Bezba-

  riérovost je jednou z důležitých po-

  ložek. S každým novým výběrovým

  řízením tak stoupá číslo požadova-

  ného podílu bezbariérových linek.

  I když tedy nelze komerční subjekty

  přímo nutit k nákupu nízkopodlaž-

  ních vozů, podmínky se dají nastavit

  tak, aby to ve vlastním zájmu dělaly.

  Někdy také existuje motivace v po-

  době dotačních projektů.

  MARNÉ DÁLEK VOLÁNÍ

  Nejhorší situace je u dálkových au-

  tobusových spojů. Do této oblasti

  nijak nezasahují města ani kraje,

  takže jde o čistě komerční zájem

  jednotlivých firem. A jejich přístup

  je zatím vcelku jednoznačný – dál-

  kové autobusy vhodné pro vozíč-

  AUTOBUSOVÁ DOPRAVA PŘEDSTAVUJE VČR KLÍČOVÝ PRVEK

  SYSTÉMU VEŘEJNÉ PŘEPRAVY OBYVATEL, NA MNOHA MÍSTECH

  DOKONCE JEDINÝ. POKUSILI JSME SE ZMAPOVAT SITUACI ZPOHLEDU

  JEJÍ DOSTUPNOSTI PRO LIDI SOMEZENÍM POHYBU, TEDY NEJEN

  VOZÍČKÁŘŮ, ALE ISENIORŮ ARODIČŮ SKOČÁRKY. DOBROU ZPRÁVOU

  JE, ŽE NAMĚSTSKÉ AREGIONÁLNÍ ÚROVNI PODÍL BEZBARIÉROVÝCH

  SPOJŮ NEUSTÁLE ROSTE. NAOPAK DÁLKOVÁ PŘEPRAVA JE POLE

  PRAKTICKY NEORANÉ.

  Vega Tour

  pronajímá

  jeden z mála

  bezbariérových

  dálkových

  autobusů u nás.

  Chystá se na nákup

  dalšího.

• Strana 13

  13

  káře představují zbytečné náklady,

  které se nevyplatí. To ovšem nikdo

  otevřeně nepřizná.

  Významný hráč na trhu, Regio-

  Jet, se k otázce ústy svého mluv-

  čího Aleše Ondrůje vyjádřil takto:

  „Používáme takřka výhradně auto-

  busy určené pro dálkovou dopravu

  a v nich zajišťujeme přepravu pro

  všechny cestující – včetně cestují-

  cích se sníženou schopností pohybu

  a zdravotně postižené. Tyto auto-

  busy nejsou bohužel nízkopodlaž-

  ní a z hlediska své stavby a účelu

  neumožňují bezbariérový nástup.

  Cestující, kteří jsou na invalidním

  vozíku, přepravíme na standardní

  sedačce za tarifních podmínek od-

  povídajících speciálně státem na-

  řízeným slevám s tím, že invalidní

  vozík je přepraven jako složený

  zdarma v zavazadlovém prosto-

  ru. Při nástupu a výstupu asistuje

  cestujícímu řidič a člen palubního

  personálu (stevard, stevardka), kteří

  poskytnou maximální asistenci.“

  Definice „zajištění přepravy pro

  všechny cestující“ by v současné době

  měla vypadat skutečně jinak než jako

  ruční přenášení na sedačku. Dálkové

  bezbariérové autobusy samozřejmě

  existují, ale v ČR by se daly spočítat

  doslova na prstech jedné ruky. Ani

  jeden navíc nefunguje na běžné lince.

  Mají je k dispozici buď instituce, jako

  je kupříkladu Jedličkův ústav a školy,

  nebo dopravci, kteří je pronajímají

  pro dílčí zájezdy (Vega Tour, Dopravní

  podnik města Brna). Je však pravda,

  že náklady na jejich úpravy mohou

  cenu oproti standardnímu vozu na-

  výšit až o milion korun.

  ZÁKON OD SOUSEDŮ

  Inspirací by nám v tomto ohledu

  mohlo být například Německo. Od

  roku 2016 tu platí zákon, který

  dopravcům nařizuje používat na

  vnitrostátních linkách autobu-

  sy vhodné pro přepravu alespoň

  dvou cestujících na vozíku. Týká

  se to všech autobusů na dálkových

  vnitrostátních linkách v Němec-

  ku s kapacitou větší než osm míst,

  uvedených do provozu po 1. lednu

  2016. A od roku 2020 to bude pla-

  tit pro všechny dálkové autobusy

  bez výjimky.

  Povinnost přitom dopadne i na

  zahraniční vozidla provozovaná

  v rámci mezinárodní linky, která

  zajišťuje zároveň vnitrostátní pře-

  pravu na území Německa. Což se

  například v případě spoje Praha –

  Drážďany – Berlín dotkne i českých

  dopravců. Právě na tuto linku při-

  pravila společnost Berlin Linien Bus

  nový autobus Setra 516 HD. Zákon

  u našich sousedů tak může být

  nejen inspirativní, ale v konečném

  důsledku třeba i přímo rozhýbe sto-

  jaté vody domácí dálkové autobuso-

  vé dopravy.

  

  Definice „zajištění přepravy pro

  všechny cestující“ by v současné době

  měla vypadat skutečně jinak než jako

  ruční přenášení na sedačku. Dálkové

  bezbariérové autobusy samozřejmě

  existují, ale v ČR by se daly spočítat

  doslova na prstech jedné ruky.

  Společnost Scania

  vyrobila na míru

  autobus pro

  Jedličkův ústav

  a školy. V rámci

  ČR šlo o unikátní

  zakázku.

• Strana 14

  ŽIVOT

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Tehdy v Afghánistánu sloužil Lukáš

  už na svojí třetí vojenské misi. Měl

  za sebou dva náročné kurzy přežití

  v Alpách a Francouzské Guyaně. Od

  mládí byl všestranný sportovec, skaut

  a milovník přírody. „Lákalo mě dob-

  rodružství a takové ty ušlechtilé hod-

  noty, co kluci mají. Taky mě zajímala

  vojenská historie a bylo mi jasné, že

  oboru informačních technologií, kte-

  rý jsem studoval, se opravdu věnovat

  nechci. Vstup do armády v 19 letech

  byl tedy vlastně vcelku logický,“ vy-

  práví Lukáš, jak přišel k uniformě.

  Zlomovým okamžikem jeho živo-

  ta se stalo 7. září 2012. Coby člen

  10. provinčního rekonstrukční-

  ho týmu sloužil na základně Shank

  v provincii Lógar, když toho dne při-

  šel jeden z četných raketových úto-

  ků. „Byla to běžná záležitost, ostřelo-

  vali nás takhle pravidelně. Vždycky

  jsme se běželi schovat, ale já to ten-

  krát prostě nestihl…“ vzpomíná mla-

  dík, kterého střepiny a další úlomky

  Už neřešíte

  blbosti…

  Desátník Lukáš Hirka (31) přezdívaný

  Hiro je novodobým českým válečným

  veteránem. Vroce 2012 během mise

  vAfghánistánu utrpěl vážné zranění hlavy

  azdálo se, že má jen malou naději

  na přežití. On však nejen přežil,

  ale za pět let udělal především

  díky svojí rodině obrovský pokrok.

  vážně zranily především na hlavě

  a způsobily poškození mozku.

  BOJ OŽIVOT

  První pomoc mu hned na místě po-

  skytli jeho kamarádi a zdravotníci.

  Pak byl převezen na polní obvaziště

  v Lógaru, odkud putoval do Kábulu,

  kde se tři hodiny po incidentu podro-

  bil první operaci. Tou dobou už do-

  stala zprávu o situaci také jeho rodi-

  na. „Byla jsem doma, když mi u dveří

  zazvonili vojáci. To víte, že hned tu-

  šíte nějaké neštěstí. V první chvíli mě

  však napadlo, jestli není něco s To-

  mášem, mladším synem, který je

  také u armády,“ vzpomíná Lukášova

  maminka Dagmar Hirková. Rodina

  tak prakticky od první chvíle dostá-

  vala informace, byť byly kusé a nikdo

  nevěděl nic přesně. Nezbývalo než

  čekat na další zprávy a vývoj situace.

  Už za 24 hodin byl Lukáš transpor-

  tován do pražské Ústřední vojenské

  nemocnice, byl na tom však opravdu

  Lukáš Hirka

  si velmi cení,

  že mu přátelé

  ve zbrani dávají

  najevo, že stále

  patří mezi ně.

• Strana 15

  15

  zle. Podle lékařů prakticky umíral.

  Rodiče však nic nevzdávali a pravi-

  delně dojížděli až z Ostravy. Armáda

  jim v tom pomáhala a bratr Tomáš se

  nechal dokonce do ÚVN přeložit, aby

  byl někdo Lukášovi stále nablízku. Po

  dvou měsících umělého spánku přišlo

  první zlepšení, a bylo tedy možné začít

  uvažovat o přesunu do Olomouce, aby

  to neměla rodina tak daleko. Paní Hir-

  ková odešla z práce, aby se mohla péči

  o svého syna zcela věnovat, samozřej-

  mě s velkou podporou manžela.

  Lukáš však stále ležel ve vigilním

  kómatu, což je stav specifického bez-

  vědomí. Měl sice otevřené oči, ale zpo-

  čátku nedokázal nijak komunikovat.

