06/2016

• Strana 1

  Cena jednoho výtisku 30 Kč ve volném prodeji / Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

  06 / 2016

  Sociální

  sítě pro

  nevidomé:

  UKÁŽE

  FACEBOOK

  SPRÁVNÝM

  SMĚREM?

  (s. 22)

  Podoby

  inkluze

  JE DOBŘE, KDYŽ DĚTEM

  VYBÍRÁME SPOLUŽÁKY?

  (s. 6)

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Českou společností hýbá inklu-

  ze. Zase jsem si vzpomněl na glosu

  frontmana skupiny The Tap Tap Ládi

  Angeloviče, která vznikla, když pan

  prezident Miloš Zeman vloni tohle

  jablko nakousl svým názorem na

  vzdělávání zdravých dětí s handi-

  capovanými: „Všem je prý líp v rov-

  nocenné komunitě. Není mi ovšem

  úplně jasné, kdo má být rovnocenný

  s kým. Věřím, že chodit do školy tře-

  ba se Stephenem Hawkingem bylo

  pro některé jeho spolužáky stresují-

  cí. Ono asi není příjemné, když vám

  to ve vašem oboru natře chlap, který

  se sám ani nenají.“

  Ale dost legrace, otázek k zod-

  povězení je skutečně ještě hodně,

  a celý problém nelze vidět černobíle.

  Ať už jste zastánci či spíše pochy-

  bujete, inkluze není nic nového, ve

  školství se o ní diskutuje mnoho let

  a pedagogové i rodiče handicapova-

  ných žáků už o tom vědí své. Na kaž-

  dý pád je zbytečné vyvolávat mnohé

  strašáky, což se nyní v médiích ob-

  jevuje, a je pochopitelné, že řada lidí

  z toho má neklidné spaní. Alespoň

  některé z nich vyvrátit a upozornit

  na širší souvislosti inkluze, které si

  možná neuvědomujeme, se pokusili

  Zdeněk Jirků společně s odbornicí

  na vzdělávání z Pedagogické fakulty

  UK doktorkou Janou Strakovou.

  Čtení, které bych vám, milí čtená-

  ři, rád doporučil, jsou i zkušenosti

  mladého egyptského právníka Mu-

  hammeda Abu Zikrího. Hájí práva

  zdravotně postižených i nakažených

  virem HIV v zemi, kde jsou podobní

  lidé skutečně na okraji společnosti.

  Sám pan Muhammed zdravotní po-

  stižení má, a o tom, jaké to je s ním

  v Egyptě žít, mluvil s Radkem Musíl-

  kem.

  Ani v červnu ale samozřejmě ne-

  chybějí rubriky o cestování, technice

  nebo o možnostech, jak aktivně trá-

  vit svůj čas. Ať se vám číslo líbí!

  

  Jak to vidět?

  Reportáž z Ergotepu:

  Jak se mladí lidé školí

  pro budoucnost

  Muhammed Abu Zikrí:

  Lidé s postižením

  jsou v Egyptě na okraji

  Jana Straková:

  Vinkluzi nejde jen o postižené

  strana 11–13

  strana 14–15

  strana 6–9

  Otevřená OKNA:

  Příběh úspěchu

  z Jindřichova Hradce

  strana 16–18

  Mirek Kaufman:

  O mapě lidských tváří

  Rybolov ve Švédsku:

  S vozíkem na lodi

  za metrovými úlovky

  strana 27–29

  strana 20–21

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

  Akce cihla

  Už posedmnácté láká sbírka v ulicích šestnácti měst

  ke koupi benefičních cihel. Z pražské části sbírky, která

  bude trvat až do konce září, opraví pořádající společnost

  Portus střechu chráněného bydlení Fara. V minulých letech

  organizátoři za vybrané peníze zprovoznili celkem čtyři

  budovy sloužící dospělým lidem s mentálním postižením.

  

  Foto: Jan Šilpoch

• Strana 5

  5

• Strana 6

  ReflektoR

• Strana 7

  7

  Vinkluzi nejde

  jen o postižené

  Se specialistkou Pedagogické

  fakulty Univerzity Karlovy

  o souvislostech inkluze, které si

  mnohdy neuvědomujeme. Mají

  mít všechny děti stejné šance?

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Nestala se inkluze asouvisejí-

  cí témata pouze jakousi módní

  vlnou? Proč najednou tolik hluku?

  Proč je kolem snahy poskytnout ško-

  lám lepší podmínky pro to, aby mohly

  snáze vycházet vstříc potřebám jed-

  notlivých dětí, takové pozdvižení, na

  to se mě neptejte. Tomu nerozumím

  a jsem smutná z toho, jaká stanoviska

  jsou lidé, jimž naše společnost popřává

  sluchu, ochotni veřejně obhajovat. Nej-

  sou pohybnosti o tom, že potřebujeme

  zvýšit kapacity škol a poskytovat kva-

  litní vzdělání všem dětem bez ohledu

  na jejich rozmanitá nadání, znevýhod-

  nění, rodinné a kulturní zázemí.

  V České republice výsledky vzdě-

  lávání a dosažené vzdělání hodně

  závisí na rodinném zázemí. Jsme zde

  svědky velkých rozdílů mezi škola-

  mi – některé školy navštěvují děti

  ze vzdělaných a motivovaných rodin

  a dosahují v nich dobrých výsled-

  ků, jiné školy navštěvují děti z rodin,

  které se o vzdělání svých potomků

  nedovedou tak dobře postarat, a do-

  sahují tam špatných výsledků. Děti

  vzdělaných a motivovaných rodičů

  nevzdělávají jen víceletá gymnázia,

  o kterých se v této souvislosti často

  mluví, ale také řada výběrových škol

  a tříd. Do některých z nich děti sklá-

  dají přijímací zkoušky již při vstupu

  do povinného vzdělávání.

  Kvalita školy se u nás neposuzuje

  podle toho, zda dokáže poskytnout

  kvalitní vzdělání každému dítěti, ale

  zda je schopna nabídnout nějaký

  speciální program, jímž osloví mo-

  tivované rodiny. Máme řadu dokla-

  dů o tom, že to, zda dítě studuje na

  výběrové škole, závisí zejména na

  rodině – zda najde výběrovou ško-

  lu, dítě na ni přihlásí, připraví je na

  přijímací zkoušky. Rozhodně neplatí,

  že na výběrových školách studují ti

  nejnadanější, jak si mnozí lidé myslí.

  Rozdělování probíhá zejména podle

  JANA STRAKOVÁ:

• Strana 8

  REFLEKTOR

  Kdo je RNDr. Jana Straková, Ph. D.

  Jana Straková pracuje vÚstavu výzkumu arozvoje

  vzdělávání Pedagogické fakulty UK. Koordinovala

  českou realizaci mezinárodních výzkumů vědomostí

  adovedností vžákovské idospělé populaci. Spolupracuje

  sřadou domácích izahraničních nevládních organizací

  isinstitucemi státní správy.

  rodinného zázemí, dochází k němu

  velmi záhy a stále se prohlubuje. Zá-

  roveň zde máme tradici speciálního

  školství, která způsobuje, že podíl

  dětí, které jsou vzdělávány mimo

  hlavní vzdělávací proud, patří v ČR

  mezi vyspělými zeměmi dlouhodo-

  bě k nejvyšším.

  Ale není vlastně dobře, že náš

  systém umí více vyhovět diferen-

  covaným potřebám dětí?

  Ale my nemáme vůbec žádné do-

  klady o tom, že náš systém umí více

  vyhovět diferencovaným potřebám

  dětí. Nikdo například nezkoumal,

  zda se u nás dětem v praktických

  školách daří lépe, než by se jim da-

  řilo v hlavním vzdělávacím proudu.

  Zahraniční výzkumy ukazují po-

  měrně jednoznačně, že diferencova-

  né vzdělávání není schopno poskyt-

  nout dětem kvalitnější vzdělávání

  než vzdělávání společné a že na ně

  vždycky doplácejí děti v nevýběro-

  vých větvích.

  Diferencované vzdělávání tedy

  nezlepšuje celkový výsledek, ale

  zvyšuje rozdíly mezi dětmi ve vý-

  běrových a nevýběrových třídách,

  nehledě na to, že povinné vzdělávání

  má přece i jiné cíle než kognitivní. Má

  děti naučit žít a spolupracovat s jiný-

  mi dětmi, které se liší svými zájmy,

  dispozicemi, zkušenostmi. U nás se

  ovšem hodně zaměřujeme na kogni-

  tivní vzdělávací cíle a přesvědčení,

  že jejich naplňování prospívá raná

  diferenciace (jak nahoru, tedy do vý-

  běrových škol všeho druhu, tak dolů

  – do praktických a speciálních škol),

  je ve společnosti hodně rozšířené. Je

  také pravda, že tento názor zastává

  i mnoho pedagogů, což není v me-

  zinárodním kontextu úplně obvyklé.

  Zahraniční učitelé diferenciaci často

  nepodporují, neboť v praxi vidí, jak je

  nespravedlivá.

  To zní vnaší společnosti, která

  má kelitářství daleko, překva-

  pivě.

  Když jsme dělali jeden z průzkumů

  u dospělé populace, osmdesát pro-

  cent obyvatel řeklo, že škola by měla

  pomoci těm dětem, které objektivně

  mají horší podmínky ke vzdělávání.

  Ale stejné množství lidí podporovalo

  diferencované vzdělávání. Myslím,

  že si dostatečně neuvědomujeme, že

  chceme-li pomoci těm, kteří to po-

  třebují, neumíme to ve většině přípa-

  dů udělat lépe a efektivněji jinak než

  právě prostřednictvím společného

  vzdělávání.

  Veřejnost prostě věří, že volba

  školy je pro děti nejlepší…

  Veřejnost si možnosti volit ško-

  lu pro své dítě velice cení a výběr

  školy nabývá v posledních letech

  na stále větším významu. Rodiče

  vybírají velmi pečlivě školy pro své

  děti nejen ve velkých městech, ale

  i v menších sídlech, ze kterých třeba

  dovážejí děti do měst i v situaci, kdy

  by jim ve vesnické škole bylo lépe.

  V České

  republice

  výsledky

  vzdělávání

  a dosažené

  vzdělání

  hodně

  závisí na

  rodinném

  zázemí.

• Strana 9

  Inkluzivní

  vzdělávání

  V současnosti mnoho pojmů přejí-

  máme z angličtiny a myslíme si, že

  je to poslední hit, něco, co přišlo ze

  západu, či co nám dokonce diktuje

  Evropská unie. Tak to není.

  Vyloučení z celku bylo běžné už ve

  starověké i později ve středověké

  společnosti. Lidé se dělili na otroky

  a svobodné, podle urozenosti rodů,

  později podle bohatství rodičů a ne-

  dávno podle třídního původu. Vedlo

  to k velké diferenciaci. Pomalu se

  ale docházelo k závěru, že celek

  tvoří všichni a že do společnosti

  patří jak ti talentovanější, tak i ti

  šikovnější na sport, i jiní, nadanější

  na matematiku… A také ti, kteří mají

  nějaký handicap, tedy neodpovídají

  normě. Kdo ale normě odpovídá?

  Pojem exkluze či inkluze se aktuálně

  používá v souvislosti, zda začle-

  nit do celku i děti nějak odlišné.

  V každém slovníku latiny snadno

  nalezneme, že excludo, -ere…

  znamená vyloučit, zbavit někoho

  určité možnosti, zamezit mu přístup

  k něčemu. Includo, -ere… naopak

  znamená včlenění někoho nebo

  něčeho do celku. Když si tato dnes

  tak často opakovaná slova dáme do

  souvislosti s umožněním včlenit děti

  nějakým způsobem odlišné mezi

  ostatní, už nebudeme tak rozhorleně

  odmítat inkluzi nějakým způsobem

  znevýhodněných dětí do vzděláva-

  cího procesu. Tvoříme přece celek.

  Včlenění není přínosem jen pro

  handicapované děti či pro jejich

  rodiče, ale pro všechny, kteří jsou

  s nimi pohromadě. Všichni si zvyk-

  nou, že společnost je celek, který se

  skládá z lidí různorodých, že někteří

  jsou nadanější na tělocvik a jiní

  třeba na matematiku… Uvědomí si,

  že odlišnost má svá plus a minus.

  Na ní je podstavena individualita

  i solidarita.

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

  9

  Zdá se, že rodiče mají k veřejnému

  školství značnou nedůvěru a věří, že

  je třeba výběru školy věnovat velkou

  péči, aby splnila jejich nároky. Nedů-

  věru však projevují nejen rodiče vůči

  škole, ale i škola vůči rodičům. Uči-

  telé například nedůvěřují dětem, že

  budou plnit školní povinnosti. Nedů-

  věřují ani rodičům, že je v tom budou

  podporovat. To není dobrá situace,

  protože bez vzájemné důvěry a spo-

  lupráce rodiny a školy není možné

  maximalizovat prospěch dítěte.

  Veřejnost má málo faktů?

  Některé doklady o fungování čes-

  ké vzdělávacího systému skutečně

  chybějí, ale já se obávám, že i kdyby-

  chom je měli, moc by nám to nepo-

  mohlo. Myslím, že bychom měli víc

  přemýšlet o tom, jakou společnost,

  a tedy i školu vlastně chceme. A ja-

  kých hodnot si společně ceníme.

  Řekla bych, že diskuse o inkluzi uká-

  zala více než co jiného, že to nevíme.

  Chceme skutečně poskytovat

  vzdělaným a motivovaným lepší pří-

  ležitosti a chceme společnost čím dál

  více rozdělovat, nebo nám záleží na

  tom, jak vzdělaná bude i ta nejhůře

  vzdělatelná část populace, a chceme

  poskytnout kvalitní vzdělání všem

  dětem, i těm, jimž se o to nedokážou

  postarat rodiče? Chceme poskytnout

  jedincům, kteří mají nějaká omeze-

  ní, co nejlepší šance se zapojit podle

  svým možností do běžné společnosti,

  nebo je chceme od této společnosti

  oddělovat? Pokud se shodneme, že

  nám jde o maximalizaci potenciálu

  všech, pak se můžeme domlouvat,

  jak toho co nejlépe docílit. Zde pak

  pomohou dobré konkrétní příklady.

  A ty máme.

  Omnohých píšeme apsali jsme.

  Anaše zkušenost říká, že tam,

  kde inkluzi vzali pedagogové

  vážně, rychle získali ipodporu

  rodičovské veřejnosti. Asamy

  děti nepokládají přítomnost spo-

  lužáků spostižením za problém.

  Zdá se, že veřejnost docela dobře

  přijímá integraci dětí s tělesným po-

  stižením. Tam už se mnohé změnilo.

  Ale u dětí s mentálním postižením,

  a zejména u dětí s poruchami au-

  tistického spektra, se mnoho rodičů

  zdravých dětí bojí, že učitelé budou

  těmto dětem přizpůsobovat celkovou

  úroveň práce ve třídě, a zdravé děti tak

  začnou zaostávat. A rodiče dětí s po-

  stižením se zase bojí, že běžná škola

  nebude schopna věnovat jejich dětem

  potřebnou péči, neuchrání je před ši-

  kanou a pocity nedostatečnosti. A tady

  pomohou příklady, co je možné a po-

  třebné vykonat pro to, aby to tak neby-

  lo. A zároveň ujištění, že se vždy bude

  sledovat nejlepší zájem dítěte, a tedy

  i takové zapojení do činnosti běžné tří-

  dy, které bude pro ně prospěšné.

  Zapojení může mít mnoho různých

  podob, ale pro hledání optimální po-

  doby je nezbytné, aby školy měly pod-

  statně lepší podmínky a prostředky,

  než mají nyní. Ale zásadní je již dříve

  zmiňovaná důvěra a dobrá vůle na

  obou stranách. Bez důvěry školy v ro-

  diče a rodičů ve školu nelze zlepšení

  situace docílit.

  

  Inkluzivní vzdělávání vČR – fakta

  Žáků vzákladních školách je přibližně ,

  ve speciálních apraktických školách .

