05/2017

• Strana 1

  Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  Tóny vidím

  jako barvy,

  ŘÍKÁ NEVIDOMÝ MUZIKANT

  MÁRIO BIHÁRI

  (s. 25)

  Cena jednoho výtisku 30 Kč ve volném prodeji / Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  5 / 2017

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Energie a síla – fyzika tyhle veličiny

  zná a umí je vyčíslit. Existují však

  také abstraktně, v každém z nás –

  a na to už jsou přístroje krátké.

  Obvykle však poznáte, když ně-

  komu neschází. V tomto čísle je to

  nejen nevidomý hudebník Mário

  Bihári, který umí roztančit poslu-

  chače už při prvních tónech, ale

  také například Petr Chára, zástup-

  ce ředitele školy Open Gate v Babi-

  cích. Energický muž se dal před lety

  do běhání a řekl si, že by byla ško-

  da běhat si jen tak pro sebe – a tak

  s ním dnes běhají v rámci projektu

  Run and Help stovky dětí i dospě-

  lých. Vybrané prostředky pomáhají

  prostřednictvím Konta Bariéry lidem

  s handicapem a je jich rok od roku

  víc. Právě probíhá třetí ročník, v tom

  posledním dokázal projekt získat

  přes milion korun.

  Neschází ani těm, kteří se s nad-

  šením a srdcem věnují osobní asi-

  stenci. Co jiného také říci o lidech,

  jejichž práce je těžká, zatížená

  spoustou odborných znalostí a mís-

  to podpory ubíjená administrativou.

  Není pak divu, že energie začíná

  scházet – a tak ji raději věnují ně-

  čemu jinému. Často ne proto, že po-

  máhat lidem s handicapem nechtějí,

  ale proto, že zkrátka dál nemohou.

  Doplácejí na to nejen ti, kteří onu

  pomoc nezbytně potřebují, ale také

  celý sociální systém. Více najde-

  te v další reportáži o problematice,

  hned na prvních stránkách Reflek-

  toru.

  Energie a síla nechybí ani paní

  Dagmar. Její manžel Zdeněk doslova

  přežil svou smrt, když jej při práci

  na zahradě napadl roj včel. Dlouhé

  kóma, měsíce v nemocnici, zdánlivě

  beznadějná situace. Nevzdali to –

  a tenhle neuvěřitelný příběh vyslechl

  Zdeněk Jirků. Vyslechněte jej i vy,

  najdete ho na str. 18.

  Milí čtenáři, ať jsou energie a síla

  i s vámi!

  

  Co nejde změřit...

  Ortopedická protetika:

  Rezervy v prevenci i péči

  Run and Help: Jak se Petr Chára

  rozhodl pomáhat

  Sociální služby: O asistentech a jiných těžkostech

  strana 10–12

  strana 13–14

  strana 6–9

  Příběh Zdeňka Matyse:

  Když žena bojuje

  strana 18–19

  Aktivně:

  Fotografování s Janem Povýšilem

  Cestování: Znovuobjevená Rujána

  strana 24

  strana 20–21

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  Kolem vody

  Paralympijský plavec a fotograf Jan

  Povýšil už řadu let zachycuje originálním

  způsobem dění „pod hladinou“

  (a výběr z jeho tvorby si aktuálně můžete

  prohlédnout v X-Foto gallery cafe v Praze).

  Jak to všechno začalo a jak rozvíjet svůj

  fotografický koníček, vypráví v rubrice

  Aktivně (str. 24).

  

  Foto: Jan Povýšil

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

• Strana 7

  7

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  U Tomášova lůžka stojí Lucie Zbro-

  jová, asistentka z neziskovky POHO-

  DA. Jsou už parťáci, vyrážejí spolu

  i do kurzů malování ústy, povídají

  si o všech novinkách, Lucie mu utře

  pusu, podá pití, když je potřeba, za-

  pne odsávačku, zlikviduje nepříjem-

  né svědění, dělá všechno, aby byla

  dobrá nálada. Procvičují si i paměť.

  Jejich velké téma je fotbalová Sparta,

  Tomáš klub nejen pozorně sleduje,

  ale už pusou namaloval sparťanský

  obraz. Nad jeho lůžkem visí zarámo-

  vaný dres s podpisy hráčů. Tomáš je

  i gurmán – moc si pochvaluje bram-

  borovou kaši a rybí filé.

  O asistentech

  a jiných

  těžkostech

  Tomášovi je dvacet osm

  a už dvacet let je kvadruplegikem.

  Život malého kluka natrvalo

  změnila srážka s autem

  a až po téměř tříletém pobytu

  vnemocnici si ho maminka

  vzala domů. Vlastně ani

  nic jiného nezbývalo.

  Nikde jinde ho nechtěli.

  Lucie je zkušená asistentka. Sama

  má zdravotní postižení, a tak dobře

  ví, co tato služba může přinášet.

  A také ví, proč mnozí její kolegové

  asistenci opouštějí. Nízké odměny,

  těžká práce, velké citové nasazení.

  SOUCIT NESTAČÍ

  V dnešní době, kdy se dokonce i su-

  permarkety předhánějí v nabídkách

  docela dobrých mezd, je asistence

  spíš pro idealisty. A to ještě musejí

  mít dobré finanční zázemí v rodině.

  Lucie Mervardová, ředitelka PO-

  HODY, to shrnuje: „Aby služba byla

  kvalitní, víme, že se musíme starat

  Z Tomáše čiší dobrá nálada.

  I proto, že nikdy není sám.

• Strana 8

  REFLEKTOR / ÚBYTEK OSOBNÍCH ASISTENTŮ

  nejen o klienty, ale i asistenty samot-

  né – nemůžete dopustit, aby vzhle-

  dem ke stávajícím nedobrým pod-

  mínkám přicházeli do asistence lidé,

  kteří si tam chtějí řešit své problémy,

  samotu, prázdnotu atd. Mnohem víc

  prostě musíme zkoumat jejich moti-

  vaci.“

  A jsme u vážné souvislosti. Mo-

  derní asistenční služba se stala

  pevnou součástí celého sociálního

  systému. Má svá pravidla, má kurzy

  pro uchazeče, má systémy hodnoce-

  ní. Ale nemá dost dobrých zájemců

  o práci. Nízkou mzdu provází nízké

  společenské hodnocení, nízká auto-

  rita u veřejnosti a rozšířená předsta-

  va, že asistentům stačí trocha vlast-

  ního soucitu a smysl pro solidaritu.

  Jenomže oni musí být tak trochu

  zdravotníci, tak trochu fyzioterapeu-

  ti, tak trochu právní poradci a mno-

  ho jiného. Přitom nemají žádnou

  moc lákavou perspektivu. Mnoho

  studentů asistentů po promoci oka-

  mžitě odchází. Tomášova maminka

  má svou zkušenost: „Poznala jsem

  jich už hodně, někteří byli skvělí, ale

  někteří se i lekli. Přišla asistentka,

  a když viděla, že náš kluk je připo-

  jený na ventilátor, lekla se té odpo-

  vědnosti. Co by prý dělala, kdyby se

  něco porouchalo…“

  V dnešní době, kdy se dokonce

  i supermarkety předhánějí

  v nabídkách docela dobrých mezd,

  je asistence spíš pro idealisty.

  A to ještě musejí mít dobré

  finanční zázemí v rodině.

  Malování pusou

  už Tomáš zvládl

  moc dobře.

• Strana 9

  Zájem o člověka

  V minulém století, ještě před

  druhou světovou válkou, dělali

  v USA výzkumy o vlivu pracovního

  prostředí na výkon dělníků. Někte-

  rým změnili osvětlení, v další dílně

  pouštěli hudbu, jiným dali nové

  montérky a další nechali praco-

  vat v těch mizerných, špinavých

  dílnách, bez zlepšení. Ve všech díl-

  nách ale byli pozorovatelé. K údivu

  sociologů, u všech se zlepšil výkon

  – i u těch, kterým nezlepšili v pra-

  covním prostředí vůbec nic. Závěr?

  Všichni se zlepšili, protože věděli,

  že jsou v centru pozornosti, protože

  ti druzí s nimi mluvili, zajímali se

  o to, jak pracují a jak se cítí.

  Tady někde byl i základ tzv.

  psychosomatiky: uvědomění si

  vlivu psychiky a zájmu o člověka

  na jeho výkon. Ale i na zlepšení

  nemoci, na dýchání po modrých či

  růžových tabletkách nebo uzdra-

  vování se po úrazech ve válečných

  konfliktech. Američané proto znovu

  zavedli duchovní v armádě a u nás

  snad totéž měli dělat politruci, tedy

  političtí pracovníci. Dnes toto ví

  skoro každý inteligentnější vedoucí

  podniku. Občas projeví zájem

  o zaměstnance, zeptá se jich, jak

  jim může pomoci. Tomáš Baťa

  prý každý týden vcházel do svých

  továren jiným vchodem, aby ho

  dělníci viděli mezi sebou.

  Při pomoci druhému člověku je to

  obdobné. Dáme-li například jedin-

  ci, který to potřebuje, vozík či jinou

  pomůcku, která mu usnadní život,

  s úsměvem a podrobně mu vy-

  světlíme to, co si již předtím přečetl

  v návodu k obsluze, bude z ní mít

  prospěch rychleji, než pokud mu ji

  vydáme ze skladu, ještě zabalenou

  z továrny. Osobní angažovanost

  je velice důležitá pro dárce i pro

  příjemce pomoci. Proto i osobní

  asistence, věnovaný úsměv a čas,

  pomáhají druhému.

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

  9

  KDO TO VÍ?

  Celý polistopadový koncept sociál-

  ní politiky – tedy přesunout péči,

  pokud je to možné, do terénu – se

  osvědčil. Ústavy zůstávají jen pro

  nejtěžší postižení nebo pro ty, jimž

  prostě rodina nemůže poskytnout

  ani minimální zázemí. Řešením je

  i chráněné bydlení, stále rozšířeněj-

  ší. Ale i to potřebuje asistenty. Někdy

  jsou nezbytní na pár hodin, někdy

  nepřetržitě. Tak či tak, už dlouho leží

  u ledu zákon o sociálních pracovní-

  cích, který by měl definovat poža-

  davky na jejich kvalifikaci, průběžné

  vzdělávání, postavení vůči klientům

  a koneckonců i hranice, které ne-

  smějí překročit. Proč tento zákon spí,

  neví nikdo. Nebo někdo ano?

  Přitom přibývá jen vyhláškami

  stanovených povinností. Ani byste

  netušili, že asistent potřebuje také

  značnou administrativní zručnost.

  Proč? „Protože zákon o sociálních

  službách nám nařizuje sledování

  všech úkonů s klientem. Asistent

  tedy pomáhá a do elektronického

  systému musí vyplnit: úkon při se-

  beobsluze, toaleta, podávání jídla,

  prostě všechno. Máme tedy doko-

  nalou evidenci o každé minutě, ale

  jaksi někdy nemáme asistenta…“ od-

  povídá ředitelka POHODY.

  Tohle všechno může být Tomášovi

  úplně jedno. On ví, že nikdy nebude

  sám. A když jeho obětavá maminka

  potřebuje odjet na nákup nebo za

  nějakou rodinnou záležitostí, vždy

  bude stát nad jeho lůžkem přátel-

  ská asistentka. Tato jistota je vlastně

  v našem světě drobnůstkou. Nebo

  ne? Není kvalitní a dostupná asis-

  tentce už měřítkem vyspělosti a kul-

  turnosti nás všech?

  Moderní asistenční

  služba se stala pevnou

  součástí celého

  sociálního systému.

  Má svá pravidla, má

  kurzy pro uchazeče,

  má systémy hodnocení.

  Ale nemá dost dobrých

  zájemců o práci.

  Vsadím se, že v nacházející před-

  volební řeži ani v programech poli-

  tických stran nebude o tomto pro-

  blému ani slovo. To by museli mít

  všichni kandidáti na poslance doma

  svého Tomáše.

  

  Lucie Mervardová

  si ví rady skoro se

  vším, ale zákony

  a vyhlášky sama

  nepředělá.

  POHODA o.p.s.

  POHODA nabízí v Praze služby chráněného bydlení,

  denního stacionáře, odborného poradenství i osobní

  asistence nejen lidem s mentálním nebo kombinovaným

  postižením. Osobní asistenci a terénní odlehčovací službu

  tu zajišťují asistenti, kteří vstupují převážně do domácího

  prostředí klienta. Rozšiřují mu možnosti k získávání

  dovedností, příležitosti být ve společnosti a také umožňují

  nezanedbatelné odlehčení nejbližším, kteří svému členu

  rodiny věnují nejvíce času a sil.

  V POHODĚ se řídí myšlenkou Karla Čapka: „Každý se

  může svobodně rozvíjet a jeden druhému má pomáhat,

  aby byl šťasten tak, jak po tom touží.“

  www.pohoda-help.cz

• Strana 10

  REFLEKTOR / ORTOPEDICKÁ PROTETIKA

  Protetika umí mnohé, ale…

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Jaká nejčastější příčina vede

  ktak závažné operaci?

  Krawczyk: Jednoznačně cukrovka

  společně s ischemickou chorobou

  dolních končetin. Typickou kom-

  plikací cukrovky je tzv. syndrom

  diabetické nohy, který se projevuje

  tvorbou defektů a ulcerací, což může

  vést při rozvoji gangrény až k am-

  putaci. A jak přibývá diabetiků, tak

  se množí i potřeba těchto zákroků.