  „Po pěti měsících poprvé pohnul pal-

  cem, to jsme slavili, ale popravdě řeče-

  no, nebyl moc plán, co s Lukášem dál.

  Pochopili jsme, že aktivita musí vzejít

  od nás, že mu musíme pomáhat a na

  všechno dohlížet. Cílená neurorehabi-

  litace dokáže strašně moc, což se na-

  štěstí mělo postupně ukázat,“ líčí otec

  Jiří Hirka. Potvrzuje tak i situaci řady

  lidí po poranění mozku v ČR: Léka-

  ři dokáží zachránit život, ale neméně

  důležitá následná systematická péče –

  klíčová pro budoucí kvalitu života – se

  často odvíjí hlavně od aktivity rodiny

  dotyčného pacienta.

  SPÁSNÁ RODINA

  AREHABILITACE

  Zlomový byl pro Lukáše pobyt v sa-

  natoriu v Klimkovicích od července

  2013. Rehabilitace se výrazně zin-

  tenzivnila, přišla další zlepšení. Zde

  si také Lukáš poprvé začal uvědomo-

  vat, co se vlastně děje. „Rozjímal jsem

  a uvažoval, co bude dál, o čemž vlast-

  ně uvažuji dosud, ale už je to úplně

  jiné. Nemohl jsem tehdy ještě mluvit,

  tak jsem si v hlavě trénoval rozhovo-

  ry. První slova jsem dokázal říct až

  v únoru 2014,“ říká dnes už zcela

  Byla to běžná záležitost,

  ostřelovali nás takhle

  pravidelně. Vždycky

  jsme se běželi schovat,

  ale já to tenkrát prostě

  nestihl…

• Strana 16

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  bez problému, i když jeho pobyt v ne-

  mocnicích za něj líčí hlavně tatínek.

  Postupně se zbavil všech „hadi-

  ček“, naučil se jíst, dýchat, mluvit…

  „Z mamky se stal poloviční doktor.

  To díky rodičům jsem se dokázal tak

  moc posunout. Nikdy jsem neměl

  žádnou proleženinu nebo zlomeni-

  nu. Jsem jim za všechno velmi vděč-

  ný,“ říká Lukáš a jeho tatínek dodává:

  „Víte, někdy to bylo těžké. Lékaři se

  starali a vnímáte je jako autoritu, ale

  zároveň si musíte dost věcí prosadit

  jim navzdory. Někdy měli pocit, že

  svou aktivitou Lukášovi spíš uškodí-

  me. Teď ale zpětně uznali, že jsme to

  dělali dobře, když vidí ty výsledky.“

  KROK ZA KROKEM

  Lukáš dnes žije v domě s rodiči ne-

  daleko Frýdku-Místku. Jezdí sám na

  vozíku, a i když ještě není úplně sa-

  mostatný a není asi ani konec všem

  operacím, jeho obtíží postupně ubý-

  vá. Intenzivně rehabilituje v domácí

  tělocvičně, až ho musí otec někdy

  krotit, aby se nepřepínal. To pak

  hrozí epileptický záchvat. S pomocí

  chodítka už dokáže udělat první kro-

  ky. Jeho vůle, odhodlání, sportovní

  duch a fyzický fond z minulosti jsou

  mu teď velkými pomocníky.

  Velkou radost Lukášovi dělá kon-

  takt s kamarády ve zbrani. Jeho spo-

  lubojovníci ho stále považují za jedno-

  ho ze svých, všemožně ho podporují,

  navštěvují a zvou na setkání. „Něko-

  mu, kdo to nezažil, se těžko popisují

  vztahy mezi lidmi, co společně prošli

  válkou. S nimi jsem se společně bavil

  i bál, drželi jsme jeden při druhém.

  Bude to znít hrozně pateticky, ale je to

  přátelství na život a na smrt. Strašně

  si vztahu s nimi vážím,“ popisuje.

  Celá rodina si vlastně pochvaluje

  přístup nejen ostatních vojáků z jed-

  notky, ale i armády jako celku. „Je

  těžké říct, jestli jsme měli prostě štěs-

  tí na konkrétní lidi, ale my vždy cítili

  podporu. Ať už materiální, finanční

  či psychickou a duchovní. Je ovšem

  také pravda, že stát na takové případy

  není systematicky připraven. Věci se

  řeší ad hoc. Veteránů s takto vážným

  poraněním u nás zatím mnoho není,

  takže doposud nevznikla koncepce

  či návod, jak v těchto případech po-

  stupovat... A to už nemluvím o spo-

  lečenském přístupu k novodobým

  veteránům – vděk, úcta, poděkování,

  toho zatím moc není,“ hodnotí po-

  slední léta Jiří Hirka.

  NESEDĚT APOMOCI

  S o to větší radostí vítá Lukáš i jeho

  rodina pozvání k besedě nebo akce

  na Lukášovu podporu. „Jsem rád,

  když můj příběh někoho inspiruje.

  Momentálně předáváme zkušenosti

  jedné rodině v podobné situaci,“ za-

  mýšlí se Lukáš a pokračuje: „Mohl

  bych sedět a trápit se, přičemž neří-

  kám, že to není někdy psychicky ná-

  ročné, ale to já nechci. Mám nové cíle

  a výzvy, jdu krok za krokem, mám

  radost z každého dne. Chci se osa-

  mostatnit, začít chodit, založit rodinu

  a pomáhat druhým lidem prostřed-

  nictvím charity. Pochopitelně bych

  si tenhle svůj příběh dobrovolně ne-

  vybral, ale zároveň mě to někam po-

  sunulo, něco nového otevřelo, potkal

  jsem úžasné lidi plné energie bez

  ohledu na jejich handicap.“

  Lukášova slova potvrzuje i tatínek

  Jiří: „Určitě jsem v životě víc otevřel

  oči. Problémy, které jsem dřív vní-

  mal jako podstatné, už vidím jinak.

  Zjednoduší se vám životní hodnoty,

  neřešíte blbosti.“

  A když přece jen na Lukáše padne

  nějaká ta chmura nebo se na chvíli

  doma projeví napětí z každodenního

  soužití, pomůže mu táta do sajdkáry

  a vyrazí si na motorce vyvětrat hlavu

  do nedalekých kopců.

  

  V odhodlání

  kintenzivní

  rehabilitaci

  vdomácí

  tělocvičně musejí

  Lukáše rodiče

  někdy až krotit.

• Strana 17

  ŽIVOT / TECHNIKA – UŽITEČNÉ MOBILNÍ APLIKACE

  17

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: ARCHIV AUTORA

  AMÁTE NAŠI KARTIČKU?

  Stocard – tuhle malou aplikaci, do-

  stupnou zdarma pro telefony s ope-

  račními systémy Android a iOS, si

  zamilují hlavně lidé se špatnou moto-

  rikou horních končetin (autor tohoto

  textu potvrzuje). Umí na jedno místo

  přenést prakticky všechny vaše věr-

  nostní karty, a tak je nemusíte před

  obsluhou v obchodě složitě hledat.

  Kartu stačí aplikaci ukázat: vybrat

  jméno obchodu ze seznamu a po-

  mocí fotoaparátu v mobilu automa-

  ticky načíst čárový kód. Pokud není

  slevová či věrnostní karta v nabí-

  zeném seznamu, lze ji přidat a po-

  jmenovat manuálně. Aplikace však

  pochopitelně neumí zpracovat karty,

  které nosí informace na magnetic-

  kém proužku, nejvhodnější jsou ty

  s čárovým kódem, kterých je však

  také většina. Karty lze také pomocí

  účtu na Googlu, Facebooku či vašeho

  e-mailu zálohovat a přenést tak třeba

  do jiného telefonu. Pro fanoušky ab-

  solutní bezpečnosti jde program za-

  mknout pomocí čtečky otisků prstů,

  a to v telefonech, které tuto techno-

  logii podporují. Prostředí programu

  je v anglickém jazyce, orientovat se

  v něm ale zvládnete bez problému

  i bez znalosti tohoto jazyka.

  Když tedy napříště navštívíte svůj

  oblíbený obchod, kino nebo tře-

  ba benzinovou pumpu, stačí vybrat

  příslušnou kartu v aplikaci a displej

  ukázat obsluze, která si čárový kód

  Pomocníci v mobilu

  Obchody s aplikacemi pro mobilní telefony jsou dávno

  přeplněné nabídkou uspokojující snad všechny potřeby.

  Řada znabízených aplikací umí být skutečně užitečná –

  a mnohdy, třeba i neplánovaně, také lidem s postižením.

  načte stejně jednoduše jako z plas-

  tikových otravů ve vaší peněžence.

  Pokud vlastníte chytré hodinky od

  firmy Apple, můžete dokonce apli-

  kaci spustit přímo na nich a na mobil

  vůbec nesahat…

  Stocard

  Aplikace dostupná bezplatně

  vobchodě saplikacemi

  pro operační systémy Android aiOS.

  Více informací na stocardapp.com

  CO JSEM TO JEŠTĚ…

  Americkou společnost Google zná

  většina z nás hlavně pro její interne-

  tový vyhledávač, případně jako veli-

  ce užitečné Mapy Google.

  Těm, kteří často zapomínají, ale

  i těm, kteří s sebou nechtějí nebo fy-

  zicky nemohou tahat seznamy všeho

  možného, nabízí pomoc malá a často

  přehlížená aplikace Google Keep. Jde

  vlastně o obdobu barevných lepicích

  lístečků, na které si můžete vytvářet

  poznámky či odškrtávací seznamy.