  Zkušenost: např. vroce  chodilo do základních škol

   % nevidomých dětí, vroce  už  %. Celkem už zhruba

   % dětí se speciálními vzdělávacími potřebami chodí do

  běžných škol. Děti slehkým mentálním postižením – zhruba

  polovina – už dnes chodí do běžných škol.

  Budou úplně zrušeny praktické aspeciální školy atřídy?

  Ne, jedná se ofámu. Ale pro mnoho speciálních pedagogů

  se otevírá práce na běžných školách. Stejně tak vznikne

  potřeba nových asistentů aposílení poradenských center.

  Rodičům nadále zůstává možnost volby.

  Vkaždém okrese je alespoň jedna škola svelkým

  zkušenostmi zinkluze. Rodiče se mohou obrátit ke

  konzultaci itam.

  Rozpočet ministerstva školství počítá už vletošním

  roce spodstatným zvýšením podpory inkluze, vroce

   přibudou další prostředky především pro posílení

  pedagogických kolektivů, počtu asistentů atd.

  Zahraniční výzkumy ukazují

  poměrně jednoznačně,

  že diferencované vzdělávání

  není schopno poskytnout dětem

  kvalitnější vzdělávání než vzdělávání

  společné a že na ně vždycky

  doplácejí děti v nevýběrových

  větvích.

• Strana 10

  REFLEKTOR / TRIBUNA

  Zdá se, že již bylo řečeno vše. Vidíme dva

  nesmiřitelné tábory. Jeden tábor je z řad

  teoretiků, věřme, že upřímně si přejících

  zlepšení našeho školství.

  Druhý tábor jsou praktici zaskočení

  tvrdostí, nesmlouvavostí a někdy až aro-

  gancí lidí, kteří drží moc ve svých rukou.

  Dovedou si představit špatné konce a těžké

  průběhy osudů nejen jednotlivých žáků,

  ale i celých kolektivů tříd, dokonce i škol

  a jednotlivých rodin.

  Mezi těmito znepřátelenými tábory

  jsou rodiče všech dětí. Ti mají právo mít

  názor a také mají právo na to, aby jim

  odborní pracovníci nezaujatě poradili se

  zřetelem na nejlepší zájem dítěte-žáka

  bez ohledu na legislativní směřování

  státní politiky. Je velká škoda, že v tomto

  souboji zapadají dobré nápady, které

  se již realizují, a plýtvá se energií tolik

  potřebnou pro realizaci nových koncepcí

  a programů.

  NIKOLI ČERNOBÍLE

  Zdá se, že inkluze je sprosté slovo a kaž-

  dého popudí. Máme ale všichni stejnou

  představu o tom, co pojem inkluze zna-

  mená? Je to především nikdy nekončící

  proces, v němž ve školství všichni táhnou

  za jeden provaz. Nejedná se jenom o dění

  ve škole, ale i o mimoškolní vzdělávání.

  Uvedený proces se týká nejen pedagogic-

  kých pracovníků, ale i dalších zaměstnanců

  školy nebo školského zařízení včetně

  administrativních pracovníků a pracovníků

  v technickohospodářském zázemí. Jde

  o sdílení společného cíle, vytváření tvůrčí

  atmosféry způsobem, který je čitelný pro

  rodiče všech žáků.

  Současné napětí v našem školství je

  škodlivé. Stejně tak černobílý pohled na

  inkluzi. Je nutné se shodnout na výkladu

  pojmů a uvědomit si mnohé souvislosti.

  Vždyť ke společnému vzdělávání nemůže

  v pravém slova smyslu dojít, protože si to

  společnost nepřeje. Velká část dobře a lépe

  prosperujících žáků odchází z běžných

  základek na víceletá gymnázia a různé

  specializované výběrové školy. Lze říci, že

  v současné době na nás doléhají důsledky

  dlouhodobé absence spolupráce mezi

  jednotlivými typy vzdělávání, absence

  vzájemné úcty a respektu. Doléhají na nás

  důsledky her na vlastním písečku. Mělo by

  to být pro nás poučení. Až pomine současný

  školský chaos, chtějme spolupracovat

  a neřešit prioritně, který předmět ve které

  škole učíme.

  V současné době je také nutné si uvědo-

  mit, že jsou velké odlišnosti mezi jednot-

  livými regiony. Např. v našem Ústeckém

  kraji se od minulého století soustřeďovaly

  z důvodu práce v hornictví rodiny dělníků,

  kteří jsou dnes nezaměstnaní. Patříme

  k regionům s nejvyšší mírou nezaměstna-

  nosti v našem státě, je u nás nejnižší počet

  vysokoškoláků na sto obyvatel.

  V minulých letech byly vyhodnoceny vý-

  sledky maturitních zkoušek v tomto kraji

  jako nejhorší. V našem regionu je nejnižší

  průměrný věk délky života. Nadprůměrný

  počet obyvatel má velmi nízký sociálně-

  -kulturní a ekonomický status. Patříme

  k oblastem s nejvyšším počtem obyvatel

  užívajících návykové látky. Všechny tyto

  aspekty mohou být predikcí většího množ-

  ství dětí narozených se zdravotním posti-

  žením.

  Počet inkludovaných dětí v rámci jedné

  školy je důležitý faktor. Připomeňme

  si, že to jsou děti s různým zdravotním

  postižením, nikoli pouze s mentálním,

  ale mluvíme-li o společném vzdělávání,

  musíme myslet i na nadané děti, děti

  hraniční, žáky s tělesným postižením,

  smyslovým postižením, žáky s vadami

  řeči, žáky se specifickými poruchami

  učení, a také na žáky s duševní poruchou,

  kterých přibývá. V současné době jich

  je v populaci asi 10 %. Do této skupiny

  patří děti projevující se hyperaktivitou,

  impulzivitou, poruchami pozornosti, děti

  s onemocněním autistického spektra,

  kdy jsou narušeny sociální kontakty a je

  omezena komunikace. Závažné jsou také

  depresivní poruchy u dětí.

  NAD ČÍM SE JEŠTĚ ZAMYSLET

  Mluví-li se o realizaci inkluze, spoléhá

  se na práci asistentů pedagoga. Najdeme

  vhodné a vzdělané lidi, záměrně nemluvím

  o možnostech zaplatit je, kteří budou schopni

  a ochotni pracovat ve velmi proměnlivém

  prostředí? Soustředíme-li se např. na duševní

  poruchy, je okolo těchto dětí velká proměn-

  livost situací; na jejich chování má vliv např.

  i to, zda jsou medikovány. V některých přípa-

  dech se rodiče k medikaci staví nedbale, jindy

  je zapotřebí podávat medikaci i v dopoledních

  hodinách. Zvládnou školy tyto žáky mediko-

  vat? Vezmou si to ředitelé na odpovědnost?

  Budou lékaři vstřícní, aby vydali odborné

  vyjádření k podávání medikace ve škole?

  Jsou období, kdy škola, která realizuje

  společné vzdělávání žáků, se může jevit

  jako škola s přezaměstnaností. Jindy, je-li

  např. nepříznivá biopředpověď, může být

  počet lidí v ten den či okamžik nedosta-

  tečný. Nejen učitelé, ale i asistenti jsou

  lidé trpící nemocemi, někdy i s častými

  absencemi v zaměstnání, a mají vlastní

  děti. Najdeme všechny potřebné odborníky,

  jako jsou školní psychologové a speciální

  pedagogové? Uskutečnitelem inkluze je

  bezpochyby učitel. Jsou učitelé dostatečně

  vzdělaní? Dostatečně připravení?

  Je jisté, že osmdesátihodinový kurz učite-

  li vzdělání nedodá. Budou se za potřebným

  žákem s výše uvedenými diagnózami

  přemísťovat instruovaní učitelé?

  Je nesporné, že všichni učitelé potřebují

  při realizaci inkluze podstatně vyšší podpo-

  ru, než kterou dostávají dosud. Je schopen ji

  dát ředitel školy bez speciálního pedagogic-

  kého povědomí? Jak může sice odborník,

  speciální pedagog nebo psycholog, ale

  pouze zaměstnanec vytvářet ve škole klima

  se společným cílem pro všechny? A bude

  někdy poptávka po škole, jako je naše, jako

  po odborném podpůrném pracovišti pro

  školy provádějící inkluzi?

  

  Inkluze – hlas zpraxe

  HANA AJMOVÁ

  ředitelka a zakladatelka

  Základní školy prof.

  Zdeňka Matějčka, Most

• Strana 11

  11

  Jak poznat vlastní potenciál?

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Letecký snímek s pohledem na budo-

  vu Ergotepu, družstva invalidů, skýtá

  pohled na výstavný objekt v rozkvet-

  lém kraji východní Vysočiny, v Prose-

  či u Skutče. Právě tato firma je dnes

  vnímána jako lídr integračního so-

  ciálního podnikání a její zvuk už pře-

  kročil hranice. Dosavadní usilovná

  činnost dokázala v praxi velké mož-

  nosti propojení speciálního školství

  a chráněného trhu práce. Celým ob-

  jektem – přívětivými učebnami, call

  centrem i prostorným skladem – nás

  provedla Ing. Jarmila Menšíková, ře-

  ditelka zdejšího vzdělávacího centra.

  Na zdi visí fotografie Petra aJiřího

  Herynkových, kteří firmu založili

  avybudovali tak jednu znejdyna-

  mičtěji se rozvíjejících sociálních

  firem unás. Můžete nám přiblížit

  filozofii firmy Ergotep?

  Naše firemní motto zůstává neměn-

  né – čím kvalitnější byznys, tím větší

  možnost sociálního působení. Aby

  bylo sociální podnikání efektivní,

  musí být oba procesy vyvážené.

  Ergotep, družstvo invalidů, bylo

  založeno v roce 2003 strýcem Ji-

  řím a jeho synovcem Petrem He-

  rynkovými. Cílem zůstává vytváře-

  ní kvalitních pracovních pozic pro

  osoby se zdravotním postižením

  (dále OZP). Ergotep začínal v kotel-

  ně rodinného domu, kde pracovalo

  několik členů rodiny. Dnes tu pracují

  přes dvě stovky zaměstnanců! Firma

  v přelomovém roce 2005 přesídlila

  z rodinného domku do opuštěného

  objektu Ety Hlinsko. Velká plocha

  byla zpočátku pronajímána i jinými

  zájemci, ale postupně firma zaplnila

  celý objekt, dnes už kompletně bez-

  bariérový. V roce 2012 se na jeden

  Ve světlé místnosti si

  zapisuje dívka v call

  centru další objednávku.

  Až za chvíli si všimnu,

  že sedí na vozíčku. Jsme

  v prostorách družstva

  Ergotep v průběhu praxí

  žáků se zdravotními

  handicapy. Běží o hodně

  – o perspektivu jejich

  života.

  Také v Prodejním

  centru Proseč,

  které si oblíbili

  nejen místní,

  praktikují

  handicapovaní

  žáci.

• Strana 12

  REFLEKTOR

  ze starších pavilonů přistavělo nové

  vzdělávací centrum – Ergoeduka.

  Vaše firma klade důraz na mož-

  nosti dalšího profesního iosobní-

  ho růstu handicapovaných. Proto

  takový úspěch?

  Většina zaměstnanců (85 %) má

  zdravotní postižení, a to ve všech

  třech stupních invalidity. Po počát-

  cích, orientaci na kompletační prá-

  ce, nastala brzy významná proměna

  směrem k administrativním činnos-

  tem pro bankovní sektor a provozo-

  vání firemních e-shopů. Celý kmen

  zaměstnanců se vyškolil, aby mohl

  novou práci vykonávat. Většina z nich

  pracuje stále na vedoucích pozicích –

  naši zaměstnanci se díky Ergoeduce

  vzdělávají průběžně. Škála pracov-

  ních pozic zohledňuje jejich postiže-

  ní. Díky tomu můžeme nabízet praxi

  a stáže i handicapovaným žákům.

  Získali jste pro výstavbu vzdělá-

  vacího centra Ergoeduka nějaký

  finanční zdroj?

  Čerpali jsme z evropských fondů, ale

  víc než polovinu nákladů investovala

  sama firma ze svého zisku, který si

  po několik let odkládala na tento účel

  (celková investice byla přes 20 milio-

  nů korun). Pro bližší představu – Er-

  goeduka má devadesát míst ve třech

  moderních vzdělávacích sálech, kde

  stabilně probíhá školení zaměstnanců

  a začíná i končí praxe pro žáky.

  Od samého počátku klademe velký

  důraz na osobní rozvoj našich zaměst-

  nanců. Významná byla také společen-

  ská podpora Nadace Konta Bariéry.

  Do Ergoeduky přicházejí žáci

  ze středních škol na seznámení

  spracovní perspektivou?

  Praxi jsme žákům poskytovali už v mi-

  nulosti, ale možnost praktikovat pro

  desítky žáků OZP se otevřela až za

  podpory ministerstva školství, mlá-

  deže a tělovýchovy. Ve školním roce

  2014/2015 se praxí poprvé zúčastni-

  lo 72 středoškoláků – podle naší vlast-

  ní metodiky. Dnes už praxe realizuje-

  me ve vlastní režii, bez projektu. Letos

  u nás praktikovalo přes třicet žáků

  z Obchodní akademie, odborné školy

  a praktické školy z Janských Lázní.

  Během naší návštěvy probíhalo

  finále celé praxe. Zřejmě zjišťu-

  jete, kam mladí během dní uvás

  pokročili.

  Během praxe jsme žákům pomohli po-

  znat vlastní potenciál, po úvodní teorii

  se hodiny překlopí do praktického

  vyučování, výcviku. Vnímáme s nad-

  šením, že se žáci ve všech ohledech

  posunují dál. Pro nás i pro ně se jedná

  o obrovskou motivaci. Drtivá většina

  žáků je velmi šikovná a snaživá, se zá-

  jmem o jednotlivé profese. Mohou si

  věci vyzkoušet v praxi – a v porovnání

  s některými zdravými praktikanty se

  překvapivě ukázalo, že ti handicapo-

  vaní mají daleko větší tah na branku.

  Víte, ojaké zaměření je na pra-

  xích velký zájem?

  Hodně zájemců se zaměřuje na in-

  formační technologie, kde se jedná

  o obsluhu techniky a administraci

  webových projektů. Značný zájem je

  také o call centrum, logistické služ-

  by, práci v e-shopu (od objednávky

  včetně vyskladnění až po zabalení

  výrobku). Praxe probíhá i v přitažli-

  vé prodejně v prostorách Ergotepu.

  Provozování e-shopu je sice nároč-

  né, ovšem na všech pozicích se mo-

  hou uplatnit handicapované osoby.

  Vícedenní praxe tělesně postiže-

  ných žáků není asi vůbec jedno-

  duchá…

  Sami nemáme internát, ale v docház-

  kové vzdálenosti se nachází příjemný

  penzion, zařízení, kde můžeme žáky

  ubytovat. Při úplném startu praxí

  Drtivá

  většina

  žáků je

  velmi

  šikovná

  a snaživá,

  se zájmem

  o jednotlivé

  profese.

  V prostorách

  vzdělávacího

  centra Ergoeduka

  probíhají

  teoretické části

  odborné praxe.

• Strana 13

  Sociální podnikání v Ergotepu

  Aktuální projekty družstva invalidů Ergotep mají nebývalé

  rozměry, zajišťují pro významné tuzemské firmy služby

  na klíč s garancí vysoké kvality a maximálního servisu

  (značky Tescoma, Vileda, Hamé). Jen logistické centrum

  odbaví ročně , milionu balíků. Ergotepu bylo uděleno

  právo používat ochrannou známku Práce postižených, která

  zviditelňuje výsledky jejich práce.

  Seznámit se s kompletní nabídkou činností, které družstvo

  poskytuje, můžete na přehledných webových stránkách:

  www.ergotep.cz

  Firmu Ergotep najdete také na Facebooku a Twitteru.

