05/2020

• Strana 1

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  5/2020

  Časopis pro ty,

  kteří se

  nevzdávají

  Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  PŘÍBĚH MARIE N.:

  Vozík mi dal

  nový impulz!

  (s. 13)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Tento text vzniká v polovině dub-

  na, kdy se Česko velmi opatrně těší

  z prvních klesajících čísel šíření ne-

  moci COVID-19. Za poslední měsíc

  jsme zažili a ještě chvíli budeme za-

  žívat bezprecedentní stav, na který

  jsme se teprve učili adekvátně za-

  reagovat, a marně vzpomínáme na

  dobu, kdy rouška na obličeji vyvo-

  lávala posměšky (lidé s chronickým

  onemocněním by mohli vyprávět).

  Opatření se dotkla našich pracov-

  ních i osobních životů, provoz naší

  redakce nevyjímaje.

  Na dosud nečekanou situaci na-

  razily i mnohé sociální služby a za-

  řízení starající se o lidi s postižením.

  I přes poměrně dlouhé výrobní lhůty

  časopisu, které nám nedovolují vy-

  tvářet aktuální zpravodajství, jsme se

  pokusili reakce některých v úvod-

  ním textu tohoto vydání zachytit. Je

  to sice drobný vzorek, ale i tak nám

  napovídá, že obavy rychle vystřídala

  vůle řešit každou překážku.

  Jsou to dobré zprávy o stavu naší

  občanské společnosti. Zaznamenává-

  me dosud nezvyklou vlnu solidarity,

  pomáhá, kdo může a kde může. Lidé

  oprášili šicí stroje, dobrovolníci roz-

  vážejí potraviny i ochranné pomůcky.

  Techničtí mágové se spojují a univer-

  zitní týmy přicházejí v řádu dnů s ná-

  pady, o kterých s obdivem píší ve vět-

  ších i ekonomicky silnějších zemích.

  Je však více než jasné, že virus tu

  s námi nějakou dobu zůstane, ne-

  zmizí s rouškami, karanténami ani

  technickými udělátory. Stejně tak

  za těch několik měsíců nezmizí lidé

  s postižením, s chronickým one-

  mocněním, senioři, ty politiky a od-

  borníky tolik skloňované ohrožené

  skupiny. Nezmizí také ona živá voda

  pro naši občanskou společnost? Vy-

  drží nám alespoň polovina nové so-

  lidarity?

  Velmi bych si přál, aby tomu tak

  bylo. Nezahoďme tuhle šanci!

  

  Nepromeškejme

  šanci

  Nouzový stav. Sociální služby v době koronaviru

  strana 10–11

  strana 6–9

  Technika: Když vozíky

  potkají svět formule 1

  Každá role je inspirací. Se Simonou

  Babčákovou nejen o divadle

  Aktivně: Volejbal sedících

  Neformální pečující:

  S Ivou Mikšů o složitých situacích

  v českých rodinách

  strana 16–17 strana 20–23

  strana 18–19

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

  Virtuální závod

  Vdobě opatření proti šíření koronaviru uspořádal

  paracycling team Černí koně virtuální závod,

  kterého se účastní jak vrcholoví sportovci, tak

  dětští závodníci. Účastníci se snaží už od 21. března

  najet co největší počet kilometrů, ať už na kole

  nebo handbiku, venku nebo doma na trenažéru,

  amotivovat tak druhé. Hvězdou národního závodu

  je Adam Kuthan (12), který vdobě našeho focení

  míjel metu jednoho tisíce kilometrů za měsíc.

  Do toho, Adame!

  Více informací amožnost připojit se kzávodu:

  www.cernikone.cz.

  

  Foto: Jan Šilpoch

• Strana 5

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

  Nouzový stav pro služby

  Opatření proti epidemii COVID-19, která náš stát

  vbřeznu přijal, zasáhla mimo jiné do služeb pro lidi

  spostižením. Zjišťovali jsme, jak se sprvními týdny

  vyrovnávaly různé organizace ikonkrétní lidé.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN BUREŠ

  A ARCHIV REDAKCE

  Vedle uzavření škol byly pozasta-

  veny i mnohé další služby, napří-

  klad stacionáře. Jiné omezily svůj

  provoz. Zdá se však, že alespoň

  v prvních třech týdnech se celkově

  situaci podařilo zvládnout. Velkou

  zásluhu na tom mají také rodiny. Ba-

  víme se však o době, kdy na společ-

  nost dopadly především důsledky

  nouzových opatření. Vývoj samot-

  né nemoci a počet lidí, jež vyřadí

  z práce a každodenního fungování,

  nedokáže žádný odborník s jistotou

  předpovědět.

  Přes náročnost situace jsme na-

  razili hned na několik pozitivních

  zpráv. Záhy se například projevila

  vlna solidarity a dobrovolnictví, pře-

  devším pokud jde o pomoc s nákupy

  a dalšími věcmi pro nejohroženější

  skupiny obyvatel.

  OSOBNÍ ASISTENCE

  Ředitel o.p.s. Asistence Erik Čipe-

  ra: „Hned od začátku jsme všechny

  naše kroky měřili jednak dopadem

  na životy našich klientů, lidí s těles-

  ným a kombinovaným postižením

  žijících v domácím prostředí, a pak

  na množství nutných mezilidských

  kontaktů. Odložili jsme všechny plá-

  nované akce včetně skupinového

  vzdělávání asistentů, supervizí, ale

  i připravované konference a aktivit

  kampaně Vlakembezbarier.cz.“

  Asistence ve svém sídle zřídi-

  la distribuční místo s minimálním

  počtem přítomných zaměstnanců.

  S nástupem pandemie došlo také

  k přirozenému úbytku požadavků

  na osobní asistenci. „Všechny klien-

  ty jsme kontaktovali a domlouvali

  reálnou potřebnost a možnost vyu-

  žití přirozené podpory v domácnos-

  tech,“ popisuje Erik Čipera.

  Asistence rovněž rozvezla ochran-

  né pomůcky, roušky a dezinfekce

  svým klientům i jejich rodinným

  příslušníkům. Získávala je z počát-

  ku výhradně od lidí, kteří šijí doma,

  postupně pak od MČ Praha 7, kde

  vzniklo centrum šití roušek a dis-

  tribuce dezinfekce, ale i od dalších

  jednotlivců a institucí. „Největší po-

  moc nám zajistil hlavní partner –

  pojišťovna Kooperativa, která nám

  domluvila a uhradila dodávku něko-

  lika stovek šitých roušek z chráněné

  dílny Pytlíčky z Děčína a několika

  desítek litrů dezinfekčního gelu. Vý-

  znamnou roli aktuálně hraje solidari-

  ta a pomoc, kterou nám lidé nabízejí.

  Dodávají nám nejenom potřebné

  pomůcky, ale i naději a energii do

  dalších nejistých dní,“ chválil si ředi-

  tel Asistence. První jarní den přitom

  ještě stále marně čekal na potřebné

  množství pomůcek od státu.

  V třetím březnovém týdnu se ke

  službám Asistence dostaly dvě desít-

  ky z necelé stovky klientů. Střídal se

  u nich omezený počet asistentů. „Po-

  čet asistencí ale bude narůstat, pro-

  tože na tom mnozí nejsou psychicky

  dobře a potřebují se dostat alespoň

  na chvíli ze svých domovů ven. I jen

  na malou procházku nebo nákup,“

  říká na konci března Erik Čipera.

  Během března naštěstí nebyl mezi

  klienty ani asistenty nikdo nakažen.

  Několik lidí bylo v karanténě poté, co

  se vrátili z rizikových zemí.

  STACIONÁŘE ADALŠÍ SLUŽBY

  Individuální osobní asistence s jistý-

  mi omezeními fungovat může, zaří-

  zení typu českobudějovické Arpidy

  se však ze dne na den ocitla praktic-

  ky bez klientů. Vzdělávací, sociální

  a rehabilitační služby pro děti a mlá-

  dež s tělesným či kombinovaným

  postižením museli v Arpidě přestat

  poskytovat. Na konci března tak ře-

  ditel Marek Wohlgemuth konstato-

  val: „Jedeme tak na 15–20 procent.

  Odpadla škola a denní stacionář stej-

  ně jako respitní péče, jež se odehrává

  v domově pro seniory. Některé věci

  Největší pomoc nám zajistil hlavní

  partner – pojišťovna Kooperativa, která

  nám domluvila a uhradila dodávku

  několika stovek šitých roušek

  z chráněné dílny Pytlíčky z Děčína

  a několika desítek litrů dezinfekčního

  gelu. Významnou roli aktuálně hraje

  solidarita a pomoc, kterou nám lidé

  nabízejí.

  Průhledné

  obličejové štíty

  pro znakující

  tlumočníky jsou

  nezbytnou

  výbavou –

  nezakrývají

  mimiku.

• Strana 7

  7

• Strana 8

  REFLEKTOR / SOCIÁLNÍ SLUŽBY BĚHEM PANDEMIE

  ale dál běží. Záleží na zájmu, který

  ale dost polevil. Nejvíc rodiny sto-

  jí o individuální fyzioterapii doma.

  Naše pracovnice dojíždějí za klienty,

  kteří hradí cestovní náklady. V teré-

  nu máme rovněž osobní asistenty,

  rozdáváme roušky, nabízíme logo-

  pedii na dálku, konzultace s psycho-

  logem a zřídili jsme helplinku. Sna-

  žíme se zkrátka komunikovat i bez

  možnosti osobního kontaktu.“

  Rodiny klientů Arpidy se dokázaly

  podle ředitele Wohlgemutha v drtivé

  většině se situací vypořádat, snad jen

  šest z nich projevilo zájem o mož-

  nost hlídání dětí. Některé naopak

  samy nabídly pomocné ruce.

  Podobně na tom byli po uzavření

  služeb i v krnovském denním stacio-

  náři Benjamín patřícím pod Slezskou

  diakonii. Ten funguje pro 25 klientů

  s mentálním a kombinovaným posti-

  žením od 15 do 70 let.

  Také jeho vedoucí Veronika Žíd-

  ková říká, že rodiny výpadek služby

  zvládly: „Nařízení vlády byl v první

  chvíli šok, ale omezení kontaktu je

  vzhledem k jejich zdravotnímu stavu

  pro naše klienty určitě správné, jsou

  hodně rizikovou skupinou. Výpadek

  služby na rodiny pochopitelně do-

  lehl, ale dokázaly zafungovat, jsou

  zlatí! Někteří rodiče už jsou v dů-

  chodu, jinde je doma alespoň jeden.

  Pouze ve třech případech mají za-

  městnání oba, ale shodou okolností

  jde o pracovníky ve školství, takže to

  také dokáží saturovat.“

  Pokud by nastala situace, že by ně-

  kdo doma péči neměl, kraj prý vy-

  dal instrukci, aby organizace takové

  případy nahlásily, aby se vše mohlo

  řešit ve spolupráci s obcí. Konkrétní

  postup však Veronika Žídková nedo-

  stala. „Jsem ráda, že to u nás nena-

  stalo, nevím, jak by se postupovalo,

  asi bychom to museli zajistit my.“

  Větším otazníkem pro organizace

  zůstalo, co dělat s vlastními zaměst-

  nanci. „Učitelé vzdělávají na dálku, ale

  my tuhle možnost nemáme. Zatím

  šijeme roušky pro kolegy v dalších

  službách Slezské diakonie a čekáme,

  co bude dál,“ líčí Veronika Žídková si-

  tuaci koncem března. Potěšila ji vzed-

  mutá vlna dobrovolnictví, iniciativa

  prý přichází od lidí i organizací.

  OŠETŘOVNÉ

  Uzavření škol na české rodiče uvalilo

  nejen břímě domácího vzdělávání,

  ale pro řadu rodin dětí s postižením

  také otázku, jak se o potomka starat,

  pokud je to v kolizi se zaměstnáním.

  Stát totiž zprvu vyhlásil, že ošetřov-

  né bude možné čerpat na děti pouze

  do 10 let. Pozapomněl tak, že o ně-

  které žáky je nutné se starat i ve vyš-

  ším věku.

  Paní Gábina Gláserová je matkou

  středoškoláka na vozíku, který stu-

  duje v pražském Jedličkově ústavu

  a školách. „Zatím byl doma s Filipem

  otec, může občas pracovat z domova.

  Teď jsem na OČR (ošetřování člena

  rodiny – pozn. redakce), které je slo-

  žité na vyřízení, jelikož bylo zrovna

  Filipovi 18 let. Potvrzení o studiu ze

  školy mám, ale pediatr se moc neměl

  k tomu vystavit mi doklad na zákla-

  dě potvrzení. Vzhledem k tomu, že

  pracuji v nemocnici, není jednodu-

  ché jít na OČR. Pracuji na ambulanci,

  kde se ruší plánované výkony, jsou

  pouze akutní, takže při určitém po-

  čtu personálu mohu být teď s Fildou

  doma. Jak dlouho, to zatím nevím,“

  konstatovala v prvním týdnu nouzo-

  vých opatření paní Gláserová.

  Po čtrnácti dnech byla přijata nor-

  ma, kterou lze s dalšími informacemi

  nalézt na stránkách www.mpsv.cz/

  web/cz/osetrovne.

  NESLYŠÍCÍ ANEVIDOMÍ

  Povinné nošení roušek nepotěšilo

  asi nikoho, pro neslyšící však zna-

  mená vysloveně problém. Potvrzuje

  to i Jitka Koutová z Centra pro nesly-

  šící a nedoslýchavé: „Výraz v obliče-

  ji – mimika – je podstatnou složkou

  znakového jazyka. Proto tlumoční-

  ci, kteří nyní tlumočí hlavní zprávy

  v České televizi, používají průhled-

  né obličejové štíty nebo průhledné

  roušky. Byl to ale boj, aby k tomu do-

  stali výjimku. První den byl z eduka-

  tivních důvodů tlak na to, aby po-

  užívali ty běžné, což je holý nesmysl.“

  Tlumočení večerních Událostí po-

  važuje Jitka Koutová za potřebné. Ko-

  munita neslyšících má totiž obecně

  problém s přístupem k informacím,

  někdy i se správným porozuměním,

  snadno jim unikne některá část nebo

  kontext. Krátké zprávy pro neslyšící

  by v tomto případě prostě nestačily.

  „Zmíněná iniciativa přišla z různých

  míst a organizací, upozornili na to

  i sami tlumočníci České televize,“

  dodává Jitka Koutová.