  Prostředí aplikace je v českém ja-

  zyce a přihlásíte se do ní svým účtem

  Google. Kdo má u této firmy e-mai-

  lovou schránku, má vyhráno rovnou,

  kdo ne, bude si muset účet vytvořit.

  V aplikaci pak snadno pomocí jed-

  noduchých ovládacích prvků přidáte

  lístek, dáte mu barvu podle potřeby

  a napíšete na něj, co potřebujete – ať

  už je to poznámka do práce, nápad

  na novou knihu nebo nákupní se-

  znam. Seznamy lze navíc vést po-

• Strana 18

  ŽIVOT / TECHNIKA – UŽITEČNÉ MOBILNÍ APLIKACE

  mocí odškrtávacích políček a rov-

  nou si pak tedy v mobilu škrtat, co už

  je hotovo/vyřízeno/koupeno.

  Pokud se vám přihodí stejný ne-

  švar jako u papírových poznámek,

  tedy že se vám v mobilu přeci jen

  přemnoží, lze je označovat tematic-

  kými štítky a následně filtrovat podle

  potřeby. Přihlášení pomocí účtu

  Google má navíc tu výhodu, že stej-

  nou aplikaci můžete mít třeba i na

  svém tabletu nebo ji otevřít v počíta-

  či a seznamy jakkoli vytvářet, mazat

  nebo editovat. Změny se pak pomocí

  internetového připojení synchro-

  nizují do všech zařízení, kde máte

  aplikaci nainstalovanou. Když si tedy

  například dopoledne vytvoříte na

  počítači nákupní seznam, odpoledne

  jej jednoduše najdete ve svém mobi-

  lu – a už na nic nezapomenete.

  Google Keep

  Přístup kprogramu na

  keep.google.com

  RANNÍ ROZCVIČKA

  PRO VŠECHNY?

  Specializovaných mobilních apli-

  kací na procvičení těla je celá řada,

  profesionálně zaměřený na osoby

  s poraněním páteře je pouze SCI-Ex,

  vytvořený na začátku letošního roku

  na základě zkušeností v americkém

  Shepherd Centre, instituci speciali-

  zované na péči o osoby s poraněním

  míchy.

  Aplikace je ke stažení zdarma

  pro iOS i Android a v základní na-

  bídce nabízí volbu poranění, kterou

  následují instruktážní videa cviků

  na jednotlivé partie. U nich je ještě

  přehledná osa s jednotlivými lézemi,

  barevně označená podle toho, jakou

  dopomoc budete ke cviku potřebo-

  vat. Vytvořit si můžete i vlastní cvi-

  čební rutinu a postupovat tak podle

  toho, jaká cvičení vám nejlépe vyho-

  vují a pomáhají.

  Vstříc lidem s postižením vyšla

  i společnost Apple, která ve svých

  chytrých hodinkách (jsou zároveň

  sporttesterem) nabízí specializo-

  vanou funkci denního cvičebního

  plánu se zaměřením na cviky na

  vozíku. Základním způsobem vás

  rozpohybují, mají navíc tu výhodu,

  že se klidně i několikrát samy připo-

  menou, když se například zaberete

  do práce a dlouhého sezení. Hodinky

  umějí spočítat i tempa, která na vozí-

  ku uděláte.

  Pokud však také zvládnete cviky

  běžné pro zdravé jedince, případ-

  ně s vlastní úpravou tak, aby byly

  proveditelné například z vozíku či

  ze země, výběrem specializované

  aplikace se omezovat nemusíte.

  Připomenout nutnost si zacvičit

  a vést základní cvičební plán umí

  aktivně většina z nich, včetně těch

  levnějších. To ostatní bude na vaší

  vůli.

  SCI-Ex

  Aplikace dostupná bezplatně

  vobchodě saplikacemi

  pro operační systémy Android aiOS.

• Strana 19

  19

  PRODEJCI

  UNICAR

  Škoda

  www.unicar.cz

  OSTRAVA

  Vítkovická , Ostrava

  Tel.:   -

  E-mail: novevozy@unicar.cz

  AUTO JAROV

  Škoda, Volkswagen,

  Seat, Audi, Honda

  www.autojarov.cz

  PRAHA

  Osiková , Praha 

  Tel.:  

  E-mail: pipek@autojarov.cz

  AUTO HLAVÁČEK

  Škoda, Kia

  www.hlavacek.cz

  OLOMOUC

  Týnecká /, Olomouc

  Tel.:   

  E-mail: maly@hlavacek.cz

  OPAVA (Kia)

  Těšínská /

  Opava-Předměstí

  Tel.:   

  E-mail: kohut@hlavacek.cz

  PROSTĚJOV (Kia)

  Plumlovská , Prostějov

  Tel.:   

  E-mail: riedl@hlavacek.cz

  AUTOBOND GROUP

  Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru,

  Nissan, Mitsubishi

  www.autobond.cz

  PRAHA

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Kolbenova /, Praha -Vysočany

  Tel.:   

  E-mail: michal.dolezal@autobond.cz

  PLZEŇ(Kia, Ford)

  Koterovská , Plzeň-Slovany

  Tel.:   -

  E-mail: milan.horna@autobond.cz

  KARLOVY VARY

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Studentská ,

  Karlovy Vary-Doubí

  Tel.:  

  E-mail:tomas.klesa@autobond.cz

  OSTRAVA

  (Kia, Toyota, Nissan,

  Suzuki, Subaru)

  Krmelínská -, Ostrava-Hrabová

  Tel.:   -

  E-mail:petra.dybalova@autobond.cz

  OPAVA(Toyota)

  Ostravská , Opava

  Tel.:  

  E-mail:toyotaopava@autobond.cz

  TŘINEC (Toyota)

  Frýdecká , Třinec

  Tel.:   

  E-mail: toyotatrinec@autobond.cz

  AUTOCENTRUM

  DOJÁČEK

  Citroën, Fiat, Fiat Professional,

  Jeep, Lancia, Chevrolet

  www.dojacek.cz

  PRAHA

  Kolbenova /, Praha 

  (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia)

  Tel.:   

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  USeřadiště , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: vasak@dojacek.cz

  Vršovická , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: fiat.vrsovicka@dojacek.cz

  Přípotoční c, Praha 

  (Citroën, Chevrolet)

  Tel.:   -

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  AMB

  Ford

  www.fordamb.cz

  PRAHA

  Severní , Ořech – Praha-západ

  Pražský okruh – Exit 

  Tel.: –

  E-mail: svoboda@fordamb.cz

  ÚPRAVCI

  JOSEF HURT

  www.rucniovladani.cz

  TÝNEC NAD LABEM

  Bambousek 

  Tel.  

  E-mail:info@rucniovladani.cz

  API CZ

  www.apicz.com

  SLAPY UTÁBORA

  Slapy 

  Tel.: 

  E-mail: info@apicz.com

  INVACAR

  www.invacar.com

  KATOVICE

  Průmyslová , Katovice

  Tel.:  

  E-mail: info@invacar.com

  MAVE

  www.mave.cz

  LIPTÁL

  Liptál 

  Tel.:   

  E-mail: mave@mave.cz

  FINANCOVÁNÍ

  ČSOB LEASING

  www.csobleasing.cz

  CELÁ ČR

  Na Pankráci /,   Praha 

  (ina ostatních pobočkách)

  Tel.: +   

  info@csobleasing.cz

  E-mail: petr.bucek@bariery.cz

  Partneři Auta bez bariér (projekt Konta Bariéry)

  poradí handicapovaným svýběrem vozu, sjeho úpravou,

  financováním, pojištěním isvyřízením státního příspěvku

  aodpočtu DPH – www.autabezbarier.cz.

  PRODEJCI AUT

  ÚPRAVCI

  FINANCOVÁNÍ

  TRÉNUJTE SVŮJ MOZEK

  Když už si pomocí mobilu občas

  krátíte dlouhou chvíli, proč si neza-

  hrát hry, které pomohou vaší hlavě

  k lepším výkonům? Hodit se to může

  nejen těm, kteří to skutečně potřebují,

  ale i těm, kteří si dosud mysleli, že nic

  takového pro ně není.

  Aplikací na trénink kognitivních

  schopností je celá řada a dlouho se

  diskutuje o jejich skutečném příno-

  su. Některé jsou tvořeny amatérsky,

  některé skutečně ve spolupráci s vý-

  zkumníky v této oblasti. Tím se chlubí

  i pravděpodobně nejznámější pro-

  gram Lumosity.

  Samotná aplikace je zdarma, mu-

  síte si však pro přístup k ní vytvořit

  bezplatný účet. Ten vám posléze do-

  volí hrát omezený počet her a přistu-

  povat jen k několika funkcím apli-

  kace. Základní bezplatná verze na

  občasný trénink stačí. Pokud se vám

  program zalíbí, můžete si následně

  plný přístup předplatit (nejvýhodnější

  sazba předplatného pro nové uživate-

  le na dva roky vychází na tři americké

  dolary měsíčně, tedy aktuálně nece-

  lých 70 korun, přístup si také může-

  te koupit napořád za přibližně 6000

  korun). Plný přístup umožnuje hrát

  až 50 různých her, vytvářet si podle

  potřeby svoje a uložit vlastní postup

  a skóre do statistik. Můžete tak sledo-

  vat, jak si dlouhodobě vedete.