  I když lékaři podrobně vysvětlují

  pacientům, jak se mají chránit, jaká

  pravidla dodržovat, co ve svém živo-

  tě mají změnit, příliš mnoho lidí ne-

  poslechne, nedodržuje dietu, kouří,

  nekontrolují si necitlivé nohy každý

  den, zkrátka jsou neodpovědní. Bo-

  hužel v krajním případě nezbývá než

  radikální zákrok – v lepším přípa-

  dě pod kotníkem, ale často i v bérci

  nebo nad kolenem.

  Mařík: Diabetes mellitus, tedy cuk-

  rovka, je dnes velmi rozšířená ci-

  vilizační choroba. Stále více se vy-

  skytuje i v mladším věku, dokonce

  u dětí. V některých případech jí ne-

  lze zabránit, ale hlavní příčinu vidí-

  me v nedostatku pohybu a nezdravé

  stravě. Jsou to faktory, které může

  relativně jednoduše ovlivnit každý

  sám. Jenomže u nás převládá zvyk

  spoléhat se na medicínu, která je

  přístupná všem, má velmi dobrou

  úroveň, a tak si mnoho lidí myslí,

  že onemocnění je spíš problém lé-

  kaře než pacienta. Obávám se, že

  ani osvěta v posledních letech tou-

  to falešnou sebedůvěrou mnoha lidí

  ne otřásla. Já o nohu přece nepřijdu,

  říká si mnohý diabetik a riskuje tak

  dlouho, než uslyší nezvratnou dia-

  gnózu: diabetická gangréna… Am-

  putace je nejen vážný medicínský,

  ale i sociální problém. A nejednou

  negativně ovlivní i partnerské vztahy

  a život celé rodiny.

  Ještě si řekněme ojiné příčině,

  onádorech…

  Mařík: Nádory končetin jsou častěji

  příčinou amputace u dětí a mladých

  dospělých. Amputací z této příčiny je

  asi jen pět procent. U dětí je přibližně

  v 60 % nejčastější příčinou amputace

  tzv. vrozená končetinová vada, častě-

  ji na dolní končetině.

  Máme letité zkušenosti s dětskou

  ortopedií a ortopedickou protetikou.

  Podle závažnosti vrozené vady se

  rozhodujeme o rekonstrukčním lé-

  čení nebo o amputaci v určité úrovni

  končetiny. Na dolní končetině je naší

  snahou u dětí a stejně tak u dospě-

  lých zachovat kolenní kloub, na horní

  končetině loketní kloub i rudimen-

  tární ruku, která je důležitá k sebeob-

  sluze. Již v prvním roce věku je třeba

  se rozhodnout, co bude pro budoucí

  život dítěte nejvhodnějším řešením –

  buď rekonstrukční (často opakované)

  operace na dolní končetině a noze

  dítěte, nebo amputace v určité úrovni

  dolní končetiny a ošetření ortopro-

  tézou (tzv. biomechanický přístroj)

  nebo protézou. Rodiče se jen těžko

  smiřují s takovým rozhodnutím.

  V této souvislosti bych rád připo-

  mněl velký problém současnosti, a to

  nepřeberné množství informací na

  internetu, které jsou dostupné o všech

  možných nemocech a možnostech

  jejich léčení. Velká část těchto sděle-

  ní není vědecky podložená, takovéto

  informace mohou být i nebezpečné.

  Rodiče doufají, že obrovské pokroky

  vědy a techniky brzy přinesou i nové

  možnosti, jak rudimentární končetinu

  nahradit končetinou zdravou, a s ra-

  dikálním řešením v časném věku

  nesouhlasí. Jindy rodiče hledají další

  lékaře a jiné odborníky.

  Nelze pominout důležitou skuteč-

  nost, že rekonstrukční více etapové

  operační léčení nebo ortoprotetické

  léčení nevyhovujícími protézami či

  ortoprotézami během růstu je finanč-

  ně mnohem nákladnější než raci-

  onální amputace v batolecím věku

  a okamžité ošetření biomechanicky

  správnou protézou. Pokud dítě není

  včas adekvátně léčeno, může se zbrz-

  dit jeho motorický i duševní vývoj.

  Naším cílem je připravit tyto děti pro

  jejich další život, aby byly schopny se

  zařadit mezi své vrstevníky a později

  do společnosti jako soběstační a pl-

  nohodnotní jedinci.

  Přejděme tedy kzamyšlení nad

  nezvratnou situací – amputace

  proběhla, změnila zásadně člově-

  ku život. Co je nyní nejdůležitější?

  Krawczyk: Základní rozhodnutí léka-

  ře zní: Může pacient používat protézu,

  Rozhovor o tématu, které je nám blíž,

  než si myslíme. Ročně se u nás uskuteční

  přes 11 000 amputací dolních končetin.

  Každý den se s těmito pacienty stýkají

  prim. MUDr. Petr Krawczyk z ostravského

  zařízení Proteor a prof. MUDr. Ivo Mařík

  z Ambulantního centra pro vady

  pohybového aparátu v Praze.

  Diabetes

  mellitus,

  tedy cuk-

  rovka, je

  dnes velmi

  rozšířená

  civilizační

  choroba.

  Stále

  více se

  vyskytuje

  i v mlad-

  ším věku,

  dokonce

  u dětí.

• Strana 11

  11

  nemá nějaké jiné komplikace, je pa-

  hýl schopen a připraven pro postupné

  nošení, používání a funkční využití

  protézy? Pokud ano, pak doporučuje-

  me tzv. protézy prvovybavení. Jedná

  se o plnohodnotnou pomůcku, u kte-

  ré se předpokládají častější úpravy

  s ohledem na změnu zdravotního sta-

  vu těsně po amputaci. Tento typ může

  sloužit půl roku i rok.

  Když nepřijdou vážné problémy,

  může lékař předepsat další protézu.

  Její provedení odpovídá předpoklá-

  dané aktivitě uživatele. Rozlišuje-

  me čtyři stupně aktivity. Pro první

  stupeň, kdy uživatel chodí pouze

  v interiéru, bude pomůcka nejjed-

  nodušší. Pro jiného, který chodí

  i v okolí domu, už volíme řešení so-

  fistikovanější. Pro uživatele dalších

  dvou stupňů aktivity, kteří zvládají

  veškeré bariéry, můžeme do protézy

  zabudovat komponenty jako tlumiče

  rázu, rotační adaptéry, hydraulické

  nebo pneumatické typy kolenních

  kloubů atd. Při předpisu je ale velmi

  důležité, aby ošetřující lékař přesně

  popsal stav pacienta, jeho aktivity

  i jeho předpokládané nároky a po-

  třeby. V takto dobře odůvodněných

  případech je i schválení zdravotní

  pojišťovnou snazší.

  Mařík: Stejně důležitá je celková

  adaptace – od bezbariérových úprav

  bydlení přes pomoc rodiny až k rea-

  listickému zhodnocení dalších šan-

  cí, třeba návratu do práce. Čím lepší

  podmínky má pacient ve svém bez-

  prostředním okolí (a některé je mož-

  né připravit už před zákrokem), tím

  větší jsou možnosti uzdravení a rela-

  tivně dobrého života. Rodina by měla

  především podporovat pacientovu

  bezpečnou soběstačnost. Proto by se

  měla zajímat o doporučené postupy

  bandážování, pravidelného cviče-

  ní, celkové další rehabilitace. Znovu

  platí: raději se třikrát zeptat než se

  spoléhat na intuici nebo nekvalifiko-

  vané rady. Důležitá je i podpora se-

  bevědomí člověka po amputaci. Ale

  na druhé straně nevyvolávat iluze

  a nesplnitelná očekávání.

  Jaká je vůbec dosažitelnost spe-

  cializované péče?

  Krawczyk: Před rokem 1989 exis-

  tovalo v každém krajském městě

  protetické pracoviště. Tam byli nejen

  Pokud dítě není včas adekvátně

  léčeno, může se zbrzdit jeho

  motorický i duševní vývoj. Naším

  cílem je připravit děti pro jejich další

  život, aby byly schopny se zařadit

  mezi své vrstevníky a později

  do společnosti jako soběstační

  a plnohodnotní jedinci.

  Prim. MUDr. Petr Krawczyk (vlevo)

  a prof. MUDr. Ivo Mařík jsou u nás

  protetickými špičkami.

• Strana 12

  REFLEKTOR / ORTOPEDICKÁ PROTETIKA

  lékaři, ale i protetičtí technici, takže

  péče byla koncentrovaná a dobře

  koordinovaná. Pak se tato péče zpri-

  vatizovala, někde zůstal fungující

  model, někde ne. Nyní máme – a to

  prosím neberte jako překlep – sedm

  atestovaných odborníků v této pro-

  blematice.

  Mařík: Více než deset let usilujeme

  o znovuzavedení ortopedické pro-

  tetiky mezi nástavbové atestace. Lé-

  kařů odborníků s touto specializací

  je prostě málo. Současná diskuse

  bude ještě složitá, ale berme v úva-

  hu, že pro mnoho pacientů je daleké

  dojíždění komplikované a je velmi

  těžké vyžadovat od nich dodržová-

  ní správných postupů, když s námi

  mohou jen obtížně konzultovat. Po

  amputaci totiž musíte umět posoudit

  vlastníma očima nejen stav pahýlu,

  ale i celkový zdravotní stav postiže-

  ného. To se elektronickou komuni-

  kací dělat nedá.

  Vraťme se kčlověku po amputaci.

  Co je vůbec nejdůležitější?

  Krawczyk: Čas. Amputace, rehabi-

  litace, protetické vybavení. Tyto tři

  základní kroky musí jít plynule za

  sebou. V současné době je bohužel

  běžné, že po amputaci a prvotním

  zhojení je pacient doma, není včas

  ordinována rehabilitace a třeba až

  po dvou měsících se předepisuje

  protéza. V tomto období, kdy se pa-

  cient „ztratí“ v našem zdravotnickém

  systému, dochází ke ztrátě kondice

  a další rehabilitace i nácvik chůze na

  protéze trvá mnohem déle. Ideální

  je tedy hned po operačním zákroku

  naplánovat a zajistit odbornou reha-

  bilitaci a na jejím konci už konkrétně

  navrhovat protetické řešení.

  Mařík: Co je dobrá protéza? Individu-

  álně připravená na dobře připravený

  pahýl. Tedy především s naprosto in-

  dividuálně připraveným pahýlovým

  lůžkem, které odpovídá anatomii

  pahýlu a respektuje i jeho patologie.

  Takže jde o nejcitlivější oblast celého

  řešení. Musí být nejen dobře zhojena,

  ale také připravena na novou funk-

  ci. I velmi drahá moderní protéza

  bude pacientem vnímána jako špat-

  ná, když nebude vyhovovat pahýlové

  lůžko, přes které protézu vnímá.

  Krawczyk: Někteří pacienti přicházejí

  s požadavkem: já chci tu bionickou pro-

  tézu, co jsem viděl v televizi. Jenom že

  netuší, že tyto protézy jsou těžší, mají

  více součástek. Ale on potřebuje na

  začátek lehkou. Musí si na používání

  zvyknout. Po získání potřebných fy-

  zických schopností se může uvažovat

  o tzv. modernějším typu protézy.

  Ale těžko se divit, že lidé chtějí co

  nejdokonalejší náhradu…

  Krawczyk: Ortopedická protetika

  udělala v poslední době obrovský

  skok dopředu. Ale ani systém zdra-

  votního pojištění na to není zcela

  připraven. Okolo devadesáti procent

  pacientů spolehlivě uspokojí běžná

  protéza. Ale ti vysoce aktivní by měli

  mít právo na technologicky velmi

  vyspělou náhradu, která obsahuje

  řízené kolenní klouby pomocí mik-

  roprocesorů, prvky umělé inteligen-

  ce, dynamická protetická chodidla

  s akumulací energie, která napomá-

  hají zdvihu paty při kroku. Ty nejvy-

  spělejší typy protetických chodidel

  mají do své konstrukce zabudová-

  ny gyroskopy a servomechanismy,

  umějí zvládnout nerovnosti terénu,

  přizpůsobit se různé výšce podpatků

  atd. Tzv. inteligentní bionické stehen-

  ní protézy mají možnost přizpůsobit

  pohyb v kolenním kloubu rychlosti

  chůze. Žádná protéza nechodí sama

  za pacienta. Důležitá je jeho aktivita.

  Pokud je člověk fyzicky slabý, taková

  moderní protéza je pro něj přítěží.

  Mařík: Žádná náhrada asi nikdy ne-

  bude tak dokonalá, aby dostihla do-

  konalost přírody, tedy zdravého těla.

  Umělý člověk je fikce. Proto bychom

  měli respektovat, že objektivní příči-

  ny civilizačních onemocnění člově-

  ka, kam zvýšený výskyt cukrovky

  už mladém věku patří, neobelžeme.

  Můžeme jim ale, jak už jsme říkali,

  bránit a předcházet. Prevence je nej-

  efektivnější metoda léčení! Protézy

  stojí desetitisíce, někdy až miliony.

  Úplně obyčejný zdravý život nestojí

  skoro nic. Jen trochu přemýšlení, se-

  bekázně a dodržovaní osvědčených

  pravidel našich rodičů a prarodičů. Je

  to všechno mnohem lehčí než zvlád-

  nout těžké stavy a následné amputa-

  ce. Každý by si měl vybrat…

  

  Kdo jsou…

  Prim. MUDr. Petr Krawczyk, předseda

  Ortopedicko-protetické společnosti

  České lékařské společnosti Jana

  Evangelisty Purkyně. Působí

  v ostravském zařízení Proteor.

  prof. MUDr. Ivo Mařík, vědecký sekretář

  téže společnosti, působí vAmbulantním

  centru pro vady pohybového aparátu

  vPraze.