  Pokud jde o služby pro neslyšící

  obecně, je prý patrný výrazně menší

  zájem o tlumočení. Odpadlo přede-

  vším to komunitní, stále ale v menší

  míře pokračuje tlumočení u lékařů

  nebo na úřadech. Tichý svět o. p. s.

  nabízí například on-line tlumočení,

  které je v době nouzových opatření

  sice užitečné, v mnohých situacích

  však nedostačuje.

  Na komunitu lidí s postižením

  zraku první týdny opatření naštěs-

  tí nedopadla nijak drtivě. Vyplývá

  Nezbytné domácí

  služby fungují dál,

  díky patří těm, kdo

  je poskytují.

  Nařízení vlády byl v první chvíli šok,

  ale omezení kontaktu je vzhledem

  k jejich zdravotnímu stavu pro naše

  klienty určitě správné, jsou hodně

  rizikovou skupinou.

• Strana 9

  Pohromy i dary

  Malý virus ze skupiny koronavirů

  snad znají dnes již úplně všichni.

  Žijeme v situaci, kterou zná jen vá

  -

  lečná generace. Zažíváme nouzový

  stav, uzavřené hranice státu, koste

  -

  ly, karanténu, nákupy omezené na

  nezbytné životní potřeby a určené

  hodiny pro nejrizikovější skupinu –

  seniory. Čas jsme podělili do práce,

  k zajištění nezbytných potravin

  a domů. Na dveřích lékáren vídáme

  nápisy: „Roušky nejsou, gumové

  rukavice nejsou, dezinfekce není.

  Kdy bude, nevíme.“ Doslovná citace

  z jednoho plakátu.

  A co lidé s handicapem? Zvedla se

  obrovská vlna solidarity, lidé šijí

  roušky, studenti zajišťují donáš

  -

  kové služby jídla či jiných potřeb

  seniorům a handicapovaným,

  pečou buchty pro ty, kteří kontro

  -

  lují naše hranice.

  Je to těžká doba. O to více bychom

  k sobě měli být slušní, laskaví,

  společný čas doma, který nám byl

  dán, využít pro posílení vazeb v ro

  -

  dinách. Protože nevíme, co bude

  dále. Zda to je první vlna a zda ne

  -

  bude druhá, až se omezí karanténní

  opatření. A také dolehne ekono

  -

  mika, která nyní snižuje příjmy

  v rodinách a bude třeba finančních

  prostředků na kompenzace pro lidi,

  kteří zůstali zcela bez peněz, zvýší

  se počet nezaměstnaných evidova

  -

  ných na úřadech práce.

  Nikdo nemá představu, jak se

  to projeví v sociálních službách,

  kolik a zda vůbec zůstanou nějaké

  finanční prostředky na projekty,

  které jsou nyní pozastaveny. Těžká

  doba nejen je, ale i bude. Jak se

  máme bránit? Dovolím si dvě citace

  Louise Pennyové: „Všichni máme

  svoje dary i pohromy a každý den

  je všichni počítáme. Otázkou ale

  je, které z nich. … Buď budu naříkat

  nad tím, o co jsem přišel, nebo budu

  vděčný za to, co mi zůstalo.“

  

  Autorka je lékařka,

  členka Rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  9

  to alespoň ze slov Žofie Mouchové,

  předsedkyně oblastní pobočky Pra-

  ha-jih spadající pod Sjednocenou or-

  ganizaci nevidomých a slabozrakých

  ČR (SONS). „Všichni jsme doma, sle-

  dujeme média a voláme si. Nevím

  o nikom, kdo by byl osamělý a bez

  pomoci. Všichni někoho mají. Na-

  bízíme i pomocnou průvodcovskou

  pomoc, kdyby někdo potřeboval,“

  shrnuje stručně předsedkyně.

  PORUCHY

  AUTISTICKÉHO SPEKTRA

  Pro řadu lidí s poruchami autistického

  spektra (PAS) je koronavirová situace

  velmi zátěžová, především s ohledem

  na tendenci k zažitým rituálům nebo

  kvůli nošení roušek. Podle Hynka

  Jůna, ředitele terapeutických služeb

  NAUTIS, z. ú., to však nemusí platit

  automaticky, přístup je velmi indivi-

  duální. „Někteří naši klienti s Asper-

  gerovým syndromem zvládají psy-

  chicky karanténu paradoxně lépe než

  zdravá populace. Pro některé z nich

  se totiž nic nemění. I před karanté-

  nou chodili pouze do práce a z práce

  a s nikým se ve volném čase nestýka-

  li,“ uvádí v rozhovoru pro newsletter

  Národního ústavu pro autismus.

  Hynek Jůn dodává, že „v současné

  době jsme všichni v krizové a zátě-

  žové situaci. V těch platí, že lidé se

  příliš nehroutí a ,jedou‘. Horší to bude

  za půl roku, kdy na lidi dopadne zá-

  těž z dnešních dní.“ Pracovníci i ro-

  diny lidí s PAS tak musí myslet na

  svoji psychohygienu, na což pouka-

  zují prakticky všichni zainteresovaní

  odborníci. Radí také, že nejen lidem

  s PAS pomůže (byť nouzové) jasné

  nastavení režimu dne.

  Pochopitelně i NAUTIS musel ome-

  zit své služby. Magdalena Thorová,

  výkonná ředitelka, k tomu říká: „Ruší-

  me služby, jejichž zrušení ne ohrožuje

  život či zdraví našich klientů, tedy

  zejména poradenské a terapeutické.

  Tam, kde to jde, je nahrazujeme dis-

  tanční podobou. Jsme v intenzivním

  spojení s klienty, kteří nemají žádné

  blízké. Postarat se o tyto lidi je pro nás

  v tuto chvíli prioritou…“

  

• Strana 10

  REFLEKTOR / NEFORMÁLNÍ PEČUJÍCÍ

  První pomoc

  pro pečující

  SIvou Mikšů, garantkou

  Centra pro rodinné pečující,

  osložitých situacích vrodinách

  napříč Českem anedostatečné

  podpoře neformální péče.

  Text: LIBOR ŠPRYSL

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Mnohé rodiny se, někdy ize dne

  na den, ocitnou vsituaci, kdy

  se potřebují postarat osvého

  blízkého – ať už jde oúraz, nemoc

  či „jen“ postupující věk. Víme, že

  zátěž berou na svá bedra často

  samy, 70–90 procent veške

  -

  ré sociální azdravotní péče je

  poskytováno rodinnými přísluš

  -

  níky nebo jinými pečujícími. Vědí

  tito lidé, kam se obrátit pro radu

  apomoc?

  V České republice funguje několik

  center pro rodinné či jinými slovy

  neformální pečující. Vznikla jako

  organizovaná pomoc lidem, kteří

  skutečně často tápou, nevědí, na co

  a kde se zeptat. Je všeobecně zná-

  mo, že psychickou i fyzickou kondici

  člověka s postižením nebo seniora,

  který vyžaduje péči, podporuje prá-

  vě pobyt ve známém prostředí. My

  ale víme, že psychické nároky jsou

  při péči o seniory nebo handicapo-

  vané kladeny také na osoby, které

  o ně pečují. A jedná se i o problémy

  například finančního rázu, které se

  v některých rodinách novým stavem

  mohou vyskytnout. Snažíme se pe-

  čující maximálně podporovat.

  Kdo je tedy nejčastějším zájem-

  cem ovaše služby ajak může

  podpora vypadat?

  Je hodně těch, kteří nevědí, kam se

  obrátit, neumějí si říct o pomoc nebo

  se třeba i stydí. Nejčastější pečující je

  žena v produktivním nebo postpro-

  duktivním věku, která se stará o své-

  ho partnera nebo rodiče. Zároveň

  nezřídka také pomáhá svým dětem

  nebo s vnoučaty. Často stojí před roz-

  hodnutím, co bude dál, zda to všech-

  no zvládne sama. V takové chvíli jako

  první nabídneme pomoc naší sociální

  pracovnice. Ta nasměruje na vhodné

  sociální a zdravotní služby, poradí

  s výběrem kompenzačních pomůcek,

  pomůže s vyřízením dávek a jejich

  efektivním využitím. Je stále nablízku

  a pomáhá rodině. Zároveň je schopná

  reagovat na vývoj situace tak, jak se

  bude v čase měnit. Předcházíme tím

  také stresu, který může mít v rodi-

  nách nedozírné následky.

  Finanční podpora státu aprak-

  tické věci jsou jednou stránkou,

  chybějící psychologická podpora

  je však jednou zvěcí, na kterou si

  pečující často stěžují…

• Strana 11

  11

  Podporu potřebují většinou obě stra-

  ny, tedy pečující i ti, o které je pečo-

  váno. Podpora psycholožky napří-

  klad u nás funguje velice dobře. Při

  individuálních setkáních řeší s peču-

  jícími, jak zvládnout každodenní péči

  o blízkého, jak komunikovat, když

  není zrovna lehko, nabízí prostor pro

  slzy a také pochopení pro jakékoliv

  emoce. Řeší, jak zvládnout konflikty,

  jak se smířit s danou situací, mnoh-

  dy učí pečující, jak si nechat pomoct

  a využít služeb v okolí.

  Organizuje také svépomocné sku-

  piny, kam může přijít kdokoliv, kdo

  se o někoho blízkého stará. Ukazuje

  se nám, jak moc může být užitečné

  setkání lidí, kteří mají něco společ-

  ného, v tomto případě péči o své

  blízké a starosti s tím spojené.

  Ruku v ruce spolupracuje s psy-

  choložkou také paliativní poradkyně,

  jejíž místo je v centru velmi podstat-

  né. Lidé se většinou smrti nebojí, bojí

  se však bolesti, samoty a nedůstojné-

  ho umírání. Kvalita života při chronic-

  kých onemocněních nebo v termi-

  nálním stadiu nemoci je z velké míry

  podmíněna prostředím, ve kterém

  člověk je. Proto chce být každý doma,

  ve známém prostředí a mezi svými.

  Centra pro rodinné pečující

  Vsoučasné chvíli jsou vČeské republice dostupná tři

  centra pro rodinné pečující, jejichž provoz je financován

  zprostředků EU, aproto poskytují své služby zájemcům

  zdarma. VHavířově vrámci Sociálních služeb města

  Havířova, vUherském Brodě vMěstské nemocnici

  spoliklinikou avPraze  při Ústavu sociálních služeb.

  Centra poskytují praktickou ipsychologickou podporu,

  poradenství (ivdomácím prostředí), pořádají vzdělávací

  kurzy pro pečující iodbornou veřejnost či organizují

  setkávání svépomocných skupin.

  Více informací akontakty:

  Centrum pro rodinné pečující při Ústavu sociálních

  služeb Praha 

  Garant: Iva Mikšů,iva.miksu@uss.cz,

  web: https://uss.cz/odlehcovaci-sluzby/centrum-pro-

  rodinne-pecujici/

  Centrum pro rodinné pečující – Sociální služby

  města Havířova

  Tel. ,  , e-mail:

  rodinnipecujici@ssmh.cz, web: www.rodinnipecujici.cz

  Centrum pro rodinné pečující – Městská nemocnice

  spoliklinikou Uherský Brod, Pavilon C, místnost 

  Tel.  , e-mail: rodinnipecujici@ub.cz

  Podobné edukační kurzy pro

  pečující vrodinách organizují

  idalší, někde státní instituce, jin

  -

  de neziskové organizace. Jak co

  nejlépe dostat skutečně užitečné

  informace mezi lidi? Daří se to?

  Na samém začátku jsme se samo-

  zřejmě snažili zviditelnit, prezento-

  vali jsme se na veletrzích sociálních

  služeb, propagovali v lokálních tis-

  kovinách či na stránkách městských

  částí, využíváme možnosti sdělo-

  vacích prostředků. Postupně, i díky

  osobním doporučením, si k nám

  našlo cestu mnoho pečujících z celé

  Prahy. Převaha klientů je samozřej-

  mě z Prahy 4, neboť sídlíme v Ústa-

  vu sociálních služeb v této městské

  části.

  Je dobře, že projekt center vznikl,

  naše služby jsou bohatě využívány,

  včetně odborných seminářů nebo

  kurzu Základy péče, k čemuž vy-

  užíváme vlastní edukační místnost.

  Zde si pečující prakticky vyzkou-

  šejí, jak jim mohou ulehčit život

  kompenzační pomůcky nebo různé

  zvedáky.

  V rámci Dne otevřených dveří no-

  vým zájemcům představujeme veš-

  keré služby, které náš tým posky-

  tuje. Protože kromě služeb, o nichž

  jsme se již bavili, jedna kolegyně

  rovněž nabízí pracovní poradenství

  a další pomoc při řešení finančních

  otázek, ať už se jedná o různé dáv-

  ky nebo dědické řízení. Využíváme

  i nabídky spolupráce s dalšími or-

  ganizacemi, ať už někdo shání SOS

  tlačítko, rehabilitační a kompenzač-

  ní pomůcky k zapůjčení nebo třeba

  jen kontakt na dobrého fyziotera-

  peuta.

  S ohledem na to, jak rychle se

  ukázalo, že je o tyto služby zájem, by

  určitě bylo dobré tento servis posky-

  tovat v mnohem větším měřítku.

  

  Kvalita života

  při chronických

  onemocněních nebo

  v terminálním stadiu

  nemoci je z velké míry

  podmíněna prostředím,

  ve kterém člověk je.

  Iva Mikšů ví, že

  práce vCentru pro

  rodinné pečující

  jen tak neubude...

• Strana 12

  REFLEKTOR / TRIBUNA

  Bezprecedentní situace kolem koronavi-

  rové pandemie zasáhla chod i uvažování

  celé společnosti. Nezbytná preventivní

  opatření nás přinutila zpomalit a prakticky

  se izolovat od okolí. Svět drtivé většiny lidí

  se zásadním způsobem smrsknul. A také

  hodnoty se začaly nejednomu člověku

  poněkud posouvat. Je hezké, že okolnosti

  v mnohých probudily spoustu pozitivních

  vlastností, třeba ochotu k dobrovolné

  nezištné pomoci.

  Co to se společností udělá do budoucna,

  lze jen těžko odhadovat. Zkušenost je to

  však bez debat velmi silná. A říkám si,

  že až se všem uleví, opadne solidarita a za-

  jedou do starých kolejí, tak přece jen by

  tenhle kolektivní zážitek mohl mít jeden

  dlouhodobější dopad – širší pochopení pro

  životní realitu lidí, kteří jsou z nějakých

  důvodů omezeni v pohybu, ocitají se v so-

  ciální izolaci a jsou odkázáni na pomoc

  druhých.