  Inkluze

  Inkluze je dnes hojně skloňova-

  né slovo, hlavně v kontextu dětí

  s nějakou disabilitou. Kamarádka

  učí na speciální škole, je zkušená

  učitelka a vystudovala speciální

  pedagogiku. Ve třídě je několik dětí,

  kterým se intenzivně věnuje. Ani

  tak se jí někdy nepodaří probrat

  původně plánovanou látku, protože

  některé dítě se nesoustředí, ruší

  ostatní, takže ona tráví čas tím, že

  se věnuje tomuto dítěti tak dlouho,

  až je zklidní a může pokračovat ve

  výuce.

  Rozumím tomu, že rodiče hájí právo

  svých dětí s disabilitou na vzdělání

  a chtějí, aby jejich dítě bylo integro-

  váno do běžné třídy. Mají na to prá-

  vo. Právě tak jako rodiče nadaného

  dítěte mají právo na to, aby škola

  maximálně takové nadání rozvíjela.

  Je naše školství na inkluzi připrave-

  no? Pokud je ve třídě 28 dětí, dvě

  nebo tři mají osobního asistenta

  a dítě se nezvládá soustředit na 45

  minut výuky, komu se má učitelka

  věnovat? Jak má vyložit látku tak,

  aby jí porozuměla celá třída, přitom

  rozvíjet nadané děti – a současně

  i děti, které potřebují jiné tempo

  a jiný přístup? Má každý běžný

  pedagog na tuto situaci vzdělání a je

  schopen tento typ výuky zajistit?

  Pokud ano, proč je speciální peda-

  gogika samostatný obor?

  Otázek je více. Počínaje počtem

  žáků ve třídě přes vzdělání a praxi

  pedagogů, zajištění osobních

  asistentů ve škole nejen na výuku,

  ale i na WC, přestávky, jídlo atd.

  Inkluze nemůže být za každou

  cenu, protože bohužel jsou i děti,

  které přes všechna opatření stan-

  dardní výuku ve škole nezvládnou.

  Je třeba hledět vždy na profit dítěte

  a zajistit, aby bylo vzděláváno

  v prostředí, ve kterém je schopno

  tempem pro ně únosným rozvi-

  nout svou osobnost.

  

  Autorka je lékařka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  se nám pokud, jde o noclehy, reha-

  bilitační činnosti a stravování, stala

  partnerem léčebna v nedalekém Ko-

  šumberku – tam žáci dojížděli. Spolu

  s osobními asistenty se o ně staráme

  během pracovních i volnočasových

  činností. Bez možnosti financovat

  osobní asistenty, kteří se o postižené-

  ho člověka postarají, by se praxe ne-

  zvládla. Jen tak se dají vytvořit speci-

  ální pracovní podmínky – s asistencí

  a na zkrácený úvazek. Žákům praxe

  přináší krátkodobé odpoutání od ro-

  diny, často jsou bez svých blízkých

  na delší čas poprvé. Pocit, že jsem na

  všechno sám, a zvládnu to, má neza-

  nedbatelný efekt. Tenhle směr k osa-

  mostatnění je velmi podstatný.

  Aco bude dál?

  V rámci praxí jim zadáváme úkol vy-

  tvořit si seberealizační projekt, jak by

  chtěli fungovat, až školu dokončí. Zís-

  kají od nás komplexní informaci, co

  udělat, když chtějí pracovat na chrá-

  něném trhu práce, studovat vysokou

  školu nebo pokud si troufnou podnikat

  jako OSVČ. Třetího směru se chápe

  nejméně žáků, ale někteří se zamýšlejí

  nad možností založit si firmu na daňo-

  vé účetnictví nebo poradenství. Dobře

  vědí, že jde o běh na delší trať. Ti, kteří

  odcházejí, mají za zády podporu a mo-

  hou začít zkoušet, kam až se dostanou.

  Firemní pozice lídra by mohla být

  uspokojující…

  Stabilním zaměřením družstva je ob-

  chod a poskytování administrativních

  činností pro bankovní sektor. Klient-

  ský servis pro objednané zboží Ergo-

  tep v současnosti realizuje nejen u nás,

  ale také v Polsku a na Slovensku. Er-

  gotep ale myslí také na volnočasové

  a sportovní aktivity osob s tělesným

  postižením. Podporujeme i účast ně-

  kterých mladých sportovců na mezi-

  národních soutěžích. To je v kompe-

  tenci společnosti Ergotep CSR Institut

  – jeho současným ředitelem je jeden

  ze zakladatelů firmy, pan Jiří Hery-

  nek. Má k žákům velmi blízko a je pro

  ně vzorem. Jako by jim ukazoval, co

  může člověk i přes svůj handicap do-

  kázat. A pozice lídra Ergotepu? Zůstat

  jen stát by byla škoda. U nás nenechá-

  váme nové nápady ležet ladem. Mojí

  vizí je komunikovat i na mezinárodní

  bázi, poskytovat praxe a stáže zájem-

  cům z řad OZP i ze zahraničí.

  

  Rozsáhlý sklad,

  ve kterém se

  zpracovávají

  zakázky z e-shopu

  na klíč, nabízí

  k vyzkoušení různé

  pracovní činnosti.

• Strana 14

  REFLEKTOR

  Nevzdělaní a opovrhovaní

  Potkali jsme se během měsíční stá-

  že v České republice, kterou pan

  Muhammed absolvoval pod záštitou

  Člověka v tísni. Na naši schůzku do

  kavárny v centru Prahy dorazil v do-

  provodu tlumočníka z arabštiny, pro-

  tože si nebyl dostatečně jistý svou

  angličtinou. Hubený elegán v dobře

  padnoucím obleku a s téměř pla-

  chým pohledem rozhodně na první

  pohled nedělal dojem plamenného

  bojovníka za lidská práva. Jeho vy-

  stupování bylo navíc velmi uhlazené.

  Příběhy, o nichž začal záhy hovořit,

  už takové rozhodně nebyly.

  „Situace lidí s postižením v Egyptě

  není vůbec lehká,“ říká hned na úvod

  Muhammed Abu Zikrí z Gízy a po-

  kračuje. „Prakticky nikdo kompetent-

  ní se tomuto tématu nevěnuje. Bohu-

  žel to platí i pro ministerstvo, které je

  jakousi obdobou vašeho ministerstva

  práce a sociálních věcí. Celé to začíná

  už bariérovostí úřadů a celého veřej-

  ného prostoru. Pokud existují nějaké

  předpisy, jsou jen na papíře.“

  Egyptská legislativa přitom teore-

  ticky není v oblasti práv lidí s posti-

  žením úplně neorané pole. Zahrnuje

  například právní předpis o zaměst-

  návání, podobný, jaký známe z ČR.

  Operuje s povinnou pětiprocentní

  kvótou pracovníků s postižením.

  Pan Muhammed však přibližuje

  rea litu: „Pokud zaměstnavatelé tuto

  kvótu nedodržují, uhradí směšnou

  pokutu 100 egyptských liber (EGP).

  Platí ji prakticky všichni, protože je

  to nejjednodušší a je to levné. Ně-

  které firmy kvůli daňovým úlevám

  zaměstnávají naoko. Lidé se za drob-

  nou úplatu upíší k fiktivní práci. Jen

  MUHAMMED ABU ZIKRÍ JE MLADÝ

  EGYPTSKÝ PRÁVNÍK. VE SVÉ ZEMI HÁJÍ

  ZÁJMY LIDÍ SPOSTIŽENÍM NEBO

  HIV/AIDS. SÁM MÁ LEHKOU FORMU

  DĚTSKÉ MOZKOVÉ OBRNY, KTERÁ MU

  ZNEHYBNILA JEDNU RUKU. ZVLASTNÍ

  ZKUŠENOSTI PROTO VÍ, JAKÝM

  PŘEKÁŽKÁM A DISKRIMINACI MUSEJÍ

  VJEHO DOMOVINĚ ČELIT LIDÉ, KTEŘÍ

  SE NĚJAK ODLIŠUJÍ.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Na první pohled plachý bojovník

  za práva lidí s postižením v Egyptě

• Strana 15

  pro představu: průměrný důchod je

  v Egyptě přibližně 350 EGP měsíč-

  ně. To vám ve městě nestačí obvykle

  ani na pronájem jednoho pokoje.“

  Důchod je zhruba třetina průměr-

  né egyptské mzdy, přičemž jedna

  místní libra stojí v přepočtu přibližně

  2,75 Kč.

  HORŠÍ POREVOLUČNÍ ČASY

  „Drtivá většina lidí s nějakým posti-

  žením se obrací na charitu nebo pro-

  dává drobnosti na ulici. Řada z nich

  také žebrá. Neexistuje systém ve-

  řejného zdravotního pojištění. Toho

  se dočkají jen někteří zaměstnanci

  a jen u některých zaměstnavatelů.

  Když někdo potřebuje péči, musí si

  ji hradit sám,“ popisuje neradostnou

  situaci mladý právník. Podle jeho

  slov se navíc situace ještě zhoršila

  po revolučním roce 2011. A to i v ji-

  ných oblastech.

  „Dříve existovalo vcelku dost ma-

  lých charitativních organizací. Byť

  měly od státu jen symbolickou pod-

  poru a jejich pomoc zdaleka nedo-

  kázala pokrýt potřeby společnosti,

  bylo to alespoň něco. Dnes se jejich

  počet výrazně zredukoval. Žijí to-

  tiž hlavně ze sbírek v rámci mešit

  či kostelů. Věřící charitu podporu-

  jí, je to jeden z pilířů islámu. Jenže

  po revoluci došlo k výrazné změ-

  ně. Spolupráce s organizovanou ví-

  rou začala vzbuzovat podezření na

  kontakty s Muslimským bratrstvem

  (jedno z největších islámských hnu-

  tí se znaky panislamismu a islám-

  ského fundamentalismu, vzniklo

  v Egyptě už v roce 1928 – pozn. re-

  dakce). Odklon od podpory věřících

  je však často pro takové neziskové

  organizace likvidační,“ analyzuje

  situaci Muhammed Abu Zikrí. Klí-

  čovou roli v péči o lidi s postižením

  proto hrají jejich rodiny, které jsou

  však většinou samy velmi chudé.

  PŘEDSUDKY ADISKRIMINACE

  Kromě nevalného zájmu ze strany

  státu narážejí v běžném životě lidé

  s postižením také na řadu předsudků

  a hluboce zakořeněných stereotypů.

  „Já zastupuji i lidi nakažené virem

  HIV. To u nás ale představuje velký

  problém. Společnost je má za hříš-

  níky a v podstatě převládá názor –

  dobře jim tak. Domoci se nějakých

  práv je velmi obtížné,“ stýská si pan

  Muhammed.

  Situace lidí s fyzickým, smyslovým

  či mentálním postižením není o moc

  lepší. „Před několika lety se stalo, že

  hluchoněmý člověk přišel na poho-

  tovost s nějakou akutní záležitostí,

  ale než dokázali zajistit překladatele,

  tak ten dotyčný zemřel. Dodnes se

  ale situace zásadně nezměnila. Jindy

  zase nevidomý muž čelil obvinění,

  že po někom střílel… Nebo další pří-

  pad: Policie chtěla legitimovat muže

  s mentálním postižením. Ten ne-

  chápal, co se děje. Policisté to vzali

  jako provokaci a muže mučili tak,

  že skončil v nemocnici. Aktuálně to

  řeší státní zastupitelství, které tvrdí,

  že šlo o individuální selhání jednot-

  livců,“ nastiňuje pan Muhammed ně-

  které kauzy. V jejich výčtu by se dalo

  dlouze pokračovat.

  „Neslyšící člověk u nás například

  nesmí studovat na univerzitě. Sice to

  nezakazuje zákon, ale směrnice školy

  ano. Jednomu ohluchlému člověku,

  který svůj handicap zapřel a uměl

  bezchybně odezírat, se podařilo vy-

  studovat. To ale byla bezprecedentní

  výjimka. Nepřijali ani hluchého novi-

  náře s letitou praxí, který si chtěl do-

  plnit žurnalistické vzdělání,“ líčí těžké

  poměry pan Muhammed. On sám prý

  během svého studia kvůli handicapu

  trpěl jen trochu, a to především psy-

  chicky. Jeho postižení je pouze leh-

  ké, nijak ho ve studiu neomezovalo,

  a přesto se setkával s nepřiměřenou

  lítostí. I proto se rozhodl hájit práva

  lidí s postižením. A ti kvitují s povdě-

  kem, že je zastupuje jejich člověk,

  který jim, podle jejich názoru, díky

  svému handicapu lépe rozumí.

  Pro egyptskou společnost je podle

  pana Muhammeda každá odchylka

  od normálu provokativní. Zejména

  mentální postižení vzbuzuje vý-

  směch a opovržení. To platí na úrovni

  anonymního setkání. Naopak vztah

  komunity k takovému člověku ve

  vlastních řadách je paradoxně velmi

  vřelý. Je vnímán jako požehnání od

  Boha, který jim tak dává nahlédnout,

  jaké oni sami mají štěstí, když jsou

  v pořádku. O svého známého s men-

  tálním postižením hezky pečují a na

  potkání ho často pohladí.

  ZAHRANIČNÍ INSPIRACE?

  Muhammed Abu Zikrí dnes pracu-

  je pro organizaci, kterou podporu-

  je americká nezisková organizace

  National Endowment for Democracy

  (NED). Podpora z její strany je však

  tak trochu tajná – z bezpečnostních

  důvodů nesmějí zahraniční subjek-

  ty subvencovat egyptské organizace

  oficiálně.

  Byť má pan Muhammed minimální

  fyzický handicap, i on sám se v osob-

  ním životě setkal s předsudky. Kdysi

  byl zasnouben s dívkou bez postižení,

  jejíž matce jeho ochrnutá ruka vadila.

  Před časem se oženil s jinou ženou.

  Má podobně lehké postižení jako on,

  pracuje jako učitelka a její rodina

  vztahu přeje. Paradoxně to byla vlast-

  ní rodina pana Muhammeda, jež měla

  k partnerčinu postižení výhrady!

  Z České republiky si pan Muham-

  med odváží řadu dojmů a inspira-

  cí. „Máte velkou výhodu v přístupu

  ke vzdělání i pro lidi s postižením.

  U nás jsou často nevzdělaní. To mi-

  nimum specializovaných škol, které

  v Egyptě máme, je na velmi nízké

  úrovni. A doslova mne tu dojaly dvě

  situace. Poprvé to bylo, když jsem vi-

  děl na ulici, jak vodicí psi pomáhají

  nevidomým. To je u nás z kulturních

  důvodů nemyslitelné. Pes je považo-

  ván za špinavé zvíře, které by nikdo

  nepustil třeba do metra. Druhý mo-

  ment byl pak ještě silnější. To když

  jsem v tramvaji viděl maminku se

  synem, který měl Downův syndrom.

  Normálně si povídali a lidé kolem

  tomu nevěnovali žádnou pozornost.

  Byla to pro ně přirozená situace, žád-

  né úšklebky a ukazování prstem. To

  na mě udělalo velký dojem,“ uzavírá

  Muhammed Abu Zikrí.

  

  Drtivá většina lidí s nějakým

  postižením se obrací na charitu

  nebo prodává drobnosti

  na ulici. Řada z nich také žebrá.

  Neexistuje systém veřejného

  zdravotního pojištění.

  15

• Strana 16

  ŽIVOT

  Otevřená

  OKNA

  Vkuchyni na

  evangelické faře

  vJindřichově Hradci se

  ještě před Listopadem

  každý pátek scházely

  maminky malých dětí

  srůzným postižením.

  Farářova manželka

  Drahomíra Blažková

  tu pořádala vlastně

  nelegální setkání lidí,

  kteří jinde podporu

  apomoc najít nemohli.

  Dnes říká: „Ještě dlouho

  potom, už vnových

  politických poměrech,

  jsem se uúředníků

  běžně setkávala

  soznačením TO.

  Opravdu, věta – dejte TO

  do ústavu – zaznívala

  docela nahlas.“

  tolíků byla dobře známá a zamítavý

  posudek byl tehdy napsán předem.