  Samotná variace her je zaměřená

  na trénink paměti, pozornosti, řešení

  problémů, flexibility, rychlosti, jazyka

  nebo matematiky a prakticky žádná

  není úplně odpočinková. Taková však

  ani být nemá, nudit se u nich určitě

  nebudete a mozek se má při tomto

  cvičení přece pořádně zapotit. To se

  může stát hned dvakrát – aplikace

  je totiž v anglickém jazyce a česká

  mutace není k dispozici. Je to výhoda

  nebo nevýhoda? Taková hra na páro-

  vání barev, kdy musíte rychle odpo-

  vídat, zda je barva textu ve spodním

  řádku stejná jako její pojmenování

  v horním řádku, je v angličtině dvo-

  jitou výzvou. Hodně štěstí!

  

  Lumosity

  Více informací na www.lumosity.com

• Strana 20

  ŽIVOT / TIP NA VÝLET – DOLNÍ VÍTKOVICE

  Industriální poetika

  „Ostrava je region razovity…“ praví se

  vjedné zpísní Jaromíra Nohavici.

  Není to destinace, která by lákala davy

  turistů kvůli přírodním skvostům

  nebo historickým památkám,

  pokud však máte smysl pro industriální

  estetiku, je to místo přesně pro vás.

  Aužít si ho může ičlověk na vozíku.

  Areál Dolních Vítkovic je ukázkou,

  jak se z kusu vyhaslého průmyslo-

  vého srdce republiky může stát ori-

  ginální kulturní a naučné centrum.

  Historie tu sahá až do roku 1828,

  kdy zde vznikla Rudolfova huť. Po-

  stupně pak na jednom místě vyrostl

  unikátní soubor navazujících provo-

  zů od dolu Hlubina přes koksovnu až

  po vysoké pece.

  OD ŠICHTY KE KULTUŘE

  Politicko-ekonomické změny po sa-

  metové revoluci však přinesly útlum

  a následný konec výroby. Nastala léta

  tápání, co udělat se zdánlivě nevy-

  užitelnou „hromadou trubek“. Na-

  štěstí bylo zřejmé, že se jedná o origi-

  nální doklad technického umu, který

  zároveň představuje estetiku svého

  druhu. Areál byl uzavřen, aby přečkal

  zájem shánčlivých rukou, a prakticky

  bez úhony se dočkal prohlášení za

  národní kulturní památku i následné-

  ho přerodu v neotřelou atrakci. Dnes

  dokonce patří k nejnavštěvovanějším

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Prostranství uprostřed areálu dominuje

  vagon na přepravu surového železa,

  kterému se říká Veronika.

• Strana 21

  21

  památkám v zemi, zařadí-li se do cel-

  kových počtů i návštěvníci hudebního

  festivalu Colours of Ostrava.

  Pravověrným milovníkům tech-

  nické historie může trochu vadit, že

  něco bylo předěláno nebo upraveno,

  ovšem většinový návštěvník celkový

  koncept určitě ocení. Bývalý plyno-

  jem se proměnil v multifunkční cen-

  trum zahrnující i galerii a koncertní

  sál. O kus dál se nachází Velký a Malý

  svět techniky Ostrava, které jsou ob-

  dobou interaktivních vzdělávacích

  center Techmania v Plzni a iQlandia

  v Liberci. Nad vysokou pecí vyrostla

  nová dominanta v podobě futuristické

  věže Bolt Tower s kavárnou a vyhlíd-

  kou. Název odkazuje na tvar připomí-

  nající šroub, ovšem shodou okolností

  evokuje i jméno fenomenálního běž-

  ce Usiana Bolta, který v Ostravě čas-

  to závodil, má toto město velmi rád

  a jeho podpis na věži také najdete.

  SVOZÍKEM AŽ DO PECE

  Výše vylíčené lze bez potíží navštívit

  i na vozíku. S nechodícími návštěv-

  níky se navíc počítá také v rámci

  komentovaných prohlídek. Exis-

  tuje několik variant – vysokopecní

  okruh, uhelný okruh a kombinova-

  ný okruh. Stominutová exkurze po

  areálu včetně prohlídky nitra vysoké

  pece a vyhlídky z Bolt Tower vyjde

  na příznivých 130 Kč, doprovod dr-

  žitele průkazu ZTP/P neplatí nic. Vo-

  zíčkář navíc dostane svého vlastního

  průvodce, protože běžné skupiny

  jdou trochu méně přístupnou trasou.

  Je však potřeba se předem objednat.

  Z výkladu se dozvíte řadu podrob-

  ností o historii i technologických

  postupech. Vybaveni plastovou hel-

  mou procházíte jednotlivými místy,

  včetně nitra vysoké pece se ztuhlou

  struskou. V rámci okruhu narazíte

  jen na dvě obtížně přístupná místa.

  Na vrchol Bolt Tower vás vyveze

  výtah a bez problémů projedete po

  visutém ochozu s panoramatickým

  výhledem na město a okolí (les ko-

  mínů, továren a přilehlých kopců),

  ovšem nelze vyjet na terasu. Kvůli

  svažitému profilu je také proble-

  Pokud jste opravdovými

  nadšenci, můžete

  na vozíku s jistými

  omezeními absolvovat

  i uhelný okruh.

  V Landek Parku

  se i s vozíkem

  můžete

  na hodinu podívat

  do bývalého

  uhelného dolu.

• Strana 22

  ŽIVOT / TIP NA VÝLET – DOLNÍ VÍTKOVICE

  Areál Dolní Vítkovice

  Prohlídky jsoudenně včasech., .,

  . a. (případně podle dohody).

  Všechny začínají vnávštěvnickém centru.

  Vysokopecní okruh včetně Bolt Tower – vstupné:

  dospělí  Kč, děti, studenti, důchodci

  aZTP/P  Kč. Doprovod osoby se zdravotním

  postižením ZTP/P má vstup volný

  (pro  osobu ZTP/P max.  osoba jako doprovod).

  Více informací ovšech okruzích, aktivitách,

  vstupném aotevíracích dobách jednotlivých

  součástí areálu na www.dolnivitkovice.cz.

  Landek Park

  Otevírací doba areálu Po–Ne .–.

  Expozice (. . až . .) Po–Ne .–.

  Malý okruh snávštěvou dolu – vstupné:

  dospělí  Kč, děti aZTP/P  Kč. Doprovod osoby

  se zdravotním postižením ZTP/P má vstup volný

  (pro  osobu ZTP/P max.  osoba jako doprovod).

  Více informací na www.landekpark.cz.

  matický přístup k odpichu vysoké

  pece, tady místu, kudy kdysi vytékal

  rozžhavený kov a struska. S dopo-

  mocí se však i sem bezpečně dosta-

  nete, takže si budete moci vyzkoušet

  žáruvzdorný oblek nebo ohmatat

  suroviny, které se do pece přidávaly.

  Kdo by během prohlídky potřebo-

  val využít toaletu, jedna je s vozíkem

  přístupná na samotné Bolt Tower,

  i když prostorově nepatří k největším.

  Spíše doporučujeme bezbariérové

  WC v Návštěvnickém centru, od kte-

  rého si můžete půjčit klíč u pokladny.

  NÁVŠTĚVA UHELNÉHO DOLU

  Pokud jste opravdovými nadšenci,

  můžete na vozíku s jistými omezení-

  mi absolvovat i uhelný okruh. Výlet do

  podzemí v jeho rámci sice nečekejte,

  to ovšem neznamená, že se myšlen-

  ky na sfárání musíte vzdát! Stačí se

  přesunout (nejlépe autem) deset kilo-

  metrů do Hornického muzea Landek

  Park. Zde si můžete prohlédnout zají-

  mavé kousky důlní techniky, ale pře-

  devším se i s vozíkem bez problémů

  podíváte do bývalého dolu – sice jen

  šest metrů pod povrch, ovšem atmo-

  sféru si užijete i tak. Přispívá k tomu

  i vizuální simulace na podlaze výtahu,

  která dá zažít pocit z jízdy do hloubky

  šesti set metrů.

  Podzemní expozice ukazuje prů-

  řez historií a technikou těžby uhlí.

  Důlní prostory jsou autentické, byť

  poněkud upravené s ohledem na tu-

  ristiku a muzejní koncept. Pro pohyb

  s vozíkem sice ideální nejsou, ale

  přinejmenším částečně se zvlád-

  nout dají. Připravte se na nerovnosti

  a občas velmi úzké průjezdy, který-

  mi projel mechanický vozík o šířce

  60 cm tak tak. Pomocná ruka se

  chvilkami hodí, přesto se nejedná

  o nikterak extrémní podnik, pokud

  se smíříte s tím, že do některých

  zákoutí se prostě nedostanete. Prů-

  vodce s tím počítá a ukáže vám al-

  ternativní cestu. Hodina pod zemí za

  trochu toho drncání stojí. A čím by

  pro milovníky zážitků byla návštěva

  Ostravska bez fárání…

  

  Z Bolt Tower máte

  Ostravu a okolí

  jako na dlani.

  Slabší povahy

  by se však raději

  neměly dívat pod

  nohy.

• Strana 23

  Předplaťte si

  časopis Můžeš

  Výhodné

  předplatné

  nadva roky

  za380 Kč!

  Pokud si předplatíte

  Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu

  předplatnému 100 Kč

  a proti volnému

  prodeji 280 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince

  800 300 302

  ON-LINE: na adrese:

  www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese:

  Česká pošta, s. p.

  oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

  Automobily

  bez bariér.

