03/2023

• Strana 1

  Čtením tohoto časopisu podpoříte

  3/2023

  Časopis pro ty,

  kteří se

  nevzdávají

  SLUCHADLA

  A SPECIÁLNÍ

  MIKROFON

  PRO MATYÁŠE:

  Slyším, jak

  šustí listí!

  (s. 40–42)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  šéfredaktor

  Milí čtenáři, vítám vás u podzimního

  vydání časopisu pro ty, kteří se ne-

  vzdávají!

  V rubrice Téma se tentokrát věnu-

  jeme poměrně závažnému námětu,

  jakým jsou podvody na lidech s po-

  stižením. Na naši výzvu se anonymně

  ozvalo několik obětí, podařilo se nám

  hovořit i s kriminalisty. Všechny přípa-

  dy mají jednoho smutného společného

  jmenovatele. Pachatelem je bohužel

  obvykle osoba blízká – nikoliv rodina,

  ale například asistenti či dobrovolní-

  ci nebo třeba i jen kamarádi. K osobě

  s postižením se vetřou pod záminkou

  pomoci, kterou lidé s postižením po-

  třebují, a následně využijí jejich sla-

  bosti. To vše pak ještě více kontrastuje

  se zkušeností kriminalistů, kteří říkají,

  že běžnému pouličnímu kriminálníko-

  vi svědomí okrást člověka s postiže-

  ním zkrátka nedovolí... Buďte proto na

  sebe opatrní a dávejte si pozor, koho

  k sobě pustíte.

  V dalších textech najdete jako ob-

  vykle příběhy a zkušenosti lidí, kteří

  si prošli těžkou životní situací. Ale také

  příběhy lidí, kteří se i díky své zkuše-

  nosti rozhodli pomáhat dalším – a celá

  dlouhá desetiletí čekají, zda si toho

  všimne i stát a přestane jim házet klac-

  ky pod nohy. V tomto čísle si můžete

  přečíst příběh manželů Kotačkových,

  kteří zasvětili životy péči o své dce-

  ry s postižením i udržení organizace,

  prostřednictvím které pomáhají dru-

  hým v podobné situaci.

  Je to příběh silného odhodlání, zá-

  roveň však už i trochu zoufalého vo-

  lání o pomoc. Volně tak navazujeme

  na téma z minulého čísla, kde jsme se

  věnovali problému stárnoucích peču-

  jících rodičů dnes již dávno dospělých

  potomků s postižením, jejichž situace

  je prakticky bezvýchodná. Tuto me-

  zeru bychom měli co nejdříve zaplnit

  a nespoléhat se tak jen na síly rodin-

  ných či neformálních pečovatelů. Ty

  totiž začínají viditelně docházet. 

  Jak se hřeší

  na sílu odhodlání

  strana 30–32

  strana 10–13

  Stipendia KB:

  Náhoda je nejlepší,

  říká Jaroslav Stránský

  Manželé Kotačkovi:

  Kdo to nezažil, nepochopí

  strana 6–9

  Téma:

  Podvody na lidech s postižením

  strana 36–39

  strana 13–16

  strana 50–53

  strana 18–21

  Jak se žije…

  v Hluboké nad Vltavou

  Návrat po těžké nemoci:

  Dopředu mě hnala vnitřní síla

  Mr*ka, ku*va, šu*at...

  Opravdu to stačí,

  abychom se pobavili?

  Cyklistika bez bariér:

  V pohybu za kolem

  strana 24–27

  Aktivně s vozíkem:

  Ráj na Hluboké

• Strana 4

  Pomáhat je radost

  Tři sportovní protézy ruky si přišli

  do Konta Bariéry převzít (zleva)

  paraatletka Tereza, student

  David a školák Dominik.

  Spolu s protetiky z firmy Ottobock

  jim je předala ředitelka Konta

  Bariéry Jolana Voldánová.

  Nové ruce na sport pomůže nadace

  získat hned několika mladým

  lidem s handicapem díky výtěžku

  charitativních běhů Run and Help. 

  Foto: MILAN JAROŠ

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  5

• Strana 6

  TÉMA

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Tentokrát necháme stranou zájmu

  některé vychytralé firmy, které pod-

  vodně zneužívají státní podporu za-

  městnávání lidí s postižením, což je

  naneštěstí také dosud existující jev.

  Zajímali jsme se především o pří-

  pady konkrétních lidí. Z pochopitel-

  ných důvodů jsme u většiny příběhů

  změnili jména.

  Shodou okolností jsme se dopát-

  rali podvodů, kdy byl vždy obětí

  člověk na vozíku. Schéma a rizika

  jsou však podobná i pro osoby s ji-

  ným typem postižení. Podle Danie-

  la Hůleho z Člověka v tísni, který se

  dlouhodobě věnuje problematice za-

  dlužování i oblasti exekučního a vy-

  mahačského byznysu, patří ze zku-

  šeností k nejohroženějším skupina

  lidí s psychickým onemocněním.

  MARTIN KNAPP (49)

  „V roce 2019 mi znenadání poštou

  přišlo oznámení, že dlužím jedné fir-

  mě dvacet tisíc korun. Postupně mi

  dorazily upomínky od patnácti exe-

  kutorů! Nechápal jsem, co se děje,

  a obrátil jsem se na Policii České

  republiky. Později se ukázalo, že za

  vším stojí člověk, se kterým jsem

  se deset let kamarádil. Tajně si u mě

  doma okopíroval můj občanský prů-

  kaz a pas. Mým jménem založil dva

  bankovní účty a postupně si na mě

  u patnácti firem půjčil čtvrt milionu.

  Jednalo se o subjekty, kterým stačilo

  zaslat kopie uvedených dokumentů.

  Zneužitá důvěra

  Tento článek byl inspirován jedním zníže uvedených

  příběhů člověka spostižením, který se stal obětí

  podvodníka. Ukázalo se, že bohužel není ojedinělý,

  ikdyž podle jednoho zkriminalistů naštěstí nejde

  otak rozšíření jev, jak to známe vpřípadě podvodů

  na seniorech. Obě skupiny jsou přitom zranitelnější,

  často kvůli větší míře důvěřivosti.

  I s jejich výdělky se jednalo celkem

  o dluh tři čtvrtě milionu,“ popisuje

  pan Martin neveselý začátek příbě-

  hu.

  Podezření na dotyčného „kamará-

  da“ padlo v době, kdy už vše šetřila

  policie. Prozradil se velmi banálním

  způsobem, jak vzpomíná pan Mar-

  tin: „V obchodě mi chyběla stovka na

  zaplacení, tak mi ji u pokladny půjčil

  a dal mi číslo účtu, kam mu ji mám

  pak poslat. Zjistil jsem, že to číslo

  se shoduje s jedním z podvodných

  účtů, které si vytvořil na mé jméno.

  Policie, která se mnou moc hezky

  komunikovala, ho následně dopadla.“

  Ukázalo se, že jde o již šestkrát

  soudně trestaného podvodníka

  a zloděje, který celou dobu pracuje

  pod falešným jménem. Jeho pravou

  identitu neznal prakticky nikdo. Dě-

  lal dokonce i vedoucího na velkém

  letním táboře. Tentokrát byl odsou-

  zen na půl druhého roku, přibližně

  stejnou dobu přitom celý případ tr-

  val. Vše naštěstí s dobrým koncem.

  Pan Martin nemusel zaplatit ani

  korunu. „Stálo mě to hlavně nervy,

  Martina Knappa

  stál podvod

  hlavně stres

  a čas.

• Strana 7

  7

• Strana 8

  TÉMA / PODVODY NA LIDECH S POSTIŽENÍM

  stres, čas, devadesát dopisů a absol-

  vování dvou soudních stání. Nepo-

  třeboval jsem ani právníka, všechno

  bylo jasné. Tragikomickou tečkou je,

  že mi pak z vězení poslal přání k Vá-

  nocům…“ uzavírá líčení pan Martin.

  ROMAN (41)

  Pan Roman, sám vozíčkář, pracoval

  v pražské organizaci pomáhající li-

  dem s postižením. Jedna kolegyně

  ho před pěti lety požádala o krátko-

  dobou půjčku ve výši deseti tisíc ko-

  run. Tu podle původního slibu řádně

  splatila. O několik let později se na

  Romana znovu obrátila s naléhavou

  prosbou – o padesát tisíc. Vše dopro-

  vozené věrohodným a jímavým pří-

  během. Pan Roman nepopírá, že k ní

  choval značné sympatie, a tak se roz-

  hodl jí i tuto nemalou částku půjčit.

  Také na základě předešlé zkušenosti,

  kdy se mu peníze brzy a bez problé-

  mů vrátily. Kolegyně však záhy ode-

  šla na dlouhodobou neschopenku,

  kterou po čase následovalo rozvá-

  zání pracovního poměru. Slibovaný

  splátkový kalendář dodržovala jen

  velmi krátce a z dlužné částky vráti-

  la pouze dva tisíce. Přestala brát tele-

  fon a i na písemné zprávy odpovídala

  buď vyhýbavě, vůbec, nebo dokonce

  podrážděně. Nakonec komunika-

  ci odstřihla úplně. Jakékoliv prosby,

  posléze i varování soudní žalobou,

  ignorovala.

  Praktika, kdy si podvodník oběť

  otipuje a ukonejší první půjčkou

  s bezproblémovým splacením, je bo-

  hužel častá. Tento příběh má zatím

  otevřený konec. Roman poměrně

  dlouho doufal, že se vše vyřeší smír-

  nou cestou. Nyní však cítí, že vyčer-

  pal asi všechny vstřícné prostředky,

  a je odhodlán obrátit se na soud.

  Blíží se totiž tříletá lhůta, po které by

  hrozilo promlčení celé věci. Mate-

  riály dokazující existenci půjčky má

  k dispozici, ale přiznává, že s penězi

  se už vnitřně rozloučil. Víc než ušlá

  částka ho však mrzí zklamání z člo-

  věka, kterému důvěřoval, a myslel si,

  že mu pomáhá v nouzi.

  KAREL (40)

  Příběh pana Karla se odehrál před

  deseti lety na severní Moravě. Na-

  rodil se s kvadruparetickou formou

  dětské mozkové obrny a lehkou až

  střední mentální retardací. Podaři-

  lo se mu najít samostatné bydlení,

  v němž fungoval díky prakticky ne-

  přetržité podpoře rodiny, sociálních

  služeb a asistentů.

  Nejprve jako dobrovolník, poz-

  ději jako asistent bez úvazku u ně-

  které z organizací, se v jeho životě

  objevil Pavel. Následně se ukázalo,

  že pochází z poměrně neutěšených

  poměrů, takže není divu, když po

  čase zneužil situace a zmanipuloval

  Karla k rychlé půjčce sto tisíc korun.

  Vzal ho na poštu a nechal ho uzavřít

  smlouvu. Je s podivem, že to pro-

  šlo, protože Karel nebyl sám fyzicky

  schopen podpisu. Bylo zjevné, že mu

  Pavel musel vést ruku.

  Celá záležitost skončila u soudu.

  Rodina i organizace pomáhající Kar-

  lovi zpochybnily u soudu právoplat-

  nost půjčky i Pavlovo jednání. Pra-

  covnice pošty tvrdila, že si nevšimla

  žádné manipulace s podpisem. Pavel

  byl sice uznán vinným a měl peníze

  Karlovi splácet, nikdy na to však ne-

  došlo. Na základě zkušenosti necha-

  la rodina Karla částečně zbavit způ-

  sobilosti k právním úkonům a byl

  mu určen opatrovník. Jeho přístup

  byl však velmi laxní, takže nikdy

  nedořešil fakt, že dluh splatil Karel

  sám a od Pavla, navzdory soudnímu

  rozhodnutí, neviděl nikdy ani koru-

  nu. Podvodník přestal komunikovat

  a Pavlova rodina, sama sociálně sla-

  bá a plná problémů, se k řešení po-

  stavila zády. Šťastný konec se v tom-

  to případě nekoná.

  OBEZŘETNOST PŘEDEVŠÍM

  Podle tiskového mluvčí policie sta-

  tisticky nesleduje poškozené v sou-

  vislosti s postižením. Jinými slovy

  nemá přesný přehled o tom, jaké

  případy se vztahují k této skupině

  a o kolik případů se jedná. Obrátili

  jsme se proto na konkrétní policisty

  s otázkou, jaké jsou jejich zkušenosti.

  Jednalo se o dva kriminalisty z Ob-

  vodního ředitelství policie Praha 4

  z 5. oddělení obecné kriminality, je-

  jichž jména nebudeme uvádět.

  „S případy kriminality na lidech

  s postižením se občas setkáváme,

  ale je potřeba předeslat, že v celko-

  vém počtu se jedná odhadem na-

  štěstí tak o promile. Alespoň pokud

  jde o případy, jež se k nám dostanou.

  Určitě se dějí i věci, s nimiž se na nás

  z různých důvodů nikdo neobrátí,“

  říká na úvod mladší z kriminalistů.

  S případy kriminality na lidech

  s postižením se občas setkáváme,

  ale je potřeba předeslat, že v celkovém

  počtu se jedná odhadem naštěstí

  tak o promile. Alespoň pokud jde

  o případy, jež se k nám dostanou.

• Strana 9

  9

  Jeho starší kolega pokračuje: „Fy-

  zické napadení na ulici, kdy by někdo

  oloupil vozíčkáře, se moc neděje. Jde

  o velmi výjimečné případy, protože

  běžným pouličním pachatelům by to

  svědomí nedovolilo. Když se to stane,

  tak to už je opravdu úplné dno. Pod-

  vody jsou rozhodně větší riziko. Hlav-

  ní roli přitom hraje důvěra k nejbliž-

  ším lidem, ačkoliv si nepamatuji, že

  by někdy šlo přímo o někoho z rodi-

  ny. Nejčastěji jde o někoho pečujícího,

  kamaráda nebo třeba souseda. Nerad

  bych, aby teď padlo podezření na

  všechny asistenty a pečovatele, drti-

  vá většina z nich dělá úžasnou práci.

  Stejně tak pomáhající přátelé. Jen ří-

  kám, že naše zkušenosti ukazují, že

  z této skupiny pochází většina přípa-

  dů, kterými jsme se kdy zabývali. Byť,

  jak říkal kolega, jde o velmi zřídkavou

  záležitost.“

  Přes ojedinělost se najdou případy,

  které jsou opravdu zarážející. Nedáv-

  no řešili případ muže, který se nechal

  zaměstnat jako asistent hned ve dvou

  organizacích poskytujících služby li-

  dem s postižením. Systematicky je

  okrádal. Klidně z batohu vytáhl pe-

  něženku i dítěti, které doprovázel do

  školy. Trestní oznámení přišlo z ne-

  čekaného místa. Jedna nevidomá

  žena zjistila, že jí doma chybí spousta

  věcí. Organizace věděly, že se něco

  děje, ale dlouho neměly tušení, kdo

  by to mohl dělat. Policie začala opera-

  tivně získávat další poznatky, až došlo

  na odhalení pachatele.

  „Důvěru zneužívají jen ti největší

  rošťáci bez svědomí. U lidí s postiže-

  ním přitom nepoužívají různé legen-

  dy jako u seniorů, v těchto případech

  se rovnou vetřou do života, protože ti

  lidé potřebují pomoc. Dávejte si proto

  pozor, koho k sobě pouštíte. Si tuaci

  ovlivnil i covid, kdy byl nedostatek

  pracovníků, takže se do systému

  vetřely i kriminální osoby,“ doplňují

  se navzájem oba kriminalisté.

  Z obecných rad pak vyzdvihují

  především obezřetnost. Nenechávat

  nikde v bytě povalovat, nebo do-

  konce ukazovat a půjčovat osobní

  doklady. Totéž platí o přístupových

  informacích k bankovnictví, počítači

  a mobilnímu telefonu. O cennostech

  ani nemluvě. Nemít u sebe zbytečně

  velkou hotovost a snažit se mít vždy

  všechno pod dohledem. Všechno si

  ověřovat a při podezření se nebát

  poradit s rodinou. Máte-li možnost,

  přizvěte si někoho blízkého napří-

  klad k seznámení s novým asisten-

  tem nebo pokud budete uzavírat ně-

  jakou smlouvu. Dávat si velký pozor

  v kybernetickém prostředí, kde po-

  čet případů podvodů neustále roste,

  zejména u investic, a prokazují se

  mnohem hůře než ty osobní.

  V případě, že se vám něco nekalé-

  ho přihodilo v nějakém zařízení, ob-

  raťte se na vedení instituce. Lidé žijící

  samostatně ať neváhají kontaktovat

  Policii České republiky. 

  Důvěru zneužívají

  jen ti největší rošťáci

  bez svědomí. U lidí

  s postižením přitom

  nepoužívají různé

  legendy jako u seniorů,

  v těchto případech se

  rovnou vetřou do života,

  protože ti lidé potřebují

  pomoc. Dávejte si proto

  pozor, koho k sobě

  pouštíte.

• Strana 10

  REFLEKTOR

  Kdo to nezažil,

  nepochopí

  Různé organizace, kterým pomáhá Konto Bariéry,

  si volí emočně zabarvené názvy, jiné nikoliv.

  Neznamená to však, že by se za jejich prací neskrývaly

  silné lidské příběhy. Platí to ioSpolečnosti pro podporu

  lidí smentálním postižením vČeské republice, z. s. –

  pobočný spolek Třebíč, jemuž již léta také slouží

  užitkový vůz zprojektu se společností Globus.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Proč ta zmínka o jménech v úvo-

  du? Za poměrně formálním názvem

  spolku se (vedle desítek dalších)

  odehrává velmi neformální příběh

  manželů Marie Kotačkové (71) Ja-

  roslava Kotačky (75). Těm se v roce

  1974 narodily dcery Denisa a Mari-

  ka, obě s těžkým mentálním a kom-

  binovaným postižením. Péči o ně

  a podpoře lidem v podobné situaci

  zasvětili svůj život, ale jak sami říkají,

  na jeho sklonku, kdy docházejí síly,

  se cítí vyčerpaní a bez podpory státu.

  Mají obavy, co bude dál. Během na-

  šeho povídání se velká vnitřní ener-

  gie a entuziasmus střídaly s úzkostí

  a smutkem.

  Až do roku 1992 paní Kotačková

  chodila vedle péče o své dcery do

  práce. Když se s manželem v době,

  kdy bylo dcerám osmnáct, začali

  shánět po nějakém stacionáři, zjistili,

  že na Třebíčsku žádný není. Podobné

  problémy řešili i další rodiče z okolí.

  Rozhodli se proto založit pobočku

  zastřešující organizace, aby se situa-

  ce změnila k lepšímu.

  Tradiční scénář, který byste jako

  přes kopírák v různých obměnách

  potkali po celé republice. Mnoho

  z rodičů, kteří před třiceti lety s elá-

  nem, i když trochu z nouze, zaklá-

  dali spolky, organizace a neziskovky,

  jsou dnes seniory nebo k tomuto

  věku míří. Mnozí se přitom nemo-

  hou zbavit dojmu, že systém tři de-

  kády hřešil na jejich síly, ale teď není

  připraven je podpořit. „Přitom peču-

  jící rodiče státu ušetří miliony, ne-li

  víc,“ říká pan Kotačka.

  SETKÁNÍ SVÁCLAVEM HAVLEM

  Když paní Kotačková odešla z práce,

  bylo pro ni psychicky náročné věno-

  vat se pouze péči o Mariku a Denisu,

  které mají vedle mentálního postiže-

  ní také poruchu autistického spektra,

  nemluví a občas dostávají epileptic-

  ké záchvaty. Dnes už má především

  Marika navíc problémy i s chůzí

  a motorikou.

  „Prvním úspěchem bylo, když se

  nám po setkání s Václavem Havlem

  podařilo prosadit založení stacioná-

  ře. Byli jsme překvapeni, že po třech

  měsících od naší iniciativy zahájil

  provoz,“ vzpomíná s nadšením paní

  Kotačková a dál radostně líčí aktivi-

  ty třebíčské společnosti na podporu

  lidí s mentálním postižením: „Rych-

  le jsme rozvíjeli naši činnost. Dostali

  jsme klubové prostory a přidávali se

  k nám další lidé. Napojila se i místní

  Charita a založila další stacionář –

  Úsměv. Musím ale dodat, že my na

  rozdíl od nich nemáme žádnou regis-

  trovanou sociální službu. Věnujeme

  se klubové, zájmové a volnočasové

  činnosti, pořádáme různé pobyty

  a výlety. I když se zároveň snažíme

  také o zlepšování kvality života sa-

  Prvním úspěchem bylo, když se

  nám po setkání s Václavem Havlem

  podařilo prosadit založení stacionáře.

  Byli jsme překvapeni, že po třech

  měsících od naší iniciativy

  zahájil provoz.

• Strana 11

  11

• Strana 12

  REFLEKTOR / PÉČE O LIDI S POSTIŽENÍM

  motných lidí s mentálním postiže-

  ním a jejich rodin,“ vysvětluje paní

  Kotačková a její manžel dodává, že

  v tom zároveň tkví úskalí s financo-

  váním: „Jelikož nejsme poskytovatel

  sociální služby, nedostáváme dotace.

  Žijeme z darů od sponzorů a nada-

  cí, jako je třeba Konto Bariéry. Další

  možností je podávání projektů, což je

  velmi náročné a musíte si uvědomit,

  že zatímco jinde to dělají školení pro-

  fesionálové, tady to po večerech sepi-

  sují neškolení rodiče, kteří mají jinak

  svých starostí dost. Nehledě na to, že

  naše generace se u toho musela ještě

  naučit poprat s novou technikou…“

  Důkazem, že Kotačkovi moderní

  technologie ovládli, je fakt, že Konto

  Bariéry našli na internetu. „My mu-

  síme pořád hledat nějaké zdroje. Paní

  Jirků je úžasná a všichni lidé kolem

  ní taky,“ říká se slzami dojetí v očích

  paní Marie a dodává: „Před deseti lety

  nám pomohla získat auto, co nám do-

  dnes úžasně slouží při akcích našeho

  společenství. Do té doby se musela

  používat auta jednotlivých členů.“

  Členů má zmíněné společenství

  sto padesát. Počítají se mezi ně jak

  samotní lidé s postižením, tak je-

  jich blízcí. Pan Kotačka odhaduje,

  že v rámci okresu ale žije zhruba

  dvojnásobek osob, kterých se tato

  problematika týká. Objevují se prý

  noví a mladší, ale jinak členská zá-

  kladna spolku celkově stárne, ně-

  kterým „klientům“ je i přes padesát

  let. O společné zážitky a vzpomínky

  však rozhodně není nouze.

  ŽIVOT KOMUNITY

  Klub pořádá každotýdenní setkání,

  pravidelné výlety, společná grilová-

  ní, kulturní akce, turnaje v bowlingu

  nebo rehabilitační a ozdravné poby-

  ty u moře. „Navštěvují nás i známé

  tváře, jako třeba herec a moderátor

  Vlasta Korec nebo zpěvačka Hei-

  di Janků. Kdysi i Václav Havel nebo

  paní Dana Zátopková. Vzpomínám si,

  jak jeden chlapec panu prezidentovi,

  který už byl hodně nemocný, přál

  hodně zdraví a on ho tak dobrácky

  pohladil a říkal: Díky, hochu, ale lepší

  už to asi nebude. Pár měsíců nato ze-

  mřel. Těší nás jejich zájem a že váží

  cestu až k nám, protože, co si bude-

  me povídat, jsme tu trochu stranou.

  Největší akcí je pak ples, kam zavítá

  i přes tři sta lidí. Donedávna se nám

  do něj i dalších akcí dařilo zapojovat

  studenty z místní zdravotní školy.

  To považujeme za nejlepší formu

  integrace. Víte, u našich dětí nelze

  očekávat, že se zapojí do společnos-

  ti ve škole jako třeba vozíčkáři, ale

  na těchto neformálních setkáních

  je úžasné vidět, jak se všichni baví.

  Mladá hezká děvčata vedle našich

  dětí. Navzájem se poznají a pevně

  věříme, že takové zkušenosti pak

  budoucí zdravotnice dokážou pře-

  nést do své profese,“ líčí Marie Ko-

  tačková, která lituje, že po změně

  vedení zdravotnické školy se spolu-

  práce momentálně přerušila.

  Vzájemné poznání obou světů je

  přitom velké a klíčové téma. „Bez

  osobní zkušenosti si to nikdo nedo-

  vede představit. Třeba politici, kteří

  moji ženu a další zástupce vlídně při-

  jmou, ale nic nechápou, by si to měli

  přijít vyzkoušet, byť na jediný den.