  Žádná náhrada asi nikdy nebude

  tak dokonalá, aby dostihla dokonalost

  přírody, tedy zdravého těla. Umělý

  člověk je fikce. Proto bychom měli

  respektovat, že objektivní příčiny

  civilizačních onemocnění člověka,

  kam zvýšený výskyt cukrovky

  už mladém věku patří, neobelžeme.

• Strana 13

  REFLEKTOR / PETR CHÁRA – RUN AND HELP

  13

  Běhám apomáhám

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: JAN ŠILPOCH

  „Do školy chodím celý život,“ smě-

  je se Petr Chára (45), rodák z Plzně

  a současný zástupce ředitele osmi-

  letého gymnázia Open Gate. „Jako

  kluk jsem se těšil hlavně na ka-

  marády a spolužáky, pedagogický

  vzor jsem neměl. V tehdejší tradiční

  konzervativní škole mě to moc ne-

  bavilo a říkal jsem si, že až jednou

  budu moct něco změnit, udělám to

  jinak.“

  ZLATÁ DEVADESÁTÁ

  A stalo se. Ještě za totality, v roce

  1989, začal studovat Petr Chára

  matematiku a zeměpis na Přírodo-

  vědecké fakultě Univerzity Karlovy,

  převrat tak prožil v Praze.

  Mít dobrého učitele je terno pro děti

  irodiče. Nestačí jen naučit, ale ivést

  auvádět do života. Třeba že je normální

  být solidární apomáhat slabším. Ktomu

  napomáhá isportovně-charitativní akce

  Run and Help, kterou pořádají studenti

  aučitelé ze soukromé školy Open Gate

  School vBabicích uPrahy. Akci vymyslel

  vroce 2014 Petr Chára.

  Je škoda se jen tak proběhnout,

  když se dá sport spojit s charitativní

  činností. Tak se v hlavě Petra Cháry

  zrodil projekt Run and Help.

• Strana 14

  REFLEKTOR / PETR CHÁRA – RUN AND HELP

  Run and Help

  Více informací oletošním iminulých ročnících na

  www.kontobariery.cz/Projekty/Run-and-Help.aspx

  „Jelikož jsem měl vždy vztah k ces-

  tování, ostatně i proto jsem šel studo-

  vat zeměpis, užíval jsem si o prázdni-

  nách otevřených hranic. Cestuji rád

  dodnes a vedu k tomu i svoje děti, jak

  ty ve škole, tak doma. Nyní je to něco

  jiného než kdysi, ale zálibu v cesto-

  vání jsem využíval a stále využívám

  i v učení. Protože jedna věc jsou té-

  mata a předměty, kterými se ve škole

  jako učitel zabýváte, a druhá pak pře-

  dávání životní zkušenosti a filozofie,

  kdy motivujete děti i k jiným věcem

  než jen školské látce. Vše, co se děje

  kolem, mě na učení vždy bavilo,“ vy-

  světluje Petr Chára.

  Školu skončil v roce 1994 s di-

  plomovou prací o zahraničním ces-

  tovním ruchu. „Chtěl jsem učit, ale

  nejsem člověk, který by mohl a chtěl

  jít do standardního státního konzer-

  vativního školství. Proto jsem se při-

  hlásil na privátní Gymnázium Jižní

  Město, jedno z prvních, které u nás

  vzniklo. Dali mi ohromný prostor pro

  realizaci, až jsem skončil na pozici

  zástupce ředitele pověřeného říze-

  ním pobočky Gymnázia Sázavská.“

  Po jedenácti letech našel Petr Chára

  v novinách zprávu, že se u nás má ot-

  vírat škola kolejního typu. „Chytil jsem

  se toho, protože už jako student jsem

  takovou školu chtěl založit. S kamará-

  dem jsme objížděli na kole jihočeské

  staré zámky nabízené k prodeji v re-

  stitucích. Líbila se mi idea školy, kde by

  děti i bydlely a vytvářely specifickou

  komunitu. Proto jsem se o tuto školu

  hned zajímal a dostal se k lidem z teh-

  dejší Nadace Educa, dnes Nadace The

  Kellner Family Foundation, která za

  projektem stála. Spolupracovat jsme

  začali v roce 2004 a rok nato jsme už

  školu otvírali,“ vzpomíná.

  PRO LEPŠÍ SVĚT

  Škola, kterou někteří mylně považu-

  jí za zařízení jen pro děti z bohatých

  rodin, je něčím víc. Jedná se o osmile-

  té gymnázium a dnes už i o základní

  školu. Osmileté gymnázium je školou

  kolejního typu, jaké známe z Británie,

  děti tam i bydlí, ale chodí do ní i stu-

  denti, kteří denně dojíždějí z okolí.

  „Nadace poskytuje sociální a aka-

  demická stipendia, finančně pod-

  porovaných studentů máme asi po-

  lovinu,“ vysvětluje Petr Chára. „Děti

  z dětských domovů jsou podporova-

  né stoprocentně, ty z pěstounských

  rodin asi z 95 procent. Další podpory

  jsou odstupňovány podle násobků ži-

  votního minima a sociálních a finanč-

  ních podmínek rodiny. Samozřejmě,

  že jsou tam i děti, jejichž rodiče si

  školné mohou dovolit zaplatit celé.

  Škola tak představuje společenský

  mix. Všechny děti spojuje motivace

  ke studiu. Jsou talentované a většinou

  i nadané, chtějí chodit do školy a na-

  učit se nové věci. Chtějí později dál

  studovat zajímavé obory a pak třeba

  i pomoci světu, aby byl lepším mís-

  tem pro život,“ zdůrazňuje.

  „Velký důraz klademe nejen na

  vzdělávání, ale také na výchovu –

  a s tím souvisí náš pestrý program

  aktivní mimoškolní činnosti. Hodně

  se věnujeme komunitním věcem

  a dobrovolnictví, naši studenti absol-

  vují britský program volnočasových

  aktivit, tzv. Mezinárodní cenu vévody

  z Edinburghu. Ve škole připravujeme

  děti na českou i mezinárodní maturi-

  tu IB, jejíž součástí je dobrovolnictví,“

  vypočítává dál Petr Chára. A jsme už

  jen krůček od akce Run and Help,

  u jejíchž začátků škola stojí, tedy spíš

  která akci rozběhla.

  NÁPAD ZOBORY

  Petr Chára začal běhat asi před třemi

  lety. Sport má v rodině: jeho 205 cm

  vysoký bratranec Zdeno Chára válí

  za slovenskou hokejovou reprezen-

  taci i za Boston, je vicemistrem světa

  z roku 2012 a loni byl s Výběrem

  Evropy stříbrný při Světovém pohá-

  ru v Kanadě.

  „Neměl jsem motivaci jako jiní,

  třeba nadváhu nebo stres. Dcera šla

  jednou s bráchou běhat a zeptala

  se, jestli nechci s nimi. Napřed jsem

  odmítl, že neběhám, ale pak jsem

  vyrazil. Běhání jsem od té doby pro-

  padl, dokonce jsem běhal každý den,

  ale dnes už asi jen pětkrát týdně.

  Na běhu mě fascinuje svoboda, že

  se rozhodnete rozběhnout – a běží-

  te. I když to zní jako z filmu Forrest

  Gump, je to fakt, kterému jsem pod-

  lehl,“ vzpomíná Petr Chára.

  Někdy v září 2014 ho při běhání

  v Průhonické oboře napadlo, že by si

  mohl zaběhat i s lidmi ze školy. „A pak

  jsem si řekl, že je škoda jen se tak pro-

  běhnout, protože když děláme spoustu

  prospěšných věcí, mohli bychom běh

  spojit s charitativní činností. Tak vznikl

  projekt Run and Help. Reakce ve škole

  byly pozitivní, hned na přelomu září

  a října se konal nultý ročník. Uběhli

  jsme 1000 km a vybrali 25 000 ko-

  run. Radoval jsem se, jak je to úžasné,

  a že by se k nám mohl přidat i někdo

  další. Proto jsem se spojil s Kontem

  Bariéry, kterému jsme předali výtěžek,

  aby ho rozdělilo potřebným. Oslovili

  jsme další školy a firmy, ať se k nám

  přidají. V roce 2015, při prvním roč-

  níku jich bylo asi třicet a vybralo se

  600 000 korun. Loni už bylo institucí

  dvakrát tolik a vybrali jsme přes mi-

  lion korun,“ usmívá se Petr Chára.

  Přidáte se letos i vy?

  

  „Naše děti chtějí

  později dál

  studovat zajímavé

  obory a pak třeba

  i pomoci světu,

  aby byl lepším

  místem pro život,“

  říká Petr Chára,

  zástupce ředitele

  osmiletého

  gymnázia Open

  Gate.

• Strana 15

  15

  REFLEKTOR / ZÁPISNÍK

  Ilustrace: MIROSLAVA KOLÁŘOVÁ ŠULCOVÁ

  Ve Velké Británii to zase zkoušejí posunout

  dál. Na některých toaletách původně

  označených piktogramem vozíčkáře přibyla

  ještě cedule přidávající k tomuto piktogramu

  dva klasické panáčky a nápis „Ne každé

  postižení je na první pohled vidět“. Změna

  má naznačit, že vyhrazenou toaletu někdy

  potřebují i lidé, na nichž jejich zdravotní

  komplikace či postižení na první pohled

  nepoznáte.

  Jako příležitost k zamyšlení vítá nové

  značení například Mel Richardsová, 23letá

  atraktivní blondýnka trpící roztroušenou

  sklerózou. „Když vyjdu ven bez hůlky a jdu

  na toaletu nebo si sednu na vyhrazené

  místo v autobuse, lidé mě odsuzují.

  Zejména proto, že jsem mladá. Myslím, že

  především mladým lidem s na první pohled

  neviditelným handicapem by to mohlo

  pomoci,“ svěřuje se Mel zpravodajskému

  serveru BBC. Souhlasí i Charlotte

  Guineaová, jen o dva roky starší, trpící

  ulcerózní kolitidou. Nadace Crohn’s and

  Colitis UK podporující lidi s diagnózami

  kolitidy nebo Crohnovy choroby ostatně

  patří mezi velké zastánce nápadu a žádá,

  aby byly cedule doplněny na všechny

  bezbariérové toalety ve Velké Británii.

  Mezi první, kteří nové cedulky na své

  bezbariérové toalety už pověsili, patří podle

  tamních médií například stadion fotbalového

  klubu Tottenham Hotspur, začínají se

  objevovat i v některých supermarketech.

  Iniciativa nás obrací k rozšířenému

  chápání pojmu „bezbariérový“, který jsme

  si zvykli možná až příliš často spojovat

  pouze s viditelným fyzickým handicapem.

  Na některých místech je „bezbariérové

  WC“ bezesporu synonymem k „toaletě pro

  vozíčkáře“. Nápad má proto před sebou

  nesnadný úkol…

  • • •

  Slavný fyzik Stephen Hawking,

  paralyzovaný amyotrofickou laterální

  sklerózou, přiblížil ve svých knihách

  přístupnou a přitom vědecky korektní

  formou vesmír čtenářům všech věkových

  kategorií jako nikdo jiný. Teď se mu nabízí

  příležitost splnit si vlastní sen a do vesmíru

  se skutečně podívat.

  Místenku v lodi mu nenabídla žádná

  z národních vesmírných agentur, ale

  soukromá společnost vizionáře a miliardáře

  Richarda Bransona Virgin Galactic.

  O soukromé lety do vesmíru se nesnaží

  jen on, v souboji vizionářů mu sekunduje

  například Elon Musk se svým projektem

  SpaceX.

  Stephen Hawking už se do vesmírných

  podmínek jednou podíval, i když to nebylo

  do samé černoty kosmu. Před deseti lety

  absolvoval simulovaný stav beztíže, o nějž

  se stará speciálně upravený dopravní

  boeing při tzv. parabolickém letu. Simulace

  trvá zhruba dvacet sekund a dá se během

  jednoho letu několikrát zopakovat. Stephen

  byl nadšený. Volný pohyb po tolika letech

  upoutání na vozík je jistě speciálním

  zážitkem.

  Lístek do vesmíru, za který budou lidé

  běžně platit, má dostat Stephen Hawking

  zadarmo. Zlí jazykové už předem vědí, že

  Richardu Bransonovi půjde zřejmě, vedle

  proklamované bezmezné úcty k Hawkingovi,

  také o skvělou reklamu. Tedy za předpokladu,

  že se let vydaří. Virgin Galactic má problémy

  s dotažením svého projektu už od roku 2009,

  kdy slibovala první komerční let. Do vesmíru

  zatím nelétá ani SpaceX.

  Reklamu by však mohl kosmický výlet

  udělat i Hawkingovu přesvědčení, že lidstvo

  se musí intenzivně zabývat výzkumem

  a vesmírnými cestami, pokud si má zajistit

  budoucnost. Poslední dekádu fyzik varuje, že

  naše planeta nám brzy nebude stačit – a že

  bychom se měli rozhlédnout někde dál.