  Tak zkusila speciální pedagogiku,

  úspěšně absolvovala, a aby utekla

  normalizačním kádrovákům, šla učit

  do Prahy. A potkala sympatického

  kluka, jenomže on byl studentem

  evangelické teologie. To se nemohlo

  líbit ani jedné z rodin. Jenomže lás-

  ka zvítězila, a když byl evangelický

  farář povolán do sboru v Jindřicho-

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Studentka olomouckého gymnázia

  chtěla nejprve pokračovat v rodinné

  tradici studiem přírodních věd. Pak

  přišla smutná chvíle – těžký úraz

  bratra a jeho dlouhodobé fyzické

  i psychické potíže. Půjdu na psy-

  chologii! Předsevzetí tehdy docela

  bláhové – rodina praktikujících ka-

• Strana 17

  17

  vě Hradci, jeho žena šla pochopitel-

  ně s ním. A tak se ke zkušenostem

  učitelky zvláštní školy přidala nová

  skutečnost – psychoterapeutický

  výcvik a hlubší porozumění proble-

  matice rodin, které pečovaly o dítě

  s postižením.

  V místě, kde žila, tehdy žádné mo-

  derní služby a pomoc lidem s posti-

  žením nebyly a rodiny se urputně

  bránily ústavní péči. Paní Drahomíra

  se začala ptát i sama sebe – proč?

  A s použitím svých odborných zna-

  lostí tak vlastně založila rodičovskou

  skupinu, která už opustila faru a sou-

  středila se na hledání účinné pomoci.

  „Bylo to v době, kdy školství neznalo

  pojem integrace, natož inkluze. Před

  námi byly čtyři děti na vozíku, kro-

  mě jednoho všechny s výbornou in-

  teligencí. Školství jim ale nenabízelo

  nic. Naprosto neformálně jsme hle-

  daly cesty k ředitelům škol, aby dali

  těmto žáčkům šanci. A opět zazní-

  valo – dejte TO do ústavu! Neustou-

  pily jsme a bez zákonů, vyhlášek,

  nařízení a zvláštních fondů začaly

  děti chodit do běžných škol.“ A došlo

  také k založení neziskové organizace

  Otevřená OKNA, která děti a jejich

  rodiny doprovázela na cestě k plno-

  hodnotnému životu.

  Dnes poskytují chráněné bydlení,

  chráněné dílny, sociálně-terapeu-

  tické dílny, poradenství, zaměstnání

  pro lidi s postižením a mnoho dal-

  ších, především dobrovolnických

  aktivit. Už mají mimořádné renomé,

  ale v roce 2003 – na začátku? Za-

  kladatelka už hodně věděla o lidech

  s postižením. Ale co mohla vědět

  o úřadování kolem takové organi-

  zace? O hlášeních, pokynech, před-

  pisech, účetnictví nebo posudcích?

  V šicí dílně, ale i na ostatních pracovištích

  se povoluje jen jedna kvalita. Prvotřídní.

  Titul manažer

  prodeje tu není

  formální. Umí

  obchod dobře

  rozjíždět…

  Před námi byly čtyři

  děti na vozíku, kromě

  jednoho všechny

  s výbornou inteligencí.

  Školství jim ale

  nenabízelo nic.

• Strana 18

  Co jsou

  Otevřená OKNA

  Nezisková organizace vJindřichově

  Hradci. Název je vlastně zkratkou

  aobsahuje hodnoty, které se

  organizace snaží naplňovat – jsou

  to Otevřenost, Komunikace, Naděje,

  Aktivita.

  OKNA zaměstnávají lidi spostižením

  vChráněných dílnách Okénko. Nabízí

  sociální služby – chráněné bydlení

  asociálně-terapeutické dílny.

  Mají dobrovolnický program Pět P pro

  volnočasové aktivity aSportovní klub

  Kapři pro sportovní aktivity, vedle

  toho další dobrovolnické programy.

  Umějí poradit lidem spostižením

  ajejich rodinám. Umějí vyhledat

  odborníky, kteří pomohou. Dávají

  prostor dobrovolníkům. Pořádají

  množství osvětových, kulturních

  asportovních akcí. Spolupracují

  sdalšími organizacemi aprovozují

  prodejní galerii Okénko.

  www.okenko.eu

  V čem jí mohl pomoci manžel, dnes

  už vojenský kaplan v Praze? Mimo-

  chodem – mají spolu čtyři děti a dří-

  vější věroučné spory pomalu zavál

  čas. Štěstím pro všechny zúčastněné

  bylo, že v překrásném Jindřichově

  Hradci shodou okolností vznikla Fa-

  kulta managementu pražské Vysoké

  školy ekonomické.

  FAKULTA NEJEN VZDĚLÁVACÍ

  Akademické pracoviště je vždy ozdo-

  bou menšího města. Ale tady se spoji-

  ly síly k užitečnějším než jen prestiž-

  ním projektům.

  Jaroslava Sedláková učila na fakul-

  tě sociální politiku a přinesla do Ote-

  vřených OKEN velmi cenný poklad

  – odborný manažerský pohled. Dnes

  je nejen předsedkyní správní rady,

  ale především zdrojem racionálního,

  chcete-li trochu podnikatelského pří-

  stupu. Tak přitáhla k aktivitě i studen-

  ty. A byli dost překvapení. Mladí lidé

  cílevědomě mířící do manažerských

  funkcí, a tedy k co nejvyšším pracov-

  ním výkonům, se ocitli ve světě posti-

  žení, soucitu, solidarity. Tady se neměří

  v procentech, dolarech a tunách. Tady

  je ziskem vděčný pohled, klidný pocit,

  bezpečí… „Ale pro nás,“ zdůrazňuje ře-

  ditelka, „jsou velkým přínosem. Umějí

  k čemu ty podklady opravdu slouží.

  Příčinu vidí ve strachu, který na sebe

  bere různé podoby. Například ze sa-

  mostatného jednání lidí, kteří mají

  klienty sociálních služeb přímo před

  sebou. „Místo abychom žili s klienty,

  vyplňujeme papíry, které mají zřej-

  mě jediný cíl – alibi. Popisujeme do-

  podrobna, jak se to či ono má dělat,

  ke každé hlouposti musí být manuál.

  Naše dovednosti a pozitivní vztah ke

  klientům nejsou vlastně hlavní, hlav-

  ní je, zda je umíme zapsat do správ-

  ných kolonek. Byly doby, kdy jsem za

  večer vyplnila grant, ještě v noci ho

  poslala a ráno mě z kraje pochválili.

  Dnes děláme grant několik dní a jen

  příloh jsou desítky…“

  Kdysi vedla neziskovku při práci

  ředitelky mateřské školy, dnes aby

  pomalu měla zástupce, a ten pak ještě

  svého zástupce. Snad až dnešní stu-

  denti managementu jednou vstoupí

  do ministerských kanceláří, uleví se

  i sociálním službám. Zatím se dá jen

  pokračovat v osvědčené praxi – jako

  už tenkrát na faře – i dnes chodit

  s otevřenýma očima a otevírat vidi-

  telná i neviditelná okna, aby do světa

  potřebných lidí vstupovalo co nejví-

  ce čerstvého vzduchu solidarity, po-

  moci a humanity.

  

  si dobře poradit s časem. Ctí hodnotu

  pevně dohodnutých termínů. Učí nás

  trhu práce i otevřeného trhu pro naše

  výrobky. Za léta vzájemné spolupráce

  už Okny prošly desítky praktikantů

  i dobrovolníků. A já věřím, že v nich

  zůstal alespoň kousek zkušenosti, že

  svět není jen o výkonech, konkurenci

  a tvrdých jednáních…“

  Spolupráce s vysokou školou po-

  tvrdila ředitelce Blažkové také další

  neradostné poznání: Systém sociál-

  ních služeb je u nás řízen byrokratic-

  ky, vyžaduje obrovské množství kaž-

  dodenní administrativy a nikdo neví,

  V chráněném

  bydlení se také

  plánuje.

  Paní ředitelka je nezastavitelná. Už dlouho...

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

• Strana 19

  Předplaťte si

  časopis můžeš

  Výhodné

  předplatné

  nadva roky

  za380 Kč!

  Pokud si předplatíte

  Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu

  předplatnému 100 Kč

  a proti volnému

  prodeji 280 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince

  800 300 302

  ON-LINE: na adrese:

  http://www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese:

  Česká pošta, s. p.

  oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

  www.apicz.com

  API CZ s.r.o. | Slapy 136 | CZ-391 76 Slapy u Tábora

  T: +420 606 070 992 | E: info@apicz.com

  Automobily

  bez bariér.

  — Ruční ovládání pedálů

  — B

  ezbariérová vozidla

  —

  Úpravy sedadel

  —

  Nakládání invalidního vozíku

  —

  Ostatní individuální úpravy

• Strana 20

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ

  Text: MARTIN KOPEČEK

  Foto: AUTOR

  Jediný, kdo nic nedrží na klíně, je

  řidič, ostatní se těsnají v pevném ob-

  klíčení rybářskými pruty a háčky.

  V Rostocku se naloďujeme na trajekt

  jako poslední. Z Trelleborgu už je to

  po parádních švédských silnicích jen

  pár hodin cesty, a tak konečně v po-

  ledne zastavujeme u chaty na pobře-

  ží. Kolem nás je jen čistá příroda. Je-

  den ostrůvek vedle druhého. Občas

  kouká z vody velký kámen, občas

  nad vodu vystupují rákosová pole.

  Chatku máme typicky švédskou.

  Dřevostavba přímo na břehu moře,

  jen sauna chybí. Klíč vyndáváme

  z květináče podle instrukcí na dve-

  řích. Z terasy nad vodou nahazuji

  první nástrahu mezi kameny u bře-

  hu. První dvě otočky kličkou na-

  vijáku, krátké poškubnutí. Vzápětí

  přichází razantní záběr a já na prv-

  ní nához zdolávám krásnou místní

  královnu. „To nám to pěkně začíná,“

  volám do chaty a už se i zbytek gam-

  blerů hrne s pruty ven. Startují závo-

  dy jako každý rok a já jsem je evi-

  dentně nadopoval adrenalinem.

  SVOBODA NA VLNÁCH

  Nafukujeme člun. Druhá parta má

  pronajatou loďku, usazujeme moto-

  ry a vyjíždíme na vodu. Cítím se svo-

  bodně a soběstačně, člun mi vyna-

  hrazuje nemožné chytání ze břehu.

  Mohu si zajet, kam potřebuji. Vybírá-

  me jednu z mnoha zátok a prochytá-

  váme ta nejlepší místa. Ryby berou! Je

  Švédsko, ráj predátorů

  Nastal den D a my vyrážíme autem

  směrem ke švédskému království.

  Cílem je nádherná příroda a samozřejmě

  kapitální úlovky místních rybích predátorů.

  začátek května, teplota kolem 10 °C

  a krajina zde se začíná probouzet.

  Člunem brázdíme další a další

  hektary nekonečné vodní plochy.

  Proplétáme se úzkými rákosovými

  kanály, potkáváme několik hnízdí-

  cích labutí a nad hlavami nám pře-

  létávají divoké husy. Záhy narážíme

  na hejna krásně zbarvených a bojov-

  ných okounů. Slunko pomalu zapa-

  dá a prolovujeme nejslibnější místa,

  která mám zmapovaná. Používáme

  pouze umělé nástrahy ve tvaru ry-

  biček, nejrůznější třpytky a umělé

  gumové napodobeniny všeho mož-

  ného i nemožného. Poslední hodinu

  prvního dne máme záběry na každý

  třetí nához.

  Blíží se noc a zanecháváme lodi

  v jedné vzdálenější zátoce. První par-

  ta jde pro auto. Sedíme a pozorujeme

  noční dění okolo nás. Vše se dává do

  pohybu. Není nouze o pobíhající liš-

  ky nebo stádo jelenů. V dálce slyším

  houkat noční ptáky, občas něco ve

  vodě zašplouchá. V hlavě mi hraje

  až éterická hudba, cítím se nádherně

  osvobozený od všech neduhů a pro-

  blémů. Ticho náhle přerušuje jen při-

  jíždějící odvoz. K večeři je samozřej-

  mě štika se slaninkou, jak jinak. Chata

  krásně voní a my probíráme dnešní

  lov při sklenici českého piva a parád-

  ně připravené pochoutky.

  VODA VE ČLUNU

  Po několika dnech odehrávajících se

  v podobném duchu vybíráme místa,

  kde jsme ještě nikdy nechytali. Prší

  a začíná hodně foukat. Vlny se za-

  čínají nebezpečně zvedat. Jsme na

  otevřené vodě a poryvy nás ženou

  na skalnaté pobřeží. Když se houpe-

  me mezi skoro metrovými vlnami,

  druhá loď zastavuje. Vysadil motor.

  Držím naši loď dostatečně daleko od

  pevniny. Nemůžeme jim v tu chvíli

  pomoci. Příboj je silný a žene je to

  na skálu. Oba nešťastníci nakonec

  bezpečně zaparkují u břehu. Po půl

  Na vodě

  i s pevnou

  půdou pod koly -

  rybařit

  na severu

  je zkrátka

  dobrodružství!

• Strana 21

  hodině, již dobře rozhádaným, se jim

  podaří dostrkat loď na mělčinu.

  Spřádáme plány, co dál. Sláva! Ra-

  dek nečekaně nahazuje motor. Vzdá-

  váme raději souboj s místními živly

  a vracíme se pomalu zpátky do zátok.

  Vlny bičují loď tak, že mám co dělat

  ji kormidlovat. Voda se valí přes bok,

  každou chvíli nějaká podvodní skála.

  Pokus o střídání vyčerpaného kormi-

  delníka se u parťáka nesetkal s klad-

  nou odezvou. Prý jestli se utopíme,

  alespoň bude mít komu nadávat.

  Nakonec se podaří dostat lodi do

  závětří a čekáme, až se bouře přeže-

  ne. Chytáme dál. Jednu menší štiku

  nemohu odháčkovat. Pomáhám si

  druhou rukou, když náhle… jakoby

  nic mi z ruky čouhá pěticentimetro-

  vý trojháček. Na jednom trojháčku

  visí dvoukilová ryba, na druhém já.

  Paráda! Krev neteče, taková je zima.

  Díky protihrotu nejde háček vyndat.

  „Musí skrz,“ zahlásím a háček pro-

  šívám kůží pár centimetrů vedle.

  Ostrý hrot nechce projít ven. Až do

  té doby jsem nevěděl, jak je kůže

  nepoddajná. Parťák se naštěstí mo-

  bilizuje a pomáhá mi. Štípu protihrot

  a konečně se osvobozuji.

  SOUBOJ SMONSTREM

  Probouzím se do krásného slunné-

  ho rána. Popíjím kávu na verandě

  a přemýšlím, jaké by to bylo zde žít,

  daleko od všech starostí a pracovní-

  ho shonu. I ostatní se budí, snídáme

  a přemisťujeme se do dlouhé zátoky

  asi 30 kilometrů od naší chalupy. Po

  delším výběru místa můžeme spustit

  lodě. Dlouhé večerní hledání v mapě

  se vyplácí. Konečně chytáme první

  ryby kolem metru. Útočí ve změti

  potopených stromů a klád, ale nedá-

  váme jim moc šancí.

  Najednou rána do parťákova prutu

  a já jen nevěřícně sleduji souboj člo-

  věka a monstra. Ryba si bere první

  metry přes utažený naviják. Šňůra

  šustí mezi očky. Konečně se ryba za-

  stavuje na nějakých třicet metrů od

  lodi. Výskok! Třepe hlavou. Rázem

  mizí zase do hloubky. Tah neustá-

  vá. Je to jako udržet tyranosaura na

  vodítku. Dobrá čtvrthodinka je pryč.

  Pomalu se na člunu dostáváme do

  její blízkosti. Další výpad do hlubin!

  Poprvé ji zahlédneme a tuhne nám

  krev v žilách. Příšera se nevzdává.