  Do toho se ale nikomu nechce,“ říká

  pan Jaroslav Kotačka, který během

  našeho povídání průběžně odbíhá do

  domu za dcerami, které o návštěvě

  sice vědí, ale nejeví o naši přítomnost

  zájem. Dům se zahradou stojí na úpl-

  ném okraji města a podle slov obou

  manželů je to jejich oáza a útěk před

  lidmi. Nechtěli už poslouchat ne-

  ustálé narážky, urážky a poznámky

  od sousedů. „V naší situaci se musíte

  smířit s tím, že vás okolí nepřijme,

  což se bohužel týká i vlastní rodiny,“

  vypráví s pohnutím v hlase paní Ko-

  tačková.

  Ohromně vděčná za podporu je

  svému manželovi i téměř stole-

  té mamince, která s nimi také bydlí

  a o niž se rovněž stará. Vrací jí tak

  podporu, které se jí dostávalo dříve

  při péči o vlastní dcery. „To, že jsem

  někdy mohla na nějaká politická jed-

  nání a konference, třeba i na několik

  dní, je jejich zásluha. Kromě nich je

  nám blízká ještě jedna rodina man-

  želů z Ukrajiny, co už v Čechách žijí

  a pracují dvacet let. Ti nás pravidel-

  ně navštěvují, pomáhají nám a jejich

  děti jsou pro nás jako vnoučata, která

  nikdy mít nebudeme. Však nám také

  říkají babičko a dědo, píší nám z do-

  volené a dávají dárky. Je to krásné

  a moc si toho vážíme,“ říká paní Ma-

  rie opět se slzami v očích.

  HAPPY END CHYBÍ

  Bylo by hezké končit naše povídání

  optimisticky, ale bylo by to faleš-

  né vykreslení myšlenek lidí, kteří

  svým životem dokazují velkou sílu,

  ale zároveň jsou plni úzkosti. Snad

  každý, kdo má potomka, si dovede

  představit, jaké obavy o budoucnost

  svého dítěte rodič má. Těžko přeno-

  sitelná je už zkušenost, když víte, že

  bez vaší péče je téměř jistě odsou-

  zeno k záhubě. Ano, zní to tvrdě, ale

  Navštěvují nás i známé

  tváře, jako třeba herec

  a moderátor Vlasta Korec

  nebo zpěvačka Heidi

  Janků. Kdysi i Václav

  Havel nebo paní Dana

  Zátopková.

  Manželé Kotačkovi

  zasvětili svůj život

  péči o své dcery

  a pomoci lidem

  v podobné situaci.

• Strana 13

  Podvodné

  jednání

  Při platbě v hotovosti se pokladní

  přepočítala a vrátila mi zpět více, než

  měla. Rozdíl pokladny by platila ze

  svého. Upozornila jsem ji na omyl

  a přeplacenou částku vrátila. Velmi

  děkovala. Připadá mi to samozřejmé,

  ale z jejích slov vyplynulo, že tomu

  tak není.

  V obchodě někdy nalézám prázdné

  obaly od sušenek, bonbonů i krabič-

  ky či skleničky od malého pitíčka.

  Někdo mlsal nebo pil na účet jiného.

  Na benzinových pumpách jsou dnes

  již kamery, takže hříšníka, který by

  načerpal plnou nádrž a chtěl odejet

  bez placení, brzy odhalí.

  Nerozumím tomu. Jak může někoho

  těšit, že ošidil někoho jiného, mít ra-

  dost z toho, že někoho podvedl, a ten

  za něj musí ještě navíc platit.

  Na silnici jsem hodně. Základním

  pravidlem je předvídat, co udělají jiní.

  Často mě někdo předjíždí vysokou

  rychlostí v naprosto nepřehledné

  situaci a riskuje tak život nejen svůj,

  ale i můj a případného protijedoucího

  řidiče. A já pak v klidu za dodržování

  rychlosti dojedu piráta silnic za pár

  desítek kilometrů a přemýšlím, kolik

  lidí ještě svojí bezohledností ohrozil.

  Každé zvířecí společenství – smečka,

  stádo, hejno – má svá pravidla a jed-

  notliví členové je respektují. Pravidla

  jsou proto, aby jednotliví členové

  přežili, měli potomstvo a druh nevy-

  hynul.

  Podvody hovoří o neúctě k druhému

  člověku, o nerespektování pravidel

  lidského společenství. Anarchie nikdy

  nevedla k dobru. Na ty, kteří jednají

  podvodně, přijde trest ve formě pokuty,

  soudu atp. Nemohu změnit svět, ale

  mohu změnit sebe. Budu-li respekto-

  vat ostatní, mít k nim úctu a chovat se

  k nim slušně, mohu alespoň pomoci

  změnit lidi okolo sebe. A pokud nás

  bude hodně, třeba bude svět lepší.

  

  Autorka je lékařka,

  členka Rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  13

  realita je taková. A bohužel při našich

  reportážích taková slova slyšíme čím

  dál častěji.

  Rodiče vědí, že brzy budou péči

  potřebovat i oni sami, ale místo toho

  musí řešit náročnou a zhoršující se

  péči o vlastní děti. Ty si přitom jen

  tak na někoho nezvyknou. „Nemůže-

  te je bezstarostně svěřit do péče ko-

  mukoliv. Někoho prostě nepřijmou.

  A když ho přijmou, musí znát a vy-

  cítit jejich potřeby, protože si o nic

  nedokážou říct. Umístíte-li je do po-

  bytového zařízení, je to jejich konec.

  Je hezké, když některé organizace

  nabízejí asistenční služby, ale kromě

  toho, že jich tady není dost, jde pře-

  devším o to, že pečující musí navázat

  velmi křehké pouto s klientem, což

  se nestane jen tak s každým a hned.

  Potřebovali bychom, aby existovaly

  domovy se službami pro stárnoucí

  rodiče i jejich potomky s postižením.

  Ale takové neexistují, nebo o nich

  nejsou dobře dostupné informace.

  Jen za poslední rok v našem okolí

  zemřelo pět pečujících rodičů a je-

  jich partneři se na nás obracejí se

  zoufalou otázkou, co mají dělat. Jsem

  ráda, když alespoň někdy dokážeme

  poradit. Řešení není ani sourozenec

  bez postižení. Jednak nemůžete spo-

  léhat na to, že se o svého bratra či

  sestru s postižením jednou opravdu

  postará, ale hlavně je velmi proble-

  matické na své dítě takový závazek

  přenést. Máme tu případ, kdy paní

  má nemocné klouby, syn je s kom-

  binovaným postižením na vozíku

  a u manžela se rozjela Alzheimero-

  va choroba,“ popisuje emotivně paní

  Kotačková a její manžel vše uzaví-

  rá: „Neexistuje místo, kde by se jim

  všem dostalo vyhovující péče, a při-

  tom mohli zůstat společně. Stát by

  tohle měl podchytit, jedná se o niž-

  ší tisíce lidí v každém kraji, to snad

  není neřešitelné. Třeba skrze nějaké

  komunitní domy se službami. Nelze

  to nechat na neziskovkách a dobro-

  volnících. Přesvědčit o tom lidi řídící

  tento stát je také jeden z úkolů orga-

  nizací, jako je ta naše. Jedná se o vel-

  mi naléhavou věc.“ 

• Strana 14

  REFLEKTOR / NÁVRATY PO TĚŽKÉ NEMOCI

  Dopředu mě

  hnala vnitřní síla

  Lékaři jí nedávali takřka žádnou

  šanci na přežití avjejí uzdravení

  věřili jen ti nejbližší. Řeč je

  oPavlíně Malé, mladé ženě, která

  se znenadání ocitla na tenké

  hranici mezi životem asmrtí.

  Do té doby pevné zdraví ji zradilo

  vlistopadu 2018. Všechno

  začalo silným kašlem

  atěžkým zápalem plic.

  Text: ANDREA SKALICKÁ

  Foto: MILAN JAROŠ

  První náznaky onemocnění zazna-

  menala Pavlína už v říjnu, v době,

  kdy spolu s rodiči a přítelem letěla na

  dovolenou do Egypta. „Už před odle-

  tem se mi dcera zmínila, že cítí tlak

  na plicích, jako by tam měla cihlu,“

  vybavuje si dnes její maminka Dáša.

  Okamžiky, na které rodina nikdy

  nezapomene, se ale začaly odehrá-

  vat teprve po návratu domů. O ví-

  kendu se Pavlíně udělalo náhle špat-

  ně a prokašlala celou noc. Otec ji tak

  v neděli vezl narychlo na pohotovost.

  I přes nasazená antibiotika se ale

  Pavlínin stav velmi rychle zhoršoval.

  V pondělí ji praktická lékařka posla-

  la rovnou do nemocnice v Chrudimi.

  „V úterý ji dali na JIP, v kritickém sta-

  vu ji pak převezli na ARO do Pardu-

  bic. Bylo jí ale stále hůř, plíce jí začaly

  selhávat,“ vzpomíná tatínek Pavel

  a dodává, že urychleně potřebova-

  la napojit na ECMO, tedy mimotělní

  podporu oběhu. „Tehdy jí šlo o život

  poprvé. Lékaři z Pardubic se dokon-

  ce obávali, že dcera převoz do Vše-

  obecné fakultní nemocnice v Praze

  nepřežije,“ shodují se dnes rodiče. Po

  připojení na ECMO se začal Pavlínin

  stav konečně zlepšovat a rodiče za-

  čali věřit, že se vše obrací k dobré-

  mu.

  KRVÁCENÍ DO MOZKU

  O pár dnů později jim ale po půlnoci

  volali z nemocnice velmi nepřízni-

  vou zprávu, že u jejich dcery došlo

  vlivem ředění krve k rozsáhlému kr-

  vácení do mozku. Několikahodino-

  vou operaci mozku podstoupila Pav-

  lína ve Fakultní nemocnici v Motole.

  „Po ní nám lékaři sdělili, že nemá

  takřka žádnou naději na přežití. A že

  pokud přežije, bude potřebovat stá-

  lou péči a do normálního života se už

  nevrátí,“ vzpomínají na těžké chvíle

  rodiče.

  V Motole byla Pavlína v umělém

  spánku a z toho, co se kolem ní ode-

  hrávalo, si nic nepamatuje. Rodiče

  za ní ale denně jezdili, vyprávěli jí

  o tom, co se děje doma, snažili se jí

  dodat sílu. Navzdory velmi nepřízni-

  vým vyhlídkám věřili, že jejich dcera

  si svůj život vybojuje. Její pooperač-

  ní stav se pomalu zlepšoval, a tak se

  lékaři rozhodli ji probudit z umělého

  Díky silné vůli

  i dobré kondici

  se Pavlína

  zotavuje.

• Strana 15

  15

  spánku. „Pamatuju si z toho jen tmu

  a pak světlo na konci tunelu. Těžko

  se to popisuje, ale bylo mi nesmírně

  příjemně. Jen mi bylo líto lidí, kteří

  mě v tu chvíli viděli. Prý jsem tehdy

  otevřela oči, ale se svým okolím ne-

  komunikovala, jen jsem ležela,“ popi-

  suje okamžik probouzení Pavlína.

  DLOUHÁ CESTA

  KPRVNÍM KROKŮM

  Po hospitalizaci v Motole hledali ro-

  diče pro svou dceru následnou in-

  tenzivní péči. Po první velmi nepří-

  jemné zkušenosti v Praze, kde ležela

  často nepřikrytá mezi devadesáti-

  letými lidmi, ji převezli do zdravot-

  nického zařízení Chronicare v Nym-

  burku. Výživu přijímala hadičkou

  vedoucí do nosu, měla tracheostomii

  a sama se nedokázala ani posadit.

  „Dostala pokoj hned naproti ses-

  třičkám, takže ji měly stále na očích

  a mohl k ní i její přítel. Vystavili jsme

  jí tam fotky z doby, kdy byla zdravá,

  aby i personál viděl, jak žila předtím,“

  líčí maminka.

  Po těžké operaci mozku nemohla

  Pavlína se svým okolím komuniko-

  vat jinak než mrkáním. „Jedna ses-

  třička se mě ptala, kolik mám sou-

  rozenců a jestli jsou to kluci nebo

  holky. V duchu jsem si říkala, že je

  hrozně zvědavá, ale ona testovala

  mou paměť,“ vzpomíná. Nikdo totiž

  tehdy nevěděl, nakolik krvácení do

  mozku ovlivnilo Pavlínin intelekt.

  „Nikdy také nezapomenu na chvíli,

  kdy dcera dostala do ruky molitano-

  vý míček a najednou ho v levé ruce

  trochu stiskla. Byla to známka toho,

  že svaly můžou opět fungovat,“ líčí

  maminka Dáša.

  V Nymburku ale Pavlína mohla

  zůstat jen měsíc. Rodiče proto zažá-

  dali o pobyt v Rehabilitačním ústavu

  v Kladrubech. Nebylo tu ovšem mís-

  to hned, a tak Pavlínu na tři týdny

  převezli ještě na Kliniku rehabilitač-

  ního lékařství ve Fakultní nemocnici

  v Hradci Králové. I tady dělala po-

  kroky, i když byla stále velmi slabá.

  Nohy jí nesloužily a pohybovala se

  na vozíku. „Jednou přivezli vysoké

  chodítko, Pavlínka se zapřela ru-

  kama a udělala prvních pár kroků.

  Vyběhl se na to podívat i pan doktor

  se sestřičkami a všichni jí nadšeně

  tleskali,“ vzpomíná s dojetím v hlase

  maminka Dáša a pokračuje ve vy-

  právění: „Později nám lékaři řekli,

  že přežila i díky tomu, že měla velmi

  dobrou kondici. I proto jsem jí poz-

  ději v Kladrubech nad postel vysta-

  vila stříbrnou medaili z mistrovství

  světa, kterou vybojovala ve skupi-

  nových tancích v jazzdance,“ vypráví

  Dagmar. I když to měla z Trpišova

  u Slatiňan, kde rodina žije, přes sto

  kilometrů, byla u své dcery denně.

  KONEČNĚ DOMA

  V Kladrubech si Pavlína pobyla

  tři měsíce a rehabilitační zařízení

  opouš těla v červnu 2019 s pomocí

  chodítka. Vozík už nechtěla ani vidět.

  I doma dělala všechno pro to, aby se

  její stav dál zlepšoval. Rodiče jí zaří-

  dili individuální rehabilitaci, včetně

  Dostala pokoj hned

  naproti sestřičkám, takže

  ji měly stále na očích

  a mohl k ní i její přítel.

  Vystavili jsme jí tam

  fotky z doby, kdy byla

  zdravá, aby i personál

  viděl, jak žila předtím.

• Strana 16

  REFLEKTOR / NÁVRATY PO TĚŽKÉ NEMOCI

  logopedie, ergoterapie a dechové re-

  habilitace. Doma s ní zůstal na ošet-

  řovačce táta.

  Po nějaké době následoval lá-

  zeňský pobyt v Janských Lázních,

  později i v Hamzově léčebně v Luži.

  Všude pracovala na 150 procent –

  a vyplatilo se. Pravou stranu těla má

  sice stále slabší, ale dávno už cho-

  dí a sportuje. Z obývacího pokoje jí

  rodiče udělali v podstatě tělocvičnu.

  Pořídili jí běhací pás i trenažér na

  kolo, dostala i nejrůznější činky, bosu

  nebo boxovací pytel. „Svou vnitřní si-

  lou jsem se z toho dokázala doslova

  vyhrabat. Také rodiče pro mě udělali

  maximum. Kdyby se za mě nervali,

  nechodila bych, tím jsem si jistá,“ vy-

  práví Pavlína, která se postupně také

  vrátila do školy. První rok magister-

  ského studia oboru nutriční tera peut

  na 1. lékařské fakultě UK si sice roz-

  ložila na dva, ale daří se jí držet tem-

  po s ostatními studenty.

  VIDĚT SVĚT

  Po původu nákazy, která Pavlínu

  vážně ohrozila na životě, pátrali ro-

  diče dlouho, ale marně. Teoreticky

  za ní mohl stát i její výlet do Keni,

  kde ji v únoru roku 2018, tedy půl

  roku před prvními příznaky nemo-

  ci, do krve škrábla opice. Žádná la-

  boratoř, v níž její krev testovali, ale

  tuto domněnku nepotvrdila. A pátrat

  po příčině nemoci je dnes už vlast-

  ně zbytečné – nic z toho, čím si dnes

  osmadvacetiletá žena prošla, se stej-

  ně vrátit nedá. Přesto té zkušenosti

  nelituje. „Beru to jako něco, co se

  mělo stát,“ říká rozhodně.

  Aktuálně Pavlína pracuje na tom,

  aby se jí lépe psalo. I když jí psaní

  levou rukou při rehabilitacích docela

  šlo, rozhodla se, že zůstane pravač-

  kou. „Chtěla jsem, aby bylo všechno

  jako dřív. V tomto případě to byla asi

  trochu chyba, teď se mi špatně píše

  oběma rukama,“ ukazuje mi Pavlína

  svůj cvičný sešit. „Stále píšu velmi

  pomalu rukou i na počítači, na tom

  ještě musím zapracovat,“ plánuje

  slečna, která se spolu se svým pří-

  telem Filipem znovu vrátila k milo-

  vanému cestování. Letos spolu byli

  v Polsku, v Rakousku i na horách ve

  Špindlerově Mlýně. „Miluju přírodu,

  ráda bych bydlela na vesnici a měla

  šťastnou rodinu. Chci vidět svět, ces-

  tovat a zvládnout i ferraty,“ líčí svoje

  přání do budoucna.

  I když je její chůze ještě trochu ne-

  jistá a na kole potřebuje oporu, aby ne-

  spadla, je nanejvýš jasné, že svých snů

  docílí. Pavlína se totiž nevzdává. 

  Domácí

  posilovna je pro

  rekonvalescenci

  zásadní.

  Lékaři dodnes

  neodhalili příčinu

  potíží, které

  mladou ženu

  málem připravily

  o život.

• Strana 17

• Strana 18

  REFLEKTOR / CYKLISTIKA BEZ BARIÉR

  V pohybu za kolem

• Strana 19

  19

  Martin Petrásek má od dětství svalovou dystrofii

  Duchennova typu. Sám už není schopen

  aktivního pohybu, atak mezi jeho oblíbené činnosti

  patří cyklistické výlety smaminkou,

  která ho ve speciální sedačce vozí za svým kolem

  na elektrický pohon. Na nový stroj jim přispěl

  společný projekt Konta Bariéry aspolečnosti

  Škoda Auto – Cyklistika bez bariér.

• Strana 20

  REFLEKTOR / CYKLISTIKA BEZ BARIÉR

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  V domku pod lesnatou strání ne-

  daleko Vrchlabí žije Martin (27) se

  starším bratrem Davidem a mamin-

  kou Pavlínou (57). Ta se péči o své-

  ho druhorozeného věnuje prakticky

  nonstop. Společné výpravy do pří-

  rody patří k nejhezčím společným

  aktivitám. Martin není těžký, a tak

  ho poměrně snadno v náruči přen-

  dá z elektrického vozíku do přívěsné

  sedačky. Podstatně náročnější je pak

  jízda v kopcovitém terénu, tak typic-

  kém pro tento kraj. Není proto divu,

  že už v minulosti paní Pavlína sáhla

  po kole s elektrickým pohonem. To

  však dosloužilo, a tak přišlo nedáv-

  no na řadu pořízení nového – lepší-

  ho a spolehlivějšího od české firmy

  Leader Fox.

  PŘÍRODA NA DOSAH

  „Žijeme tady v přírodě devět let. Mar-

  tinovi to svědčí, má totiž i problémy

  s dechem. Konto Bariéry nám už

  kdysi přispělo na vybudování bezba-

  riérového příjezdu k domu, tak jsme

  si dovolili požádat tentokrát znovu.

  Kolo stojí přes padesát tisíc, což by

  pro nás byla v aktuální situaci nedo-

  sažitelná částka. Hledali jsme, kdo by

  nám mohl pomoci. U jiných subjek-

  tů jsme nezřídka narazili na fakt, že

  podporu adresují lidem do dvaceti

  šesti let,“ vypráví paní Pavlína.

  Z nového kola jsou oba nadšení.

  Když to zdraví dovolí, ujedou bě-

  hem prázdnin třeba tři sta kilome-

  trů. Otázka zdraví přitom platí pro

  oba. Martin má nadměrnou únavu,

  což patří k primárním projevům

  jeho diagnózy, jeho maminka si zase

  uvědomuje přibývající léta. Otevřeně

  mluví o svých obavách: „To víte, že

  musím myslet i na to, aby se něco

  nestalo se mnou. Musím se šetřit,

  abych mu vydržela co nejdéle. Před-

  stava, že se mnou někde sekne in-

  farkt, je příšerná, protože Martin by

  si nedokázal ani sám přivolat pomoc.

  Potřebuje přitom neustálou péči. Je

  závislý na dýchacím přístroji. I tako-

  vé věci se mi honí hlavou, než šlápnu

  do pedálů, ale i doma, kde tedy na-

  štěstí bydlí také syn David, který pra-

  cuje z domova. Na delší výpravy už

  bych sama nejela. Nové kolo ujede až

  sedmdesát kilometrů, ale to my urči-

  tě neujedeme, spíš tak třetinu.“

  END DUCHENNE

  Dálek se však rozhodně nestraní.

  Kdysi autem navštívili Amsterodam,

  letecky zase Řím, kde se Martin

  účastnil konference o Duchennově

  svalové dystrofii. Pomáhá totiž při

  fungování pacientské organizace

  End Duchenne, kterou jeho mamin-

  ka založila. „Pomáhám s administra-

  tivou, vyhledávám informace, ske-

  nuji fotky a podobně,“ říká Martin,

  který vystudoval praktickou školu

  na Obchodní akademii Olgy Havlové

  v Janských Lázních. Počítač ovládá

  očima a myší.

  Jelikož má špatný a velmi specific-

  ký úchop, spolupracuje momentálně

  s libereckou Technickou univerzitou

  na vývoji nové, speciálně na míru

  tvarované pomůcky. Sebelepší ovlá-

  dání očima totiž nikdy nenahradí byť

  jen jediný funkční prst.

  „Jsem ráda, že je Martin v mezích

  možností aktivní, že se třeba účastní

  i různých setkání. Myslím si, že nic

  nenahradí osobní setkání s člově-

  kem, kterého se handicap bezpro-

  středně týká. Je to pro pochopení

  důležitější než tisíce slov. Prosadit

  určité věci zlepšující jejich život je

  přitom velmi obtížné,“ konstatuje

  paní Pavlína a naráží tak především

  na potíže s legislativou, která by

  vhodně podpořila domácí péči. Ne-

  Paní Pavlína

  má obavy nejen

  osvého syna, ale

  iosebe, aby mu

  vydržela být co

  nejdéle oporou.

  Martin v rámci

  možností pomáhá

  s chodem

  pacientské

  organizace.

• Strana 21

  21

  hledě na zoufalou nepodporu peču-

  jících rodičů.

  UKÁZAT CESTU

  Svoje zkušenosti získali i při snaze

  prosadit pro Martina dýchací pří-

  stroj, který by nebyl napojen na tra-

  cheotomii. „Když začal mít Martin

  problémy s dechem, hledali jsme

  řešení, jak to udělat, aby nemusel

  být trvale napojen na přístroj. Ze za-

  hraničí jsem věděla, že to jde. Čes-

  ké zdravotní pojišťovny ale dýchací

  přístroje bez tracheotomie nehradily

  a lékaři se tomu také bránili. Hlavně

  ze strachu. Ohromně nám nakonec

  pomohl jeden lékař z Belgie, jehož

  jsem kontaktovala. Martin byl tou

  dobou už v hrozném stavu, nespal,

  hubnul. Lékař z Belgie přiletěl na

  náklady kliniky a věnoval Martinovi

  vhodný ventilační přístroj pro pod-

  poru dýchání neinvazivní přetlako-

  vou metodou, takže Martin nemusel

  podstoupit tracheotomii. Martin se

  tak stal prvním člověkem v České

  republice, který je s touto diagnózou

  ventilovaný tímto neinvazivním způ-

  sobem. Ukázal cestu. A naší pacient-

  ské organizaci se to podařilo prosadit

  u zdravotních pojišťoven, což pova-

  žuji za náš největší úspěch,“ vypráví

  se zápalem paní Pavlína.

