03/2011

• Strana 1

  Síť potřebných

  zdravotnických

  zařízení lze

  nakreslit do týdne,

  tvrdí lékařka

  Alexandra

  Aschermannová

  strana 6

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  /

  

  J edn o tl i vý vý t is k  K č / P ř e dp l at i te l é   K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  Bariéry

  www.muzes.cz

• Strana 2

  p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

  Volejte zdarma: 800 100 659

  vecom@vecom.cz

  www.vecom.cz

  Ovenecká 32, 170 00 Praha 7

  Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka

  Příčná 2, 736 01 Havířov

  Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ

  plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé

  schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné

  plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

  Inz_Vecom_A4 17.5.2007 13:12 Stránka 1

  zrcadlo_1_21str.indd 2 12.10.2009 13:03:43

• Strana 3

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 3 - 2011

  EDITORIAL OBSAH

  Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722966233)

  Redakce: Zdeněk Jirků (mail: zdenek.jirku@muzes.cz),

  Radek Musílek (mail: radek.musilek@muzes.cz)

  Manažerka redakce: Martina Bedrnová (mail: martina.bedrna@muzes.cz, mobil: 722966510).

  Korektorka: Martina Čechová

  Adresa redakce: Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2

  Mobil: 722966510. Telefon: 224242973

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází vbřeznu 2011.

  Vychází zafinanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR aMěstské části Praha 1.

  Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava asazba: Jan Bělovský.

  Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej: Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně: Jan Šilpoch

  DOBRÉ ZPRÁVY

  Florbal na elektrickém vozíku

  Dokument o pražské dopravě

  putuje do Finska

  Pracovat na počítači lze i bez rukou

  Nová sociální firma

  Blíží se abilympiády 4 – 5

  TÉMA: DOSTUPNOST ZDRAVOTNÍ PÉČE

  Malé odborné nemocnice? Ano! 6 – 9

  Anketa 10

  Včem jsme světoví 11

  Zdraví se na severu cení více 12 – 13

  PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

  Ta Kavárna je vJedli 15

  VÝTVARNÍCI PRO KONTO BARIÉRY

  Stanislav Kolíbal:

  Bolest může pomáhat 16 – 17

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  Složená kola

  a protéza jako chobotnice 18 – 19

  OBČANSKÁ SDRUŽENÍ

  Bárka se stala vlajkovou lodí 20 – 21

  TECHNIKA

  Pomůže neslyšícím s přepisem řeči mobil? 23

  SPORT

  Vozíčkáři, hurá na sjezdovku! 24

  Zmonoski mám větší zážitky

  než z lyží před úrazem 25

  NÁZORY

  Jsme na dobré cestě, ale ne vcíli 27

  Proč nejsme invalidé

  ani handicapovaní 28 – 29

  AUTOMOTO

  Dacia a Renault – cenové trháky 30 – 31

  PORADNA

  Jak získat příspěvek na auto a pomůcky 32

  KONTO BARIÉRY,

  MELANTRICHOVA , PRAHA 

  Nabízím pohled do naší kuchyně 33

  NA CESTÁCH

  Vídeň: bezbariérově

  po stopách Habsburků 34 – 35

  VAŠE FOTOGRAFIE

  Hrátky sexpozicí 36 – 37

  KŘÍŽOVKA

  Houslový virtuos 38

  (Ne)pochopení

  Přestože se nejpravicovější protest, jaký Česká re-

  publika zažila, dotýká každého z nás, zůstávají

  skutečné důvody hlasitého protestu lékařů většině

  skryty. Atudíž je nechápe.

  Předně lékařům nešlo anejde jen ojejich platy.

  Zdravotnictví se dvacet let nereformovalo, ovláda-

  jí je farmaceutické firmy alékaři se prakticky den-

  ně setkávají sprotekcionářstvím. Jak se má slovutný odborník

  tvářit nato, že poslední dva měsíce loňského roku nesměl ope-

  rovat, protože nemocnice nato neměla peníze? Apřitom zaním

  vté době přišel jeho nadřízený, aby odoperoval jeho známého se

  slovy: To nějak vyřídíme…

  Slova otom, že lékař má hodinovou mzdu nižší než autome-

  chanik nebo instalatér, jsou působivá. Abohužel pravdivá. Nic-

  méně důležitější je přece hovořit opříčině. Otom, že se nakupují

  předražené lékařské přístroje, protože zato má někdo provizi,

  že se ředitelé nemocnic mění sohledem napolitickou garnituru,

  která je právě umoci.

  Dost velkou vinu nanepochopení toho, co lékaři vlastně po-

  žadují, nese PR agentura, která je vpodstatě prezentovala jako

  neurvalce. Vymyslela výhrůžky (váš exitus), atak se během krát-

  ké doby vše vyhrotilo ivneetickou diskusi otom, zda je nutné za-

  chraňovat tolik dříve narozených dětí. Natakovou nehoráznost

  už je třeba mít silný žaludek. Ne že by jej naši čtenáři neměli, osud

  knim často nebyl příliš milosrdný, ale čeho je moc, toho je příliš.

  Aprotože všechno zlé bývá kněčemu dobré, objevil se nastole

  konečně důvod (apěkně pádný!) začít oproblémech, jako je do-

  stupnost zdravotní péče nebo právě nákup předražené techniky,

  hovořit nahlas. Lékařka Alexandra Aschermannová vrozhovo-

  ru se Zdeňkem Jirků si nebere servítky – iproto stojí zato si její

  názory přečíst.

  Úroveň zdravotní péče není ideální nikde. Když jsem před

  léty viděl vulicích Stockholmu demonstranty, kteří požadovali

  privatizaci státních nemocnic, přiznávám, že jsem jim trochu

  nerozuměl. Ozdravotní péči apřístupu Švédů kezdraví vůbec

  hovoří spisovatelka Kateřina Janouchová. VeŠvédsku žije ajá

  zjejích slov pochopil, že problém je (opět) trochu hlubší, než jak

  při pohledu nademonstrující vypadá.

  Děkuji všem, kteří chtějí v právě tak vypjatých situacích

  mít kvalitní informace azaslali vyplněný dotazník otom, jak

  si náš časopis představují. Kdo to nestihl, může tak ještě učinit

  nawww.muzes.cz.

  Přeji vám inspirativní čtení.

  JINDŘICH ŠTĚPÁNEK

  Partneři

  redakce:

  ALEXANDRA

  ASCHERMANNOVÁ:

  MALÉ ODBORNÉ

  NEMOCNICE?

  ANO!

  STR. 

  STANISLAV KOLÍBAL:

  BOLEST

  MŮŽE POMÁHAT

  STR. 

  DACIA A RENAULT

  − CENOVÉ TRHÁKY

  STR. 

  VÍDEŇ:

  BEZBARIÉROVĚ

  PO STOPÁCH

  HABSBURKŮ

  STR. 

• Strana 4

  

  DOBRÉ ZPRÁVY

  Objednávám předplatné

  časopisu Můžeš

  roční předplatné za 240 Kč

  JMÉNO a příJMeNí:

  Název OrgaNizace:

  ulice: číslO pOpisNÉ:

  MěstO:psč:

  telefON:

  ROZŠIŘTE ŘADY PŘEDPLATITELŮ ČASOPISU

  Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:

  Redakce časopisu MŮŽEŠ, Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2

  PŘEDPLATNÉ ČASOPISU SI MŮŽETE DÁLE OBJEDNAT NA:

  www.periodik.cz, www.muzes.cz

  n

  bezplatné infolince České pošty: 800 300 302

  n

  adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mail: postabo.prstc@cpost.cz, fax: 284 011 847

  Florbalu se vČeské republice věnují desítky

  mladých lidí spostižením, kteří se name-

  chanických vozících honí zaděravým plas-

  tovým míčkem vnejedné tělocvičně. Pozadu

  však nezůstávají ani ti, kteří jezdí natzv.

  električácích. Vlednu 2011 se rozjel už

  čtvrtý ročník jejich vlastní České EWH ligy

  florbalu naelektrických vozících avednech

  18. a19. března přivítá Praha účastníky

  Mezinárodního turnaje Prague Cup.

  Týmy zČeské republiky, Belgie, Itálie,

  Německa aSlovinska pozval pořádající

  Sportovní klub EWSC Jaguars Praha. Hrát

  se bude vesportovní hale Radotín, Ustarého

  stadionu 1585/9, Praha 5. Vstupné je volné

  avšichni diváci jsou srdečně vítáni. Více in-

  formací najdete naadrese www.ewsport.org.

  Dodejme, že tento sport může provozo-

  vat člověk stéměř jakkoliv těžkým postiže-

  ním, který vživotě běžně používá elektrický

  vozík. Pro hráče, kteří neudrží hokejku,

  existuje speciální T-stick připevněná kvozí-

  ku. Sjejí pomocí hráč vodí míč. Hraje tedy

  samotným vozíkem. Míček nesmí překonat

  úroveň 20 cm nad zemí, takže se hraje

  naspeciální nízké branky. (red)

  Zní avypadá to jako sci-fi, když skupinka

  čtyř lidí navozíku promlouvá kpočítačům,

  které reagují najejich pokyny aslovo zaslo-

  vem zapisují jejich sdělení. Jenže vesku-

  tečnosti jde už odnešní realitu. Občanské

  sdružení Polovina nebe plní svůj záměr učit

  lidi spostižením ovládat počítač hlasem

  vrámci projektu Duhový most. Ten je unás

  ivcelé střední Evropě prvním projektem,

  který lidem sfatálním postižením motoriky

  horních končetin nabízí dříve nepředsta-

  vitelnou věc – možnost používatpočítač

  bez cizí pomoci aprakticky bez omezení.

  Speciální technologie umožňující ovládat

  počítač lidským hlasem (MyVoice, MyD-

  ictate aNEWTON Dictate), jejichž výuce se

  projekt věnuje, před nimi otevírají neohrani-

  čený svět elektronické komunikace, ale také

  příležitost ucházet se navzdory zdravotnímu

  postižení ozaměstnání. Šanci naučit se pra-

  covat spočítačem pomocí hlasu dostanou

  pražští zájemci všesti tříměsíčních kurzech,

  které probíhají od3. ledna 2011 do

  30. června 2012. Kurzy jsou bezplatné aje-

  jich organizátoři jsou připraveni vyjít vstříc

  iindividuálním potřebám účastníků. Bližší

  informace včetně kontaktních údajů jsou

  dostupné nawww.polovinanebe.cz. (red)

  Florbal na elektrickém vozíku

  Pracovat na počítači lze i bez rukou

  Dokument

  o pražské dopravě

  putuje do Finska

  Nafilmový festival

  stematikou lidí spo-

  stižením KynnysKINO

  2011 byly přihlášeny

  idva snímky zČeské

  republiky. Auto-

  rem obou je známý

  dokumentarista Tomáš

  Škrdlant, který vytvořil

  časosběrný snímek Nevítaní

  akrátký film Prague needs aRevolution oba-

  riérách veveřejné dopravě. Soutěžní přehlíd-

  ka bude ve Finsku 14. − 17. dubna. (mus)

  Nová sociální firma

  Centrum služeb Vyšehrad pomáhající dětem

  amladým lidem spostižením se rozrostlo

  onový subjekt. Je jím sociální firma Maturus,

  o. p.s. Zrodila se vrámci projektu Sociální

  podnikání azaměstnávání lidí spostižením.

  Dovínku dostal Maturus odsvého zakladatele

  agendu novoročenek akalendářů sobrázky,

  jejichž autory jsou děti amladí lidé sposti-

  žením. Vybaveníipersonálníobsazeníspo-

  lečnosti však bylo postaveno tak, aby firma

  byla schopna nabídnout veškeré polygrafické

  práce. Společnost přitom zaměstnávápřes

  50 % lidíse zdravotním postižením. Také chce

  vybudovat tréninková pracovní místa pro

  mladé lidi shandicapem. Reálné zaměstnání

  vsociální firmě pod vedením trenéra přinese

  absolventům tolik potřebnou praxi azvýší tak

  jejich šance při uplatnění naotevřeném pra-

  covním trhu. Cílem společnosti je přispět svým

  fungováním kosvětě, demonstrovat, žekvalita

  práce zdravotně postižených je vkaždém

  ohledu naprosto srovnatelná skvalitou práce

  zdravých. Další informace hledejte nawww.

  maturus.cz. (mus)

  FLORBAL je čím dál populárnější, a tak bude

  Praha hostit i zahraniční týmy. Foto: archiv

  O PROJEKT DUHOVÝ MOST

  je velký zájem. Foto: archiv

• Strana 5

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 3 - 2011

  VPARDUBICÍCH nabízí katedra ošetřova-

  telství bakalářský studijní program ošet-

  řovatelství aobor zdravotnický záchranář.

  Studijní programy umožní studentům získat

  profesní kvalifikaci. Více na: e-mail eva.

  hlavackova@upce.cz, tel. č. 466037725.

  NESLYŠÍCÍ ABSOLVENTI kurzu, který

  organizuje Občanské sdružení Záchranáři

  Žatec aJazykové centrem Ulita pro sluchově

  postižené vPraze-Radlicích, mohou praco-

  vat jako zdravotníci. Kontakt: e-mail: vera.

  pavlickova@sksp.org, tel. 739571512.

  TITULEM PŘÁTELSKÉ MÍSTO ocenil

  Český červený kříž radnici Městské části

  Praha 2, botanickou zahradu ahotel Forrest

  zPrahy 7. Ideou projektu je zpřístupnění

  poskytovaných služeb lidem stělesným

  handicapem aseniorům.

  NOVÝ VÝTAH PRO DĚTI se zdravotním

  handicapem mají vZákladní amateřské ško-

  le Kunín. Sloužit bude ilidem se zhoršenou

  možností pohybu, kteří veškole navštěvují

  různé kurzy.

  NOVÁ PARKOVACÍ PLOCHA naulici Mí-

  rová vOstravě-Vítkovicích má dvě stání pro

  automobily dopravující osoby se zdravotním

  postižením.

  NAUNIVERZITĚ vHradci Králové lze stu-

  dovat obory sociálně-výchovná péče osmys-

  lově postižené nebo speciálně-pedagogická

  péče oosoby sporuchami komunikace. Tel.

  č.: 493331111.

  OVÝROBCÍCH chráněných dílen infor-

  muje nasvých webových stránkách občan-

  ské sdružení InternetPoradna vOlomouci.

  OBECNĚ PROSPĚŠNÁ společnost Alka

  vPříbrami provozuje vareálu nemocnice

  stacionář pro děti se zdravotním postiže-

  ním. Kontakt: alkaops@centrum.cz, tel. č.

  318654242, 731707184.

  PROJEKT Chopím se šance nabízí lidem

  stělesným handicapem iduševním onemoc-

  něním počítačové kurzy, kurzy právního mi-

  nima ataké asistenci při nástupu dozaměst-

  nání. Kontakt pro zájemce: e-mail: martina.

  kaiprova@ligavozic.cz, tel. č.: 725502612.

  POD HESLEM Dobrovolníci mění svět

  aktivisté centra humanitární organizace

  ADRA veZnojmě vyhledávají aškolí dobro-

  volníky pro činnost vdomovech důchodců

  adalších sociálních zařízeních veměstě

  aokolí. Informace: e-mail: zdenka.severino-

  va@adra.cz, tel. č.: 607144090. (nouz)

  M

  oc se mi vposledním

  čísle líbila fotografic-

  ká dvoustrana. Také rád

  fotím arád bych jednou

  své snímky viděl naVa-

  šich stránkách. Co pro

  to můžu udělat? Rovnou

  nějaké přikládám.

  Zdraví

  Ondřej Černý, Praha

  Vážený pane Černý,

  těší nás váš zájem adoufáme, že idalší

  čtenáře naše nová rubrika zaujala. Ovýběr

  snímků kotištění se stará Ondřej Neff, který

  vždy přidává ikrátký komentář. Posílat je

  lze najindrich.stepanek@muzes.cz. Velmi

  snadno se dají fotografie vkládat nanáš

  web www.muzes.cz, kde najdete sekci Vaše

  fotografie. Jednoduchým způsobem tam svá

  díla nahrajete ahned je mohou obdivovat

  ostatní. Držíme palce, abyste svoje snímky

  brzy viděl ivtištěné rubrice. (red)

  M

  ilá redakce! Stále nevím, jak popsat

  radost, kterou mám zkroužku boccia

  veškole Svítání vPardubicích.

  Dceři Klárce bude letos 16 let. Navště-

  vuje osmým rokem tuto školu. Má DMO

  – spastickou diparézu. Pohybuje se navo-

  zíku aspomocí je schopna ujít ipár de-

  sítek metrů. Před čtyřmi lety nás veškole

  oslovil pan učitel Zdeněk Melichar stím,

  jestli si nechceme zkusit bocciu zahrát.

  Je to hra pro handicapované sdvanácti

  speciálními míčky ajedním jackem. Hra je

  podobná hře pétanque.

  Ráda jsem kývla, je to pro dceru zpes-

  tření denního stereotypu. Každé úterý

  se povyučování scházíme. Je nás 6 – 7

  dvojic, vždy žák arodič jako jeho asistent.

  Trénujeme nejenom koordinaci hodu,

  ale hlavně sílu rukou, uvolnění, trpěli-

  vost avýdrž sportovců. Nyní jsou našimi

  „trenérkami“ Olinka Táborská aEvička

  Stejskalová zpolabinské školy. Chtě-

  la bych jim ataké Jaroslavu Hantlovi,

  manažerovi TJ Léčebny Košumberk, který

  nanás dohlíží, moc poděkovat zajejich

  obětavost atrpělivost.

  Časopisu Můžeš přeji hodně spokoje-

  ných čtenářů nejenom vroce 2011!

  Spozdravem

  Lenka Štegnerová, maminka Klárky

  (dopis byl redakcí krácen)

  V

  ážená redakce, jsem matkou chlapce

  sdětskou mozkovou obrnou navozíku,

  který by se rád osamostatnil. Nedávno

  mu bylo osmnáct let, takže nemůžu být

  překvapená. Není pro mě ale lehké vypus-

  tit ho zbezpečí domova, atak bych ráda

  našla způsob, jak mu to umožnit nejprve

  nazkoušku, ato surčitou pomocí. Vím,

  že se vproblematice péče olidi navozíku

  dobře orientujete, proto bych se chtěla ze-

  ptat, zda nevíte onějaké možnosti vhodné

  pro mého syna. Předem díky zaodpověď!

  Spozdravem Klára Fialová, Benešov

  Vážená paní Fialová,

  děkujeme zadůvěru, se kterou se nanás

  obracíte. Neznáme přesně vaši situaci,

  nicméně si myslíme, že byste se mohla

  obrátit naJedličkův ústav aškoly vPraze.

  Ten nabízí projekt samostatného bydlení

  najeden rok, ato právě pro mladé lidi

  stělesným postižením. Bydlí vmoderních

  garsoniérách, vyzkoušejí si nezávislý život,

  ale iodpovědnost zajeho organizaci. Po-

  třebná podpora aslužby jsou však nadosah

  ruky. Obraťte se prosím vpřípadě zájmu

  nasociální pracovnici JÚŠ Mgr.Martu

  Kůnovou, e-mail: m.kunova@jus.cz nebo

  telefon: 241083567. Více informací

  isfotografiemi naleznete nawww.jus.cz/

  samostatnebydleni.

  Přejeme vám isynovi vše dobré!