  

  (šb)

  Neviditelná postižení a Hawking v kosmu

• Strana 16

  REFLEKTOR / TRIBUNA

  Před nedávnem si jedna moje kamarádka

  na vozíku posteskla, že jí kolegyně v práci

  vyčetly, když jim řekla, kterak se chystá

  strávit tři týdny na rehabilitačním pobytu.

  Sice to bylo míněno trochu v nadsázce, ale

  komu by se chtělo poslouchat lehce zá-

  vistivé a ironické poznámky o tom, jak se

  má, když může na několik týdnů „vypad-

  nout“ a užívat si. Nehledě na ten důchod

  a všechny dávky, které pobírá. To „obyčejní

  smrtelníci“ prostě nemají...

  Přemýšlel jsem, jak bych na takové

  výroky reagoval. Někomu, kdo nemá vhled

  do každodenního fungování člověka na

  vozíku, se některé věci dost těžce vysvět-

  lují, zejména má-li sklony k jednoduchým

  závěrům. Mluvit o tom, že my vozíčkáři

  to máme prostě obtížnější, mi už zní jako

  obecné klišé, pod kterým si nikdo nedove-

  de představit nic moc konkrétního.

  Ve svých úvahách jsem zavrhl argumen-

  taci o zvýšených životních nákladech, kvů-

  li kterým pobíráme ty záviděné důchody

  a příspěvky. Zaměřil jsem se na veličinu,

  o níž se říká, že představuje peníze, ale ve

  skutečnosti se vyjádřit nedá, protože je

  prostě nenahraditelná – je jí čas.

  Lidé si často neuvědomují, že právě toho

  se nám „neobyčejným smrtelníkům“ často

  spíš nedostává. Nevědí, kolik času navíc

  zaberou každodenní činnosti, o kterých

  člověk bez handicapu ani nepřemýšlí.

  Koneckonců i ten rehabilitační pobyt je

  nezbytný, abychom svoje těla udrželi

  v provozuschopném stavu. Netvrdím, že

  jde o nepříjemnou záležitost, ale dovedu si

  představit, že bych tři týdny raději prožil

  i jinak.

  Čistě ze zájmu jsem proto chvíli pozoro-

  val „zdravé“ lidi kolem sebe a porovnával,

  jak dlouho jim co trvá ve srovnání se

  mnou. Vezměme banální úkon, jako je

  nastupování a vystupování z auta. Než

  poskládám svůj vozík a tělo, uplynou dob-

  ré čtyři minuty. Běžný člověk odjede od

  odemknutí dveří tak za třicet vteřin. A teď

  počítejte se mnou. Jestliže tuhle proceduru

  absolvuji průměrně tak čtyřikrát za den,

  strávím jen touto činností denně šestnáct

  minut navíc. To za rok činí neuvěřitelných

  tři a půl dne!

  Podobné je to přitom s oblékáním,

  hygienou, chozením na toaletu, domácími

  pracemi atd. Moje kamarádka se závis-

  tivými kolegyněmi se navíc stará o dvě

  děti a úkony s tím související také ne-

  probíhají obvyklým tempem. Takže bych

  na jejím místě úplně klidně „obyčejným

  smrtelníkům“ řekl, že ty tři týdny (možná

  i mnohem víc) volna za rok vlastně mají

  taky – díky absenci postižení.

  

  Čas nejsou jen peníze

  RADEK MUSÍLEK

  glosuje roli času v životě

  člověka s postižením

  Nejčastější je amputace dolní končetiny

  (jedné či postupně obou) z důvodů diabetu

  (cukrovky) a také ischemické choroby dol-

  ních končetin. Tito pacienti jsou většinou

  ve věku 60 a více let. Diabetes nepostihuje

  pouze cévy dolních končetin, ale cévy

  celého těla, včetně cév srdečních. Pacient

  po amputaci po zhojení pahýlu dostává

  provizorní protézu, na které se učí chodit,

  a potom finální protézu. A k tomu vozík,

  kdyby měl odřený pahýl.

  Spousta pacientů finální protézu běžně

  nepoužívá, protože chůzi s ní nezvládnou,

  ať již jsou příčiny kardiální, pohybové či

  jiné. Pak se pohybují pouze na mechanic-

  kém vozíku a protéza (a na ni vynaložené

  nemalé částky v desítkách tisíc korun) leží

  ve skříni. Každý pacient by měl být před

  protézováním testován na bicyklovém er-

  gometru (rumpálu na pohon pažemi), aby

  se zjistila jeho kardiovaskulární kapacita

  (zda srdce zvládne zátěž a jak velkou),

  protože chůze s protézou je kardiálně

  mnohem náročnější než chůze běžná.

  V případě, že nezvládne chůzi na protéze,

  měl by dostat místo protézy odlehčený

  vozík, ne ten základní s hmotností

  i 20 kg. Pacient bude lépe mobilní a pro-

  téza nebude ležet ve skříni. A pro ty, kteří

  protézu opravdu využijí, bude šance získat

  i tu finančně náročnější.

  Zde jsme však jen u teorie, protože ergo-

  metrické vyšetření se u nás běžně nedělá.

  Počet amputací narůstá; Bc. Jakub Janou-

  šek uvádí ve své práci údaje získané Ústa-

  vem zdravotnických informací a statistiky:

  v roce 2005 bylo v ČR amputací v bérci

  či stehně 1966, v roce 2013 již 2429.

  Jen já sama ve své praxi, a to amputovaní

  pacienti nejsou mojí klientelou, jsem zažila

  mnoho protéz ve skříni.

  Jak pak vysvětlit pacientovi paraple-

  gikovi, který se opravdu jinak než na

  vozíku pohybovat nemůže, že je problém

  s úhradou jeho vozíku, když jsou vynaklá-

  dány prostředky na nenošené protézy. Je

  zvláštní, že rada Konta Bariéry na každém

  zasedání projednává mnoho žádostí o pří-

  spěvek na mechanický či elektrický vozík

  (podložených lékařskou zprávou a doporu-

  čením), protože není plně hrazen zdravotní

  pojišťovnou. Žádost o příspěvek na protézu

  jsme dosud neprojednávali žádnou.

  

  Autorka je lékařka,

  členka rady Konta Bariéry.

  Protézy ve skříni

  LIA VAŠÍČKOVÁ

  se zamýšlí nad úhradami

  a používáním ortopedických

  protéz v praxi

• Strana 17

  Předplaťte si

  časopis Můžeš

  Výhodné

  předplatné

  nadva roky

  za380 Kč!

  Pokud si předplatíte

  Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu

  předplatnému 100 Kč

  a proti volnému

  prodeji 280 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince

  800 300 302

  ON-LINE: na adrese:

  www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese:

  Česká pošta, s. p.

  oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

  www.apicz.com

  API CZ s.r.o. | Slapy 136 | CZ-391 76 Slapy u Tábora

  T: +420 606 070 992 | E: info@apicz.com

  Automobily

  bez bariér.

  — Ruční ovládání pedálů

  — B

  ezbariérová vozidla

  —

  Úpravy sedadel

  —

  Nakládání invalidního vozíku

  —

  Ostatní individuální úpravy

• Strana 18

  ŽIVOT

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Šikovný řemeslník, výborný táta

  a hezký urostlý chlap se ten den vy-

  dal na nedaleký pozemek řezat dře-

  vo. Soustředěný na práci si nevšiml

  vosího hnízda v zemi pod dřevem

  a pilou je zasáhl. Stovky vos v agre-

  sivním roji se pustily do jeho těla

  a prudkým jedem ho doslova otrávi-

  ly. Ještě stačil vytáhnout telefon, ješ-

  tě se instinktivně vydal k silnici, ještě

  vytočil záchranku…. Pak už nemohl,

  padl k zemi, a kdyby kolem nepro-

  jížděla pozorná řidička a nezastavila,

  byly by to chvíle poslední. Řidička

  dokázala to hlavní – říci operátorce

  záchranné služby, kde je.

  Čtrnáct dnů na anesteziologicko-

  -resuscitačním oddělení vypadalo

  naprosto beznadějně. Lékaři bojovali

  s úplnou vnitřní otravou organismu

  a kroutili hlavou – vždyť na těle žád-

  ná žihadla nebyla ani patrná. Zato

  stav pacientova mozku byl hrozivý.

  Jediný, kdo zarputile nepochyboval

  o jakési naději, byla jeho žena Dag-

  mar. Nechtěla, aby se jí ztratil…

  Pak objevila možnost následné in-

  tenzivní péče v Ostrově. Nechala ho

  převézt a začala s metodou, která je

  známá, ale nezaručuje stoprocent-

  ní výsledky. Bazální stimulace. Na

  člověka v kómatu mluvíte, připomí-

  náte společné zážitky, známé vůně,

  vyprávíte o životě rodiny, dětí, zná-

  mých. Každý den, hodiny a hodiny.

  Zdeňkovi přinesla jeho rybářský

  prut, aby si vyzkoušel známý úchop,

  dokonce mu v posteli obouvala jeho

  Když žena bojuje

  Neuvěřitelný příběh člověka, který doslova přežil

  svou smrt. Když se dnes pětatřicetiletý Zdeněk Matys

  probudil zkómatu, nevěděl, kde je a co stalo. A už vůbec

  nevěděl, že všechno začalo jako ve špatném filmu.

  boty. Postupně se přidali i další pří-

  buzní.

  Paní Dagmar se stala jakýmsi ná-

  čelníkem štábu celé rodiny. Rozdáva-

  la úkoly a sama šla příkladem. Přišla

  chvíle, kdy jste už nevěřila? „Věřila,

  i když nejtěžší byly první dva týdny.

  Jako bych měla na prsou balvan, kte-

  rý nedokážete odvalit. Stále jsem pla-

  kala. Ale pak jsem si řekla: Já ho po-

  třebuju, je to můj manžel a táta našich

  dětí.“ Ani teď se slzám nevyhne.

  Když kóma pominulo, bylo možné

  sečíst následky. Nemluvil, nechodil,

  nemohl hýbat ani rukama, měl pocit,

  že je vězněm ve vlastním těle. Jeho

  žena pokračovala v každodenní práci

  s mozkem, o kterém fyziotera peutka

  řekla výstižné přirovnání – jako by se

  mu vysypaly všechny šuplíky s in-

  formacemi z celého života. Tak bylo

  na řadě poznávání fotografií všech

  příbuzných, došlo dokonce i na oblí-

  bená jídla. Hodiny a hodiny v nemoc-

  nici, hodiny na cestách, hodiny hle-

  dání dalších informací, hodiny práce

  doma s rodinou. Štíhlá a na první

  pohled spíše jemná žena se promě-

  nila v neúnavnou bytost, která po-

  malu, ale cílevědomě šla a jde i dnes

  za svým cílem – vrátit manželovi co

  nejlepší život. Vždyť je mu teprve pět-

  atřicet a tolik toho uměl!

  SOCIÁLNÍ SYSTÉM

  NENÍ PRO POŘÁDNÉ

  Když byl Zdeněk ještě v kómatu,

  musela jeho manželka zvládnout

  i nezbytné administrativní kroky.

  Pozastavit živnost, navštívit sociálku,

  prozkoumat, jaké možnosti pomoci

  rodina má. Nezjistila nic radostné-

  ho. „Když máte podnikání v pořád-

  ku, když máte vlastní bydlení, platíte

  daně a nepokoušíte se podvádět, na-

  konec se zjistí, že skoro na nic nemá-

  te nárok. Mohla bych různými fintami

  předstírat chudinku, ale to bych ne-

  dokázala. Jenomže my jsme peníze

  potřebovali. Rodina se ocitla bez ot-

  cova příjmu, nekonečné cesty za ním

  něco stály… Já přitom byla na mateř-

  ské. Ještě štěstí, že jsme neměli žádné

  dluhy. Postupně jsem zvládla, abych

  byla ustanovena opatrovníkem, zís-

  kali jsme příspěvek na péči – celých

  osm set korun! Tak jsem se odvolala.

  Nakonec to bude třetí stupeň, ale do-

  sud není vyplacen, natož zpětně.“

  Jak to už bývá, s pomocí rodiny

  Matysovi všechno přestáli. Dnes

  chodí paní Dagmar znovu do práce,

  manžel už může přes den zvládat

  běžné úkony, nají se a také trochu

  cvičí. A obě malé dcery? Nakonec si

  zvykly a vypadá to, že tátovo posti-

  žení berou jako normálku. Ale dal-

  ší cesta je dlouhá, pacient už sám,

  i když trošku těžce, chodí, pravá

  strana se zlepšuje pomaleji a snad se

  zlepší i řeč.

  Unikátní případ Zdeňka Matyse je

  nejen medicínskou raritou, ale také

  malou ukázkou, jak náš sociální sys-

  tém sice umí podle tabulek rozdě-

  Na člověka v kómatu mluvíte,

  připomínáte společné zážitky,

  známé vůně, vyprávíte o životě rodiny,

  dětí, známých. Každý den, hodiny

  a hodiny.

• Strana 19

  19

  lovat miliardy, ale jen málokdy umí

  rozlišit individuální potřeby konkrét-

  ního člověka. V tabulkách najdete

  otázku: Můžete si sám dojít na WC?

  A když odpovíte kladně, už není

  řádek, kam se napíše: ale trvá to půl

  hodiny. To sice není příklad z Nejd-

  ku, ale podobných situací potkáváme

  při svých cestách příliš mnoho.