  Ráda by ještě pohnula s podporou

  pečujících. Omlouvá se Martinovi,

  že to není nic proti němu, ale pros-

  tě se už cítí vyčerpaná. „Patnáct let

  jsem neměla jediný den volna. Je-

  dete tři sta šedesát pět dní v roce,

  dvacet čtyři hodin denně. Vstáváte,

  zařizujete, pečujete. Do práce ne-

  můžete, peníze nemáte. I kdyby

  se stalo, že by stát začal podporo-

  vat domácí pečující, tak na vesnici

  odpovídající externí služby těžko

  najdete. Třicet let se o domácí péči

  mluví, ale realita je taková, že lidé

  s potřebou péče 24/7 jsou mimo

  systém. Ani nejvyšší stupeň pří-

  spěvku na péči nepokryje více než

  čtyři hodiny péče denně,“ stýská si

  žena, která popisuje prakticky totéž,

  co všichni rodiče v její situaci. Nikdo

  ji však rozhodně nemůže podezírat

  z toho, že by jen pasivně čekala na

  změnu. Ona i její syn se aktivně

  snaží na situaci upozorňovat. Martin

  třeba i prostřednictvím kresleného

  humoru, který vymýšlí a o jehož

  realizaci se pak stará známý hu-

  morista Petr Urban.

  Důležité je neztrácet elán. Martin

  síly nazbyt nemá, ale přesto plánuje

  na příští rok výlet do solné jeskyně

  u rakouského Salcburku. On i ma-

  minka vědí, že to bude opravdová

  výzva plná improvizace a složitostí,

  ale už teď se na ni těší. 

  Přesun do vozítka

  je vcelku rychlý,

  apak hurá na

  cesty!

  Martin je

  průkopníkem

  neinvazivní plicní

  ventilace vČR.

  Kolo stojí přes padesát tisíc,

  což by pro nás byla v aktuální situaci

  nedosažitelná částka. Hledali jsme,

  kdo by nám mohl pomoci.

• Strana 22

  REFLEKTOR / FOTOREPORTÁŽ

  Paddluj

  bez hranic!

  Na druhém ročníku akce

  na Orlíku zdílny Na nohou

  bez nohou se sešlo na

  30 handicapovaných nadšenců.

  Prvotřídní počasí análada,

  včetně utopené anásledně

  profesionálně vylovené protézy

  jednoho zpaddleboardistů,

  to vše bylo zárukou přátelské

  atmosféry výjimečné sportovní

  akce, tradičně podpořené

  partnerskou společností

  Ottobock.

  Foto: MILAN JAROŠ

• Strana 23

  23

• Strana 24

  REFLEKTOR / AKTIVNĚ S VOZÍKEM

  Spolek Aktivně svozíkem

  motivuje apomáhá

  získat sebevědomí

  Ilidé se zdravotním hendikepem se mohou

  věnovat sportu jako kdokoliv jiný, radovat se

  zvítězství nebo lítostivě prožívat prohru. Přivést

  ke sportu váhavé vozíčkáře se už deset let snaží

  Ivan Nestával, který navíc před čtyřmi lety založil

  českobudějovický spolek Aktivně svozíkem. Letošní

  léto nachystali několik zdařilých sportovních akcí,

  které se konaly tradičně vHluboké nad Vltavou.

  Proto uspořádali první ročník

  Aktivity kempu, kombinovaného

  sportovního soustředění pro mla-

  dé a začínající vozíčkáře. Čtyři dny

  v Třeboni obsahovaly plavání, florbal,

  nováčci byli mezi zkušenými, plno

  inspirace a motivace. „Tehdy jsme

  si uvědomili hodně věcí a tenhle náš

  druhý počin byl myslím skutečný

  základní kámen našeho současného

  spolku Aktivně s vozíkem.“

  Lidé kolem parasportu začali for-

  mulovat cíle a snažili se dál vyvíjet

  činnost aktivisticky, tedy bez právní

  subjektivity. „Té jsme se dlouho brá-

  nili, protože jsme znali pár spolků,

  u kterých jsme nebyli přesvědčeni

  o jejich čistotě. Byli jsme stále ne-

  závislí aktivisti, kteří jdou za svým

  přesvědčením. Časem nás tato do

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: MILAN JAROŠ

  AARCHIV AKTIVNĚ SVOZÍKEM

  Spolek Aktivně s vozíkem vznikl

  na základech uplynulých aktivistic-

  kých let. „V roce 2013 jsme se sy-

  nem Ivanem, který je po autoimu-

  nitním onemocnění na vozíku, přišli

  mezi komunitu paraflorbalistů,“ vy-

  práví Ivan Nestával. „Seznámil jsem

  se tak se Zbyňkem Sýkorou a Mírou

  Šperkem, dvěma aktivními vozíč-

  káři. Kluci měli snahu rozvíjet pa-

  rasport, což se stalo velmi rychle

  i mým tématem.“

  ZDAŘILÁ PREMIÉRA

  Ivan Nestával zdůrazňuje, že bylo

  a stále je potřeba parasport propago-

  vat, přivádět do něj nováčky, získat si

  pozornost diváků a zajišťovat finanč-

  ní prostředky. To všechno je velice

  propojené, když se parasport před-

  staví jako atraktivní aktivita. V roce

  2014 uspořádali v Českých Budějo-

  vicích velký turnaj play-o extraligy

  paraflorbalu a na tribunách se vystří-

  dalo 3 000 diváků, žáků a studentů

  z Budějovic.

  Povedenou akci provázela velká

  propagace, reportáž v České televizi,

  billboardová kampaň, večírek s kon-

  certem a rautem, medaile předávali

  paní Božena Jirků a senátor Tomáš

  Jirsa. „Byl to náš první počin, na kte-

  rý si občas rádi vzpomeneme. Poví-

  dali jsme si se Zbyňkem o tom, jak

  kluci pomohli synovi, že ho naučili

  sportovat. Zbyněk vyprávěl o svých

  mentorech, kteří mu sportem uká-

  zali nový směr. Cítili jsme potřebu

  společnosti vrátit pomoc, se kterou

  jsme se setkali.“

  Ivan Nestával

  založil před lety

  idíky synovi

  spolek Aktivně

  svozíkem, který

  pomáhá lidem

  shendikepem

  plnit sny.

• Strana 25

  25

  jisté míry pohodlná, zábavná a nezá-

  vislá forma práce začala brzdit, tak

  jsme založili spolek Aktivně s vozí-

  kem. Stále jdeme za svým cílem, čili

  předkládáme veřejnosti téma života

  aktivních vozíčkářů a tím odbourá-

  váme předsudky a motivujeme i in-

  spirujeme neaktivní vozíčkáře.“

  ZÁLOŽKA PARASPORT

  Ale už před založením samotného

  spolku se jim dařily různé aktivity,

  také v mediální oblasti. „Tři a půl roku

  jsme spravovali záložku Parasport

  na jednom ze tří nejvýznamnějších

  zpravodajských portálů. Usilovali

  jsme o to dva roky a povedlo se. Se-

  hnali jsme prostředky, šikovné lidi

  a každý týden vydávali do veřejného

  prostoru vedle největších běžných

  sportů několik článků z prostředí

  parasportu. Parta mladých reportérů

  pod vedením profesionálky Vero-

  niky Mackové vytvářela články se

  zajímavou čtenářskou sledovaností,

  do projektu se zapojily parasportov-

  ní komunity. Záložku Parasport po-

  važuju za náš tehdejší nejúspěšnější

  projekt,“ říká Ivan Nestával. „Úspěšné

  byly také naše billboardové kampaně

  ,Děláme věci stejně jako vy…‘, které

  vděčí za úspěch grafikovi a našemu

  kamarádovi Pavlu Kubešovi, který je

  Stále jdeme za svým cílem,

  čili předkládáme veřejnosti

  téma života aktivních vozíčkářů

  a tím odbouráváme předsudky

  a motivujeme i inspirujeme

  neaktivní vozíčkáře.

• Strana 26

  REFLEKTOR / AKTIVNĚ S VOZÍKEM

  nezištným tvůrcem celého vizuálu

  našeho spolku,“ dodává.

  VOZÍČKÁŘI SPÁDLEM

  Spolu se společností Ultina dali

  vzniknout novému vozíčkářskému

  sportu parapaddleboardingu, před

  několika lety v něm uspořádali prv-

  ní závody, které se konaly v Hlubo-

  ké nad Vltavou. Parapaddleboarding

  žije a získává si nové příznivce i díky

  natočenému dokumentárnímu filmu

  73 000 záběrů.

  Vedení Hluboké nad Vltavou v čele

  se starostou Tomášem Jirsou je-

  jich aktivitám fandí. I proto se daří

  iniciativě nazvané Hluboká fan-

  dí parasportu, která členy spolku

  v posledních letech asi zaměstnává

  nejvíc. Jde o seriál závodů a turnajů

  o Pohár města v tenisu, handbike,

  basketbalu 3x3, florbalu 3x3, ryba-

  ření, paddleboardingu a běh Wings

  for Life AppRun. Všechno odstarto-

  valy zmíněné parapaddelboardové

  závody v září 2019, další parasporty

  se přidaly následující rok, posledním

  přírůstkem byl v roce 2022 závod

  handbiků. Vše se odehrává na Hlu-

  boké na atraktivních místech, která

  jsou oblíbená veřejností. „I to je náš

  cíl – ukazovat aktivní vozíčkáře při

  sportu. Sport je ideální komunikační

  prostředek. Mozek nám dává skoro

  stejné pocity, a jestli u něj sedíš nebo

  stojíš na nohou, je jedno. Na Hlubo-

  kou jezdí legendy parasportu, noví

  lídři i nováčci, a je proto na co a na

  koho se koukat. Naším mottem je

  Sportujeme stejně jako vy.“

  KRESLENÍ HRDINOVÉ

  Spolek Aktivně s vozíkem je záro-

  veň i členem spolku Karlův Hrádek,

  jehož členové pracují na zpřístup-

  ňování středověké zříceniny a tahle

  neobvyklá činnost je moc baví. Kon-

  cem prázdnin zde bylo naplánová-

  no benefiční divadelní představení.

  „Nyní pracujeme na animovaném

  výchovném seriálu nazvaném Naše

  cesta. Jde o tři skutečné příběhy vo-

  zíčkářů, seriál vzniká ve spolupráci

  s Jihočeským krajem a bude použit

  jako doplněk výuky na ZŠ a SŠ.“

  S rozvojem činnosti je potřeba

  shánět finance, protože bez peněz

  to nejde. „Naše aktivity jsou převáž-

  ně finančně podporovány jednou

  velkou společností, dotacemi Jiho-

  českého kraje a města Hluboká nad

  Vltavou. Mimořádně důležitá je pro

  nás podpora na Hluboké, a nemyslím

  tu finanční. Můžeme vymyslet téměř

  cokoliv – podporu vedení města

  máme. Pomáhají nám místní hasiči

  a strážníci, spolupracujeme s míst-

  ními spolky. Našim aktivitám fandí

  sousedé, což je nesmírně důležité.

  Na Hluboké jsou vozíčkáři vítáni,“

  usmívá se Ivan Nestával.

  OTEVÍRÁNÍ BUBLIN

  V propozicích spolku jsou i slo-

  va, že znají sny vozíčkářů. „Není to

  úplně tak, že my chceme plnit kon-

  krétní sny a přání lidí na vozíku, ale

  Aktivně svozíkem, z. s.

  Aktivně svozíkem, z. s., www.aktivnesvozikem.cz

  Lannova tř. /,   České Budějovice

  Ivan Nestával, +   

  ivan.nestaval@aktivnesvozikem.cz

  Pomáhají nám místní

  hasiči a strážníci,

  spolupracujeme

  s místními spolky.

  Našim aktivitám fandí

  sousedé, což je nesmírně

  důležité. Na Hluboké jsou

  vozíčkáři vítáni.

  Sportovat se dá ina vozíku, jenom se musí chtít.

  Také rybáři na

  vozíku soutěží

  vHluboké nad

  Vltavou oPohár

  města.

  Kesportům

  hendikepovaných

  patří stále

  oblíbenější

  paddleboarding.

• Strana 27

  27

  chceme jim pomoct, aby si je začali

  plnit sami. Především tím, že se je

  snažíme motivovat a pomáhat jim

  k získání sebevědomí. Snažíme se

  ukazovat, že dosáhnout se dá i na

  první pohled nedosažitelného, což

  je hlavně práce party mých mladých

  a úspěšných kolegů – aktivních vo-

  zíčkářů. Základem je vstřícné klima

  ve společnosti, o které se snažíme

  odbouráním předsudků veřejnosti.

  Veřejností samozřejmě vnímaný vo-

  zíčkář si troufne na větší věci, úspě-

  chem nebo změnou sociální role

  získá sebevědomí, o čemž bychom si

  mohli povídat dlouhé hodiny.“

  Ivan Nestával zdůrazňuje, že sport

  je pro lidi na vozíku důležitější než

  pro zdravé. Pomáhá ke znovunale-

  zení sebevědomí, k obnovení samo-

  statnosti i k navazování sociálních

  vazeb nejenom v komunitě. „Právě

  tzv. bubliny vozíčkářských komunit

  se snažíme otevírat sportem. Můj

  syn Ivan, úspěšný sportovec a stu-

  dent, studující psychologii, zkrátka

  aktivní vozíčkář se vším všudy, na-

  psal do textu zmiňovaného výchov-

  ného seriálu při hodnocení příběhu

  Míry Šperka: … Míra už nebyl jenom

  vozíčkář, ale získal novou roli ve

  společnosti… Míra byl sportovec…

  To si myslím, že je asi nejdůležitější,“

  dodává Ivan Nestával na závěr. 

  Pro lidi na vozíku

  je sport důležitější

  než pro zdravé,

  tvrdí Ivan Nestával.

• Strana 28

  REFLEKTOR / APSS ČR

  Jaká bude budoucnost příspěvku

  na péči vČeské republice?

  Příspěvek na péči vstoupil do české-

  ho systému sociálního zabezpečení

  s příchodem zákona o sociálních

  službách. Měl jednak výrazně po-

  moci jeho příjemcům, tedy osobám

  se zdravotním postižením a senio-

  rům, k důstojnému životu, tj. ke

  službám pomoci, podpory a péče ať

  již formálním, resp. profesionálním,

  nebo neformálním. Měl také důraz-

  ně posílit roli klienta sociálních slu-

  žeb jako zákazníka a změnit systém

  financování sociálních služeb, tzn.

  vést až ke zrušení státních dotací,

  což se ne úplně podařilo.

  APSS ČR zejména v posledních

  letech kritizuje systém současné po-

  doby příspěvku na péči a navrhuje

  některé změny. Mezi hlavní nedo-

  statky současného systému patří:

  Přílišná univerzálnost, obecnost,

  která není schopna podchytit roz-

  manitost potřeb jejich příjemců.

  Dlouhá doba vyřízení, která

  negativně zatěžuje jeho příjemce

  ineformální pečující. Jsou známé

  iodlišné přístupy ke stanovování

  jednotlivých stupňů vrámci jednot-

  livých regionů.

  Zejména ucílové skupiny seniorů

  je většinově příspěvek vI. stupni

  (ačástečně ive II. stupni) používán

  vrozporu se svým účelem: je totiž

  využíván spíše jako odškodnění či

  finanční kompenzace zdravotního

  stavu příjemce ana úhradu životních

  nákladů (bydlení, stravy, léků apod.).

  Institut tzv. asistentů péče je

  zneužíván pro legalizaci příspěvku

  na péči nelegálními poskytovateli

  sociálních služeb.

  Ulidí svýraznou závislostí na péči

  (odhadem nižší jednotky tisíc osob),

  zejména uosob se zdravotním po-

  stižením či lidí vterminálním stadiu

  nemoci, se nůžky mezi příspěvkem

  na péči vnejvyšším, tedy IV. stupni

  anáklady na potřebnou péči maxi-

  málně rozevírají.

  Příspěvek na péči, resp. změna jeho

  struktury, také odráží stárnutí po-

  pulace a zhoršující se zdravotní stav

  a potřeby sociální péče. S výjimkou

  období pandemie covidu-19 může-

  me pozorovat dlouhodobý růst počtu

  příjemců příspěvku na péči, který je

  prognózován až na 500 tisíc příjem-

  ců v roce 2030.

  MOŽNOSTI ŘEŠENÍ

  Pro Českou republiku by systém tzv.

  osobních rozpočtů znamenal trans-

  formaci současného příspěvku na

  péči tak, aby lépe odrážel skutečné

  náklady, které jsou s péčí spojené.

  V rámci zmíněného projektu UNIC

  mapovala APSS ČR možnosti zave-

  dení tohoto systému i do českého

  prostředí, a to za účasti managemen-

  tů poskytovatelů sociálních služeb

  a Národní rady osob se zdravotním

  postižením ČR. Výstupy z těchto

  ASOCIACE

  POSKYTOVATELŮ

  SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

  ČR (APSS ČR) OD ROKU

  2020 AKTIVNĚ USILUJE

  OPOPULARIZACI

  SYSTÉMU TZV.

  OSOBNÍCH

  ROZPOČTŮ. JEDNÁ

  SE OSYSTÉM, JEHOŽ

  PROSTŘEDNICTVÍM

  BY SE NOVĚ MOHLI

  UŽIVATELÉ SOCIÁLNÍCH

  SLUŽEB VÍCE PODÍLET

  NA ROZHODOVÁNÍ

  OTOM, JAKÁ PÉČE JIM

  MÁ BÝT POSKYTNUTA.

  JE TO SYSTÉM, KTERÝ

  FUNGUJE NAPŘÍKLAD

  VE ŠVÉDSKU, VELKÉ

  BRITÁNII, AUSTRÁLII

  AZA PODPORY

  VELKÉHO EVROPSKÉHO

  PROJEKTU SE

  ZKRATKOU UNIC HO

  ZAVÁDÍ VLÁDA VE

  VLÁMSKU (BELGIE).

  Text: ING. JIŘÍ HORECKÝ, PH.D., MSC.,

  MBA, PREZIDENT APSS ČR,

  ING. PAVEL JIREK, DIS.,

  PROJEKTOVÝ MANAŽER APSS ČR

  Foto: APSS ČR

• Strana 29

  29

  jednání poté prezentoval prezident

  APSS ČR Jiří Horecký na Minister-

  stvu práce a sociálních věcí.

  Cílem systému osobních rozpo-

  čtů je poskytnout flexibilnější a větší

  míru podpory a péče tak, aby uživa-

  telé mohli důstojně žít život ve svém

  domácím prostředí. Prakticky by

  to tedy znamenalo rozdělit systém

  podpory na dvě skupiny – skupinu

  seniorů a skupinu dětí a dospělých

  se zdravotním postižením. Osobní

  rozpočet by poté představoval rozpětí

  možné podpory čerpané podle sku-

  tečné potřeby, která je individuálně

  posuzována, kontrolována a případně

  upravována. Nešlo by tedy o dávku,

  která je každý měsíc stejná.

  Tento návrh ale představuje zásadní

  systémové řešení, jehož úspěšná reali-

  zace předpokládá dostatečnou odbor-

  nou diskusi, analýzu dopadu, variant-

  ní řešení apod. Proto APSS ČR přišla

  s dalšími dvěma návrhy. Prvním je

  automaticky zvýšit příspěvek na péči

  ve IV. stupni u užší skupiny osob vy-

  žadující intenzivní sociální péči, což by

  zároveň podpořilo tzv. sdílenou péči.

  Tou se rozumí kombinace neformál-

  ních pečovatelů a pracovníků terénní

  sociální služby. Dalším řešením by

  mohlo být posoudit potřebu každého

  žadatele individuálně a výše přizna-

  ného příspěvku by pak byla v předem

  stanoveném rozmezí.

  „Z praxe víme, že opravdu někdy

  nestačí zdroje v rámci tzv. IV. stupně

  příspěvku na péči, aby byla dostateč-

  ně zajištěná podpora a péče. Nejde

  však o stejné a homogenní případy

  a míra potřeby bývá rozdílná. Ře-

  šením těchto problémů by mohl být

  tzv. individuální, resp. individualizo-

  vaný příspěvek na péči,“ uvádí Jiří

  Horecký, prezident Asociace posky-

  tovatelů sociálních služeb ČR.

  O těchto návrzích s ministrem

  práce a sociálních věcí Marianem

  Jurečkou intenzivně diskutoval ne-

  jen prezident APSS ČR Jiří Horecký.

  MPSV vyšlo vstříc požadavkům za-

  interesovaných stran a v červnu le-

  tošního roku vyhlásilo mimořádné

  dotační řízení, díky kterému budou

  moci osoby, jejichž potřeba péče

  dosahuje anebo přesahuje 80 hodin

  měsíčně, využívat sociální služby

  Jak to funguje ve světě

  Ve světě existuje několik systémů individuálních rozpočtů,

  od centrálních (např. vNizozemsku, Vlámsku)

  po regionální či pilotní.

  VELKÁ BRITÁNIE

  Zákon oposkytování péče

  rozlišuje tři způsoby výpočtu

  osobního rozpočtu:

  Sociální pracovník posoudí,

  kolik hodin individuální péče

  apodpory příjemce potřebuje,

  vynásobí to hodinovou sazbou

  atím je určen osobní rozpočet

  příjemce.

  Za využití statistických

  informací – toto však nemusí

  plně reflektovat individuální

  potřeby jednotlivce.

  Částka je založena na

  skutečných nákladech.

  Existují tři způsoby, jak lze

  osobní rozpočty spravovat:

  Peníze dostane přímo

  jednotlivec, který snimi

  samostatně hospodaří.

  Spenězi hospodaří

  poskytovatel péče podle

  dohodnutého plánu.

  Spenězi hospodaří místní

  úřad podle dohodnutého plánu

  péče apotřeb jednotlivce.

  Ve Velké Británii je rozvinutý

  systém pomoci prostřednictvím

  tzv. local area coordinators – tedy

  místních koordinátorů, kteří

  působí vkomunitách, přičemž

  každá takováto komunita je

  tvořena přibližně  tisíci lidmi.

  Koordinátoři pomáhají jak

  jednotlivcům, tak celým rodinám

  identifikovat jejich silné stránky,

  rozvinout vizi dobrého života

  anajít řešení jejich problémů.

  Jsou to zaměstnanci obcí

  aměst ajejich hlavním cílem je

  identifikovat přirozené podpůrné

  vazby mezi sousedy arodinnými

  příslušníky asnížit tak potřebu

  externích služeb.

  SKOTSKO –

  IN CONTROL SCOTLAND

  Nezisková charitativní

  organizace poskytující různé

  školicí programy akoučink za

  účelem rozvoje udržitelného

  komunitního systému podpory

  osob, které potřebují péči/

  asistenci, např.:

  Kouč, který pomůže najít

  znevýhodněnému člověku

  uplatnění na trhu práce.

  Poskytování odlehčovací

  služby aosobní asistence.

  ITÁLIE, TERST

  „Komunitní“ způsob péče ooso-

  by sduševním onemocněním –

  praktikuje zásadu „zaměření na

  člověka, nikoliv na poruchu“; ve

  městě je prostřednictvím sys-

  tému osobních účtů pečováno

  oosoby sduševním onemoc-

  něním; je součástí komunitního

  způsobu péče:

   komunitní centra nabízející

  nocleh, otevřená  hodin

  denně,  dní vtýdnu;

   psychiatrické oddělení pro

  urgentní případy okapacitě

   lůžek;

   míst ve formě

  samostatného bydlení nebo

  podpory samostatného

  bydlení;

  provozování „recovery house“.

  Tento komplexní způsob péče

  vedl k:

  snížení počtu

  hospitalizovaných pacientů;

  snížení počtu sebevražd

  o %;

  snížení počtu nedobrovolných

  hospitalizací;

  zvýšení počtu osob

  sduševním onemocněním,

  které si najdou práci ( osob

  ročně absolvuje odbornou

  přípravu na zaměstnání).

  ŠVÉDSKO

  Země zavedla prvky modelu

  osobních účtů již vroce .

  Forma osobních účtů: peníze

  jsou vypláceny přímo osobám

  smentálním postižením, které si

  mohou zvolit, zda znich budou

  financovat vlastního osobního

  asistenta, zda využijí služeb

  profesionálních asistenčních

  agentur nebo zda osloví se

  žádostí oosobní asistenci stát.

  AUSTRÁLIE

  Tři možnosti správy osobního

  rozpočtu:

  Peníze jsou zasílány

  poskytovatelům služeb.

  Peníze jsou zasílány

  zprostředkovatelům.

  Peníze jsou zasílány přímo

  uživatelům.

  Účastníkům tzv. národního

  systému invalidního pojištění

  (osobám, které potřebují pomoc

  druhé osoby) jsou nabídnuty tři

  možnosti správy jejich osobního

  rozpočtu – mohou si vybrat

  buď jednu znich, nebo je lze

  ikombinovat:

  Peníze jsou poslány přímo

  poskytovateli služby.