  Vaše redakce Můžeš

  Své postřehy anázory nám pište

  nainfo@muzes.cz nebo naadresu

  Redakce časopisu Můžeš,

  Vinohradská 325/8, 12000 Praha 2.

  Z REDAKČNÍ POŠTY

  Zčeských ghett

  je třeba vyhnat lichváře a vyděrače,

  tvrdí Sri Kumar Vishwanathan

  strana 6

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z DÁ VA J Í

  

  2 / 20 11

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k 2 9  Kč / P ř ed p l a t it e l é 20  Kč

  Koupí 

  tohoto 

  časopisu 

  podpoříte 

  Konto 

  Bariéry

  www.muzes.cz

  Blíží se

  abilympiády

  Abilympiáda je soutěžní přehlídka pracov-

  ních ivolnočasových dovedností aschop-

  ností pro lidi sjakýmkoliv zdravotním posti-

  žením. Existují formy pro děti ipro dospělé.

  Obě se přitom konají vkvětnu, takže je

  nejvyšší čas začít myslet napřihlášky.

  Dospělí se letos sejdou 27. − 28. 5.

  vpardubické ČEZ aréně. Česká abilympijská

  asociace, pořadatel akce, vyhlásila třicet

  devět disciplín. Přihlásit se lze maximálně

  dotří znich, přičemž jednu je nutné označit

  zahlavní. Rozpis disciplín, formulář, orga-

  nizační pokyny isoutěžní pravidla najdete

  nastránkách www.abilympics.cz. Přihlášku

  zašlete e-mailem nejpozději 1. 4. 2011

  naadresu abilinfo@abilympics.cz. Dopro-

  vodnému programu bude vévodit koncert

  skupiny Čechomor vpátek večer.

  Děti amládež odšesti doosmnácti let bu-

  dou soutěžit 14. 5. vareálu Jedličkova ústavu

  aškol vPraze. Disciplín je pouze patnáct, ale

  vedvou věkových kategoriích. Bližší informa-

  ce najdete nawww.abilympiada.eu. (mus)

  ABILYMPIÁDA se blíží,

  je třeba myslet na přihlášky. Foto: archiv

• Strana 6

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  TÉMA: Dostupnost zdravotní péče

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Atmosféra kolem našeho zdravotnictví

  určitě není klidná, dokonce bychom

  mohli říci, že nejen resort sám,

  ale ispolečnost jsou plny určitého

  strachu. Souhlasíte?

  Nemohu si pomoci, ale když nyní docela

  dramaticky hledáme řešení zdravotnických

  krizí, jako by nás opustila paměť aschop-

  nost nazývat věci pravými jmény. Poroce

  1989 vznikla vnašem zdravotnictví jakási

  žízeň poživotě aneomezené svobodě. Vylili

  jsme příliš často svaničkou idítě, zkrátka

  rozmetaly se docela dobré aověřené postu-

  py. Platila jistá spádovost, pro připomínku

  docela dobrá odpovědnost nemocnice

  zaurčité území, nebo krajští odborníci – to

  nebyli administrativní referenti, ale autority,

  které měly vjednotlivých oborech přehled

  okapacitách, schopnostech týmů, využití

  nejdražších přístrojů aléků.

  Dobře propracovaný byl isystém vzdě-

  lávání včetně atestací. Ale celý systém se

  atomizoval azájmy jednotlivých segmentů

  péče – odpraktického lékaře až pošpičkové-

  ho profesora, odmalé ordinace navenkově

  až potransplantační jednotku vunikátním

  ústavu, jsou protichůdné amísto aby se

  vzájemně podporovaly avpéči nasebe

  navazovaly, bojují proti sobě.

  Navíc vznikla široká síť zdravotních pojiš-

  ťoven, které vlastně nenabízely nic mimo-

  řádného, ale musely vybudovat své struk-

  tury. To také něco stálo. Aběžná praxe?

  Včervnu vám pojišťovna řekne, kolik zaplatí

  zavaši práci odledna toho roku… Jako

  byste si vzal vobchodě kabát aplatil zapůl

  roku, aještě cenu, co vás právě napadne.

  Všichni se bojí, aby nakonec vydělali, tak

  chtějí poskytovat všechno.

  Takže se pořizuje drahá technika, která

  umožňuje účtovat drahé úkony. Jak bude

  využita, kdo ji opravdu bude umět obsloužit

  adobře medicínsky využít, to už je vedlej-

  ší. Atak zejména menší zařízení mají sice

  dostupné přístroje naevropské úrovni, ale

  ty by měly být maximálně využity, třeba

  ivesměnných provozech, ato vČechách

  téměř nevidíte.

  Ovšem nazdravotnickou techniku

  se nemůžeme dívat jenom očima

  produktivity. Potřebují ji lidé všude…

  Původní Sanatorium Na Pleši je známé široko daleko.

  Ústav založený v roce 1906 a otevřený v roce 1916

  prošel mnoha proměnami, ale nikdy vlastně nebyl

  klasickou nemocnicí s několika obory. Po druhé

  světové válce se postupně specializoval

  na onemocnění plic a od roku 1982 na Pleš

  jezdili nemocní se všemi druhy zhoubných

  nádorů. Erudovaná onkoložka MUDr. Alexandra

  Aschermannová byla roku 1989 jeho ředitelkou

  rovných dvacet let.

  Alexandra ASCHERMANNOVÁ:

  MALÉ

  ODBORNÉ

  NEMOCNICE?

  ANO!

  �

• Strana 7

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

• Strana 8

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  TÉMA: Dostupnost zdravotní péče

  �

  Málokdo si uvědomuje, že nepotřebuje

  jen excelentního chirurga, ale především

  trpělivého doktora asestřičku,

  kteří navás ivaše blízké mají čas.

  Dostupnost vtak malé zemi neznamená, že

  všechno budete mít vevedlejší ulici. Máme

  například čtrnáct špičkových onkologických

  center, špičkových nejen vybavením, ale

  především úrovní týmů.

  Těm nemůže menší pracoviště konkuro-

  vat, ale přesto může poskytovat vybranou

  velmi kvalitní péči. Stále slyšíme avidí-

  me, že se tam nebo onde kupuje technika

  nasvětové úrovni pro okresní nemocnici,

  že se zaúčasti místních politiků stříhají

  pásky aobčané jsou ujišťováni, že budou

  mít unikátní léčbu doslova zarohem.

  Otázkou jsou náklady najejí provoz azku-

  šenosti odborníků. Vždycky někdo vydělá

  naprovizích.

  Chcete tedy, aby především místní

  politikové, krajské samosprávy

  iposlanci asenátoři zjednotlivých

  obvodů dostali odvahu adokázali říci

  svým voličům: vtéto malé zemi může

  být vynikající zdravotnická péče,

  ale ne vevšech oborech dostupná

  dodvaceti kilometrů?

  Přesně tak. Posilme především dojezdy

  rychlé záchranné služby ajejí vybavenost

  přístroji aodborníky. Záchranáři poskytnou

  okamžitou život zachraňující péči apak

  musí pomáhat ještě nakládat nemocné

  stěžkou nadváhou amnohdy čelit útokům

  pacientů. Koho to zajímá?

  Vaše dcera může rodit vperfektní porod-

  nici se skvělým týmem péče oohrožené děti,

  ale ne vkaždém zpětasedmdesáti okresů.

  Všichni chtějí nejlepší péči, ale proč by měla

  být, co by kamenem dohodil? Moderní me-

  dicína těmito cestami nejde.

  Dočkáme se takové odvahy politiků sdělit

  tato fakta občanům, když vtéto zemi je stále

  před volbami? Věřím, že odpovědní lidé by

  postupně vše pochopili.

  Věříte občanům, ale oni se bojí,

  že se zjejich nemocnice stane jakási

  léčebna dlouhodobě nemocných.

  Aty moc dobrou pověst nemají.

  Jako onkolog dobře vím, co už dnes opravdu

  umíme unádorových onemocnění vyřešit

  alidem tak prodloužit život. Ale nejde jen

  obezprostřední zákroky, jde oumění léčit

  člověka vevšech fázích onemocnění, vrátit

  ho donormálního života ivpřípadě, že

  vyžaduje další péči. Zejména useniorů, kteří

  nemají potřebné zázemí, je to stejně důležité

  jako operační zákrok, nasazení moderních

  léčiv nebo ozařování.

  Mnoho onkologických pacientů potře-

  buje podporu psychologa, poradit se osvé

  sociální situaci adalší perspektivě. To

  všechno nemusí řešit špičkové centrum,

  zde je obrovský prostor pro péči jiného typu

  kombinovanou se sociálními službami apéčí

  orodinné příslušníky. Jde otak zvanou pa-

  liativní, podpůrnou aúlevovou medicínu se

  zvlášť školenými lékaři adalšími odborníky.

  Dnes je ovšem pozice takových lidí, odborná

  ispolečenská, nízká. Proč?

  Společnost si vybírá atraktivní témata.

  Málokdo si uvědomuje, že nepotřebuje

  jen excelentního chirurga, ale především

• Strana 9

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 3 - 2011

  Kdo je

  MUDr.Alexandra

  Aschermannová

  Patří kzakladatelům onkologického

  oboru vústavu NaPleši. Osm let členka

  výboru České onkologické společnosti,

  pracuje naNádorové telefonní lince,

  nyní se věnuje mj. psychosociální péči

  onemocné se zhoubnými nádory.

  Nyní je asistentkou 1. lékařské fakulty

  Univerzity Karlovy, má atestaci

  zinterny, pneumologie, klinické

  onkologie ageriatrie. Její manžel je

  přední evropský kardiolog.

  info

  trpělivého doktora asestřičku, kteří mají

  navás ivaše blízké čas, umějí svámi isnimi

  mluvit. Vkaždém větším městě, kde mají

  prozíravé představitele, vědí, že už nyní, na-

  tož zadvacet let, až naše populace ještě více

  zestárne, budou potřebovat ústav právě pro

  doléčení, rehabilitaci adlouhodobou péči.

  Čeká nás tedy velká proměna našich

  letitých představ osíti zdravotní péče?

  Málo se otom mluví, ale ještě před patnácti

  dvaceti lety byl infarkt myokardu hrozné

  onemocnění svysokou mortalitou, inva-

  lidizací avnejlepším případě dlouhým

  pobytem vnemocnici. Díky specializovaným

  centrům, novým technikám léčby adoslo-

  va světové úrovni našich kardiologů klesá

  úmrtnost amnoho kardiaků se vrací nor-

  málně dopráce. Mohlo se to řešit špičkovým

  pracovištěm nakaždém okrese? Kdo by to

  zaplatil? Kde by se vzalo tolik lékařů stalen-

  tem natuto práci?

  Podobný trend, se stejnými efekty,

  probíhá uakutních onemocnění cév,

  zejména umozkových příhod. Klíčový je

  jako uinfarktu čas. První minuty ahodiny

  vyžadují odborné posouzení nanejvyšší

  úrovni aprofesionální zákrok. Tedy rychlou

  aspolehlivou záchrannou službu, která

  vespojení skrajským centrem už při převo-

  zu odborně zasahuje. Podaří se zachránit

  život, ale pak…

  Každý zpříbuzných takto postižených

  pacientů ví, jak obrovsky důležitá je správná

  avčasná rehabilitace. Často je dlouhodobá

  anepotřebujete kní techniku zadesítky mi-

  lionů, „jen“ vysoce kvalifikovaný personál.

  Nazačátku rozhovoru jste

  připomínala období poroce 1989.

  Proč jsme už tenkrát nepřevzali

  nějaký fungující model?

  Víte, problémy asložité hledání mají všude.

  Když se porevoluci začali vracet ze světa

  leckteří dobří lékaři, dávali nám zajímavé

  rady co dělat, ale hlavně co nedělat při

  zavádění systému pojišťoven. Jakých chyb

  se vyvarovat. Ovšem tehdy se prosadila

  jakási naše česká třetí cesta nepromyšlených

  experimentů.

  Ktéto třetí cestě patří iiluze šířená

  vevelké části veřejnosti – medicína dnes

  umí všechno, technika je zázračná, léky

  si dovezeme adoktoři, starejte se! Pojmy

  zdravotnická osvěta, péče ostaré spoluobča-

  ny atrpící byly označovány zahodně ošklivá

  slova. Avýsledek? Prodlužuje se sice střední

  délka života, ale národ tloustne, počet dia-

  betiků strmě roste, obrovská část mladých

  lidí kouří, stoupá počet nádorů, spotřeba

  alkoholu neklesá. Reklama vás každý den

  přesvědčuje, abyste si koupili naprosto ne-

  bezpečná jídla plná tuku aumělých přísad,

  dětem jsou předkládány lákavé pamlsky bez

  ohledu najejich působení.

  Kdo potřebuje lékařskou péči nejvíc?

  Člověk nad padesát let snadváhou, kuřák,

  člověk sminimem pohybu astravovacím

  režimem pro primitivy, nezodpovědný

  občan vždy připravený hlasovat pro další

  adalší výdaje společnosti, jen aby nemusel

  nic změnit vesvém chování.

  Čtenáři Můžeš patří klidem, kterým osud

  vždycky nebyl příliš nakloněn. Dobře vím,

  kolik bolesti aúsilí stojí překonávání těž-

  kých postižení, celoživotních onemocnění

  avážných úrazů. Ataké vím, že by obětovali

  ještě víc, kdyby existovala jen malá jiskřička

  naděje nazlepšení jejich stavu.

  Proč tedy nechceme odtěch zatím

  zdravých, aby ioni začali přemýšlet achovat

  se kesvému tělu iduši trochu racionálně?

  Nepřišel čas, abychom jim nastavili zrcadlo

  apřišla třeba ifinanční represe zajejich po-

  hrdání ověřenými informacemi anásledné

  plýtvání prostředky veřejného zdravotnic-

  tví? Neměli bychom je léčit zbezohlednosti?

  Delší verze rozhovoru nawww.muzes.cz

• Strana 10

  

  ANKETA

  můžeš / číslo 3 - 2011

  Může. Nedostatek

  lékařů totiž může vynutit

  restrukturalizaci ačás-

  tečnou redukci lůžek.

  Síť lůžkových zařízení

  odpovídá předpisu

  zdob Marie Terezie, že

  donemocnice to nemá

  být dál než dvě hodiny

  cesty koňským povozem.

  Situaci vylepšily i doby

  „doženeme apředeže-

  neme“ či „máme nejvíc

  lékařů nahlavu (pacien-

  ta)“, kdy se předimenzo-

  vané nemocnice prezen-

  tovaly jako výdobytky

  socialismu.

  Pokud nemocnice

  nebudou mít lékaře,

  část akutních lůžek

  změní nanáslednou

  péči, kde jsou požadavky

  nižší, ačást, dá-li Bůh,

  napobytová zařízení

  sociálních služeb. Tím by

  zdravotnictví ubyly skry-

  té sociální hospitalizace

  (úspora 5−6 mld. korun)

  vrozsahu cca 20000

  lůžek.

  Přibyla by lůžka časné

  rehabilitace, ovlivňující

  prognózu onemocně-

  ní asnižující náklady

  naléčení chronifikují-

  cích ainvalidizujících

  chorob. Akutní péče by

  se soustředila dozbývají-

  cích lůžkových zařízení.

  Lékařů by bylo namenší

  počet lůžek dost amohli

  by být odpovídajícím

  způsobem placeni.

  Anna VEVERKOVÁ,

  ředitelka odboru komunikace VZP

  Nemůže. Vůči pacien-

  tům již bylo nezodpověd-

  né, že stávající systém

  vezdravotnictví vyhání

  lékaře dociziny nebo

  dotřetí sféry. Objektivně

  je lékařů málo již nyní.

  Porovnání počtu lékařů

  vcizině avČeské repub-

  lice je zavádějící, protože

  náš lékař vedle léčby

  vykonává řadu nadbyteč-

  ných administrativních

  úkonů, které vjiných

  zemích zaněj vykonávají

  administrativní pracov-

  níci.

  Tam, kde vnemocnicích

  nebude dostatek lékařů,

  se zhorší léčba. To musí

  být všem jasné.

  Proto nerozumím výroku

  pana ministra, že pokud

  ubude 4000 lékařů,

  nic se neděje. Špatné

  ohodnocení nemocnič-

  ních lékařů trvá již 20

  let, apřitom mají největší

  zodpovědnost. Pokud se

  tato diskrepance napraví,

  zlepší se podmínky

  jak pro lékaře, tak pro

  pacienty. Zdroje financí

  by se našly, stačí omezit

  strašnou korupci vezdra-

  votnictví.

  Alena DERNEROVÁ

  senátorka, dětská neuroložka v Mostu

  Budu provokovat, takže:

  ano, může, ato při splně-

  ní dvou předpokladů:

  1. Zdravotní péče vlůž-

  kových zařízeních (ale

  nejen tam) je naddi-

  menzována, pacienti

  jsou léčeni nadměrně

  (vangličtině se tomu

  říká overtreatment),

  berou příliš mnoho léků

  najednou, navštěvují

  různé lékaře se stejnými

  obtížemi, pokaždé je jim

  provedeno znovu stejné

  vyšetření atd.

  2. Zdravotní péče, zejmé-

  na ta akutní, je rozpro-

  střena dopříliš velkého

  počtu zdravotnických

  zařízení. Vprovozu jsou

  například oddělení, kde

  sice našli zaměstnání

  lékaři adalší personál,

  ale kde se provádí tak

  malý počet výkonů, až je

  to pro pacienta nebez-

  pečné. Nadruhou stranu

  máme třeba vPraze 5

  spousty velkých fakult-

  ních nemocnic aklinik,

  znichž některé dělají

  totéž ajejich činnost

  by se dala zorganizovat

  mnohem rozumněji

  ku prospěchu výdajů

  veřejného zdravotního

  pojištění ipacientů.

  Domnívám se, že oba

  předpoklady jsou blízko

  pravdě. Je tu tedy prostor

  pro reformu zdravotnic-

  tví izvýšení platů.

  Tomáš CIKRT,

  novinář

  Může. Tím nechci říct,

  že pouhým aprostým

  snižováním počtu lékařů

  se zvyšuje péče. Záleží

  natom, co stím kompe-

  tentní udělají.

  Určitě je potřeba situaci

  lékařů vnemocnicích

  řešit. Ale to musí pře-

  devším lékařské orgány

  samy. Komora, minister-

  stvo, vedoucí pracovníci,

  pojišťovny. Možná je

  nemocnic víc, než potře-

  bujeme.

  Jistě peníze utíkají, to

  slyšíme každý den. Ale

  utíkají zase jen mezi

  prsty lékařů, až navý-

  jimky. Byli to lékaři, kteří

  odmítli jít nazačátku

  devadesátých let vyzkou-

  šenou cestou okolních

  zemí, seděl jsem vedle

  nich. Lékaři vambu-

  lancích si teď nahlas

  nestěžují, lékaři vsou-

  kromých nemocnicích

  také ne. Řešení jistě není

  jednofaktorové ajistě

  dobré řešení nepřinese

  ovoce zarok.

  Důležité je, aby ministr

  asním vláda odborář-

  skému nátlaku odolali.

  Věřím, že pak se objeví

  ti, co skutečně chtějí stav

  zlepšit. Ideální situace

  zpohledu všech deseti

  milionů nebude nikdy.

  To se stačí postavit

  nažidli arozhlédnout

  kolem sebe.

