Strana 10
REFLEKTOR / TRIBUNA
Zdá se, že již bylo řečeno vše. Vidíme dva
nesmiřitelné tábory. Jeden tábor je z řad
teoretiků, věřme, že upřímně si přejících
zlepšení našeho školství.
Druhý tábor jsou praktici zaskočení
tvrdostí, nesmlouvavostí a někdy až aro-
gancí lidí, kteří drží moc ve svých rukou.
Dovedou si představit špatné konce a těžké
průběhy osudů nejen jednotlivých žáků,
ale i celých kolektivů tříd, dokonce i škol
a jednotlivých rodin.
Mezi těmito znepřátelenými tábory
jsou rodiče všech dětí. Ti mají právo mít
názor a také mají právo na to, aby jim
odborní pracovníci nezaujatě poradili se
zřetelem na nejlepší zájem dítěte-žáka
bez ohledu na legislativní směřování
státní politiky. Je velká škoda, že v tomto
souboji zapadají dobré nápady, které
se již realizují, a plýtvá se energií tolik
potřebnou pro realizaci nových koncepcí
a programů.
NIKOLI ČERNOBÍLE
Zdá se, že inkluze je sprosté slovo a kaž-
dého popudí. Máme ale všichni stejnou
představu o tom, co pojem inkluze zna-
mená? Je to především nikdy nekončící
proces, v němž ve školství všichni táhnou
za jeden provaz. Nejedná se jenom o dění
ve škole, ale i o mimoškolní vzdělávání.
Uvedený proces se týká nejen pedagogic-
kých pracovníků, ale i dalších zaměstnanců
školy nebo školského zařízení včetně
administrativních pracovníků a pracovníků
v technickohospodářském zázemí. Jde
o sdílení společného cíle, vytváření tvůrčí
atmosféry způsobem, který je čitelný pro
rodiče všech žáků.
Současné napětí v našem školství je
škodlivé. Stejně tak černobílý pohled na
inkluzi. Je nutné se shodnout na výkladu
pojmů a uvědomit si mnohé souvislosti.
Vždyť ke společnému vzdělávání nemůže
v pravém slova smyslu dojít, protože si to
společnost nepřeje. Velká část dobře a lépe
prosperujících žáků odchází z běžných
základek na víceletá gymnázia a různé
specializované výběrové školy. Lze říci, že
v současné době na nás doléhají důsledky
dlouhodobé absence spolupráce mezi
jednotlivými typy vzdělávání, absence
vzájemné úcty a respektu. Doléhají na nás
důsledky her na vlastním písečku. Mělo by
to být pro nás poučení. Až pomine současný
školský chaos, chtějme spolupracovat
a neřešit prioritně, který předmět ve které
škole učíme.
V současné době je také nutné si uvědo-
mit, že jsou velké odlišnosti mezi jednot-
livými regiony. Např. v našem Ústeckém
kraji se od minulého století soustřeďovaly
z důvodu práce v hornictví rodiny dělníků,
kteří jsou dnes nezaměstnaní. Patříme
k regionům s nejvyšší mírou nezaměstna-
nosti v našem státě, je u nás nejnižší počet
vysokoškoláků na sto obyvatel.
V minulých letech byly vyhodnoceny vý-
sledky maturitních zkoušek v tomto kraji
jako nejhorší. V našem regionu je nejnižší
průměrný věk délky života. Nadprůměrný
počet obyvatel má velmi nízký sociálně-
-kulturní a ekonomický status. Patříme
k oblastem s nejvyšším počtem obyvatel
užívajících návykové látky. Všechny tyto
aspekty mohou být predikcí většího množ-
ství dětí narozených se zdravotním posti-
žením.
Počet inkludovaných dětí v rámci jedné
školy je důležitý faktor. Připomeňme
si, že to jsou děti s různým zdravotním
postižením, nikoli pouze s mentálním,
ale mluvíme-li o společném vzdělávání,
musíme myslet i na nadané děti, děti
hraniční, žáky s tělesným postižením,
smyslovým postižením, žáky s vadami
řeči, žáky se specifickými poruchami
učení, a také na žáky s duševní poruchou,
kterých přibývá. V současné době jich
je v populaci asi 10 %. Do této skupiny
patří děti projevující se hyperaktivitou,
impulzivitou, poruchami pozornosti, děti
s onemocněním autistického spektra,
kdy jsou narušeny sociální kontakty a je
omezena komunikace. Závažné jsou také
depresivní poruchy u dětí.
NAD ČÍM SE JEŠTĚ ZAMYSLET
Mluví-li se o realizaci inkluze, spoléhá
se na práci asistentů pedagoga. Najdeme
vhodné a vzdělané lidi, záměrně nemluvím
o možnostech zaplatit je, kteří budou schopni
a ochotni pracovat ve velmi proměnlivém
prostředí? Soustředíme-li se např. na duševní
poruchy, je okolo těchto dětí velká proměn-
livost situací; na jejich chování má vliv např.
i to, zda jsou medikovány. V některých přípa-
dech se rodiče k medikaci staví nedbale, jindy
je zapotřebí podávat medikaci i v dopoledních
hodinách. Zvládnou školy tyto žáky mediko-
vat? Vezmou si to ředitelé na odpovědnost?
Budou lékaři vstřícní, aby vydali odborné
vyjádření k podávání medikace ve škole?
Jsou období, kdy škola, která realizuje
společné vzdělávání žáků, se může jevit
jako škola s přezaměstnaností. Jindy, je-li
např. nepříznivá biopředpověď, může být
počet lidí v ten den či okamžik nedosta-
tečný. Nejen učitelé, ale i asistenti jsou
lidé trpící nemocemi, někdy i s častými
absencemi v zaměstnání, a mají vlastní
děti. Najdeme všechny potřebné odborníky,
jako jsou školní psychologové a speciální
pedagogové? Uskutečnitelem inkluze je
bezpochyby učitel. Jsou učitelé dostatečně
vzdělaní? Dostatečně připravení?
Je jisté, že osmdesátihodinový kurz učite-
li vzdělání nedodá. Budou se za potřebným
žákem s výše uvedenými diagnózami
přemísťovat instruovaní učitelé?
Je nesporné, že všichni učitelé potřebují
při realizaci inkluze podstatně vyšší podpo-
ru, než kterou dostávají dosud. Je schopen ji
dát ředitel školy bez speciálního pedagogic-
kého povědomí? Jak může sice odborník,
speciální pedagog nebo psycholog, ale
pouze zaměstnanec vytvářet ve škole klima
se společným cílem pro všechny? A bude
někdy poptávka po škole, jako je naše, jako
po odborném podpůrném pracovišti pro
školy provádějící inkluzi?
Inkluze – hlas zpraxe
HANA AJMOVÁ
ředitelka a zakladatelka
Základní školy prof.
Zdeňka Matějčka, Most