  Peníze spravuje manažer, který

  je odpovědný za získávání pla-

  teb za úkony péče znárodního

  systému – pokud je zvolena

  tato metoda, dostávají příjemci

  péče dodatečné peníze, ze

  kterých manažera platí.

  Peníze znárodního plánu jsou

  poslány uživateli nebo jeho

  zástupci, kteří mohou dále roz-

  hodovat opoužití těchto peněz.

  BELGIE, VLÁMSKO

  Od roku  mají všichni

  dospělí se zdravotním

  postižením nárok na program

  osobního rozpočtu – tento

  rozpočet má podobu hotovosti,

  poukázek anebo jejich

  kombinace – poukázky lze

  použít jen na nákup služeb od

  certifikovaných dodavatelů,

  ale za hotovost lze nakoupit

  iunecertifikovaných.

  osobní asistence. Dotace je určena

  poskytovatelům na pokrytí sníže-

  né úhrady za poskytnutou péči. Sa-

  motný projekt UNIC bude oficiálně

  zakončen závěrečnou mezinárodní

  konferencí v Bruselu. 

  Více informací oprojektu najdete na

  www.apsscr.cz/projekty/unic.

• Strana 30

  ŽIVOT

  Náhoda

  je nejlepší

  Nový stipendista Konta Bariéry

  Jaroslav Stránský se nedávno

  stal bakalářem apokračuje

  vdálkovém magisterském studiu

  aplikovaných pohybových aktivit

  na olomoucké Fakultě tělesné

  kultury Univerzity Palackého.

  Ačkoliv má kombinovanou

  zrakovou vadu způsobující

  těžkou slabozrakost, je neustále

  vpohybu avedle studia hodně

  sportuje icestuje.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Už jen samotné přesuny za všemi

  jeho aktivitami jsou výkonem. Pravi-

  delně cestuje mezi Prahou, Olomou-

  cí a bydlištěm nedaleko Vimperka.

  Ačkoliv vidí jen obrysy a obličeje

  známých lidí rozezná jen z naprosté

  blízkosti, na naše setkání dorazil bez

  bílé hole. „Já ji používám jen v ne-

  známém prostředí, a Hlavák znám

  už jako své boty,“ usmívá se mladý

  muž (23), který do hlavního města

  jezdí za prací a babičkou, u níž může

  i nocovat, což je výhoda.

  „Dělám na poloviční úvazek péči

  o zákazníky ve firmě Adaptech,

  která se věnuje pomůckám pro lidi

  se zrakovým postižením. Jedná se

  o hardware i software. Když nejsem

  přímo v Praze, dojíždím za zákazní-

  ky po republice,“ vysvětluje Jaroslav.

  On sám pomůcky při studiu po-

  užívá také, především lupu a čtečku

  v mobilu. Spokojen je i s asistenční-

  mi a zapisovatelskými službami uni-

  verzitního centra podpory studentů

  s postižením. Obor aplikovaných

  pohybových aktivit ho napadl už na

  gymnáziu ve Vimperku. „Lidé ze spe-

  ciálně pedagogického centra mi ten-

  krát dali tip na sportovní soustředění

  pro lidi s postižením. Instruktory tam

  dělali studenti právě z aplikovaných

  pohybových aktivit. Inspirovalo mě

  to a nasměrovalo, sport mě bavil od-

  jakživa. Prostě náhoda. Ta je nejlepší.

  Stalo se mi to později ještě víckrát,“

• Strana 31

  31

• Strana 32

  ŽIVOT / STIPENDIA KONTA BARIÉRY

  líčí Jaroslav počátky své současné

  cesty.

  Aplikované pohybové aktivity jsou

  podle Jardy spojením speciální pe-

  dagogiky se sportem. Absolventi

  pak mohou být instruktory sportov-

  ních a volnočasových aktivit pro lidi

  s různým postižením, ale také pro

  děti s ADHD, seniory nebo klienty

  a pa cienty v různých zařízeních. „Ne-

  můžu být ale učitelem, to bych musel

  dělat aplikovanou tělesnou výchovu.

  Líbilo by se mi působení v oblasti at-

  letiky nebo plavání pro lidi s tělesným

  či zrakovým postižením. Například

  v rámci nějakého sportovního klubu.

  Už teď dělám pod katedrou brigádně

  instruktora, ale ještě nevím, kde za-

  kotvím, to nikdy nevíte. Opět to bude

  o náhodě. Nemám ani rozhodnuto,

  kde by to mělo být. Třeba zůstanu

  v Olomouci, kde teď bydlím v podná-

  jmu, možná v Praze, ale třeba úplně

  někde jinde,“ přemítá Jarda, který se

  atletice a plavání začal sám věnovat.

  ROZHODNĚ SE NENUDÍ

  Během studia na vysoké škole chtěl

  začít něco prakticky dělat s další-

  mi lidmi. Kamarádi ho inspirovali

  k vrhu koulí a hodu diskem pod At-

  letickým klubem Olomouc v oddí-

  lu handicapovaných. V něm působí

  sportovci se zrakovým, sluchovým

  i mentálním postižením, ale převlá-

  dají členové s handicapem tělesným.

  Také mezi studenty na katedře má

  několik kolegů s postižením. „Sešli

  jsme se v ročníku taková trojka, já

  zrakáč a jedna vozíčkářka z apliko-

  vaných pohybových aktivit a jedna

  slečna se sluchovým postižením

  z aplikovaného tělocviku. Vzájemně

  se obohacujeme o praktické zku-

  šenosti z oboru. Ostatní spolužáci

  postižení nemají. Někteří nás berou

  hodně dobře, s jinými jsou vztahy

  formálnější. Myslím, že ducha ko-

  lektivu poznamenal covid, který na-

  rušil začátek studia. Byli jsme doma

  a neměli šanci se víc poznat. V men-

  ších skupinách to funguje hezky, ale

  společné akce takové úplně nejsou,“

  poznamenává Jarda s trochou lítosti.

  Díky sportu už vycestoval i za hra-

  nice. Závodil na Slovensku a v Itálii.

  Na cestu mu přispělo i Konto Bariéry,

  čehož si váží, ovšem především je teď

  rád za stipendium, které pobírá prv-

  ním rokem. Není pochyb, že putuje do

  správných rukou, protože kdyby se

  někomu zdál dosavadní výčet všech

  aktivit mladého studenta už tak dost

  dlouhý, rozhodně tím nekončí. Jen tak

  mimochodem totiž Jarda ještě zmi-

  ňuje zálibu ve fitness a tyfloturistice.

  V tom prvním už má instruktorskou

  licenci, v druhém případě dělá ve-

  doucího v oddílu, který pořádá tábory

  a zážitkové akce především pro děti

  a mládež se zrakovým postižením.

  Jelikož toho nacestuje opravdu

  hodně, rád by začal psát blog o ces-

  tování s postižením. Nebrání se ani

  myšlence na knihu, což ovšem pova-

  žuje za hudbu zatím příliš vzdálené

  a nekonkrétní budoucnosti. Zatím

  občas píše básně a čte knihy o osob-

  ním rozvoji a psychologii. Na cestách

  na to má prý dost času. 

  Nový stipendista

  Jarda je téměř

  neustále na

  cestách za svými

  četnými aktivitami.

  Někteří nás berou hodně dobře,

  s jinými jsou vztahy formálnější.

  Myslím, že ducha kolektivu

  poznamenal covid, který narušil

  začátek studia. Byli jsme doma

  a neměli šanci se víc poznat.

• Strana 33

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ

  Dovolená u Benátek

  Pokud přemýšlíte, kam by se dalo vyrazit

  autem za bezbariérovým pobytem u moře

  a zároveň si užít něco unikátního,

  pak by pro vás mohly být tou správnou

  destinací italské Benátky. Lépe řečeno

  nedaleké Lido di Jesolo. Letošní osobní

  zkušenost říká, že si na své přijdou

  děti i rodič na vozíku.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: AUTOR AANTONÍN MUSÍLEK

  Nejprve se zdálo, že sehnat v dané

  lokalitě pro vozíčkáře zaručeně pří-

  stupné ubytování na poslední chví-

  li bude prostřednictvím tradičních

  cestovních kanceláří problém. Na-

  štěstí mě osvítil nápad zkusit štěstí

  u Pestré cestovky. Jedná se o pro-

  jekt, který se mimo jiné zaměřuje na

  bezbariérové zájezdy. Jelikož řada ze

  zaměstnanců má sama nějaké posti-

  žení, lze podaným informacím důvě-

  řovat, protože v Pestré vědí, o čem

  mluví. Navíc se věnují i výcviku asi-

  stenčních psů, na nějž putuje zisk

  společnosti.

  BEZBARIÉROVÉ UBYTOVÁNÍ

  Někoho možná vyděsí slovo zájezd,

  protože si představí organizovanou

  výpravu velké skupiny lidí. V tomto

  případě se však jednalo čistě o zpro-

  středkování ověřeného bezbariéro-

  vého ubytování v hotelu Venezia e la

  Villetta. Ten disponuje několika bez-

  bariérovými apartmány v přízemí

  a na pobyt lidí na vozíku je připra-

  33

• Strana 34

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ

  vený a zvyklý. Koneckonců v našem

  sousedství bydleli hned dva.

  Samotný apartmán zahrnoval

  z hlediska speciálního vybavení

  bezbariérovou koupelnu se sprcho-

  vým koutem a toaletou, v pokoji pak

  elektronicky polohovatelnou postel.

  Umožňoval také propojení s vedlej-

  ším pokojem, který měl vlastní so-

  ciální zařízení a mohl by sloužit jako

  ubytování pro asistenta nebo další

  členy rodiny.

  Na můj vkus bych očekával tro-

  chu víc prostoru. Místa bylo úsporně,

  přesně pro mechanický vozík. Host

  s elektrickým vozíkem by asi musel

  požádat personál o drobné přesta-

  vění nábytku. O prostor bylo třeba

  trochu „bojovat“ i při parkování auta.

  Travnatý dvorek se stromy pojmul

  sice vcelku dost vozidel, ale jelikož

  fungoval na principu „zastav, kde

  můžeš“, hrozilo, že některý z hostů

  nenechá dostatečný odstup pro na-

  stupování. Což se také dvakrát stalo.

  MOŘE NA DOSAH

  Báječná byla poloha hotelu. Z jedné

  strany ulice plná restaurací a obcho-

  dů, z druhé pouhých dvě stě metrů

  na písečnou bezbariérovou pláž,

  na které máte od hotelu vyhrazený

  slunečník s dvěma lehátky. Nejpod-

  statnější je však přítomnost plavčíků

  se speciálními vozítky do moře. Ti

  fungují od deseti do osmnácti ho-

  din stejně jako bezbariérové zázemí

  v podobě WC s převlékárnou.

  Moře je mělké a dno velmi po-

  zvolné, takže se nemusíte tolik bát

  o svoje děti, zato si musíte dát pozor

  na svoje dolní končetiny, abyste si je

  při pobytu ve vodě i kus dál od břehu

  neodřeli. Pláž měřící patnáct kilo-

  metrů se rozkládá na úzkém pruhu

  pevniny, jenž odděluje část Benátské

  laguny od otevřeného moře. Lemuje

  ji souvislá řada hotelů, promenáda

  a les slunečníků. Je tu opravdu živo,

  ročně se zde vystřídá na šest set tisíc

  turistů. Ti se večer přesouvají z lehá-

  tek do barů, restaurací a heren podél

  hlavní ulice. Po dvacáté hodině se

  mění v pěší promenádu bez auto-

  mobilového provozu. Ráj milovníků

  ruchem tepajícího života. Kdo má

  raději poklidnější atmosféru, musí

  Turisty

  na vozíku potkáte

  v Benátkách

  vcelku běžně.

  Náměstí sv. Marka je plné lákavých kaváren,

  za stylové posezení v nich si ovšem připlatíte.

  Tradiční gondoly si s vozíkem užijete jen na pohled,

  pokud se nechcete nechat přenášet ručně.

• Strana 35

  35

  popojet pár kilometrů do městečka

  Jesolo.

  VÝLET DO BENÁTEK

  Takových přímořských letovisek

  s podobnou atmosférou je nepočíta-

  ně, ovšem velkým bonusem Lido di

  Jesolo je přítomnost nedalekých Be-

  nátek. Unikátnost tohoto světozná-

  mého města netřeba zdůrazňovat.

  Stačí konstatovat, že jeho návštěvy

  se nemusí vzdát ani vozíčkář, i když

  s jistými omezeními, která spočívají

  především v bariérovosti některých

  mostů. Hlavní taháky, jako jsou ná-

  městí sv. Marka, bazilika téhož svět-

  ce nebo Dóžecí palác, však přístupné

  jsou. Počítejte ovšem s davy turistů.

  O poznání klidněji je v některé z čet-

  ných postranních uliček, kde se dá

  skrýt před ruchem i sluncem. Nelze

  ale vyloučit, že právě při bloumá-

  ní mimo hlavní trasy narazíte právě

  na můstek, přes nějž vedou schody,

  takže se budete muset vrátit. I taková

  odbočka však stojí za to.

  Z Lido di Jesolo se do Benátek mů-

  žete dostat dvěma způsoby. Méně

  romantická je cesta autem. Za při-

  bližně čtyřicet minut objedete lagu-

  nu a po mostě přijedete na Piazzale

  Roma nedaleko vlakového nádraží.

  Zde se nachází několik parkovacích

  míst pro vozíčkáře nebo placený

  parkovací dům. Pak už stačí dojít

  několik desítek metrů na zastávku

  vaporetta – lodního autobusu (P. le

  Roma). Lodě jsou bezbariérově pří-

  stupné a fungují jako skutečný auto-

  bus. S vozíkem máte výrazně zlev-

  něné jízdné. Ovšem pozor, v nočních

  hodinách se jízdenky prodávají jen

  z automatů, v nichž se mi nepodařilo

  objevit sníženou sazbu.

  Vedle auta je druhou variantou loď.

  Z jihozápadního cípu poloostrova,

  na němž Jesolo leží, lze vyrazit do

  Benátek z Punta Sabbioni po vodě.

  Cesta trvá podobně dlouho jako vo-

  zem a vyjde se slevou na sedm eur.

  Chodící zaplatí přibližně dvojnáso-

  bek. Spoj vás doveze na San Marco,

  odkud je pěšky už jen kousek na

  hlavní náměstí. Přes všechny mosty

  na cestě vedou nájezdy.

  Rozhodně lze doporučit také ve-

  černí prohlídku včetně jízdy po cen-

  trálním Velkém kanálu. Ideální je

  k tomu linka 1, která končí (či začí-

  ná) na Piazzale Roma a vede rovněž

  přes San Marco nebo vedle ležící San

  Zaccaria.

  TĚŽKÉ NÁVRATY

  Se starými paláci opředenými sítí

  vodních cest se budete zaručeně jen

  těžko loučit, ale každý výlet jednou

  končí. Cesta zpět na hranice České

  republiky vám i se zastávkami potrvá

  přibližně deset hodin. Pokochat se bě-

  hem ní ještě můžete výhledy při prů-

  jezdu Alpami. Počítejte ovšem s mýt-

  ným za dálnice v Itálii, poplatkem za

  průjezd Brennerským průsmykem

  a dálniční známkou v Rakousku. 

  Báječná byla poloha hotelu.

  Z jedné strany ulice plná restaurací

  a obchodů, z druhé pouhých dvě stě

  metrů na písečnou bezbariérovou pláž,

  na které máte od hotelu vyhrazený

  slunečník s dvěma lehátky.

  Atmosféra

  města je

  nezaměnitelná.

• Strana 36

  ŽIVOT / JAK SE ŽIJE … V HLUBOKÉ NAD VLTAVOU

  Hluboké

  podzámčí

  Život na malém městě formátu

  Hluboké nad Vltavou, vdomku

  se zahradou, vozíčkářce

  Martě Pöchmannové vyhovuje

  aneměnila by. Jednak proto,

  že zde vyrostla, ajednak kvůli

  její oblibě psů. Jejich výchově

  avýcviku se profesionálně

  věnuje. Několik let si vyzkoušela

  ibydlení vPraze, takže má sčím

  porovnávat. Nebyl to její šálek

  čaje. Nepopírá ovšem,

  že výhodou je, když má

  prakticky za humny

  České Budějovice.

• Strana 37

  37

• Strana 38

  ŽIVOT / JAK SE ŽIJE … V HLUBOKÉ NAD VLTAVOU

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Jihočeské městečko s pěti a půl tisí-

  ci obyvatel všichni znají především

  díky novogotickému zámku, jehož

  bělostné zdi jak vystřižené z vikto-

  riánské Anglie si zahrály coby ku-

  lisa v nejednom filmu. K návštěvě

  Hluboké nad Vltavou láká mimo jiné

  i zdejší zoologická zahrada, největší

  v kraji. Marta Pöchmannová (33) si

  z těchto turistických atrakcí asi nej-

  víc užívá krásný zámecký park, kam

  jezdí na svém elektrickém vozíku se

  psy. Občas navštěvuje také výstavy

  v přilehlé Alšově jihočeské galerii.

  MOTOR JE NUTNOSTÍ

  Na vozík se dostala, když ve čtrnác-

  ti letech ochrnula po autoimunitním

  onemocnění na dolní polovinu těla.

  Ačkoliv má tedy ruce v pořádku,

  pohyb po městě je na mechanic-

  kém vozíku obtížný vzhledem ke

  kopcovitému terénu. Alternativou je

  pochopitelně auto, které Marta také

  řídí, ale používá ho spíš na cesty do

  Českých Budějovic a dál. Vozem se

  dá vyjet i přímo k zámku, kde jsou

  vyhrazena parkovací místa. Nesmí-

  te se však nechat odradit zákazem

  vjezdu a závorou, která se zvedne,

  když zavoláte na telefonní číslo uve-

  dené vedle ní.

  Prohlídka zámku je pro vozíčkáře

  možná jen ve velmi omezené míře.

  Disponuje však bezbariérovou toa-

  letou a nájezdem k pokladně. Do

  prodejny suvenýrů ale chybí. Když

  turista s postižením sestoupí do

  podzámčí, v Masarykově ulici najde

  infocentrum, kde je rovněž bezba-

  riérové WC a může zde od vstřícné

  obsluhy dostat brožuru věnovanou

  vozíčkářským atrakcím Jihočeského

  kraje. Vstup je bezbariérový, i když

  ne úplně hladký.

  To se dá říct také o celé hlav-

  ní městské třídě. Masarykova ulice

  je centrální komunikací města, na

  níž leží většina důležitých institu-

  cí a provozoven včetně městského

  úřadu, polikliniky, obchodů, hotelů,

  kaváren a dalších služeb. Do větši-

  ny je sice bezbariérový přístup, ale

  kvůli hromadě zboží před vchodem

  se v některých případech nedá do-

  stat dovnitř. Také chodník není všu-

  de úplně ideálně sjízdný, byť nájezdy

  nechybějí, což se podle Marty nedá

  říci o okrajových částech Hluboké,

  kde se nachází dům, v němž žije

  s rodiči.

  RADĚJI PSY NEŽ KANCELÁŘ

  Uvědomuje si, že péče o dům a za-

  hradu je pro člověka na vozíku ná-

  ročná, ne-li nemožná. Proto přemýšlí

  o budoucnosti. Zatím je však spoko-

  jená. Její život se točí hlavně kolem

  psů, jejich výchovy a výcviku. Doma

  má hned sedm čtyřnohých přátel

  a jednoho papouška. Uvažuje o po-

  řízení živnostenského listu, ale ne-

  skrývá své obavy: „Aktivity, kterým

  se věnuji, se dají s mým postižením

  zvládat, ale pro neznalého člověka

  můžou působit velmi náročně. Ne-

  chtěla bych, aby si někdo myslel, že

  neoprávněně pobírám třeba invalid-

  ní důchod.“

  Místy je lepší

  jet s vozíkem

  po cyklostezce.

  Cesta ze zámku je

  dost prudká.

• Strana 39

  39

  Několik let pracovala na částeč-

  ný úvazek v Hluboké nad Vltavou

  v podporovaném zaměstnání na

  různých pozicích, především v ad-

  ministrativě, ale také například u do-

  hledu záběrů z kamer. „Celkově mi

  to však moc nesedělo a nebavilo mě

  to, tak jsme se rozloučili,“ vysvětlu-

  je Marta a je vidět, že o tom nechce

  moc mluvit.

  VŠE JISTÍ BUDĚJOVICE

  Ve městě ví o pár dalších lidech na

  vozíku, ale nijak se nestýkají. Zná

  českobudějovický spolek Aktivně

  s vozíkem, který pořádá různé akce,

  zejména sportovní, některé i na

  Hluboké, ale nezapojuje se. I když

  v minulosti něco z toho vyzkoušela.

  „Mým světem je hlavně cvičák, moc

  nechodím ani do města, jen když

  něco opravdu nutně potřebuji, což

  není moc často. I recept do lékárny

  už můžete dnes dostat elektronic-

  ky. K doktorovi, k zubaři i na reha-

  bilitaci se dostanu. Dostupné jsou

  i další služby, jen banku nám zrušili

  a bankomat je umístěn docela vy-

  soko,“ popisuje Marta, která větši-

  nu podobných věcí řeší v Českých

  Budějovicích, kam spadá i úředně,

  když například žádala o příspěvek

  na auto.

  Svým upraveným vozidlem tam

  také jezdí, takže neví úplně s jistotou,

  jak je to s bezbariérovostí veřejné

  dopravy do krajského města. Nádra-

  ží Hluboká nad Vltavou normy kaž-

  dopádně nesplňuje, takže i případné

  vlakové spojení se světem začíná

  v jihočeské metropoli.

  Kdysi tam jezdívala i do školy a do

  evangelického kostela, ale studia už

  má za sebou a na to druhé teď už

  nemá moc čas, protože právě víken-

  dy bývají pro pejskaře plné aktivit.

  Místní kostel v centru Hluboké je ka-

  tolický a vedou do něj schody.

  Kam a jak povede další životní

  dráha Marty Pöchmannové, sama

  přesně neví. Rozhodně se domnívá,

  že bude nadále spojená s přírodou

  i Hlubokou nad Vltavou. 

  Život blízko přírody

  Martě vyhovuje,

  do města jezdí

  jen občas.

  Masarykova ulice je

  centrální komunikací

  města, na níž leží většina

  důležitých institucí

  a provozoven včetně

  městského úřadu,

  polikliniky, obchodů,

  hotelů, kaváren a dalších

  služeb. Do většiny je sice

  bezbariérový přístup,

  ale kvůli hromadě

  zboží před vchodem se

  v některých případech

  nedá dostat dovnitř.

• Strana 40

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  Svět slyší vhlavě

  Matyáš Kalaš se narodil svážnou

  poruchou sluchu, která vedla

  až kzavedení kochleárního

  implantátu do obou jeho uší.

  Nedávno získal díky Kontu

  Bariéry bezdrátový mikrofon,

  který ještě zlepšuje zachycení

  zvuku, což využije především ve

  škole. Čiperný klučina je totiž

  novopečeným prvňáčkem.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  V útulném domě na okraji Ústí nad

  Labem jsem Matyáše (7) trochu vyru-

  šil při sledování animovaného filmu.

  Zpočátku to vypadalo, že si budu po-

  vídat hlavně s jeho maminkou Petrou,

  ale nakonec se vcelku ochotně zapo-

  jil. Neměl ovšem radost, když zjistil,

  že kvůli rozhovoru nestihne nákup

  vybrané sady fixek, které rozhodně

  potřebuje! Zkrátka kluk, kterého od

  jeho vrstevníků odlišují jen dvě slu-

  chátka s malou destičkou, co u hlavy

  drží magnet. Když se víc osmělil, uká-

  zal mi svoje unikátní kouzlo. Sundal si

  sluchadlo a do vlasů si za ucho přilo-

  žil minci, která sama drží.

  NECHCI MLUVIT RUKAMA

  První implantát dostal před bezmála

  dvěma lety, druhý loni. Jejich záslu-

  hou plnohodnotně komunikuje s oko-

  lím. Dokonce má i vodotěsný kryt na

  sluchadla, takže slyší i při svém ob-

  líbeném plavání. Matyáš oceňuje, že

  vnímá šplouchání vody, rodiče zase

  fakt, že reaguje na jejich pokyny.

  V důsledku vzácné kombinace

  poškození genů od narození špat-

  ně slyšel a sluch se dále zhoršoval,

  především u vyšších frekvencí. Díky

  naslouchátkům a péči rodiny se stihl

  naučit mluvit, i když si dost pomáhal

  odezíráním a domýšlením kontextu.