  Jan PIČMAN,

  ředitel Jedličkova ústavu a škol Praha

  Eledrova 718, 181 00 Praha 8

  tel.: 233 552 309, 602 162 556

  e-mail: iroa@volny.cz, www.iroa.cz

  RUČNÍ OVLÁDÁNÍ AUT IROA - HDC s.r.o.

   Úpravy aut na ruční ovládání,

  mechanická i elektronická.

   Produkty české výroby

  i zahraničních dodavatelů.

   Plošiny, rampy, otočné sedačky,

  invalidní vozíky s přesuvnou sedač-

  kou do auta, zvedací mechanizmy.

   Osvědčení od MD ČR.

   Montážní střediska

  v České a Slovenské republice.

   Zprostředkování nákupu nových

  i zánovních vozů Škoda se slevou

  (případně i jiných značek),

  včetně financování a pojištění.

  MŮŽE

  MÉNĚ LÉKAŘŮ

  ZNAMENAT LEPŠÍ

  ZDRAVOTNICKOU

  PÉČI

• Strana 11

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 3 - 2011

  TÉMA: Dostupnost zdravotní péče

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: ARCHIV

  D

  louhodobý problém všech

  evropských zemí je stárnutí

  populace. Index stáří počítá

  podíl osob vevěku 65 let avíce

  na100 dětí 0 – 14 let. Podle

  tohoto indexu je nejstarší Itálie,

  následuje Německo aŘecko.

  Česko je zatím vlepší polovině, ale horší se

  to – vroce 2008 byl index 105,1.

  Střední délka života vyjadřuje očekávané

  dožití. Nejlépe natom byli zatím Islanďané,

  kde hodnota tohoto ukazatele překročila

  80 let, ataké ženy veŠvýcarsku aŠvédsku

  – více než 79 let. Česko zaostává zatěmito

  zeměmi umužů o5 – 6 let, užen o4 roky.

  Pro zajímavost – nejnižšího věku se doží-

  vají muži vRusku (60,5 roku vroce 2006)

  aženy tamtéž (73,3).

  Roste počet diabetiků

  Vroce 2009 měli čeští ambulantní lékaři

  pro dospělé registrováno 7,937 milionu

  pacien tů, znichž každý navštívil ordinaci

  skoro pětkrát. Celkem 1,668 milionu dia-

  gnóz byl vysoký tlak, 787 tisíc lidí se léčilo

  sischemickou chorobou srdeční, scévními

  nemocemi mozku 262 tisíc.

  Obezitu zaznamenali lékaři utéměř mili-

  onu českých dospělých.

  Stím souvisí idalší nárůst počtu diabeti-

  ků – vroce 2009 už 783 tisíc občanů České

  republiky.

  Druhým nejzávažnějším onemocněním je

  unás rakovina, zodpovídá začtvrtinu všech

  úmrtí. Bohužel vedeme evropský žebříček

  vevýskytu zhoubných nádorů tlustého střeva

  akonečníku, ikdyž rozsáhlá osvěta avčasná

  diagnostika přinášejí první pozitivní výsled-

  ky. Ale ještě nebyla spolehlivě prokázána

  příčina tak velkého počtu těchto onemocnění

  unás − nejrůznější teorie osouvislosti se

  spotřebou piva atučných potravin zatím jen

  opatrně naznačují možnou souvislost.

  Další varující údaj – odroku 1996 se

  zdvojnásobil počet dětí (26,7 tisíce) ado-

  V ČEM JSME SVĚTOVÍ

  Jestliže Číňané a Japonci označují jednotlivé roky znamením zvířete,

  my si letošní rok můžeme s klidem pojmenovat Rokem české medicíny.

  A protože v záplavě často protichůdných tvrzení se obyčejný občan už jen

  těžko vyzná, připravili jsme stručné srovnání čísel a statistik našeho zdravotnictví

  se světem. Všechny údaje jsou z Ústavu zdravotnických informací a statistiky.

  rostu (17,7 tisíce) ošetřovaných pro obezitu

  apřejídání.

  Vroce 2009 pobíralo invalidní důchod

  necelých 7 % všech obyvatel, nejčastější

  příčinou byly nemoci svalové akosterní

  soustavy.

  Anemocnice – vesledovaném roce bylo

  evidováno 2256000 ukončených hospita-

  lizací. Tento počet klesá, maxima celkem

  pochopitelně dosáhla věková skupina 85

  až 89 let, kde bylo vykázáno 693 případů

  natisíc obyvatel. Mezi nejčastější případy

  pobytu nalůžku patří nemoci oběhové sou-

  stavy (14,7 %), nejdelší dobu vnemocnici si

  vyžadují duševní poruchy.

  Zdravotnictví na evropské úrovni

  České zdravotnictví je − alespoň podle

  statistiky – nasrovnatelné evropské úrovni.

  „Neevropské“ jsou však celospolečenské

  náklady natuto důležitou sféru. Zatímco

  my vydáváme asi 7 % hrubého domácího

  produktu, země nazápad odnás zhruba 11

  až 12 %. Vpraktickém vyjádření jde omili-

  ardy, desítky miliard. To ale neznamená, že

  by každá koruna vnašem zdravotnictví byla

  dobře využita; např. přes současné mnohdy

  zmatené debaty je zřejmé, že počet našich lé-

  kařů na100 tisíc obyvatel převyšuje obdobné

  ukazatele vNěmecku nebo vRakousku.

  Anakonec údaj, který už tradičně řadí

  Česko našpičku světových ievropských

  tabulek:

  Kojenecká úmrtnost se stále drží pod tře-

  mi promile. Péče orodičky anově narozené

  je tedy unás vynikající. Právě ti, kteří si ještě

  neumějí stěžovat, ktomu také nemají žádný

  důvod. Nadcházející velká zdravotnická re-

  forma chce stejně uspokojit iostatní. Půjde

  to vzemi, kterou autem přejedete zapůl dne

  akde máme ještě stále na200 nemocnic?

  STATISTIKA JE NEÚPROSNÁ: počet našich lékařů na 100 tisíc obyvatel

  převyšuje obdobné ukazatele v Německu nebo v Rakousku.

• Strana 12

  TÉMA: Dostupnost zdravotní péče

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: STANISLAV KRUPAŘ

  Když jdete sdětmi doběžné

  švédské nemocnice, dočkáte se

  lepších služeb než unás?

  Určitě se můžete spolehnout, že mají nej-

  modernější techniku avybavení našpičkové

  úrovni. Ale zažila jsem třeba třicetihodino-

  vé čekání naošetření zlomené ruky mého

  syna. Přitom nesměl jíst. Nebo dcera čekala

  naoperaci slepého střeva sedm hodin. Aná-

  sledná péče vnemocnici?

  Třeba jídlo není příliš chutné. Tak ne-

  vím… Současně ale jsou tam třeba úžasně

  vybavené místnosti plné nejkrásnějších

  anejmodernějších hraček, kde si děti mo-

  hou hrát, amísta pro rozptýlení aodpočinek

  pacientů, kteří jsou vnemocnici dlouhé

  týdny. Všichni říkají, že organizace práce

  tam není dost dobrá. Asi to souvisí se švéd-

  skýmpracovním zákonodárstvím: ikdyž

  Autorka mnoha knih s tabuizovanými náměty

  – alkoholismus, ženská sexualita a tak podobně − je

  také matka pěti dětí. Se zdravotnictvím ve Švédsku,

  kde žije, má své zkušenosti. Mnohý našinec by se divil,

  že někdy nejsou odlišné od našich.

  ZDRAVÍ SE

  NA SEVERU

  CENÍ VÍCE

  Kateřina JANOUCHOVÁ:

  personál něco nedělá perfektně, stejně

  nemůže přijít opracovní místo. Bohužel ito

  jsou důsledky sociálního státu.

  Přitom bychom rádi věřili pověsti

  Švédska jako moderní světově

  vyspělé země…

  Když to měříte technikou, tak máme třeba

  supermoderní nemocnice svynikajícími

  odborníky; těžko byste vesvětě hledali

  tak dobře vybavená pracoviště. Natom se

  nešetří. Ani pacienti nejsou nijak omezováni

  při využívání nemocnic či ambulancí pouze

  naopravdu nutné případy.

  Platíme veŠvédsku sice určitý popla-

  tek zanávštěvu lékaře – je to asi dvě stě

  švédských korun, ale jakmile překročí-

  me vprůběhu roku určitou dosti nízkou

  částku, jsme odpoplatků nacelý další rok

  osvobozeni. Existuje ibezplatná lékařská

  telefonní služba, jakási telefonní poradna,

  kde se vám snaží telefonicky poradit, co

  máte dělat, kam jít, jak dál postupovat. Pak

  jdete kpraktickému lékaři, vČesku by se

  řeklo nastředisko. Ateprve potom done-

  mocnice. Jenomže Švédové jsou sice docela

  ukáznění, ale když jde ozdraví, nejraději

  jedou rovnou nakliniku. Přirozeně když je

  poruce.

  Říkáte ukáznění; znamená to také,

  že žijí zdravě?

  Určitě se tam zdaleka nekouří tolik jako

  vČesku. Pro mě je vždycky šok, dojak

  zakouřeného prostředí se tady dostanu.

  Amyslím, že dnes už ani tolik nepijí, ikdyž

  si možná myslíte, že Skandinávci jsou mistři

  světa valkoholu. To prostě neplatí. Vtéto

  disciplíně Češi už Švédy předehnali.

  Dost se mluví oobezitě, zejména hodně

  mužů má nadváhu. Zdravý způsob života je

  veŠvédsku každodenní téma. Společnost

  sice nikoho nepostihuje, když zbytečně

  riskuje vesvé životosprávě, ale třeba vefir-

  mách působí jejich smluvní lékaři avpo-

  slední době se otevřeně ptají zaměstnanců

• Strana 13

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 3 - 2011

  SLOUPEK

  Jiřiny ŠIKLOVÉ

  Co je přístupné

  aco dostupné

  Pojem přístupnost má několik významů:

  zhlediska vzdálenosti, podle finanční situace

  nemocného člověka, podle jeho sociálního

  zařazení, informovanosti, nakoho se má

  obrátit. Přístupnost závisí inatom, zda

  nejsou bariéry uvchodu aje kdispozici vý-

  tah. Vtom všem je tato republika navysoké

  úrovni.

  Počet lékařů napočet obyvatel je dokonce

  vyšší, než je tomu vevětšině evropských zemí.

  VUSA nemají tak dostupnou lékařskou péči

  aozdravotní pojištění pro všechny teprve

  usilují. Jsou tam vynikající specializovaná

  pracoviště, ale dopřístupu kpéči je třeba

  zahrnout ifinanční situaci. Kdo nato má,

  získá vUSA špičkové ošetření. Iproto je dob-

  ré se před cestou doUSA nechat připojistit.

  Ajste-li již staří, tak to připojištění je tak

  vysoké, že je lepší doUSA necestovat, protože

  stane-li se vám tam něco, tak to zběžného

  pojištění nezaplatíte.

  Evropa je vtomto směru bezpečnější. Měkčí

  individuální odpovědnost je doplněna od-

  povědností kolektivní. Placení zdravotního

  pojištění je vEvropě skoro vevšech státech

  povinné.

  Přístupnost zdravotní péče je vEvropě lepší

  než naostatních kontinentech. Srovnávat

  naše postavení se státy vAsii, Africe nebo

  Latinské Americe nemá vůbec cenu.

  Přesto nazdravotnictví hubujeme. Lékařská

  střediska jsou většinou dostupná hromadný-

  mi dopravními prostředky. Navesnicích je

  to sice horší než veměstech, ale itam je dnes

  kdispozici dostatečný počet osobních aut

  azáchranná služba přijede nazavolání.

  Proč je tedy zdravotnictví jedním znejkri-

  tizovanějších resortů? Protože tam − jako

  občané − nejvíce vidíme. Negativně hodno-

  tíme přístup kezdravotní péči, ale současně

  dodáváme: Tedy můj pan doktor nebo naše

  paní doktorka jsou skvělí, ale jinde to tak

  není. Kde jinde?

  „Zarecepty se musí platit, ale víte, já nato

  mám, ale jsou jiní, kteří nato nemají.“ To

  je také pravda. Často ale ti lidé ani nevědí,

  oco mohou žádat. Přístupnost péče je tak

  omezena znalostmi onárocích, právech, ale

  ipovinnostech zdravotníků knám anašich

  zase kblízkým, sousedům alidem vokolí.

  Zkusme přiblížit zdravotní péči ipřekoná-

  ním bariér vinformacích azajímejme se více

  opředpisy avyhlášky, čtěme apředávejme

  tyto informace iostatním. Je to lepší než jen

  hubovat apřípadně pomlouvat aopakovat,

  co není, amělo by být.

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta Bariéry.

  napití, naživotní styl… zkrátka zdraví

  přestalo být soukromou věcí lidí.

  Aještě kalkoholu – před více než

  sto padesáti lety hrozila Švédsku úplná

  alkoholická katastrofa. Pili velcí imalí,

  pálenka se prodávala ivlékárnách. Takže

  veŠvédsku první masové občanské hnutí

  vzniklo… kvůli abstinenci. Dávno před

  tím, než se objevilo dělnické nebo emanci-

  pační hnutí.

  Jaká je veŠvédsku autorita lékařů

  amedicíny vůbec?

  Nato není jednoduchá odpověď. Stále víc

  lidí vyhledává alternativní léčení, různé

  přírodní metody. Velké diskuse se vedou

  oočkování. Anení nato jednoznačný názor.

  Rozhodně sautoritou lékařů souvisí ijejich

  společenské postavení aplaty. Veveřejném

  zdravotnictví nejsou zdaleka špičkové –

  ikdyž jsou přirozeně mnohonásobně vyšší,

  než jsou platy nemocničních lékařů vČesku.

  Ovšem švédské daně jsou také mnohem

  větší. Trochu přibývá veŠvédsku ilékařů

  cizinců, ale nemyslím, že by jejich počet

  přesáhl deset procent.

  Je tedy celkem příjemné být

  veŠvédsku pacientem?

  Být nemocný není příjemné asi nikde nasvě-

  tě. Švédsko narozdíl odČeska neprožilo

  či neprožívá finanční krizi, jeho rozpočet

  prakticky není deficitní, zdravotnictví dostá-

  vá obrovské částky zdaní, dozdravotnictví

  jdou ity pacientské poplatky, okterých jsem

  se zmínila.

  VeŠvédsku zatím vůbec není aktuální

  aani se zatím nemluví onějakém omezo-

  vání služeb nebo dělení pacientů nachud-

  ší abohatší. Nezapomeňte, že existují

  obrovsky silné sociální tradice aopravdová

  solidarita Švédů, kterou můžete vidět

  nakaždém kroku. Myslím, že veŠvéd-

  sku ani nemůže vzniknout nějaký systém

  rozdělování péče podle sociálního statusu.

  Proto se otom nevede ani žádná dramatic-

  ká diskuse.

  Diskutuje se ale velmi silně třeba opo-

  stavení aživotě žen, které chtějí něčeho

  dosáhnout třeba jako lékařky anemají čas

  naděti anarodinu. Aještě jedna věc je asi

  jiná než vČesku – Švédsko je rozlehlá země,

  takže dobrá zdravotnická pracoviště prostě

  musejí být idaleko naseveru: jinak byste

  musel létat klékaři třeba hodinu ivíc. Ne-

  vím, jestli máme víc nemocnic, ale vžádném

  případě je tady určitě nikdo rušit nemůže

  aani nechce.

  Delší verze rozhovoru nawww.muzes.cz

  Myslím, že dnes už

  Švédi tolik nepijí,

  ikdyž si možná

  myslíte, že Skandinávci

  jsou mistři světa

  valkoholu. To

  prostě neplatí. Vtéto

  disciplíně Češi už

  Švédy předehnali.

• Strana 14

  můžeš / číslo 3 - 2011

• Strana 15

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 3 - 2011

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JIŘÍ KUČERA

  T

  a Kavárna vznikla vzáří 2007.

  Když Jedle orok dřív otevřela

  svoji novou rehabilitační budovu

  vulici NaTopolce, její přízemní

  prostor přímo vybízel kpodobné-

  mu projektu. Toho se ujala Andrea

  Šváchová, která vespolupráci

  sobčanským sdružením Borůvka tréninkové

  pracoviště rozjela. Zaty tři roky se svými

  kolegy vytvořila místo, které si oblíbili nejen

  studenti azaměstnanci Jedle, ale ilidé

  zokolí. Především maminek smalými dětmi

  tady potkáte spoustu, protože nanejmenší

  se vTa Kavárně hodně myslelo. Batolat je tu

  někdy tolik, že „přetékají“ zdětského kout-

  ku docelého prostoru. Neohroženě se vrhají

  pod kola vozíčkářů ati mezi nimi neméně

  neohroženě kličkují. Takhle si představuji

  výchovu ksoužití slidmi navozíku doslova

  odkolébky.

  TA KAVÁRNA JE V JEDLI

  Jedním z míst, kde pracují lidé s tělesným postižením,

  je tréninková Ta Kavárna v Jedličkově ústavu

  nedaleko pražského Vyšehradu. V útulné atmosféře

  nekuřáckého prostředí vám připraví kvalitní kávu,

  ochutnáte zákusek a prohlédnete si výtvarná díla,

  která se tu pravidelně vystavují.

  Posláním tohoto pracoviště je však přede-

  vším příprava mladých lidí stělesným posti-

  žením pro budoucí zaměstnání naběžném

  trhu práce. Vedoucí Andrea Šváchová zdů-

  razňuje, že nejsou ani chráněná dílna, ani

  chráněné pracoviště, ale tréninkový prostor.

  Podle jejích zkušeností nemá řada mladých

  lidí spostižením základní pracovní návyky.

  Tady je mají možnost získat spodporu šesti

  trenérů asociálně-pracovní terapeutky.

  Idíky evropským penězům zOperačního

  programu Praha adaptabilní.

  Trenéři jsou nenápadní

  Momentálně zapultem kavárny potkáte

  sedm klientů. Další čtyři lidé působí vneda-

  lekém obchůdku o. s. Borůvka naVyšehradě.

  Vobou případech pracují co nejsamostatněji,

  trenéři jsou spíše nenápadní průvodci. Občas

  upozorní, co je potřeba udělat. Dohlédnou,

  aby všechno klapalo, ale zanikoho nedělají

  jeho práci. Obvyklá směna trvá čtyři hodiny

  atvoří ji dva klienti sjedním trenérem. Ten

  občas zafunguje ijako číšník. To když se

  zákazník sberlemi nebo navozíku nezvládne

  sám obsloužit. Jinak si návštěvníci Ta Kavár-

  ny uokénka vyzvedávají objednané nápoje či

  pamlsky sami.

  Andrea Šváchová otréninku říká: „Naši

  zaučovaní zaměstnanci knám přicházejí

  najeden rok. Během něho obvykle projdou

  třemi fázemi. Nejprve si osvojují ty opravdu

  nejzákladnější věci, jako je přijít včas dopráce,

  omluvit se předem, když nemůžu přijít atd. Je

  až překvapivé, že ivelmi inteligentní lidé tako-

  véhle základy občas postrádají. Potom přichá-

  zejí nařadu konkrétní pracovní dovednosti,

  jejich propojení spracovními návyky akoope-

  race sostatními členy týmu. Nakonec nastává

  fáze osamostatnění analezení sebedůvěry.“

  Změna obsluhy je radikální

  Patříte-li kpravidelným návštěvníkům,

  obsluha se vám mění doslova před očima.