  — Ruční ovládání pedálů

  — B

  ezbariérová vozidla

  —

  Úpravy sedadel

  —

  Nakládání invalidního vozíku

  —

  Ostatní individuální úpravy

  API CZ s.r.o. | Slapy 136 | CZ-391 76 Slapy u Tábora

  T: +420 606 070 992 | E: info@apicz.com

  www.apicz.com

• Strana 24

  ŽIVOT / AKTIVNĚ – RAGBY VOZÍČKÁŘŮ

  Život jako ragby

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Na všechno jsme se zeptali Davida

  Lukeše, našeho více než deset let

  hrajícího ragbisty: „Krátce po úraze to

  nesmíte vzdát, potřebujete cítit, že jste

  na světě platnej. K tomu mi pomohl

  i sport, vnímám ho jako hodně důle-

  žitou motivaci pro mnoho lidí po po-

  škození míchy. Sám jsem začal, když

  jsem se po úrazu ocitl v Centru Pa-

  raple. Nabídli mi atletiku, ale jednou

  jsem viděl otevřený trénink ragby,

  chytlo mě to a zůstal jsem,“ říká David

  a pokračuje: „Brzy jsem byl sporto-

  vec i funkcionář, později jsem se stal

  i trenérem národního mužstva. A po-

  kud se hovořilo o proslulém haku, víc

  než o ,chlubení‘ v souvislosti s ragby

  mnohem raději slyším o džentlmen-

  ství a zdravé rivalitě.“

  Standardní ragby je hra džentlme-

  nů, kde má své místo úcta k soupeři

  a rozhodčím – v tomhle ohledu se

  ještě prý máme co učit. „Rivalita pat-

  ří jen na hřiště, po zápasech je fajn

  posedět a pobavit se. Někdy mi to

  chybí, ale pořád platí slogan naší me-

  zinárodní asociace (IWRF), že jsme

  wheelchair rugby family...“ říká Da-

  vid Lukeš.

  Stejně jako ve fotbale se David ocitl

  i při ragby v obraně, respektive jako

  obránce. Býval dlouho kapitánem li-

  gového Sitting Eagles i reprezentace,

  dnes je spíš hrající trenér, jak sám

  dodává, a hned vysvětluje: „V zahra-

  ničí hraju, doma se spíš soustřeďuju

  na trénování. Pro reprezentaci máme

  skvělé duo kapitána a zástupce kapi-

  tána, mladé kluky, kteří se navzájem

  motivují. Ragby vozíčkářů je obecně

  na vysoké úrovni, jde o paralympij-

  ský sport, má skvěle propracovaná

  pravidla (viz internetové odkazy),

  takže jen krátce: hraje se na basket-

  balovém hřišti v hale, míčem, který

  připomíná ten na volejbal, čtyři hráči

  proti čtyřem. Pokud jde o ženy, jsou

  bodově zvýhodněné. Podstatná je

  klasifikace každého hráče podle po-

  stižení. Věk hráčů je individuální, ně-

  kdo po úraze začne sportovat třeba

  i ve třiceti. Není výjimkou, že někteří

  lidé hrají přes padesátku. V ragby

  se někdy objeví také lidé, kteří mají

  hlavní jinou sportovní disciplínu (Ka-

  deřábek, Povýšil nebo Kisý). Paralela

  více sportů nebývá nic ojedinělého.“

  V České republice se hraje liga, ta

  probíhá během čtyř víkendů, turna-

  je jsou jednou za měsíc, každý dru-

  hý týden se odehraje nějaká akce.

  V současnosti aktivně hraje asi třicet

  lidí. Nový ragbista začíná tím, že při-

  jíždí na trénink se svými rodinnými

  příslušníky nebo asistentem, hned

  na začátku často nestačí na celý

  trénink, ale postupně získává lep-

  ší kondici, čímž se dostává ve své

  soběstačnosti výš. Tréninky probí-

  hají jednou až dvakrát týdně asi tři

  hodiny.

  „Kdokoliv z lidí, které jsem za po-

  sledních čtrnáct let u ragby viděl, se

  vylepšil, stabilizoval. I to, že si někdo

  umí naložit vozík sám do auta, mo-

  tivuje víc druhé. I týmový prvek je

  podstatný, hráč se po úraze dostává

  do kolektivu. Bez něj by to prostě

  nešlo. Ragby je skutečně fyzicky ná-

  ročný sport… Víc než zvítězit je ale

  dobrý pocit ze hry,“ hodnotí své zku-

  šenosti David.

  

  VIDĚLA JSEM VIDEO NOVOZÉLANDSKÉHO

  RAGBYOVÉHO TÝMU PŘI HAKU, TRADIČNÍM

  MAORSKÉM TANCI PŘED ZÁPASEM. JAK JDE

  VLASTNĚ DOHROMADY TENHLE NÁROČNÝ SPORT

  A VARIANTA PRO HANDICAPOVANÉ?

  Vstupní náklady

  pro ragby podle

  Davida Lukeše:

  Přihlásit se kdokoliv může

  uČeského ragbyového svazu

  vozíčkářů, naší zastřešující

  organizace, tréninky probíhají

  vPraze, vOstravě, vBrně, vHradci

  Králové ijinde – nejlépe napsat na

  wheelchairrugby@seznam.cz.

  Na tréninku zájemci umožníme

  odehrát hru nebo si ji vyzkoušet.

  Největší nákladová položka na

  ragby je aktivní sportovní vozík,

  nový stojí od  tisíc výš. Platí

  nepsané pravidlo, že kdo si

  pořizuje nový vozík, ponechává

  starý klubu. Ten se upraví

  (stupačka, zádová opěrka) aslouží

  dalším.

  Oblečení: máme jen rukavice

  apásy. Tyhle věci zájemcům

  na prvním tréninku dáme nebo

  půjčíme.

  David Lukeš (* ) vystudoval

  obor právo adlouho působil

  vsoukromém sektoru. Aktivně

  pracuje vorganizacích cílených

  na handicapované. Po působení ve

  správní radě Centra Paraple se stal

  jejím ředitelem ().

  Více informací:

  www.crsv.cz, www.rugbymania.cz,

  www.paraple.cz, www.czepa.cz

  David Lukeš patří

  mezi dlouholeté

  stálice naší

  ragbyové scény.

  Kromě hraní

  se věnuje také

  trénování.

• Strana 25

  25

  KULTURA

  Nečekám doma na role

  Pokud Dagmar

  Peckové zbude

  týden volna,

  má pocit

  promarněného

  času. Nedokáže

  ten rozjetý vlak

  sotázkou, co

  bude dělat dál,

  zastavit. Nečeká

  doma na role,

  projekty si teď

  staví sama.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: CAMERATA, S. R. O.,

  DANIEL JÄGER,

  ILONA SOCHOROVÁ

  Mezzosopranistka Dagmar Pecková

  mi zůstane v paměti jako provokují-

  cí a velmi bezprostřední osoba, kte-

  rá netaktizuje. Náš rozhovor se nesl

  v pěkně dynamickém rytmu. Zají-

  mavá žena s vlasy na ježka dokázala

  ve světě, kde se pohybuje desetiletí,

  zvrátit mnohé danosti, jež se prý pro

  zpěvačky „v první lize“ a soukro-

  mí neslučují. Dokázala, že lze být

  hvězdou s mezinárodní kariérou,

  a přitom také manželkou a mamin-

  kou. Před časem se jako fénix vrá-

  tila na výsluní, usilovně pracovala

  na svém hlase, aby se zase rozvi-

  nul. Nečeká doma na oslovení s rolí.

  Projekty si poslední roky vytváří

  Osobnost, ze které tryská energie.

  O téhle dámě jistě zase brzy uslyšíme...

  Foto: ILONA SOCHOROVÁ

• Strana 26

  KULTURA / OPERNÍ PĚVKYNĚ DAGMAR PECKOVÁ

  sama, nově nejen jako interpretka

  – operní a činoherní, prosadila se

  i v roli dramaturgyně, scenáristky

  a historičky.

  Je Beran, má své vize, které chce

  uskutečnit. Znáte snad jinou osob-

  nost, která by stála u kolébky no-

  vého hudebního festivalu ve dvace-

  titisícovém městě u nás? Nedávno

  skončil jeho úspěšný první ročník.

  Program slavné východočeské ro-

  dačky (z Medlešic u Chrudimi) byl

  postavený podle jejích přání a zálib

  – od velkého koncertu přes módní

  přehlídku, happening až po herec-

  ký projev. Osobně se stává svědkem

  něčeho nového, co už ze zasazené

  „pecky“ zakořenilo a zůstává.

  Znáte celý svět, žijete vNěmecku

  ivČesku. Kde býváte vposlední

  době víc?

  Dneska jsem víc tady než tam. Mám

  dvacetiletého syna a šestnáctiletou

  dceru na samém okraji rodinné-

  ho hnízda a soběstačného manžela,

  který si umí uvařit. Rozhodla jsem

  se dokázat světu, že kariéru lze ustát

  i s dětmi. I když vím, že pokud jsem na

  jevišti, něco nestíhám v životě a na-

  opak… Je složité ve všem na jedničku

  obstát. Oba s manželem už víme, že

  přátelství dvou lidí, kteří spolu žijí, je

  nade vše. Společně jsme si vybudova-

  li pevné zázemí a je nám v něm dobře.