  „Snažili jsme se ho naučit co nejvíc,

  dokud slyšel alespoň něco. Nikdy

  nepotřeboval znakovou řeč. Říkal:

  Proč bych měl mluvit rukama, když

  vás slyším? Jakmile začali lékaři

  uvažovat o kochleárním implantátu,

  zdálo se jim, že možná ještě nepůjde

  zákrok indikovat, protože relativně

  dobře reaguje a komunikuje s oko-

  lím. Až přístrojové měření ukázalo,

  že je náš syn zmátl svojí adaptací na

  situaci. Pan doktor tehdy přinesl vý-

  sledky se slovy: Je to dobrý, je úplně

  hluchej,“ směje se maminka.

  SAMÉ NOVÉ ZVUKY

  Po zavedení prvního implantátu Ma-

  tyáš okamžitě poznal, že zvuk je jiný,

  než na jaký byl zvyklý. „Pamatuji si,

• Strana 41

  41

• Strana 42

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  jak tehdy s překvapením pronesl:

  Ono to není v uších, ale v hlavě,“

  vzpomíná paní Petra Kalašová. Její

  tehdy pětiletý syn se ovšem s novou

  pomůckou rychle sžíval, přestože

  byly chvíle, kdy se mu moc trénovat

  nechtělo. Sám zjistil, že se mu oteví-

  rá nový svět. „Slyšel jsem, jak šustí

  listí, jak mi křupe sníh pod nohama

  nebo jak cvakají blinkry v autě,“ po-

  pisuje Matyáš a maminka dodává, že

  bylo dojemné pozorovat, čeho všeho

  si začal všímat. „Pořád se ptal, co je

  to za zvuk. Třeba ho překvapilo, že

  šumí les. Člověk si teprve uvědomil,

  kolik zvuků vnímáme úplně samo-

  zřejmě, ale on o jejich existenci ne-

  měl vůbec tušení.“

  Pokud byste si chtěli představit, jak

  člověk vnímá zvuky pomocí koch-

  leárního implantátu, lze nápodobu

  najít na YouTube. Většina uživatelů,

  kteří dříve slyšeli, říká, že jde o ro-

  botický či kovový zvuk. Jeden muž

  to kdysi připodobnil, že se mu to zdá,

  jako kdyby strčil hlavu do kýble.

  Přes nepopiratelný přínos se Ma-

  tyášovi moc nechtělo na operaci

  druhého ucha. Už měl zkušenost, že

  jde o nepříjemný zákrok, po kterém

  bolí hlava a nějaký čas se člověk ne-

  cítí úplně dobře. Před rokem ho však

  absolvoval a sám si vybral, že na

  každém uchu má přístroj, kterému

  doma říkají prostě uši nebo kochlík,

  v jiném odstínu modré barvy. Prý

  aby se mu nepletly strany. „Můžu si

  na to dávat i různé ozdobné nálepky,“

  ukazuje Matyáš, který se jinak vět-

  šinu času našeho setkání paralelně

  věnuje výzdobě kolečka na svoji ob-

  líbenou koloběžku. Ještě raději jez-

  dí na kole. Vidí se ve svém starším

  brat rovi Štěpánovi (13), který má

  doma spoustu trofejí ze závodů.

  „Matyáš se mu chce hrozně vy-

  rovnat, ale brácha je drsnej a nijak

  ho nešetří, což je asi i dobře. Právě

  na kole při společných výletech jsme

  během léta velmi ocenili nový mik-

  rofon od Konta Bariéry. V hlučnějším

  prostředí nebo v určitých situacích

  přece jen Matyáš nereaguje úplně

  stoprocentně. Totéž platí ve škole,

  jak se ukázalo v přípravné třídě. Paní

  učitelka viděla po získání mikrofonu

  kvalitativní rozdíl. Navíc se bez něj

  musel mnohem víc soustředit, pak

  byl víc unavený a bolela ho hlava,“

  vysvětluje maminka Petra.

  TÁTA PŘES BLUETOOTH

  Bezdrátový mikrofon připomíná

  flashdisk. Paní učitelka, nebo třeba

  rodič na kole, si ho připne na trič-

  ko, takže jeho řeč se přes bluetooth

  přenáší přímo do Matyášových uší.

  Nastavitelné jsou různé režimy pro-

  středí, filtrace šumů, snímání zvuků

  ze širšího okolí a podobně. S bezdrá-

  tovou konektivitou sluchadel mají

  u Kalašů úsměvnou zkušenost, jak

  líčí paní Petra: „Kochlíky se dají na-

  stavovat přes aplikaci v mobilu. Za-

  pomněla jsem se takhle jednou od

  Matyho uší odpojit a volal mi manžel.

  Přijala jsem hovor, mluvila, ale muže

  jsem neslyšela. Najednou přiletěl

  Matyáš ze svého pokojíčku: Mami,

  táta mi mluví v hlavě!“

  Matyáš každopádně využívá toho,

  že může tímto způsobem připojit

  zvuk z tabletu a poslouchat hudbu.

  Tu má velmi rád, dokonce se učí hrát

  na ukulele. A možná, že třeba bude

  jednou se spolužáky ve škole vy-

  mýšlet, jak to použít při napovídání.

  Rozhodně už teď ví, že jeho techno-

  logie vrstevníky v přípravce zajíma-

  la. Našel si kamarády, ale s každým

  se taky úplně nemusel. Jedna holčič-

  ka mu prý schválně ve vzteku „ucho“

  srazila, protože věděla, že mu tím

  uškodí.

  Z nástupu do první třídy ale rodi-

  če strach nemají. „Vybrali jsme sice

  trochu vzdálenější školu mimo naši

  spádovou oblast, ale je tam menší

  kolektiv, a hlavně mají ve sboru paní

  učitelku, která má rovněž sluchové

  postižení. Takže i když není přímo

  u něj ve třídě, ta škola má zkušenosti

  a je to vidět na jejím přístupu.“

  PŘEDÁVÁNÍ ZKUŠENOSTÍ

  Matyáš zná i děti s poruchou slu-

  chu. Jezdí na pobyty se sdružením

  Tamtam a jednou by rád na tábor se

  SUKI (Sdružení uživatelů kochleár-

  ního implantátu). „Tyhle pomáhající

  organizace jsou moc fajn,“ pochva-

  luje si paní Kalašová a dodává: „Moc

  jsem vždy oceňovala to vzájemné

  předávání zkušeností a informa-

  cí s ostatními rodiči a dětmi. Mám

  dobrý pocit, když dnes už můžeme

  nějak poradit i my těm malým, no-

  vým. Ostatně v Tamtamu jsme také

  dostali tip na Konto Bariéry, které

  nám pomohlo už se zakoupením

  vodotěsné aquasady a teď s mik-

  rofonem. Na ten se mimochodem

  vybraly peníze za tři hodiny! To je

  neuvěřitelné! Jsme všem moc vděč-

  ní. Peněz se dokonce vybralo o něco

  víc, tak doufáme, že přebytek po-

  může někomu dalšímu.“ 

  Nový mikrofon

  pomáhá Matyášovi

  při sportu

  i ve škole.

• Strana 43

  www.altech.cz

  KOMPLEXNÍ ŘEŠENÍ

  BEZBARIÉROVOSTI

  schodišťové plošiny - schodišťové sedačky - schodolezy - stropní zvedáky - bazénové zvedáky - nájezdové rampy

  Byla by Škoda Neřídit

  Grant pro hendikepované zájemce o řidičský průkaz

  skoda-neridit.cz

• Strana 44

  ZNOVU

  VYDÁVÁME

  OBLÍBENÝ

  ČASOPIS

  MŮŽEŠ

  Najdete vněm informace

  arady zoblasti sociálních

  azdravotních služeb,

  informace onových

  pomůckách, onovinkách

  ve zdravotnictví avobčanské

  společnosti. Hodně se dozvíte

  iopráci Konta Bariéry,

  ozajímavých osudech klientů.

  Bezplatně můžete časopis dostávat až do své schránky,

  jednoduše si oněj napište do redakce na info@muzes.cz.

  Pokud se vám obsah bude líbit arozhodnete se naši práci podpořit,

  můžete přispět formou jednorázové DMS ve tvaru

  DMS KONTOBARIERY 30, DMS KONTOBARIERY 60 nebo

  DMS KONTOBARIERY 90 na telefonní číslo 877 77

  nebo přispět jakoukoliv finanční částkou přímo na účet Konta Bariéry

  č. ú. 17 111 444 / 5500 svariabilním symbolem 62933. Děkujeme!

  Nové číslo vyjde každého čtvrt roku.

• Strana 45

  45

  ŽIVOT / RYBAŘENÍ NA DIVOKO

  Slyšel jsem krásnou teorii, že adre-

  nalinové sporty jsou jako dvě spoje-

  né nádoby, kdy v jedné jsou zkuše-

  nosti a ve druhé je štěstí. Na začátku

  každé nové výzvy jsme plni štěstí

  a euforie, ale máme málo zkušeností.

  Ty ale postupně získáváme, zdoko-

  nalujeme sami sebe, svoje vybavení,

  nádoba zkušeností se nám rychle

  plní a to nám umožňuje hranici bez-

  pečnosti posouvat. Ty baňky jsou

  ale propojené a štěstí ubývá… Nejde

  tedy o to, zda k nějaké krizové situaci

  dojde, ale kdy nastane a jaké budou

  následky.

  Stojíme v dlouhé holandské ma-

  rině a sledujeme frmol mezi loděmi

  prvních nedočkavých závodníků. Na

  jezeře Hollands Diep a Haringvliet

  v celkové délce 60 km se koná jeden

  z největších světových závodů v ry-

  baření z lodí, World Predator Classic.

  Já s parťákem Radkem u toho letos

  s dalšími 90 posádkami nemůžeme

  chybět. Svištící vlajky od větru a hluk

  vzdáleného vlnolamu napovídá, že

  počasí bude bouřlivé a pro žádné

  mořské zelenáče.

  JÍZDA JAKO NA TOBOGÁNU

  Je pátek ráno a po spuštění lodě,

  nezbytném focení a nejnutnějších

  administrativních úkonech pomalu

  vyrážíme z přístavu zakusit krásu,

  ale i náročnost zdejších průtočných

  jezer, která navádějí zaoceánské

  lodě do přístavu v Rotterdamu. Při

  výjezdu z loděnice se na chvíli zasta-

  vujeme a obhlížíme situaci. Silný vítr

  vzedmul vlny až přes metrovou výš-

  ku, a i když máme velkou loď v dél-

  ce skoro šest metrů se 115 koňmi

  na zádi, hodně rozmýšlíme situaci

  a taktiku jízdy. Je tréninkový den,

  oblast je pro nás neznámá, jsme zde

  poprvé. „Jedeme, potřebujeme projet

  alespoň 20 km úseku, nejsme tady

  na dovolený,“ prohlásí Radek a vyjíž-

  díme ven do vln, ve kterých se naše

  loď periodicky ztrácí. Čerpadla jedou

  naplno, máme po kotníky vody. „Při-

  dej, potřebujeme se dostat nad vlnu,“

  zahlásím a rychle se dostáváme do

  vyšších otáček.

  Situace se uklidňuje. Není ale moc

  příjemné skákat metrové vlny. Nára-

  zy jsou extrémně tvrdé, loď kvílí a je

  Hranice bezpečného

  dobrodružství

  Někdy si kladu otázku, kdy je ještě

  hranice bezpečného dobrodružství

  akceptovatelná akdy už je lepší být

  za kavárenského povaleče. Pokusím se

  svámi čtenáři podělit ojeden takový

  netradiční zážitek, kdy jsme opravdu

  jeli hranu, nebo až za hranou?

  Text: MARTIN KOPEČEK

  Foto: ARCHIV AUTORA

  Snad se vítr zase nezvedne a dostaneme se večer zpátky do přístavu.

• Strana 46

  ŽIVOT / RYBAŘENÍ NA DIVOKO

  vidět, že je skoro na hranici možnos-

  tí. Vybavení skáče nad hlavou, chy-

  táme pruty a přivazujeme vše, co se

  hýbe. Jsme zmáčení a plní adrenali-

  nu. V klidnější pasáži po větru pře-

  konáváme rychlost 65 kilometrů za

  hodinu.

  Před tréninkem jsme si stanovili

  několik kontrolních bodů, kde po-

  dle sonarové mapy předpokládáme

  dané druhy lovených ryb. V závodě,

  který je třídenní, se musí každý den

  nachytat tři candáti, tři okouni a jed-

  na štika – tzv. FullHouse. Pro dobrý

  výsledek je nutné to takto zopakovat

  každý závodní den v co největších

  velikostech. Nejvyšší součet bodů/

  centimetrů vyhrává a podle celko-

  vých nejlepších umístění ze tří dnů

  může daná posádka pomýšlet na

  zlato. Vítěz bere plně vybavenou ba-

  sovou loď v hodnotě 100 000 eur. Je

  o co hrát!

  Přijíždíme na první slibné místo,

  skáču na otočnou židličku na příď.

  Nohy mi neslouží, ale na židličce

  mám silnou oporu a nepociťuji vý-

  razný limit. Tak nějak jsem se při-

  způsobil. První nához, baaang, rána

  do prutu! Ryba si bere z navijáku,

  daří se mi ji rychle zastavit a otočit.

  Po chvíli se z hlubiny vynořuje krás-

  ná „psí“ hlava plná ostrých zubů se

  stříbrným tělem. Rybu odhaduji na

  čtyři kila a dávám jí svobodu. Daří

  se nám, během hodiny zdoláváme

  dalších několik krásných candátů.

  Při dalším přejezdu Radek zdolává

  pěknou štiku, okouny velikosti nasa-

  zených českých kaprů dochytáváme

  v podvečer. Je to úspěch a povzbu-

  zuje nás to do další fáze přípravy.

  Následující trénink končíme dří-

  ve, už před obědem, vítr se zhoršuje.

  Přicházím dnes o svoji největší štiku,

  kterou jsem měl kdy na prutu. Mon-

  strum hlubin, jež se mi nedaří odlepit

  ode dna. Na několik silných výpadů

  ještě reflektuji, přetahovaná je o ka-

  ždý centimetr. Špička prutu ohnutá

  do vody. Tah náhle povoluje a ne-

  ohnutelný háček je do pravého úhlu.

  Končím dnes jako poražený. Klidně

  to mohla být ryba ke 130 cm i větší,

  které zde nejsou vzácností, ale kdo

  ví. Takto vznikají ty pravé rybářské

  legendy. Cestou nazpět se nám zdá

  loď trochu líná, nepřisuzujeme tomu

  ale větší pozornost.

  V následujících dnech je oficiální

  registrace, odpočinkový den a tzv.

  Boat Parade, kdy se lodě prohánějí

  v plné kráse po kanálech uprostřed

  městečka Hellevoetsluisa a za hlasité

  hudby mávají svými státními vlajka-

  mi a zdraví se s návštěvníky. Umoc-

  něni tímto zážitkem usínáme v oče-

  kávání velkolepého rybaření. V noci

  nás probudí hukot přistávajícího

  Boeingu 777, bouře bere střechy,

  vyvrací stromy. Přivazujeme velký

  stan našeho zázemí k autu. Chvílemi

  stan levituje nad zemí a drží jen na

  několika tažných lanech. Doufáme,

  že nebudeme muset volat pro pomoc

  z jiného kontinentu a zažít pohádku

  o Aladinovi na létajícím koberci.

  K ránu vichřice ustává a zjišťujeme

  škody. Na našem dočasném příbyt-

  ku nejsou naštěstí významné trhliny,

  a tak dospáváme poslední minuty.

  Je středa pět hodin ráno, první den

  závodu a všechno je jinak. Největší

  bouře za 100 let v Nizozemsku nutí

  organizátory posunout start o jeden

  den dopředu. Jsme za to stejně jako

  drtivá většina posádek rádi.

  ŠOK NA STARTU

  Je tu oficiální start. Vítr je podobný

  jako v tréninku, lodě jsou rozprostře-

  ny vedle sebe v dvousetmetrovém

  úseku a čeká se na signál. „Jedeee-

  em,“ volám a dáváme tomu plně „pod

  kotel“. Motory burácejí, lodě dělají

  obrovské vlny do všech směrů. Ně-

  které posádky překonávají rychlost

  100 km/h, je to obdobné jako u star-

  tu formule 1. Alespoň nám všem to

  tak připadá. Situace je nepřehledná.

  Najíždí na nás sousední loď, která

  je sevřená z druhé strany, strháváme

  řízení. Dostáváme se do velkého pře-

  tížení, okraj lodě kopíruje vodu, přes

  vodní smršť není vidět. Ještěže máme

  vesty, pomyslím si a vtom to i parťák

  shodně vyřkne. Daří se nám chy-

  tit klidnější brázdu za rychlejší lodí.

  Konečně jsme z toho venku a lodě

  se rozlétají jako hejno holubů, každá

  na své vyhlídnuté místo. Start je vždy

  hodně vyhecovaný. Jedna z rychlej-

  Start je vždy

  velká přehlídka

  mezinárodních

  posádek s jejich

  vymazlenými

  lodními miláčky.

  Přijíždíme na první slibné místo,

  skáču na otočnou židličku na příď.

  Nohy mi neslouží, ale na židličce mám

  silnou oporu a nepociťuji výrazný limit.

  Tak nějak jsem se přizpůsobil.

  První nához, baaang, rána do prutu!

• Strana 47

  47

  ších z nich nám obsazuje flek. „V do-

  hledu kilometru nikdo a oni si zrov-

  na vyberou naše top místo.“ Trochu

  smutníme, ale věříme v záložní plán,

  který je jen o kousek vedle. Chytáme

  rychle okouny a candáty, po chycení

  malé štiky se v půlce prvního dne po-

  hybujeme okolo 11. místa. Bohužel

  se nám nedaří zvětšit štiku. Trochu

  se propadáme, i tak se dostáváme

  na celkem slušné 26. místo. Doufali

  jsme v lepší umístění, teď bude velmi

  těžké probojovat se celkově na bednu,

  ale jsme zde prvně, jsme pokorní. Loď

  je zase o trochu línější a mám pode-

  zření, že něco není v pořádku.

  ZÁVOD DO ROZTRHÁNÍ…

  Počasí se v noci umoudřilo, druhý

  den ale znenadání vyjíždíme ze star-

  tu mezi posledními. Našemu malé-

  mu vodnímu raketoplánu se nechce

  do skluzu a musím po čtyřech vylézt

  na příď a rozložit hmotnost. Koneč-

  ně jedeme, ale hopsáme po hladině,

  jako když koza dělá kotrmelce. Není

  čas hledat závadu. Jsme v závodním

  módu a veškerý komfort jde stra-

  nou. Je to ale extrémně nepříjemné

  a každou minutu se situace zhor-

  šuje, nárazy sílí. Po dvou hodinách

  již nemůžeme pořádně do skluzu,

  přehodnocujeme strategii a vrháme

  síly do chycení poslední ryby, velké

  štiky. Vtom dostávám z hloubky sil-

  nou ránu do prutu a na gigantickou

  gumovou nástrahu útočí pěkná ryba.

  Oba doufáme ve slušnou štiku. Ještě

  poslední výpady přes brzdu pod lodí

  a… je to další candát.

  Měníme místo a rozhodujeme se

  pro travnatá zatopená pole, mělčiny,

  kde se velké místní královny mohou

  schovávat. Loď nejede, zpomalujeme

  a začíná vynechávat i motor. V tuto

  chvíli nás rybářské šílenství trochu

  opouští a hledáme závadu. Tu stále

  nenacházíme, najednou zjišťuji, že

  máme vodu hrozně vysoko po okraj.

  Nabíráme vodu! Nejsme ale schop-

  ni ji odčerpat. Projíždějící závodníci

  nám vlnou situaci značně komplikují

  a na poslední chvíli se mi loď daří pří-

  davným elektromotorem otočit proti

  vlnám. Situace začíná být kritická,

  každá větší vlna nás může potopit.

  Hodinky pípají konec závodního dne.

  „Tak tohle se nepovedlo,“ zvedám

  u toho telefon a volám záchranu.

  Pomoc přijíždí za hodinu, naštěs-

  tí včas. Přenášíme veškeré věci do

  druhé lodě. Uvazujeme loď, která se

  s rychlostí trochu zvedá, a čeká nás

  bezmála 25 kilometrů a tříhodinová

  cesta ve vleku. Jsme v přístavu, do-

  bití a unavení, na pokraji sil. Jedeme

  pro podvál a loď pomalu vytahujeme

  z vody. Po otevření pojistného venti-

  lu z lodi vytéká bezmála kubík vody.

  Procházíme loď kousek po kousku.

  „Tady,“ volám a ukazuju na příčnou

  prasklinu přes celou loď, nacházíme

  i jeden svar, který povolil. Extrémní

  namáhání materiálu si vybírá svou

  daň. Jsme naštěstí v pořádku, ale

  závod pro nás končí smutně. Nejen

  pro nás, ten den je osudným i dal-

  ším třem posádkám. Tahle voda vám

  prostě nedá nic zadarmo… 

  Nizozemská

  zubatice v plné

  kráse, snad

  naše nástrahy

  „nevykecá“

  ostatním.

  CatchAndClean je

  velice sympatická

  úklidová kampaň

  tohoto závodu,

  která pomáhá

  přírodě.

• Strana 48

  ŽIVOT / TECHNIKA – MOBILNÍ APLIKACE NEPANIKAŘ

  Aplikace Napanikař pomáhá

  při psychických obtížích

  Podle Světové zdravotnické organizace trpí

  depresemi nebo úzkostí více než 300 milionů lidí.

  Mnozí znich však nemají přístup kodborné pomoci,

  ať už zfinančních, geografických nebo jiných důvodů.

  Iproto unás vznikla ojedinělá aplikace Nepanikař,

  která má za cíl poskytnout rychle azdarma

  první psychologickou pomoc.

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: ARCHIV AUTORA

  Nepanikař je Česká aplikace pro mo-

  bilní telefony, která vznikla v roce

  2020. S nápadem přišla již o rok

  dříve Veronika Kamenská, pro niž

  byla impulsem – mimo jiné – i vlastní

  zkušenost s duševním onemocně-

  ním. Aplikace vznikala ve spolupráci

  s jejími spolužáky z Vysokého učení

  technického v Brně, Alešem Řezáčem

  a Tomášem Chlubnou. V té době ne-

  byla v Česku podobná aplikace do-

  stupná, autoři při její tvorbě spolupra-

  covali s řadou psychiatrů, psychologů

  z brněnské či břeclavské nemocnice,

  ale i se specialisty ze soukromých

  praxí nebo s organizací Nevypusť

  duši. Slovo dostali také lidé potýkající

  se s duševním onemocněním.

  Aplikace funguje tak, že si uživatel

  vybere z nabídky šesti modulů, které

  odpovídají různým typům psychic-

  kých problémů. Každý modul obsa-

  huje několik kroků, které uživateli

  poskytnou konkrétní praktické rady

  nebo jej provedou několika cvičeními,

  která mu pomohou uklidnit se, od-

  vrátit pozornost od negativních myš-

  lenek nebo zlepšit náladu. Například

  pokud má uživatel panický záchvat,

  aplikace ho požádá, aby se soustředil

  na své dýchání, počítal matematické

  příklady nebo si představoval klidné

  místo. Pokud má uživatel myšlenky

  na sebevraždu, aplikace ho upozor-

  ní na důvody, proč žít, a nabídne mu

  kontakty na krizové linky.

  Uživatel tu může také sledovat svou

  náladu pomocí jednoduchých smaj-

  líků hned na titulní straně, spánek

  a další ukazatele psychického zdra-

  ví. Do jednotlivých modulů je možné

  přidávat i vlastní motivace či postupy,

  které už například v minulosti po-

  mohly. Mimo jiné je také možné vést si

  deník, záznamy lze sdílet – ať už s ně-

  kým, komu uživatel důvěřuje, nebo

  s odborníkem. Modul Moje plány pak

  představuje možnost, jak si nastavit

  své cíle, naplánovat aktivity nebo si

  připomenout své zdroje podpory.

  Zájemci najdou aplikaci zdarma

  v obchodech s mobilními aplika-

  cemi Google Play, Apple App Store

  i Huawei AppGallery. Její provoz je

  anonymní, není nutné se registrovat.

  V případě takto citlivého tématu je

  obzvlášť důležité, že data zůstávají

  pouze uživateli – všechno, co zadá

  do aplikace, je zašifrováno a ulože-

  no lokálně, aplikace neodesílá žádná

  data na externí servery a nesdílí je

  s třetími stranami.

  SNIŽOVÁNÍ PRAHŮ

  Projekt od svého vzniku ušel dlou-

  hý kus cesty a není jen o zmíněné

  mobilní aplikaci. V roce 2020 za-

  Aplikace funguje tak, že si uživatel

  vybere z nabídky šesti modulů,

  které odpovídají různým typům

  psychických problémů. Každý modul

  obsahuje několik kroků, které uživateli

  poskytnou konkrétní praktické rady

  nebo jej provedou několika cvičeními,

  která mu pomohou uklidnit se, odvrátit

  pozornost od negativních myšlenek

  nebo zlepšit náladu.