  Vzáří zakřiknutí azmatení nováčkové

  kekonci školního roku suverénně zvládají

  svou práci aještě stihnou vtipkovat se zá-

  kazníky. Mimochodem odletošního dubna

  začíná konkurz nových zájemců pro školní

  rok 2011/2012. Ta Kavárna totiž kopíruje

  provoz škol Jedličkova ústavu, takže vlétě je

  čas narekonstrukce avylepšování.

  Oúspěšnosti projektu svědčí čísla.

  Polovina lidí, kteří tréninkem prošli, si už

  našla běžnou práci. Často jako prodavači,

  vrátní nebo hlídači. Přesto prý není snadné

  najít vhodné kandidáty. Podmínka je přitom

  jediná – zvládnout připravit kávu. Nerozho-

  duje, jestli sedíte navozíku, jste malí, špatně

  slyšíte, mluvíte či cokoliv jiného. Nezáleží

  ani natom, jestli máte něco společného

  sJedličkovým ústavem aškolami. Dokonce

  vrámci projektu Samostatného bydlení

  můžete narok získat garsonku přímo nad

  Ta Kavárnou. Ani tak se zájemci nehrnou.

  Alespoň že zákazníků je dost. Ati se mohou

  odbřezna těšit nadalší rozšíření služeb.

  Vedle pravidelných prodejních výstav přibu-

  dou večerní kulturní programy. Podívejte se

  nawww.takavarna.cz.

  PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

  V TAKAVÁRNĚ

  je možno

  koupit

  iaktuální

  vydání

  časopisu

  Můžeš.

  Řada mladých

  lidí spostižením

  základní nemá

  pracovní návyky.

• Strana 16

  VÝTVARNÍCI PRO KONTO BARIÉRY

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  STANISLAV KOLÍBAL:

  BOLEST MŮŽE POMÁHAT

  Stanislav Kolíbal se přes všechny peripetie svého života

  spíš rád zamyslí nad dalšími plány a každou minutu

  vyprávění jako by hledal nová a nová témata pro

  tvorbu, která v jeho případě jistě není lehce přístupná,

  ale dokáže v divákovi nakonec vyvolat tiché zvolání:

  Právě o tomhle už dávno přemýšlím! Proto je český

  sochař, grafik, scénograf a mistr snad všech výtvarných

  disciplín srozumitelný po celém světě.

  náct dní zasebou ateprve čtrnáctý den byl

  dnem odpočinku. Tak se učíte nenaříkat, tak

  se připravujete napříští bolesti, tak se také

  učíte radovat se zobyčejného dne.

  Když jsem, už poválce, studoval na

  UMPRUM azačal ilustrovat knížky, blížila se

  další historická změna. Vývoj nezadržitelně

  směřoval kúnoru 1948. Já už ale vté době

  četl knihy ostalinských procesech. Příšerný

  osud ruské avantgardy. Buďto dotáborů,

  nebo rovnou nasmrt. Imezi knihami Spolku

  Mánes, které přečkaly válku, jsem našel text

  arch. Feuersteina Cesta doSSSR, přednese-

  ný roku 1931. Velmi realistický obraz. Kdo

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAROSLAV BRABEC

  O mých bolestech

  Nyní leckdo říká, že se náš život hodně

  proměnil. Možná se jen proměňuje obraz,

  který vidíme, ale podstata, podstata je

  stejná. Nedávno jsem slyšel Tomáše Halíka,

  který říkal, že lidé ztratili schopnost se ra-

  dovat, takže hledají zábavu. To je podstata

  změny, která nás obklopuje. Vezměte si

  reklamu – už nejen nabízí, ale příliš často

  svou hrubostí anízkostí utvrzuje člověka,

  že necitlivost, neotesanost acynismus jsou

  normální, přijatelné asprávné. Přitom

  bolesti − myslím nejen fyzickou, ale pře-

  devším bolest duše – vesvětě neubývá. Ani

  nemůže.

  Narodil jsem se naTěšínsku, tatínek byl

  obyčejný zámečník, maminka vdomácnosti.

  Když vypukla ta známá velká hospodář-

  ská krize, měl tatínek osm placených dnů

  zadva měsíce. Ale měl práci! Dokonzumu

  nebo křezníkovi chodila maminka nadluh.

  Abydleli jsme pochopitelně vmalinkém

  bytě vhornické kolonii. Ale žili jsme.

  Vosmatřicátém nás vyhnali Poláci,

  skončili jsme vevnitrozemí – já smamin-

  kou nanějaké ubytovně, tatínek vsokolské

  tělocvičně. Čtrnáct měsíců bez bytu. Apřišli

  Němci… asnimi půl roku před maturitou

  totální nasazení vdolech. Pracovalo se tři-

  chtěl, mohl vědět! Bylo mi, obyčejnému klu-

  kovi zMoravy, jasné, že unás tenhle systém

  nebude jiný. Atak jsem se hádal skolegy.

  Mnozí znich propadli doslova fanatismu,

  ohromnému opojení zkomunismu…

  Jinak škola skvělá, každý ateliér vedený

  nějakou významnou osobností – Tichý, Mu-

  zika, Strnadel, Filla, Wagner adalší…

  Ale pak přišly prověrky! Musel jste před

  komisi, která rozhodovala, zda naškole smí-

  te pokračovat nebo ji musíte opustit. Vmém

  případě byl závěr jasný – „jsi zrádce dělnické

  třídy“! Já, který jsem měl proletářský původ

  lepší než celá ta komise. Zachránil mě sice

  profesor Pelc, mohl jsem zůstat, ale byl to

  další zážitek dobudoucna. Jako státnice

  jsem chtěl dělat ilustrace kČechovovi,

  ale musel jsem zkusit Den horníků. Místo

  toho přece jen přijali mého Čechova, takže

  to dobře dopadlo aještě jsem pokračoval

  nascénografii.

  Zarazili mi už hotové ilustrace kMickie-

  wiczovi. Při ministerstvu vznikla schvalovací

  komise. Předsedal jí původně avantgardní

  soukromý nakladatel, začátkem 50. let už

  ale velký slouha režimu… Zkrátka ještě mi

  nebylo třicet auž jsem viděl, že najednou

  nezáleží natalentu, naumění, napráci.

  Takové poznání bolí víc než zanícená rána.

  O bolestech doby

  Dodneška to nemohu pochopit. Chápu

  nadšení zosvobození, rozumím rozčarování

  nad Mnichovem, ale nikdy jsem nepochopil

  vzdělané lidi, kteří propadli šílené iluzi,

  že přicházející sovětský model nám přine-

  se štěstí. Ztoho pak vevýtvarném umění

  vznikl známý socialistický realismus, někdy

  až ksmíchu primitivní aprázdný. Krásné

  věci, obrazy, sochy, knihy šly dostoupy nebo

  vlepším případě dosklepa.

  Koncem padesátých let se trochu politic-

  ky oteplilo azačaly vznikat umělecké skupi-

  ny. Anajednou tady byla vbrněnském Domě

  umění výstava mladých; dokonce sjistou

  podporou tehdejšího ministra Kahudy.

  První velká úleva. Začal pohyb, který pak vy-

  vrcholil pošesti letech legendárním sjezdem

  výtvarných umělců vroce 1964. Dnes to

  zní docela úsměvně, ale my jsme si tenkrát

  prosadili tajné hlasování, odmítli připra-

  venou kandidátku azvolili vedení svazu

  podle sebe. Bolestí tedy ubývalo, ale přišla

  Reklama už příliš

  často svou hrubostí

  anízkostí utvrzuje

  člověka, že necitlivost,

  neotesanost acynismus

  jsou normální.

• Strana 17

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  STANISLAV KOLÍBAL:

  BOLEST MŮŽE POMÁHAT

  srpnová okupace. Ještě doroku 1970 to šlo.

  Tehdy jsem ještě mohl odeslat doTokia své

  věci navýstavu čtyřiceti předních světových

  tvůrců konceptualismu.

  Vždycky jsem byl iilustrátor. Najednou

  zmizeli osvícení šéfredaktoři nakladatelství,

  zOdeonu Jan Řezáč, zAlbatrosu Václav

  Stejskal. Já pro ně dělal třeba ilustrace pro

  Strom pohádek nebo Čínské pohádky −

  sobrovským ohlasem vzahraničí. Nové ve-

  dení okamžitě stáhlo zvýroby tři mé knihy.

  Ale ukázala se jiná možnost: díky různým

  přátelům jsem měl ještě vroce 1973 výstavu

  vMiláně. Prodala se celá. Reakce našeho

  ministerstva kultury byla jednoduchá aráz-

  ná: už nikdy Kolíbal dozahraničí, už žádná

  výstava doma.

  Pak, vosmdesátých letech, se to zas

  trochu zlepšilo anakonec, jak všichni víme,

  přišla konečně dnešní doba. Mohl jsem pra-

  covat, vystavovat, jezdit, učit. Vobrovském

  katalogu pařížského Muzea moderního

  umění mám vynikající českou společnost –

  Kupka, Šíma, Toyen, Štýrský ajá.

  Více nawww.muzes.cz

  Kdo je

  prof.Stanislav Kolíbal

  Narozen 1925. Absolvent Vysoké školy

  uměleckoprůmyslové ascénografie

  naAkademii múzických umění.

  Vynikající sochař, malíř, scénograf

  akonceptualista.

  Zastoupen mj. vCentre Pompidou Paříž,

  Metropolitan Museum of Art aSolomon

  R.Guggenheim Museum New York,

  MUMOK Vídeň, Tate Gallery Londýn,

  Národní galerie vPraze, Moravská

  galerie vBrně amnoha dalších. Desítky

  výstav posvětě.

  Vletech 1990 − 1993 profesor Akademie

  výtvarných umění vPraze. Pravidelný

  avelkorysý dárce aukčních salonů Konta

  Bariéry, jeho dílo Dvě pozice čtverce

  se na10. salonu (2010 veprospěch

  handicapovaných studentů) vydražilo

  za100000 Kč.

  info

  SOCHAŘ,

  GRAFIK

  ASCÉNOGRAF

  Stanislav Kolíbal

  je mistrem

  snad vevšech

  výtvarných

  disciplínách,

  aproto je

  srozumitelný

  pocelém světě.

• Strana 18

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  Čas od času je třeba vynalézt znovu něco, co bylo

  vynalezeno už dávno. V případě skládacích kol pro

  mechanické vozíky, která ušetří spoustu místa,

  pak rozhodně neplatí tvrzení, že něco znovu vynalézt,

  zejména pak kolo, by bylo zbytečné.

  SLOŽENÁ KOLA

  A PROTÉZA

  JAKO CHOBOTNICE

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: ARCHIV

  Z

  bytečné nejsou ani dvě menší no-

  vinky voblasti vozíků elektrických,

  snimiž přišli inženýři vAmerice

  avBahrajnu. AzAmeriky přichází

  také nový druh protézy horních

  končetin využívající některých vý-

  hod zživočišné říše − chapadla.

  Vynalezněme kolo – znovu

  Složit konstrukci mechanického vozíku

  doskladnější podoby pro jeho naložení

  například doprostoru osobního automobilu

  nebývá dnes sebemenší problém. Problé-

  mem zůstávala vmnoha případech pouze

  kola, která zabírala dost místa. Díky před-

  stavivosti Duncana Fitzsimonse, mladého

  anglického inženýra, bude snad vblízké

  budoucnosti možné vedle skládacího rámu

  mechanického vozíku složit doméně roz-

  měrné varianty ikola sama. Ta se pomocí

  chytré konstrukce dají složit dooválu.

  Vrozloženém stavu vypadají kola takřka

  normálně – až naspeciální konstrukci upro-

  střed, která připomíná rozevřené nůžky.

  Dvě kovová ramena se protínají vestředu,

  azkoušek, přišly zopačných konců světa.

  Američané pracují nasystému, který by měl

  elektrickému vozíku výrazně pomoci při

  průchodnosti terénem. AvBahrajnu vyhrál

  soutěž nápadů systém, díky němuž se může

  elektrický vozík zcela samostatně pohybovat

  povymezené trase bez zásahu uživatele.

  Američtí vědci zvýzkumného centra

  Floridské univerzity pracují nasystému pro

  elektrické vozíky, který dokáže rozpoznat

  terén před sebou achytře tomu přizpůsobit

  jízdní vlastnosti vozíku. Zařízení pracuje

  vpodstatě tak, že zvyhodnocených dat

  získaných ze senzorů dokáže optimalizovat

  či řídit pohybovou soustavu vozíku – tedy

  jeho kola.

  Jedná se opodobné systémy, které

  už dnes pracují například vevozidlech

  spohonem všech kol apřispívají kezvýšení

  jízdní bezpečnosti. Původní systém vyvíjela

  armáda pro své vlastní potřeby kezvyšování

  manévrovací schopnosti bojových vozidel

  při průchodu terénem.

  Systém je složený ze soustavy senzorů,

  které vyhodnocují terén, aze skryté řídicí

  jednotky, jež dává příkazy pohybové sousta-

  vě. Ta se pak přizpůsobuje terénu, pokte-

  rém jede, arůzným chytrým vytáčením kol

  či uzpůsobením jejich pohybu jej pomáhá

  překonávat. Vědci si odmožné aplikace

  takového systému slibují především zlepšení

  kde je klasická osička pro zasazení dorámu

  vozíku. Vrozloženém stavu je pak kolo kne-

  rozeznání odvelmi moderních kol mecha-

  nických vozíků sdesignovým výpletem.

  Plné kouzlo této konstrukce se ale pro-

  jeví, když je kolo třeba složit. Uvolněním

  pojistek se nůžkový rám kola povolí apřivře,

  přičemž celý obvod kola se rozpadne došes-

  ti pohyblivě spojených menších oblouků.

  Zkola se tak rázem stává elipsa. Rám se pak

  vtéto poloze opět jednoduše zajistí, aby se

  kolo nerozkládalo dopůvodní polohy. Vtéto

  podobě lze kola jednoduše skladovat či

  převážet vautě nebo jiných dopravních pro-

  středcích. Vejdou se idospeciálního pytle,

  který lze nést přes rameno.

  Stejný princip je aplikován napoháněcích

  obručích kola, které tak skládání arozkládání

  nijak nebrání. Pneumatika může taktéž zůstat

  nafouknutá natolik, kolik je potřeba. Není

  třeba ani mít obavy, že by se kolo náhodou

  rozložilo, když to zrovna nebude nutné. Rám

  je dostatečně masivní apojistky udrží

  kolo spolehlivě vesložené poloze.

  Snazší pohyb

  – dvě nadějné cesty

  Dvě menší novinky, obě

  prozatím vefázi výzkumu

• Strana 19

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 3 - 2011

  ERA PORADNA

  ?

  Všimla jsem si, že lidé stále častěji

  užívají vobchodech platební kartu.

  Chtěla bych se tedy zeptat, včem je

  platba kartou výhodnější než hotovost.

  Zajednu zhlavních výhod považuji

  fakt, že lidé, kteří dávají přednost plateb-

  ní kartě před hotovostí, usebe nemusí

  nosit velký objem peněz, apředcházejí

  tak riziku krádeže. Kromě bezpečnosti je

  platba kartou také mnohem pohodlnější,

  rychlejší, ahlavně praktičtější. Mnoho

  lidí se domnívá, že platba kartou stojí

  různé poplatky, apřichází se tak opení-

  ze. Omyl. Nejenže zatransakce platební

  kartou nezaplatíte ani korunu, ale do-

  konce můžete získat ivýhody. Například

  zákazníci Poštovní spořitelny při použití

  karty přinákupu pohonných hmot učer-

  pacích stanic Čepro EuroOil získají slevu

  0,40 Kč/litr.

  ?

  Dobrý den, rád nakupuji věci pohodl-

  ně přes internet. Co mi však vadí, je

  neustálé vyplňování údajů okartě,

  atomu jednak příliš nedůvěřuji, ataké

  mě dost zdržuje. Je nějaká šance, jak

  se tomuto procesu vyhnout, apřitom

  bezpečně zaplatit?

  Letos tomu budou již tři roky, co

  načeském internetu funguje platební sys-

  tém nazvaný PaySec. Tato služba přesně

  splňuje vaše nároky spojené splatbou

  přes internet. Jedná se oPaySecKonto,

  které slouží krychlému abezpečnému

  zaplacení komukoli zacokoli. PaySec je

  vůbec nejrychlejší způsob platby nainter-

  netu, neboť vám kněmu stačí vpodstatě

  jen dvě kliknutí. Nemusíte nikam vypiso-

  vat typ karty, číslo, platnost ani ostatní

  údaje nutné pro zaplacení kartou. PaySec

  je navíc velice bezpečný, protožesi mů-

  žete nastavit autorizaci všech transak-

  cíodurčité částky pomocí SMS zprávy,

  kterou obdržíte naváš mobilní telefon.

  Nainternetu provedete nákup běžným

  způsobem, nakterý jste si zvykl. Pak stačí

  jako způsob platby zvolit službu PaySec.

  Následně budete přesměrováni naplateb-

  ní bránu PaySecu, kde sizvolíte platbu

  zPaySec Konta. Zde simůžete vše pečlivě

  zkontrolovat, apoté zadáte uživatelské

  jméno aheslo. Pro dokončení objednávky

  je vám zaslána již zmíněná potvrzovací

  SMS. Zákazníci ČSOB aPoštovní spořitel-

  ny mají nyní také možnost platby přímo

  ze svého internetového bankovnictví.

  Na vaše dotazy odpovídá

  Milan Jursík,

  výkonný manažer

  marketingu

  Poštovní spořitelny.

  Pokud máte jakýkoliv

  dotaz na Milana Jursíka

  z Poštovní spořitelny,

  napište jej na adresu info@ muzes.cz

  nebo Redakce časopisu Můžeš,

  Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2.

  rekreačních avenkov-

  ních aktivit lidí upouta-

  ných naelektrické vozíky.

  To vBahrajnu vyvíjejí

  jiný systém usnadňující pohyb.

  Vnedávné soutěži designérských avě-

  deckých nápadů eShabab zvítězil projekt

  mladého týmu počítačových inženýrů −

  Noora Adela, Zainaba Ahmeda aAhmeda

  Al Sadoona −, který doelektrického vozíku

  namontoval soustavu čidel schopných pohá-

  nět vozík samostatně adržet jej naurčené

  dráze. Systém dokáže sledovat černou čáru

  nakreslenou napodlaze

  avozík řídit pojejí

  trase. Pokud se

  dořízení vloží

  uživatel nebo

  pokud

  vozík

  narazí napřekážku,

  je schopen se sám

  nadráhu vrátit.

  Nový druh protézy –

  a přece jinak

  Designéři vrámci svých vysokoškolských

  prací jsou často schopni přijít se zcela

  originálními řešeními. Jedním ztakových je

  inávrh Kaylene Kau, absolventky Washing-

  tonské univerzity. Jedná se ozcela originál-

  ně pojatou protézu pro uživatele sampu-

  tacemi nahorních končetinách. Ajedná

  se… ochapadlo. Ano, přesně oto chapadlo,

  kterým vládnou chobotnice.

  Mladí příznivci komiksů teď možná

  jásají, neboť vzpomínají napostavu

  doktora Octopuse, který páteřním

  implantátem ovládal čtyři robotic-

  ká chapadla, ata pomáhala jeho

  dvěma rukám se vším možným.

  Ti zvás, kteří jsou příznivci

  tradičnějších řešení, nejspíš

  kroutí hlavami. Jakkoli

  se toto řešení může zdát

  kontroverzní, je naprosto

  funkční. Ato mnohem lépe

  než mnohé klasické protézy.