  Vždyť i rodilí drsňáci po několika tý-

  dnech karantény touží po setkání s přáteli

  jako po máločem jiném. Z obyčejného

  nákupu se stává vrcholný zážitek dne. Po-

  kud tedy vůbec mají tu možnost a nejsou

  odkázáni na pomoc jiných lidí. A zatímco

  normálně nadáváme na vstávání do práce,

  teď se nám home oce zajídá. Jak rádi by-

  chom si dali to první ranní kafe v hloučku

  kolegů! I krátká procházka se psem nabyla

  za časů korony úplně jiného významu.

  Zkrátka vítejte ve světě mnoha seniorů

  a lidí s postižením! Jejich život totiž bo-

  hužel někdy právě takto vypadá. Třeba se

  do toho teď dokáže vcítit mnohem víc lidí.

  Možná si na to vzpomene zaměstnavatel,

  až se bude rozhodovat, zda dá práci tomu

  klukovi na vozíku, jehož hlavní motivací je

  být mezi lidmi.

  Nebo děti i vnoučata častěji navštíví

  svoje babičky a dědečky. Vezmou je na

  výlet, stráví s nimi víc času. Doufám, že

  by tomu tak mohlo být. Stejně jako věřím,

  že trvale stoupne míra dobrovolnictví

  a komunitní solidarity. Na všem špatném

  je nutné hledat něco dobrého. Zdá se, že

  na hrůze jménem COVID-19 se toho jako

  vedlejší produkt paradoxně nachází pozi-

  tivního spousta. Tak ať nám ty klady vydrží

  co nejdéle, ale už bez toho neviditelného

  strašáka!

  

  Pocit samoty je tíživý. Skoro každý touží

  po životním protějšku. Učím mladé lidi

  s tělesným postižením a vím, že hledání

  partnera je pro mnohé z nich velkým

  tématem. Nezřídka se mě coby vozíč-

  káře-otce ptají na možnosti seznámení.

  Stejné otázky pochopitelně řeší i ti, kdo

  žádný handicap nemají, ale co si budeme

  nalhávat, vozík celou situaci tak nějak

  komplikuje.

  Jeden student se mi svěřil, že vyzkoušel

  speed dating, ale učinil velmi špatnou

  zkušenost. Pořadatelé ho slušně vypoklon-

  kovali s výmluvou na přítomnost schodů.

  Rozhodl jsem se to vyzkoušet na vlastní

  kůži.

  O co vlastně jde? Jedná se o formát

  seznamky rychlé rande, kdy se sejde

  stejný počet nezadaných mužů a žen. Ti

  jsou rozděleni náhodně do dvojic, které

  mají krátký čas na rozhovor. Poté se

  složení dvojic vymění, až se postupně

  krátce setkají všichni účastníci se všemi

  účastnicemi. Rychlé a jednoduché. Chce to

  však určitou míru kuráže! Během večera

  se setkáte třeba s deseti úplně cizími lidmi

  a musíte s nimi komunikovat, byť třeba jen

  pár minut.

  Vybral jsem si na internetu z nabídky

  agentur, zvolil jsem věkovou kategorii, za-

  platil pětistovku a čekal. Brzy přišel e-mail,

  abych se určeného dne v podvečer dostavil

  do jedné restaurace v centru Prahy. Dostal

  jsem zároveň krycí jméno André, což celé

  věci dodalo správný punc tajemna. Stejně

  jako déšť toho večera.

  Aby to nebylo tak jednoduché, určený

  podnik měl 15 schodů. Předem jsem

  se tedy po telefonu s obsluhou restau-

  race domluvil, že mi na místě pomohou

  s vynesením do 1. patra, což nakonec

  velmi ochotně provedli přítomný číšník

  a kuchař.

  Na místě nás čekala moderátorka akce.

  Nad mým entrée nehnula ani brvou. Těšilo

  mě, že jsem dorazil v předstihu a nepři-

  pravil jsem tak show pro celé osazenstvo.

  Bylo mi nabídnuto, že se kvůli mně mohou

  u stolečků oproti zvyklostem střídat dámy,

  abych se nemusel přesouvat, což jsem

  hrdě odmítl. Tak mi moderátorka následně

  alespoň vždy přišla pomoci s odsunutím

  židle a přenesením drinku.

  Večer byl nad očekávání příjemný. Sešla

  se devítka sympatických slečen, shodou

  okolností často právničky a učitelky, s ni-

  miž stanovených pět minut uplynulo vždy

  jako voda. Příjemně plynoucí rozhovor

  vždy přerušilo zacinkání zvonku. Na závěr

  jsme měli anonymně zakroužkovat, komu

  bychom dali svůj e-mail. Pokud zakrouž-

  kuje i ona mě, agentura nás zkontaktuje.

  Ani jedna z mých tří favoritek si Andrého

  nezvolila, ale nevadí!

  

  Vítejte vnašem světě

  Rychlé rande

  RADEK MUSÍLEK

  glosuje opatření

  kolem koronaviru

  RADEK MUSÍLEK

  popisuje

  zkušenost vozíčkáře

  srychlou seznamkou

  Z obyčejného nákupu se

  stává vrcholný zážitek dne.

  Pokud tedy vůbec mají tu

  možnost a nejsou odkázáni na

  pomoc jiných lidí. A zatímco

  normálně nadáváme na

  vstávání do práce, teď se nám

  home oce zajídá. Jak rádi

  bychom si dali to první ranní

  kafe v hloučku kolegů!

• Strana 13

  ŽIVOT

  13

  Vozík mi dal nový impulz

  Žila rodinou

  avysněnou

  prací zdravotní

  sestry.

  Pád zkoně však

  před jedenácti

  lety převrátil

  Marii

  Nahodilové

  život vzhůru

  nohama.

  Náročné období

  dokázala

  překonat

  avrátila se

  nakonec nejen

  ke své profesi.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Na rok 2009 Marie nevzpomíná

  v dobrém. Během několika měsíců

  jí náhle zemřela maminka, otec pro-

  dělal mrtvici a ona se po pádu z koně

  dostala na vozík. V důsledku úrazu

  páteře ochrnula na dolní polovinu

  těla, a aby toho nebylo málo, přida-

  la se ještě klíšťová encefalitida, kte-

  rá způsobila částečné ochrnutí levé

  ruky (v jejím případě té důležitější).

  „Ležela jsem na JIP v Brně u sv. Anny

  a strašně jsem chtěla domů, což se

  Marie po úrazu

  našla novou

  životní cestu

  a hodnoty.

• Strana 14

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  povedlo až po 11 měsících. Styděla

  jsem se za svůj úraz a myslela na

  své blízké, do jaké situace jsem je to

  dostala a jak to mají těžké. Naštěstí

  jsem se tedy ani tak moc nezabývala

  sebou, protože z pohledu zdravotni-

  ce mi následky byly jasné,“ vzpomíná

  Marie na okamžiky v nemocnici.

  NEVZDÁM SE!

  Narodila se v malé vesnici u Třebíče

  a vyrostla v tradičních hodnotách,

  rodina pro ni byla vždy posvátná.

  Dceři Denise je dnes 25 a synovi

  Dominikovi 23. „Byla jsem oddaná

  manželka a matka, která by udělala

  cokoliv pro štěstí svých potomků.

  Najednou jsem ale viděla, jak velké

  zkoušce nás celá situace vystavila.

  Všichni tři vypadali úplně ztraceně.

  Těžce se vyrovnávali s novou reali-

  tou, o které bylo složité byť jen hovo-

  řit. Ukázalo se, jak moc byli zvyklí, že

  jsem tady já pro ně. Po návratu domů

  se o mě nakonec staral hlavně tři-

  náctiletý syn. Můj stav přitom nebyl

  vůbec dobrý, provázely ho kolapsy

  a další komplikace. Byla jsem ležící

  a závislá na pomoci, o kterou jsem si

  v té době ani neuměla sama říct,“ líčí

  Marie nelehké chvíle, nakonec ve-

  doucí k rozvodu.

  Katalyzátorem rozvratu manžel-

  ství bylo, když se Marie rozhodla svoji

  domácí izolaci vyřešit odstěhováním

  ke kamarádce, skoro dvě stovky ki-

  lometrů od domova. „Šlo o velmi

  těžké rozhodnutí, po kterém jsem si

  sáhla úplně na dno, ale neviděla jsem

  jiné řešení. Na čas jsem přišla úpl-

  ně o všechno, včetně každodenního

  kontaktu s milovanými dětmi. Uvažo-

  vala jsem i o sebevraždě, ale pak jsem

  si řekla, že se tak snadno nevzdám!

  Té kamarádce vděčím za mnohé, i za

  to, jaký šťastný obrat všechno vza-

  lo – postarat se o mě v tak těžkém

  zdravotním stavu chtělo obrovskou

  odvahu,“ říká Marie.

  Svůj nový život se rozhodla odstar-

  tovat v Jihlavě, kde usilovala o získá-

  ní bezbariérového bytu. Po dvou le-

  tech od úrazu se také začala ucházet

  o místo v nemocnici. Zprvu byla na

  pozici sestry odmítána, o místo však

  velmi stála, a to nejen kvůli návratu

  k plnohodnotnému životu, ale jedno-

  duše i proto, že tuhle profesi si kdysi

  vysnila natolik, že se na její studium

  dala i přes nesouhlas rodičů.

  ZNOVU SESTŘIČKOU

  Přijetí nakonec pomohla i šťastná ná-

  hoda. Na parkovišti u špitálu se po

  vyložení z auta její nezajištěný vozík

  rozjel a narazil do právě vystupujícího

  řidiče, který zaparkoval opodál. Z to-

  hoto muže se později vyklubal ředitel

  nemocnice a následný pohovor vedl

  k rychlému přijetí.

  Marie se sice nemohla vrátit zpátky

  do přímé péče, jako když pracovala

  na dětské chirurgii v Třebíči, kde se

  seznámila i se svým bývalým manže-

  lem, je však podle svých slov vděčná

  i za místo sestry na centrálním příjmu

  a na příjmu k hospitalizaci. Ačkoliv

  jde hlavně o administrativní činnost,

  neztratila ani tolik vytoužený kontakt

  s pacienty. „Práce sestry na centrál-

  ním příjmu vyžaduje vynikající zna-

  losti chodu celé nemocnice a všech

  oddělení, abych uměla kvalifikovaně

  poradit. Získané pracovní zkušenosti

  se mi nyní moc hodí, i když vím, že

  asistovat jako instrumentářka na ope-

  račním sále už asi nikdy nebudu…“

  V současné náročné situaci s opat-

  řeními kolem šíření koronaviru je

  zkušená zdravotní sestra jak na

  jehlách. „Před zahájením karanté-

  ny jsem byla několik měsíců doma

  kvůli nemoci. Domácí izolaci jsem si

  tak měla možnost natrénovat dopře-

  du. Velmi toužím vrátit se co nejdříve

  zpět ke své práci, bohužel jsem stále

  oslabená a můj návrat v tuto chvíli

  není možný. Kdyby ale přišla oprav-

  dová krize, jsem odhodlaná připo-

  jit se ke zdravotníkům v první linii.

  Se zajištěním nezbytných nákupů

  mi v tuto chvíli mimo jiné pomáhají

  i kolegyně a vidím na nich, jak jsou

  vyčerpané. Říkají, že si ke mně cho-

  Významný posun

  a náplň pro ni

  znamenala hudba.

  Svůj rozlet začala hudbou. Rozhodla

  se naučit hrát na klavír, cesty osudu ji

  při tom zavedly ke sborovému zpěvu.

  Po nezbytných zkouškách Marii před

  osmi lety přijal na pozici sopránu

  Smíšený pěvecký sbor Melodie Jihlava.

  Za tu dobu s nimi procestovala už

  solidní kus Česka i Evropy.

• Strana 15

  15

  Marie dnes žije

  velmi činorodý

  život, životní

  zkouška však byla

  opravdu těžká.

  dí doplnit pozitivní energii,“ popisuje

  Marie nelehký úděl zdravotnic.

  TANČIT ŽIVOTEM

  Speciální přízemní byt v jednom jih-

  lavském domě, který nakonec Marie

  dostala a kde ji navštěvují kolegyně,

  obývá s kocourem Montym. Je pří-

  značné, že se ho ujala po úrazu pá-

  teře, z něhož se zázračně vykřesal.

  Marie sice na rozdíl od něho chodit

  nezačala, ale jinak žije naplno. Pusti-

  la se do spousty aktivit a říká, že úraz

  jí otevřel úplně nové dimenze života.

  Roztáhla křídla, tak jako řada andělů,

  kteří zdobí její obydlí.

  Svůj rozlet začala hudbou. Roz-

  hodla se naučit hrát na klavír, cesty

  osudu ji při tom zavedly ke sborové-

  mu zpěvu. Po nezbytných zkouškách

  Marii před osmi lety přijal na pozi-

  ci sopránu Smíšený pěvecký sbor

  Melodie Jihlava. Za tu dobu s nimi

  procestovala už solidní kus Česka

  i Evropy. „Mají mě skoro jako talis-

  man. Ačkoliv začátky nebyly lehké.

  Zjistila jsem, jak je to náročné s to-

  aletou nebo s přesuny na kostelní

  kůr. Vzpomínám, jak mě poprvé do

  točitých schodů nesl na ramenou

  60letý kolega, bývalý hasič, který

  se se mnou doslova plazil po čty-

  řech,“ vzpomíná. Sborový zpěv brzy

  propojila se svojí druhou vášní –

  tancem. Od své účasti v soutěžním

  pořadu StarDance na podzim 2016

  a 2017 se mu věnuje aktivně. Pra-

  videlně vystupuje na různých spo-

  lečenských akcích spolu s hlavním

  choreografem a dvěma vítězkami

  této televizní show.

  Byl to také tanečník Jan Onder, kdo

  se chopil iniciativy získat pro Marii

  finance na nový vozík. Pomocnou

  ruku a záštitu nad sbírkou nakonec

  poskytlo Konto Bariéry ve spoluprá-

  ci s Českou basketbalovou federací.

