Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

KULTURA

Každá role je inspirací

Sherečkou Simonou Babčákovou

odivadle, cestě ksobě ike zdravější společnosti.

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Foto: JAN ŠILPOCH

Překvapilo mě, kolik činností

stíháte – kromě herectví se také

věnujete psychologické činnosti,

přednášíte, vedete worksho

-

py, dáváte osobní konzultace…

Proč si sama „navyšujete“ svou

hereckou afilmovou práci otuhle

náročnou osvětu?

Protože je to potřeba mé duše. Mys-

lím si, že spousta traumat vzniká

jako důsledek nedostatku informací

a následných nedorozumění. A jeli-

kož jsem množství informací o sou-

vislostech za svůj život získala, mám

potřebu je předávat dál. Je to jako

divadlo, také jde o zrcadlo a také to

má kvalitu psychohygieny. Pokaždé

je to jiné, využívám svých hereckých

zkušeností, takže se pro mě jedná

o velmi příbuzné disciplíny. Mám

velkou potřebu být prospěšná a uži-

tečná, takže mi to přináší spokoje-

nost se sebou. V dětství jsem měla

dva sny: herectví a psychologie, a teď

si je plním oba.

Propojení herectví apsychologie

– to zní skvěle. Nejde ale zdaleka

oprvní sezonu, kdy tuto „dvouko

-

lejnost“ provozujete.

Ano. Neustále hledám rovnováhu

mezi časem pro lidi a svým osob-

ním životem. Teď jsem již dva roky

spokojená, ale život přináší neustálé

změny, takže uvidíme.

Zároveň se otevírají další mož-

nosti, například workshop prevence

proti syndromu vyhoření, moje další

aktivita. Momentálně vidím dvě cen-

trální témata, nedostatek informací

o zákonitostech a souvislostech ko-

munikace a vyčerpání, díky které-

mu lidé nemají kapacitu zabývat se

svým vnitřním já. Proto na to reaguji

zábavnými přednáškami o komu-

nikaci, ideálně už pro střední školy,

a workshopem, kde si lidé uvědomí,

jaký je rozdíl mezi únavou, vyčerpá-

ním a vyhořením, zmapují si, kde se

momentálně nacházejí, a uvědomí

si, jak by o sebe měli dlouhodobě

pečovat, aby nedošli až k tomu vy-

hoření, kde stojí péče o sebe mnoho

sil a času a jde to zpátky do normá-

lu opravdu pomalu. Vím o tom své,

sama jsem tím prošla a ten proces

trvá čtyři roky. To je opravdu dlouho.

Ado toho kromě klasického diva-

dla děláte iimprovizace. Očem

pro vás improvizace je?

Improvizace je další z možných způ-

sobů přenosu – skrze nás tak proudí

informace, příběhy, metafory, téma-

ta. A zároveň je to psychohygiena,

děláme blbinky, spolupracuju s ka-

marády a vždycky mi to něco přine-

se. Podařilo se mi vytvořit skupinu

improvizátorů NO A!, z nichž každý

má jinou školu, jiný styl – dohroma-

dy je to velká radost. Jezdíme i na

zájezdy po celé republice. A protože

se nejedná o nazkoušenou věc a pří-

běhy vznikají tady a teď, má na celé

představení velký vliv publikum.

Další zkušenost, která mě baví. Vel-

ká škola.

Nevybíráte si právě jednoduchá

témata… Například vztahové

záležitosti, trauma, vyhoření,

transformace. Na vašich před

-

staveních aseminářích jde často

otabuizované záležitosti. Daří se

vám ta citlivá místa pootevřít?

Mám ráda pořady o duševním zdra-

ví, o tom, jak se o ně dá pečovat. Mí-

vám určitou představu, jaká témata

chci probrat, ale někdy se díky divá-

kům odkloním úplně jiným směrem.

Věřím, že díky humoru se mi daří lidi

otevřít, aby přijímali jiné toky infor-

mací. Dostávám hezké zpětné vazby,

tak snad to má smysl a přináším in-

spiraci.

Co všechno ovlivňuje dobré přije-

tí přednášky nebo představení?

Jedná se o několik faktorů – prostor,

existují sály, ve kterých se nám třeba

vůbec nedaří téma rozjet. Nejraději

mám klasické divadelní sály. Přijetí

také záleží na složení publika – po-

kud přijde víc mladých lidí, starší

diváci na „hru“ rychle přistoupí. Po-

kud je většina těch, kteří přijdou na

Simonu Babčákovou z Ohnivého ku-

řete, trvá delší čas, než získáme po-

dobnou frekvenci…

Já mám ráda výzvy, nutí nás k hle-

dání dalších cest, posouvat se a učit

Momentálně vidím dvě centrální

témata: nedostatek informací

o zákonitostech a souvislostech

komunikace a vyčerpání, díky

kterému lidé nemají kapacitu zabývat

se svým vnitřním já.