  Aparát si jeho uživatel

  nasazuje napahýl chybějící

  končetiny auvnitř ovládá

  základní funkci chapadla dvěma

  jednoduchými tlačítky. Při troše

  představivosti by mohla tato tlačítka být

  nadepsána „ovinout“ a„povolit“. Chybě-

  jící končetina uživatele není zakončena

  tak, jak jsme ulidí zvyklí, ale „chapadlem“,

  složeným zosmi samostatných článků

  aovládacího mechanismu, který jej stahuje

  azase uvolňuje. Napokyn tlačítka se pak

  chapadlo ovine okolo požadovaného před-

  mětu anepustí jej, dokud mu uživatel nedá

  signál.

  Více nawww.muzes.cz

  PROTÉZA,

  která připomíná

  chapadla chobotnice,

  patří ktěm nejdokona-

  lejším. Dokáže uchopit

  předměty anepustit je,

  dokud nedostane

  signál.

  SKLÁDACÍ KOLO

  bylo vymyšleno

  původně pro bicykly,

  vozíčkářům však

  velmi usnadní život.

• Strana 20

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  OBČANSKÁ SDRUŽENÍ

  BÁRKA SE STALA VLAJKOVOU LODÍ

  Schizofrenie,

  maniodepresivní psychóza,

  poruchy osobnosti, těžká

  deprese – onemocnění,

  která lékaři shrnují do

  skupiny psychóz. V České

  republice je zhruba

  sto tisíc lidí s takovou

  diagnózou. Často o nich

  neradi slyšíme a často se

  jich i straníme.

  ktomu, že naši klienti mají navíc, právě

  třeba nazvládnutí obsluhy vkavárně nebo

  přípravu rautů. Inspirace přišla především

  zBelgie, kam vedení Fokusu jelo několikrát

  nazkušenou,“ vysvětluje Ivana Fujanová.

  Před jedenácti lety začalo vTeplicích du-

  ševně nemocným lidem pomáhat sdružení

  Altán. To zaniklo aodkonce roku 2008 už

  tam tyto služby fungují pod hlavičkou Foku-

  su. Pomocnou ruku tam najdou nejen klienti

  zokresu Teplice.

  „Vsoučasné době máme zhruba 150

  klientů, hodně jich dojíždí izMostecka

  aChomutovska, protože vtéto části kraje

  není prakticky žádná organizace, která by

  nabízela takové služby jako my,“ pokračuje

  vedoucí teplické pobočky Ivana Fujanová.

  Kromě dalších tří odborných pracovníků se

  sklienty setkávají pravidelně také externisté

  adobrovolníci.

  Začali třešničkou na dortu

  Majitel domu, kde má Fokus pronajaté

  prostory, nabídl organizaci kvyužití také

  přízemí. Zde byla dříve pivnice. „Bylo to

  Text: GABRIELA HAUPTVOGELOVÁ

  Foto: JOSEF FUJAN

  T

  akoví lidé se ale snaží žít normál-

  ním životem, ikdyž to nemají

  lehké. Mají například problém

  spracovním uplatněním, mezilid-

  skými vztahy apodobně.

  Aby se svou nemocí nezůstávali

  sami, je pro ně vÚstí nad Labem

  avTeplicích občanské sdružení Fokus.

  „Nabízíme denně zdarma několik aktivit.

  Kromě poradenství jsou to třeba sportov-

  ní, vzdělávací nebo zájmové programy,“

  vypočítává vedoucí teplické pobočky Ivana

  Fujanová. Mimo společně strávený volný

  čas ale Fokus pomáhá klientům ivsociální

  oblasti. Jeho pracovníci se snaží poradit

  vnepříznivé životní situaci nebo zvedat

  sebevědomí klienta.

  Tyto služby ale nejsou pro každého.

  „Klient musí mít doporučení odsvého psy-

  chiatra, protože ten umí odhadnout, jestli

  naše činnost může nemocnému pomoci

  nebo ne,“ upozorňuje Ivana Fujanová. Pak

  nastává zhruba dvouměsíční poznávací ob-

  dobí. „Jsou to taková povídání učaje akávy.

  Ateprve když už osobě trošku víme aje

  nám jasné, včem klientovi můžeme pomoci

  nebo co naopak potřebuje trošku potlačit,

  tak si vybírá zdalších sociálně-aktivizačních

  programů,“ dodává.

  Ústecká vlajková loď

  VÚstí nad Labem pracuje Fokus už odroku

  1992. Celou dobu své činnosti rozvíjel

  aklienti nyní mohou pracovat ivchráně-

  ných dílnách. Šikovné ruce najdou uplat-

  nění třeba vtruhlářské, zahradnické nebo

  šicí dílně, případně vkuchyni. Avedou si

  velmi dobře. Například kuchařská dílna

  nabízí icateringové služby. „Kavárny Bárka

  vÚstí avTeplicích zásobujeme čerstvými

  moučníky asaláty. Pokrajském městě také

  rozvážíme jídla dodomácností ifirem. To

  bychom chtěli časem rozšířit ioTeplice,“

  říká manažerka dílny Petra Severová.

  VBárkách obsluhují klienti Fokusu.

  „Chráněné dílny jsou přece jenom takovým

  uzavřeným prostředím. Postupně jsme došli

• Strana 21

  můžeš / číslo 3 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  BÁRKA SE STALA VLAJKOVOU LODÍ

  hned vdobě, kdy jsme tady začínali. Neměli

  jsme ještě všechno zařízené, hledali jsme

  zaměstnance, rozjížděla se práce sklienty.

  Tehdy se všechno teprve rodilo anám tahle

  nabídka přišla docela vtipná,“ vzpomíná

  Ivana Fujanová.

  Majitel ale vytrval, svou nabídku opa-

  koval apřed dvěma lety padlo rozhodnutí:

  Vbývalé hospodě bude kavárna. Přípravné

  práce se rozjely nadvou frontách. Bylo

  potřeba zajistit rekonstrukci prostor, sehnat

  architekta apeníze, ataké pomalu začít

  svýukou klientů. „Začali jsme je nejdří-

  ve otéto možnosti informovat, jeli jsme

  ido ústecké Bárky. Přesvědčovali jsme je,

  aby se toho nebáli. Chtěli jsme dát tuto mož-

  nost každému, kdo by ji chtěl využít,“ říká

  Ivana Fujanová.

  Ne všichni, kteří svýukou začali, vydrželi

  dokonce. „Naše klientela je hodně proměn-

  livá, stejně jako jejich nemoc. Tréninkem

  prošlo asi třicet lidí anyní nasmlouvu na-

  stoupilo deset,“ konstatuje. Mezitím začaly

  ipráce naopravách prostor. „Stálo to tři sta

  až tři sta padesát tisíc korun. Podařilo se

  nám to, co se vÚstí nad Labem nepodařilo.

  Sehnali jsme isponzorské dary odněkte-

  rých teplických firem. Věděli jsme, že těžko

  získáme peníze odnadnárodních firem. Ale

  místní podnikatelé cítí, že itakto zvelebují

  svoje město,“ upřesňuje Ivana Fujanová.

  Dvouleté úsilí se vyplatilo

  Vpátek 8. října 2010 byla teplická kavárna

  Bárka slavnostně otevřena. Odté doby má

  už nekuřácká kavárna své stálé hosty. Cestu

  tam ale nacházejí inoví lidé. „Je tu dobrá at-

  mosféra, je to pěkně vyzdobené. Ti, kteří nás

  obsluhují, jsou oproti jiným kavárnám až

  nezvykle příjemní. Budu sem chodit častěji,“

  svěřila se důchodkyně Irena Studeníková

  při své první návštěvě. Ze stoupající obliby

  kavárny mezi Tepličany má Ivana Fujanová

  radost.

  Oproti univerzitnímu Ústí nad Labem se

  totiž nemohla spolehnout napříval mladých

  hostů. Zaměřili se tedy především naty, kte-

  ří mají čas hlavně dopoledne. „Věděli jsme,

  že nenalákáme lidi, kteří vcentru města

  pracují, protože tu nevaříme obědy. Proto

  knám dopoledne chodí hlavně rodiče nebo

  prarodiče sdětmi. Máme tu idětský koutek.

  Mezi hosty jsou idůchodci alázeňští hosté,“

  specifikuje Ivana Fujanová.

  Nechtěla přitom ale, aby teplická Bárka

  měla nálepku herny pro děti. Proto tam

  návštěvníci mohou vněkterých dnech zajít

  naodpolední kulturní program. „VTeplicích

  aokolí je spousta lidí, kteří mají co nabíd-

  nout ať už vhudební, výtvarné nebo diva-

  delní oblasti. Určitě tu bude každý pátek

  nějaká akce,“ doplňuje Ivana Fujanová.

  Návštěvníci kavárny už ale nevidí dru-

  hou tvář Bárky. Dala šanci deseti duševně

  nemocným lidem, pro něž je tato zkušenost

  nová. „Je to pro ně velmi náročné. Žádný

  znich nikdy vkavárně nepracoval aosm

  znich nepracovalo ještě vůbec nikdy. Musím

  ale říci, že všechno zvládají výborně,“ hod-

  notí Ivana Fujanová. Jedním ztěch, kteří

  vBárce našli nové uplatnění, je čtyřicetiletý

  Jaromír Rosický zKrupky. Je rád, že je opět

  mezi lidmi. „Nejtěžší asi bylo naučit se dělat

  palačinky nebo některé druhy káv. Je to ale

  jenom otréninku, ikdyž se člověk pořád

  učí,“ přiznává.

  Více nawww.muzes.cz

  Vsoučasné době máme zhruba 150 klientů,

  hodně jich dojíždí izMostecka aChomutovska.

  Tam prakticky není žádná organizace,

  která by nabízela takové služby jako my.

  PŘI SLAVNOSTNÍM

  OTEVŘENÍ teplické

  pobočky teklo

  šampaňské. Právem,

  protože mimo

  společně strávený

  volný čas zde Fokus

  pomáhá klientům

  ivsociální oblasti.

  Odborníci se snaží

  klientům nejen

  radit, ale i zvedat

  sebevědomí.

• Strana 22

• Strana 23

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 3 - 2011

  TECHNIKA

  Text: JAROSLAV WINTER

  Ilustrační foto: ARCHIV

  D

  opěti chytrých mobilních

  telefonů, které pro tento účel

  zapůjčila společnost Telefónica

  O Czech Republic, nainstalova-

  li vývojáři Newton Technologies

  aplikaci umožňující spojení se

  serverem. Naněm je uložen

  program Newton Dictate, takže neslyšící

  uživatel pak může sledovat, jak mu program

  převede nadispleji dotextové podoby mlu-

  venou řeč partnera vkomunikaci.

  „Nepředpokládáme, že program již nyní

  plně uspokojí potřeby neslyšících uživatelů.

  Úspěšnost rozpoznávání mluvené řeči závisí

  nařadě okolností, zejména naokolním ru-

  chu, výslovnosti, typu slov, existenci stejně

  či podobně znějících slov, zatím se pohybuje

  kolem 85 procent, ato spíše zadobrých

  podmínek,“ říká ředitel Newton Technolo-

  gies Petr Herian. „Očekáváme však, že nám

  neslyšící testeři poskytnou cenné poznatky

  pro další vývoj asami si ověří, zda by vně-

  kterých situacích pro ně už zasoučasného

  stavu mohl být automatický přepis mluvené

  řeči domobilu přínosem například uléka-

  ře, vzaměstnání, při jednání naúřadech

  apodobně.“

  POMŮŽE NESLYŠÍCÍM

  S PŘEPISEM ŘEČI MOBIL?

  Budou moci lidé se

  sluchovým postižením

  používat ke komunikaci

  automatický přepis

  mluvené řeči do mobilu?

  Odpověď na tuto

  otázku by mělo přinést

  několikaměsíční testování,

  které zahájila se skupinou

  dobrovolníků z České unie

  neslyšících společnost

  Newton Technologies.

  Zatím především u soudů

  Newton Dictate, systém pro rozpoznává-

  ní hlasu apřevod řeči dotextové podo-

  by, vznikl zexkluzivní spolupráce mezi

  vědecko-výzkumným týmem SpeechLab

  pod vedením prof.Ing.Jana Nouzy, CSc.,

  naTechnické univerzitě vLiberci aspoleč-

  ností Newton Technologies, a. s. Největší

  uplatnění zatím nachází usoudů avezdra-

  votnictví, umožňuje významně zvýšit efekti-

  vitu práce každému, kdo vytváří či přepisuje

  delší texty. Vtěchto případech je program

  nainstalován vpočítači uživatele.

  Právě zahájený pilotní projekt by však měl

  umožnit vbudoucnu sluchově postiženým

  uživatelům přístup kprogramu nadálku, aby

  spomocí chytrého mobilního telefonu mohli

  použít automatický přepis řeči dotextové

  podoby všude tam, kde je kdispozici kvalitní

  mobilní internetové připojení. Přitom nejde

  oprvní spolupráci Newton Technologies

  aČeské unie neslyšících. Obě organizace se

  spolu sČVUT podílejí naprojektu eScribe –

  on-line přepisovací pracoviště, který podpoři-

  la Nadace Vodafone.

  Přepis na dálku

  Vprvní fázi partneři zČVUT vytvořili tech-

  nické předpoklady pro to, aby bylo možné

  provádět přepis mluvené řeči nadálku, kdy

  přepisovatel nemusí být přítomen přímo

  namístě, kde je třeba pro účastníky se

  sluchovým postižením zajistit simultánní

  přepis mluvené řeči.

  Příkladem byla samotná úvodní instruk-

  táž dobrovolných testerů, která proběhla

  vzasedačce Newton Technologies vPraze,

  ale onaplátno promítaný simultánní přepis

  hodinového výkladu instruktora se posta-

  ral díky internetovému propojení nadálku

  ze svého domova vHradci Králové Miloš

  Černilovský, několikanásobný mistr světa

  vrychlopsaní astálý spolupracovník Centra

  zprostředkování simultánního přepisu ČUN

  (www.prepis.cz).

  Ne vždy jsou ovšem kdispozici kvalitní

  rychlopísaři, aproto vzniká vrámci projektu

  eScribe vjeho druhé fázi on-line přepisovací

  pracoviště založené naspojení automatic-

  kého přepisu programem Newton Dictate se

  stínovým mluvčím.

  Ktomu by se zmísta konání akce přes

  internet nebo telefon dostával dosluchá-

  tek hlas řečníka, stínový mluvčí by jeho

  řeč simultánně namlouval zaoptimálních

  hlukových podmínek doprogramu, který

  by byl přizpůsoben jeho výslovnosti, takže

  by se významně zvýšila úspěšnost automa-

  tického převodu mluvené řeči dotextové

  podoby.

  CHYTRÉ MOBILY, na kterých lze číst přepis mluveného slova, pomohou nejen těm,

  kteří jsou sluchově postižení od narození, ale i seniorům.

• Strana 24

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  SPORT

  VOZÍČKÁŘI,

  HURÁ NA SJEZDOVKU!

  Handicapovaní lyžaři na českých sjezdovkách již pře-

  stávají být ojedinělým a vzácným jevem. V posledních

  letech si zimních radovánek plnohodnotně užívá stále

  více nadšenců s omezenými pohybovými schopnostmi.

  Text: ANNA KULÍŠKOVÁ

  Foto: ARCHIV

  N

  aučit se lyžovat bývá tvrdý

  oříšek ipro zdravé, kteří by si

  kolikrát mohli vzít příklad zly-

  žařů namonoski avzpomenout

  si naně, až zase budou mlátit

  hůlkou dosněhu astěžovat si,

  že to nejde. Jak se říká, všechno

  jde, když se chce, aproto máte-li chuť krájet

  oblouky nazasněžených svazích aužívat si

  při tom pocit volnosti asebenaplnění nebo

  se jen tak pomalu vozit zkopce společně

  srodinou apřáteli, hurá dotoho! Handicap

  rozhodně není překážkou.

  Potvrdí to ijeden zhandicapovaných lyža-

  řů, Oldřich Jelínek, kterého vjednatřiceti le-

  tech upoutaly následky autonehody nainva-

  lidní vozík. Lyžoval závodně oddětství do20

  let, akdyž se mu poúrazu naskytla možnost

  se nabílé svahy vrátit, neváhal. „Přišlo mi za-

  jímavé vrátit se klyžování jinou cestou,“ říká.

  „Mé začátky namonoski byly těžké, protože

  před osmi lety, kdy jsem se dotoho pouštěl,

  nebyla ještě výuka lyžování natakové úrovni.

  Dnes může začínající monolyžař využít kur-

  zů, které pořádají zkušení instruktoři.“

  Z kurzu mezi branky

  Olda se potřech letech učení vrhl dozávo-

  dění. Jeho nejčerstvějším úspěchem je

  3. místo vsuper obřím slalomu Evropského

  poháru, který se jel vprosinci narakouském

  Pitztalu. Namistrovství světa vKoreji byl

  sedmnáctý, je dvojnásobným mistrem re-

  publiky avloňském roce reprezentoval naši

  zemi naparalympijských hrách veVancou-

  veru. Úspěchy, okterých se většině zdravých

  lidí může jen zdát.

  Lyžování namonoski ale nemusí být jen

  otrénování azávodění nasvětové úrovni.

  Monoski poskytuje skvělé sportovně-re-

  kreační vyžití pro každého. Sportovní klub

  vozíčkářů vPraze nebo Centrum handica-

  povaných lyžařů vJanských Lázních jsou

  kluby, které se výukou lyžování zabývají.

  Pořádají kurzy jak pro úplné začátečníky,

  tak pro pokročilé, kteří se třeba později mo-

  hou stát ičleny závodního týmu. Víkendové

  atýdenní kurzy Centra handicapovaných

  lyžařů jsou určeny pro širokou veřejnost

  tělesně postižených všech věkových

  kategorií. Vedle výuky lyžování tu věnují

  pozornost iregeneraci akespokojenosti

  klientů zařazují idalší doplňkové progra-

  my. Průběh kurzu je vždy přizpůsoben

  závažnosti postižení klientů. Během jedné

  zimní sezony projde kurzem až sto vozíčká-

  řů, každému se individuálně věnují zkušení

  instruktoři adalší dobrovolníci.

  Monoski je dobře vymyšlený stroj

  Jak vůbec taková monoski vypadá? Je to

  sportovní pomůcka, která se skládá zjedné

  lyže se silným vázáním, dokterého se

  upevní nosná konstrukce stzv. skořepi-

  nou, vekteré lyžař sedí. Keskořepině jsou

  připevněny fixační pásy, které pomáhají

  nahradit funkci břišních svalů adrží nohy

  vjedné poloze. Nezbytnou součástí jsou tzv.

  stabilizátory, které má monolyžař připevně-

  né narukou. Jsou to zkrácené aupravené

  francouzské hole, dole zakončené krátkými

  lyžemi. Stabilizátory pomáhají udržovat

  rovnováhu, zahajovat oblouk ataké slouží

  při brzdění. Posklopení lyží fungují stabili-

  zátory jako hůlky kodpichování apohybu

  narovině.