  OCO SE MŮŽETE OPŘÍT

  Někdy se říká, že věřící lidé to mají

  v těžkých situacích lehčí. Mohou se

  opřít i o cosi neviditelného, ale osvěd-

  čeného. Matysovi jsou věřící. Podle

  svých slov i tam nachází paní Dagmar

  sílu, i když ví, že do bývalé formy se

  její manžel nedostane. Na svou pů-

  vodní profesi – zedníka, pokrývače

  a klempíře – už asi musí zapomenout.

  Ale i jemu by se líbilo, kdyby jeho

  ruce, jak říká, ty dnes ne moc šikovné

  potvory, opět začaly lépe sloužit.

  Nedávno se vrátil z rehabilita-

  ce v Kladrubech. A pokrok je vidět.

  Malý, ale paní Dagmar umí moc

  dobře rozeznat každou změnu. Svůj

  úkol vidí stále stejně: „Na práci byl

  vždycky zvyklý a moc mu chybí.

  Všechno by chtěl co nejdříve zvlád-

  nout. Když loni odjížděl do Kladrub,

  doslova v předvečer cesty řekl: a co

  ponožky? Přece mi je tam sestřičky

  nebudou navlékat. Zkusil to a za vel-

  kého úsilí to zvládl. Tak se snaží a já

  mu někdy ještě potají přidávám na

  obtížnosti, aby se zlepšovat ještě víc.“

  Zdeňkův organismus vyhrál tvrdý

  zápas se záplavou jedu. Ztráty byly

  hrozné a zcela nahradit už asi ne-

  půjdou nikdy. Dosavadní život se pře-

  vrátil a najít nový bude ještě mnoho

  bolet. Neptali jsme se, zda se s ženou

  měli tak rádi už před tím strašným

  dnem. Ale asi ano, protože – jak říkají

  psychologové – když je vztah dobrý,

  těžké chvíle ho ještě utvrdí, když ne,

  je tragédie urychlovačem rozpadu.

  V Nejdku jsme našli rodinu, kte-

  rá má přes všechny peripetie (a že

  jich může ještě být) těžkou životní

  zkušenost, že je pro co žít. Mnoho-

  krát opakovaná slova paní Dagmar:

  „S vírou, nadějí, láskou a velkou tr-

  pělivostí doufáme ve zlepšení, když

  se společně s životem popereme,

  společně vyhrajeme.“

  

  Dagmar a Zdeněk

  jsou prostě spolu.

  A to je zdroj nekonečné síly.

• Strana 20

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – RUJÁNOU NA KOLECH

  Vyrážíme pozdě, samozřejmě choďák

  (moje žena) opět zdržuje a náš plán na

  velkolepý příjezd do kempu ještě za

  světla už tak velkolepý není. Jsou dvě

  hodiny ráno a brána kempu Meier

  Prora je zamčená. Po dvaceti minu-

  tách konečně probouzíme majitele

  a ten nás po velkém prosíku pouští do

  areálu. Rozbalujeme stan, zuby mají

  dnes prázdniny a unaveni usínáme

  v borovicovém háji.

  PROBOUZEJÍCÍ SE OSTROV

  Vstáváme do krásného slunečného

  rána, skládáme kola a vyrážíme na

  první výjezd. Máme celý týden, a než

  se tahat s bagáží a neustále se stěho-

  vat, volíme raději variantu jednoho

  základního tábora.

  Cyklostezky jsou zde podle míst-

  ní mapy celkem dobře značené, ně-

  kdy se ale cestě po frekventované

  komunikaci nevyhneme. Vjíždíme

  do lázeňského městečka Binz. Při-

  padáme si jako někde v Chorvat-

  sku. Moře, promenáda, výletní lodě

  a stánky se zmrzlinou. Všichni milí

  a ochotní, vidím prvního nudistu.

  Večeříme v restauraci u pláže při po-

  slechu největších šlágrů z Ein Kessel

  Buntes a pozorujeme taneční kreace

  rekreantů. Lidé odhazují hole, trička,

  sundávají brýle, pivo teče proudem

  a my si tu atmosféru užíváme. Na-

  vštěvujeme také vyhlášené visuté

  molo s restaurací Seebrücke Sellin,

  ale dovnitř nás na kolech nepouš-

  tějí. Nevadí, alespoň se tedy osmě-

  luji a koupu se „na Adama“. Voda je

  ale celkem studená, jako Adam si už

  moc nepřipadám. Jedeme dál!

  Chvíli sice bloudíme, ale nakonec

  dojíždíme k areálu Prora. Naši sou-

  sedé udělali obrovský pokrok v oži-

  vení tohoto místa, které mělo patřit

  ke chloubě říšské architektury. Na-

  cističtí vojáci se zde nikdy neubyto-

  vali, mořský lázeňský komplex s di-

  vadlem a několika bazény se nestihl

  dostavět a od doby druhé světové

  války jen chátral. Nyní je všechno ji-

  nak. Celý komplex je v přestavbě na

  moderní apartmány, hotely a restau-

  race. Kličkujeme mezi bagry a vo-

  dychtivými koupači po hlavní třídě.

  Celý areál má dohromady skoro čtyři

  kilometry a působí opravdu monu-

  mentálně. Návštěva jistě stojí za to.

  Ve vnitrozemí dostáváme tip na

  naučnou stezku korunami stro-

  mů Baumwipfelpfad. Rozhledna je

  přístupná na vozíku i s kočárkem

  a pomalu se spirálovitě stáčí až do

  výšky nad okolní stromy. Výhled je

  úchvatný, pozorujeme hejna ptáků

  Znovuobjevená Rujána

  Prst jede po mapě

  Evropy azastavuje

  se na nejsevernějším

  ostrově našich

  západních sousedů.

  Rujána neboli Rügen,

  znovuobjevená

  dovolenková lokalita,

  kde cestování na kole,

  spaní pod stanem

  akoupání bez plavek

  opět zažívá renesanci.

  Text: MARTIN KOPEČEK

  Foto: AUTOR

• Strana 21

  21

  nad jezerem Jasmunder Bodden ve

  vnitrozemí.

  BARIÉROVÁ HISTORIE

  Po několika dnech putování vyrá-

  žíme na severní část ostrova do NP

  Jasmund. Bicykly necháváme pro

  změnu v autě a do infocentra se ne-

  cháváme svézt za dvě eura cyklobu-

  sem. Dostáváme se na vyhlídku Kö-

  nigsstuhl a kocháme se nádhernými

  výhledy na křídové útesy. Sejít na

  pobřeží a pláže zapsané pod UNES-

  CO je pro vozíčkáře v tomto místě

  bohužel nereálné.

  S blížícím se závěrem naší cesty

  navštěvujeme nejsevernější cíp os-

  trova označovaný jako Kap Arkona.

  Zastavujeme v malebné vesničce

  Putgarten, která je obvykle výcho-

  zím bodem, a poslední dva kilome-

  try šlapeme do pedálů. Před námi se

  otevírá výhled na dva majáky. Vyšší

  z nich je nejen pořád v provozu, ale

  je zde pro turisty i vyhlídka. Součástí

  komplexu je i bunkr, kde se celoroč-

  ně konají prohlídky. Bohužel dovnitř

  jsem se nedostal. Tato oblast je jinak

  osídlena už od středověku. Pro svou

  strategickou polohu zde žili a vál-

  čili Slované, Vikingové či Germáni

  a v období studené války zde bylo

  velitelství 6. flotily NDR.

  Chceme se podívat pod bílé útesy,

  a tak sjíždíme do rybářské vesničky

  Vitt. Cesta je hodně rozbitá, je potře-

  ba někoho, kdo mě přibrzdí a nazpá-

  tek pošťouchne. Kolemjdoucí pomá-

  hají. Daří se, jsme dole a okukujeme

  rybárnu s uzenými halibuty a nalo-

  ženými sledi. Hezky to voní, ale před

  nosem nám krámek zavírají.

  Za úspěšným výletem bychom rádi

  udělali tečku v podobě pěkné fotky

  na konci malého mola. „Sedni si na

  kraj, vyfotím tě.“ Poslušně sesedám,

  aby moje žena mohla udělat pamá-

  teční snímek. Žbluňk!

  Moje nejčernější obavy se napl-

  ňují. Vodotěsný foťák zmizel svižně

  ve dvoumetrové hlubině. Sprostě

  nadávám, česky. Samozřejmě fot-

  ky zásadně nezálohuji, tak co s tím?

  Voda je křišťálově čistá a shora vidím

  poutko. Ten tam nenechám! Neustá-

  le pozoruji místo dopadu. Asi to je

  hodně zajímavé, protože se přidávají

  i výletníci z okolí. Začínám se svlékat.

  Molo je v mžiku vylidněné, zato pláž

  je plná. Skáču do vody. Z přístavu vy-

  padám patrně jako potápějící se bílá

  velryba. Německá výprava senio-

  rů pozoruje divadelní představení,

  za které bych mohl vybírat vstupné.

  Evidentně jsem atrakcí dne.

  Asi na pátý pokus zachytávám

  poutko a přístroj je na světě. Hurá!

  zakřičím si a sklízím potlesk. Je otáz-

  ka, zda za úspěšný lov nebo za to

  představení...

  

  Rady apostřehy

  Ke kolu přibalte pumpičku, náhradní duši asadu lepení,

  malé nářadí simbusy, dvě montpáky, baterku adrobnou

  lékárničku.

  Handbike nebo lehokolo opatřete vlaječkou.

  Cyklostezky se neustále rozrůstají, nejlépe je koupit

  aktuální mapu na místě.

  Informace osvezení parní lokomotivou mezi městy

  Putbus aGöhren se dají nalézt zde: http://ruegensche-

  baederbahn.de

  Cena ubytování vkempech je vysoká. Dvě osoby se

  stanem aautem dají za noc okolo  eur.

  Cesta zPrahy se dá zvládnout za šest hodin.

  Na kole je

  člověk mobilní

  a pozná krásy

  v nejrůznějších

  zákoutích ostrova,

  kam se autem

  nepodívá.

  Jasmund,

  to jsou křídové

  útesy a krásná

  příroda.

  Pobřeží je větrné, ale s plážovým

  košem to člověka vůbec netrápí.

• Strana 22

  ŽIVOT / TECHNIKA – PREVENCE DEKUBITŮ

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: GASPARD

  Dlouhé sezení beze změny pozice

  je už civilizační nemocí a potýká

  se s ní pravděpodobně každý, kdo

  prosedí pracovní dobu u počítače.

  Obvykle však stačí alespoň občasná

  návštěva kuchyňky nebo zdravotní

  korzo po chodbách.

  Zmíněné nebezpečí ale umí udeřit

  zvlášť tvrdě na všechny, kteří se ne-

  mohou řádně pohybovat – ať už jsou

  dočasně upoutáni na lůžko nebo

  jsou ve svém běžném životě odká-

  záni na vozík. Jde navíc o nebezpečí

  plíživé – uživatel mnohdy namá-

  hané partie necítí tak jako zdravý

  člověk, a tak si problémů všimne

  obvykle až ve chvíli, kdy už jdou

  jen různorodě hasit. Léčba prose-

  zenin a proleženin však nebývá ani

  příjemná, ani krátká… ani levná. Po-

  dobné pozorování stojí i za příběhem

  „chytré“ podložky Gaspard.

  Morgan, jeden ze spolutvůrců ná-

  padu, strávil po nehodě dva roky

  v nemocnici, podle svých slov vět-

  šinou mezi postelí a svým vozíkem.

  Tady na něj také apelovali, aby si

  dával na dlouhé sezení v neměn-

  né pozici pozor. Ruku na srdce: ze

  zkušenosti vydrží podobná ostra-

  žitost možná první měsíc a stejně,

  jako si v případě dodržování pitné-

  ho režimu někdy musíme do cesty

  postavit lahev s vodou, i tady je po-

  třeba připomínka, která by nás ales-

  poň obrazně udeřila do čela. Když

  však Morgan spolu se svým kole-

  gou Valentinem pátrali po nějakém

  takovém aktivním řešení, neuspěli.

  A tak se rozhodli s jedním přijít.

  HROU KU ZDRAVÍ

  Gaspard je několik milimetrů tenká

  černá podložka navržená k umís-

  tění pod běžný antidekubitní sedák.

  Je v ní rozloženo 16 citlivých tlako-

  vých senzorů a zařízení komunikuje

  s vlastní aplikací na chytrých tele-

  fonech s operačním systémem An-

  droid a iOS. Spojení mezi senzory

  a telefonem obstarává nízkoenerge-

  tický standard Bluetooth Low Ener-

  gy 4.0, aby nedocházelo ke zbyteč-

  nému ubývání energie v baterii.

  Senzory mají jeden jediný úkol –

  hlídat, která místa uživatel při sezení

  zatěžuje víc a která méně. Aktivní

  část přichází až ve spojení s mobil-

  ní aplikací, jež svého majitele upo-

  zorňuje na to, že zátěž je příliš jed-

  nostranná nebo příliš dlouhá a aby

  se pokusil změnit polohu. Dělá to

  aktivně – pípající připomínkou, které

  je nutné věnovat pozornost.

  Sedícímu aplikace následně zná-

  zorňuje graficky, kde by mohl být

  Hej ty! Poposedni!

  Dekubity patří mezi strašáky tisíců lidí

  s pohybovým handicapem, aktivní prevence

  však není snadná. Francouzský tým přichází

  s návrhem, jak bychom jí mohli dosáhnout.

  Tým Gaspard

  by rád ze svého

  nápadu vytvořil

  nejen líbivý

  technologický

  doplněk, ale

  kvalitní medicínské

  zařízení (Morgan,

  spoluautor nápadu,

  úplně vpravo –

  ještě před svým

  úrazem).