  Začala jste vystupovat ve dvaceti

  avpětatřiceti už byla vaše karié-

  ra dobře založená, vjedné vaší

  životní etapě ale přišlo „vyho-

  ření“. Jste zpět, jakoby klidnější

  aodpovědnější… Co způsobilo ten

  zlom pravého Berana?

  Vědomí, že je o mě zájem, byl pe-

  kelný hnací motor. Myslela jsem si,

  že s mou energií neexistuje nic, co

  bych nezvládla! Ale dostala jsem se

  do stavu únavy a vyčerpání. Hlasová

  krize byla důsledkem psychiky, sláva

  může jeden den být a druhý ne. Léčila

  jsem se a pracovala s hlasem – mu-

  sela jsem ho po krizi znovu postavit.

  Zjistila jsem, že se můj „pracovní

  nástroj“ zase objevuje v plné síle.

  Někdy ve stejné době do mě vstou-

  pila odpovědnost. Ale přiznávám, po

  dávné bezstarostnosti se mi stýská.

  Pocházíte z Medlešic u Chrudimi

  stejně jako matka Emmy Destin-

  nové. Po své mamince jste získala

  svou energii ahudební talent?

  Maminka měla podobnou životní

  energii a své touhy po zpěvu pře-

  nesla na mě. Měla nádherný hlas

  a hodně mě v hudební cestě podpo-

  rovala. Zažila mne na jevišti, to pro

  ni jistě znamenalo pocit satisfakce.

  Stala jsem se splněním jejích snů.

  Ve Zlaté kapličce před vámi, po-

  dobně jako před Emou Destinno-

  vou, na začátku zavřeli dveře. Avy

  jste se, podobně jako ona, brzy

  prosadila vzahraničí. Považujete

  zdnešního hlediska to negativní

  rozhodnutí vlastně za pozitivní?

  Jsem opravdu typický příklad toho,

  že někdy bývá těžší prosadit se

  doma. Moje dávná zásadní kolize

  s dirigentem Zdeňkem Košlerem

  byla kolizí dvou povah: člověka, kte-

  rý chtěl mít moc a autoritu, a mne.

  Já jsem si nenechala nic líbit, nikdy

  jsem neuhnula ani o centimetr. Pan

  dirigent mě v 80. letech vypoklon-

  koval, prý jsem bez talentu. Ta chvíle

  v Národním divadle byla pro mě pro-

  pad, ale s pozitivními důsledky.

  Můžete jmenovat některá setkání,

  která pro vás znamenala oboha-

  cení?

  Jistě k nim patří hodiny strávené s mou

  soukromou pedagožkou Antonií De-

  nygrovou. V roce 1985, v zásadní

  situaci v mé kariéře, konstatovala,

  že nejsem soprán, ale mezzosoprán,

  a naučila mě zpívat tenhle repertoár.

  Esence jejích hodin ve mně pořád zů-

  stává, uložená v hlavě a v mých hla-

  sivkách. Ještě v NDR jsem se setkala

  s Ruth Berghausovou. Tehdy se jed-

  nalo o obsazení v Mozartově Così fan

  tutte, kde jsem měla zpívat Dorabellu,

  a Ruth jsem jednu árii vystřihla.

  Jako první mi právě ona věštila

  velkou profesní dráhu – také mě na

  Aplaus

  po zahajovacím

  koncertu

  Best of Carmen

  v Chrudimi

  Rozhodla jsem se dokázat světu,

  že kariéru lze ustát i s dětmi.

  I když vím, že pokud jsem na jevišti,

  něco nestíhám v životě a naopak…

  Foto: DANIEL JÄGER

• Strana 27

  27

  ni přivedla. O můj růst se zasadil i di-

  rigent Jiří Bělohlávek – kdysi dávno,

  když jsme na Pražském jaru (1986)

  vyhráli, se o mě začal zajímat. Vzal

  mě pod svá křídla a hodně se mnou

  pracoval. Především ze začátku jsme

  si navzájem dávali a naše obohacení

  při koncertech bylo vzájemné. Jen

  tak totiž můžete něco vytvořit. Totéž

  se stalo s Bárou Hrzánovou – exis-

  tuje mezi námi duševní ovlivňování.

  Už upočátků přátelství sBárou

  Hrzánovou se objevila Carmen,

  vaše životní role.

  Myslím, že jsem udělala v živo-

  tě důležitější věci, než je Carmen.

  Ovšem Bizetova opera je tak popu-

  lární a chtěná, že jsem s ní spojená.

  Carmen v Národním divadle byla

  vytvořená ve skvělém týmu, s Jiřím

  Bělohlávkem a Jozefem Bednári-

  kem (1999). Pořád jsem se setká-

  vala s otázkou, kdy ji zase budu zpí-

  vat. Rozhodla jsem se pro Carmen

  v Chrudimi – Carmen klasickou

  i novotvar. Přála jsem si tam mít ně-

  jakou premiéru napsanou speciálně

  pro tuto příležitost, viděla jsem na je-

  viště sebe a Báru Hrzánovou. Ona už

  tuhle roli hrála, v Divadle v Řeznické,

  ve stejné době jako já v Národním.

  Navzájem jsme tehdy svá představe-

  ní navštívily a spřátelily jsme se.

  Když se připravoval první festi-

  val v Chrudimi, roli Carmen jsem

  jí nabídla. Ale Bára se mé představě

  udělat si trochu legraci z velké opery

  dlouho zuby nehty bránila. Nakonec

  jsem oslovila Honzu Jiráně a v jeho

  představení se spojila činohra, kome-

  die, a do toho mixu jsem měla operně

  posazeným hlasem zpívat. Víte, při

  opeře se postavím na scénu rozezpí-

  vaná, ale střídat to, tančit a blbnout, to

  je pěkný zápřah. Premié ra v Chrudi-

  mi vyšla, nakonec jsme museli přidá-

  vat další představení.

  Vposledních letech jste vytvořila

  několik vlastních projektů…

  Úplně poprvé jsem přišla na konci lé-

  čení s vlastním dramaturgickým ná-

  padem na cédéčko Hříšnice, v hlavní

  roli s operními antihrdinkami. První

  vlaštovka na mé nové cestě stavět si

  projekty sama. A koncertní program

  s ironickým názvem Začínáme kon-

  čit jsem zase vymyslela se Štefanem

  Margitou. Takové píchání do vosího

  hnízda mě baví. Nikdo opravdu neví,

  jak dlouho bude zpívat. Vymýšlela

  jsem další záležitosti, na které jsem

  sháněla i peníze. Dnes mám plány

  do roku 2020. Poslední dva roky

  jsem věnovala studiu nahrávek Kurta

  Weilla, Brechtova Jenny s Weillovou

  hudbou byla moje první velká role na

  západní scéně. V autě jsem zaslech-

  la program o skladateli, hodně mě

  také inspirovalo fantastické album

  Neznámý Kurt Weill. Kabaret Wan-

  ted, uváděný na jaře letošního roku

  v pražské Lucerně, byl můj názor na

  jeho dílo, nechtěla jsem nikoho na-

  podobovat. Chtěla jsem prostě být

  Pecková v řadě dalších interpretů…

  AZlatá Pecka?

  Pachatel se prý vrací na místo činu.

  Já se vrátila z cest po světě do rodné

  Chrudimi, abych založila festival. Na

  jednom koncertu jsem řekla chrudim-

  skému starostovi, že by tady byl dobrý

  festival – jmenoval by se Zlatá Pecka.

  Později jsem od něj dostala dotaz, co

  s festivalem bude. Půjdeme do toho,

  zněla moje odpověď. Osm dní v Chru-

  dimi, kdy jsem byla permanentně na-

  sazená na veřejnosti, mi dalo zabrat.

  Ale měli jsme každý den „natřískáno“,

  měli jsme úspěch! Každý z lidí, i těch,

  co třeba operu nemusí, si tam na-

  šel své: nejen operu, ale i happening,

  koncert Spiritual kvintetu nebo módní

  přehlídku Ivany Follové. Chtěla bych

  dál v kostře projektu pokračovat, ná-

  pad na druhý ročník už mám. Nějaká

  léta to s mým jménem poběží, poku-

  sím se tradici festivalu vystavět.

  Na co upřete svou energii dál?

  Na práci. Zpěvák o svých dalších

  dnech ani sezonách nic moc neví.

  Náš pracovní nástroj, hlasivky, je

  velmi křehká věc. Mám ráda jeden

  výrok z knihy Himmlerova kuchař-

  ka: „Život se má honem pít, než vám

  seberou skleničku.“ To je přesné,

  musím pít teď, než mi „skleničku“

  (tedy hlas) „seberou“.

  

  Dagmar Pecková (*1961)

  AbsolvovalaPražskou konzervatoř aoperní studium

  vDrážďanech. Vystupuje na četných světových divadelních

  ikoncertních pódiích, opakovaně také získala publikum na

  prestižních hudebních festivalech. Vroce  obdržela

  Cenu Thálievkategorii operaza roliCarmenvpražském

  Národním divadle. Vposledních sezonách se plně věnuje

  realizaci vlastních projektů.

  Dagmar Pecková spolupracuje sKontem Bariéry, spolu

  sdalšími zpěváky aherci nazpívala jeho současnou hymnu.

  Je vdaná za německého hudebníka Klause Schiessera amá

  dvě dospělé děti.