  „Myslím, že namonoski může jezdit

  opravdu každý, kdo má paraplegii, zdravé

  ruce atrochu toho fyzického fondu. Jinak

  pro těžší postižení, jako je např. kvadruple-

  gik, existuje monoski, která je ovládána

  asistentem. Ten spostiženým jedincem jede

  zkopce ajistí ho pomocí držadla,“ tvrdí

  Oldřich Jelínek. „Nalyžování mám nejradši

  pohyb vkrásném horském prostředí ato, že

  stále posouvám své hranice, ať už fyzické

  nebo mentální. Jsem rád, že jsem dokázal

  sobě iostatním, že se istakovým postižením

  dá žít kvalitní život.“

  Autorka je paralympionička

  OLDŘICH JELÍNEK je dvojnásobný

  mistr republiky a vloni reprezentoval

  Česko na paralympijských hrách ve

  Vancouveru.

• Strana 25

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  Z MONOSKI MÁM VĚTŠÍ ZÁŽITKY

  NEŽ Z LYŽÍ PŘED ÚRAZEM

  Herec Jan Potměšil byl fanda lyžování před úrazem

  a to se nezměnilo ani poté, co začal jezdit na vozíku.

  Text: PETR BUČEK

  Foto: JAN HRUŠA

  Co byste poradil tomu, kdo se nemůže

  rozhoupat, jestli se stát monolyžařem?

  Lyžování namonoski doporučuji. Je to

  úžasná záležitost. Lyžoval jsem ipřed úra-

  zem adá se říci, že slušně. Zmonoski mám

  ale ještě větší zážitky, než jaké jsem měl

  předtím. Je to fantastická věc anení to tak

  složité, jak se může naprvní pohled zdát.

  Jsem vděčný zakaždou chvilku nahorách.

  Jak vám pomohly zkušenosti zlyžování

  nadvou lyžích při učení jízdy namo-

  noski?

  Pomohly mi vtom, že jsem měl velkou

  chuť to znovu zkusit. Toužil jsem se dostat

  nahory analyže. Ale mělo to isvé nevýho-

  dy. My jsme smonoski začínali ještě zaČes-

  koslovenska aveskupině začátečníků nás

  bylo pět, ztoho dva spředchozí lyžařskou

  zkušeností; tím druhým byl Martin Kovář

  (člen rady Konta Bariéry − pozn. red.). Byl

  to vůbec zajímavý kurz, vedla ho veŠpindlu

  Angličanka scelým týmem asistentů. Ale my

  dva jsme dotoho pro nás nového lyžování

  neustále cpali stereotypy zlyžování, nakte-

  ré jsme byli předtím zvyklí. Naši tři kolegové

  veskupině, dvě děvčata ajeden kluk, se to

  proto naučili rychleji. Zaden apůl sjeli čer-

  venou sjezdovku veŠpindlu, nám to trvalo

  dva dny.

  To je ale strašně rychle, jak jste to

  zvládli?

  Neřekl jsem, že jsme se to zaty dva dny na-

  učili, ale sjeli jsme dolů. Přece jenom jsme se

  potřebovali dál zdokonalovat avyjezdit po-

  kud možno nasvazích přiměřených našim

  dovednostem. Nazačátku to chce takové ty

  nakloněné louky. Dokud si člověk jízdu ne-

  užívá, nezačne cítit skluznici, tak nemá smy-

  sl chodit naprudký svah. Odnašich začátků

  v90. letech se změnila metodika vyučování,

  je to zase navyšší úrovni než tehdy.

  Jan POTMĚŠIL:

  Jak navás tehdy reagovali ostatní

  lyžaři?

  Jako naMarťany. Museli jsme naučit

  vlekaře, co potřebujeme, apřesvědčit je,

  že to není pro nikoho nebezpečné. Nasvou

  stranu jsme museli dostat iostatní lyžaře,

  kteří vtu chvíli stáli vefrontě navleku − že

  je nepředbíháme, ale že se holt přes ten

  turniket nedostaneme, protože bychom se

  tam zasekli. Což se mi jednou vRakousku

  stalo, protože vlekař natom trval. Postup-

  ně to všichni vČesku přijali azačali nám

  ifandit. Kamkoliv dnes vČesku přijedeme,

  vlekaři to znají anení problém se domluvit.

  Zlepšily se iskořepiny monoski, není pro-

  blém jezdit napomě, nakotvovém vleku

  ani nasedačce. Když je kdispozici asistent

  nebo kamarád či kamarádka, zvládne se

  všechno.

  Je to dřina lyžovat namonoski vesrov-

  nání sběžnými lyžemi?

  Když mi poprvé zavolali, jestli nechci jet

  nalyže, myslel jsem, že se někdo zbláznil.

  Odpověděl jsem, že jsem bohužel navozíku,

  že to nepůjde. Dotyčný mi vysvětlil, že jde

  olyžování pro paraplegiky. Nadšeně jsem

  souhlasil. Pak jsem uviděl monoski. Je to

  stejné jako začátky navozíku. Nejdříve si

  myslíte, že zpostele navozík nepřesednete.

  Apostupně získáte jistotu. Sedíte veskoře-

  pině najedné vratké lyži, máte instruktora

  avrukou stabilizátory. Ponějaké době

  začínáte cítit osu těla, správně reagujete

  namonoski, vnímáte svah, sníh alyžujete.

  Mezitím máte zasebou tu stovku tisícov-

  ku pádů, ale to je vám jedno. Aje tu ještě

  jedna důležitá věc. Když nás potřech dnech

  lyžování viděla naše lékařka, odbornice

  narehabilitaci, měla velkou radost. Zlepšila

  se nám záda, posílily svaly. Pohyby spo-

  jené slyžováním, anemusí jít jen ojízdu

  samotnou, ale také onasedání nalanovku

  apodobně, jsou přínosem. Když přijedu

  zlyží, cítím se výborně, celý vršek těla mám

  zpevněný.

  Jsou vČesku střediska, která jsou lépe

  vybavená nebo uzpůsobená lyžařům

  namonoski?

  Pro mne je důležité, že jedu lyžovat někam,

  kde je sníh, že mám monoski aže se tam

  domluvím sdobrými lidmi.

  Aco vzahraničí?

  Vzahraničí je několik vyhlášených míst.

  Například veFrancii, ale já jsem tam nebyl

  (program Lyžujte shandicapem nabízejí

  například střediska Les Orres nebo Val Cenis

  − pozn. red.). Je příjemné, když jsou hotely

  přímo nasvahu, odpadnou starosti spře-

  pravou kvleku. Ale já mám dnes zlyžování

  takovou radost, že okolní starosti nevní-

  mám. Rád jezdím třeba doItálie, líbí se mi,

  když si můžu vybrat zvelkého množství

  typů lanovek asjezdovek.

  PRO HERCE JANA POTMĚŠILA je monoski

  jakýmsi logickým pokračováním lyžování

  před úrazem. Snímek je z Itálie.

• Strana 26

  můžeš / číslo 3 - 2011

• Strana 27

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 3 - 2011

  NÁZORY

  JSME NA DOBRÉ

  CESTĚ, ALE NE V CÍLI

  Hana Deáková ze Svitav

  je matkou mírně retardo-

  vaného syna s autistickými

  rysy, jemuž je odpírána

  možnost integrace

  v systému školství.

  V prosincovém vydání jsme

  otiskli její smutné zkuše-

  nosti. Na článek postupně

  reagují odborníci,

  kromě jiných i ředitel

  Dětského centra Paprsek.

  Text: JAROSLAV ŠTURMA

  Foto: ARCHIV

  K

  dyž jsme poroce 1989 budovali

  Dětské centrum Paprsek, musel

  jsem nejprve několikrát navštívit

  rodičovské schůzky soused-

  ní mateřské školy, sníž jsme

  sdíleli zahradu, abych vysvětlil,

  že postižení našich dětí nejsou

  ani nakažlivá, ani pro druhé ohrožující. Po-

  dařilo se, ikdyž musím říci, že ani sdalšími

  generacemi rodičů adětí naléhavost vzájem-

  né komunikace neustává avždy tu je riziko

  recidiv starého myšlení „zalezlého“ hluboko

  pod kůži generací.

  Dalším důležitým úkolem někdy vpo-

  lovině devadesátých let bylo vybojovat pro

  tyto děti vpodstatě se středním, těžkým

  ahlubokým mentálním postižením, mnohdy

  shandicapy kombinovanými, přístup

  keškolskému vzdělávání, protože až dosud

  byly tzv. osvobozovány odpovinnosti vzdě-

  lávat se, fakticky však jim bylo toto základní

  právo upíráno. Zde patří veliký dík iniciativě

  apodpoře oddělení škol pro děti se speci-

  álními potřebami naministerstvu školství.

  Podařilo se najedné straně ověřit adovzdě-

  lávacího systému prosadit přípravný stupeň

  pomocné školy, rehabilitační třídy, založené

  navpodstatě individuálním rozvíjení dětí

  snejtěžšími postiženími, anapovinnou

  školní docházku navazující formy vzdělává-

  ní, praktické školy života. Nadruhé straně

  přece jen přibývá odvážných aosvícených

  učitelů, kteří chápou své povolání nejen

  jako zaměstnání, nýbrž – nezávisle napro-

  blémech finančního ohodnocení − vduchu

  Komenského jako tvořivé dílo rozvíjení

  lidství. Naplňují tak tezi prof.Hellbrügga,

  že jen ten, kdo pomáhá, stává se opravdu

  samostatným ašťastným. Když děti spo-

  stižením vyrůstají vpřirozeném prostředí

  těch, snimiž budou žít ivesvém dospělém

  životě apráci, děti zdravé si uvědomují, že

  zdraví anadání nejsou něčím samozřejmým,

  co by nám bylo dáno jen pro nás samotné,

  nýbrž je to dar, závazek avýzva, abychom je

  rozvíjeli aužívali nejen kprospěchu svému,

  ale ikdobru druhých.

  Vnašich podmínkách jsme přes všechen

  pokrok stále spíše nazačátku dlouhé cesty.

  Jsem přesvědčen, že bychom zatím měli

  mít pro děti spostižením kdispozici více al-

  ternativních vzdělávacích cest aže by mělo

  záležet především narodičích, pro kterou

  se rozhodnou. Jsou takoví, jimž vyhovuje

  spíše bezpečnější cesta speciálního školství

  spředností propracovaných speciálních

  přístupů ametod iktomuto úkolu dobře

  připravených učitelů, zároveň však sjistým

  rizikem určité výlučnosti, izolovanosti,

  redukce bohatství podnětů zprostředí.

  Jsou ale také mnozí, kteří jsou přesvědčeni

  otom, že jejich dítě jako člověk abudoucí

  občan má vyrůstat aplně sdílet život svých

  vrstevníků vběžném prostředí se všemi

  nároky této cesty. Zde zbývá ještě mnoho

  práce vosvětě, ataké při přípravě peda-

  gogických pracovníků, adoživota školy

  je třeba zapojit vevětší míře iodborníky

  zprofesí zabývajících se problémy handi-

  capovaných dětí, aby naším cílem nebyla

  jen péče, nýbrž ipodpora vývoje každého

  jednotlivého člověka.

  Autor je ředitelem Dětského centra Paprsek

  avyučuje naFilozofické fakultě UK.

  Je členem rady Konta Bariéry.

  Poznámka redakce:

  Problém intenzivně zajímá i členku redakční rady časopisu Můžeš a senátorku

  Alenu Dernerovou. Rozhodli jsme se proto uspořádat pod jejím vedením

  vSenátu sdalšími odborníky na toto téma kulatý stůl.

  PRO LÉKAŘKU

  Hanu

  Deákovou

  ajejího syna

  jsou názory

  odborníků

  důležité.

  Umožňují

  kromě jiného

  nastartovat

  odbornou

  diskusi, která

  pomůže

  nejen jim,

  ale idalším

  postiženým

  dětem.

• Strana 28

  můžeš / číslo 3 - 2011

  

  NÁZORY

  PROČ

  NEJSME INVALIDÉ

  ANI HANDICAPOVANÍ

  Nic neukazuje na rozpaky většinové společnosti s chápáním některých

  menšin lépe než svízele s jejich pojmenováním. Někdy si s tím,

  jak si mají říkat, nevědí rady ani ony menšiny. Někdy dokonce ani nevědí,

  zda chtějí být menšinami a zda se chtějí chlubit svojí odlišností od většiny.

  významy, které popisovanou osobu ponižují.

  Nejfrekventovanější mezi nimi je invalida,

  invalidní. Pochází snad zlatiny, obsahuje zá-

  por in, který vyjadřoval opak keslovu validus,

  což značilo zdravý, silný, zdatný. Ten, kdo

  nebyl zdravý asilný, byl tedy invalidní. Jako

  invalides byli veFrancii nazýváni vojáci, kteří

  již nemohli bojovat nafrontě, tedy buď ranění,

  nebo staří veteráni. Pro ně vznikla také slavná

  invalidovna, pod stejným jménem azastej-

  ným účelem pak dokonce ivPraze. Invalidov-

  nu tvořil zvláštní, dojisté míry izolovaný svět

  – invalidé tam měli zajištěno nejen bydlení, ale

  ivlastní obchody, řemesla, služby…

  Validní předpisy pro invalidy

  Slovo validní se ale dnes netýká zdraví,

  znamená platný, uznaný, například validní

  argument nebo validní dokument. Invalidní

  by tedy včeštině mělo znamenat poškozený,

  neplatný. Toto slovo se ale zarputile vjazyce

  drží – zejména díky zastaralým sociálně-

  -právním předpisům asetrvačnosti vmyšle-

  ní (amožná ipaměťovou stopou pokomu-

  nistickém avšeobjímajícím Svazu invalidů).

  Používají ho kesvé ostudě úředníci, lékaři

  inovináři. Považte ten paradox: naše validní

  (čili platné) právní předpisy říkají, že nárok

  natu či onu dávku mají invalidní (čili

  neplatné) osoby. Myslím, že platí úměra, že

  špatné pojmy tvarují špatné předpisy.

  Člověk spostižením je chápan jako

  příjemce dávek, který má být rád, že něco

  Text: TOMÁŠ CIKRT

  Ilustrační foto: ERIK ČIPERA

  A

  tak je to isnámi… Ským?

  Zkuste hádat. Začnu tím, že my

  určitě nechceme být považo-

  váni zanemocné, tedy jenom

  dookamžiku, kdy požadujeme

  pozdravotní pojišťovně, aby

  nám proplatila vozík, berli či

  brýle. Nechceme být označováni zainvali-

  dy, ale jenom dokud nežádáme oinvalidní

  důchod. Vlastně ani nechceme být postižení,

  ale současně také zásadně odmítáme, aby

  namístě pro postižené parkoval kdokoliv

  nepostižený. Takže co vlastně chceme?

  Neplatný a poškozený

  Začneme odpadem. Slovy či označeními, kte-

  rá nemají veslovníku slušných lidí roku 2011

  co pohledávat. Mrzák atvrdší ekvivalent ně-

  meckého původu kripl jsou dnes nadávkami.

  Vroce 1908 však slovo mrzák nebylo ničím

  špatným, vždyť tehdy vznikl ctihodný Spolek

  pro léčbu avýchovu rachitiků amrzáků,

  který pak přes 40 let provozoval Jedličkův

  ústav. Samotné výrazy zato nemohou. To

  ten rošťák čas snimi zametl. Sdobou se mění

  význam ahlavně zabarvení slov.

  Snadávkami je to ovšem jednoduché. Sluš-

  ní lidé je nepoužívají. Horší je zbavit se ozna-

  čení, která se tváří nevinně apřitom skrývají

  dostal, když už je jeho validita nulová.

  Neobstojí výmluva, že invalidita je voněch

  předpisech definována jinak, totiž jako ztrá-

  ta nebo snížení pracovní schopnosti. To, že

  je nějaký pojem účelově definován dopráv-

  ních předpisů, ještě neznamená, že je tím ze

  světa vymazán jeho pravý význam.

  Postižení nemusí být handicapem

  Porevoluci proniklo donaší mluvy slůvko

  hendikep, čili počeštěná obdoba anglické

  slova handicap. Kouzlo handicapu tkví vjeho

  nesrozumitelnosti. Vlastně ani nevíme, co to

  pořádně znamená. Je to ale slovo cizí avčes-

  kých luzích relativně pořád ještě nezošklive-

  né. Taková nová cizí slova, kterým nerozumí-

  me, používáme vtajemných oblastech, kde se

  jiného pojmenování bojíme nebo ho nemáme

  kdispozici. Svěží slovíčko handicap nezní tak

  staře anevhodně jako invalida ainvalidní.

  Jenže co vlastně znamená? Vzniklo spoje-

  ním tří slov: slov hand-in-cap. Mnoho lidí

  má zato, že to vyjadřuje situaci, kdy někdo

  vruce či rukou (in hand) drží čepici (cap),

  někteří si dokonce myslí, že to není čepice,

  ale pohárek či hrneček (ale to by se psalo

  cup) aže tedy takový člověk se snataženou

  rukou domáhá almužny, čili žebrá (doče-

  pice, dohrnečku). Proto je prý třeba slovo

  handicap odmítnout jako urážlivé.

  Copak oto, jsem pro odmítnutí, ale tento

  důvod je falešný. Původ slova handicap leží

  v17. století vhazardní stejnojmenné hře

• Strana 29

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 3 - 2011

  Původ slova handicap leží v17. století

  vhazardní stejnojmenné hře podobné našim

  skořápkám, kdy se do čepice schovávaly peníze.

  podobné našim skořápkám, kdy se dočepice

  schovávaly peníze neznámého množství (ale

  význam slova cap je ivíčko, takže možná

  pod víčko, čili pod skořápku). Odtud se poz-

  ději tento výraz přesunul dosportu, nejprve

  dokoňských dostihů, když bylo nakládáno

  silnějším koníčkům více nahřbet, aby ti

  slabší měli šanci.

  Důvodem byly morové rány?

  Dnes najdete handicap ivdalších sportech,

  jako je golf, šachy, kriket, pólo, basketbal

  atd. Vždycky se používá tam, kde je třeba

  nějak vyrovnat příležitosti všech účastníků

  klání – buď se ti silnější nějak znevýhod-

  ňují, nebo naopak se slabším přilepšuje.

  Dosociální oblasti se dostal pojem handicap

  až po„skořápkách“. Různé zdroje uvádějí

  různá data, podle jedněch se začal používat

  pomorových ranách, podle druhých poz-

  ději, ato když byl použit pro popis dětí se

  zdravotním postižením vroce 1915.

  Jako pojem odvozený ze sportu popisují-

  cí vyrovnání příležitostí by možná handicap

  mohl klidně obstát. Komplikuje to ale jeho

  odborná definice. Světová zdravotnická or-

  ganizace (WHO) totiž dala slovu handicap/

  hendikep vroce 1980 přesný význam, když

  tak označila sociální dimenzi zdravotního

  postižení. WHO totiž říká, že pokud dojde

  kpoškození nějakého orgánu či funkce těla

  (první dimenze označovaná vangličtině

  jako impairment), nějak se to promítne

  doosobní roviny, tedy nějak to dotyčného

  omezuje vjeho aktivitách, schopnostech,

  možnostech jak dělat to či ono (druhá di-

  menze označovaná jako disabilita).

  Teprve až když mají tato omezení také

  dopad dosociální oblasti, tedy když jedince

  znevýhodňují nebo mu brání vespolečenském

  uplatnění, pak se dostává dotřetí dimenze

  handicapu/hendikepu. To hlavní, co han-

  dicap odlišuje odsamotného zdravotního

  postižení, je, že není vrozenou či získanou

  vlastností jedince, ale dočasným stavem.