• Strana 49

  číná Nepanikař nabízet anonymně

  a zdarma chatovou a e-mailovou

  poradnu, nabízí rozsáhlou mapu po-

  moci, který obsahuje přes pět tisíc

  kontaktů na psychology, psychote-

  rapeuty, psychiatry nebo pedagogic-

  ko-psychologické poradny a krizová

  centra. Od roku 2021 nabízí projekt

  i on-line terapie, které mají za cíl

  nadále snížit práh přístupnosti k od-

  borné pomoci.

  V současné chvíli působí v organi-

  zaci přes stovku dobrovolníků – od

  studentů psychologie po profesio-

  nální terapeuty. Nedílnou součástí je

  také vzdělávání veřejnosti v téma-

  tech duševního zdraví. Za své akti-

  vity obdržel řadu ocenění, například

  Cenu Gratis Tibi, Forbes 30 pod 30,

  Cenu ministra školství nebo Cenu

  SDGs 2022.

  Protože aplikace nesleduje uživa-

  telovu činnost, nemají v Nepanikař

  žádné statistiky o jejím konkrétním

  využívání. Ohlasy na ni jsou ale po-

  zitivní ze strany odborníků v oboru

  i ze strany uživatelů, kteří se se svou

  zkušeností svěří například prostřed-

  nictvím e-mailu či na sociálních sí-

  tích.

  Podpořit rozvoj projektu pak může

  každý – na webových stránkách

  www.nepanikar.cz najdete všechny

  dostupné informace i možnost při-

  spět jednorázově libovolnou částkou

  nebo pomocí pravidelné platby. 

  Nepanikař na Facebooku

  Zájemci najdou

  aplikaci zdarma

  v obchodech

  smobilními

  aplikacemi Google

  Play, Apple App

  Store iHuawei

  AppGallery.

  Její provoz

  je anonymní,

  není nutné se

  registrovat.

  49

• Strana 50

  KULTURA

  Mr*ka, ku*va,

  šu*at… Opravdu

  to stačí, abychom

  se pobavili?

  Na konci června 2023 přijel do Prahy

  ansámbl známého avelmi oblíbeného

  ostravského divadla Mír. Hostoval

  vdivadle Na Fidlovačce, kde odehrál

  vedle dvou repríz méně známé hry

  Tiktik také mnohem slavnější komedii

  Blbec kvečeři.

  Text: HANA CHUFFARTOVÁ

  Foto: JAN LIPOVSKÝ

  Obě hry jsou z pera francouzských

  autorů. Tiktik (v originále Toktok) je

  dílem Laurenta Baho, který insce-

  naci uvedl ve Francii v roce 2005.

  Premiéra této komedie se v divadle

  Mír odehrála v říjnu minulého roku.

  VŠICHNI JSOU BLÁZNI,

  JEN JÁ JSEM LETADLO

  Na scéně, která evokuje elegantně

  zařízenou čekárnu, se postupně ob-

  jevuje šest postav. Všechny mají ve

  hře zhruba stejně velký prostor (kro-

  mě jedné, té hlavní) a sedmá postava,

  zdravotní sestra, se objeví na jevišti

  vždy jen na krátkou chvíli.

  A co má oněch šest lidí (tři muži

  a tři ženy) společného? Jsou objed-

  naní na terapeutické sezení s vyhlá-

  šeným psychiatrem, který jim má

  pomoci s jejich trablemi. Většina po-

  stav totiž trpí nějakou formou obse-

  dantně-kompulzivní poruchy (OCD).

  Na scéně nás jako první přivítají slo-

  va Otty, muže, který trpí Touretteo-

  vým syndromem a jehož představu-

  je hvězda souboru, zpěvák, člověk

  vymykající se dosavadním předsta-

  vám o škále, kterou herec může ob-

  sáhnout, Štěpán Kozub. Postupně se

  přidávají (vcházejí do čekárny) další

  pacienti, střídavě muži a ženy, každý

  s problémem, který doufají u věhlas-

  ného doktora Sterna vyřešit.

  Aniž bychom z příběhu něco pro-

  zrazovali, má inscenace, která je za-

  Akce a pohybu

  na jevišti i přes

  úmorné vedro

  si diváci

  opravdu užili.

• Strana 51

  51

• Strana 52

  KULTURA / RECENZE

  ložena především na situačním hu-

  moru, gagu a ano, ve velké míře na

  lavinách sprostých slov řinoucích se

  z Ottových úst, velmi jednoduchou

  kostru, kdy se osudy šesti zcela ci-

  zích lidí protkají v časoprostoru, vzá-

  jemně se nějak ovlivní a na konci se

  rozejdou.

  VULGARITA

  COBY KOŘENÍ JAZYKA

  Tak jako humor je považován za ko-

  ření života, sprosté slovo má tuto

  funkci v jazyce. Dobře zvolená vulga-

  rita může zkratkou vyjádřit i složitou

  situaci nebo člověk jejím užitím může

  k dané věci pregnantně vyjádřit svůj

  postoj. Toto se ale netýká lidí, jimž

  daná porucha způsobuje koprolálii,

  tedy slovní projev i chování, jež je

  proti jejich vůli zatíženo potřebou ří-

  kat (vykřikovat) v jinak zcela neutrál-

  ním vyjádření tabuizovaná slova. A že

  se jimi v Ottově případě nešetří.

  Řetězce sprostých slov i vulgár-

  ních gest kupodivu publikum kolem

  mne velmi bavily. Během předsta-

  vení jsem se přistihla, že přemýšlím

  proč. Že by šlo o uspokojení z toho, že

  tabu spros toty je „poraženo“ a že to,

  zač se člověk většinou stydí nebo co

  je považováno za „nízké“, má najed-

  nou hlavní prostor na jevišti? Nevím.

  Zůstal mi jen pocit, že prostě čeho je

  moc, toho si jaksi „příliš nevážím“.

  JAKO ZE ŽIVOTA… OPRAVDU?

  Ze všech ztvárněných postav hry

  jsem vnímala jako nejpodařenější

  postavu taxikáře Václava v podá-

  ní Vladimíra Poláka. Byl věrohodný.

  Daná porucha doplňovala jeho troš-

  ku nerudnou povahu, ale jak uvidí-

  me na konci příběhu, také citlivou

  a empatickou stránku Václavovy

  osobnosti. Další mužskou postavu

  zhmotnil Robin Ferro. Hrál Roberta,

  jehož kromě specifické kompulziv-

  ní poruchy definoval způsob mluvy

  – přepálená „pražština“. Tento spe-

  cifický akcent mají herci v souboru

  již „nahráblý“ z období skečů Tři ty-

  gři, které jsou přístupné na YouTube

  a jimiž získali velkou popularitu. Ve

  francouzském originále se postava

  Roberta ničím podobným nevyzna-

  čuje, jde o invenci českého zpraco-

  vání. Jde o humor „instantní“, který

  sice okamžitě zafunguje, ale moc vás

  ničím neobohatí.

  Kozubův Otto je více Štěpán Kozub

  = komik než postava této specifické

  hry. Jeho fungování na scéně je po-

  dobné jeho jiným rolím. Je jasné, že

  postavě dodal svůj svéráz, ale jedna

  věc mi po bližším prostudování pro-

  blematiky Touretteova syndromu

  v jeho podání „nehrála“. Slovní tik to-

  tiž, když jím člověk opravdu trpí, není

  zasazen do věty v určité gramatické

  podobě. Naopak, ve větě se objeví na-

  prosto izolovaně a nezávisle na zbyt-

  ku věty. V promluvách Otty však jsou

  vulgarismy skloňovány a časovány

  tak, aby dodaly původně neutrální

  větě potřebný dvojsmysl či sprosté

  vyznění. V originále je to jednodušší –

  francouzština nemá skloňování, tudíž

  vložené (sprosté) slovo ve větě fungu-

  je dvojsmyslně bez úpravy.

  Tři muže na jevišti doplňovaly tři

  ženské protějšky (a čtvrtá, již zmíně-

  ná zdravotní sestra, ztvárněná Petrou

  Mikulkovou). Také ony přišly na terapii

  kvůli různým poruchám. Marie Anna

  Kupcová coby Marie, Lada Bělašková

  coby Blanka a Beáta Hrnčiříková jako

  Linda. Také u nich, především prv-

  ních dvou ženských představitelek,

  bylo znát, že jejich vyjádření poruch

  bylo spíše karikaturou či fraškou.

  Je možné, že to tak vnímám z toho

  důvodu, že znám lidi, kteří podobné

  problémy mají, a ve skutečnosti to

  prostě vypadá jinak. Nejsympatičtější

  Téma, v němž jsou

  terčem posměchu

  lidé trpící nějakým

  znevýhodněním, může

  být v dnešní korektní

  době na hranici

  přijatelnosti, ale zdá se,

  že evropské publikum

  je schopno přijmout

  i takový příběh, který

  navíc nakonec ve svém

  závěru zdůrazňuje, co

  je na vztazích mezi

  lidmi hezké – vzájemná

  pomoc a empatie.

  Ze všech ztvárněných postav hry jsem

  vnímala jako nejpodařenější postavu

  taxikáře Václava v podání Vladimíra

  Poláka. Byl věrohodný.

  Linda

  (Beáta Hrnčiříková)

  a Robert

  (Robin Ferro)

  se postupně

  sbližují skrze

  vzájemnou

  podporu.

• Strana 53

  53

  z mého pohledu byla Linda, žena, kte-

  rá vše, co vyřkne, musí proti své vůli

  opakovat. Je to možná jednak tím, že

  porucha pro mne byla dosud nezná-

  má, nikoho s tímto problémem ne-

  znám a nemám představu, jak se ve

  skutečnosti projevuje, a jednak proto,

  že Beáta Hrnčiříková tak „netlačila na

  pilu“. Fraškovitost příběhu však byla

  očividně záměr režie, proto hercům

  podání jejich postav nelze vytýkat.

  Všem protagonistům se ovšem

  musí přiznat jedno – hrát v prostoru,

  kde bylo přes 30 stupňů Celsia a kde

  se diváci potili i bez hnutí vsedě, je

  bez ironie hrdinské.

  NEKOREKTNOST – KOZUBOVA

  PŘIROZENOST

  To, že si divadlo Mír tuto původně

  francouzskou hru vybralo k čes-

  kému zpracování, asi neudiví, a to

  vzhledem k tomu, že především

  herec Štěpán Kozub je známý tím,

  že rád překračuje hranice trapnosti

  a zkouší, kolik publikum „vydrží“.

  Téma, v němž jsou terčem posmě-

  chu lidé trpící nějakým znevýhod-

  něním, může být v dnešní korektní

  době na hranici přijatelnosti, ale zdá

  se, že evropské publikum je schopno

  přijmout i takový příběh, který navíc

  nakonec ve svém závěru zdůrazňuje,

  co je na vztazích mezi lidmi hezké –

  vzájemná pomoc a empatie.

  Za mořem by pravděpodobně

  obsazení hry muselo být již podle

  standardů Hollywoodu – role postav

  stižené těmito poruchami by muse-

  ly být obsazeny skutečnými lidmi

  s OCD. Ale jak víme už z Cimrmanů,

  i opilce zahraje lépe střízlivý… Ale

  toto téma je jistě na jinou debatu. Ra-

  ději bych zdůraznila křehkost téma-

  tu a možnost přistoupit němu jinak,

  než jak se jej ujalo divadlo Mír v re-

  žii Alberta Čuby. Podle mého by mu

  prospělo méně třeskutosti a fraško-

  vitosti – vyniklo by tak v citlivějším

  pojetí. V „tichu“ vyzní mnohé věci

  lépe, mohou se nás uvnitř do tknout

  a zanechat krom rozvibrované brá-

  nice také pocity jemnějšího rázu.

  JÍT, ČI NEJÍT?

  Doporučila bych představení zná-

  mým? Jestli hledají prožitek z da-

  ného tématu, tak si moc neužijí.

  Kdo chce však vidět Štěpána Kozu-

  ba v jeho komediálním živlu, nechť

  si nenechá ujít, až opět divadlo Mír

  vyrazí na štaci do Prahy. Já si raději

  počkám na nějakou dramatickou roli

  v podání tohoto jedinečného herce,

  protože právě v této poloze mě do-

  slova uhranul. 

  Sehraný herecký

  tandem – Štěpán

  Kozub (Otto)

  a Vladimír Polák

  (Václav)

• Strana 54

  KULTURA / POVÍDKA

  J

  istě jste si všimli – internet

  je zaplaven radami, jak řešit

  všechny problémy života,

  ba i posmrtného. Nikdy

  v historii nebyla nabídka

  dobrých a spolehlivých rad

  širší. Jedním kliknutím se

  dozvíte, co způsobuje všechny

  nemoci, jaké jsou na ně

  spolehlivé léky, co vyvolává problémy aut,

  motorek i horkovzdušných balonů, kde

  jsou příčiny nadměrného špinění prádla

  i záhadné vyrážky domácích mazlíčků.

  Kdyby jen to! Zaručené recepty radí, jak se

  ubránit mimozemšťanům, co pomáhá při

  nájezdech obřích dešťovek nebo kde v zemi

  najít pravěké město i s tramvajemi. Nejlepší

  jsou však zaručené zprávy o spiknutí

  mocných sil spojených naftových magnátů,

  tajných vatikánských lóží, šílených

  vědců, co vynalezli nezničitelný svědící

  prášek, a zmutovaných slepic, schopných

  proklovat se i pancířem tanku.

  Nedávno jsem potkal ctihodného

  profesora, celoživotního odborníka na

  ozubená kola. Zastavil mě, rezolutně

  a dramaticky se zeptal: Jestlipak víš,

  že meruňkové kompoty šíří smrtelnou

  variantu chřipky? Našel jsem řešení, do

  každé zavařovací láhve přidej větvičku

  ze smutečního věnce. Ale pozor, nebožtík

  musí zemřít na vodnatelnost hlavy, jinak to

  nefunguje!

  Výborné jsou rady do kuchyně. Vařečka

  potřená psím sádlem zabrání zkysnutí

  polévky na měsíc! Kousek pracího prášku

  v sekané přináší neodolatelnou chuť! (To

  věřím, vyzkoušel jsem na babičce a její

  chirurg za objev bublinek v jejím žlučníku

  dostal cenu akademie.) Jablka ve štrúdlu

  se dají nahradit drcenými novinami.

  Nezapomeňte ochutit nasekanou starší

  koženou rukavicí! Náhrada drahého

  hovězího je prostá – piliny zahusti trochou

  polévkového koření, přidej jemně mleté

  skořápky z vajec a osmaž! Biftek jako

  z pohádky. Anebo bramborový salát bez

  brambor. Použij drcené žaludy. Rodina

  se bude olizovat! Skvělá rada je z webu

  Vaříme za krize. Doporučuje nastavit

  bramborovou kaši jemně pokrájenými

  papírovými kapesníky, ovšem předtím

  čtrnáct dnů máčenými v nálevu ze starších

  zubních kartáčků. Zkuste a uvidíte!

  Rady nad zlato nám pomohou při

  nemoci. Současná medicína, založená

  na tzv. vědeckých důkazech, naprosto

  pomíjí letitou životní moudrost. Ví třeba

  váš lékař, že kuří oko je projev zvýšených

  otřesů vašeho domu? Přestěhujte se

  někam na venkov a kuřata i s jejich očima

  jsou nahraná! A zácpa? Přiložte si na

  břicho veverčí ocásek a skoro na záchod

  nedoběhnete! Jsou i těžká poškození.

  Například neustálá bolest zad. Žádná

  rehabilitace nenahradí jednoduchou fintu –

  každou hodinu deset minut hrát na housle.

  Není-li hudební nástroj, bubnujte na velký

  hrnec. Když sousedi protestují, doporučte

  jim výplach uší odvarem ze šťovíku. Na

  vaši produkci zapomenou okamžitě. Pak

  jsou i chvíle nejtěžší. Třeba těžká deprese

  z manželství. Ovšem i zde internet poradí.

  Nejvíc se osvědčilo poskakovat na jedné

  noze po náměstí a volat: Jsem šťastný jako

  blecha! Musíte vydržet nejméně den bez

  přestávky. Když se na vás oboří policie,

  řekněte, že jste do olejovek nasypal ženě

  drcené sklo. Uvidíte, že vám pomůžou!

  Náš pravidelný čtenář Jindra Š.

  z Kobylis nás nedávno obšťastnil radou

  Zdeněk Jirků

  Rady

  k nezaplacení

• Strana 55

  55

  mimořádnou – v jeho domě začalo strašit.

  Nic tragického, ale když na vás celou noc

  nějaký hlas volá: Napij se zmizíku, jinak

  zmrzneš, není to příjemné. Ale Jindra je

  koumák – pomazal okolí domu žluklým

  máslem a bylo po nočních běsech. Akorát

  u sousedů chytla kočka neuhasitelným

  plamenem. Jindra jim koupil balíček

  grilovacího koření a byl klid.

  Nejcennější jsou ovšem rady politické.

  Výhodné je, že skoro každý občan ví,

  jak se z dnešní situace dostat. A nejde

  o prkotiny. Například státní rozpočet. Lidé

  vědí, kde ušetřit. Skoro každý vám řekne,

  že by se nemělo krást ze státního. Ale ti

  samí před chvílí tvrdili v hospodě, že stejně

  už je všechno rozkradené. Tak aspoň

  zavřít zloděje. Ale které? Všechny politiky?

  Kdo bude ve vládě a v parlamentu?

  Nové volby? Co když je vyhrajou ještě

  horší? Tak volby znovu! Kolikrát?

  Zmíněný Jindra uveřejnil na internetu

  zajímavý návrh – všechny politiky

  zavřít a postupně pouštět jen ty, co se

  přiznají a ukradený majetek vrátí. A kdo

  nic neukrad, držet na doživotí. Takové

  pitomce ve vládě nepotřebujeme!

  

  Ilustrace: MIDJOURNEY

• Strana 56

  SERVIS

  i zákoně o ochraně spotřebitele po-

  stavení zákazníků posílilo. Například

  u smluv uzavíraných po telefonu

  musí zákazník dostat písemné po-

  tvrzení nabídky. Pokud ho nepode-

  píše, k uzavření smlouvy nedojde.

  Pro smlouvy z předváděcích akcí

  či ty uzavřené doma při podomním

  prodeji se ze 14 dnů na 30 prodlou-

  žila lhůta pro odstoupení bez udání

  důvodu. Pokud se člověk stane obětí

  takzvané nekalé obchodní praktiky,

  může od smlouvy odstoupit dokonce

  až během devadesáti dnů. Případně

  může požádat o přiměřené snížení

  ceny podle toho, o jak závažnou ne-

  kalou obchodní praktiku šlo.

  Vždy je ale důležité, aby se nespo-

  kojený zákazník ozval včas: „Zatím-

  co uzavření obchodu se vyplatí ne-

  uspěchat, s obranou nebo nápravou

  škod byste čekat neměli,“ radí práv-

  nička Němcová Čáslavská.

  Zásadní změny letos potkaly re-

  klamace. Stále platí, že reklamovat

  je možné vady, které na zboží exis-

  tovaly v okamžiku koupě a projeví

  se během dvou let od pořízení zboží.

  Novinkou ale je, že u zboží koupené-

  ho po 6. lednu 2023 je po celý prv-

  ní rok na prodejci, aby prokázal, že

  zboží bylo v době prodeje v pořádku.

  Dřív takové pravidlo platilo jen bě-

  hem prvního půl roku od prodeje.

  Nově zákon stanoví, že prodejce

  musí nejpozději do třiceti dní rekla-

  maci nejen vyřídit, ale také o tom

  informovat zákazníka. Občanský zá-

  koník uvádí i konkrétní pořadí toho,

  co může spotřebitel při reklamaci

  požadovat. Primárně jde o opravu

  nebo výměnu věci.

  Prodejcům letos přibyla i povin-

  nost ohlídat si, zda recenze na jejich

  webové stránky píší pouze lidé, kteří

  si doopravdy zakoupili jejich zbo-

  ží. Případně musí prodejce alespoň

  uvést, že recenze nejsou ověřené,

  jinak mu hrozí postih. „Při poskyto-

  vání slev musí prodejce zákazníky

  nově informovat o nejnižší ceně zbo-

  ží za poslední měsíc. Tím se zamezí

  umělému navyšování cen a násled-

  nému počítání zdánlivě výhodných

  slev z těchto vyšších částek,“ dopl-

  ňuje právnička Kanceláře ombuds-

  mana.

  Smlouvy se vyplatí

  podepisovat

  s rozmyslem

  Přidejte se

  do skupiny

  Práva lidí

  spostižením

  na facebooku

  Text: MARKÉTA BOČKOVÁ, mluvčí, Kancelář veřejného ochránce práv

  Spotřebitelům ombudsman vysvět-

  luje, jak se mohou v konkrétních

  případech bránit. A zasazuje se také

  o prevenci. Nedorozuměním i úmysl-

  ným podvodům podle něj lidé často

  předejdou, když se před uzavřením

  smlouvy či koupí dobře seznámí se

  všemi podmínkami a pravidly.

  „Zpozornět byste měli, pokud vás

  někdo tlačí do okamžitého podpisu

  smlouvy nebo nabízí až příliš vý-

  hodnou koupi či investici,“ varuje

  právnička Tereza Němcová Čáslav-

  ská, která se v Kanceláři veřejného

  ochránce práv specializuje na oblast

  ochrany spotřebitelů. Nepoctiví pro-

  dejci podle ní často hrají o čas a vy-

  tvářejí dojem, že se zákazník musí

  rozhodnout hned na místě. Není vý-

  jimkou, že si jako možné oběti vybí-

  rají zranitelné lidi nebo seniory, kteří

  jejich naléhání snadněji ve své důvě-

  řivosti podlehnou. V lepším případě

  skončí se zbožím, které nepotřebují,

  v tom horším se mohou uvázat i na

  několik let do nevýhodné smlouvy.

  Ombudsman se například zabýval

  případem zákazníka, který po telefo-

  nu souhlasil s nabídkou bezplatného

  zaslání doplňků stravy. Podle pro-

  dejce tím ale údajně uzavřel smlou-

  vu na další, tentokrát už zpoplatněné

  produkty.

  INFORMOVANOST JE ZÁSADNÍ

  Zákazníky jako slabší stranu ob-

  chodního vztahu u nás chrání řada

  předpisů. Proto se vyplatí je znát

  a umět je používat. Přehled práv

  a možností spotřebitelů nabízí na

  svých webových stránkách i om-

  budsman (https://www.ochrance.

  cz/letaky/ochrana-spotrebitele/

  ochrana-spotrebitele.pdf).

  Od počátku letošního roku se díky

  změnám v občanském zákoníku

  VLONI PODALI LIDÉ OMBUDSMANOVI 206 STÍŽNOSTÍ KVŮLI

  PROBLÉMŮM SDODAVATELI ENERGIÍ. DALŠÍ DVĚ DESÍTKY PODNĚTŮ

  SE PAK TÝKALY POSTUPU PODNIKATELŮ PŘI REKLAMACÍCH NEBO

  JEDNÁNÍ PODOMNÍCH PRODEJCŮ. VMINULOSTI ČASTO ŘEŠILI TAKÉ

  UZAVÍRÁNÍ SMLUV PO TELEFONU NEBO PROBLÉMY SCESTOVNÍMI

  KANCELÁŘEMI. VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV ZE ZÁKONA NESMÍ

  ZASAHOVAT PŘÍMO DO SPORŮ MEZI SOUKROMÝMI SUBJEKTY,

  TEDY ANI DO VZTAHŮ MEZI ZÁKAZNÍKY APODNIKATELI. POMÁHÁ

  ALE NEPŘÍMO – MŮŽE PROVĚŘIT, JAK PŘÍPAD ŘEŠILY PŘÍSLUŠNÉ

  DOHLEDOVÉ ÚŘADY.

• Strana 57

  57

  Zákazníci by podle ní měli vždy

  nejdříve svoji záležitost řešit přímo

  s obchodníkem. Pokud se jim to ne-

  daří, mohou svůj konkrétní spor ře-

  šit pomocí systému mimosoudního

  řešení spotřebitelských sporů neboli

  systému ADR. To je pro všechny zú-

  častněné rychlejší a levnější cesta,

  než kdyby spor zamířil k soudu.