  „Řízením osudu se akce ujali bas-

  ketbalisté prostřednictvím projek-

  tu BEZFAULU, a já tak získala přes

  160 tisíc na přídavný elektrický

  pohon, který mi hodně pomůže

  v samostatném pohybu i při práci

  sestřičky,“ pochvaluje si s vděkem

  Marie. Už před pěti lety jí na nový

  aktivní vozík přispěla patronka Kon-

  ta Bariéry Lucie Bílá prostřednictvím

  charitativního prodeje srdíček, která

  zpěvačka sama háčkuje. Marie jí jako

  poděkování věnovala jeden ze svých

  obrazů – malování je jednou z dal-

  ších aktivit této ženy na vozíku.

  Vedle toho také úspěšně absolvo-

  vala studia v České asociaci paraple-

  giků a stala se peer mentorkou. Svoje

  vozíčkářské zkušenosti předává dal-

  ším lidem, ať už čerstvě nebo delší

  dobu po úrazu páteře. Během dvou-

  leté práce pro CZEPA se také napoji-

  la na Bílý kruh bezpečí, kde pracuje

  jako dobrovolná asistentka a porad-

  kyně. Podobně jako v kanceláři om-

  budsmana – veřejného ochránce

  práv – nebo na ministerstvu zdra-

  votnictví v tematice dekubitů…

  Výčet aktivit Marie Nahodilové je

  skutečně pestrý a je i důkazem, že

  ani vážný úraz nemusí člověku za-

  bránit v plnohodnotném a šťastném

  životě.

  

  UPOZORNĚNÍ

  !

  Do výroby

  dalšího vydání

  časopisu

  Můžeš bohužel

  zasáhla plošná

  opatření proti

  šíření nemoci

  COVID-19,

  aproto včervnu

  výjimečně

  NEVYJDEME.

  Stávajícím

  předplatitelům

  bude předplatné

  automaticky

  prodlouženo

  ojeden měsíc.

  Všem čtenářům

  se omlouváme

  aděkujeme za

  pochopení.

  Budeme se

  na vás těšit

  vletním

  dvojčísle!

• Strana 16

  ŽIVOT / TECHNOLOGIE – VOZÍKY TREKINETIC

  Více či méně

  úspěšné pokusy

  oinovaci vozíku

  lze pozorovat od

  chvíle, kdy lidé

  poprvé kžidli

  přimontovali

  kola. Co se

  stane, když

  stagnující

  vynález potká

  svět formule 1?

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: TREKINETIC

  Britskou společnost Trekinetic založil

  inženýr Mike Spindle v roce 2006

  s jednoduchou vizí, totiž že vozíč-

  káři by měli mít stejný přístup ke

  všemu, co naše planeta nabízí, jako

  kdokoli jiný. Do firmy přinesl zkuše-

  nosti ze světa elitní formule 1 a hned

  je začal promítat do své vize lep-

  ších a všestrannějších vozíků. První

  nákresy jsou ještě o šest let starší než

  Mikeova firma, první produkt přišel

  na trh až po 14 prototypech právě

  v roce 2006. A zájem o něj v počátku

  shodil i webové stránky společnosti.

  V roce 2020, po 14 letech vylep-

  šování, nabízí firma produkty hned

  dva – mechanický vozík K2 a elek-

  trický GTE. Připomínají rekvizity

  z vědeckofantastických filmů (a také

  si jednom z nich zahrály).

  DO KAŽDÉHO TERÉNU

  Oba vozíky vypadají konstrukčně

  stejně a to je také jejich hlavní vý-

  Formule mezi vozíky

  hoda. Pokud si totiž vyberete me-

  chanický model K2 a v budoucnosti

  budou vaše ruce potřebovat pomoc

  elektromotorů, na samohybnou va-

  riantu GTE vám jej firma bez problé-

  mů přestaví.

  Asi největším rozdílem oproti kla-

  sickým mechanickým i elektrickým

  vozíkům je tříkolová konstrukce –

  s dvěma velkými koly vpředu a sta-

  bilizačním kolečkem za sedačkou.

  Jen kousek za osou předních kol do-

  minuje sedačka z karbonu ve tvaru

  skořepiny, konstrukce vozíku je pak

  promyšlena jako co nejlehčí a nava-

  zuje přímo na sedačku – dolů podvo-

  zek se stupačkou a koly, vzad potom

  podpěra sedačky se stabilizačním

  kolečkem a vzhůru vyvedená madla

  pro doprovod. Sedadlo drží ve vzpří-

  mené poloze tlumič, který vedle

  absorpce otřesů slouží i k nastavení

  sklonu. Z boku doplňují skořepinu

  ještě područky, na přání skládací.

  Zdánlivě jednoduchá (a lehká)

  konstrukce v sobě skrývá několik

  kouzel, z nichž největší je variabilní

  nastavení sklonu kol. Pouhým otáče-

  ním mechanismu umístěného v do-

  sahu pod sedadlem mohou být kola

  zcela vertikálně (to když potřebuje-

  te projet dveřmi nebo být v interié-

  ru co nejúspornější) nebo až v úhlu

  16 stupňů, který už si nezadá s ha-

  lovými sportovními vozíky (to když

  potřebujete stabilitu a obratnost do

  terénu).

  Schopnost zdolávat terén je vedle

  designu také základním prodejním

  lákadlem. Vozík je vybaven širokými

  pneumatikami, podle převládajícího

  využití buď s městským, či terénním

  vzorkem. Nejde však jen o pneuma-

  tiky. Průchodnost terénem zvyšuje

  samotná konstrukce s velkými koly

  vpředu a velkým stabilizačním koleč-

  kem vzadu, pomáhá také usazení uži-

  vatele – paže není nutno napínat vzad

  Vozíky Trekinetic

  Pro více informací, brožury, prezentační videa akontakty

  jděte na www.trekinetic.com.

  Na pláž, ale

  ido sněhu, to

  vše by měly

  vozíky Trekinetic

  zvládnout.

  Uživateli

  slibují větší

  samostatnost.

• Strana 17

  17

  a fyzika samotného pohybu počítá

  s plnou opěrou zad. Jak se do kol při

  jízdě opřete, záda zatlačíte do sedač-

  ky a maximalizujete tak sílu určenou

  pro pohyb vpřed. Vozíky si umějí po-

  radit s lesní cestou, polem, pláží, ka-

  mínky, sněhovou závějí, ale i s větším

  obrubníkem, než byste čekali.

  SPORTOVEC NA KOLECH

  Výše zmíněné vlastnosti platí stejně

  i o elektrické variantě GTE. Vizuální

  rozdíl je v bateriovém boxu umís-

  těném pod skořepinou, ovládacím

  joysticku (nastavitelném) na jedné

  z područek a elektromotorech umís-

  těných přímo v kolech. Výkon kaž-

  dého z nich je 120 W.

  Výrobce dodává elektrické GTE

  s dvěma variantami baterie. V zákla-

  du jde o Ni-MH, která je vhodnější

  pro cestování, má však nižší kapa-

  citu. Li-ion baterie má pak kapacitu

  dvojnásobnou, do letadla vám ji ale

  jen tak nevezmou. Oba články váží

  čtyři kilogramy.

  Konstrukce a terénní schopnosti vo-

  zíku se podepsaly na mírně zvýšené

  hmotnosti K2. Bezmála 16 kilogra-

  mů je sice víc než u některých super

  lehkých mechanických vozíků, s těmi

  však výrobek firmy Trekinetic nelze

  objektivně srovnávat. Kde by mohl

  svou vahou pokulhávat mechanický

  K2, je naopak elektrické GTE králem.

  Tady už srovnávat s běžnou produkcí

  elektrických vozíků můžeme a 35 ki-

  logramů je při terénních schopnostech

  skutečně úctyhodný údaj. K2 i GTE

  mají také velmi slušnou nosnost – až

  114 kilogramů – a jsou velmi agilní,

  otočí se dokola na jednom metru.

  Oba futuristické vozíky lze také

  poměrně snadno rozložit, chcete-li

  je kamkoli převézt. S nasazenými

  koly to půjde do větších aut, pokud

  je sundáte, výrobce slibuje, že se ve-

  jdete do většiny běžných vozidel. K2

  s odstrojenými koly váží devět kilo-

  gramů, GTE osmnáct.

  Sedadlo se vyrábí ve dvou šířkách,

  40 a 48 centimetrů. Pro dětské uži-

  vatele lze sedačku vystlat měkkým

  polstrováním, stupačku pak zved-

  nout ke kratším nožkám. Řešení má

  firma i pro uživatele, kteří mají nohy

  naopak delší. Vozíky je možné do-

  plnit celou řadou doplňkové výbavy,

  namátkou třeba o opěrku hlavy, kit

  s náhradním zadním stabilizačním

  kolečkem a sadou na opravu de-

  fektu, držák na lahev a řadu dalších.

  Na přání lze skořepinu obarvit do

  jednoho z dvou stovek barevných

  odstínů.

  ZATÍM NE PRO KAŽDÉHO

  Výrobce prozatím nemá pobočku

  v České republice, což bude jeden

  ze zádrhelů pro zájemce z tuzem-

  ska. Pro nás nejblíže je asi ta v Dán-

  sku nebo v Nizozemsku, vedle osmi

  poboček v Británii se pak Trekinetic

  prodává ještě v Izraeli a Irsku.

  Druhým zádrhelem je cena. V zá-

  kladním provedení začíná na 3895

  librách v případě K2 (zhruba 114 ti-

  síc korun), u elektrického GTE si zá-

  jemce musí připravit bezmála deset

  tisíc liber (9795, v přepočtu přibliž-

  ně 286 tisíc korun). Při zájmu v ČR

  samozřejmě nelze počítat s pomocí

  zdravotní pojišťovny ani snadnou

  dostupností servisu.

  Stejně jako svět formule 1 tedy ani

  vozíky jím inspirované nejsou (za-

  tím) zdaleka pro každého.

  

  Asi největším rozdílem

  oproti klasickým

  mechanickým

  i elektrickým vozíkům

  je tříkolová konstrukce

  – s dvěma velkými koly

  vpředu a stabilizačním

  kolečkem za sedačkou.

  Výhodou je

  konstrukce

  sdvěma velkými

  koly vpředu.

  Průchodnost

  terénem se díky

  tomu zlepšuje.

  Mechanické K2

  či elektrické GTE

  můžete mít ivbarvě

  podle přání. Zatím

  však odradí vysoká

  cena.

• Strana 18

  ŽIVOT / AKTIVNĚ – VOLEJBAL SEDÍCÍCH

  Volejbal vsedě?

  Proč ne…

  Více než stoletou historii

  populárního dynamického sportu

  obohatila ivČesku idea zapojit

  do něj sportovce spostižením.

  Volejbal sedících má přitažlivé

  logo – siluetu těla se vztyčenou

  rukou sbalonem. Na existenci

  první klubové vlaštovky

  vPraze se před pár lety

  podíleli studenti FTVS UK.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: ARCHIV SK KOMETA PRAHA

  Hraje se s nižší sítí, na menším hřiš-

  ti, ale jednodušeji? Jistě jen na první

  pohled. Na vlastní kůži se to kdysi

  rozhodla vyzkoušet Kristýna Ků-

  tová. Tehdy studovala na FTVS UK,

  obor tělesná výchova a sport osob se

  specifickými potřebami. V čase, kdy

  se dozvěděla o volejbalu sedících,

  už trénovala mládež ve Sportovním

  klubu Kometa Praha a po domluvě

  realizaci „volejbalu vsedě“ vlastně

  nic nebránilo. Kristýna se vydala

  prozkoumat možnosti volejbalu se-

  dících: teoreticky, svou diplomovou

  prací, a také v praxi.

  „Tahle disciplína je vhodná pro

  muže i ženy, hrajeme tak, protože

  handicapovaných sportovců nemá-

  me na samostatná mužstva dosta-

  tek. Našemu nejmladšímu členovi je

  dvacet, nejstaršímu k šedesáti,“ ko-

  mentuje trenérka práci i atmosféru

  v SK Kometa. Volejbal vsedě se hraje

  v šesti lidech v poli, hřiště je menší,

  uzpůsobené odlišným pohybovým

  možnostem: jen šest na deset met-

  rů (místo devět na osmnáct), síť pro

  ženy je metr pět a pro muže metr

  patnáct. Kristýna dobře definuje,

  pro koho je tahle disciplína vhodná:

  „Volejbal sedících není vůbec sport

  vhodný pro vozíčkáře, ti se totiž

  v sedu dlouho neudrží. Do našeho

  sportovního klubu chodí především

  amputáři nebo lidé s vrozenou těles-

  nou vadou.“

  Kristýna i Jan Pleticha, výkonný

  ředitel SK Kometa, shodně soudí, že

  pohyb na tréninku jednou týdně ne-

  přináší lidem v oddílu žádný výrazný

  zlom v jejich kondici, ale sejít se dva-

  krát v týdnu není provozně možné.

  Kompletní tým se sjíždí až z Hradce,

  Příbrami, Budějovic, Kolína, Mladé

  Boleslavi, Plzně, Pražáků je jen pár.

  Oba také pragmaticky oddělují sa-

  motný trénink a jeho důsledky pro

  zdraví od druhé složky, stejně pod-

  statné – tou je podle nich sociální

  kontakt s dalšími v klubu. Všichni

  mají podobné problémy, řeší je spo-

  lečně. „Po tréninku si zajdou na dob-

  ré jídlo, pak teprve odjedou domů…

  V každém ohledu je tahle varianta

  mnohem lepší, než pokud by seděli

  doma a nedělali vůbec nic,“ dokončí

  Kristýna s úsměvem.

  SVIZÍ VYŠŠÍ METY

  SK Kometa má slušné zázemí v zá-

  kladní škole Na Šutce, co se týče

  každotýdenních tréninků i víkendo-

  vých soustředění. Tady se také po-

  řádá už tradičně mezinárodní turnaj,

  i když škola není vybavená zcela

  bezbariérově.

  Reprezentace

  Sitting Comet

  (2018) se svou

  trenérkou

  Kristýnou Kůtovou,

  na snímku vlevo

• Strana 19

  19

  A jak probíhá běžný trénink? Trénu-

  je se vždy od půl sedmé do půl deváté.