  Ohandicapu bychom měli mluvit, až když je

  vnější prostředí tak náročné, že už je jedinec

  vlastními silami nemůže zvládnout (například

  kvůli architektonickým bariérám). Zkrátka ne

  každý člověk se zdravotním postižením je také

  handicapovaný, záleží naokolnostech.

  Odpovídajícím výrazem knašemu české-

  mu pojmu „zdravotní postižení“ by pak van-

  gličtině měla být již zmíněná disabilita. Ta se

  ovšem doslovníku běžného Čecha nedostala.

  Nakonec to ani nevadí, protože WHO přišla

  po20 letech, vroce 2001, snovou klasifikací,

  kde zůstalo pojmenování pouze první dimen-

  ze (impairment), ale namísto disability se má

  používat aktivita (activity) amísto handicapu

  nové slovo participace (participation). WHO

  se tak snažila zbavit pojmů, které vsobě

  nesou negativní náboj (vesmyslu, že určitá

  porucha těla musí vždy vést kproblémům

  vosobní ispolečenské rovině).

  Pochybuji, že by se nová slova jako

  aktivita či participace včeštině ujala. Utěch

  starých je mrzák už mrtev, invalida postup-

  ně zavrhován ashandicapovaným se snad

  bude šetřit.

  Vpříštím čísle volně naváže článek

  Jak si vlastně máme říkat?

  TO,

  ŽE ČLOVĚK

  NA VOZÍKU

  potřebuje

  občas pomoc

  ostatních,

  ještě

  neznamená,

  že musí být

  deklasován

  někdy až

  potupnými

  výrazy.

• Strana 30

  můžeš / číslo 3 - 2011

  

  AUTOMOTO

  Levný Renault a jeho ještě výhodnější značka

  Dacia si zákazníky předcházejí velmi výhodnou

  cenovou nabídkou. Obě automobilky přitom vyrábějí

  prostorné modely, které se velmi hodí handicapovaným.

  spáry mezi jejich plasty mohou mít jen pár

  milimetrů, což klade namontáž ademontáž

  větší nároky.

  Firma Hurt, která se věnuje přestavbám

  aut pro handicapované, dokonce namontova-

  la dotéto levné aprostorné Dacie

  Logan MCV třídílnou nájezdo-

  vou rampu pro vozíčkáře.

  „Auto je to přitom docela

  nízké, asi šlo oinstalaci

  rampy donejmenšího

  anejlevnějšího nového

  auta vnaší historii,“

  uvádí František

  Malina.

  Kromě modelu Lo-

  gan, snímž vstoupila

  rumunská značka

  dosvé nové éry už

  pod křídly Renaultu,

  je vsoučasné nabídce

  automobilky také mo-

  del Sandero, připomí-

  nající svým pojetím Škodu

  Fabia, anejnověji také

  terénní Dacia Duster. Jako auto spohonem

  všech kol za300 tisíc korun budí velký zájem

  zákazníků ačeká se naněj dlouhé měsíce.

  Ani renaulty nejsou drahé

  Motory idalší technologie používá Dacia

  především odsvé nové mateřské automo-

  bilky Renault. Ani auta tradiční francouzské

  značky přitom nepatří kdrahým. Naopak

  − renaulty jsou vesrovnání se škodovkami,

  opely, ale také korejskými vozy Kia aHyun-

  dai docela levné.

  Renault pro handicapované zaujme svou

  širokou modelovou paletou, vníž nechybí

  celá řada výbavy pro auta zaměřená navel-

  ký vnitřní prostor.

  DACIA A RENAULT − CENOVÉ TRHÁKY

  Text: PETR BUČEK

  Foto: DACIA, RENAULT

  U

  ž se zdálo, že rumunská Dacia

  zmizí zautomobilové mapy

  světa, než ji vroce 1999

  převzala francouzská značka

  Renault. Odté doby platí dacie

  zajednoduchá, ale cenově

  nepřekonatelná vozidla.

  Důkazem je pohled doceníku Dacie

  Logan MCV − neboli 4,5 metru dlouhého

  aaž sedmimístného kombíku. Jeho základní

  cena činí bez stokoruny 200 tisíc.

  Zatakovou částku nelze najít natrhu

  snovými auty žádného konkurenta. „Uto-

  hoto auta jde hlavně ocenu. Nám se sním

  velmi dobře pracuje, je jednoduché, snadno

  se jeho plastové díly při přestavbě například

  naruční ovládání rozmontují apoté skláda-

  jí,“ říká František Malina, obchodně-

  -technický manažer společnosti Hurt.

  Dražší vozy jsou postaveny znoblesněj-

  ších materiálů ajsou poskládány precizněji,

  RENAULT TRAFFIC

  je cenově dostupný

  iveverzi

  sautomatickou

  převodovkou.

• Strana 31

  můžeš / číslo 3 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  SLOUPEK

  Martina KOVÁŘE

  Máte přezuto?

  Přezouváte se?

  Naši chodící avelmi vtipní souputníci,

  kolegové, kteří chodí vbotách, nás borce

  nakolech najaře anapodzim častují otáz-

  kou: „Už máš přezuto naletní či zimní gumy,

  chachacha?“

  Myslí pochopitelně kola navozíku, stále se

  opakují, anejsou tedy moc vtipní. Už jsme ale

  zvyklí. Také naty řeči otom, že když píchne-

  me kolo, je to podobné, jako když si oni zlomí

  nohu, atak.

  Anemluvím vůbec oetudách, které často

  slýcháváme natéma: „Ty máš také zimní boty

  aletní? No jo, můžeš si to dovolit, tolik jich

  neprošlapeš.“

  Jako pecka pak někomu připadá, když

  někoho navštívíme aon říká: „Pojďte dál ato

  je dobrý, nezouvejte se!!!“ (Jednou jsem si

  naHluboké vzámku stejně nazul ty papuče.

  Byl to hned úplně jiný zážitek aprůvodkyně

  koktala ještě tři komnaty.)

  Uznáte, že takové řeči mají opravdu „svou lo-

  giku“ avysokou úroveň sobotního zábavního

  pořadu veřejnoprávní televize.

  Chci však upozornit nato, že našinec by měl

  opravdu dbát víc nafakt, jak je obutý. Ne-

  myslím zrovna naboty odBati nebo lodičky

  odGucciho. Tyto parametry nechávám stra-

  nou − myslím naparametry designu našich

  nohou nebo zdravotní aspekt.

  Moc to neřeším, protože mne stejně nezebe.

  Nikdy − jedna zmála výhod našince. Myslím

  nato, že my opravdu musíme někdy dojet

  zakaždou cenu, aje tedy nutné mít svůj ná-

  stroj mobility excelentně obutý. Auto ivozík.

  Aco ušetříme nabotách, protože jich prostě

  tolik neprošlapeme (jak praví moudře naši

  spoluobčané „běhavci“), měli bychom vrazit

  donašich miláčků. Letos si to beru osobně.

  Zřejmě všichni přezouváme auta nazimní

  vzorek. Jsem spořivý apokoušel jsem se

  kamarádovi vpneuservisu argumentovat,

  že když je auto QUATTRO, projede

  iQUADRUplegik všude.

  Povídal, že ne, ahlavně že nezabrzdí, akdyž

  zabrzdí, tak zapadne nazvlášť nedostupném

  místě. Měl pravdu, ale otom až někdy příště.

  Prozatím jsem pro letošek rozhodnutý, zase

  spořivě: přezuto nazimní mám, ale nechám

  je tam ipřes léto. Dolesa, kvodě adorozbité

  Prahy se beztak hodí drapáky.

  Ale až si mě zase vezme doparády kamarád

  zpneuservisu apřipomene mi, že letní pne-

  umatiky jsou vlétě bezpečnější, tišší, asníží

  spotřebu mého auta, tak asi podlehnu akola

  vyměním. Ale jenom uauta!

  Autor je bývalý automobilový závodník,

  člen rady Konta Bariéry.

  konkurenti až příliš připomíná svou užitko-

  vou předlohu.

  Trafic je levný i s automatem

  Mezi největšími renaulty stojí zazmínku za-

  kladatel třídy velkoprostorových aut vEvropě,

  kterým byl model Espace. Dnes se vyrábí

  vedvou délkách astojí nejméně

  635 tisíc korun. Jeho konkurenti nabízejí stále

  častěji pro přístup kzadním sedadlům posuv-

  né dveře, espace je vtomto ohledu tradičnější.

  Dozadu se nastupuje klasickými dveřmi.

  Zajímavou možností, jak získat velmi pro-

  storný minibus, je model Trafic. „Zadobrou

  cenu je isautomatickou převodovkou, která

  je pro handicapované důležitá,“ upozorňuje

  František Malina ze společnosti Hurt.

  Renault Trafic sautomatem přijde

  na667 tisíc korun. Firma Hurt jej pro

  jednoho svého klienta vybavila nájezdovou

  rampou, pokteré si řidič naelektrickém vo-

  zíku vjede dokabiny až dopředu ksedadlu

  uvolantu. To je otočné, řidič naně zvozíku

  přesedne, ajeho cesta kvolantu je tak velmi

  rychlá akomfortní. Zda Renault aDacia

  nabízejí řidičům spostižením nebo rodinám

  přepravujícím handicapovaného nějaké

  slevy, se redakci Můžeš nepodařilo zjistit.

  Tiskové oddělení českého zastoupení obou

  značek naotázky nereagovalo.

  Více na www.autembezpecne.cz

  Zájemci okombíky mohou vybírat ze tří

  různých velikostí − odnejmenšího Renaultu

  Clio (od220000 Kč) přes větší Mégane

  (300 tisíc Kč) až poLagunu kombi

  (450 tisíc). Vevšech případech nesou kom-

  bíky označení Grandtour.

  Nabídka Renaultu se však zaměřuje také

  navelkoprostorová auta všech velikostí, kte-

  rá narozdíl odkombíků mají vyšší karoserii

  avýše umístěná sedadla. To se některému

  druhu postižení může hodit, jinému handi-

  capovanému je to naopak naobtíž.

  Auta svysokou kabinou zastupuje uRe-

  naultu nejmenší Grand Modus (od250 tisíc

  korun), ještě více místa nabízejí vozy Renault

  Scénic, které se vyrábějí vedvou různých

  délkách astojí od340 tisíc korun.

  Velmi praktickou karoserii díky zadním

  posuvným dveřím nabízí také kangoo.

  Natrhu tak konkuruje Citroënům Picasso

  či Fiatům Doblo − vevšech případech jde

  mezi vozíčkáři ožádaná auta, protože od-

  padá nákladná přestavba zadních dveří,

  hodí se kvestavbě nájezdové rampy

  amají variabilní vnitřní prostor.

  Cena osobní verze Re-

  naultu Kangoo začíná

  na250 tisících

  korunách.

  Někomu může

  vadit, že

  stejně jako

  DACIA A RENAULT − CENOVÉ TRHÁKY

  RUMUNSKÁ DACIA LOGAN MCV

  udivuje nízkou cenou a velkým vnitřním prostorem.

  KANGOO odRenaultu

  má zadní pár dveří

  posuvných astojí

  od250 tisíc

  korun.

• Strana 32

  

  JAK ZÍSKAT PŘÍSPĚVEK

  NA AUTO A POMŮCKY

  Dotazy se týkají příspěvku na zakoupení motorového

  vozidla a příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky.

  PORADNA

  jestli příspěvek dostaneme, případně kolik

  dostaneme, ajestli můžeme koupit iojeté

  vozidlo.

  Odpověď: Příspěvek nazakoupení motoro-

  vého vozidla, který poskytuje sociální odbor

  obce srozšířenou působností, není vázán

  naprůkaz ZTP, ale nakonkrétní zdravotní

  indikace uvedené vpříloze č. 5 vyhlášky č.

  182/1991 Sb., vbodech a) – g). Indikace

  můžete zhlédnout nanašem informačním

  portálu www.ligavozic.cz/ip vsekci Pří-

  spěvky adůchody, Příspěvky pro zdravotně

  postižené osoby. Natento příspěvek nemají

  nárok osoby mladší tří let.

  Zdravotní stav posuzuje posudkový

  lékař OSSZ aten stanoví, zda zdravotní

  stav posuzované osoby odpovídá výše

  zmíněným diagnózám. Pokud zdravotní

  stav odpovídá, může být příspěvek přiznán.

  Výše příspěvku se určí sohledem nama-

  jetkové poměry žadatele ablízkých osob

  vespolečné domácnosti, maximální výše

  příspěvku je 100000 Kč.

  Vzhledem kvýše uvedeným podmínkám

  nelze předem říci, zda vám bude příspěvek

  přiznán avjaké výši.

  Pokud vám příspěvek přiznán bude, mů-

  žete si koupit iojeté auto. Ještě si dovolím

  zdůraznit důležitou skutečnost − zpraxe

  úřadů vyplývá, že nelze auto zakoupit apak

  teprve požádat opříspěvek. Kekoupi auta

  tedy doporučuji přistoupit až vechvíli, kdy

  budete mít příspěvek přiznán.

  ?

  Chtěl bych se zeptat, zda bych měl

  nárok napříspěvek naosobní PC,

  úhradu max. 50 % ceny podle vyhláš-

  ky 182/1991 Sb., §33. Má diagnóza je

  odnarození DMO apoužívám invalidní

  vozík, mám přiznaný invalidní důchod

  III. stupně aprůkaz ZTP/P.

  Naúřadě mi bylo řečeno, že se to vzta-

  huje pouze napřípady přípravy napovolá-

  ní. Vonom zákoně jsem našel toto: Tělesně

  postiženým občanům mohou obce sroz-

  šířenou působností poskytnout příspěvek

  napomůcku, která jim umožní sebeobslu-

  hu, samostatný pohyb, popř. napomůcku

  nutnou kpřípravě arealizaci pracovního

  uplatnění.

  Opravdu to platí jen pro studující/pra-

  cující? Dále mi bylo řečeno, že podle přílohy

  č. 4 dané vyhlášky by osobní počítač nebyl

  tzv. naco napasovat. Já si ale myslím, že by

  to šlo nanásledující: psací stroj se speciální

  klávesnicí.

  Vsamotné vyhlášce se píše, že příspě-

  vek lze použít navyjmenované pomůcky,

  případně obdobné. Děkuji zaodpověď.

  Odpověď: V§ 33 vyhlášky č. 182/1991 Sb.

  je doslova uvedeno následující: Tělesně po-

  stiženým občanům lze poskytovat příspěvky

  napomůcky, které umožňují sebeobsluhu,

  samostatný pohyb nebo zachování zdravot-

  ního stavu, popřípadě napomůcky napří-

  pravu arealizaci pracovního uplatnění.

  Zvýše uvedeného tedy vyplývá, že

  sociální odbor obce srozšířenou působnos-

  tímůže zvažovat, zda vevašem případě

  počítač skutečně umožňuje sebeobsluhu,

  samostatný pohyb nebo zachování zdravot-

  ního stavu, případně pracovní uplatnění,

  anazákladě zvážení toho tohoto příspěvek

  poskytnout.

  Vpraxi se často setkáváme stím, že pří-

  spěvek je skutečně podmíněn prokázáním,

  že osobní počítač bude sloužit kpracovní-

  mu uplatnění nebo studiu, vpřípadě smys-

  lového postižení pak kekomunikaci sokol-

  ním světem. Zpraxe úřadů také vyplývá,

  že osobní počítač je skutečně považován

  zapomůcku srovnatelnou spsacím strojem

  se speciální klávesnicí, nicméně vevětšině

  případů se jedná opočítač stolní (úřady

  většinou nechtějí poskytnout příspěvek

  nanákup notebooku). Pokud vám však

  příspěvek naPC nebyl přiznán zdůvo-

  du, že není srovnatelnou pomůckou, pak

  doporučuji odvolat se kekrajskému úřadu

  adoodvolání uvést, že uznání osobního PC

  jako pomůcky srovnatelné spsacím strojem

  je běžná praxe vycházející zkomentáře

  MPSV č. 4/2000.

  Navaše dotazy odpovídají

  pracovníci Poradny pro život spostižením

  www.ligavozic.cz.

  ?

  Máme tříletou dceru sdětskou mozko-

  vou obrnou. Už máme vyřízený průkaz

  ZTP, jednou zvýhod je prý ipříspěvek

  naauto (asi před rokem jsme se nato

  naúřadě ptali, ale bylo nám řečeno, že

  můžeme požádat, až dceři budou tři roky).

  Chci se zeptat, zda se dá dopředu říci,

• Strana 33

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 3 - 2011

  NABÍZÍM POHLED

  DO NAŠÍ KUCHYNĚ

  KONTO BARIÉRY

  Melantrichova 5, Praha 1

  Věřili byste, že i po 18 letech úspěšné práce

  hledá Konto Bariéry nové projekty?

  N

  ikdy nejsem spokojena jen

  stím, že nadace dobře funguje.

  Naštěstí mám oporu veskvě-

  lé správní radě, která novým

  nápadům věří apodporuje je.

  Aprotože se to ví, často také

  neotřelé nevyzkoušené nápady

  zanámi přicházejí se skvělými mladými lid-

  mi, kteří je vymýšlejí. Nemyslím si, že je třeba

  trhat rekordy, ale být první vnovém způsobu

  získávání peněz, otevírat novou cestu, to nám

  vnadaci bylo vždycky blízké, toho se držíme.

  Důkazy? Konto MÍŠA, Konto Bariéry, Ost-

  rovy života – co projekt, to průlomový způsob

  kzískávání peněz naskvělé nápady, naprojek-

  ty, které ještě doté doby nikdo nezkusil.

  Vykupto

  Když mi zavolal Jiří Musil apředstavil se,

  myslela jsem, že špatně rozumím. Vůbec

  jsem nevěděla, co je to slevový portál, co je

  to Vykupto. Dnes to vím. Je to vlastně vir-

  tuální obchod nabízející slevy určité cílové

  skupině. Dnes už také oddvou mladých za-

  kladatelů, pan Musila apana Tomáše Bátrly,

  vím, že poškole sledovali situaci natomto

  trhu vzahraničí ainspirovali se tam.

  Nyní mají jeden znejúspěšnějších portálů

  nanašem trhu. Potěšilo nás, že si nás vy-

  brali apřišli snápadem, že vjednom týdnu

  přidají knabídkám slev také úplně netra-

  diční nabídku. Návštěvníkům portálu dali

  možnost přispět částkou třiceti korun Kontu

  Bariéry, konkrétně třem rodinám spostiže-

  nými dětmi – Alánkem, Jakoubkem, Pavlem

  aDominikem.

  Zkusili to, cením si toho, ale přiznám se,

  že jsem odtoho mnoho neočekávala. Vyšlo

  to. Neuvěřitelných 1741 návštěvníků jejich

  portálu (jak jsem se později dozvěděla, pře-

  devším návštěvnic, protože jejich klasický

  zákazník je žena vevěku kolem 30 let) při-

  spělo zaosm dní postiženým dětem částkou

  52230 korun. Majitelé částku dorovnali,

  atak každá rodina dostane 20000 korun.

  Děkujeme. Nová zkušenost pro nás, určitě

  ne poslední.

  Internet pomáhá

  Nejsme sólisté, vyplývá to zpodstaty naší

  práce. Kolika nadacím se podařilo udržet 18

  let několik desítek tisíc dárců jako nám pro

  Konto Bariéry? Proto mám ráda projekty,

  ukterých se spojují síly. Takový projekt při-

  pravujeme atěší mě, že bude úplně první.