  ADR NEBOLI MIMOSOUDNÍ

  ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH

  SPORŮ

  Zkratka ADR odkazuje na anglic-

  ký výraz alternative dispute reso-

  lution, do češtiny se překládá jako

  mimosoudní řešení spotřebitelských

  sporů. Jeho cílem je dohoda zúčast-

  něných stran. K té musí podle záko-

  na dojít do 90 dnů, pouze u složi-

  tých případů je možné lhůtu jednou

  prodloužit o dalších 90 dnů. Tento

  způsob řešení sporů je tak znatelně

  rychlejší než soudní řízení. Spotře-

  bitel nemusí mít právního zástupce

  a může účast v mimosoudním řešení

  kdykoli ukončit. V Česku řeší spo-

  ry v různých oblastech celkem osm

  úřadů a organizací:

  spory týkající se finančních služeb

  Finanční arbitr (FA)

  elektronické komunikace

  apoštovní služby

  Český telekomunikační úřad (ČTÚ)

  elektroenergetika,

  plynárenství ateplárenství

  Energetický regulační úřad (ERÚ)

  všeobecné spotřebitelské spory

  Česká obchodní inspekce (ČOI)

  Sdružení českých spotřebitelů (SČS)

  OnlineMediator.cz

  služby advokátů

  Česká advokátní komora (ČAK)

  neživotní pojištění svýjimkou pojiš-

  tění odpovědnosti zprovozu vozidel

  Česká obchodní inspekce (ČOI)

  Kancelář ombudsmana České

  asociace pojišťoven (KO ČAP)

  Mimosoudní řešení sporů mohou lidé

  využít i v ostatních státech Evropské

  unie. Přehled zahraničních organizací,

  které jsou ADR pověřeny, je dostupný

  na stránkách Evropské komise.

  Další možností zákazníka je upozor-

  nit na přístup obchodníka příslušný do-

  hledový úřad a požádat ho, aby prově-

  řil, jestli obchodník neporušil některou

  ze svých veřejnoprávních povinností.

  Za jejich porušení může kontrolní úřad

  uložit obchodníkovi pokutu. Nemůže

  mu ale nařídit, jak postupovat v kon-

  krétním sporu se zákazníkem. Do-

  hledový úřad tedy nemůže zrušit ne-

  výhodnou smlouvu nebo rozhodnout

  o reklamaci. „Těchto dohledových úřa-

  dů je celá řada a každý má pravomoci

  v určité části trhu. Za všechny bych

  zmínila především Českou obchodní

  inspekci, Český telekomunikační úřad,

  Energetický regulační úřad nebo třeba

  Státní zemědělskou a potravinářskou

  inspekci. Jejich přehled najdou lidé i na

  našich webových stránkách v letáku

  o ochraně spotřebitele,“ vypočítává Te-

  reza Němcová Čáslavská.

  Právě postup příslušných úřadů

  může následně prověřovat ombuds-

  man. Lidé ho mohou požádat o po-

  moc, pokud úřad nereaguje nebo když

  nejsou s postupem úřadu spokojeni.

  KDE MŮŽE POMOCI OMBUDSMAN?

  V poslední době se ombudsman nej-

  častěji setkává se spory zákazníků

  s dodavateli energií. Obrátil se na něj

  například bezradný muž, který se

  od loňského srpna neúspěšně snažil

  od dodavatele elektřiny získat pře-

  platek záloh. Místo vyplacení bez-

  mála 16 000 korun ale společnost

  dlouhodobě nekomunikovala. „Byl to

  jeden z řady případů, kdy stěžovate-

  li pomohlo, když jsme mu vysvětlili,

  jak může postupovat dál. Své pení-

  ze nakonec dostal zpět,“ těší Terezu

  Němcovou Čáslavskou.

  Stěžovateli, který se marně do-

  máhal svého přeplatku, popsala, že

  u sporů lidí s dodavateli energií je

  příslušným úřadem Energetický re-

  gulační úřad (ERÚ). Pokud se na něj

  obrátí, může volit z několika cest.

  První z nich už stěžovatel zkusil

  sám, když podal ERÚ podnět ke kon-

  trole dodavatele. Pokud by taková

  kontrola ukázala, že dodavatel poru-

  šil své zákonné povinnosti, může mu

  kontrolní oddělení ERÚ uložit poku-

  tu. Toto oddělení ale nemůže doda-

  vateli nařídit, jak má řešit konkrétní

  spor. Pro stěžovatele ovšem bylo

  důležitější vyplacení dlužných peněz

  než snaha o postih dodavatele.

  Další cestou v takových případech

  je pokus o neformální domluvu po-

  mocí oddělení ochrany spotřebitele

  ERÚ. Pokud ani to nepomůže, může

  spotřebitel kvůli vrácení přeplatku

  podat ERÚ návrh na zahájení správ-

  ního řízení. Tuto možnost využil i stě-

  žovatel. V průběhu řízení se dodavatel

  se spotřebitelem dohodl a přeplatek

  mu vrátil. ERÚ proto řízení zastavil.

  Jak se ukázalo, muž ze Zlínska

  zdaleka není jediný, kdo přeplatek

  od dodavatele složitě dostával. „Podle

  spotřebitelského portálu mají u stejné

  společnosti s vyplacením přeplatku

  nebo smlouvami problémy desítky

  lidí. Doufám, že naše shrnutí i jim uká-

  že, jak mohou v této nepříjemné situa-

  ci postupovat, a stejně jako stěžovateli

  se jim podaří spor vyřešit,“ věří práv-

  nička Němcová Čáslavská. 

  Odkazy

  Některé zvýzkumů adoporučení naleznete pod

  následujícím odkazem www.ochrance.cz/vystupy/.

  Jednotlivá vydání bulletinu či díly podcastu jsou volně

  přístupné kpřečtení či kposlechu pod následujícími

  odkazy www.ochrance.cz/vystupy/bulletin/

  awww.ochrance.cz/vystupy/podcast/.

• Strana 58

  Kdo je „asistent sociální

  péče“ a jak může pomoci

  nedostatek služeb a subjektů, které

  péči mohou zajistit.

  Přesto si s vědomím všech výše

  uvedených „ale“ dovolím blíže po-

  psat možnost zajištění péče tzv. asis-

  tentem sociální péče, který může být

  právě tím, kdo např. odlehčí rodině

  či vhodně doplní registrovaného po-

  skytovatele sociálních služeb (v pří-

  padě terénní péče především osobní

  asistenci či pečovatelskou službu).

  KDO MŮŽE BÝT ASISTENTEM

  SOCIÁLNÍ PÉČE

  AJAK JEJ DOLOŽIT ÚP

  Asistentem sociální péče je po-

  dle zákona o sociálních službách

  č. 108/2006 Sb. jiná fyzická osoba

  než osoba blízká, která tuto činnost

  nevykonává jako podnikatel. Záro-

  veň to není zaměstnanec registro-

  vané sociální služby, pod kterou by

  péči poskytoval (pozor, neplést tedy

  s osobním asistentem či asistent-

  kou, což je obvyklý název pro pozi-

  ci zaměstnance registrované služby

  osobní asistence).

  Definice osoby blízké zde odkazu-

  je na občanský zákoník č. 89/2012

  Sb.: Osoba blízká je příbuzný v řadě

  přímé, sourozenec a manžel nebo

  partner podle jiného zákona upravu-

  jícího registrované partnerství (dále

  jen „partner“); jiné osoby v poměru

  rodinném nebo obdobném se poklá-

  dají za osoby sobě navzájem blízké,

  pokud by újmu, kterou utrpěla jedna

  z nich, druhá důvodně pociťovala jako

  újmu vlastní. Má se za to, že osoba-

  mi blízkými jsou i osoby sešvagřené

  nebo osoby, které spolu trvale žijí.

  V praxi tedy asistentem sociální

  péče může být např. soused/ka, ka-

  marád/ka, známý/á anebo třeba oso-

  ba nalezená prostřednictvím inzerá-

  tu či doporučená nějakou organizací

  apod. Asistent musí být starší 18 let

  a zdravotně způsobilý péči poskyto-

  vat, což se dokládá prohlášením. Pro

  pečující osobu blízkou i asistenta zá-

  roveň ale platí, že za zdravotně způ-

  sobilou osobu k poskytování pomoci

  se podle zákona nepovažuje osoba,

  která má sama nárok na příspěvek,

  ledaže lékařským posudkem vyda-

  ným poskytovatelem zdravotních

  služeb doloží, že je schopna tuto po-

  moc poskytovat.

  V praxi se tento statut od osoby

  blízké liší v povinnosti mít s osobou

  závislou na péči sepsanou smlouvu

  o poskytování pomoci, tuto smlouvu

  pak dokládá osoba žádající či již po-

  SERVIS / VÝBĚR LUCIE MARKOVÉ

  VZÁŘIJOVÉM ČÍSLE ČASOPISU MŮŽEŠ VLOŇSKÉM ROCE JSTE SE

  VČLÁNKU „JAK SI MŮŽU ZAJISTIT POMOC APÉČI“ SEZNÁMILI SE

  ZÁKLADNÍMI INFORMACEMI OPŘÍSPĚVKU NA PÉČI ASMOŽNOSTMI

  ZAJIŠTĚNÍ PÉČE ZNĚJ, DÁLE PAK SPOVINNOSTMI PŘÍJEMCE

  PŘÍSPĚVKU. TÉMA ZAJIŠTĚNÍ VHODNÉ PÉČE JE OSTATNĚ PALČIVÝM

  LEITMOTIVEM UPLYNULÝCH ČÍSEL ČASOPISU ATRÁPÍ MNOHO OSOB,

  KTERÉ POTŘEBUJÍ DOPOMOC ČI DOHLED PŘI ZAJIŠTĚNÍ ZÁKLADNÍCH

  ŽIVOTNÍCH POTŘEB, PŘÍPADNĚ JEJICH RODIN, KTERÉ ONĚ PEČUJÍ.

  Text: LUCIE MARKOVÁ

  Ilustrace: MIDJOURNEY

  V současné době mnoho lidí s han-

  dicapem naráží na nedostatek

  vhodných poskytovatelů sociálních

  služeb péče, a to především těch

  terénních v situaci, kdy chtějí plno-

  hodnotně žít ve svém přirozeném

  prostředí – doma, potřebují odlehčit

  svým pečujícím rodinným příslušní-

  kům anebo rodinu, která by zajistila

  péči, nemají. Ve společnosti se auto-

  maticky předpokládá (a vychází to

  z tradičního pojetí rodiny) vzájemná

  pomoc jednotlivým členům rodiny,

  nicméně příklady z praxe ukazují,

  že tuto péči je více než vhodné kom-

  binovat i s dalšími subjekty tak, aby

  nebyla pouze na bedrech rodiny či

  v nejhorším případě jedné konkrétní

  osoby.

  Při kombinaci pečujících subjek-

  tů je zajištěna zastupitelnost a zá-

  roveň mohou mít pečující dostatek

  času také na sebe, na odpočinek

  či na vlastní seberealizaci (formou

  pracovního uplatnění apod.). Tato

  „ideál ní varianta“ samozřejmě naráží

  na nedostatek finančních prostředků

  na zajištění péče (nevyhovující výše

  příspěvku na péči, absence jeho va-

  lorizace atp.) a na již výše uvedený

• Strana 59

  Lucie MARKOVÁ

  bírající příspěvek na péči na přísluš-

  ný Úřad práce spolu s formulářem

  „Oznámení o poskytovateli pomoci“.

  Smlouva musí obsahovat tyto náleži-

  tosti: označení smluvních stran, roz-

  sah pomoci, místo a čas poskytová-

  ní pomoci a výše úhrady za pomoc.

  Vzor smlouvy, zpracovaný právnič-

  kou Mgr. Pešlovou, lze najít např.

  v článku na webu www.vozejkov.cz

  po zadání klíčového výrazu „asistent

  sociální péče“.

  Do smlouvy je určitě vhodné za-

  hrnout i povinnost asistenta sociál-

  ní péče nahlásit hospitalizaci osoby,

  o kterou pečuje, a její návrat z ne-

  mocnice, pokud toho není sama

  schopna, a to do osmi dnů, stejně tak

  pak případné úmrtí osoby.

  JAKÉ MÁ ASISTENT SOCIÁLNÍ

  PÉČE PODMÍNKY PRÁCE AJAK

  JE POJIŠTĚN

  Co se týká daňové povinnosti, u asi-

  stenta sociální péče je osvobozena

  od povinnosti zdaňování částka do

  maximální výše příspěvku na péči

  ve IV. stupni v úhrnu (tedy aktuálně

  do měsíční výše 19 200 Kč).

  Příklad: Pokud by si asistent sociální

  péče přivydělával udvou osob zá-

  vislých na péči aukaždé na základě

  smlouvy sní pobíral částku 11000 Kč

  měsíčně, částku 2800 Kč nad rámec

  zákonné hranice 19200 Kč vsoučtu

  by již danit musel.

  Pozor, tento limit ale neplatí pro oso-

  bu blízkou, v případě osoby blízké

  limit stanoven není.

  Příklad: Pokud by dcera pečovala

  osvé dva rodiče, každý by měl při-

  znán příspěvek na péči, zákon neřeší

  součet příspěvků ažádný limit, tzn.

  dcera nemusí tento příjem danit bez

  ohledu na jeho celkovou výši.

  Co se týká zdravotního pojištění, je

  stát plátcem pojistného za osoby,

  které jsou závislé na péči jiné oso-

  by ve stupni II (středně těžká závis-

  lost) nebo stupni III (těžká závislost)

  anebo stupni IV (úplná závislost),

  a osoby pečující o tyto osoby a osoby

  pečující o osoby mladší 10 let, kte-

  ré jsou závislé na péči jiné osoby ve

  stupni I (lehká závislost).

  Co se týká důchodového pojištění,

  stát uznává asistentům sociální péče

  dobu péče jako tzv. náhradní dobu

  důchodového pojištění pro účely ná-

  roku na důchod. Náhradní doba dů-

  chodového pojištění se započítává

  pečujícím osobně o osobu mladší 10

  let, která je závislá na péči jiné oso-

  by ve stupni I (lehká závislost), nebo

  o osobu, která je závislá na péči jiné

  osoby ve stupni II (středně těžká zá-

  vislost) nebo stupni III (těžká závis-

  lost) anebo stupni IV (úplná závislost).

  Krajská pobočka ÚP je povinna na

  základě žádosti asistentovi sociální

  péče vystavit potvrzení o posky-

  tované péči, a to pro výše uvedené

  účely, ale např. také pro účely žádos-

  ti o dávky pomoci v hmotné nouzi

  a dalšího případného finančního za-

  bezpečení pečující osoby.

  NEVÝHODY ZAJIŠTĚNÍ PÉČE

  ASISTENTEM SOCIÁLNÍ PÉČE

  Doba péče není náhradní dobou ne-

  mocenského pojištění, tzn. z titulu

  péče bohužel neplyne nárok na dáv-

  ky nemocenského pojištění (včet-

  ně peněžité pomoci v těhotenství

  a mateřství). Protože pečující není

  zaměstnanec, dále není zákonem

  nijak řešena např. dovolená peču-

  jící osoby a finanční náhrada za ni

  a případná náhrada škody na zdraví

  osoby, o kterou je pečováno či např.

  náhrada škody na kompenzační po-

  můcce, vybavení domácnosti atp.,

  které může asistent osobě závislé na

  péči způsobit ať již úmyslně či ne-

  úmyslně. V této věci lze ale vychá-

  zet obecně z občanského zákoníku

  a doporučujeme si tyto věci upravit

  přímo ve smlouvě s asistentem so-

  ciální péče.

  Nevýhodou je také fakt, že kvali-

  ta péče není nijak garantována (pro

  asistenta sociální péče neplatí stan-

  dardy kvality v sociálních službách).

  VÝHODY ASISTENTA SOCIÁLNÍ

  PÉČE AJAK JEJ NAJÍT

  Nespornou výhodou je „smluvní vol-

  nost podmínek“, zákon nestanovuje,

  že musíte mít hodinovou taxu a jak

  se úhrada bude přesně počítat. Asi-

  stenta sociální péče je tedy vhodné

  kombinovat s tradičním zajištěním

  péče sociálními službami a rodinou

  a doplnit tak vhodně například pravi-

  delné volnočasové aktivity, pracov-

  ní cesty či třeba výpadek běžného

  poskytovatele péče. Dojednat si lze

  kupříkladu jednorázovou celkovou

  úhradu za výlet/výjezd či si domlu-

  vit omezený počet hodin a zároveň

  v rámci výletu dát asistentovi např.

  i volno – což většinou není možné

  v případě, kdy péči na několik dní

  po sobě včetně nocí zajišťuje regis-

  trovaný poskytovatel sociální služby

  (např. osobní asistence).

  A jak toho vhodného, spolehlivé-

  ho najít? Toť otázka. Kromě běžné-

  ho inzerátu všemi možnými kanály

  včetně speciálních skupin na FB do-

  poručuji obrátit se také například na

  místní organizace poskytující péči

  a poptat osoby, se kterými je již po-

  zitivní zkušenost, dále pak organi-

  zace sdružující dobrovolníky anebo

  komunitu lidí s podobným handica-

  pem. 

  Osoba

  blízká je

  příbuzný

  v řadě

  přímé,

  sourozenec

  a manžel

  nebo

  partner

  podle jiné-

  ho zákona

  upravu-

  jícího re-

  gistrované

  partnerství.

  59

• Strana 60

  SERVIS / ZPRÁVY Z PARASPORTU

  Zlaté úspěchy

  českých

  parasportovců

  na mezinárodní

  scéně

  Čeští parasportovci triumfovali na

  závodech mistrovství světa a mistrovství

  Evropy. Asi největší úspěch zazname-

  nal v srpnu především plavec David

  Kratochvíl. Talentovaný mladík dokázal

  zvítězit nad silnou konkurencí v rámci

  závodů mistrovství světa v Mancheste-

  ru, když ovládl trať 400 metrů volným

  způsobem.

  Dařilo se také například tricyklistce

  Pavlíně Vejvodové, která na ME i MS

  nedala svým soupeřkám šanci a z obou

  šampionátů veze domů zlaté medaile

  z časovky i silničního závodu.

  Multisportovní mistrovství Evropy

  2023 probíhalo v srpnu v nizozemském

  Rotterdamu. Čeští parasportovci se na

  akci představili v badmintonu, lukostřel-

  bě, sportovní střelbě, cyklistice a boccie

  – a právě v posledním zmíněném sportu

  dokázali Adam Peška s Markétou Čer-

  mákovou zvítězit v rámci turnaje dvojic

  kategorie BC3.

  Z úspěchů se radovali také sportovci

  se zrakovým handicapem – ze Světo-

  vých her IBSA v Birminghamu vezou

  domů tři cenné kovy. 

  Kratochvíl vybojoval zlato

  na mistrovství světa vplavání.

  Češi získali tři medaile

  Text: MARTIN STEINBACH

  AVERONIKA MACKOVÁ

  Foto: SAM MELLISH / WPS

  9. 8. 2023

  Ve dnech 31. července až 6. srpna

  probíhal letošní vrchol světového

  paraplavání. Na Allianz Para Swimming

  World Championships v anglickém

  Manchesteru se představilo sedm

  českých reprezentantů. Celkem v rámci

  MS závodilo na 600 sportovců ze 70

  zemí. V pořadí jedenáctý světový šam-

  pionát zastihl ve skvělé formě Davida

  Kratochvíla, který vybojoval zlato na

  trati 400 metrů volným způsobem.

  Mezi další české závodníky, kterým

  se v Anglii podařilo vystoupat na stupně

  vítězů, byli Arnošt Petráček a Agáta

  Koupilová. Prvně jmenovaný, dvojná-

  sobný paralympijský medailista, prodal

  své bohaté zkušenosti na znakové

  padesátce a ze závodu si odnesl zaslou-

  ženou bronzovou medaili. Stejného vý-

  sledku dosáhla i třiadvacetiletá Koupi-

  lová. Ta se zaskvěla na trati 200 metrů

  volným způsobem, když dohmátla jako

  třetí nejrychlejší.

  Mistrem světa se po velikém dramatu

  stal patnáctiletý David Kratochvíl se

  zrakovým handicapem. V jednom

  z úplně posledních závodů celého

  šampionátu dlouho prohrával, ale na

  poslední stovce se dokázal probojovat

  z dolních příček až na samotný vrchol,

  a nakonec zvítězil o devět setin sekun-

  dy. Talentovaný plavec navíc vybojoval

  na MS tři čtvrtá místa (100 m motýlek,

  200 m polohový závod a 100 m znak)

  a na volné padesátce skončil osmý.

  I další plavci a plavkyně v rámci

  české reprezentační výpravy předváděli

  solidní výkony – někdy i na úrovni

  nových osobních rekordů – a mezi

  světovou špičkou se rozhodně neztratili.

  Například Vendula Dušková obsadila

  páté místo na trati 400 metrů volně,

  Jonáš Kešnar přidal sedmou příčku na

  200 metrů polohového závodu a skvělé

  páté místo ve finále vybojovala Alexan-

  dra Borská (100 m znak).

  Se třemi medailemi – 1x zlato a 2x

  bronz – se Česká republika umístila na

  celkovém 27. místě v kompletním hod-

  nocení národů světového šampionátu

  v paraplavání. 

  Vítězný David Kratochvíl

  Agáta Koupilová (nahoře) a Arnošt Petráček

  vybojovali bronz.

  Rubrika vzniká

  ve spolupráci

  s Českým

  paralympijským

  výborem

  www.paralympic.cz

• Strana 61

  61

  Text: MARTIN STEINBACH

  Foto: ČESKÁ FEDERACE BOCCII

  17. 8. 2023

  Vrchol letošní sezony boccie proběhl

  v nizozemském městě Rotterdam, kde

  se ve dnech od 8. do 13. srpna konal

  multisportovní evropský šampionát.

  V akci bylo sedm českých reprezentantů,

  kteří odehráli turnaj jednotlivců, a někteří

  z nich se představili i v rámci soutěží

  párů a týmů. Dvojice Peška–Čermáková

  vybojovala zlato, o stříbrný úspěch v jed-

  notlivcích se postaral Radek Procházka.

  V ženské kategorii BC1 se o co

  nejlepší výsledky snažila Barbora

  Skopalová. Bohužel po třech porážkách

  se jí nepodařilo postoupit ze základní

  čtyřčlenné skupiny. Jana Kreibichová

  (BC2) si připsala jedno skupinové

  vítězství a jednu porážku v rozstřelu

  a ani ona se do vyřazovacích bojů těsně

  neprobojovala.

  To Marcela Čermáková obsadila v zá-

  kladní skupině BC3 – nejsilněji zastoupe-

  né ženské kategorii na mistrovství Evropy

  – postupové druhé místo. Los turnaje jí

  však příliš nepřál a hned ve čtvrtfinále

  narazila na pozdější stříbrnou Edytu

  Owczarz z Polska, a z turnaje jednotlivců

  tak vypadla.

  Mezi muži kategorie BC1 odehrál dvě

  utkání Roman Sajdak, ale ani v jednom

  se mu nepodařilo zvítězit. O něco lépe se

  dařilo českému zástupci v BC2 – Josef

  Žabka nejprve snadno porazil Karimova

  z Ázerbájdžánu 6:2, ale poté přišly dvě

  vyšší porážky a ani on do play-o nepro-

  klouzl.

  V Rotterdamu hrál také paralympijský

  šampion z Tokia Adam Peška (BC3). Ten

  po dvou výhrách výsledkově ovládl zá-

  kladní skupinu své kategorie a z prvního

  místa postoupil do čtvrtfinále. Zde však

  narazil na silného soupeře z Velké Bri-

  tánie. Po velkém boji a výsledku 2:3 se

  z postupu radoval William Arnott, který

  později v turnaji skončil stříbrný.

  Cenný kov pro Českou republiku z tur-

  naje jednotlivců ale nakonec stejně přišel.

  O medailový zářez se postaral skvěle

  hrající zkušený Radek Procházka v BC4.

  Jemu se podařilo zvítězit ve všech po sobě

  jdoucích zápasech kromě finále, které se

  hrálo na náměstí v centru Rotterdamu.

  Český boccista začal v souboji o zlato

  velmi dobře a po prvním endu vedl těsně

  1:0. Davor Komar z Chorvatska však

  dokázal vyrovnat v následujícím endu.

  Přetahovaná o každý míček pokračovala

  ve stejném stylu až do konce zápasu.

  Nakonec byl úspěšnější soupeř českého

  reprezentanta, který vyhrál 3:1. Radek

  Procházka i tak mohl oslavit zasloužený

  úspěch. Stříbrnou medaili získal opět po

  dvou letech.

  ZTURNAJE PÁRŮ

  ATÝMŮ MAJÍ ČEŠI ZLATO!