  Světová

  premiéra hry

  Carmen Y Carmen

  (zprava Bára

  Hrzánová,

  Dagmar Pecková,

  Jan Jiráň)

  Foto: CAMERATA, s.r.o.

• Strana 28

  SERVIS

  Zajímavé výsledky

  vyplývající zvýzkumu CZEPA

  celkově zdatabáze CZEPA  členů –  % nezaměstnaní.

  Dotazník vyplnilo  respondentů (ztoho více než

   % paraplegiků askoro  % tetraplegiků). Nejčastěji

  SŠ vzdělání, obvykle si vzdělání dále nezvyšují

  do pěti let po úrazu se pokoušelo onávrat na trh práce

   % zdotazovaných, práci hledali přes zaměstnavatele

  aznámé; pouze  % pak přes úřad práce

   % nevědělo omožnosti registrovat se na ÚP,

   % pak ÚP odmítl podle jejich slov registrovat

   % nepodstoupilo ergodiagnostiku (nebyla nabídnuta)

  Vodpovědi na otázku „Proč nepracuji?“ se nejčastěji

  objevovalo: „jsem zajištěn sociálními dávkami“

  (respondenti často bydlí urodičů, nemají reálné náklady

  na život), „nemám vzdělání“, „nedostatečné ohodnocení

  práce vůči vynaloženému úsilí“

  Dalším častým problémem zmiňovaným ze strany osob,

  které nepracují, jsou architektonické bariéry ataké

  inkontinence, která ovlivňuje mimo jiné ipsychický stav

  Text: LUCIE MARKOVÁ spomocí CZEPA

  Foto: TOMÁŠ LISÝ

  Ráda bych vám jako jedna z moderá-

  torek konference netradiční formou

  poznámek prezentovala některé za-

  jímavé informace.

  PRŮZKUM ZAMĚSTNANOSTI

  Ředitelka CZEPA Alena Jančíková

  uvedla začátek svého příspěvku tezí,

  že aktivní život, vzdělávání a sport

  spolu se zaměstnáním může aktivi-

  zovat a udržet psychickou kondici

  lidí po úrazu míchy (dále SCI). Dále

  pak prezentovala výsledky výzku-

  mu, který byl v srpnu realizován

  mezi členy CZEPA formou dotazní-

  kového šetření (v boxu).

  Alena Jančíková na výsledky vý-

  zkumu navázala zhodnocením, že

  zaměstnavatel osob s handicapem je

  podpořen od státu (pozn.: příspěvky

  a výhody), pracující osoby s handi-

  capem však oproti ostatním lidem

  s handicapem, kteří nepracují, nijak

  „zvýhodněny“ nejsou.

  Zajímavým trendem je také to, že

  zaměstnavatelé nabízejí práci pro

  osoby se zdravotním postižením

  (dále OZP), ale zájemců je reálně

  málo. Argumentem může být to, že

  pracovní aktivita stále u některých

  OZP vzbuzuje strach ze snížení dávek (stupně invalidní-

  ho důchodu či příspěvku na péči); ač to legislativně takto

  vymezeno již není, stále se jednotliví lidé občas setká-

  vají s tímto stanoviskem posudkových lékařů a obecnou

  obavou. V případě, že pracuje osoba s invalidním důcho-

  dem III. stupně, má podle zákona nárok na kratší pod-

  půrčí dobu u nemocenských dávek, ač je plátcem nemo-

  cenského pojištění (pozn.: součást pojištění sociálního).

  Velmi často je výsledná mzda nízká (i se započtením

  slev na dani) oproti vynaloženému úsilí a nákladům OZP

  (doplatky na kvalitní pomůcky – např. mechanický vozík

  či další pomůcky, amortizace vozu,

  benzin, vyšší spotřeba služby osobní

  asistence apod.).

  Nabídkou řešení a motivací k pra-

  covní činnosti může být podle Aleny

  Jančíkové a zkušeností ze zahraničí

  např. kvalitní ergodiagnostika, ad-

  resnější nastavení dávek (např. pří-

  spěvku na auto a příspěvku na mo-

  bilitu, podpůrčí doba nemocenské

  shodná se „zdravými“ zaměstnanci

  či např. přepočet výše invalidního

  důchodu se započtením odpraco-

  vaných let. Pomoci pracujícím by

  mohla také častější úhrada pomůcek

  (více se mohou opotřebovat), nabíd-

  ka asistence v zaměstnání, zkrácené

  úvazky a nabídka home oce.

  ZKUŠENOSTI ZAMĚSTNAVATELŮ

  Zástupci zaměstnavatelů (Eva Šverc-

  lová, HR ředitelka Datart International,

  a Josef Voráček z polygrafické firmy

  P.O.S. Factory) ve svých vystoupeních

  potvrdili veskrze pozitivní zkušenost

  se zaměstnáváním OZP a upozornili

  na některá zanedbávaná témata.

  Datart International plní povinný

  podíl zaměstnávání OZP, taktéž ode-

  bírá výrobky od zaměstnavatelů dří-

  ve nazývaných jako „chráněné dílny“.

  Prioritou je zaměstnávání jako takové.

  Pracuje u nich několik osob na vozí-

  Odborná konference

  o zaměstnávání lidí

  sporaněním míchy

  NA DEN 5. ZÁŘÍ KAŽDOROČNĚ PŘIPADÁ TZV. SCI DAY (FOR A SPINAL

  CORD INJURY INCLUSIVE WORLD) NEBOLI DEN PORANĚNÍ MÍCHY

  – PRO SVĚT OTEVŘENÝ LIDEM SPORANĚNÍM MÍCHY. ČESKÁ

  ASOCIACE PARAPLEGIKŮ (CZEPA) A CENTRUM PARAPLE SE PROTO

  ROZHODLY SPOLEČNĚ USPOŘÁDAT KONFERENCI KTÉMATU (NEJEN)

  ZAMĚSTNÁVÁNÍ LIDÍ STÍMTO HANDICAPEM.

• Strana 29

  29

  ku na centrále, každý v jiné části fir-

  my (marketing, e-shop, CC, logistika).

  Vytvořili pracovní místa „na míru“

  jednotlivých zaměstnanců podle je-

  jich zkušeností a dovedností. Zaměst-

  návání OZP berou jako příležitost pro

  rozvoj firmy a celé společnosti.

  Na otázku, zda existují nějaké od-

  lišnosti v zaměstnávání OZP, reago-

  vala Eva Šverclová tak, že zvýšená

  shovívavost zaměstnavatele není

  na místě, realizují interní školení

  nadřízených kolegů o odlišnostech

  OZP zaměstnanců, snaží se o rovný

  přístup mezi zaměstnanci, a to bez

  výjimek – pouze přizpůsobují pra-

  coviště (z hlediska bariér) a případně

  pracovní dobu. Není těžké překonat

  bariéry uvnitř firmy, důležité je ale

  posílit motivaci k návratu do za-

  městnání a motivovat ke vzdělání.

  P.O.S. Factory zaměstnává 22 lidí

  s různým postižením. Důležitá je pro

  ně udržitelnost konceptu zaměst-

  návat OZP napříč handicapy. Nabízí

  různé pracovní pozice, např. i sezon-

  ní (fluktuace).

  Josef Voráček se připojuje k tomu,

  co na konferenci již zaznělo, že exis-

  tuje větší nabídka práce, než je zá-

  jemců o práci z řad handicapovaných.

  Jeho zkušenost je, že před sociálkou

  často skrývají své možnosti. Kdyby

  měl zhodnotit obtíže zaměstnavate-

  lů, říká, že je někdy třeba redukovat

  své očekávání, zajistit prostor pro

  investice do lidských zdrojů, myslet

  na dlouhodobou udržitelnost, ale zá-

  roveň nejít na sílu nad možnosti OZP.

  Tabu tématem je podle pana Vo-

  ráčka sebehodnocení OZP, důležitá

  pro firmu je také zkušenost s dlou-

  hodobě nezaměstnanými a jejich

  psychikou (např. podhodnocování

  či neadekvátní představy o sobě na

  straně OZP zaměstnanců).

  PŘÍSTUP STÁTNÍ SPRÁVY

  Se svým příspěvkem vystoupil JUDr.

  Jiří Vaňásek z MPSV ČR, který má na

  starost oblast trhu práce a nepojistné

  dávky. V reakci na řečené uvedl, že

  v praxi nelze nastavit rovnici „pracu-

  ješ – snižujeme příspěvek na péči“,

  u OZP nelze ztrácet tímto způsobem

  motivaci. Doplnil, že v evidenci ÚP je

  49 000 OZP, je nastaven určitý sys-

  tém zabezpečení člověka (invalidní

  důchod, příspěvek na péči a další),

  ale je si vědom i obav klientů, že za-

  bezpečení bude při práci odepřeno.

  MPSV má dlouhodobě tezi koor-

  dinované rehabilitace (po 11 letech

  příprav), zdůrazňuje význam ergo-

  diagnostiky (13 center v ČR). Reago-

  val také na informaci, která zazněla

  v diskusi, že posuzování zdravotního

  stavu trvá neúměrně dlouho, dodal,

  že jsou si toho vědomi a že nelze

  udržet dosavadní systém posuzová-

  ní; podle jeho názoru se takto ani ne-

  dozvídáme možnosti OZP a oblasti

  potřeby jeho/jejího zlepšení.