  Půjde oprvní velkou veřejnou sbírku

  nainternetu, přikteré se spojí všichni nejsil-

  nější hráči natéto české síti. Konto Bariéry

  přitom poměří své síly svelkou neziskovou

  organizací, která působí vezcela jiném

  oboru než my. Dáme možnost těm, kteří

  chtějí přispět člověku, jenž se chce poúrazu

  vrátit doživota. Nabídneme obyčejný lidský

  příběh. Těším se nato.

  Cesta k lidem

  Otomto projektu budeme letos psát hodně.

  Dnes tedy jenom prozradím, že je určen pro

  neziskové organizace, které zajišťují služby

  pro klienty se zdravotním postižením, apo-

  třebují proto velkoprostorové auto. Těch

  aut, která budeme nakonci roku rozdělovat

  nazákladě již uzavřeného výběrového říze-

  ní, bude až neuvěřitelný počet – šestnáct.

  Myslím, že to bude skvělá tečka zarokem,

  který se teprve rozebíhá.

  Moc vás všechny zdravím.

  Vaše Božena Jirků

  DALŠÍ Z PŘÍBĚHŮ LIDÍ, kteří potřebují pomoci. Ma-

  minka Daniela Valíčková s15měsíčním vytouženým

  synem Tobiášem potřebují peníze na auto.

  DANIELA VALÍČKOVÁ

  se narodila bez dolních

  končetin. Studovala

  obor sólový aoperní

  zpěv naJanáčkově

  konzervatoři vBrně

  anaFakultě umění

  vOstravě. Rok se

  učila vLondýně.

  Kdykoliv nám

  pomohla. Vystupovala

  sobrovským

  úspěchem

  nabenefičních akcích

  Konta Bariéry. Teď

  potřebuje pomoci ona.

  Její příběh si můžete

  přečíst na

  www.kontobariery.cz.

• Strana 34

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  NA CESTÁCH

  Vlakem do Vídně? Proč

  nejedete autem? Tak zněla

  často otázka z úst našich

  známých a kamarádů.

  Rakouská metropole není

  od hranic nijak daleko,

  většina lidí proto volí cestu

  vlastním vozem, zejména

  mají-li tělesné postižení.

  Text afoto: ŠTĚPÁN BENEŠ

  O

  sobní vozidlo skýtá neoddis-

  kutovatelný luxus vlastního

  pohodlí asvobody pohybu. My

  jsme si ale kesvé víkendové

  (pátek − neděle) výpravě

  zanasátím kultury aotesto-

  vání bezbariérovosti Vídně

  zvolili cestu vlakem, dokonce slavným pen-

  dolinem veslužbách Českých drah.

  Pravda však je, že tato souprava místa

  vozíčkářům garantuje – jsou dvě ajsou pro

  mechanické vozíky dostatečně velkorysá.

  Vznikla vlastně ubráním jedné řady sedaček

  druhé řady odkonce vagonu. Takže poza-

  parkování si můžete přesednout dosedačky

  acesta je odost pohodlnější.

  Lístky přes internet nekoupíte

  Přesto je možné narazit naněkolik škobrtnu-

  tí. Těmi není ani tak vlak sám, ale spíše České

  dráhy. Objednat jízdenky pro vozíčkáře

  adoprovody navlak Pendolino, který jezdí

  trasu Praha − Vídeň každý den, nelze přes

  internetový obchod. Vněm se většina zákaz-

  níků obslouží sama během několika minut,

  nám se lístky ale nedařilo objednat. Pracov-

  ník infocentra nám posléze sdělil, že jízdenky

  je třeba zakoupit umezinárodní pokladny

  přímo naHlavním nádraží vPraze.

  Slečna upokladny ale naši objednávku

  vyřídila svižně adobře. Zpáteční jízdenka pro

  ZTP/P stála 1205 korun abylo nutné ji doplnit

  místenkami za180 korun pro jeden směr, tedy

  tam izpátky za360 korun. Doprovod jede

  počeské straně zadarmo, platí až nastraně

  rakouské. Zpáteční jízdenka pro doprovod

  tak vychází na940 korun + opět 360 korun

  zamístenky. Navyklý naproblémy při cesto-

  vání vlakem atuše možnou zradu jsem slečnu

  upřepážky ještě znovu upozornil nanutnost

  přistavit kvlaku včas plošinu. Slečna si čas

  našeho odjezdu/příjezdu zapsala avpátek

  v6.30 ráno, devět minut před odjezdem směr

  Vídeň, čekaly nanádraží vlak iplošina. Statný

  zaměstnanec Českých drah nás poté zatiché

  poznámky „taky ten zázrak mohli vybavit

  plošinou“ vytáhl dočtvrtého vagonu, kde jsou

  místa vyhrazená pro vozíčkáře.

  DoVídně dorazil vlak v11.23 přesně

  načas pohladké aplynulé jízdě, zníž vět-

  šinu je možné strávit nerušeným spánkem.

  Výhoda nemuset dopravní prostředek sám

  řídit se tak projevila naplno vmožnosti

  dospat časné ranní vstávání. Ale ouha! Mé

  nemilé tušení se vyplnilo anarakouské stra-

  ně žádná plošina nečekala. Proč také, vždyť

  to by pro někoho načeské straně znamenalo

  zvednout telefon azařídit to. Hrůza pomys-

  BEZBARIÉROVĚ

  PO STOPÁCH HABSBURKŮ

  VÍDEŇ

• Strana 35

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  BEZBARIÉROVĚ

  PO STOPÁCH HABSBURKŮ

  let! Rakouští železničáři se velice omlouvali

  stím, že jim nikdo nedal vědět, adoněkoli-

  ka minut plošinu přistavili.

  Z vlaku do vlaku

  Vlak obvykle staví navídeňském hlavním

  nádraží, podobu stavebních úprav ale

  volínáhradní stanici Vídeň-Meidling. Ta

  přímo navazuje nalinky vídeňského metra.

  Vídeňské metro (vněmčině U-Bahn) má

  šest linek protínajících celé město, každá

  znich má zhruba 15 stanic. Moderní část

  metra byla otevřena vroce 1976, dvě zlinek

  ale jezdí potrase původního Stadtbahnu

  otevřeného již vroce 1896. Vídeň dosysté-

  mu metra čile investuje. Ročně jde očástku

  zhruba 200 milionů eur, ato pravidelně

  už odroku 1969. Metro denně přepraví

  1,3 milionu místních obyvatel.

  Co je ale informace pro nás nejdůležitější

  − všechny stanice dojedné jsou dokonale

  bezbariérové, přístupné výtahem. Výtahy

  vmetru jsou prostorné, pojmou dva až tři

  mechanické vozíky isdoprovodem, pro-

  blém nečiní ani přestupní stanice skřižo-

  váním tří linek. Mezi peronem avagonem

  nikdy nebyla mezera širší než několik cen-

  timetrů, apokud by ito znamenalo potíž,

  první vagon byl vždy označen piktogramem

  vozíčkáře, což vpraxi znamenalo jednak

  to, že minimální mezeru mezi soupravou

  aperonem překlenul výsuvný „jazýček“, ale

  také to, že vevagonu byla místa vyhrazená

  pro vozíčkáře aže tato místa byla volná.

  Bezbariérové jsou také tramvajové linky

  S-Bahn, které vás dovezou tam, kam U-Bahn

  nejede.

  Centrum se podobá Praze

  Protože bylo lehce podobě oběda, rozhodli

  jsme se využít přicházejícího odpoledne kpro-

  cházce centrem. Mnoho lidí srovnává Vídeň

  sPrahou. Architektonicky máte při příjezdu

  doVídně opravdu pocit, že jste výlet zaspali

  aže už jste zpátky vPraze. Rozdíl ale poznáte

  ihned načistotě chodníků. Naše první kroky

  atempa navozících vedla kekatedrále sv.

  Štěpána, odkud je jen kousek pěšky kHofbur-

  gu, slavnému paláci, který vminulosti sloužil

  jako zimní sídlo rodu Habsburků. Vsoučasné

  době slouží jako sídlo rakouského prezidenta.

  Hofburgem se ale nemyslí jen jedna konkrétní

  budova, říká se tak celé oblasti historického

  centra, kde stojí staré vládní budovy, muzea

  inárodní divadlo, ale také stáje ajezdecká

  škola. To vše se dá pohodlně vidět aobejít

  zajedno odpoledne včetně pauzy naslavný

  vídeňský dezert sachr vpříjemné kavárně.

  Plni cestovatelské horečky jsme nasklon-

  ku dne navštívili ještě Prater, zábavní park

  se spoustou dech beroucích atrakcí, jako

  je třeba řetízkový kolotoč, který vás za5

  eur roztočí rychlostí 60 kilometrů vhodině

  vevýšce 117 metrů.

  Po stopách Habsburků

  Vpátek jsme viděli Hofburg, zimní sídlo

  Habsburků uprostřed historického centra

  města. Nasobotu jsme měli naplánované

  sídlo letní – majestátní zámek Schönbrunn.

  Ten stál kdysi kousek zaVídní, vdobě

  moderní ho ale pohltila metropole, což je

  pro vozíčkáře velice pozitivní. Dá se kněmu

  dojet metrem, stanice Schönbrunn je zhruba

  100 metrů odhlavní brány zámku.

  Kdo má rád historii, zklamán rozhodně

  nebude. Nepopíratelná inspirace francouzský-

  mi Versailles byla patrná, zámek je ale přece

  jen oněco skromnější. Aprotože jsme naněj

  měli vyhrazenou většinu dne, neváhali jsme

  zakoupit si vstupenky najeho prohlídku. Tras

  je několik vtrvání od40 minut dozhruba tří

  hodin. My jsme zvolili střední trasu vtrvání

  jedné apůl hodiny. Bezbariérové byly samo-

  zřejmě všechny. Aco víc, čeští turisté jsou díky

  blízkosti ČR odRakouska častými návštěvníky,

  proto byla možnost vzít si iaudioprůvodce

  včeském jazyce, aten nás provedl všemi míst-

  nostmi prohlídkové trasy.

  Více nawww.muzes.cz

  VÍDEŇ dokáže

  turisty nadchnout

  nejen krásnou

  architekturou

  azámeckými

  parky. Důležité

  totiž je, že má

  bezbariérovou

  městskou

  hromadnou

  dopravu, takže

  vozíčkář nemá

  větší problémy

  scestováním

  poměstě

  odchvíle, kdy

  vystoupí zvlaku.

  Výtahy vmetru jsou prostorné,

  pojmou dva až tři mechanické vozíky

  isdoprovodem, problém nečiní

  ani přestupní stanice skřižováním tří linek.

• Strana 36

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  VAŠE FOTOGRAFIE

  Vážené čtenářky, vážení čtenářky,

  děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na naši adresu web www.muzes.cz.

  Vkládejte na web libovolné fotky, nicméně sblížícím se jarem se můžete zaměřit právě na toto téma.

  Ondřej Neff znich vybere ty nejlepší, okomentuje je a autoři obdrží od redakce honorář. Přeji vám dobré světlo.

  Jindřich Štěpánek

  EVA

  SEDLÁČKOVÁ

  převedla

  snímek do

  podoby

  černobílého

  obrázku.

  Taková úprava

  velmi dobře

  odpovídá

  smutnému

  poetickému

  tématu.

  ZAJÍMAVĚ ŘEŠENÁ KOMPOZICE: je moc dobře,

  že perspektivní sbíhání je směrováno daleko

  mimo střed. Vyvolává to dojem prostoru

  adynamiky. Snímek Evy Sedláčkové.

  PRÁCI S BLESKEM

  lze doladit, když budeme používat

  funkci slow flash, někdy se tomu

  říká blesk do pomalého času.

  Svoji Bořku vyfotila Miroslava Krňávková.

• Strana 37

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 3 - 2011

  SLOUPEK

  Ondřeje Neffa

  Hrátky

  sexpozicí

  Děkuji Miroslavě Krňávkové aEvě Sedláč-

  kové, prvním autorkám naší nové rubriky,

  zazdařilé obrázky – avěřím, že jejich fotky

  budou znamenat povzbuzení ipro další

  čtenáře. Fotky jsou to zdařilé, připojím

  knim dva drobné tipy, které by příště mohly

  výsledek ještě zlepšit.

  Fotka roztomilé fenky Bořky je pořízena

  přístrojem Panasonic FX-12 vautomatickém

  režimu. Všechno tu zařídil automat: nasta-

  vil citlivost, vyvážení bílé, clonu irychlost

  závěrky. Aspustil blesk. Když fotíme bles-

  kem, musíme se podívat, jestli náš přístroj

  umí režim SLOW FLASH − je to napsáno

  vuživatelské příručce. Vtakovém případě

  totiž více využívá přirozeného osvětlení,

  takže pozadí pak nevyjde tak tmavé jako

  nanaší ukázce.

  Eva Sedláčková pořídila své snímky zrcad-

  lovkou Nikon D60. Obrázek pavoučí sítě je

  působivý apaní Eva jistě bude chtít dělat

  podobné snímky dál. Jejich efekt se zvětší,

  když bude pracovat sfunkcí, která se jme-

  nuje kompenzace expozice. Hned uspouště

  najde tlačítko označené symboly +/-. To

  je třeba stisknout. Vhledáčku se objeví

  stupnice nakraji též označená +/-. Je třeba

  kolečkem pod hranou přístroje nastavit

  podle potřeby – zde bych odhadoval – dva

  dílky dominusu. Snímek ztmavne anejsvět-

  lejší partie přestanou být vypálené. Tyto tzv.

  přepaly jsou velká technická obtíž. Nasním-

  ku pavučiny je vidíme těsně nad středem

  jako bílou skvrnu. Běžnými prostředky

  úpravy fotografie je nelze odstranit, musíme

  naně vyzrát už při fotografování. Jakmile

  si všimneme, že vmotivu je nějaká výrazně

  světlá oblast, je třeba pracovat sexpoziční

  kompenzací. Nabízí ji prakticky každý

  fotoaparát, ale pozor, nikoli vplně automa-

  tickém režimu. Ten bývá označen zeleným

  čtverečkem, zeleným foťáčkem či jiným

  symbolem znázorňujícím snadnost.

  Eva Sedláčková tuto funkci použila jak

  nafotce plotu, tak nasnímku křížku srů-

  žencem. Mimochodem − jak to můžu vědět?

  Každá digitální fotka nese jakýsi pasport,

  říká se tomu EXIF, otom, kdy ajak byla

  pořízena. Oba další snímky byly pořízeny

  skompenzací doplusu. Tu používáme zříd-

  ka, zejména nafotce plotu bych asi dal mír-

  nou kompenzaci dominusu, asi tak jeden

  dílek, to je 1/3 expozičního stupně. Právě

  tak nafotce skřížkem – vinou kompenzace

  doplusu – nám totiž kuličky růžence splývají

  spozadím. Ale to jsou jen malé pihy nakráse

  jinak zdařilých fotografií.

  Těším se navaše další snímky.

  ZAJÍMAVÁ HRA STÍNŮ A SVĚTEL.

  Propříště doporučuji centrum motivu,

  zde je to střed pavučiny, umístit mimo

  střed obrazu, jak je to naznačeno na

  upraveném obrázku dole.

• Strana 38

  

  můžeš / číslo 3 - 2011

  HOUSLOVÝ VIRTUOS

  N

  iccolo Paganini (1782 − 1840), ital-

  ský houslista a skladatel, byl podle

  pověsti největším houslistou všech

  dob. Již jeho první koncerty způsobily sen-

  zaci. K vrcholnému mistrovství, připisova-

  nému některými senzacechtivými pisateli

  i mimořádné anatomii prstů (především

  vzhledem ke skladbám na kytaru, v nichž

  jsou některé hmaty technicky téměř ne-

  proveditelné), dospěl však až v Lucce, kde

  se sám zdokonaloval při pobytu na dvoře

  Napoleonovy sestry kněžny Elisy Bacchio-

  li. Pořádal i poněkud artistické koncerty

  provozované např. jen na dvou strunách.

  Roku 1828 podnikl Paganini triumfální …

  (tajenka), z něhož se vrátil proslulejší než

  králové a bohatší o obrovskou částku dvou

  milionů zlatých franků. Do Itálie se navrátil

  zlomený plicní tuberkulózou a nervovou

  chorobou v roce 1835. Paganini je autorem

  24 capriccií, houslových koncertů, sonát

  pro housle a kytaru i různých variací.

  Vodorovně: A. Balík (obecně); sedmá planeta naší sluneční soustavy; karty odložené po rozdávání.

  – B. Pochoutky při zabijačkách; svatební květina; lihovina z mléka. – C. Druh gibbona; předložka; divadelní závěs;

  primát. – D. Mongolský pastevec; ženský hlas; beduínský plášť; temnota. – E. Tajenka. – F. Na kterém místě;

  iniciály ruského fyzika Bačinského; epidemická choroba; uzenka. – G. Římských 51; kontrolní otisk sazby; tlumok;

  domácké ženské jméno. – H. Značka koupelové pěny; otec; část saka. – I. Peněžní tíseň (slangově); ruské město;

  žaludeční hořčiny.

  Svisle: 1. Půle (nářečně); pozitivum. – 2. Vymřelý kočovník; slavná umělkyně. – 3. Způsob sebeobrany; název

  římské padesátky. – 4. Německy on; zde; jméno plochodrážníka Olsena. – 5. Model; náš malíř. – 6. Dotknout se.

  – 7. Kolébáním uspat. – 8. Papyrový člun T. Heyerdahla; značka telluru; slavnostní roucho. – 9. Pobídka; římských

  995; tamto. – 10. Násilím napínat (zastarale). – 11. Ohrazený lesní pozemek. – 12. Tatranský národní park; plovoucí

  kus ledu. – 13. Druh papouška; iniciály herce Kaisera; dovednost. – 14. Solmizační slabika; starořímský spodní oděv.

  – 15. Pádová otázka; íránské sídlo. – 16. Rukavičkářská useň; polynéský nápoj.

  Pomůcka: AIB, Anár, Ivot. Zdroj: Panoráma křížovek 2/2001, str. 67

  KŘÍŽOVKA

  NA CO

  SE MŮŽETE TĚŠIT

  V DUBNOVÉM ČÍSLE?

  Rozhovor

  s Tomášem Sirovátkou

  z Masarykovy univerzity

  o chudobě jako

  sociologickém jevu.

  Sloupek senátorky

  Daniely Filipiové

  o architektuře.

  Rozhovor

  s herečkou Ljubou Krbovou

  o jejích návštěvách

  dětských domovů.

  Reportáž

  o sledgehokejistech.

  Tipy na zajímavé

  cyklostezky v Polabí

  pro vozíčkáře.

  Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!

  Informace, servis!

  1

  A

  B

  C

  D

  E

  F

  G

  H

  I

  2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

  Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Pro hezké mladé dívky; jak k ženám, tak k mužům

  Luštitelé – výherci:

  VÝHERCŮM GRATULUJEME!

  Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry.

  Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději

  do 15. následujícího měsíce. Odpovědi došlé po tomto datu nemohou být zařazeny do slosování.

  POZOR!

  První tři ceny

  za správně vyluštěnou

  křížovku jsou

  telefony Nokia 3100.

  1. Petra Žáčková

  Sídliště 458

  382 32 Velešín

  2. Věra Zelinková

  Vlkava 140

  294 43 Čachovice

  3. Zuzana Frouzová

  Škorna 1199

  389 01 Vodňany

• Strana 39

• Strana 40