Strana 30
SLOVO MÁ...
Vydává Spolek přátel Konta Bariéry
vespolupráci sNadací Charty 77
Melantrichova 504/5
110 00 Praha 1
IČ: 62933833
Šéfredaktor: Štěpán Beneš
e-mail: stepan.benes@muzes.cz
Redakce:
Radek Musílek
e-mail: radek.musilek@muzes.cz
Jan Šilpoch
e-mail: jan.silpoch@muzes.cz
Manažerka redakce:
Veronika Vojtíková
e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz
Mobil: 725 208 298
Korektorka:
Martina Čechová
Adresa redakce:
Melantrichova 5, 11000 Praha 1
Mobil: 725 208 298
Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz
Nevyžádané příspěvky se nevracejí.
Cena jednoho výtisku je 30 Kč,
pro předplatitele 24 Kč.
Celoroční předplatné 240 Kč.
Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.
ISSN 1213-8908
Registrováno Ministerstvem kultury:
MK ČR E 6622
Periodicita: 10x ročně.
Toto číslo vychází vkvětnu 2020.
Vychází zafinanční podpory
Ministerstva zdravotnictví ČR
aMagistrátu HMP.
Art director:
Jiří Bušek
Grafická úprava asazba:
Jan Bělovský
Tisk:
Grafotechna Print, s. r. o.,
Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky
Rozesílá:
Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9
Foto natitulní straně:
Jan Šilpoch
Partneři redakce:
BOŽENA JIRKŮ
bozena.jirku@bariery.cz
V této době většinou v nadaci plánu-
jeme předprázdninové aktivity, spor-
tovní soutěže po celé republice organi-
zované s cílem získat peníze pro naše
klienty. Tohle jaro je jiné, divné.
Jsem ve svých letech v nadaci, mezi
o hodně mladšími kolegyněmi, studni-
ce zkušeností. Často hodnotím nápady
a chystané projekty slovy to jsme děla-
li, to se povedlo, to se nepovedlo a ko-
legyně ze mě někdy rostou. Nejhorší je,
že většinou na moje slova dojde.
Teď přišla jiná situace. Nastaly časy,
které jsme ještě nezažili a ani moje
zkušenosti nestačí. Jsem životní op-
timista a zůstávám jím i nyní. Za těch
pár dnů, které se asi prodlouží víc, než
bychom chtěli, jsem se naučila věci,
o kterých jsem si myslela, že mě už mi-
nou. Proto teď stojím a kladu si otázky.
Co bude s nadací, co bude s dárci, co
bude s našimi klienty? Odpověď znám
na tu poslední otázku. Dnes a denně
mám před sebou příběhy lidí a osudy,
které mě berou za srdce. To se nezmě-
nilo a nezmění. Proto se v nadaci musí-
me naučit pracovat v nových podmín-
kách. Proto musíme být pro naše dárce
dvakrát přesvědčivější, než jsme byli.
Jak na to? Nejstarší z mých kouzel-
ných vnoučat, Kryštof, mi dávno říká:
Babi, ty jsi prostě ajťák. Nejsem, ale
novým věcem se nebráním a jdu jim
naproti. Proto jsem s pomocí mladších
kolegyň a kolegů naprosto samozřejmě
převedla nadaci na fungování v ome-
zeném provozu, víceméně na dálku.
Provoz jsme omezili, ale fungujeme.
Přijímáme žádosti, uzavíráme smlouvy
s dárci i obdarovanými, platíme faktury.
Poprvé jsem zažila marketingovou po-
radu, při které se nás sešlo šest, každá
v jiném místě republiky. Viděly jsme se
na monitoru počítače, slyšely jsme se,
všechno jsme vyřídily a trvalo to polo-
vinu času než jindy. Zalíbilo se mi to.
Nebudeme to tak praktikovat i po této
šlamastyce? Poznávám, co je v lidech,
co se dokážou naučit, jak spolupracují
a dělají věci, o kterých si mysleli ještě
před dvěma týdny, že jsou nemysli-
telné. Kolektiv lidí v nadaci, o kterém
vždycky říkám, že je to rodinné stříbro,
se přetavil ve zlato. Díky!
Objevila jsem i jiné věci u našich
sponzorů a partnerů, ne jenom pení-
ze, ale upřímnou chuť pomáhat, jejich
dobrá srdce. Děláme v nadaci krásnou
práci, a proto mě posiluje obrovská
vlna solidarity. Ze všech stran přichá-
zejí nabídky pomoci, nestačím zvedat
telefony. Pár příkladů: Někteří rozváže-
jí nákupy, léky i další pomoc seniorům,
někde vaří obědy a dávají je zdarma
tam, kde je třeba, jinde šijí roušky, za
velkou finanční částku v hodnotě více
než sedm milionů korun budeme vy-
bavovat – podle přání sponzora – ne-
mocnice.
Na žádnou z těchto aktivit neby-
lo třeba zakládat žádné ministerstvo.
Všichni fungují v rámci skvělé a uži-
tečné sítě někdy tak pomlouvaných
neziskových organizací. Prostě občan-
ská společnost žije. Jsem ráda, že jsem
s nadací součástí téhle krásné aktivity
lidí kolem nás.
Vaše Božena Jirků
Životní
zkušenost
najednou
nestačí