  Od rozcvičky po herní cvičení a závě-

  rečnou hru. Trénink probíhá pohro-

  madě, ženy i muži. Jednou za měsíc

  obvykle vychází soustředění nebo ně-

  jaký zahraniční turnaj. „Už čtyři roky

  jezdíme hrát do okolních zemí, přede-

  vším do Německa (Hamburk, Lipsko,

  Drážďany, Hoenheim, Leverkusen),

  ale byli jsme také v Norsku, Dánsku

  nebo v Srbsku (Bělehrad),“ vypočítá-

  vá trenérka. Reprezentace absolvo-

  vala také kvalifikační turnaj o postup

  na mistroství Evropy v Chorvatsku

  2019 (konečné 7. místo). Rozhodují

  se podle toho, jak se jim účast hodí do

  koncepce přípravy. Snaží se důstojně

  vstupovat do mezinárodních turnajů

  a pomýšlet i na vyšší mety.

  Vybavení na trénink je jednodu-

  ché: stačí tílko a pevné kraťasy – ty

  někdy mají velkou frekvenci výmě-

  ny, protože hráči sedí v tělocvič-

  ně pořád na zemi. Síť a balon jsou

  samozřejmě k dispozici v klubu.

  V týmu se najdou jímavé příběhy –

  kapitánem mužstva je Roman Bernat

  (26), který hrál dříve hokej a měl

  podepsanou profesionální smlouvu

  s prvoligovým českobudějovickým

  klubem SK Motor, tehdy ještě ex-

  traligovým. Spadl ale na úzké silnici

  z kola pod protijedoucí auto a přišel

  o nohu. „Volejbal mu pomáhá vyrov-

  nat se se situací, udržovat si kondici.

  Jeho přítelkyně Veronika Klímová

  hrála volejbal, a tak ho jistě touhle

  cestou navigovala,“ přibližuje trenér-

  ka Kristýna Kůtová.

  Na úplném začátku existence

  zdejšího klubu stála řada otázek: tře-

  ba jestli o takovou specializaci bude

  vůbec zájem, zda se přihlásí dosta-

  tek lidí. Stejnou otázku si zprvu po-

  kládaly i oddíly, které však v dalších

  sezonách SK Kometa úspěšně násle-

  dovaly: v Brně a v Českých Budějo-

  vicích.

  

  Volejbal sedících

  Poprvé klub handicapovaných realizovala SK Kometa Praha

  (). Rychle, vněkolika sezonách, se klub výkonností

  zařadil do evropských otevřených turnajů, jen reprezentace

  se zařadila do pravidelné soutěže, ato kvalifikace na

  ME (včervnu  měli opět bojovat opostup, ale bohužel

  nevyrazí). Každoročně se pořádá také mezinárodní turnaj

  Sitting Comet.

  Do SK Kometa je stále možné se přihlásit, ato za

  symbolickou členskou stokorunu. VČR již po vzoru

  Prahy existují dva další kluby volejbalu sedících.

  Více informací: www.skkometapraha.cz

  nebo www.volejbalvsede.cz

  Vybavení na trénink

  je jednoduché: stačí

  tílko a pevné kraťasy

  – ty někdy mají velkou

  frekvenci výměny,

  protože hráči sedí

  v tělocvičně pořád na

  zemi. Síť a balon jsou

  samozřejmě k dispozici

  v klubu.

  Můžeš

  podpořit

  dobrou

  věc!

  INZERUJ

  VČASOPISE

  MŮŽEŠ

  OBJEDNÁVKY

  INZERCE:

  Veronika Vojtíková

  tel.:

  725 208 298

  e-mail:

  veronika.vojtikova@muzes.cz

• Strana 20

  KULTURA

  Každá role je inspirací

  Sherečkou Simonou Babčákovou

  odivadle, cestě ksobě ike zdravější společnosti.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Překvapilo mě, kolik činností

  stíháte – kromě herectví se také

  věnujete psychologické činnosti,

  přednášíte, vedete worksho

  -

  py, dáváte osobní konzultace…

  Proč si sama „navyšujete“ svou

  hereckou afilmovou práci otuhle

  náročnou osvětu?

  Protože je to potřeba mé duše. Mys-

  lím si, že spousta traumat vzniká

  jako důsledek nedostatku informací

  a následných nedorozumění. A jeli-

  kož jsem množství informací o sou-

  vislostech za svůj život získala, mám

  potřebu je předávat dál. Je to jako

  divadlo, také jde o zrcadlo a také to

  má kvalitu psychohygieny. Pokaždé

  je to jiné, využívám svých hereckých

  zkušeností, takže se pro mě jedná

  o velmi příbuzné disciplíny. Mám

  velkou potřebu být prospěšná a uži-

  tečná, takže mi to přináší spokoje-

  nost se sebou. V dětství jsem měla

  dva sny: herectví a psychologie, a teď

  si je plním oba.

  Propojení herectví apsychologie

  – to zní skvěle. Nejde ale zdaleka

  oprvní sezonu, kdy tuto „dvouko

  -

  lejnost“ provozujete.

  Ano. Neustále hledám rovnováhu

  mezi časem pro lidi a svým osob-

  ním životem. Teď jsem již dva roky

  spokojená, ale život přináší neustálé

  změny, takže uvidíme.

  Zároveň se otevírají další mož-

  nosti, například workshop prevence

  proti syndromu vyhoření, moje další

  aktivita. Momentálně vidím dvě cen-

  trální témata, nedostatek informací

  o zákonitostech a souvislostech ko-

  munikace a vyčerpání, díky které-

  mu lidé nemají kapacitu zabývat se

  svým vnitřním já. Proto na to reaguji

  zábavnými přednáškami o komu-

  nikaci, ideálně už pro střední školy,

  a workshopem, kde si lidé uvědomí,

  jaký je rozdíl mezi únavou, vyčerpá-

  ním a vyhořením, zmapují si, kde se

  momentálně nacházejí, a uvědomí

  si, jak by o sebe měli dlouhodobě

  pečovat, aby nedošli až k tomu vy-

  hoření, kde stojí péče o sebe mnoho

  sil a času a jde to zpátky do normá-

  lu opravdu pomalu. Vím o tom své,

  sama jsem tím prošla a ten proces

  trvá čtyři roky. To je opravdu dlouho.

  Ado toho kromě klasického diva-

  dla děláte iimprovizace. Očem

  pro vás improvizace je?

  Improvizace je další z možných způ-

  sobů přenosu – skrze nás tak proudí

  informace, příběhy, metafory, téma-

  ta. A zároveň je to psychohygiena,

  děláme blbinky, spolupracuju s ka-

  marády a vždycky mi to něco přine-

  se. Podařilo se mi vytvořit skupinu

  improvizátorů NO A!, z nichž každý

  má jinou školu, jiný styl – dohroma-

  dy je to velká radost. Jezdíme i na

  zájezdy po celé republice. A protože

  se nejedná o nazkoušenou věc a pří-

  běhy vznikají tady a teď, má na celé

  představení velký vliv publikum.

  Další zkušenost, která mě baví. Vel-

  ká škola.

  Nevybíráte si právě jednoduchá

  témata… Například vztahové

  záležitosti, trauma, vyhoření,

  transformace. Na vašich před

  -

  staveních aseminářích jde často

  otabuizované záležitosti. Daří se

  vám ta citlivá místa pootevřít?

  Mám ráda pořady o duševním zdra-

  ví, o tom, jak se o ně dá pečovat. Mí-

  vám určitou představu, jaká témata

  chci probrat, ale někdy se díky divá-

  kům odkloním úplně jiným směrem.

  Věřím, že díky humoru se mi daří lidi

  otevřít, aby přijímali jiné toky infor-

  mací. Dostávám hezké zpětné vazby,

  tak snad to má smysl a přináším in-

  spiraci.

  Co všechno ovlivňuje dobré přije-

  tí přednášky nebo představení?

  Jedná se o několik faktorů – prostor,

  existují sály, ve kterých se nám třeba

  vůbec nedaří téma rozjet. Nejraději

  mám klasické divadelní sály. Přijetí

  také záleží na složení publika – po-

  kud přijde víc mladých lidí, starší

  diváci na „hru“ rychle přistoupí. Po-

  kud je většina těch, kteří přijdou na

  Simonu Babčákovou z Ohnivého ku-

  řete, trvá delší čas, než získáme po-

  dobnou frekvenci…

  Já mám ráda výzvy, nutí nás k hle-

  dání dalších cest, posouvat se a učit

  Momentálně vidím dvě centrální

  témata: nedostatek informací

  o zákonitostech a souvislostech

  komunikace a vyčerpání, díky

  kterému lidé nemají kapacitu zabývat

  se svým vnitřním já.

• Strana 21

  21

  Díky nadsázce aúsměvu dokáže

  herečka otevřít před publikem

  často závažná témata.

• Strana 22

  KULTURA / SIMONA BABČÁKOVÁ

  se. I když v představení ani v před-

  nášce není nic daného, jsou v celém

  večeru znát pravidla řemesla – im-

  provizace pro mě není chaotická

  nahodilost. Respektuji pravidla a po-

  užívám nástroje.

  Na jaké úrovni je podle vás psy-

  chohygiena unás?

  Z mého úhlu pohledu většina lidí

  vědomou psychohygienu vůbec ne-

  dělá. Přitom bychom se o tom měli

  učit už na základní škole, na střed-

  ní nejpozději. Je to naprosto zásadní

  pro kvalitu prožívání života. Součástí

  psychohygieny je pro mě i umění ko-

  munikace, schopnost říct ne a nasta-

  vit si hranice, když už je na mě něče-

  ho moc, a schopnost říct ano tomu,

  co je pro mě důležité. A být ochotna

  pro to něco udělat, něco obětovat.

  Zároveň se jedná o aktivní komu-

  nikaci s našimi emocemi. Ty jsou pro

  mě informací, způsobem, jak s námi

  komunikuje naše duše. Když nejsme

  ochotni poslouchat jemné signály,

  pak je nucena na nás křičet – a to se

  potom materializuje ve zdravotních

  problémech. Přijde mi praktičtější

  komunikovat se sebou včas a nemu-

  set zažívat tolik fyzické bolesti nebo

  psychického utrpení. Prožíváme

  přece nejblahobytnější dobu, ve kte-

  ré jsme kdy žili, utrpení není nutné…

  Já cítím potřebu tyto informace šířit

  z roviny lásky k lidem, a moc si přeju,

  aby nám všem bylo dobře. Mys lím,

  že čím víc lidí si bude uvědomovat,

  kým jsou ve své jedinečnosti – odkud

  a kam kráčí, začnou si realizovat své

  sny, začnou být spokojení, začnou mít

  volné kapacity i na občanské aktivi-

  ty. Protože ve společnosti, kde budou

  lidé spokojení, se bude žít lehčeji. Lidé

  se začnou víc smát. To je moje moti-

  vace, proč chci ovlivňovat společnost

  k probuzení, ke zdravému rozumu,

  k lásce k sobě samým – já chci v ta-

  kové společnosti žít. Bude se lépe tvo-

  řit život, komunikovat, spolupracovat

  a budeme se víc radovat. Taková je

  má víra.

  Pokoušíte se „za pochodu“ zlepšit

  něco ve vlastní psychohygieně?

  Samozřejmě, neustále. Sebepoznání

  a seberozvoj je nikdy nekončící pro-

  ces. Naštěstí jsem si vytvořila okolo

  sebe společenství, kde mám k dispo-

  zici mnoho zdravé a vědomé zpětné

  vazby, takže když si s něčím delší čas

  nevím rady, mám na koho se obrátit.

  K tomu dochází minimálně dvakrát

  měsíčně, takže jsem v kontinuální

  péči na psychické i na fyzické úrovni.

  Mám svou fyzioterapeutku a kondič-

  ního trenéra, chodím cvičit pilates.

  Nejsem úplně příkladně disciplinova-

  ná, to rozhodně ne, ale snažím se.

  Se svým hereckým

  kolegou Václavem

  Neužilem ve spotu

  natočeném pro

  pořad Pomáhej

  shumorem.

• Strana 23

  23

  Zároveň už když plánuji kalen-

  dář, počítám s tím, že po náročných

  dnech musí následovat dny volnější

  a že musí být rovnováha mezi pra-

  covním a osobním časem. A pak,

  když mi přijde vyčerpání uprostřed

  plného kalendáře, nestydím se ne-

  aktuální věci odkládat a odvolávat.

  Před několika lety jsem se rozhodla,

  že nebudu používat lež a výmluvy,

  a byla jsem překvapená, jak pozitiv-

  ně lidé reagují na pravdu. Takže po-

  kud odvolám schůzku s tím, že mám

  introvertní stav a ráda bych strávila

  den v usebrání a odpočinku, na dru-

  hé straně je vždy pochopení. Navíc

  když potom schůzka proběhne, je

  vždy v dobré náladě a s pozitivním

  výsledkem, protože už máme za se-

  bou upřímnost a pochopení… Cesta

  k laskavějšímu zacházení a zmen-

  šování nereálných nároků, které na

  sebe neustále klademe.

  Viděla jsem představení No a!,

  kde jste publiku na začátku řekla,

  že máte teplotu. Proč jste večer

  nezrušila?

  Ano, to je hezký příklad, že nic není

  rigidní a že vždy vyhodnocuji situaci

  v kontextech. Nejohleduplnější k sobě

  by bylo nehrát a představení zrušit.

  Na druhou stranu to představení bylo

  součástí festivalu Na hlavu, který byl

  celý zaměřen na duševní zdraví, tak-

  že se nedalo nahradit v jiném termínu.

  Takže jsem propadla iluzi nenahradi-

  telnosti, sebedůležitosti a šla jsem do

  toho. Byl to zajímavý zážitek, stálo mi

  to za to. Věřím, že i divákům.

  Není všechno, co si nakládáte,

  příliš únavné?

  Únavné by to bylo, kdyby ten proud

  byl pouze jednosměrný, ode mne

  ven. Ale ta energie se točí, vyměňuje,

  dochází k setkání a naplňuji smysl

  své existence. Všechny mé činnos-

  ti mě baví, dělám je ve společenství

  přátel a často jsem u toho šťast-

  ná, takže moje duše dostává dobré

  emoční krmení.

  Role si vás vyhledají. Mezi po-

  četnými na vaší domovské scéně,

  vDejvickém divadle, se dost vy

  -

  mykal příběh autistického dítěte,

  později ženy, Wendy. Psalo se oní

  jako oroli roku!

  Hru Kakadu u nás režíroval Jiří Ha-

  velka (2014), měla derniéru vloni.

