Strana 24
ŽIVOT / AKTIVNĚ – FOTOGRAFIE
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
V patnácti letech si na skluzavce
v akvaparku poškodil krční páteř
a ocitl se na vozíku. Přesto na vodu
nezanevřel a poměrně záhy po úrazu
začal plavat.
Zároveň ho ale bavilo i focení, se
kterým začal lehce koketovat už od
dvanácti let, když dostal od tatínka
svůj první foťák. „Na paralympij-
ských hrách v Aténách jsem se se-
tkal s profesionálním fotografem na
vozíku, který doprovázel britskou
výpravu. Viděl jsem, že se to dá na
nějaké úrovni dělat i s mým handica-
pem, a dost mě to inspirovalo,“ vzpo-
míná Honza.
Nejprve začínal s krajinkami a mo-
tivy Prahy, vcelku logicky však po-
měrně brzy začal fotit své sportující
kolegy, zpočátku jen plavce, následně
i další. Některé jeho snímky převzala
i média. „Živily mě v té době jiné věci,
ale dráha profesionálního fotogra-
fa mě lákala čím dál víc. Před para-
lympijskými hrami v Pekingu jsem
si pořídil vybavení skoro za sto tisíc.
Následující rok jsem na zakázku – ale
zadarmo – fotil MS ve sledgehokeji.
Chtěl jsem vyzkoušet opravdu inten-
zivní focení. Bylo to náročné, ale také
zajímavé a velká zábava,“ popisuje
Honza dobu, kdy to vypadalo, že se
z koníčka stane zdroj obživy.
Svět před objektivem
Pro fanoušky sportu je Jan Povýšil
(35) především úspěšný plavec,
držitel několika paralympijských
medailí. Zároveň je však
nadšeným fotografem,
který zachycuje nejen prostředí
sportu lidí spostižením.
Po několika letech se však roz-
hodl, že se bude focením jen bavit.
„Volná tvorba mi vyhovuje mno-
hem víc než komerční fotky. Člověk
musí mít opravdu dobrý podnika-
telský plán a nesmí mu vadit, že se
bude nutit do portrétů a svatebních
snímků, které ho nebaví. Neumím
se lidem podbízet. Já chci prostě za-
chycovat akci, čímž se dá uživit jen
těžko. Tím od této ideje ale nechci
nikoho odrazovat. Vím třeba o dvou
vozíčkářích ve Francii, kteří fotí fil-
mový festival v Cannes,“ vysvětluje
Jan Povýšil.
Focení na vozíku má podle Honzy
pochopitelně svá specifika. „Mám
rád focení ve dvojici, kdy akci pokry-
jete s chodícím parťákem, který je
operativnější a může třeba vylézt do
výšky. Musíte mít všechno předem
velmi dobře promyšlené a napláno-
vané. V případě reportáží vám ne-
smějí chybět ostřejší lokty a drzost
se protlačit. To mám vyzkoušené
z demonstrací, kde došlo ke střetu
anarchistů s neonacisty. Mimocho-
dem ani jedna ze skupin neměla
s mým vozíkem problém, dokonce
mě pouštěli na lepší místa. To, že
jsem nakonec dostal zásah letící lah-
ví, byl omyl,“ usmívá se Honza své-
mu nejakčnějšímu fotografickému
zážitku.
A co vlastně Honzu na focení tak
zaujalo? „Hrozně mě to baví, a když
se to navíc někomu líbí, tak je to
Jan Povýšil radí, jak začít:
Základem je hodně fotit adokonale znát možnosti svého
fotoaparátu. Tak jako vkaždém jiném oboru platí, že
trénink dělá mistra. Abyste se seznámili sřemeslem
atechnikou, stačí obyčejná „zrcadlovka“ sobjektivem za
přibližně tisíc korun. Analogové přístroje na film jsou
nyní spíš už jen hračka pro zkušené. Dobře se dá dnes
využít imobilní telefon.
Sledujte práce kvalitních fotografů, nebojte se zpočátku
napodobovat jejich styl, časem si najdete vlastní. Někomu
může pomoci kurz.
Při výběru motivů jste úplně svobodní, většina lidí začíná
krajinami, pokračuje přes makro kzachycování lidí. Je
však důležité umět vybrat, co pustíte do světa. Ze stovky
snímků může být dobrý třeba jen jeden. Nezahlcujte okolí
kvantitou, ale ukazujte kvalitu. Nejsem příznivcem velkých
úprav vpočítači, fotka vzniká ve foťáku, takže upravuji
většinou jen ořez akontrast.
Facebookový profil Jana Povýšila: „Jan P majitel foťáku“
Voda a fotoaparát,
to jsou výrazné
elementy v životě
Jana Povýšila.
fajn. Nejvíc mě motivuje a potěší
uznání od uznávaných profíků. Asi
to bude znít jako to nejhorší klišé,
ale prostě mě těší, když dokážu za-
chytit určitý okamžik, jak ho vidím
já. Mám rád subjektivní černobílý
polodokument, který vystihuje můj
pocit z dané situace. Proto často
nejsou moje snímky ani úplně ostré.
Jde mi o to ukázat, jak daný moment
cítím. A snad nejraději mám focení
pod vodou.“