  V letošním roce chce tým přejít

  k testům s větším množstvím

  uživatelů a získaná data využít

  při jednání s potenciálními partnery

  jak ze zdravotnické oblasti,

  tak pro distribuci.

• Strana 23

  23

  problém, navrhuje mu, aby se zahý-

  bal ze strany na stranu, případně se

  s pomocí rukou na chvilku nadzvedl.

  Zároveň dělá, jak je zvykem u všech

  moderních aplikací pro životní styl,

  z této prevence jistou formu hry.

  Každá změna polohy je odměněna

  splněnými procenty do denního plá-

  nu, statistiky pak pomohou sledovat,

  jak si vedete dlouhodobě.

  Ambice tvůrců však nesahají

  jen k podložce sledující vaši pozi-

  ci a atraktivní aplikaci, která se na

  vás bude mračit, když dlouho sedíte

  stejně, a odměňovat vás zdviženým

  palcem, když si poposednete. Rádi

  by z Gasparda udělali certifikova-

  né medicínské preventivní zařízení.

  Plánují, že by si v budoucnu chytrá

  podložka uměla vyměnit data s dok-

  je hlavně ušetřit náklady na násled-

  nou léčbu dekubitu, která se podle

  výpočtů týmu může například ve

  Spojených státech vyšplhat až na

  12 tisíc dolarů. O nízkých nákladech

  následné léčby v kontrastu s investicí

  do prevence nelze mluvit asi v žádné

  zemi.

  Důkazem může být i fakt, že zá-

  jem o spolupráci s týmem Gaspard

  projevilo už několik evropských ne-

  mocnic. V letošním roce chce tým

  také přejít k testům s větším množ-

  stvím uživatelů a získaná data využít

  při jednání s potenciálními partnery

  jak ze zdravotnické oblasti, tak pro

  distribuci. Pokud se jim navíc po-

  vede přesvědčit odborníky, že je

  podložka skutečně efektivním ná-

  strojem k prevenci vážných zdravot-

  ních komplikací, mohl by být nákup

  podpořen ze zdravotního pojištění,

  podobně jako dnes antidekubitní se-

  dáky. To je však ještě otázka pro bu-

  doucnost.

  

  Gaspard

  Projekt můžete sledovat na oficiálních webových stránkách

  www.mistergaspard.com, kde najdete nejen aktuality, ale

  iodkazy na videa, jak produkt funguje.

  Stránky jsou především ve francouzském jazyce, některé

  materiály jsou vangličtině. Videa sprezentací, sanglickými

  titulky, najdete na vimeo.com/user.

  tory v nemocnicích či rehabilitačních

  zařízeních a mohla by tak pomo-

  ci skutečně rozšířit pojem „aktivní

  prevence“. Už v současné chvíli má

  mobilní aplikace v nabídce místo pro

  kontakty na lékaře, které může sedí-

  cí potřebovat.

  LEVNĚJŠÍ NEŽ NÁSLEDKY

  Projekt je v současné chvíli stále ještě

  ve stadiu vývoje, minimálně podle fo-

  tografií však podložka i aplikace vy-

  padají prakticky jako hotový produkt.

  Výrobce odhaduje tržní cenu na 200

  až 250 amerických dolarů, tedy ně-

  kde okolo šesti tisíc korun.

  Tím se Gaspard umí vyrovnat ně-

  kterým antidekubitním podložkám

  a náklady na zdravé sezení se tak

  vlastně dvojnásobí. Smyslem však

  Nenápadná elegantní podložka

  s tlakovými senzory se umístí

  pod klasický antidekubitní sedák...

  ... a aplikace

  v mobilu napoví,

  kdy a kde už je

  zátěž nezdravá.

  Pomáhá jí

  také aktivně

  předcházet.

• Strana 24

  ŽIVOT / AKTIVNĚ – FOTOGRAFIE

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  V patnácti letech si na skluzavce

  v akvaparku poškodil krční páteř

  a ocitl se na vozíku. Přesto na vodu

  nezanevřel a poměrně záhy po úrazu

  začal plavat.

  Zároveň ho ale bavilo i focení, se

  kterým začal lehce koketovat už od

  dvanácti let, když dostal od tatínka

  svůj první foťák. „Na paralympij-

  ských hrách v Aténách jsem se se-

  tkal s profesionálním fotografem na

  vozíku, který doprovázel britskou

  výpravu. Viděl jsem, že se to dá na

  nějaké úrovni dělat i s mým handica-

  pem, a dost mě to inspirovalo,“ vzpo-

  míná Honza.

  Nejprve začínal s krajinkami a mo-

  tivy Prahy, vcelku logicky však po-

  měrně brzy začal fotit své sportující

  kolegy, zpočátku jen plavce, následně

  i další. Některé jeho snímky převzala

  i média. „Živily mě v té době jiné věci,

  ale dráha profesionálního fotogra-

  fa mě lákala čím dál víc. Před para-

  lympijskými hrami v Pekingu jsem

  si pořídil vybavení skoro za sto tisíc.

  Následující rok jsem na zakázku – ale

  zadarmo – fotil MS ve sledgehokeji.

  Chtěl jsem vyzkoušet opravdu inten-

  zivní focení. Bylo to náročné, ale také

  zajímavé a velká zábava,“ popisuje

  Honza dobu, kdy to vypadalo, že se

  z koníčka stane zdroj obživy.

  Svět před objektivem

  Pro fanoušky sportu je Jan Povýšil

  (35) především úspěšný plavec,

  držitel několika paralympijských

  medailí. Zároveň je však

  nadšeným fotografem,

  který zachycuje nejen prostředí

  sportu lidí spostižením.

  Po několika letech se však roz-

  hodl, že se bude focením jen bavit.

  „Volná tvorba mi vyhovuje mno-

  hem víc než komerční fotky. Člověk

  musí mít opravdu dobrý podnika-

  telský plán a nesmí mu vadit, že se

  bude nutit do portrétů a svatebních

  snímků, které ho nebaví. Neumím

  se lidem podbízet. Já chci prostě za-

  chycovat akci, čímž se dá uživit jen

  těžko. Tím od této ideje ale nechci

  nikoho odrazovat. Vím třeba o dvou

  vozíčkářích ve Francii, kteří fotí fil-

  mový festival v Cannes,“ vysvětluje

  Jan Povýšil.

  Focení na vozíku má podle Honzy

  pochopitelně svá specifika. „Mám

  rád focení ve dvojici, kdy akci pokry-

  jete s chodícím parťákem, který je

  operativnější a může třeba vylézt do

  výšky. Musíte mít všechno předem

  velmi dobře promyšlené a napláno-

  vané. V případě reportáží vám ne-

  smějí chybět ostřejší lokty a drzost

  se protlačit. To mám vyzkoušené

  z demonstrací, kde došlo ke střetu

  anarchistů s neonacisty. Mimocho-

  dem ani jedna ze skupin neměla

  s mým vozíkem problém, dokonce

  mě pouštěli na lepší místa. To, že

  jsem nakonec dostal zásah letící lah-

  ví, byl omyl,“ usmívá se Honza své-

  mu nejakčnějšímu fotografickému

  zážitku.

  A co vlastně Honzu na focení tak

  zaujalo? „Hrozně mě to baví, a když

  se to navíc někomu líbí, tak je to

  Jan Povýšil radí, jak začít:

  Základem je hodně fotit adokonale znát možnosti svého

  fotoaparátu. Tak jako vkaždém jiném oboru platí, že

  trénink dělá mistra. Abyste se seznámili sřemeslem

  atechnikou, stačí obyčejná „zrcadlovka“ sobjektivem za

  přibližně  tisíc korun. Analogové přístroje na film jsou

  nyní spíš už jen hračka pro zkušené. Dobře se dá dnes

  využít imobilní telefon.

  Sledujte práce kvalitních fotografů, nebojte se zpočátku

  napodobovat jejich styl, časem si najdete vlastní. Někomu

  může pomoci kurz.

  Při výběru motivů jste úplně svobodní, většina lidí začíná

  krajinami, pokračuje přes makro kzachycování lidí. Je

  však důležité umět vybrat, co pustíte do světa. Ze stovky

  snímků může být dobrý třeba jen jeden. Nezahlcujte okolí

  kvantitou, ale ukazujte kvalitu. Nejsem příznivcem velkých

  úprav vpočítači, fotka vzniká ve foťáku, takže upravuji

  většinou jen ořez akontrast.

  Facebookový profil Jana Povýšila: „Jan P majitel foťáku“

  Voda a fotoaparát,

  to jsou výrazné

  elementy v životě

  Jana Povýšila.

  fajn. Nejvíc mě motivuje a potěší

  uznání od uznávaných profíků. Asi

  to bude znít jako to nejhorší klišé,

  ale prostě mě těší, když dokážu za-

  chytit určitý okamžik, jak ho vidím

  já. Mám rád subjektivní černobílý

  polodokument, který vystihuje můj

  pocit z dané situace. Proto často

  nejsou moje snímky ani úplně ostré.

  Jde mi o to ukázat, jak daný moment

  cítím. A snad nejraději mám focení

  pod vodou.“

  

• Strana 25

  25

  KULTURA

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Na začátek vyprodaného koncertu

  si musím počkat. Muzikanti, co na

  sebe skvěle slyší, projedou zvukovou

  zkoušku, pomalu se začne scházet

  publikum. Do Malostranské besedy

  přicházejí lidé několika generací.

  Mária Biháriho, který nastupuje

  na začátku koncertu jako posled-

  ní, v nepřehlédnutelné rudé košili,

  vítá potlesk. Hraje na klavír i akor-

  deon, na oba nástroje virtuózně, cit-

  livě zpívá rytmické i teskné písně.

  Bachtale Apsa spojuje romské cítění

  s folkem, popem i jazzem. Energický

  ohňostroj písní kapely je bez konce

  – Mário se otáčí na židli od jedno-

  ho nástroje k druhému. Až po jedné

  skladbě hlesne do mikrofonu: „Mu-

  sím si vydechnout!“ Ale hned začne

  zpívat další šanson. Hlavou mi pro-

  létne srovnání se Stevie Wonderem…

  Od prvních tónů posluchači v klu-

  bu „plují“ s písněmi, pohupují se,

  tleskají. Pro všechny v sále je tento

  koncert vysoko vynesená karta, jde

  o jejich „srdeční záležitost“. Také

  k tématům srdce jsme se s Máriem

  Bihárim během rozhovoru dostali.

  Vnímal jste svět kolem sebe až do

  osmi jako jiní, pak jste oslepl. To

  vás rodiče vBratislavě posadili

  ke klavíru?

  Narodil jsem se se zeleným zákalem,

  přestal jsem vidět až po úraze. Teh-

  dy jsem na klavír hrál, ale raději jsem

  běhal s kluky venku. V deseti jsem

  se dostal do internátní školy v Le-

  O srdečních záležitostech…

  Sešli jsme se

  vpražské

  Malostranské

  besedě. Ztepilý

  muž vzrcadlových

  brýlích se vbudově

  dobře orientuje,

  hrál tu často už

  skapelou Zuzky

  Navarové.

  Mário Bihári,

  fenomenální

  nevidomý

  muzikant,

  se sem

  pořád

  rád vrací.

  Bihári hraje skvělý

  melodický doprovod

  na klavír. Jeho

  harmonika dokáže

  obarvit šanson a dát mu

  příchuť pouliční nálady.

• Strana 26

  KULTURA / MÁRIO BIHÁRI

  voči – tam nás vedli ke sportu. Jako

  žák jsem dvakrát vyhrál mistrovství

  Evropy a později jsem hrál za Slavii

  Praha goalball. Ve čtrnácti jsem ode-

  šel do Prahy na Deylovu konzervatoř,

  studoval jsem až do dvaceti dvou let.

  Kdy jste hudbu přijal jako svou

  budoucí profesi?

  Můj učitel klavíru věděl, že pokud se

  chci dostat na konzervatoř, tak s kla-

  vírem ne. Začal jsem s akordeonem.

  Samotnému nástroji jsem přišel na

  chuť až v druhém ročníku, když jsem

  uměl zahrát věci, které jsem chtěl.

  A najednou začalo být studium a ka-

  marádi zábava.

  Později jste se stal iČechoslová-

  kem…

  Ano, protože v 90. letech existovala

  možnost se prohlásit českým obča-

  nem. Mám od té doby občanství obě.

  Zteorie do praxe jste se dostal

  díky angažmá ve skupině Zuzany

  Navarové.

  Koa hledala harmonikáře a dozvě-

  děli se o mně i z filmu, který se o nás

  tehdy točil. Byl o deseti studentech

  z Deyláku. Pamatuju se, že mi Zuzka

  jednou zavolala, na schůzce jsem něco

  zahrál, hráli jsme i spolu – a vzali mě.

  Víte, od osmi jsem začal mít předsta-

  vy o tom, jak hraju na pódiu s vlastní

  kapelou. Sen se mi splnil 6. listopadu

  1998, kdy jsem poprvé vystupoval se

  Zuzanou Navarovou a kapelou Koa.

  Měl jsem na začátku výborné učitele,

  ji a Ivána Guitiérreze. Dokázali mi říct,

  kdy mám hrát a kdy ne. Hudbě jako

  takové se totiž naučíte až praxí a po-

  sloucháním. Chce to čas. Psal jsem

  diplomku o Zuzanině písňové tvorbě,

  bylo to skvělé období. Hráli jsme spolu

  až do jejího odchodu (2004).