  Wendy mi dala velký záhul, šlo o po-

  stavu, kde jsem se nemohla opřít

  o žádnou osobní zkušenost. Musela

  jsem si vytvořit novou zónu před-

  stavivosti, která je mimo mé běžné

  myš lenkové vzorce, mimo můj sys-

  tém. Mimo logiku… Musela jsem se

  dostat k jinému způsobu myšlení

  a vnímání. To bylo nejtěžší a nevím,

  nakolik se mi to podařilo.

  Nechtěla jsem se připravovat na

  roli tak, že budu chodit mezi autistic-

  ké děti, budu je pozorovat jak opičky

  a pak je budu napodobovat, abych

  ukázala, jaká jsem dobrá herečka.

  Při hledání jsem vycházela z litera-

  tury a filmů a na základě nasbíra-

  ných informací jsem se snažila najít

  k Wendy svou vlastní cestu. Kakadu

  je typ představení, kterému říkám

  bolavé… Poznala jsem třeba při re-

  prízách, když v hledišti seděl divák,

  který měl zkušenost s autismem –

  hned se mi hrálo jinak. Ale zároveň

  to v sobě nese potenciál pochopení,

  empatie, sdílení, úlevy, citu, to jsou

  důležité kvality pro lidské bytosti.

  Film idivadlo projevují vná-

  mětech zájem oodlišné lidi, lidi

  shandicapem fyzickým imentál

  -

  ním. Proč, podle vás?

  Podle mne větší zájem o handicapo-

  vané nebo sociálně vyloučené na-

  růstá proto, že divadlo i film fungují

  jako zrcadlo světa a reflektují naši

  potřebu se definovat. Sami se vel-

  mi často definujeme skrze to, co je

  jiné! I skrze osudy lidí s handicapem.

  Mohou nás inspirovat svou odva-

  hou, odhodláním, disciplínou, úsilím,

  ale také nám tyto příběhy mohou

  zprostředkovat pokoru nebo vděk –

  a mohou nás motivovat k tomu, aby-

  chom vzali svůj život do vlastních

  rukou a aktivně ho tvořili. Abychom

  realizovali takové kvality, jako je al-

  truismus, soucit, velkorysost, ochota

  a spousta dalších.

  Patříte mezi naši hereckou špič-

  ku, svědčí otom nominace na vý-

  znamné divadelní ifilmové ceny.

  Navíc prožíváte věk mezi čtyřiceti

  apadesáti, podle mnohých skvělý

  ženský věk. Souhlasíte?

  Přijde na to, který den se mě na to

  zeptáte. (směje se) Vše prožívám ve

  vlnách, jako každý, ale obecně je to

  fajn věk. Fyzicky ještě stíhám, i když

  péče už stojí víc času a úsilí. Už se

  mi, myslím, daří praktikovat lepší

  komunikaci se sebou a laskavější

  přístup ke svým emocím, nenáro-

  kuji na sebe, aby mi bylo stále jenom

  dobře, úročí se životní zkušenosti

  a výcviky, říkám tomu aplikovaná

  moudrost. Rozhodně si myslím, že

  na tohle období budu ve stáří vzpo-

  mínat jako na moc hezké.

  

  Simona Babčáková (*)

  Česká divadelní afilmová herečka, vystudovala Zlínskou

  školu umění, prošla scénami Městského divadla Zlín

  avPraze Divadla vDlouhé, nyní hraje téměř dvě desítky let

  vDejvickém divadle. Absolvovala také studium improvizace

  uJaroslava Duška. Kromě herectví se věnuje imoderování,

  přednáškám, workshopům, improvizaci (vroce  založila

  improvizační skupinu NO A!).

  Za své výkony získala nominace na Cenu filmové kritiky ina

  sošku Českého lva. Se svým kolegou Václavem Neužilem

  natočila pro Nadaci Charty  úspěšný spot.

  Simona Babčáková vychovává syna Alberta adceru

  Josefínu.

  Více informací na www.babcakova.cz

  Z mého úhlu pohledu většina lidí

  vědomou psychohygienu vůbec

  nedělá. Přitom bychom se o tom měli

  učit už na základní škole, na střední

  nejpozději. Je to naprosto zásadní

  pro kvalitu prožívání života.

• Strana 24

  KULTURA / POVÍDKA

  K

  aždý druhý

  pátek, když se

  nestane nic

  mimořádného,

  se scházíme

  s Karlem

  u mne

  v ordinaci.

  Děláme to

  tak od doby, co jsem si ji pořídil. Skoro

  dvacet let. Chodili jsme spolu na

  základku. Neviděli jsme se po jejím

  absolvování dlouho. A pak jsme se

  jednou potkali na benzínce. Nejezdí

  za mnou jako za psychoterapeutem,

  ale abychom si v klidu pokecali.

  Vystudoval filozofickou. Naše sedánky

  bereme jako takovou duševní hygienu.

  Loni na konci ledna taky takhle přijel.

  Karel si ovšem pokaždé

  z invalidního vozíku přesedne do

  koženkového křesla, které správný

  psychoterapeut přece musí mít, aby

  si prý vyzkoušel, jaké to v něm je

  v pozici pacoše. Zapálíme si doutník

  a naliju mu sklenku něčeho dobrého.

  Bydlí kousek, takže to má domů přes

  pár ulic, a jak říkává s oblibou, nohy

  se mu cestou domů plést nemohou.

  Karel je na vozíku od dětství, protože

  mu dolní končetiny neslouží. Oběma je

  nám pětačtyřicet, a i když jsme se od

  základky neviděli, brzy jsme se začali

  těšit na naše pátky.

  Sedávali jsme spolu v lavici.

  V normální základní škole. To bylo

  tehdy dost výjimečné. Ale jeho máma

  chtěla, aby chodil do školy spolu se

  zdravými dětmi a nebyl zavřený

  v nějakém ústavu. Tehdy občas

  začínalo to, čemu se vzletně říkalo

  integrace zdravotně postižených do

  většinové společnosti. Naše třídní

  byla bezvadná učitelka. Proto spustila

  sbírku napřed mezi rodiči ve třídě

  a nakonec o ní věděli v celé Praze.

  Podařilo se vybrat dost peněz, tak už

  nebylo potřeba Karla vláčet každý

  den na vozíku po schodech. Na škole

  se objevil venkovní výtah jen pro něj.

  Ten humbuk kolem jeho spuštění

  natáčela i televize. Dneska vím, že to

  byl na svou dobu docela zázrak. Najít

  v osmdesátkách třeba dnes běžný

  bezbariérový chodník, to nebylo jen

  tak. Je fakt, že Karel zapadl mezi nás

  úplně v pohodě. Kamarádilo nás s ním

  docela dost. Někteří třeba jen proto, že

  se od něj dalo opisovat. Ale měl s námi

  jistotu, že si na něj nikdo nebude

  troufat. Přestože se Karel bez vozíku

  nikdy neobejde, je to fakt akční chlapík.

  Jestli se za socíku na postižené hledělo

  skrz prsty a soudruzi dělali, jako že

  nejsou, dnes už je to hodně jinak.

  Někdy s Karlem jezdívám autem. Na

  ruční ovládání. Ručička tachometru

  často olízne hranici, kdy mne začne

  trochu mrazit mezi lopatkami. Protože

  sám bych v takových místech tak

  rychle nejel. Když se ho snažím brzdit

  v jeho rozletu, hbitě mne usadí: „Co

  blbneš, člověče? Může se mi stát

  něco horšího? Jen to, že už ani na tom

  vozíku jezdit nebudu, ale protože vezu

  tebe, tak si dávám sakra bacha.“

  Je pravda, že Karel jezdí dokonce

  i automobilové závody. Ale přece jen

  mne trochu straší ostatní účastníci

  silničního provozu. No zatím žiju. Ono

  je toho chlapa opravdu dost. Plave tak

  rychle, že si musím hodně vzpomínat

  na to, jak mne zamlada dřeli trenéři

  v bazénu, abych prý makal. Karel

  má páru v rukách obrovskou. Zvedá

  činky, na které se já, s ohledem na svá

  záda, jen koukám. Na břiše má pekáč

  buchet. Hraje tenis jak stolní, tak ten

  Libor Šprysl:

  Ujely mi

  gumy,

  doktore

• Strana 25

  25

  do skleničky, jako by hledal slova. „No

  ujely mi gumy. Těžko můžu říct, že

  mi ujely nohy. Klára je v tom.“ Sice se

  zachechtal, ale dobře bylo vidět, že

  jinak mu do smíchu moc není.

  Vůbec jsem netušil, kdo je Klára.

  Tak jsem to z něj začal opatrně tahat.

  „No hele, tu kdybys viděl. Nádherná

  dvacítka. Štíhlá krásná holka. Dlouhý

  černý vlasy, přírodní trojky. Je na

  vejšce, studuje dálkově tělocvik

  postižených.“ Už se nedal zastavit.

  Básnil při popisování Kláry o všech

  jejích přednostech. „Víš, já když přijedu

  domů, tak dobrý. Mám strašně rád

  svoje děti. Mám rád i Martinu. Ale jak

  jsme spolu furt, ona je určitě pořád

  fajn. Ale už to není, co to bylo dřív.

  Přece jen stárne. No a s tím sexem už

  to taky není takové.“ Tak odtud vítr

  fouká, zablikalo mi.

  „Klára je taky na vozejku. Vyválela

  se na motorce a pak přišla o nohu

  nad kolenem. S protézou zatím nějak

  moc nechodí, protože jí k tomu navíc

  haprujou záda.“

  Karel už zase koukal nepřítomně do

  skleničky.

  Na otázku, co s tím bude dělat,

  odpověděl jako asi všichni chlapi,

  kteří se dostanou do stejné situace.

  „No nevím člověče, co bys dělal

  ty?“ Aha. Tak přece jen je tu dnes

  poprvé také v roli pacienta. Nikdy se

  nesnažím vcítit do jejich problémů,

  ale Karel je také kamarád. Napřed

  jsem zauvažoval nad tím, co radím

  těm zdravým chlapům. „To víš, hochu,

  budeš si muset urovnat, co opravdu

  chceš. Martina s dvěma dětmi a proti

  nim ta tvoje krasavice. Předpokládám,

  že když už s tím takhle začínáš, tak

  ona mít dítě chce.“

  Nasadil jsem profesionálně

  empatický výraz a nechal Karla

  povídat. O tom, jak se poznali na

  nějakém semináři o sportování

  zdravotně postižených a jaká to je

  láska na první pohled. Jak si doma

  vymýšlel, aby mohl vypadnout

  z baráku. O procházkách s Klárou

  kousek za Prahou. No a já si zase

  musel připustit, že chlap je chlapem

  se vším všudy, i když třeba sedí na

  vozíku. I oni mění ty své starší modely

  za mladší, když se jich nabaží. Bez

  ohledu na to, co bylo a je. Ale já

  nejsem soudce. „Hodláš to, Karle, sdělit

  Martině?“

  Znám ze své praxe situace, kdy

  chlapi vedou paralelní vztahy, včetně

  toho, že mají děti a jejich zákonná

  o té druhé neví. A nedělá jim to žádný

  problém. Přece jen s vozíkem to jde

  určitě o něco hůř. „No jo, budu muset

  s pravdou ven. S ohledem i na obě

  děcka.“

  Karel má kluky ve čtvrté a sedmé

  třídě. Jak ho znám, určitě se jich nebude

  chtít vzdát. Na druhou stranu je zřejmé,

  znám také dobře Martinu, že to pro ni

  bude jasné. Rozchod. Vlastně rozvoz.

  Rozvod. Nikdy by mne nenapadlo, že

  budu svědkem takové zápletky. Ale

  jedno už teda vím zcela jistě. Lidé na

  vozíku jsou fakt úplně stejní jako ti bez

  něj. Jen si tolik neošoupou podrážky,

  když běhají za svými vyvolenými. Jsem

  rád, že já mám doma klid, žena je napůl

  světice, někdy dokonce celá, a proto

  mne nemusí trápit podobné problémy

  jako Karla.

  P. S.: Rok se s rokem sešel. Karel už

  s Martinou není. Skutečně se rozvedli.

  Ale není překvapivě ani s Klárou.

  O kluky se s Martinou střídá, protože

  bydlí kousek od sebe, nemají s tím

  žádný velký problém. Alespoň že tak.

  Klára získala flek v Rakousku a s malou

  Klárou se v Česku objevuje velmi

  sporadicky, spíš jen když jede navštívit

  rodiče na svátky. Pokud chce malou

  Karel vidět, jede za holkama a těší se

  na to, až bude malá Klára větší. Bude si

  ji moct brát na delší čas na prázdniny.

  Musí makat jako šroub, aby zvládl

  alimenty na tři děti. Naštěstí má dobře

  placenou práci, domů si bere překlady

  a ještě učí jazyky. S matkami svých dětí

  vychází, takže konec dobrý, všechno

  dobré. Jo, a dneska si už teda dává

  fakt hodně bacha na to, zda si začne

  s nějakou novou ctitelkou a kam to

  nechá dojít. Teda dojet. Aby mu zase

  neujely gumy. Přízeň dam má na něj

  skoro zázračné účinky. Přímo léčivé…

  

  velký. Pořád se nezbavil mařeny na

  hlavě, kterou měl, když jsme ještě byli

  na vejšce.

  Taky báječně hraje na kytaru.

  Každý rok spolu jezdíme na hory na

  pánskou jízdu. Na sjezdovce se řítí ve

  své skořepině stejně jako v autě. Ale

  jde mu to. Večer v hospodě ho vždycky

  zaparkuji do rohu tak, že za stolem

  není vidět jeho vozík. A ty holky na něj

  zasněně hledí pořád stejně jako před

  lety, když jsme spolu začínali jezdit

  na hory nebo na vodu. A on byl vždy

  balič a je balič pořád. Jeho postižení

  jej nijak nelimituje jako chlapa, a tak si

  tu přízeň dam bohatýrsky užívá. Rád

  se ohání starým americkým filmem

  Návrat domů s Jane Fondovou, který

  viděl náhodou kdesi při nějakém

  vysílání pro starší a pokročilé. V něm

  Fondová docela úspěšně svedla

  herce Jona Voighta v roli částečně

  ochrnutého vojenského veterána na

  vozíku. Do jisté míry je zajímavé,

  že ten vozík jeho ctitelky vůbec

  neodrazuje. Nutno teď ale dodat, že

  Karel má ženu a dvě děti. Brali se před

  deseti lety, jsou stejně staří. Martina je

  také na vozíku. Děti jsou úplně zdravé.