  Zanořuji podběrák. Poslední oka-

  mžiky souboje. Ruce se nám třesou.

  „Je tam! Je v síti!” Sám ji nemohu

  dostat do lodě. Společnými silami

  ji zbavujeme nástrahy. Měří 109,

  ne! 110 cm! Váhu odhadujeme na

  15 kilo, je to obrovský válec. Má

  nádhernou zelenožlutou barvu plnou

  světlých skvrn. Takovou rybu jsem

  chytil i já na předchozích výpravách,

  ale tahle snad spolkla náklaďák. Fotí-

  me, pořizujeme video, přijíždí se po-

  dívat i druhá loď a všichni závistivě

  pozorujeme Tomáše a jeho kapitální

  úlovek. Je čas vše šťastně ukončit.

  Poslední zajásání. Ryba zamává oca-

  sem na vodní hladině a končí zpět ve

  svém štičím království.

  Nakonec nás v počtu ulovených

  ryb druhá posádka poráží, ale přece

  nikomu z nás o konečné výsledky

  tak moc nejde. Pro ně to totiž nedě-

  láme.

  

  Na co si dát pozor

  Objednat trajekt spoznámkou ovozíku – vyčlení

  vám parkovací stání vedle výtahu (pohyb na lodi je

  bezproblémový). Přepravní loď je obecně lepší než dánské

  mosty, je zde prostor na odpočinek po dlouhé cestě autem.

  Výběr vhodné chaty udělejte sdostatečným předstihem –

  zeptejte se na šířku dveří, dostupnost toalety apostele.

  Loď se dá většinou zapůjčit současně schatou – čluny

  nejsou velké anasednout vám bude muset někdo pomoci.

  Pokud máte zpevňující korzet, určitě ho nenechte doma! Kdo

  se neudrží vsedu bez podpěry, bude se muset obrátit na

  některého místního průvodce svelkou lodí, kde se dá sedět

  ina vozíku, případně do lodě upevnit sedačku sopěrkou

  zdomova.

  Cenově se výprava jedním větším autem očtyřech

  lidech do střední části Švédska se zpátečníjízdenkou na

  trajekt,týdenním ubytováním včetně dvou lodí bez motoru,

  povolením krybolovu ajídlem dá pořídit do  tisíc korun na

  osobu. Pokud budete kempovat, dají se tím celkové náklady

  hodně snížit.

  Nepřeceňujte své síly ana vodu jen sezáchrannou vestou!

  Další praktické informace můžete získat například na

  webových stránkách www.rybolov-svedsko.cz

  21

• Strana 22

  ŽIVOT / TECHNOLOGIE

  MOMENTKY ZDOVOLENÝCH AVÝLETŮ,

  NOVOROZEŇÁTKA, ROZTOMILÁ ŠTĚŇÁTKA,

  ÚSPĚŠNĚ UVAŘENÁ VEČEŘE. KOLIK JSTE DNES

  VIDĚLI FOTEK NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH? JEN NA

  TU NEJVĚTŠÍ JICH UŽIVATELÉ NAHRAJÍ DENNĚ

  VPRŮMĚRU DVĚ MILIARDY. JENŽE POKUD

  MÁTE VADU ZRAKU, JSTE OVŠECHNY ZÁŽITKY

  SVÝCH PŘÁTEL OCHUZENI. NEBO NE?

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: FACEBOOK

  V dubnu letošního roku oznámila so-

  ciální síť Facebook spuštění novinky:

  Automatic Alt Description, volně pře-

  loženo automatická popisná funkce.

  K obrázkům na uživatelově zdi přibu-

  de malé okénko, ve kterém je něko-

  lika klíčovými slovy popsáno, co na

  obrázku vlastně je. Když tedy někdo

  vystaví fotku z procházky do přírody,

  popisná funkce vypíše, že na obrázku

  je slunce, zelené stromy, blankytná

  obloha a dva smějící se lidé.

  Lidé s postižením zraku často vy-

  užívají ke „čtení“ a navigaci v počíta-

  či i mobilních zařízeních tzv. čtečky

  obrazovky, software v podobě hla-

  su, který je naviguje po jednotlivých

  prvcích webové stránky nebo apli-

  kace, případně předčítá jejich obsah.

  Na Facebooku to funguje obdobně:

  softwarový navigátor se pohybuje po

  jednotlivých prvcích a zároveň čte to,

  co uživatelé píší. Statuty jsou ale často

  spojeny s fotografií a jako samostatný

  text mají matoucí vypovídající hod-

  notu. Například: „Dnes se to skutečně

  povedlo… :-)“ může být jak nad fotkou

  z cyklovýletu na Šumavu, tak nad

  hezky aranžovaným talířem s kouří-

  cí se večeří. Automatizovaná popisná

  Nevídaný Facebook

  a ti druzí

  funkce pak na obrázku rozliší lidi,

  kola a stromy od lososového steaku

  a obrázek se v představivosti uživate-

  le doplní tak, jak bylo zamýšleno.

  POZNAT, CO VIDÍM

  Na vývoji funkce automatického po-

  pisu pracovalo specializované od-

  dělení Facebooku zaměřené na pří-

  stupnost, tedy boření bariér. V týmu

  pracuje i Matt King, nevidomý inže-

  nýr a už od osmdesátých let minu-

  lého století aktivista za přístupnější

  výpočetní techniku. Jak sám ilustru-

  je, situace okolo počítačů se pro lidi

  s vadou zraku ohromně zlepšila.

  Text dnes nepředstavuje pro běžné-

  ho nevidomého uživatele žádný pro-

  blém ani v chytrém telefonu; myslí

  na ně programátoři webových strá-

  nek i uživatelského prostředí. Trend

  je ale k nevidomým přesto nepřívě-

  tivý – počet fotek a videí se zvyšuje

  geometricky a komunikace se začí-

  ná odehrávat převážně vizuálně.

  Sociální sítě přitom vnímají, že jde

  o skutečný problém pro nezanedba-

  telnou skupinu lidí. Zpřístupnit obráz-

  ky nevidomým se nedávno pokusila

  také sociální síť Twitter: umožnila uži-

  vatelům, kteří obrázek vkládají, na-

  psat vedle základního sdělení i bonu-

  sový popis, co se na obrázku nachází

  nebo odehrává. Někdo napsal jen

  několik klíčových hesel, jiní zúročili své básnické nadá-

  ní; uživatelů, kteří tak dobrovolně učiní, je ale minimum.

  Není se čemu divit, jde o práci navíc, která ve zrychlené

  a zkratkovité realitě sociálních sítí nemá příliš místa.

  V tak obrovských číslech, v jakých se Facebook po-

  hybuje, je nemyslitelné řešit popisování obrázků ručně,

  a proto inženýři pustili ke slovu umělou inteligenci a počí-

  tačové rozpoznávání vizuálního obsahu. Rok od roku jsou

  v tom počítače lepší a lepší, bohužel chybovost je přesto

  poměrně velká. Google by mohl vyprávět – po loňském

  skandálu, kdy automatizované rozpoznávání obsahu

  označilo dva přátele tmavé pleti jako gorily, se její inženýři

  ocitli na pranýři.

  Situace okolo počítačů se pro lidi

  s vadou zraku ohromně zlepšila.

  Text dnes nepředstavuje pro běžného

  nevidomého uživatele žádný problém

  ani v chytrém telefonu.

  Kdo ve Facebooku

  boří bariéry?

  Zleva Matt King,

  vedoucí týmu

  Je Wieland

  a Shaomei Wu.

• Strana 23

  23

  Facebook si limity počítačového

  rozpoznávání obsahu uvědomuje,

  jeho systém proto pracuje s hranicí

  pravděpodobnosti. V základním na-

  stavení je automatizovaný popisek

  zveřejněn, jen pokud si je počítač

  alespoň na 80 procent jistý tím, na

  co se dívá. I to je ale podle inženýrů

  ze zmíněného týmu poměrně málo,

  pokud se jedná o citlivé případy,

  jako je například rozpoznání rasy.

  Pokud si tedy stroj není jistý, raději

  popisek nevystaví. „Někdy je žádná

  informace lepší než špatná infor-

  mace,“ dodává k tomu vedoucí týmu

  Je Wieland pro on-line magazín

  The Verge.

  INTERNET VNOVÉM?

  Projekt je samozřejmě na samém

  počátku, aktuálně je dostupný jen

  v anglickém jazyce a jen pro uživa-

  tele mobilního operačního systému

  iOS (funkce by měla být brzy k dis-

  pozici také uživatelům chytrých tele-

  fonů s Androidem).

  Počítače Facebooku dnes umějí na

  obrázku poznat pizzu; že je to salá-

  mová s feferonkami, se teprve musí

  naučit. Server BBC přinesl informa-

  ci, že novinka aktuálně rozpozná na

  osmdesát různých objektů v katego-

  riích jako doprava, prostředí, sport,

  jídlo nebo vzhled. Identifikuje na-

  příklad auto, loď, letadlo, kolo, hory,

  stromy, plavecký bazén, ale i úsměv,

  sluneční brýle, boty nebo dětskou

  tvář. Čím více obrázků rozpozná

  stroj dobře, tím více se zvyšuje prav-

  děpodobnost, že se příště nesplete.

  Počítačové rozpoznávání má

  obecně své mouchy, některé větší

  než jiné – stroj se logicky neorientuje

  ve složité spleti sociálních zvyklostí.

  Pokud se však na podobné snahy

  nebudeme dívat příliš přísně, systém

  jednoznačně přináší výhody: Člově-

  ku vidoucímu musí nutně připadat

  nedokonalý, možná i místy směšně

  hloupý, avšak i pár dobře mířených

  klíčových slov může kompletně

  změnit zážitek zrakově postižených

  uživatelů internetu. To potvrzu-

  jí i první zkušenosti: „Pár slov stačí,

  abych se cítila součástí okamžiku,“

  shrnuje i dojmy ostatních nevidomá

  mladá žena ve videu, které Facebook

  o novince natočil.

  Vývojový tým už pracuje na dal-

  ších funkcích. Pokud vše půjde

  dobře, mohli by se nevidomí uživate-

  lé Facebooku, a možná i dalších soci-

  álních sítí, brzy dočkat i rozpoznává-

  ní objektů ve videích nebo rozhovoru

  s umělou inteligencí. Bude možné

  zeptat se jí například na jména lidí

  na fotkách. Rozeznání obličejů a při-

  řazení ke jménům v seznamu přátel

  by mělo být časem automatizované.

  Matt King takovou funkci, a vlastně

  i celou snahu svého týmu, navzdory

  kritickým hlasům a obavám o sou-

  kromí, vnímá jako férové vyrovnání

  příležitostí: „Zpřístupní se nám něco,

  co už vlastně běžně funguje, infor-

  mace, která je jinak dostupná všem,“

  shrnuje nevidomý inženýr pro brit-

  skou BBC.

  

  „Obrázek může

  obsahovat:

  dva lidé, smějící

  se, sluneční brýle,

  obloha, příroda,

  voda“.

  Počítač se učí,

  na co se vlastně

  dívá.

• Strana 24

  ŽIVOT / AUTO MOTO

  Text: PETR BUČEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Veronika a Tereza jsou dvacetiletá

  dvojčata z České Třebové. Po naroze-

  ní prodělaly mozkovou obrnu, od té

  doby jsou mentálně i tělesně postiže-

  né. Auto je pro ně veledůležitým po-

  mocníkem. Každý den je matka nebo

  její manžel vozí do školy z Třebové do

  Ústí nad Orlicí. Kromě toho je čekají

  pravidelné návštěvy u lékařů, autem

  ale rodina vyráží i ve volném čase.

  Třeba na sjíždění řek na raftu. Ročně

  najedou asi 15 tisíc kilometrů.

  Jejich starý Volkswagen Transpor-

  ter už rodině nevyhovoval. Přibývalo

  závad, ale hlavně už Fajtovi moc ne-

  zvládali vysouvat dvojčata po zadní

  rampě do auta. „Holky váží 55 kilo,

  já už jsem na ně slabá,“ říká jejich

  matka Jitka Fajtová. Loni v říjnu se

  pustila do více než půlročního pro-

  cesu zařizování.

  Dvojčata

  už jezdí

  vnovém autě

  Nové auto si nejdříve

  prohlížely trochu

  snedůvěrou, ale se svým

  typickým úsměvem

  na tváři. Když nasedly,

  autem začala brzy znít

  hudba. To už starost

  ozábavu holek převzal

  do svých rukou jejich

  mladší bratr Denis.

  Rodina potřebovala auto s velkým

  prostorem. Volba nakonec padla na

  Volkswagen Multivan. Dvojčata pro

  sebe zaberou druhou řadu sedadel,

  jedenáctiletý syn bude cestovat ve

  třetí řadě. Za ním skoro celý zbýva-

  jící kufr pohltí vozíky nebo speciální

  podvozky pro nová sedadla. Zadní

  sklopné trojsedadlo použijí i jiným

  praktickým způsobem: děvčatům

  je někdy na cestách nutné vyměnit

  pleny. Na auto za milion korun měla

  rodina z České Třebové něco naspo-

  řeno, přidali peníze za prodej staré-

  ho transportera a na zbytek sháněli

  prostředky u sponzorů a dárců.

  Příběh handicapovaných dvojčat

  se loni na podzim objevil i na strán-

  kách internetového portálu iDNES.

  cz, který pro ně spolu s Kontem

  Bariéry a Nadací Agrofert vyhlá-

  sil mezi čtenáři sbírku. Ti přispěli

  částkou 276 385 korun, na speci-

  álním podúčtu se sešlo asi sto tisíc

  korun. Další zařizování pro Jitku

  Fajtovou představovalo jednání

  s úřady. Stát v rámci příspěvku při-

  dal na nové auto handicapovaným

  dvojčatům 400 tisíc korun, a navíc

  jako všem, kteří tento příspěvek

  čerpají, vrátil i Fajtovým DPH z po-

  řizovací částky.

  Když byly peníze pohromadě, při-

  šel čas na výběr vhodné úpravy auta.

  U kamarádky ze Svitav, která má také

  postižené děti, si Jitka Fajtová všimla

  Veronika

  a Tereza poprvé

  v novém autě

• Strana 25

  Luxus

  na dovolené

  Škoda 100 L, převrtaná na stode-

  sítku, supí po jadranské magistrále.

  Sedím vzadu, tehdy šestiletý kluk,

  a ze všech stran jsem obložený:

  vlevo plynový vařič, propanbuta-

  nová bomba, nafukovací lehátka,

  taška se zavařeným jídlem. Zprava

  mám campingové židle, štangle

  turisťáku a spacáky.

  Mačkám plyšového medvěda

  a jsem na maďarských hranicích

  důležitý, poněvadž vím, že má

  v bříšku zašitých pár šilinků a ma-

  rek. Příslib devizový zase nevyšel.

  Jedeme na takzvanou výjezdní

  doložku na Hvar, do kempu bez

  elektriky, ale s mořem, o kterém se

  mi už půl roku zdá. Nikoho tehdy

  nenapadlo, že je v létě vedro, takže

  klimatizace byla asi jen na letištích.

  A airbagy? To byla asi ta nafukova-

  cí lehátka z prioru nebo potápěčské

  ploutve z Pragoimpa. Nedáv-

  no jsem o tom zrovna přemítal,

  zatímco jsem ležel vzadu na letišti

  v obytném superautě.

  Kluci hráli u stolu mariáš, pili jsme

  plzeň, a při tom všem jsme jeli furt

  130 km/h. Cestování zluxusnělo.

  Vevnitř je lednice, kuchyně, toaleta,

  venku elektrická pergola.

  Vybavenost aut je teď milosrdná

  i pro cestování imobilních. Jenom

  se všechny ty vymoženosti musí

  vyzkoušet. Onehdy na rybářské

  výpravě jsem se chtěl blýsknout

  vychlazenými pivy z autoled-

  ničky. Cestovaly v ní také čtyři

  litry červů a svačina. Po otevření

  však pití explodovalo a červi byli

  uvaření.