  Jakmile byly odehrány semifinálové

  zápasy jednotlivců, přišly na řadu

  souboje párů a týmů. V kategorii BC1/2

  nastoupila do turnaje česká sestava ve

  složení Skopalová–Kreibichová–Žabka.

  V základní skupině narazili naši hráči

  a hráčky na soupeře z Portugalska,

  Francie a Slovenska. Po třech porážkách

  se český tým do play-o neprobojoval.

  Velké naděje byly vkládány do dvojice

  Adam Peška a Marcela Čermáková

  (BC3). V případě celkového triumfu

  byla ve hře i přímá vstupenka na para-

  lympijské hry v Paříži. Český pár sice

  zahájil turnaj porážkou s favorizovanými

  Řeky, ale poté už naši nezaváhali. Po-

  stupně porazili Francii, Velkou Británii,

  Portugalsko (v semifinále) a také Polsko

  v souboji o zlato.

  Peška s Čermákovou zahájili úvodní

  dějství výhrou 1:0. Po vydařené první

  sadě přidali ještě lepší druhou, a rázem

  bylo skóre už 4:0. Poláci sice dokázali

  ve třetím endu snížit na 1:4, ale to bylo

  všechno, co jim Češi ve finále výsledko-

  vě dovolili. Peška s Čermákovou vyhráli

  5:1, získali tak zlato a rovněž vybojovali

  místo na nadcházející paralympiádě

  v roce 2024. 

  Peška, Čermáková aProcházka

  na bedně! Češi mají zlato

  astříbro zME vboccie

  Zkušený Radek Procházka vybojoval stříbro.

  Adam Peška a Marcela Čermáková slavili

  úspěch v soutěži párů.

• Strana 62

  SERVIS / ZPRÁVY Z PARASPORTU

  Text: MARTIN STEINBACH

  AVERONIKA MACKOVÁ

  Foto: MEDIALAB, EUROPEAN PARA

  CHAMPIONSHIPS 2023

  22. 8. 2023

  Pětice českých reprezentantů v paralu-

  kostřelbě absolvovala v druhé polovině

  srpna mistrovství Evropy v Rotterdamu.

  Na nejlepší umístění dosáhla Šárka Pul-

  tar Musilová, které se podařilo zvítězit

  v ženské kategorii „wé jedniček“. Česká

  republika obsadila šesté místo z 29

  zúčastněných národů.

  Nedlouho po světovém šampionátu

  v Plzni se část reprezentačního týmu

  českých paralukostřelců vydala na

  mistrovství Evropy do Nizozemska.

  V Rotterdamu se mezi 109 sportovci

  z celé Evropy představili Leoš Bartoš,

  Karel Davídek, Václav Košťál, Šárka Pul-

  tar Musilová a Tomáš Vrzal, na které tre-

  nérsky dohlížel týmový manažer David

  Šnajdr. European Para Championships

  2023 probíhal ve dnech od 14. do

  20. srpna.

  Jedinou českou střelkyní v Rotter-

  damu byla trojnásobná paralympijská

  medailistka Šárka Pultar Musilová,

  která bojovala o co nejlepší výsledek

  v kategorii WW1. V kvalifikaci byla po

  72 šípech a zisku 591 bodů na čtvrtém

  místě, ale v dalších kolech už byla

  bezchybná. Italku Dameno přestřílela ve

  čtvrtfinále duelu poměrem 130:112, její

  krajanku Pellizzari v semifinále udolala

  o jeden jediný bod 131:130.

  Naprosto dominantní představení

  poté předvedla česká reprezentantka na

  finálové střelnici. Její soupeřka Nil Misir

  z Turecka se s podmínkami v centru

  města vůbec nesrovnala a hned v první

  sadě nastřílela pouze 19 bodů. Nervy

  turecké parasportovkyni pracovaly i na-

  dále – čtvrtá sada a zisk jen 18 bodů.

  Při prvním šípu poslední sady už bylo

  jasné, že Šárka Pultar Musilová může

  slavit evropské zlato. Češka zvítězila

  131:115.

  I dalším reprezentantům hájícím čes-

  ké národní barvy se dařilo, ale na zisk

  medailí to bohužel nestačilo. Karel Da-

  vídek nejprve obsadil v kvalifikaci osmé

  místo, přičemž s nástřelem 588 bodů

  na 72 šípů rozhodně spokojen nebyl.

  Osmifinále už mu ale vyšlo, když vyhrál

  nad Francouzem Letullemem 124:117.

  Ve čtvrtfinále na něj čekal těžký soupeř

  Hekimoglu z Turecka. Po vyrovnaném

  úvodu se Karel Davídek dokonce dostal

  do vedení o dva body. Pak ale bronzový

  medailista z Tokia zabral, a nakonec

  českého reprezentanta porazil o jeden

  jediný bod 135:134. Davídek skončil

  pátý stejně jako v pozdějším paralympij-

  ském kvalifikačním turnaji.

  Václav Košťál v reflexním luku bojoval

  nejen se soupeři, ale také s nervozitou

  a v Rotterdamu nakonec skončil na

  děleném 9. až 16. místě. O poznání lépe

  se mu dařilo v turnaji paralympijské

  kvalifikace na mistrovství Evropy, což

  byl vložený závod o dodatečná místa do

  Paříže. Václav Košťál byl blízko vysněné

  třetí účasti na paralympijských hrách,

  ale kvótu zatím nezískal.

  V osmifinále nejprve porazil Benidze

  z Gruzie. Ve čtvrtfinále nedal šanci

  Musayevovi z Ázerbájdžánu a zvítězil

  6:0. V semifinále vyzval Dejana Fabčiče

  ze Slovinska. Oba soupeři se velmi

  dobře znají, ale jak Košťálovi skvěle

  vycházely souboje do tohoto momentu,

  tak nyní nebylo štěstí na straně českého

  lukostřelce. Prohrál 0:6 a na další mož-

  nost kvalifikace na paralympijské hry

  si bude muset počkat. V souboji o do-

  datečný bronz pak prohrál s Gintsem

  z Lotyšska 2:6 a skončil čtvrtý.

  Dvojice zástupců v kategorii jednot-

  livců kladkových luků CMO Leoš Bartoš

  s Tomášem Vrzalem absolvovala turnaj

  jednotlivců i následnou paralympijskou

  kvalifikaci. Prvně jmenovaný obsadil

  nejprve 17. příčku, poté si polepšil

  a v kvalifikačním turnaji do Paříže

  skončil devátý, Vrzal skončil na stejném

  umístění, akorát v opačném pořadí.

  V oblasti turnaje dvojic skončilo české

  duo na devátém místě.

  V rámci evropského šampionátu došlo

  také na soutěže týmů, a právě v týmo-

  vém mixu W1 nastoupili společně Šárka

  Pultar Musilová s Karlem Davídkem.

  Česká dvojice bojovala, co jí síly stačily,

  ale na lepší než čtvrtou příčku její výko-

  ny bohužel nestačily. V boji o bronz totiž

  rozhodla hned první směna…

  V centru města, v blízkosti přístavu, si

  naši reprezentanti vybrali několik smol-

  ných chvilek. Karel Davídek prvním vý-

  střelem minul terč a ve druhém pokusu

  trefil pouze trojku. Britové (Martin Saych

  a Victoria Kingston) tak měli slušný

  náskok do dalšího průběhu. Češi ovšem

  mohutně dotahovali a Davídek napravo-

  val svá zaváhání čistými desítkami, ale

  nakonec to o jeden jediný bod nestačilo.

  Duo Pultar Musilová – Davídek podlehlo

  Britům 116:117 a zbylo na ně nepopu-

  lární čtvrté místo. 

  Na mistrovství Evropy

  vparalukostřelbě triumfovala

  Šárka Pultar Musilová

  Lukostřelkyně Šárka Pultar Musilová

• Strana 63

  63

  Text: MARTIN STEINBACH

  AVERONIKA MACKOVÁ

  Foto: ARCHIV ČPV

  22. 8. 2023

  Jednou ze soutěžních disciplín v rámci

  multisportovního mistrovství Evropy

  v Nizozemsku byla i vzduchová pistole

  na 60 ran kategorie P1, ve které se

  představili i čeští reprezentanti Jiří

  Němec, Tomáš Pešek a Jakub Kosek. Na

  zisk některého z cenných kovů nebo

  vybojované kvóty pro paralympiádu

  v Paříži sice nedošlo, ale i tak se naši

  střelci v Rotterdamu výsledkově roz-

  hodně neztratili.

  Jiří Němec sice nepostoupil z kvalifi-

  kace, ale v průběhu konání turnaje na-

  bíral nezbytné zkušenosti tolik potřebné

  pro nadcházející domácí i mezinárodní

  závody. Pro českého střelce šlo o první

  mistrovství Evropy, na kterém se ve své

  kariéře představil. Ve vzduchové pistoli

  na 60 ran kategorie P1 nastřílel sluš-

  ných 517 bodů, ale s tímto kvalifikač-

  ním výsledkem sám spokojený nebyl

  a do finále logicky nepostoupil.

  Velkou smůlu zažil Tomáš Pešek,

  který o jeden jediný bod nepostoupil

  z kvalifikace a na mistrovství Evropy

  se do finálových bojů nepodíval. Mistr

  světa z roku 2019 a mistr Evropy

  z roku 2018 střílel v kvalifikaci skvěle,

  dlouho se držel na postupové pozici do

  finále, jenže nakonec mu postup tím

  nejtěsnějším možným způsobem unikl.

  Nastřílel vynikajících 554 bodů, ale na

  „vstupenku“ do Paříže si bude muset

  ještě počkat.

  To třetí v pořadí – Jakub Kosek – vy-

  střílel skvělé celkové páté místo na mis-

  trovství Evropy v konkurenci více než

  třiceti střelců. Český reprezentant po

  úspěšně zvládnuté kvalifikaci nastoupil

  do finále, kde mezi osmičkou sportovců

  rozhodně nepatřil k favoritům, přesto

  dokázal překvapit a vyřadil i několik

  účastníků paralympijských her nebo

  medailisty z mistrovství světa a Evropy.

  Disciplína P1 ani nepatří mezi jeho

  nejsilnější, přesto si ve finále počínal

  více než zkušeně. Ve vyřazovacím

  systému po dvou střelách se dokázal

  třikrát zachránit a nakonec skončil pátý!

  Celkovým vítězem se stal Davide Fran-

  ceschetti z Itálie, který tak kromě zlata

  získal i kvótu do Paříže.

  V září čeká sportovní střelce ještě

  mistroství světa v Limě, na kterém se

  budou rozdělovat další kvóty pro para-

  lympijské hry. 

  Čeští střelci bojovali

  na evropském šampionátu

  vRotterdamu

  Jak na

  QR kódy

  ?

  Vněkterých

  textech

  můžete

  narazit

  na QR kód.

  Zapněte

  fotoaparát

  na svém

  chytrém mobilu

  anamiřte jej

  na kód, ťukněte

  prstem na

  nabízený odkaz

  adozvíte se víc!

  Tomáš Pešek a Jakub Kosek

• Strana 64

  SERVIS / ZPRÁVY Z PARASPORTU

  Text afoto: TZ ČESKÝ SVAZ ZRAKOVĚ

  POSTIŽENÝCH SPORTOVCŮ

  5. 9. 2023

  Ve dnech 18. až 27. srpna hostil anglic-

  ký Birmingham největší sportovní akci

  pro zrakově postižené sportovce pod

  názvem IBSA World Games 2023 nebo-

  li Světové hry. Tato akce se koná vždy

  jednou za čtyři roky a je hned po letních

  a zimních paralympijských hrách další

  největší akcí pro zrakově postižené

  sportovce.

  Letos se do Světových her zapojilo

  přibližně 1 900 účastníků, z toho 1 170

  sportovců ze 67 zemí. Rekord však stále

  drží Světové hry v Soulu z roku 2015

  s počtem 71 zemí a kolem 2 000 účast-

  níků. V Birminghamu byly na programu

  tři IBSA paralympijské sporty: judo,

  goalball a fotbal pro nevidomé, kdy hrály

  poprvé i ženy ve vlastní kategorii. Dále

  pak neparalympijské sporty: showdown,

  bowling, vzpírání, B2-B3 fotbal pro

  slabozraké, šachy, lukostřelba a poprvé

  byly představeny nové sporty jako kriket

  a tenis pro zrakově postižené.

  Česká výprava vyslala na Světové hry

  celkem 24 členů, což je doposud největ-

  ší počet sportovců v historii, tj. 13 spor-

  tovců ve čtyřech sportech v showdow-

  nu, bowlingu, šachách a vzpírání a 10

  členů realizačního týmu. V bowlingu se

  museli sportovci kvalifikovat na Světové

  hry přes mistrovství Evropy, které se

  uskutečnilo v Praze, v showdownu pak

  jeli nejlepší sportovci podle aktuálního

  světového žebříčku, ve vzpírání proběhl

  domácí kvalifikační závod v Českých

  Budějovicích a šachy reprezentovali

  sportovci podle výsledků ze světového

  poháru v Monaku.

  Fotbal pro nevidomé byl zároveň jako

  MS, na které se loni naši reprezentanti

  z ME nedostali. Turnaj v goalballu byl

  nasazen podle světového žebříčku, ale

  ČR byla na seznamu náhradníků spolu

  s dalšími zeměmi. Na ty se nakonec vů-

  bec nedostalo, protože organizátoři do

  poslední chvíle čekali na africké země,

  které však nesehnaly finance na star-

  tovné, turnaj byl snížen ze 16 účastníků

  na 14 a země ze seznamu náhradníků

  už začátkem léta osloveny nebyly. Judo

  bylo vyhlášeno jako MS.

  Česká republika podle daných výsled-

  ků nezklamala a nakonec odvezla tři

  medaile. Martin Biháry v kategorii do

  90 kg ve vzpírání získal zlato. Lucie

  Schánilová Vrťová získala v ženské ka-

  tegorii do 56 kg ve vzpírání stříbro. Vel-

  ké překvapení pak zaznamenala Taťána

  Polnarová, která po přepočtu v ženské

  kategorii šachu získala bronz.

  Češi ještě k tomu přidali tři čtvrtá

  místa, což se nečekalo. Jaromír Hasala

  se v kategorii B2 v bowlingu probojoval

  do finálové části, ale na třetího sportovce

  z Polska už nestačil. Zároveň si průběžně

  udržoval po celou dobu turnaje 4. místo

  v kategorii All events a nedal tak pátému

  bowlerovi šanci. Michal Rokůsek pře-

  kvapivě získal v kategorii do 110 kg ve

  vzpírání čtvrté místo výkonem 130 kg,

  bohužel na bronz nedosáhl.

  Z dalších výsledků stojí za velký

  příslib 10. místo 16leté Markéty Trnčá-

  kové v ženské kategorii v showdownu,

  kde startovalo 28 sportovkyň. Markéta

  se tak posunula na 13. místo ve světo-

  vém žebříčku, kde je přes 150 hráček,

  a čeká na divokou kartu na letošní nej-

  významnější turnaj tzv. Top 12, který se

  koncem října uskuteční v Lotyšsku.

  Na Světových hrách nebyla nouze

  o zajímavé překvapivé výsledky, ale

  tím největším se stalo to, že doposud

  suverénní Brazilci v semifinále poprvé na

  velkém turnaji prohráli zápas. Jejich prv-

  ní porážku jim připravila Čína na penalty.

  Ta však ve finále podlehla Argentině,

  která se stala zároveň novým mistrem

  světa ve fotbalu pro nevidomé. 

  Češi přivezli tři medaile atři „brambory“

  ze Světových her vBirminghamu

  Vítězný Martin Biháry

  Česká vzpěračská výprava

  v Anglii

• Strana 65

  65

  Text afoto: VOJTĚCH PAVLÍK

  14. 8. 2023

  Pro svůj již druhý duhový dres mistryně

  světa si dojela v dopoledním programu

  tricyklistka Pavlína Vejvodová (WT1)!

  Svým soupeřkám odjela hned po startu

  a postupně sbírala vteřiny a minuty

  náskoku, až to bylo úctyhodných sedm

  minut při projetí cílové čáry. Jako druhá

  skončila Eltje Malzbenderová z Nového

  Zélandu a třetí Kanaďanka Shelley Gau-

  tierová.

  „Závod jsem si užila. Hned na začátku

  jsem se potkala se soupeřem z jiné kate-

  gorie, poté jsem půlku závodu jela sama

  a druhou polovinu s Carol Cook (WT2).

  Za výsledek jsem velmi šťastná,“ uvedla

  Pavlína v cíli závodu.

  Patrik Jahoda (MH1) nepotvrdil svou

  pozici z časovky a dojel na šestém místě.

  Po diskvalifikaci jednoho ze závodníků

  před Patrikem se náš elitní handbiker

  posunul na konečnou pátou příčku.

  Patrik Jahoda hodnotí svůj výkon těmito

  slovy: „V silničním závodě jsem nebyl

  favorit kvůli hodně zvlněné trati. Je mi až

  trapně to pořád zmiňovat, ale v kopcích

  bohužel nemůžu kvůli své výšce a váze

  konkurovat těm nejlepším. Samozřejmě

  ale nikdy nic nevzdávám. Bojoval jsem,

  co to šlo. Celé první kolo jsem sjížděl

  první skupinu, která mi hned po startu

  do prudkého kopce ujela. Dvakrát se mi

  to povedlo, ale pokaždé mi skoro oka-

  mžitě skupina ujela, protože jsme najeli

  do stoupání. Při nájezdu do druhého

  kola a zhruba kilometrového prudkého

  stoupání jsem skupinu dojel naposledy,

  jen aby mi hned opět ujela, tentokrát

  definitivně. Nejsem ale zklamaný. Na trati

  jako dnes prostě nemůžu být konkuren-

  ceschopný.“

  Katka Antošová (WH3) si dojela

  pro deváté místo, což je vylepšení

  umístění o dvě příčky oproti časovce.

  „Silniční závod nejsilněji obsazené

  ženské H-kategorie (15 závodnic) se

  vyvíjel podle mého očekávání. Hned

  na prvních kilometrech nasadila mladá

  generace handbikerek vražedné tempo

  a z hlavního balíku postupně odpadá-

  valy závodnice, které dříve bez medailí

  nikdy neodjížděly. Jsem ráda, že jsme

  se Slovenkou Aničkou spolupracovaly, a

  přestože jsme byly nejstaršími ,dámami‘

  v celém startovním poli, skončily jsme

  na 8. (Anička) a 9. místě,“ dodala Katka,

  když se vyjížděla na trenažéru po závodě

  se soupeřkou Oroszovou ze Slovenska.

  Velmi kvalitní výsledek podal v závodě

  s hromadným startem kategorií T2 mužů

  Jindřich Mašín, který skončil na sedmém

  místě. Od páté příčky ho dělily desetiny

  vteřiny, když prohrál spurt o páté a šesté

  místo. I tak je to pro nováčka české para-

  cyklistiky obrovský úspěch.

  Náročný den uzavíral Václav Antal

  (MH3), který měl jasný cíl – zlepšit

  25. umístění ze středeční časovky. To

  se Vaškovi po bojovném výkonu poda-

  řilo a uzavřel první dvacítku. Vašek byl

  s výkonem spokojený a uvedl, že se od

  začátku jelo neuvěřitelně rychlé tempo

  a celý závod absolvoval v tzv. červených

  číslech. 

  Zlatá Vejvodová! Cyklistka

  ovládla silniční závod na MS,

  Jahoda pátý

  Tricyklistka Martina Vejvodová

• Strana 66

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor:

  Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 723 026 881

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 4× ročně.

  Toto číslo vychází vzáří 2023.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  aMagistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Post Optimal s.r.o.

  Toužimská 720, Praha 9 – Letňany

  Foto natitulní straně:

  Milan Jaroš

  Časopis Můžeš vychází spodporou:

  SLOVO MÁ...

  léto a prázdniny opět utekly jako voda

  a já si toho tentokrát ani moc nevšimla.

  Asi víte, že mi do života vstoupila velká

  výzva. Ostatně o tom psala nová před-

  sedkyně naší správní rady Božena Jirků

  už v předchozím čísle na této stránce.

  Převzít vedení Nadace Charty 77 a Kon-

  ta Bariéry byl a je opravdu velký úkol, ale

  protože nemám ráda stojaté vody, pustila

  jsem se hned do práce. Boženka mě ob-

  čas laskavě nasměruje, upozorní na sle-

  pé uličky, prostě poradí tam, kde si ještě

  nedokážu utvořit rychlý a hlavně správný

  úsudek. Je jasné, že nadace bude časem

  trochu jiná, což souvisí nejen s obměnou

  ve vedení, ale i s požadavky doby a lidí,

  kterým pomáháme.

  Naše projekty, které jsou tradičně

  spojené s obdobím prázdnin, jsem za-

  tím sledovala spíš zpovzdáli. Byly dobře

  připravené a spojené s letitou praxí, tak-

  že mého aktivnějšího zapojení nebylo

  potřeba. Na stránkách posledního Mů-

  žeš jste si mohli přečíst o našem letním

  Běhání, které pomáhá, tedy o Run and

  Help. I letošní, už devátý ročník byl velmi

  úspěšný, sportovní nadšenci poslali Kon-

  tu Bariéry bezmála milion korun na po-

  moc lidem s handicapem. A my s velkou

  radostí předáme v nadaci hned několika

  mladým lidem sportovní protézu ruky.

  Tváří projektu byl jedenáctiletý Dominik

  a já se s ním potkala ve škole Open Gate,

  kde tohle letní běhání kdysi vymysleli.

  Byla velká radost sledovat, jak Dominik

  vyběhl společně s podobně nadšenými

  dětmi. Jeho zvídaví vrstevníci se hned

  zajímali, jak dlouho trvá takovou protézu

  vyrobit a jak mu vlastně pomůže. V tom-

  to případě se krásně propojila nejen chuť

  někomu pomoci, ale i radost z pohybu.

  Myslím, že právě o to jde.

  Další silný příběh pak napsal letoš-

  ní Kinematograf bratří Čadíků. Do cíle

  tentokrát dojel s rekordním výsledkem,

  protože diváci tohoto pojízdného kina ve

  více než 120 městech a obcích vybrali na

  dobrovolném vstupném rekordní částku

  1,5 milionu korun. A my díky tomu mů-

  žeme pomoci klientům Konta Bariéry

  pořídit drahé zdravotní a kompenzační

  pomůcky. Třeba čtyřletému klučinovi

  přispět na nákladné neurorehabilitace

  nebo třiapadesátiletému vozíčkáři na

  přenosný kyslíkový koncentrátor.

  Další na řadě je letošní Aukční salon

  výtvarníků. V Nadaci se nakonec sešlo

  430 děl od 367 předních výtvarníků

  z celého Česka. Výstava se bude konat

  v tradičním prostoru Křížové chodby

  pražského Karolina od 28. listopadu do

  10. prosince. A pak vypukne online auk-

  ce a my budeme s napětím sledovat, ko-

  lik peněz přinese tentokrát. Pokud budete

  mít chuť a čas, přijeďte se na výstavu po-

  dívat. Srdečně vás zveme!

  Společně píšeme příběhy s dobrým

  koncem a to je na naší práci vlastně to

  nejhezčí. Silné příběhy jsem vždycky mi-

  lovala, ráda si o nich četla – a teď mám

  tedy upřímnou radost, že je pomáhám

  tvořit. To je pro mě vlastně největší vý-

  zva. Tak jako byla kdysi Boženka učenli-

  vou žákyní zakladatele nadace profesora

  Janoucha, budu teď učenlivou žákyní já.

  Držte mi palce, ať i tenhle příběh dobře

  dopadne. 

  Vaše Jolana Voldánová

  Jolana.Voldanova@bariery.cz

  Vážení a milí,

  Přijďte si pro svůj kousek

  umění, které pomáhá

  Zveme Vás k 16. aukčnímu salonu výtvarníků

  pro Konto Bariéry

  VÝSTAVA 28. 11. – 10. 12. 2023 v pražském Karolinu

  AUKCE ON-LINE 10. 12. 2023 od 13 hodin

  www.aukčnísalon.cz

• Strana 67

  Přijďte si pro svůj kousek

  umění, které pomáhá

  Zveme Vás k 16. aukčnímu salonu výtvarníků

  pro Konto Bariéry

  VÝSTAVA 28. 11. – 10. 12. 2023 v pražském Karolinu

  AUKCE ON-LINE 10. 12. 2023 od 13 hodin

  www.aukčnísalon.cz

• Strana 68

  Máme na

  charitu nos!

  Přidejte se k nám

  Transparentní účet

  Konta Bariéry:

  17111444/5500

  kontobariery.cz