  Dále pak popsal obecně existující

  systém zabezpečení OZP (příspěvek

  na motorové vozidlo, novela zákona

  o zaměstnanosti, změna na chráně-

  ném trhu práce apod.), tyto změny

  od 1. 1. 2018 budeme blíže popi-

  sovat v příštím čísle časopisu Můžeš

  v samostatném článku.

  Svůj příspěvek zakončil tím, že je

  třeba systémové řešení – pomoci li-

  dem najít vhodnou práci a podpořit

  zaměstnavatele. V rámci reakcí v dis-

  kusi pak uvedl, že v oblasti posuzování

  nároků mají nastavený úkol motivovat

  a vychovat pracovníky sociálních šet-

  ření ke kvalitní práci; v budoucnu by

  chtěli změnit systém posuzování.

  Dále navázal svým příspěvkem

  Ing. Jan Buba z GŘ ÚP ČR, popsal ge-

  nerální ředitelství ÚP a krajské po-

  bočky – kontaktní pracoviště a jejich

  působnost. Podle statistik ÚP klesl

  počet OZP v evidenci za leden až

  červenec 2017 o 10 %. Popsal také

  nástroje ÚP v oblasti zaměstnávání.

  V ČR máme 13 ergodiagnostic-

  kých center, kapacita činí zhruba

  600 klientů ročně; posuzují pracovní

  potenciál a Jan Buba doplnil, že z po-

  sudku z centra sice víme, co klient

  dělat nemůže, ale reálně nevíme, co

  může a jak s ním dál pracovat; záro-

  veň můžeme posoudit možnosti oso-

  by v rámci konkrétní pracovní pozice.

  V diskusi Jan Buba z GŘ ÚP do-

  plnil, že NRZP ČR pro ÚP realizu-

  je akreditovaný kurz komunikace

  s OZP pro pracovníky v sociálních

  službách, jímž se snaží zlepšit ko-

  munikační schopnosti zaměstnanců

  ÚP, v praxi ale narážejí na vysokou

  fluktuaci zaměstnanců.

  

  Autorka je ředitelka z. ú. DEBRA ČR

  Konference

  k zaměstnávání

  osob s postižením

  odhalila některá

  zanedbávaná

  témata.

  Kompletní znění poznámek Lucie Markové zkonference

  SCIDay ozaměstnávání lidí shandicapem včetně dotazů,

  odpovědí anámětů na zlepšení znásledné panelové diskuse

  najdete celý listopad on-line na www.muzes.cz.

• Strana 30

  SLOVO MÁ...

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Zdeněk Jirků

  e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Michaela Zindelová

  e-mail: michaela.zindelova@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 12x ročně.

  Toto číslo vychází vlistopadu 2017.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej:

  Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně:

  Jan Šilpoch

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Získat milion za jeden den prostřednic-

  tvím sociálních sítí? To kdyby mi někdo

  před měsícem řekl, neuvěřím mu. Teď

  už musím říci: Ano, je to možné. Neuvě-

  řitelný příběh. Pětatřicetiletá Andrea má

  u Konta Bariéry otevřený sponzorský

  podúčet. Oslovuje už nějaký měsíc mož-

  né dárce, aby jí přispěli na automobil,

  který si chce koupit. Nechce žádný mer-

  cedes, jenom vhodné a trochu spolehlivé

  auto, do kterého se vejde její vozík.

  Je to už dvanáct let, co Andrea ochr-

  nula. Příčinou bylo ucpání cévky, která

  vyživuje míchu v oblasti C4–C7 (krční

  páteř). Následovala dlouhodobá léčba

  v nemocnici Na Homolce a následně

  několikaměsíční rehabilitace v Kladru-

  bech. Život se jí od základu změnil. Ně-

  kolik měsíců hýbala pouze hlavou, ale

  díky lékařům, následné péči fyziotera-

  peutů a velké dřině se podařilo její zdra-

  votní stav částečně zlepšit. Invalidní vo-

  zík ale součástí jejího života zůstal.

  S tímhle příběhem se obrátila na Ni-

  kol Štíbrovou, mladou úspěšnou hereč-

  ku, zpěvačku, moderátorku a nejnověji

  i maminku ročního syna Mathiase. A co

  tahle úžasná Nikol dokázala? Zveřejnila

  příběh na svém facebookovém profilu,

  a protože Andrea na starší ojeté auto

  potřebovala něco přes 300 tisíc korun,

  přišla Nikol i s jednoduchým návodem.

  Kdyby se nás našly tři tisíce a každý dal

  sto korun, máme peníze pohromadě. Co

  tři tisíce, výpis v bance měl druhý den

  369 stránek a na účtu pro Andreu opa-

  truje Konto Bariéry částku, která se blí-

  ží milionu korun. Andrea si koupí lepší

  a spolehlivější auto, nový vozík, protože

  ten starý má osm let a dosluhuje, a také

  se podělí o peníze s někým dalším, kdo

  je potřebuje.

  Tenhle úžasný princip – dám malou

  částku a spojím se s desítkami či stov-

  kami dalších dárců – zná Konto Barié-

  ry 25 let. Díky 40 000 lidí, kteří nám

  věří a podporují nás každý měsíc ma-

  lou částkou, můžeme pomáhat jako

  málokterá nadace. Nevěřila jsem, že se

  něco takového dá opakovat. Nikol Ští-

  brová mi vyrazila dech a přesvědčila mě,

  že je to možné. Úplně jinde, úplně jinak,

  ale stejným principem. Děkujeme Ni-

  kol, děkujeme všem, kteří Nikol uvěřili

  a možná poprvé v životě podpořili cha-

  ritu, pomohli někomu, kdo to potřebuje.

  Andrea je šťastná a já mám velkou, vel-

  kou radost.

  Naplnila se slova, která opakuji často.

  V téhle zemi se žije dobře, lidé nejsou

  okoralí a pomáhají rádi. Takovou mám

  zkušenost z pětadvacetileté práce Konta

  Bariéry.

  

  Vaše

  Fundraising trochu jinak

• Strana 31

  Domácí roboti společnosti iRobot byli vyvinuti ktomu, aby pomáhali při každodenním

  boji snečistotami. Tento úkol plní již ve více než 15 milionech domácností po celém

  světě. Víme, že usnadňovat život je důležité zejména uhandicapovaných lidí. Proto

  společnost Certus Mercatus, s.r.o., přišla sprojektem iRobot pomáhá.

  Cílem projektu je usnadnit úklid domácnosti zdravotně handicapovaným lidem

  prostřednictvím nejnovějších technologií. V rámci projektu iRobot pomáhá získají

  držitelé průkazu TP, ZTP nebo ZTP/P jedinečnou slevu 20 % na roboty značky iRobot.

  Obklopte se inteligencí

  iRobot má opravdu nepřekonatelné vlastnosti. Zajede tam,

  kam nikdo celý rok. Do nedostupných koutů, kolem nohou

  nábytku nebo podél lišt. Na kobercích dokáže přidat výkon

  anezamotává se do dlouhých třásní. iRobot vyčistí stejně dobře

  plovoucí podlahu, lino nebo parkety. Žádná změna povrchu

  robota nepřekvapí – zkrátka mu to myslí!

  Snadné používání

  Roboti od iRobotu se snadno používají ajsou nenároční na

  údržbu. Péči oně proto zvládne prakticky každý. Zvednout

  Roombu ze země je velmi snadné, váží pouze 3,6 kg. Pro ještě

  větší pohodlí lze použít dálkové ovládání. Roomba měří devět

  centimetrů na výšku, proto může být umístěna v dokovací

  stanici pod jakýmkoliv standardně profilovaným nábytkem.

  Většina robotů iRobot Roomba má funkci odloženého úklidu,

  která umožňuje naprogramovat robota tak, aby uklízel

  vednech ačasech, které majiteli nejvíce vyhovují.

  Získejte iRobota se slevou

  Kvyužití nabídky stačí navštívit stránky na adrese www.irobot.cz, vybrat si robota podle

  svých potřeb a na e-mailovou adresu objednavky@mercatus.cz zaslat objednávku

  spolu sofoceným průkazem TP, ZTP nebo ZTP/P. Robot bude následně zaslán na adresu

  držitele průkazu. Vpřípadě jakýchkoliv dotazů se majitel robota může obrátit na naši

  zákaznickou infolinku na čísle 840 111 220. Záruční servis navíc zahrnuje bezplatný

  svoz robota zbytu majitele ajeho opětovné doručení do vlastních rukou.

  Martin Zach doporučuje!

  „Robotický vysavač iRobot Roomba využívám doma ina chalupě ajsem sním

  nadmíru spokojen. Manipulace je snadná a ovládání naprosto jednoduché.

  Roombu doporučuji nejen vozíčkářům, ale všem, kteří chtějí přijít domů amít

  uklizeno.“ Martin Zach (Muž roku 2009)

  Roomba 866

  je nejprodávanější

  robotický vysavač.

  S iRobotem už

  nikdy nebudete

  uklízet tak

  jako dříve.

  Nejnovější model

  Roomba 980

  disponuje smart

  technologií,

  takže svůj

  úklid si snadno

  a jednoduše

  naplánujete přes

  mobilní aplikaci

  iRobot HOME.

  Mediálními partnery projektu iRobot pomáhá jsou Konto Bariéry,

  časopis MŮŽEŠ, Liga vozíčkářů a časopis VOZÍČKÁŘ.

  pomáhá

• Strana 32