  Zapojil jsem totiž dvanáctivoltové

  póly opačně. Prostě jsem odvykl

  kopání stroužek kolem stanu a shá-

  nění dříví, nejsem už trampský

  typ. To by se mi na Hvaru ve stanu

  značky Mamája nestalo.

  

  Autor je motorista

  a člen správní rady Nadace Charty 77.

  SLOUPEK Martina KOVÁŘE

  25

  INVACAR – úpravce aut

  www.invacar.com

  KATOVICE

  Průmyslová , Katovice

  Tel.:  

  E-mail: info@invacar.com

  AUTO HLAVÁČEK

  Škoda, Kia

  www.hlavacek.cz

  OLOMOUC

  Týnecká /, Olomouc

  Tel.:   

  E-mail: maly@hlavacek.cz

  AUTO JAROV

  Škoda, Volkswagen,

  Seat, Audi, Honda

  www.autojarov.cz

  PRAHA

  Osiková , Praha 

  Tel.:  

  E-mail: pipek@autojarov.cz

  API CZ – ÚPRAVCE AUT

  www.apicz.com

  SLAPY UTÁBORA

  Slapy 

  Tel.: 

  E-mail: info@apicz.com

  UNICAR

  Škoda

  www.unicar.cz

  OSTRAVA

  Vítkovická , Ostrava

  Tel.:   -

  E-mail: novevozy@unicar.cz

  AUTOCENTRUM DOJÁČEK

  Citroën, Fiat, Fiat Professional,

  Jeep, Lancia, Chevrolet

  www.dojacek.cz

  PRAHA

  Kolbenova /, Praha 

  (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia)

  Tel.:   

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  USeřadiště , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: vasak@dojacek.cz

  Vršovická , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: fiat.vrsovicka@dojacek.cz

  Přípotoční c, Praha 

  (Citroën, Chevrolet)

  Tel.:   -

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  AUTOBOND GROUP

  Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru,

  Nissan, Mitsubishi

  www.autobond.cz

  PRAHA(Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Kolbenova /,

  Praha -Vysočany

  Tel.:   

  E-mail: libor.vimr@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Libor Vimr

  PLZEŇ(Kia, Ford)

  Koterovská , Plzeň-Slovany

  Tel.:   -

  E-mail: milan.horna@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Milan Horna

  KARLOVY VARY

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Studentská ,

  Karlovy Vary-Doubí

  Tel.:  

  E-mail:tomas.klesa@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Tomáš Klesa

  OSTRAVA

  (Kia, Toyota, Nissan, Suzuki, Subaru)

  Krmelínská -, Ostrava-Hrabová

  Tel.:   -

  E-mail:petra.dybalova@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Petra Dybalová

  OPAVA(Toyota)

  Ostravská , Opava

  Tel.:  

  E-mail:toyotaopava@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Petr Valášek

  HAVÍŘOV(Toyota)

  Před Tratí /, Havířov

  Tel.:  

  E-mail:toyotahavirov@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Karel Žáček

  AUTO INZAT

  Renault, Dacia

  www.autoinzat.cz

  DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM

  Preslova , tel.: 

  E-mail: martin.bartos.inzat@dealer.

  renault.cz

  AMB

  Ford

  www.fordamb.cz

  PRAHA

  Severní , Ořech – Praha-západ

  Pražský okruh – Exit 

  Tel.: –

  E-mail: svoboda@fordamb.cz

  AUTOCENTRUM ROS

  Škoda, VW, Audi

  www.rosauto.cz

  BRNO

  Poříčí c

  Tel.   

  E-mail: jan.smid@rosauto.cz

  Přehled partnerů Auta Bez Bariér

  (prodejci a úpravci aut)

  Dealeři zapojení do projektu Auta bez bariér poradí

  handicapovaným svýběrem vozu isjeho úpravou,

  ataké svyřízením všech formalit spojených skoupí auta.

  VÝZVA PRO DEALERY AUT:

  Zapojte se do projektu Auta bez bariér,

  pošlete zprávu e-mailem na adresu petr.bucek@bariery.cz.

  Děkujeme!

  Více na: www.autabezbarier.cz

  otočných sedadel. Ovládají se elek-

  tricky a nejenže se vytočí z auta ven,

  ale navíc i klesnou na úroveň vozíku.

  Dvojčata dostala ještě jedno překva-

  pení – speciální podvozky, na které

  zcela jednoduše najedou i se svým

  autosedadlem, takže nemusí vždy

  přesedat na vozík. „Podvozky přijdou

  vhod, když jedeme k lékaři nebo na-

  kupovat. Já už je z vozíku na sedadlo

  skoro nedostanu,“ říká matka Veroni-

  ky a Terezy.

  Speciální otočné sedačky s pod-

  vozky nejsou laciné. „Objednávali

  jsme je ve Švédsku a celá přestav-

  ba auta přišla na 400 tisíc korun,“

  uvádí Kristýna Myslivcová z firmy

  API CZ, kde auto upravili. Na většinu

  této částky získala Jitka Fajtová pří-

  spěvek od státu. Jejich hnědý Volks-

  wagen Multivan přestavovali ve

  Slapech u Tábora sedm dní. Poté jej

  naložili na přívěs a speciálně uprave-

  né vozidlo převezli začátkem května

  Veronice a Tereze až před dům.

  

• Strana 26

  ŽIVOT / AKTIVNĚ – RYBAŘENÍ

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Jako průvodce se nám nabídl ener-

  gický Honza Seidl (40), aktivní člen

  kladrubského Českého rybářského

  svazu (dále ČRS). Je menšího vzrůstu

  (chondrodystrofie), pracuje v soukro-

  mém sektoru a rybaří už desítky let.

  Ke svým začátkům říká: „Svou první

  rybu, plotici, jsem chytil na Beroun-

  ce. Bylo mi asi pět.“ Brzy začal Honza

  chodit do rybářského kroužku. Děti

  od osmi do patnácti let mají mít ry-

  bářský lístek a povolenku, chytají ale

  pod dozorem dospělého rybáře.

  Pro handicapované rybáře platí

  stejná pravidla jako pro zdravé. Hlav-

  ní problém postižených a seniorů je

  podle Honzy Seidla jasný: „… měli by

  dorazit k vodě co nejblíž. Na zpevně-

  né ploše 50 metrů bychom se měli

  dostat k hraně vodní plochy.“ On sám

  má za humny městečka Zbirohu, kde

  bydlí (pobočka ČRS MO Zbiroh), Le-

  penkárenský rybník, dobře přístup-

  ný pro každého s handicapem. Právě

  se zajištěním vhodných bezpečných

  míst k rybaření se začalo vloni blýs-

  kat na lepší časy, když Středočes-

  ký územní svaz ČRS realizoval ve

  středních Čechách pilotní program –

  vybudování a označení přístupných

  míst na 32 revírech pro handicapo-

  vané a seniory. Na stránkách ČRS

  existuje dokonce mapa nabídky spe-

  cifických míst, a podle Honzových

  informací jich má přibývat.

  Zásadní dělení rybářů definoval

  Honza Seidl krátce: „Sportovní ry-

  báři jsou ti, kteří ryby loví a pouštějí

  je, nepatří mezi pojídače ryb. Máme

  stejná práva a stejné povinnosti –

  naše závody se dělí na tzv. bodované

  závody podle řádu platného pro celou

  Evropu, samostatná pravidla jsou pro

  plavanou (jedna ze základních tech-

  nik lovu na udici: spočívá v umístě-

  ní nebo vedení přirozené nástrahy

  – pozn. redakce) a feedrové chytání

  (moderní rybolovná technika spočí-

  vající v neustálém doplňování nástra-

  hy se zátěží na lovné místo. Využívá

  se zvláštního prutu a navijáku – pozn.

  redakce). Musíte se postupně probo-

  jovat od divize až třeba do první ligy.“

  Ti nejlepší se zúčastňují mistrov-

  ství republiky i mistrovství světa

  Jak potkat ryby

  Cesta k rybaření bývá různá a této vášni

  se na stejné úrovni mohou věnovat zdraví

  i handicapovaní. Platí pro lidi s postižením

  nebo seniory při sportovním rybaření nějaká

  odlišná pravidla nebo kritéria?

  Dobré rady

  Nářadí, které dnes můžete koupit,

  může vyjít na pár stokorun nebo

  také na deset tisíc. Dítě, které

  srybařením začíná, potřebuje

  solidní prut anaviják – nákladově

  do  Kč.

  Od osmi let věku se dítě

  může stát členem ČRS, první

  povolenka je zdarma (jde

  ovítanou úsporu násobenou

  snahou, aby se děti vydaly do

  přírody). Od patnácti let se

  platí krajské acelorepublikové

  povolenky splatností vždy

  na rok. Různé typy povolenek

  stojí asi  až  Kč, dále

  se platí poplatek státu (tzv.

  rybářský lístek). Stojí  Kč na

  rok nebo  Kč na deset let.

  Běžní rybáři musí odpracovat

  jisté penzum brigádnických

  hodin, handicapovaných se tato

  povinnost netýká.

  Vkaždém větším městě najdete

  místní organizaci (patří pod

  celorepublikový svaz ČRS, kde

  lze získat členskou přihlášku),

  na webových stránkách se

  orientujeme podle krajů.

  Více informací mohou

  handicapovaní zájemci

  orybaření získat na

  následujících webových

  stránkách:

  www.crs-sus.cz/kategorie/

  rybolov-pro-hendikepovane/

  www.crs-sus.cz/kategorie/

  lovna-mista-pro-

  handicapovane/

  www.handicap-rybari.cz/

  zavody/ms--pardubice

  v plavané (v této discip líně patří

  čeští handicapovaní rybáři mezi

  světovou špičku). Nejvyšším stup-

  něm pro porovnání výkonnosti

  je mistrovství světa, letos konané

  v červnu v Pardubicích. Podle stup-

  ně postižení má rybář na mistrov-

  stvích povoleného asistenta, pomá-

  há třeba s návnadou, vyháčkovává

  rybu a tak dále.

  Úspěšné chytání záleží především

  na skvělé souhře. Někteří rybáři jsou

  samotáři, jiní berou závody i jako

  společenskou záležitost. Honza Seidl

  se na každé setkání s kamarády

  těší: „Sedíme vedle sebe, bavíme se,

  s většinou lidí se vídám i po půl roce.

  Vždycky si máme co říci.“

  

  Honza Seidl,

  řadový aktivní člen

  ČRS v Kladrubech,

  celoživotní rybář...

• Strana 27

  27

  KULTURA

  O mapě

  lidských tváří

  Na výstavách vídám často obrazy

  autorem označené jen technikou

  arokem zrodu – jinak ale bez názvu.

  Malíř Mirek Kaufman svá témata umí

  velmi přiléhavě pojmenovat. Pojďme se

  společně vydat po stopách jednotlivých

  etap jeho malby.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: OLINA KAUFMANOVÁ

  Sám jen pár slovy přejde svá pražská

  studia, od dětských let umanutou tou-

  hu být malířem a překvapení rodičů

  na úplném začátku. „Na AVU jsem

  končil v přelomové době a náhodou

  zároveň vyšlo i studium na École des

  Beaux Arts v Paříži. Zásadní podmín-

  kou pro získání stipendia byla ovšem

  jazyková zkouška. Francouzština byla

  naštěstí mým koníčkem už od zá-

  kladní školy a maximálně jsem se jí

  věnoval i později ve Francouzském

  Institutu,“ tak sumarizuje Mirek Kauf-

  man studijní léta ve svém ateliéru, až

  hermeticky uzavřeném pracovním

  prostředí. „Francie se pro mě stala

  paralelní realitou, která mě praktic-

  ky nikdy neopouští a kdykoliv se dá

  do ní vstoupit. Vlastně jsem v obou

  světech současně. Tradičně kulturní

  Velký formát

  je malířovou

  nejoblíbenější

  doménou.

• Strana 28

  Kdo je Mirek Kaufman

  Narodil se vroce . Vletech – studoval na

  Akademii výtvarných umění vPraze ana École Nationale

  Supérieure des Beaux-Arts vPaříži, kde mnoho let pobýval.

  Věnuje se malbě, fotografii apříležitostně také grafickému

  designu. Svou práci pravidelně představuje doma

  ivzahraničí, kde je zastoupen vřadě sbírek. Vystavoval

  mimo jiné ve Francii, Švýcarsku, Německu, Číně aUSA.

  SNadací Konto Bariéry spolupracuje od roku .

  www.mirekkaufman.com

  francouzské prostředí se svou pes-

  trou uměleckou scénou nabízí širší

  pole, a i když to není snadné, stojí za

  to pokusit se být jeho součástí. Po-

  dobnou atmosféru měl i můj pobyt

  ve Švýcarsku, kde jsem trávil čas na

  roční stáži v Ženevě. Velmi na mě

  zapůsobil i Berlín koncem devadesá-

  tých let. Bylo velkým dobrodružstvím

  nacházet stále nové galerie a místa

  pro alternativní kulturu, tehdy něco

  naprosto úžasného.“

  Autor sám v zahraničí často vysta-

  vuje: „Výstava je vlastně viditelná část

  toho, co dělám. Zajímá mě, co o mé

  práci soudí publikum, stejně jako se

  zajímám o to, co se děje na výtvarné

  scéně. S Kontem Bariéry máme za

  sebou už více než dvacetiletou spolu-

  práci. Hned po svém návratu z Fran-

  cie, v polovině devadesátých let, jsem

  věnoval obraz na jednu z prvních

  aukcí. Od té doby jsem se zúčastnil

  všech ročníků. Obraz pro aukci vybí-

  rám intuitivně, podle momentálního

  rozpoložení a emocí.“

  KDYŽ PŘICHÁZÍ VLNA…

  Jak sám poznamenává, obrazy vzni-

  kají na základě nepsaných pravidel,

  jiných u každého tvůrce. „Obraz

  má tu záhadnou vlastnost, že ně-

  kdy přijde a jindy ne. Důležité je být

  KULTURA

  v každé chvíli připraven – toho se

  dá dosáhnout různě, ale zcela jistě

  i přítomností a prací v ateliéru,“ smě-

  je se. „Zvláště pro rozměrné formáty

  a větší cykly je soustavná přítomnost

  v ateliéru rozhodující. Nápady se dají

  shromažďovat kdekoliv, realizovat

  je ale znamená věnovat se v danou

  chvíli intenzivně jednomu tématu.

  Oddechový čas zase více prospívá

  hledání a v jistém smyslu badatelské

  práci na nových myšlenkách. Jsou

  dny, kdy vše má ty správné kontury,

  a věci, které potkávám, samy pro-

  mlouvají. Je to možná podobný pocit,

  který prožívá surfař na té správné

  vlně – všechno se děje, jak má, vlna

  je tady. Nic ale netrvá donekonečna,

  přichází odliv. A paradoxně právě

  z onoho nic mohou vzniknout ne-

  čekaně další podněty pro budoucí

  práci.“

  Malba na rozměrném plátně je

  zcela specifická už jen volbou malíř-

  ského náčiní s jeho možnostmi. „Ne-

  znamená to ale, že bych se vyhýbal

  menším formátům. Právě v menším

  měřítku se mohou věci odehrát vel-

  mi rychle a baví mě střídat techniky

  vhodné pro práci na papíře. Na rozdíl

  od robustní a spíše hmotové práce

  s olejovou barvou je akvarel nebo

  pastel v podstatě okamžitá technika.

  Při práci mě zajímá možnost experi-

  mentovat a objevovat nečekané sou-

  vislosti.“

  ZÁLEŽÍ NA ÚHLU POHLEDU

  Několikaletý pobyt ve Francii při nesl

  kromě jiného i jednu nečekanou

  zkušenost v podobě experimen-

  tu s názvem Mezi vědou a barvou.