  Pro skupinu Koa jste začal sklá-

  dat…

  Když odešel Iván Guitiérrez, Zuzana

  mi řekla, že musím skládat, že sama

  tolik autorského materiálu nevymys-

  lí… Tak jsem něco složil a líbilo se to.

  Zuzana Navarová odešla příliš

  brzy, ale koncertovala až posled-

  ních chvil.

  Nikdo nevěděl, že je nemocná. Je to

  už přes deset let, co zemřela, ale já jí

  za všechno vděčím, na tom faktu se

  nic nezmění. Zuzaně děkuju do ne-

  bes. Byla moje srdeční záležitost.

  Aco se stalo, když odešla?

  Všichni jsme v kapele Koa cítili, že

  si moc přeje, abychom pokračovali.

  Myslím, že nás někdy i „nutila“ zpí-

  vat, měli jsme hodně vokálů, chtěla

  nové písničky. Možná v tom byl pří-

  znak jejího odcházení. Strašně jsme

  pak chtěli pokračovat. Snad má

  Zuzana Navarová „tam někde“ ze své

  kapely radost. Vydali jsme ještě dvě

  cédéčka, kde byly i skladby, které už

  nestihla vydat. Vlastní kapelu jsem

  založil až v roce 2009.

  Bachtale Apsa znamená vpřekla-

  du Slzy štěstí…

  Název jsme vymysleli s hudebníkem

  Peterem Horváthem. Přáli jsme si,

  aby posluchač byl po koncertu pře-

  plněný náladami v celé škále pest-

  rosti, na hranici emocí.

  Chci se teď věnovat autorskému

  skládání, ke kterému jsem se dlou-

  ho nedostal. Už moc nechci hrát tra-

  diční romskou hudbu, chci hrát své

  tóny, vrátit se k autorské tvorbě. Po

  osmi letech jsem nahrál s kapelou

  vlastní cédéčko. Je téměř celé v češ-

  tině nebo ve slovenštině.

  Hudební projev Mária Biháriho

  je nezaměnitelný, originální a zasahuje

  široké spektrum posluchačů.

• Strana 27

  27

  Co všechno obnáší příprava na je-

  den koncert? To, že je vyprodáno,

  je vlastně už jen finále celé akce.

  Na místo koncertu přijedu taxíkem

  nebo tramvají. Příprava je „nijaká“,

  máme postavený repertoár, přehra-

  jeme si některé věci, které nehraje-

  me dlouho.

  Působíte soběstačně, jak vlastně

  komunikujete sokolím?

  Nežiju sám, ale s ženou a dítětem.

  V prostředích, která znám, je to

  snadné. Třeba Malostranskou be-

  sedu znám důvěrně. A když někam

  netrefím, tak mě tam Klárka odvede.

  Nebo se se svými lidmi domluvím,

  kde na mě budou čekat. Když vy-

  stupuju sám, jede se mnou manažer

  kapely Adam Pospíšil. Z kapely je mi

  vždycky někdo poblíž. A pak, mám

  teď telefon, který na mě mluví…

  Technologie mi moc pomáhá, po-

  třeboval bych asi další věcičky – ale

  musím si na ně napřed našetřit.

  Jak si zapisujete hudební nápa-

  dy?

  Když skládám, mám to v hlavě, a po-

  kud se mi melodie v hlavě neudrží,

  nelituju, protože asi nebyla dobrá.

  Dost možná jsem si ji ani nechtěl za-

  pamatovat. Pak si muziku nahraju na

  diktafon a rozešlu kapele, někdy jim

  novou věc přehraju a zazpívám sám

  na zkoušce. Všichni nevidomí se učí

  skladby z not postupně, a hlavně,

  co je důležité, nazpaměť! Vlastně

  největší rozdíl mezi nevidomými

  a zdravými lidmi, kteří vše okamžitě

  vidí v notách a mohou se k pasážím

  vracet.

  Jen namátkou, koncertujete sBá-

  rou Hrzánovou, Janou Kirschner,

  Plavci… Vystoupil jste se Sym-

  fonickým orchestrem Českého

  rozhlasu. Můžete se uněkterých

  ze svých hostování zastavit?

  Bára Hrzánová je moje srdeční zá-

  ležitost, skvělej člověk, znám ji od

  mládí. Písničky – hudbu i texty –

  dělá jako koníček. Do jejího Condu-

  ranga přišli mladí kluci, hraje tam

  i Bářin syn Tonda Holub… Atmosféra

  na koncertech je vždycky senzační.

  A Jana Kirschner mě chtěla na pře-

  dávání cen Andělů, zažil jsem s ní

  turné s názvem Takmer sólo. Vkusně

  postavený program, lidé odcházeli

  z koncertů naprosto nadšení. Sku-

  pina Plavci kolem Jana Vančury zase

  potřebovala nějakou harmoniku.

  Plavci jsou tradičně hodně založení

  na vokálech, je to dobrá škola. Letos

  v únoru jsem hrál se Symfonickým

  orchestrem Českého rozhlasu, bene-

  fiční koncert Hvězdy pro Světlušku.

  Hrál jsem lidové písně v úpravě pro

  akordeon a orchestr. Koncert se po-

  dařil a já mám za sebou další velkou

  zkušenost.

  Ještě fotografujete?

  To už je starší záležitost… Dlouho

  jsme už s fotografem Björnem Stein-

  zem nedělali. Asi v roce 1997 jsme

  fotografovali stejné věci – i když

  on vidí a já ne – a postupně vznik-

  ly cykly fotografií Obrazy z duše

  a Hudba v obraze. Fotil jsem auto-

  fokusem, vybíral si věci, které mám

  rád – třeba staré předměty, zajíma-

  vou zeď, dveře nebo kmen stromu.

  Fotil jsem hodně zblízka, abych měl

  se vším hodně úzký kontakt.

  Hudba v obraze měla docela jiný

  námět. Můj vnitřní svět má různé

  barevné odstíny: jiná jsou písmena,

  jiné nástroje. Tak třeba zvuk houslí

  je žlutý, flétna zase jemně modrá.

  Barevně vidím i tóny. Chtěl jsem

  v tom cyklu spojit, že jsem hudeb-

  ník, a využil jsem své prožitky – vý-

  sledné snímky se tónovaly do od-

  stínu, který vnímám já… Také naše

  cédéčko, Tóny barev, bylo inspiro-

  vané mým viděním.

  Chystáte nějaký projekt ke svým

  letošním čtyřicátinám?

  Chtěl bych udělat s lidmi, se kterými

  jsem spolupracoval, duety. Ty osob-

  nosti jsou mnohožánrové. Myslím,

  že na jedné nahrávce by mohly vy-

  znít barevně. Tenhle projekt zatím

  nemám rozpracovaný, je v samém

  začátku.

  Jak se před svými kulatinami

  cítíte?

  No, trošku jinak, než když mi bylo

  o deset míň…

  

  Mário Bihári (1977)

  Vroce  ukončil konzervatoř Jana Deyla. Koncem studia

  byl již členem hudební skupiny Koa, po smrti Zuzany Navarové

  () se stal hlavním autorem skupiny. Nyní hraje sólově nebo

  se skupinou Bachtale Apsa (). Kapela koncertuje doma

  ivzahraničí, zatím vydala dvě cédéčka.

  Mário Bihári vychovává spartnerkou Klárou nevlastní dceru

  Doubravku.

  Podobně jako Stevie Wonder

  má Bihári talent pro ten druh hudby,

  které se říká soul neboli duše.

  Zároveň dokáže vplout do stylově

  rozmanitých písní…

• Strana 28

  Text: DANIELA LEBEDOVÁ,

  PETRA VOTOČKOVÁ

  CO JE NEMOC ZPOVOLÁNÍ?

  Obecně se dá říci, že se jedná o ne-

  moc, která vznikne nepříznivým pů-

  sobením chemických, fyzikálních,

  biologických nebo jiných škodlivých

  vlivů. Zda mohou mít konkrétní pra-

  covní podmínky vliv na vznik nemo-

  ci z povolání, posuzuje na základě

  měření příslušná krajská hygienická

  stanice.

  Pokud má vaše práce vliv na zhor-

  šení vašeho zdravotního stavu, máte

  nárok na odškodnění, pokud jsou

  splněny následující podmínky:

  vaše onemocnění musí být na se-

  znamu nemocí z povolání, který

  vydává vláda – nemoc, která zde

  uvedena není, nemůže být za ne-

  moc z povolání uznána,

  musí existovat prokazatelná sou-

  vislost mezi nemocí a výkonem

  práce nebo prostředím, ve kterém

  jste pracovali,

  nemoc z povolání vám uzná spe-

  cialista v oboru pracovního lékař-

  ství a vydá vám lékařský posudek

  o uznání nemoci z povolání.

  CO DĚLAT, POKUD MÁTE

  PODEZŘENÍ NA NEMOC

  ZPOVOLÁNÍ?

  Nejdříve navštivte svého praktic-

  kého lékaře, který vaše podezře-

  ní může potvrdit. Pro posouzení

  a uznání nemoci z povolání však

  musíte navštívit specializované pra-

  coviště pro obor pracovního lékař-

  ství. K tomuto specialistovi vás po-

  šle praktický lékař, případně se na

  něj můžete obrátit sami (a vyžádat

  si od vašeho lékaře potřebnou zdra-

  votní dokumentaci).

  Na základě posouzení vydá spe-

  cialista v oboru pracovní lékařství

  posudek, kterým nemoc z povolání

  buď uznává, nebo neuznává. Pokud

  s výsledkem nesouhlasíte, můžete

  do 10 dní podat návrh na jeho pře-

  zkoumání. Stejným způsobem může

  reagovat i zaměstnavatel.

  Když je nemoc z povolání uznána,

  přihlaste se u zaměstnavatele o od-

  škodnění.

  NA CO MÁTE NÁROK?

  Odpovědný je vždy zaměstnavatel,

  u kterého jste naposledy před zjiš-

  těním nemoci z povolání pracovali.

  Zaměstnavatelé musí být vždy ze zá-

  kona pro tyto případy pojištěni.

  Odškodnění může mít několik po-

  dob:

  1) Ztráta na výdělku – v tomto pří-

  padě vám musí zaměstnavatel

  dorovnat příjmy, které jste kvůli

  nemoci z povolání ztratili, ať už

  pracovat nemůžete vůbec nebo

  jste museli začít dělat jinou, méně

  ohodnocenou práci, případně prá-

  ci na částečný úvazek. Jakmile se

  vám však podaří získat lépe pla-

  cené místo, nárok na odškodné

  zaniká.

  Výše této náhrady se každý

  rok zvyšuje, podobně jako napří-

  klad důchody. Výpočet náhrady

  za ztrátu na výdělku po skončení

  pracovní neschopnosti se provádí

  tak, že se vychází z průměrné-

  ho výdělku před vznikem škody

  a z výdělku dosahovaného po

  pracovním úrazu nebo po zjištění

  nemoci z povolání, s připočtením

  případného invalidního důchodu

  poskytovaného z téhož důvodu.

  Náhradu za ztrátu výdělku mů-

  žete pobírat maximálně do oka-

  mžiku dovršení důchodového

  věku nebo do doby přiznání sta-

  robního důchodu.

  2) Náhrada léčebných výdajů –

  v tomto případě máte nárok na

  uhrazení výdajů, které vám v sou-

  vislosti s léčením nemoci z po-

  volání vznikly. Například kvůli

  doplatkům na léky, za zdravotní

  pomůcky, za dopravu na rehabi-

  litaci apod.

  3) Bolestné a ztížení společenského

  uplatnění – výše odškodnění se

  vypočítávají podle stanovených

  tabulek a jedná se o jednorázovou

  náhradu škody.

  NA CO SI DÁT POZOR?

  Pokud je nemoc z povolání zjiště-

  na v pracovním poměru sjednaném

  na dobu určitou, má tento fakt vliv

  na délku vyplácení odškodnění, tj.

  náhrady za ztrátu na výdělku po

  skončení pracovní neschopnosti.

  U pracovního poměru na dobu ur-

  čitou přísluší renta pouze do doby,

  kdy měl tento pracovněprávní vztah

  skončit. Zákoník práce současně při-

  pouští možnost, že nárok trvá déle,

  pokud lze podle okolností předpo-

  kládat, že by postižený (pracovním

  úrazem či nemocí z povolání) byl

  i nadále zaměstnán.

  ACO PRACOVNÍ ÚRAZ?

  Obdobné postupy platí v přípa-

  dě, že se vám stane pracovní úraz.

  Aby poranění zaměstnance mohlo

  být posouzeno jako pracovní úraz,

  musí k němu dojít při plnění pracov-

  ních úkolů nebo v přímé souvislosti

  s ním. O této problematice vás bude-

  me informovat v některém z dalších

  čísel časopisu Můžeš.

  

  Nenašli jste, co jste hledali?

  Máte vlastní zkušenost či dobrou radu,

  okterou byste se chtěli podělit sostatními?

  Napište, jsme tu pro vás! redakce@poradimesi.cz

  ... snemocí z povolání

  SERVIS

  Pro posouzení a uznání nemoci

  z povolání musíte navštívit

  specializované pracoviště pro obor

  pracovního lékařství.