  Nejdou mi sice ty jeho eskapády pod

  fousy, ale koneckonců já se necítím

  být povolán rozhodovat za jiné. Znám

  spoustu zdravých chlapů, kterým

  zálety také nejsou cizí. Karel vždycky

  říká to staré otřepané, že co oči nevidí…

  Usazený v křesle v onen pátek

  končícího prvního měsíce loňského

  roku polkl trochu vizoura a potáhl

  z doutníku. Zkusil vyfouknout kolečko.

  Moc mu to nešlo. Na mé gusto vypadal

  divně. Něco se asi děje. „Hele, doktore,

  asi budeme muset letos jet spolu na

  hory dvakrát.“ Nechápal jsem proč.

  „Už jsou totiž zaplacený.“ Opřel se

  výrazněji v křesle a vzdychl: „Ujely mi

  gumy, doktore.“

  Měli jsme teprve prvního panáka

  a já měl dojem, že už to byla celá

  láhev. Nedocvakávalo mi, co se

  mi to vlastně snaží říct. Že by něco

  vyvedl s autem? Trochu nejistě jsem

  se ho ptal na zdraví dětí a Martiny.

  „Jo dobrý, jsou v cajku. A taky jsem

  nikoho nepřejel.“ A opět se zakoukal

  Ilustrace:

  MIROSLAVA

  KOLÁŘOVÁ

  ŠULCOVÁ

• Strana 26

  SERVIS

  VÝBĚR Lucie MARKOVÉ

  Zákon č. 108/2006

  Sb., osociálních

  službách

  Vyhláška

  č. 505/2006 Sb.,

  kterou se provádí

  zákon osociálních

  službách

  Příspěvek na péči je speciální dávkou,

  která se poskytuje osobám závislým na

  pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěv-

  kem se stát podílí na zajištění sociálních

  služeb nebo jiných forem pomoci při zvlá-

  dání základních životních potřeb osob.

  Jedná se o dávku hrazenou ze státního

  rozpočtu, není tedy hrazena ze zdravotní-

  ho ani sociálního pojištění.

  Podmínkou pro získání příspěvku je

  tzv. dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

  a potřeba pomoci jiné fyzické osoby při

  zvládání základních životních potřeb.

  Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

  je podle litery zákona stav, který po dle

  poznatků lékařské vědy trvá nebo má

  trvat déle než jeden rok a který omezuje

  funkční schopnosti nutné pro zvládání zá-

  kladních životních potřeb.

  ZÁKLADNÍ ŽIVOTNÍ POTŘEBY

  JSOU ROZDĚLENY DO 10 OBLASTÍ:

  Mobilita

  Orientace

  Komunikace

  Stravování

  Oblékání aobouvání

  Tělesná hygiena

  Výkon fyziologické potřeby

  Péče ozdraví

  Osobní aktivity

  Péče odomácnost

  Dávku lze přiznat nejdříve dítěti ve věku

  jednoho roku. Příspěvek se poskytuje ve

  čtyřech stupních závislosti podle míry po-

  třebné pomoci druhé fyzické osoby. Po-

  suzování je odlišné u osob do 18 let věku

  a u osob dospělých. O příspěvku na péči

  rozhoduje krajská pobočka úřadu práce.

  VÝŠE PŘÍSPĚVKU

  (1) Výše příspěvku pro osoby do 18 let

  věku činí za kalendářní měsíc

  a) 3300 Kč, jde-li o stupeň I (lehká zá-

  vislost),

  b) 6600 Kč, jde-li o stupeň II (středně

  těžká závislost),

  c) jde-li o stupeň III (těžká závislost):

  1. 9900 Kč, pokud osobě poskytuje po-

  moc poskytovatel některých pobyto-

  vých sociálních služeb nebo dětský

  domov anebo speciální lůžkové zdra-

  votnické zařízení hospicového typu,

  2. 13 900 Kč v ostatních případech

  (tedy především v domácím prostře-

  dí).

  d) jde-li o stupeň IV (úplná závislost),

  1. 13 200 Kč, pokud osobě poskytuje

  pomoc poskytovatel některých poby-

  tových sociálních služeb nebo dětský

  domov anebo speciální lůžkové zdra-

  votnické zařízení hospicového typu,

  2. 19 200 Kč v ostatních případech

  (především při péči doma).

  (2) Výše příspěvku pro osoby starší 18 let

  činí za kalendářní měsíc

  a) 880 Kč, jde-li o stupeň I (lehká zá-

  vislost),

  b) 4400 Kč, jde-li o stupeň II (středně

  těžká závislost),

  c) jde-li o stupeň III (těžká závislost):

  1. 8800 Kč, pokud osobě poskytuje po-

  moc poskytovatel některých pobyto-

  vých sociálních služeb nebo dětský

  domov nebo speciální lůžkové zdra-

  votnické zařízení hospicového typu,

  2. 12 800 Kč v ostatních případech

  (především péče doma).

  d) jde-li o stupeň IV (úplná závislost),

  1. 13 200 Kč, pokud osobě poskytuje

  pomoc poskytovatel některých poby-

  tových sociálních služeb nebo dětský

  domov anebo speciální lůžkové zdra-

  votnické zařízení hospicového typu,

  2. 19 200 Kč v ostatních případech

  (především při péči doma).

  V případě, že rodina trpí finanční nou-

  zí, lze zvýšit příspěvek na péči měsíčně

  o 2000 korun, a to v případě, kdy příjmy

  rodiny nepřesahují dvojnásobek životního

  minima společně posuzovaných osob.

  

  JAK NA PŘÍSPĚVEK NA PÉČI – DÍL 1

  Zákonná úprava, základní informace opříspěvku

  Liga vozíčkářů vydala brožuru Pomůcky vkostce

  Liga vozíčkářů z Brna vyda-

  la brožuru Pomůcky v kost-

  ce – Nápadník 2019 Spe ciál,

  která aktualizuje kapitolu

  o kompenzačních pomůckách

  vzhledem k novele zákona

  o veřejném zdravotním pojiš-

  tění č. 48/1997 Sb. Obsahuje

  nejčastěji žádané pomůcky,

  úhrady pomůcek, postup žá-

  dání, rady při výběru a další

  možnosti financování.

  

  Cena tištěné brožury je 30 Kč.

  Vpřípadě zájmu kontaktujte

  poradnu Ligy vozíčkářů:

  Tel.: 725122853 nebo

  e-mail:poradna@ligavozic.cz.

  Autorka je členkou

  předsednictva České asociace

  paraplegiků – CZEPA.

• Strana 27

  Zpřísnění zákona

  opomoci

  vhmotné nouzi?

  Do druhého čtení v Poslanecké

  sněmovně směřoval počátkem

  dubna návrh novely zákona o po-

  moci v hmotné nouzi, který by měl

  zpřísnit přístup k pomoci v hmotné

  nouzi lidem, kteří nějakým způso-

  bem porušují platné zákony České

  republiky.

  Navrhovatelé novely uznávají, že

  „solidarita a pomoc potřebným je

  trvalým a samozřejmým projevem

  každé vyspělé demokratické spo-

  lečnosti, nicméně namítají, že po-

  kud se většinová společnost skládá

  na pomoc ohroženým skupinám

  spoluobčanů, oprávněně očeká-

  vá, že tato pomoc bude využívána

  k účelu, pro který je určena, a že její

  příjemci se budou chovat v souladu

  s právním řádem a v obecné rovině

  i v souladu s pravidly slušného a ve

  společnosti obvyklého chování“.

  Zákon o pomoci v hmotné nouzi

  již v aktuálním účinném znění vy-

  lučuje z pomoci některé skupiny

  příjemců dávek v hmotné nouzi, a to

  osoby, které prokazatelně neproje-

  vují snahu zvýšit si příjem vlastním

  přičiněním nebo neplní své zákonné

  povinnosti rodičů spojené s povin-

  nou docházkou dětí do školy, a vy-

  lučuje je tak z režimu poskytování

  dávek v hmotné nouzi.

  Předkladatelé zákona navrhují

  rozšířit vylučující ustanovení také na

  osoby, které trvale překračují zákon

  a dopouštějí se přestupků, kterými

  obtěžují a komplikují život lidem ve

  svém sousedství. Navrhuje se proto

  vybrané typy přestupků do zákona

  zahrnout a tím příjemce dávek po-

  dle zákona o pomoci v hmotné nou-

  zi upozornit, že v případě páchání

  těchto přestupků mohou o sociální

  dávky přijít. Zda a kdy případně ke

  zpřísnění legislativy dojde, uvidíme

  po skončení nouzového stavu, až

  začne parlament fungovat v běžném

  režimu.

  

  27

  PORADNA Pohyblivost.cz

  Pohyblivost.cz

  Psychologická poradna pro handicapované, jejich rodiny apřátele,

  pro osoby po úrazech avšechny další zájemce nejen kpříspěvkům

  ajiným možným výhodám nebo dávkám.

  Se svými dotazy se můžete obracet na Mgr. Lenku Jiřičnou,

  tel.    nebo   , e-mail:poradna@pohyblivost.cz.

  Využít můžete ikontaktní formulář dostupný přímo

  na webu www.pohyblivost.cz.

  Jak dlouho obecně platí průkaz ZTP?

  ODPOVĚĎ: To nelze říci. Datum posledního dne

  platnosti konkrétně vašeho průkazu je vyznačeno

  na přední straně. Obecně je doba platnosti průka

  -

  zu stanovena posudkovým lékařem různě, závisí

  to na konkrétní diagnóze akonkrétním zdra

  -

  votním stavu stejně jako na obsahu odborných

  nálezů při podání žádosti. Někomu platí průkaz

  ZTP deset let, jinému tři roky, pak je nařízeno

  přeposouzení zdravotního stavu.

  

  Dobrý den, jsem zAše ajedu na návštěvu do

  Plzně. Mám platný průkaz ZTP/P iprůkaz par-

  kovací. Prosím oinformaci, zda vcentru platím

  parkovné.

  ODPOVĚĎ: Centra všech měst vrepublice jsou

  vnaprosté většině zónou placeného parkování.

  Držitelé průkazů neplatí, když vcentru najdou

  vyhrazené parkovací místo, které se nevztahuje

  ke konkrétní SPZ. Na těchto mohou parkovat

  bezplatně alibovolně dlouho. Vkaždé jednotlivé

  ulici středu města by mělo být alespoň jedno

  toto místo. Bohužel bývá obsazené. Je tedy nutné

  zaparkovat vůz kdekoliv jinde, na jiném místě než

  vyhrazeném, atam musíte platit plnou cenu par

  -

  kovného, byť jste držitelem obou průkazů amáte

  zdravotní omezení.

  

  Dobrý den, jsem vozíčkářka, přijela jsem

  nedávno na benzinku, třikrát jsem zatroubila

  ačekala, že mi obsluha přijde pomoci. Nestalo

  se tak. Jak to?

  ODPOVĚĎ: Narážíte zřejmě na skutečnost, že dří-

  ve byl tento signál jakýmsi zažitým znamením. To

  je pravda. Vdnešní době to však není tak časté.

  Ty benzinky, které signál dodnes respektují, jsou

  speciálně označeny. Bohužel není možné brát

  případnou ochotu obsluhy pomoci vozíčkáři jako

  povinnost.

  

  Dobrý den, chtěla bych se zeptat na příspěvek

  na mobilitu. Můj otec je po amputaci pravé nohy

  ana levé noze po amputaci tříprstů. Jetěžký

  diabetik, byla mu přiznána mobilita jen ve výši

  550 korun, což se mi nejeví přiměřené.

  ODPOVĚĎ: Dobrý den, utohoto příspěvku není

  důležitý zdravotní stav. Náleží těm, kdo jsou dr

  -

  žiteli průkazu ZTP anebo ZTP/P apravidelně se

  někam za úplatu dopravují či je někdo dopravuje.

  Výše příspěvku na mobilitu je pro všechny bez

  rozdílu stejná ačiní  Kč měsíčně. Ozvýšení

  příspěvku nelze požádat.

  

  Dobrý den. Je prosím soukromý autobusový

  dopravce povinen rezervovat místo pro cestují-

  cího sprůkazem ZTP?

  ODPOVĚĎ: Ne, soukromému dopravci nevzniká

  povinnost rezervace míst pro lidi se zdravotním po

  -

  stižením/omezením, protože soukromý dopravce si

  sám určuje podmínky přepravy.Jinak je tomu ulin

  -

  ky státní, tam tato místa rezervovaná být musejí.

  Např. RegioJet jakožto soukromý dopravce místa

  rezervovaná nemá, ale pokud někdo čeká, zda se

  neuvolní místo ve spoji, existuje jakési nepsané

  pravidlo, že jsou upřednostněni čekatelé sprůka

  -

  zem ZTP anebo ZTP/P.Jak jsem již uvedla, záleží

  jen ajen na podmínkách, které si soukromý

  dopravce / společnost sám stanoví.

  

  

  Dobrý den, mám průkazku ZTP, mám právo na

  roušku proti koronaviru? Děkuji.

  ODPOVĚĎ: Vyhlášení nouzového stavu vČR žád-

  ného držitele průkazu TP, ZTP, ZTP/P neopravňu-

  je žádat ovýše zmíněnou pomůcku tzv. před-

  nostně. Ani za normálních okolností držitelství

  průkazů nedává žádné výhody voblasti ochran

  -

  ných pomůcek. Jejich zajištění je záležitostí

  každého občana. Za tohoto stavu nejsou nijak

  zvláště zohledněny ani osoby např. se sníženou

  imunitou užívající imunosupresiva.

  Prosím, sledujte ověřené důvěryhodné zdroje

  zpráv ařiďte se podle vydaných instrukcí vlády /

  hygienické stanice / lékařů či vyhlášených zpráv

  magistrátu / městského úřadu podle vašeho

  bydliště.

  

• Strana 28

  SERVIS / ÚHRADY VOZÍKŮ

  Jak nyní hradí

  zdravotní

  pojišťovna vozíky

  ajejich opravy?

  Od srpna 2019 zdravotní

  pojišťovna (ZP) nehradí

  tzv. bílý koupelnový program

  aodprosince 2019 se změnily

  předpisy ohledně vozíků.

  Text: MUDr. LIA VAŠÍČKOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH – ARCHIV REDAKCE

  Tento článek by měl přinést alespoň

  základní informace o tom, co a za ja-

  kých podmínek hradí ZP a co klient.