  „Můj dávný přítel a vědec Rudolf

  Fischmeister byl iniciátorem spo-

  lečného projektu, na kterém jsme

  pracovali každý za sebe po dobu

  jednoho roku. Francouzská instituce

  INSERM poté celý projekt předsta-

  vila a v jednom celku se propojily

  vědecké snímky z archivu laborato-

  ře a mé kompozice. Výsledkem bylo

  setkání na půli cesty mezi světem

  vědy a umění. Věda má tu vlastnost,

  že je často strohá, a umění ji může

  otevřít pro širší publikum, vtisk-

  nout jí novou estetickou dimenzi.

  Tato etapa mi odhalila nový horizont

  a spojení s reálnou vědou vytvořilo

  nečekaně silný efekt.“

  Světa vědy se dotýkají i dva násle-

  dující cykly: Opera chemica a Magie

  hmoty. Cyklus Do neznáma je na-

  opak kosmologickou výpravou do

  vzdálených dimenzí, které provoku-

  jí naši představivost. „Touha zkusit

  něco úplně jiného mě po čase vrátila

  zpátky na zem. Sérii Tekuté písky

  jsem cítil jako úvahu o tom, že terén,

  na kterém se pohybujeme je nejistý

  a plný nástrah.“ A další projekt, Úhel

  pohledu, měl v záhlaví motto Není

  třeba být umělcem, každý si může

  Na rozdíl od robustní a spíše

  hmotové práce s olejovou barvou

  je akvarel nebo pastel v podstatě

  okamžitá technika.

• Strana 29

  2929

  kreslit. „Naznačil jsem, že tvorba je

  svobodný proces dostupný každému.

  Část prostor Galerie Kinský v Kos-

  telci nad Orlicí jsem věnoval vybra-

  ným kresbám dětí či seniorů, a navíc

  i tvůrcům s mentálním handicapem.

  Tento svět je mi blízký a vždycky mě

  zajímaly projevy na pomezí art brut

  i vše mimo takzvanou oficiální scé-

  nu. Prvotním impulsem byly už před

  časem kresby pacientů seniorského

  centra, kam docházím navštěvovat

  svou tetu. Dětský projev směřuje do

  budoucnosti – je třeba nakreslit celý

  okolní svět. O pár generací později

  naopak hrají hlavní roli vzpomínky.“

  Autorův zájem o tvorbu lidí s men-

  tálním handicapem našel zajímavý

  tvar v projektu Jamming, který ini-

  cioval Otto Kouwen se svou výtvar-

  nou dílnou Barvolam, určenou prá-

  vě pro postižené a zároveň nadané

  tvůrce. „Jedná se o velmi živelnou

  akci, kdy podobně jako při opravdové

  hudební jam session improvizujeme

  v malé skupince při malbě na společ-

  ných obrazech. Největším přínosem

  je čas strávený v tvůrčí atmosféře,

  kde nejsou mantinely mezi profesi-

  onálním a amatérským. V praxi to

  znamená, že v momentě, kdy pře-

  dáváme rozmalované plátno střída-

  jícímu spolutvůrci, nelze odhadnout,

  jakou proměnou projde původní vý-

  tvor. Při dynamickém procesu je tře-

  ba být stále ve střehu, občas přijmout

  i nečekanou barevnou sprchu, která

  smete vaše vlastní snažení. Jedná se

  o hru s otevřeným koncem. Naším

  cílem je vystavovat tyto práce v regu-

  lérních galeriích, a smazat tak nádech

  takzvané terapeutické tvorby, která

  je s touto činností tradičně spojová-

  na.“ Loňský rok byl ve znamení Tíhy

  lehkosti v Galerii výtvarného umění

  v Litoměřicích. Obě zmíněné polohy

  se autor snažil po svém zmapovat ve

  velkoryse koncipované kolekci obra-

  zů, kde se téma krajiny stalo protivá-

  hou lidské podoby. Obojí v sobě nese

  V prosinci 2016 pořádá

  Konto Bariéry

  13. Aukční salon výtvarníků

  Pro informace sledujte

  www.kontobariery.cz.

  stopu času a melancholie nad jeho

  nezvratným uplýváním. Krajina i lid-

  ská tvář jsou si tu navzájem projekč-

  ním plátnem. „Šlo mi o to ukázat, že

  i lehkost může být tíhou, že jednu od

  druhé nelze oddělit.“

  ČAS TVÁŘE

  V aktuální malířově tvorbě hraje

  nepřehlédnutelnou roli již zmíněná

  lidská tvář. Facetime / Čas tváře je

  totiž název poslední autorovy vý-

  stavy, kterou uspořádala pražská

  Galerie Petr Novotný. „Téma tváře

  už mě drží nějaký čas, ale tentokrát

  jsem se chtěl dotknout manipulace

  a přenosu naší podoby prostřednic-

  tvím technologií. Portrétní fotografie

  se dostala do úplně nových rozmě-

  rů a nečekaný tvar dostala v podobě

  dnes tak oblíbených selfies. Nesku-

  tečné množství autoportrétů putuje

  do virtuálních úložišť a my jen stěží

  můžeme odhadnout, do jakých kon-

  čin mediálního prostoru se naše tvá-

  ře vydávají.

  Je úžasné sledovat, jak se promě-

  ňuje postoj k naší identitě, k jakému

  zjednodušení a zrychlení procesu

  dochází. Moderní technologie jsou

  nástroj, jak o sobě dát vědět blíz-

  kým i vzdáleným světům. Portrét,

  tradičně vnímaný jako cosi osobní-

  ho a výjimečného, se v současnosti

  stává předmětem okamžité spotře-

  by. Myslím, že malba je nástroj ji-

  ného druhu. V kontrastu k fotografii

  už svou podstatou umožňuje práci

  s větším odstupem a dává prostor

  k jinému vnímání. V mých obrazech

  se lidská fyziognomie stává archi-

  tekturou nebo geologickou mapou.

  Vnímám ji jako mnohovrstevný tvar,

  který nevyjadřuje konkrétní podobu

  a je spíše prostorem pro meditaci.

  Malba je zkrátka jiná, než jsou ostat-

  ní média. I proto mě láká vydávat se

  na další dobrodružnou cestu pro-

  střednictvím obrazu.“

  

  Tekutá hlava 1, 2014,

  akryl a olej na plátně, 45 x 45 cm

  Složená postava,

  2013, akryl a olej

  na plátně,

  130 x 105 cm

  Červená studie 1, 2013,

  olej a akryl na plátně, 30 x 24 cm

• Strana 30

  SERVIS

  Text: MUDr. LIA VAŠÍČKOVÁ

  Ilustrace: MIROSLAVA

  KOLÁŘOVÁ ŠULCOVÁ

  Dekubity neboli proleženiny jsou

  velikou hrozbou lidí ležících, uživa-

  telů vozíku i těch, kteří mají defor-

  mity nohou. Vznikají v místech, kde

  je málo svalové tkáně, kost je blíz-

  ko pod kůží a je na ni vyvíjen tlak.

  U ležícího člověka to je pod patami,

  v oblasti křížové kosti, pod lopatka-

  mi, v týle, na bocích a na hlezenních

  kloubech. U sedícího člověka je to

  oblast hrbolů sedacích kostí, vpředu

  pod sponou stydkou (tedy v oblasti

  genitálu), na bocích a v místě největ-

  šího zakřivení páteře, které se opírá

  o zádovou opěrku vozíku. Proč jsou

  tak obávané? Dekubitus je otevřená

  rána, kterou do těla může vniknout

  infekce, může se zvětšovat a prohlu-

  bovat až ke kosti či v horším případě

  do kosti. U chronického defektu tělo

  ztrácí bílkoviny, dochází k anémii –

  málo červených krvinek, a uzavírá

  se bludný kruh.

  PREVENCE JE DŮLEŽITÁ

  Zásadním opatřením je dekubitům

  předcházet. Existuje řada tzv. riziko-

  vých faktorů, které zvyšují pravdě-

  podobnost výskytu defektu. Riziko-

  vé faktory jsou vnější a vnitřní. Mezi

  vnější patří již zmíněný tlak, třecí

  a střižné síly, vlhko, teplo, otřesy

  a vibrace. Mezi vnitřní rizikové fak-

  tory počítáme poruchy výživy, atro-

  fii = úbytek svalové tkáně, stárnoucí

  a suchou kůži, přidružená onemoc-

  nění. Z nich je to nejčastěji diabetes

  mellitus neboli cukrovka, při které

  se obvykle rány a jizvy hůře a déle

  hojí. Také ale musíme vzít v úvahu

  inkontinenci moče a/nebo stolice

  i zvýšenou tělesnou teplotu při jiném

  onemocnění.

  Poradna pro zdraví:

  Dekubity

  Co dělat, abychom dekubitům

  předcházeli? Na lůžku je třeba člo-

  věka pravidelně polohovat a po-

  užívat antidekubitní matrace. Uživa-

  tel vozíku by měl často měnit svou

  polohu a odlehčovat hýždím. Sedací

  polštář by měl být vybrán podle jeho

  potřeby tak, aby dobře stabilizoval

  pánev, dodával jí oporu (tedy aby ne-

  podjížděla, neklouzala a nevznikaly

  třecí a střižné síly) a současně měl

  antidekubitní vlastnosti podle veli-

  kosti rizika klienta/pacienta.

  Existují různé stupnice a škály na

  posouzení rizikovosti u každého člo-

  věka. I celý vozík musí být nastaven

  tak, aby bránil trvalému podjíždění

  pánve. Velmi důležité je také obleče-

  ní. Např. sklady na kapsách u džínů,

  zapomenutá pětikoruna v zadní kap-

  se, spodní prádlo, jehož šev prochází

  právě pod hrbolem sedací kosti (ať

  se jedná o prádlo látkové či inkon-

  tinenční), doklady, mobil či cokoliv

  dalšího, co si člověk dává na vozíku

  za sebe, může způsobit otlak, ze kte-

  rého se vyvine dekubitus. Samozřej-

  mě je dobré čas od času potah seda-

  cího polštáře vyprat.

  Je třeba denně kontrolovat vlast-

  ní pozadí. Zrcátkem a pohmatem.

  Pohmatem nalezneme velmi rychle

  zatvrdlinky či jiný charakter kůže

  a zrcátkem ihned zkontrolujeme,

  co jsme nahmatali. Nebo to udělá

  osobní asistent či někdo z rodiny.

  Každodenní pravidelnost je velmi

  důležitá. Zvláště v situacích, kdy se

  jednostranně zhorší spasticita či

  něco začne být jinak! Nelze podce-

  ňovat žádnou situaci.

  PRVNÍ OPATŘENÍ

  Při zarudnutí je třeba kůži promazat

  (čímkoliv, co se dobře vstřebá – heř-

  mánkovou nebo měsíčkovou mastí,

  indulonou, manželčiným hydratač-

  ním pleťovým mlékem atd.) a ráno

  se přesvědčit, že zarudnutí zmizelo.

  Současně je třeba přemýšlet, čím

  mohlo dojít k tlaku a zarudnutí. Po-

  kud zarudnutí přetrvává a nemizí,

  je to rizikové. Velmi pravděpodobně

  je v tomto místě větší tlak a při jeho

  delším působení hrozí vznik defektu.

  Musíme zkontrolovat oblečení, se-

  dací polštář i nastavení vozíku, pro-

  mazat zarudlé místo a kontrolovat.

  Pokud je zarudnutí teplejší než okol-

  ní tkáň, měl by ho vidět lékař. Jedno-

  duché vyšetření ultrazvukem ukáže,

  zda je situace povrchová nebo uvnitř

  tkáně čeká zrada. Otevřený defekt

  by měl vždy vidět lékař a defekt

  musí být přelepen, protože nemůže

  zůstat v kontaktu s oblečením.

  

  Autorka je specialistka

  na postižení míchy

  asezení ve vozíku.

  Existují různé stupnice a škály

  na posouzení rizikovosti u každého

  člověka. I celý vozík musí být nastaven

  tak, aby bránil trvalému podjíždění

  pánve. Velmi důležité je také oblečení.

• Strana 31

  31

  ... spříspěvkem na péči

  Příspěvek by měl být použit

  především na výdaje související

  s péčí – tedy na zabezpečení pomoci

  a podpory, ať už pečující osobou

  nebo profesionální sociální službou.

  V případě, že je příjemce příspěvku

  v pobytovém zařízení sociální péče,

  náleží celý příspěvek tomuto zařízení.

  Text: DANIELA LEBEDOVÁ

  PETRA VOTOČKOVÁ

  Ti, kteří potřebují pomoc se zvlá-

  dáním základních životních potřeb,

  mohou získat finanční výpomoc ve

  formě příspěvku na péči. Každý mě-

  síc stát touto cestou přispěje více než

  300 000 osobám, z nichž přes dvě

  třetiny tvoří lidé nad 66 let. V roce

  2015 vyplatil stát formou příspěvku

  na péči celkem 21 miliard korun.

  NA CO JE PŘÍSPĚVEK URČEN?

  Příspěvek na péči se v České repub-

  lice vyplácí od roku 2007. Příspěvek

  se vyplácí přímo tomu, o kterého je

  pečováno, a ten pak s penězi naklá-

  dá podle svého uvážení. Na příspě-

  vek má nárok člověk, který je závislý

  na pomoci jiné osoby, a dále splňuje

  podmínku nepříznivého zdravotního

  stavu, který trvá nebo má trvat déle

  než jeden rok.

  Příspěvek by měl být použit pře-

  devším na výdaje související s péčí –

  tedy na zabezpečení pomoci a pod-

  pory, ať už pečující osobou nebo

  profesionální sociální službou. V pří-

  padě, že je příjemce příspěvku v po-

  bytovém zařízení sociální péče, ná-

  leží celý příspěvek tomuto zařízení.

  JAK PŘÍSPĚVEK ZÍSKAT?

  O příspěvek je možné požádat na

  pobočce úřadu práce. Pokud je pro

  vás nebo pro vašeho blízkého ob-

  tížné vyplnit žádost či dostavit se

  přímo na úřad, můžete si domluvit

  návštěvu pracovníků úřadu práce

  u vás doma.

  Při posuzování nároku na tento

  příspěvek se během sociálního šet-

  ření hodnotí takzvaný stupeň závis-

  losti, jinak řečeno schopnost člově-

  ka zvládat základní životní potřeby.

  Tyto potřeby se rozdělují do několika

  skupin; jedná se například o mobi-

  litu, orientaci, komunikaci, tělesnou

  hygienu či péči o domácnost. Dále

  se žádostí zabývá posudkový lékař

  úřadu práce, který posuzuje dopad

  zdravotního stavu žadatele na jeho

  soběstačnost. O přiznání či nepři-

  znání příspěvku nakonec rozhodu-

  je krajská pobočka úřadu práce ve

  správním řízení.

  Příspěvek na péči náleží také han-

  dicapovaným dětem.

  NA CO SI DÁT POZOR?

  Řízení o přiznání příspěvku nemů-

  že být zahájeno, pokud je žadatel

  hospitalizován ve zdravotnickém

  zařízení.

  Vyřízení příspěvku na péči trvá

  i tři měsíce. Nárok na výplatu pří-

  spěvku vzniká však již podáním

  žádosti o příspěvek. První výplata

  tak zahrnuje i výplatu příspěvku za

  období, ve kterém probíhalo správní

  řízení.

  Pokud nejste spokojeni s výsled-

  kem řízení o přiznání příspěvku

  (příspěvek vám nepřiznali nebo při-

  znali, ale v nižším stupni), můžete se

  odvolat, a to do 15 dnů od obdržení

  rozhodnutí. Před podáním odvolání

  si důkladně přečtěte posudek, kte-

  rý je součástí rozhodnutí a obsahuje

  zjištění posudkového lékaře a okres-

  ní správy sociálního zabezpečení, na

  jejichž základě byla žádost zamítnu-

  ta. Pokud se v průběhu odvolacího

  řízení zhorší zdravotní stav žadatele,

  je nutné na tyto změny upozornit

  a doložit novou lékařskou zprávu.