• Strana 29

  VÝBĚR Lucie MARKOVÉ

  29

  Návrh zákona o sociálním bydlení

  a příspěvku na bydlení

  Invalidní důchody 2016

  pohledem statistika

  Vláda schválila návrh zákona o so-

  ciálním bydlení a o příspěvku na

  bydlení. Má pomoci lidem, kteří čelí

  problémům s dostupností nájemní-

  ho bydlení na běžném trhu a potý-

  kají se s vysokými náklady na byd-

  lení. Jedná se například o osoby se

  zdravotním postižením, seniory, ro-

  diny s dětmi, samoživitelky a samo-

  živitele s dětmi, mládež opouštějící

  dětské domovy a náhradní rodinnou

  péči či lidi z azylových domů a uby-

  toven.

  O potřebnosti systému nájemního

  sociální bydlení se v ČR hovoří již

  bezmála 20 let, dosud však bez kon-

  krétních výstupů. Aktuální návrh,

  který míří do poslanecké sněmov-

  ny, je bohužel kompromisem. Obce,

  které při zajišťování sociálního byd-

  lení nadále hrají klíčovou roli, budou

  totiž zřejmě do systému vstupovat

  dobrovolně. Motivací k zapojení by

  měla být možnost získat finanční

  prostředky na vybudování sociál-

  ních bytů a sociální práci.

  Obce by měly díky zákonu získat

  nástroj, jak řešit potřeby svých obča-

  nů v oblasti bydlení a také snižovat

  míru sociálního vyloučení. Dobro-

  volnost nicméně znamená, že bude

  záležet na konkrétních představite-

  lích v čele obcí, zda se rozhodnou

  do systému vstoupit či nikoli, stát

  tedy návrhem přesunuje kompeten-

  ce v oblasti zajištění bydlení na obce

  a sám se tím zbavuje odpovědnosti

  za tuto oblast, pokud to někde fun-

  govat nebude.

  Podstatou návrhu je dále sloučení

  dvou existujících dávek na bydlení do

  jedné, nazvané příspěvek na bydlení.

  S postupným náběhem systému so-

  ciálního bydlení by měla být utlume-

  na výplata dávek do ubytoven nebo

  nezkolaudovaných bytů, aby bylo za-

  jištěno důstojné bydlení. Tímto opat-

  řením dojde podle vlády k ukončení

  obchodování s chudobou. Nicméně

  předpokladem pro funkčnost tohoto

  nástroje je dostatečný počet a kvalita

  sociálních bytů – a jsme zase na po-

  čátku problému.

  Pokud návrh zákona projde le-

  gislativním procesem, první žadate-

  lé o sociální byt by se mohli začít na

  úřady obracet podle názoru vlády již

  od poloviny roku 2018. Do sociální-

  ho bydlení by se pak mohli nastěho-

  vat nejpozději v polovině roku 2020.

  Uvidíme, jak tomu bude ve skuteč-

  nosti.

  

  Těžký úraz nebo vážná nemoc, které

  člověka zcela nebo částečně vyřa-

  dí z pracovního života, mohou po-

  tkat každého. Smyslem invalidního

  důchodu je pak alespoň částečně

  nahradit příjem, o který člověk při-

  jde kvůli dlouhodobě nepříznivému

  zdravotnímu stavu.

  ČSSZ vyplácela v loňském roce

  k 31. 12. celkem 425 788 invalid-

  ních důchodů. Více než jedna čtvr-

  tina příjemců invalidních důchodů

  jsou lidé ve věku do 44 let. Nejvyšší

  podíl – 190 937, tj. téměř 45 % – či-

  nily invalidní důchody pro invaliditu

  třetího stupně. Invalidních důchodů

  pro invaliditu prvního stupně bylo

  vypláceno 163 920 a 71 031 osob

  pobíralo invalidní důchod pro invali-

  ditu druhého stupně.

  

  Novela voblasti

  zaměstnávání lidí se

  zdravotním postižením

  Vláda přijala návrh novely zákona o zaměst-

  nanosti, který mění oblast zaměstnávání

  handicapovaných osob. V současnosti platí

  systém chráněných pracovních míst, kte-

  rý se ale v praxi ukazuje jako nepřehledný,

  zdlouhavý a velmi administrativně náročný.

  Nahradit by jej mělo tzv. uznání zaměstna-

  vatele na chráněném trhu práce. Návrh zá-

  kona počítá se zvýšením příspěvku při za-

  městnávání OZP.

  Nově nazvaný příspěvek na podporu za-

  městnávání osob se zdravotním postižením

  na chráněném trhu práce bude nahrazo-

  vat náklady na mzdu či plat v měsíční výši

  75 % prostředků vynaložených zaměst-

  navatelem, nejvýše však 10 500 Kč, jde-

  -li o osobu s invalidním důchodem I., II. či

  III. stupně (nyní částka max. 8800 Kč), nebo

  nejvýše 5000 Kč, pokud jde o osobu „zdra-

  votně znevýhodněnou“ (tato částka zůstává

  v návrhu novely stejná, jako je dosud).

  Ostatní nyní existující příspěvky, tedy pří-

  spěvek při zřízení chráněného pracovního

  místa i příspěvek na částečnou úhradu pro-

  vozních nákladů chráněného pracovního

  místa pouze změní název, nicméně by měly

  zůstat v původní výši.

  Změny by měly nastat také pro uchazeče

  o zaměstnání v evidenci úřadů práce, mi-

  nistryně práce a sociálních věcí si přeje, aby

  do systému podpory chráněného trhu prá-

  ce vstoupili jen takoví zaměstnavatelé, kte-

  ří budou řádně prověřeni a kteří nebudou

  zneužívat státem poskytovanou podporu.

  Zaměstnavatel uznaný na chráněném trhu

  práce bude zřejmě muset nově předkládat

  ÚP ČR pravidelnou roční zprávu o své čin-

  nosti. Zároveň by mělo podle MPSV dojít

  k omezení prostoru pro takzvanou přefak-

  turaci zboží přes chráněné zaměstnavatele,

  a to formou snížení dosavadního finančního

  limitu pro přefakturaci z 36násobku prů-

  měrné mzdy v národním hospodářství na

  28násobek.

  

  Autorka je ředitelka z. ú. DEBRA ČR

• Strana 30

  SLOVO MÁ...

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Zdeněk Jirků

  e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Michaela Zindelová

  e-mail: michaela.zindelova@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 12x ročně.

  Toto číslo vychází vkvětnu 2017.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej:

  Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně:

  Jan Šilpoch

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Banální, ale pravdivá věta, kterou za-

  čínám dnešní krátké zamyšlení nad

  tím, čím žije Konto Bariéry. Řekněte si

  ji nahlas a odpovězte si na ni. Já říkám

  ne, nepoznáte. V těchto dnech, kdy

  jsme vyhlásili v rámci prestižní Ceny

  Sodexo Zaměstnavatel roku již po-

  dvanácté speciální kategorii Zaměst-

  navatel bez bariér, možná tento slogan

  uslyšíte častěji.

  Cíl kampaně je jednoduchý. Jako

  každý rok chceme najít a ocenit za-

  městnavatele, kteří na otevřeném trhu

  práce vytvářejí pro lidi se zdravotním

  postižením rovné pracovní podmínky,

  a zpětně pak na tyto firmy „upozornit“

  i handicapované hledající práci.

  Ocenění Zaměstnavatel bez bariér

  vyzdvihuje firmy, které zaměstnávají

  handicapované nikoliv za účelem spl-

  nění tabulkových požadavků, nýbrž

  kvůli jejich schopnostem. Podporuje

  tak každoročně firmy, které vytvá-

  řejí podmínky pro lidi s postižením

  jako pro plnohodnotné zaměstnance

  schopné plnit náročné úkoly v ko-

  merční sféře.

  Věřte mi, vyplatí se to. Mluvím

  z vlastní zkušenosti. V redakci tohoto

  časopisu pracují dva redaktoři, kteří

  tak říkajíc „sedí“ na vozíčku. Nehledají

  úlevy a já bych jim je ani neposkytla.

  Pracují skvěle, témata mají zažitá, je

  to myslím poznat. Stejné je to třeba se

  zdravotní sestrou Maruškou: spadla

  z koně, zranila se, skončila na invalid-

  ním vozíku, ale vrátila se po čase do

  práce, do prestižní nemocnice, která

  přizpůsobila podmínky pro to, aby

  mohla svoji práci vykonávat.

  Možná máte kolem sebe takové pří-

  klady. Budu ráda, když nám o nich do

  redakce napíšete, anebo když dokon-

  ce osvícené zaměstnavatele vyzve-

  te, aby se do naší soutěže přihlásili,

  Uzávěrka je 20. května, ještě je tedy

  čas. Jednoduchý dotazník je na našich

  webových stránkách: www.kontoba-

  riery.cz

  Tak nám pomozte objevit skvělé za-

  městnavatele!

  Moc děkuji a přeji krásný květen.

  

  Vaše

  Rozdíl vpráci nepoznáte

  Ocenění Zaměstnavatel

  bez bariér vyzdvihuje

  firmy, které zaměstnávají

  handicapované nikoliv

  za účelem splnění

  tabulkových požadavků,

  nýbrž kvůli jejich

  schopnostem.

• Strana 31

  PRODEJCI

  UNICAR

  Škoda

  www.unicar.cz

  OSTRAVA

  Vítkovická , Ostrava

  Tel.:   -

  E-mail: novevozy@unicar.cz

  AUTO JAROV

  Škoda, Volkswagen,

  Seat, Audi, Honda

  www.autojarov.cz

  PRAHA

  Osiková , Praha 

  Tel.:  

  E-mail: pipek@autojarov.cz

  AUTOCENTRUM

  DOJÁČEK

  Citroën, Fiat, Fiat Professional,

  Jeep, Lancia, Chevrolet

  www.dojacek.cz

  PRAHA

  Kolbenova /, Praha 

  (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia)

  Tel.:   

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  USeřadiště , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: vasak@dojacek.cz

  Vršovická , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: fiat.vrsovicka@dojacek.cz

  Přípotoční c, Praha 

  (Citroën, Chevrolet)

  Tel.:   -

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  AUTO HLAVÁČEK

  Škoda, Kia

  www.hlavacek.cz

  OLOMOUC

  Týnecká /, Olomouc

  Tel.:   

  E-mail: maly@hlavacek.cz

  OPAVA (Kia)

  Těšínská /

  Opava-Předměstí

  Tel.:   

  E-mail: kohut@hlavacek.cz

  PROSTĚJOV (Kia)

  Plumlovská , Prostějov

  Tel.:   

  E-mail: riedl@hlavacek.cz

  AUTOBOND GROUP

  Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru,

  Nissan, Mitsubishi

  www.autobond.cz

  PRAHA

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Kolbenova /, Praha -Vysočany

  Tel.:   

  E-mail: michal.dolezal@autobond.cz

  PLZEŇ(Kia, Ford)

  Koterovská , Plzeň-Slovany

  Tel.:   -

  E-mail: milan.horna@autobond.cz

  KARLOVY VARY

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Studentská , Karlovy Vary-Doubí

  Tel.:  

  E-mail:tomas.klesa@autobond.cz

  OSTRAVA

  (Kia, Toyota, Nissan,

  Suzuki, Subaru)

  Krmelínská -, Ostrava-Hrabová

  Tel.:   -

  E-mail:petra.dybalova@autobond.cz

  OPAVA(Toyota)

  Ostravská , Opava

  Tel.:  

  E-mail:toyotaopava@autobond.cz

  HAVÍŘOV(Toyota)

  Před Tratí /, Havířov

  Tel.:  

  E-mail:toyotahavirov@autobond.cz

  TŘINEC (Toyota)

  Frýdecká , Třinec

  Tel.:   

  E-mail: toyotatrinec@autobond.cz

  AMB

  Ford

  www.fordamb.cz

  PRAHA

  Severní , Ořech – Praha-západ

  Pražský okruh – Exit 

  Tel.: –

  E-mail: svoboda@fordamb.cz

  ÚPRAVCI

  JOSEF HURT

  www.rucniovladani.cz

  TÝNEC NAD LABEM

  Bambousek 

  Tel.  

  E-mail:info@rucniovladani.cz

  API CZ

  www.apicz.com

  SLAPY UTÁBORA

  Slapy 

  Tel.: 

  E-mail: info@apicz.com

  INVACAR

  www.invacar.com

  KATOVICE

  Průmyslová , Katovice

  Tel.:  

  E-mail: info@invacar.com

  FINANCOVÁNÍ

  ČSOB LEASING

  www.csobleasing.cz

  CELÁ ČR

  Na Pankráci /,   Praha 

  (ina ostatních pobočkách)

  Tel.: +   

  info@csobleasing.cz

  E-mail: petr.bucek@bariery.cz

  Partneři Auta bez bariér (projekt Konta Bariéry) poradí handicapovaným svýběrem vozu,

  sjeho úpravou, financováním, pojištěním isvyřízením státního příspěvku aodpočtu DPH –

  www.autabezbarier.cz.

  PRODEJCI AUT

  ÚPRAVCI

  FINANCOVÁNÍ

• Strana 32

  Přihlaste se online na

  www.kontobariery.cz

  Uzávěrka je 20. 5. 2017

  Slavnostní vyhlášení proběhne 12. 6. 2017

  Zaměstnáváte lidi s handicapem?

  Prostě proto, že jsou schopní a šikovní?

  Dejte to o sobě vědět a přihlaste se do soutěže

  o Cenu Zaměstnavatel bez bariér.

  |Zaměstnavatel|bez|bariér|

  2015