  TEORIE

  Existuje tzv. kategorizační strom pro

  jednotlivé pomůcky, vozíky jsou ve

  skupině 07. Vozíky jsou rozděle-

  ny do obecných skupin a pro kaž-

  dou skupinu je přesná specifikace,

  jak má vozík vypadat, kdo jej může

  předepisovat, jaký musí být zdravot-

  ní stav žadatele, aby byly naplněny

  podmínky pro možnost přidělení

  vozíků z konkrétní skupiny. Dále je

  uvedena doba frekvenčního užití,

  tedy kdy pacient může žádat o nový

  vozík, je uvedena cena vozíku (bez

  DPH) a zda se jedná o pomůcku cir-

  kulovatelnou.

  Cirkulovatelnost znamená, že vo-

  zík je uživateli pouze zapůjčen a zů-

  stává majetkem ZP. Klient, pokud jej

  již nepotřebuje nebo žádá o následný

  vozík, musí vozík vracet. Pokud po-

  můcka není cirkulovatelná, zname-

  ná to, že se stává majetkem uživatele

  a nemusí se vracet. Z toho ale potom

  vyplývá i fakt, že si veškeré opravy

  vozíku hradí kompletně sám.

  MECHANICKÉ VOZÍKY

  Skupina mechanických vozíku (MIV)

  základních má další tři podskupiny,

  kdy základní a základní variabilní

  MIV může předepisovat (vedle obec-

  ně předepisujících lékařů odbornosti

  rehabilitace, neurologie, ortopedie)

  i praktik, geriatr, diabetolog, pediatr

  a internista. Úhrada ZP je do 10 435 Kč

  bez DPH a všechny základní vozíky

  jsou cirkulovatelné.

  MIV odlehčené jsou částečně va-

  riabilní, může je předepsat i inter-

  nista, cena do 17 391 Kč bez DPH

  a jsou cirkulovatelné.

  MIV aktivní v základním provede-

  ní do 12 kg, které jsou vysoce pře-

  nastavitelné, mají pro předpis pod-

  mínku zachované funkce horních

  končetin a uživatel musí být vysoce

  aktivní. Zde ZP hradí do 39 130 Kč

  bez DPH, ale vozík není cirkulovatel-

  ný a přechází do majetku uživatele.

  MIV dětské jsou ve dvou skupi-

  nách: Odlehčené, variabilní, které

  jsou částečně přenastavitelné, v ceně

  do 19 130 Kč bez DPH a jsou cirku-

  lovatelné. Dále dětské vozíky aktiv-

  ní, vysoce přenastavitelné v ceně do

  34 783 Kč bez DPH, které nejsou

  cirkulovatelné a přecházejí do ma-

  jetku uživatele. Dětské MIV speciál-

  ní, multifunkční (do 56 522 Kč bez

  DPH) jsou cirkulovatelné.

  Všechny MIV mají frekvenční

  dobu užití pět let, včetně dětských.

  Dále jsou MIV speciální. Sem pat-

  ří vozíky nadměrné s nosností do

  Aktivní nebo

  základní,

  cirkulovatelný

  či ne… jak je

  to súhradou

  zdravotní

  pojišťovny?

• Strana 29

  29

  160 kg, s úhradou do 13 043 Kč

  bez DPH a jsou cirkulovatelné. Ostat-

  ní vozíky speciální jednopákové (do

  27 826 Kč bez DPH), dvouobručo-

  vé (do 20 870 Kč bez DPH), verti-

  kalizační (do 52 174 Kč bez DPH)

  a multifunkční (do 43 478 Kč

  bez DPH) nejsou cirkulovatelné

  a přecházejí do majetku uživatele.

  Příslušenství k mechanickým vo-

  zíkům je hrazeno po dobu pěti let

  (frekvenční doba užití MIV) v částce

  90 % ceny, 10 % si doplácí klient.

  Veškeré vozíky, mechanické

  i elektrické, a příslušenství podlé-

  hají schválení revizním lékařem,

  musí být medicínsky zdůvodněné

  a současně je třeba medicínsky zdů-

  vodnit, proč pacient nemůže mít fi-

  nančně méně náročnou pomůcku,

  protože ZP jako správný hospodář

  musí mít ke všemu doloženo zdů-

  vodnění a nesmí vynakládat finanční

  prostředky tam, kde by bylo možné

  něco ekonomičtějšího.

  ELEKTRICKÉ VOZÍKY

  Elektrické vozíky (EIV) jsou všech-

  ny cirkulovatelné a mají frekvenční

  dobu užití sedm let. Jsou dělené do tří

  skupin: převážně interiérové, typ zá-

  kladní (do 65 217 Kč bez DPH) a typ

  variabilní (do 100 000 Kč bez DPH);

  převážně exteriérové jako typ varia-

  bilní (do 108 696 Kč bez DPH) a typ

  variabilní s anatomickým sedem (do

  123 478 Kč bez DPH). Třetí skupi-

  nou jsou EIV speciální, vertikalizač-

  ní (do 121 739 Kč bez DPH).

  Příslušenství k EIV je po schválení

  revizním lékařem hrazeno ZP z 90 %

  a 10 % si hradí klient, je na dobu sed-

  mi let a je cirkulovatelné s vozíkem.

  U EIV exteriérových je možnost

  současně předepsat mechanický vo-

  zík (k udržení zbytkového svalového

  potenciálu a mobilizaci funkčních

  rezerv) včetně příslušenství do fi-

  nančního limitu 17 391 Kč bez DPH

  na dobu sedmi let.

  PŘÍDAVNÉ POHONY

  Přídatný elektropohon k MIV je

  možno vypsat při kombinaci těžké

  poruchy funkce HKK a případně tru-

  pu nebo s chronickým onemocně-

  ním, které neumožňuje zvýšit zátěž

  a plné využití MIV. Možno předepsat

  současně s MIV při indikaci udržení

  zbytkového potenciálu a mobilizaci

  funkčních rezerv. Přídatný pohon je

  cirkulovatelný a ZP hradí 90 % ceny.

  Platí samozřejmě pro typ zařazený

  v sazebníku.

  ZDRAVOTNÍ KOČÁRKY

  APODVOZKY

  PRO SEDACÍ ORTÉZY

  Zdravotní kočárky jsou všech-

  ny necirkulovatelné, přecházejí do

  majetku uživatele, mají frekvenč-

  ní dobu užití tři roky a je možno je

  předepsat od dvou let věku dítěte.

  Jsou rozděleny do tří skupin: nepo-

  lohovací (do 12 174 Kč bez DPH),

  částečně polohovací (do 13 913 Kč

  bez DPH) a plně polohovací (do

  26 087 Kč bez DPH).

  Kočárky i příslušenství ke zdra-

  votním kočárkům musí být taktéž

  medicínsky důkladně zdůvodněny,

  příslušenství v 90 % ceny hradí po

  souhlasu revizního lékaře ZP a 10 %

  klient na dobu tří let a není cirkulo-

  vatelné.

  Podvozky pro sedací ortézy mo-

  hou být vypsány vedle výše zmí-

  něných odborností i lékařem orto-

  pedické protetiky, mají frekvenční

  dobu užití pět let (cena do 18 261 Kč

  bez DPH) a nejsou cirkulovatelné.

  Příslušenství, medicínsky zdůvod-

  něné, k podvozkům hradí ZP z 90 %

  a 10 % hradí uživatel, příslušenství

  není cirkulovatelné.

  PRAXE

  Co z uvedeného vyplývá? Na zá-

  kladě zkušeností z více různých

  pracovišť klade ZP nyní vyšší důraz

  na opravdu podrobné medicínské

  zdůvodnění, jinak poukazy vrací ne-

  schválené. Při odvolání se výrazněji

  prodlužuje doba, za jakou pacient

  může získat vozík.

  Aktivní vozíčkář, kterému bude

  schválen aktivní MIV, si veškeré

  opravy hradí sám. Pokud si opravy

  hradit nechce, musí mít podle kate-

  gorizačního stromu vozík cirkulova-

  telný, méně aktivní.

  Zdravotní dětské kočárky jsou

  všechny necirkulovatelné a veš-

  keré opravy si hradí uživatel, resp.

  jeho zákonný zástupce. Pacienti,

  kteří splňují kritéria pro přiznání

  EIV a splňují kritéria k výpisu i MIV,

  musí mít mechanický vozík včetně

  příslušenství, který „se vejde“ do

  úhrady 17 391 Kč bez DPH včetně

  příslušenství.

  Takto jsou nyní nastavena pravidla

  a uvidíme, co přinese budoucnost.

  

  Autorka je lékařka,

  členka Rady Konta Bariéry.

  Pokud pomůcka není cirkulovatelná,

  znamená to, že se stává majetkem

  uživatele a nemusí jej vracet.

  Z toho ale potom vyplývá i fakt,

  že si veškeré opravy vozíku

  hradí kompletně sám.

• Strana 30

  SLOVO MÁ...

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 24 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 10x ročně.

  Toto číslo vychází vkvětnu 2020.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  aMagistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Foto natitulní straně:

  Jan Šilpoch

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  V této době většinou v nadaci plánu-

  jeme předprázdninové aktivity, spor-

  tovní soutěže po celé republice organi-

  zované s cílem získat peníze pro naše

  klienty. Tohle jaro je jiné, divné.

  Jsem ve svých letech v nadaci, mezi

  o hodně mladšími kolegyněmi, studni-

  ce zkušeností. Často hodnotím nápady

  a chystané projekty slovy to jsme děla-

  li, to se povedlo, to se nepovedlo a ko-

  legyně ze mě někdy rostou. Nejhorší je,

  že většinou na moje slova dojde.

  Teď přišla jiná situace. Nastaly časy,

  které jsme ještě nezažili a ani moje

  zkušenosti nestačí. Jsem životní op-

  timista a zůstávám jím i nyní. Za těch

  pár dnů, které se asi prodlouží víc, než

  bychom chtěli, jsem se naučila věci,

  o kterých jsem si myslela, že mě už mi-

  nou. Proto teď stojím a kladu si otázky.

  Co bude s nadací, co bude s dárci, co

  bude s našimi klienty? Odpověď znám

  na tu poslední otázku. Dnes a denně

  mám před sebou příběhy lidí a osudy,

  které mě berou za srdce. To se nezmě-

  nilo a nezmění. Proto se v nadaci musí-

  me naučit pracovat v nových podmín-

  kách. Proto musíme být pro naše dárce

  dvakrát přesvědčivější, než jsme byli.

  Jak na to? Nejstarší z mých kouzel-

  ných vnoučat, Kryštof, mi dávno říká:

  Babi, ty jsi prostě ajťák. Nejsem, ale

  novým věcem se nebráním a jdu jim

  naproti. Proto jsem s pomocí mladších

  kolegyň a kolegů naprosto samozřejmě

  převedla nadaci na fungování v ome-

  zeném provozu, víceméně na dálku.

  Provoz jsme omezili, ale fungujeme.

  Přijímáme žádosti, uzavíráme smlouvy

  s dárci i obdarovanými, platíme faktury.

  Poprvé jsem zažila marketingovou po-

  radu, při které se nás sešlo šest, každá

  v jiném místě republiky. Viděly jsme se

  na monitoru počítače, slyšely jsme se,

  všechno jsme vyřídily a trvalo to polo-

  vinu času než jindy. Zalíbilo se mi to.

  Nebudeme to tak praktikovat i po této

  šlamastyce? Poznávám, co je v lidech,

  co se dokážou naučit, jak spolupracují

  a dělají věci, o kterých si mysleli ještě

  před dvěma týdny, že jsou nemysli-

  telné. Kolektiv lidí v nadaci, o kterém

  vždycky říkám, že je to rodinné stříbro,

  se přetavil ve zlato. Díky!

  Objevila jsem i jiné věci u našich

  sponzorů a partnerů, ne jenom pení-

  ze, ale upřímnou chuť pomáhat, jejich

  dobrá srdce. Děláme v nadaci krásnou

  práci, a proto mě posiluje obrovská

  vlna solidarity. Ze všech stran přichá-

  zejí nabídky pomoci, nestačím zvedat

  telefony. Pár příkladů: Někteří rozváže-

  jí nákupy, léky i další pomoc seniorům,

  někde vaří obědy a dávají je zdarma

  tam, kde je třeba, jinde šijí roušky, za

  velkou finanční částku v hodnotě více

  než sedm milionů korun budeme vy-

  bavovat – podle přání sponzora – ne-

  mocnice.

  Na žádnou z těchto aktivit neby-

  lo třeba zakládat žádné ministerstvo.

  Všichni fungují v rámci skvělé a uži-

  tečné sítě někdy tak pomlouvaných

  neziskových organizací. Prostě občan-

  ská společnost žije. Jsem ráda, že jsem

  s nadací součástí téhle krásné aktivity

  lidí kolem nás.

  

  Vaše Božena Jirků

  Životní

  zkušenost

  najednou

  nestačí

• Strana 31

  Předplaťte si

  časopis Můžeš

  Výhodné předplatné

  nadva roky za380 Kč!

  Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince 800 300 302

  ON-LINE: na adrese: www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese: Česká pošta, s. p., Oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

• Strana 32

  FlexiRamp™

  apicz.com

  flexiramp.com

  Zůstaňte aktivní

  s bezbariérovými vozy

  od API CZ

  Svoboda pohybu

  • Bezbariérová vozidla

  • Ruční ovládání pedálů

  • Úpravy sedadel

  • Nakládání invalidního vozíku

  • Ostatní individuální úpravy

  FlexiRamp-210x138.indd 1 05.02.20 18:56

  800 303 304

  V O L E J T E Z D A R M A

  www.altech.cz

   Rádi poradíme i ohledně vyřízení finančního příspěvku od ÚP na pořízení některého z našich zařízení

   Zavolejte nebo napište ještě dnes, osobní konzultace i cenová nabídka jsou vždy ZDARMA

  • schodišťové plošiny šikmé

  • vertikální plošiny

  • schodišťové sedačky

  • stropní zvedací systémy

  • schodolezy

  • nájezdové rampy

  • bazénové zvedáky

  Schodišťová sedačka ALFA je skvělou volbou

  pro hůře chodící klienty, seniory nebo lidi po

  úrazech. Za určitých okolností může být vhodná

  i pro vozíčkáře, v tomto případě by ale měl být

  klient schopen na sedačku přesednout.

  Altech OK.indd 1Altech OK.indd 1 05.04.2020 14:16:1705.04.2020 14:16:17