  Pokud nastane situace, že osoba,

  o kterou je pečováno, je celý kalen-

  dářní měsíc hospitalizována, ztrácí

  nárok na příspěvek na péči. Pečující

  osoba musí tuto skutečnost nahlá-

  sit úřadu práce nejpozději do osmi

  dnů. Pečující osoba tím ale také ztrá-

  cí nárok na státem hrazené sociální

  a zdravotní pojištění. Jakmile tuto

  skutečnost ohlásíte na úřadu práce,

  zeptejte se, jak takovouto situaci řešit

  – například registrací jako uchazeč

  o zaměstnání po celou dobu pobytu

  vašeho blízkého v nemocnici.

  Nezapomeňte úřadu práce včas

  ohlásit změnu poskytovatele pomoci

  – ohlásit ji musíte nejpozději do osmi

  dnů.

  

  Ve spolupráci sredakcí časopisu

  Můžeš připravuje tým informačního

  serveru Poradimesi.cz

  Info

  Detailnější informace

  oposuzování stupně závislosti

  najdete vzákoně / Sb.,

  část druhá, § –, vprováděcím

  předpisu kzákonu osociálních

  službách č. / Sb. § –

  avpříloze č.  kprováděcímu

  předpisu, jež obsahuje detailnější

  rozpis posuzovaných úkonů při

  zvládání základních životních

  potřeb.

  Nenašli jste, co jste hledali?

  Máte vlastní zkušenost či dobrou radu,

  okterou byste se chtěli podělit sostatními?

  Napište, jsme tu pro vás! redakce@poradimesi.cz

• Strana 32

  SERVIS

  Aktuálně zlegislativy

  Nárok na vozík od zdravotní

  pojišťovny a „spoluvlastnictví“

  Text: LUCIE MARKOVÁ

  LADISLAV LOEBE

  Aktivní či speciální mechanic-

  ký vozík je pro většinu vozíčkářů

  nedílnou součástí každodenního

  fungování. Málokdo je schopen po-

  hybovat se celý den aktivně na běž-

  ném vozíku, který ze 100 % hradí

  zdravotní pojišťovny. Podle zákona

  č. 48/1997 Sb., o veřejném zdra-

  votním pojištění, lze totiž získat od

  zdravotní pojišťovny max. částku

  55 tisíc korun, a to na „vozík me-

  chanický – speciální – s ohledem na

  míru a závažnost zdravotního posti-

  žení“. Nárok na pomůcku je záko-

  nem dán maximálně jednou za pět

  let a pomůcku musí předepsat od-

  borný lékař – neurolog, ortoped či

  rehabilitační lékař. Poukaz pak dále

  schvaluje revizní lékař konkrétní

  zdravotní pojišťovny. Vozík je klien-

  tům pojišťovny „zapůjčen“.

  VYDOBÝT SI PRÁVO MÍT

  „TEN SPRÁVNÝ VOZÍK“

  V praxi je někdy složité vyjednat

  s pojišťovnou vhodný vozík. Je třeba

  zvážit hmotnost, cenu, možnost sklá-

  dání, vyvážení či design. Zamyslet se

  nad tím, kde všude se osoba pohy-

  buje, v jakém terénu, v jakých pro-

  storách, zda zvládá samostatně pře-

  suny z vozíku a na něj. Samozřejmě

  je nutné zvážit i zdravotní problémy

  konkrétní osoby, např. zda je nutná

  fixace nohou, pánve či hrudníku, zda

  osoba trpí často dekubity, jaké po-

  můcky s sebou potřebuje osoba vozit

  a dosáhnout na ně. Je dobré nechat

  si poradit s principem sedu na vozí-

  ku a zvážit možnost pojištění vozíku.

  Cena vozíku „šitého na míru“ aktivní

  osobě tak většinou přesahuje maxi-

  mální částku, jíž zdravotní pojišťovny

  na pomůcky přispívají.

  Osoby s handicapem se tedy často obracejí na nada-

  ce a nadační fondy s prosbou o dofinancování pomůcky,

  časté jsou také veřejné sbírky na konkrétní osobu. Po-

  kud se však na financování podílí zdravotní pojišťovna,

  je vozík poskytnut i přes „příspěvek ze strany klienta“

  na smlouvu o výpůjčce. Smlouva ale spoluvlastnictví po-

  můcky neupravuje, jediným vlastníkem je většinou zdra-

  votní pojišťovna.

  CO KDYŽ VOZÍK

  „VRACÍM“ POJIŠŤOVNĚ?

  Po skončení užitné doby vozíku nebo při žádosti o nový

  vozík trvají zdravotní pojišťovny v současné době na

  vrácení toho „vypůjčeného“ – bez ohledu na to, zda jsou

  vlastníkem jediným nebo zda si klient na vozík přispěl.

  V případě, že pojištěnec vrátí pomůcku, kterou sám do-

  platil, není mu tato poměrná finanční částka nijak kom-

  penzována.

  Postup zaměstnanců zdravotních pojišťoven při vymá-

  hání „zapůjčených“ pomůcek je mnohdy velmi nevybí-

  ravý. Vyskytly se i případy, kdy bylo vyhrožováno pojiš-

  těncům v lepším případě neposkytnutím nové pomůcky,

  v horším případě i exekucí.

  Poznatky, které máme od pacientů i klientů služeb,

  nás vedou k závěru, že zdravotní pojišťovny zneužívají

  svého nadřazeného postavení ve vztahu k pojištěncům

  z řad osob zdravotně postižených. Nejzávažnější je, že

  jim tento postup umožňuje zákon o veřejném zdravot-

  ním pojištění.

  ACO NA TO LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV

  ASVOBOD PLATNÁ VČR?

  Listina základních práv a svobod v ČR garantuje ve svém

  čl. 31 právo na zdravotní pomůcky (dále PZT), přičemž

  provedení tohoto ustanovení je svěřeno zákonu o veřej-

  ném zdravotním pojištění (dále ZVZP). Základní rozpor

  s listinou je v ustanovení § 34 odst. 3 věta první ZVZP,

  které stanoví: (…) Příslušná zdravotní pojišťovna může

  půjčovat některé zdravotnické prostředky; (…). Zákon dal

  tedy zdravotním pojišťovnám mož-

  nost rozhodnout, zda svému pojiš-

  těnci PZT vůbec poskytne nebo ne.

  Zdravotní pojišťovny používají výše

  uvedené ustanovení ZVZP jako uni-

  verzální formuli a nejčastějším odů-

  vodněním při zamítnutí poskytnutí

  PZT je právě odvolání se na ustano-

  vení § 34 odst. 3 věty první ZVZP

  s konstatováním, že na PZT nevzniká

  automaticky právní nárok.

  Domníváme se, že při splnění

  podmínek zákona o veřejném zdra-

  votním pojištění uvedených v Příloze

  č. 3 oddíl C ZVZP by měl nárok na

  PZT pojištěnci vzniknout automatic-

  ky. Těmito podmínkami podle ZVZP

  jsou: 1) počet vydaných PZT na urči-

  té období, 2) vypsání PZT odborným

  lékařem, 3) max. výše úhrady za PZT

  zdravotní pojišťovnou, za 4) schvále-

  ní PZT revizním lékařem. Žádné dal-

  ší podmínky zákon o veřejném zdra-

  votním pojištění pro vznik nároku na

  PZT nestanoví. Zdravotní pojišťovna

  by pak v případě zamítnutí pomůc-

  ky musela jasně argumentovat, proč

  poskytnutí pomůcky zamítla.

  Dalším problematickým slovem

  v ustanovení § 34 odst. 3 ZVZP

  je slovo „půjčit“. V současné době

  v souladu se ZVZP je většina práv-

  ních vztahů v záležitosti PZT mezi

  zdravotními pojišťovnami a pojiš-

  těnci upravována formou smlouvy

  o výpůjčce, jak bylo uvedeno v člán-

  ku výše. Máme za to, že pokud se

  sama osoba s handicapem finančně

  podílela na pořízení pomůcky, měl

  by být ve smlouvě tento fakt zohled-

  něn. Tato skutečnost je důležitá pře-

  devším při vypořádání spoluvlast-

  nictví při skončení užitné doby PZT,

  respektive při žádosti o nový vozík.

  Zdravotní pojišťovny se obohacu-

  jí de facto na úkor svých pojištěn-

  ců, a vědomě tak potlačují základní

  právo každého, a to je právo vlastnit

  majetek, respektive být spoluvlast-

  níkem věci (PZT), garantované čl.

  11 odst. 1 Listiny základních práv

  a svobod.

  

  Autoři článku jsou členy

  Expertní skupiny zdravotně

  sociálních asociálních pracovníků

  zcelé České republiky.

  V případě, že pojištěnec vrátí

  pomůcku, kterou sám doplatil,

  není mu tato poměrná finanční

  částka nijak kompenzována.

• Strana 33

  33

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  V posledních číslech našeho časo-

  pisu vás informujeme o společné

  poradně Konta Bariéry a Českého

  vysokého učení technického, kte-

  rá bezplatně poskytuje konzulta-

  ce všem žadatelům o příspěvek na

  bezbariérová řešení. Díky vysoké

  erudici odborníků z Ústavu kon-

  struování a částí strojů fakulty stroj-

  ní má každý ze žadatelů příležitost

  posoudit své představy a společně

  najít nejlepší řešení. Z poslední doby

  máme zajímavé příklady:

  T. J. Sokol Mnichovo Hradiš-

  tě – nájezdová rampa do budovy

  tělocvičny. Stanovisko odborníka

  z ČVUT – tato varianta je v součas-

  né době optimální, přestože vyža-

  duje menší stavební úpravy budovy.

  Biskupské gymnázium J. N. Neu-

  manna a Církevní základní škola

  České Budějovice – šikmá schodiš-

  ťová plošina. Poradna říká – sou-

  hlasíme s navrhovaným řešením;

  nejvhodnější k dosažení bezba-

  Bezbariérová poradna je úspěšná

  riérového přístupu do tělocvičny je

  instalace šikmé schodišťové plošiny

  s pojezdovou dráhou na boční stěně

  schodiště.

  MELA, o. p. s. V budově v Sedlča-

  nech je v 1. patře denní stacionář;

  dnes vynášejí vozíčkáře zaměst-

  nanci. Navržené řešení – instalace

  zvedací plošiny uvnitř budovy. Je

  sice nutné vybudovat šachtu, ale ji-

  nak jde o řešení optimální.

  Tyto a další příklady ukazují, že

  hodina či dvě strávené na ČVUT

  v Praze nejen otevírají žadatelům

  o příspěvky Konta Bariéry odbor-

  nou podporu jejich žádostí, ale pře-

  devším umožňují žadatelům nový,

  odborný pohled na jejich problém.

  A nejde jen o dobré zvládnutí tech-

  nických problémů, poradna vždy

  upozorní i na ekonomické souvis-

  losti – pořizovací náklady jsou důle-

  žité, ale jaké budou výdaje v příštích

  letech? Každý jednotlivec, organiza-

  ce, škola, obec nebo město mohou

  této poradny využít. Třeba i pro-

  střednictvím naší redakce.

  

  KONZULTAČNÍ PORADNA Konta Bariéry a ČVUT

  V Českých

  Budějovicích

  už plošina

  spolehlivě slouží.

  Děkujeme našim

  předplatitelům zato, že nás

  pravidelně čtou ajsou věrni

  časopisu, který přináší lidem

  spostižením avšem těm,

  kteří se jim snaží pomáhat,

  užitečné informace.

  Proč si předplatit

  časopis Můžeš:

  Doručování pravidelně

  první den vměsíci.

  Nemalá finanční úspora.

  Ojedinělé čtení,

  které jinde nenajdete.

  Stálý přehled oprávních

  úpravách týkajících se

  lidí spostižením.

  Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

• Strana 34

  SLOVO MÁ...

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Každý den, a možná čím dál víc, si já i moje ko-

  legyně a kolegové uvědomujeme, jak je zdraví

  křehké. Skoro čtvrt století pomáhá Konto Ba-

  riéry svým klientům, aby se poprali s násled-

  ky zdravotního handicapu, aby zmírnili jeho

  dopad. Pomáháme jim pracovat, obyčejně žít,

  a mnohdy ještě pomáhat ostatním…

  Ale i tým všech lidí v nadaci řeší zdravotní

  problémy, doléhají na nás úrazy a nemoci naše

  a našich rodinných příslušníků. A víme, že

  přes to všechno musíme práci zvládnout, ne-

  čeká nás žádný záskok, žádná výpomoc z jiné-

  ho oddělení či provozovny. Příspěvky musí být

  schváleny, faktury proplaceny, žádosti projed-

  nány, projekty dotaženy…

  O to víc nás těší, když můžeme pomáhání

  šířit, a tak trochu přeložit na bedra dalších lidí.

  Jako je to třeba v úžasném projektu Run and

  Help. Do běhání, které pomáhá, se zapojily ti-

  síce lidí. Od „trpaslíčků“ v mateřských školách

  po žáky, studenty, hasiče, fotbalisty, skauty, tu-

  risty, lyžaře, právníky a manažery firem. Letos

  se připojila padesátka skupin.

  Za srdce chytil běžce dojemný příběh Ve-

  runky z Novojičínska, která se před půl rokem

  vážně zranila na lyžích. A tak, aby měla le-

  houčký vozík, běhali lidé po celé republice

  v čele s autorem tohoto projektu Petrem Chá-

  rou a jeho školou Open Gate v Babicích. Stov-

  ky tisíc korun, které jsme získali na vozíky,

  sluchadla, rehabilitaci anebo osobní asistenci,

  zamíří nejen k Verunce, ale i ke Kryštofovi, Fi-

  lípkovi, Markétce, Justýnce a dalším. Účastníci

  se už těší na Run and Help 2017!

  Začíná červen, rok se pomalu láme a my

  budeme mít v nadaci za sebou tu méně nabi-

  tou polovinu. V té následující nás čeká chari-

  tativní televizní pořad, tradiční předvánoční

  akce a sbírky a všechno to bude gradovat již

  13. aukčním salonem výtvarníků pro Konto

  Bariéry. Příprava této prestižní akce nám dává

  zabrat skoro celý rok.

  Hodně výtvarných děl, darů českých vý-

  tvarníků, již máme pohromadě – a věřte, že

  je na co se těšit. Přes léto nafotíme aukční

  i výstavní katalog a začneme lákat fanoušky

  současného českého špičkového umění a po-

  tenciální kupce.

  To už ale bude listopad a prosinec. Teď vám

  přeji hezký a teplý červen.

  

  Vaše

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Zdeněk Jirků

  e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Michaela Zindelová

  e-mail: michaela.zindelova@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908.

  Toto číslo vychází včervnu 2016.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  a Magistrátu HMP

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej:

  Česká pošta, s. p.

  Ilustrace natitulní straně:

  Miroslava Kolářová Šulcová

  Partneři redakce:

  Obyčejný život vnadaci…

  Za srdce chytil běžce

  dojemný příběh Verunky

  z Novojičínska, která se před

  půl rokem vážně zranila

  na lyžích. A tak, aby měla

  lehoučký vozík, běhali lidé

  po celé republice v čele

  s autorem tohoto projektu

  Petrem Chárou a jeho školou

  Open Gate v Babicích.

• Strana 35

• Strana 36

  Informace pro zkvalitnění

  životavozíčkářů

  Rady, návody, události, videa

  a kompletní nabídka mechanických

  aelektrických vozíků na novém webu

  Volejte: Prozkoumejte:

  +420 377 825 044 www.mujvozik.cz

  Pojeďte s námi!

  Partnerem pro

  hendikepované

  jsme od roku 1919.

  Rádi vám na vyzkoušení přivezeme kamkoliv po ČR například oblíbené elektrické vozíky:

   B600 se sedačkou Recaro

  Spolehlivost prověřená stovkami uživatelů

   C1000 DS

  Ovladatelnost vám přiroste rychle k srdci

   B600 se sedačkou Recaro, bradovým

  ovládáním a elektrickým polohováním

  NÁŠ TIP

  2016-02 Ottobock inzerce Muzes.indd 1 2/12/2016 8:08:10 AM