Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 3 - 2011

Původ slova handicap leží v17. století

vhazardní stejnojmenné hře podobné našim

skořápkám, kdy se do čepice schovávaly peníze.

podobné našim skořápkám, kdy se dočepice

schovávaly peníze neznámého množství (ale

význam slova cap je ivíčko, takže možná

pod víčko, čili pod skořápku). Odtud se poz-

ději tento výraz přesunul dosportu, nejprve

dokoňských dostihů, když bylo nakládáno

silnějším koníčkům více nahřbet, aby ti

slabší měli šanci.

Důvodem byly morové rány?

Dnes najdete handicap ivdalších sportech,

jako je golf, šachy, kriket, pólo, basketbal

atd. Vždycky se používá tam, kde je třeba

nějak vyrovnat příležitosti všech účastníků

klání – buď se ti silnější nějak znevýhod-

ňují, nebo naopak se slabším přilepšuje.

Dosociální oblasti se dostal pojem handicap

až po„skořápkách“. Různé zdroje uvádějí

různá data, podle jedněch se začal používat

pomorových ranách, podle druhých poz-

ději, ato když byl použit pro popis dětí se

zdravotním postižením vroce 1915.

Jako pojem odvozený ze sportu popisují-

cí vyrovnání příležitostí by možná handicap

mohl klidně obstát. Komplikuje to ale jeho

odborná definice. Světová zdravotnická or-

ganizace (WHO) totiž dala slovu handicap/

hendikep vroce 1980 přesný význam, když

tak označila sociální dimenzi zdravotního

postižení. WHO totiž říká, že pokud dojde

kpoškození nějakého orgánu či funkce těla

(první dimenze označovaná vangličtině

jako impairment), nějak se to promítne

doosobní roviny, tedy nějak to dotyčného

omezuje vjeho aktivitách, schopnostech,

možnostech jak dělat to či ono (druhá di-

menze označovaná jako disabilita).

Teprve až když mají tato omezení také

dopad dosociální oblasti, tedy když jedince

znevýhodňují nebo mu brání vespolečenském

uplatnění, pak se dostává dotřetí dimenze

handicapu/hendikepu. To hlavní, co han-

dicap odlišuje odsamotného zdravotního

postižení, je, že není vrozenou či získanou

vlastností jedince, ale dočasným stavem.

Ohandicapu bychom měli mluvit, až když je

vnější prostředí tak náročné, že už je jedinec

vlastními silami nemůže zvládnout (například

kvůli architektonickým bariérám). Zkrátka ne

každý člověk se zdravotním postižením je také

handicapovaný, záleží naokolnostech.

Odpovídajícím výrazem knašemu české-

mu pojmu „zdravotní postižení“ by pak van-

gličtině měla být již zmíněná disabilita. Ta se

ovšem doslovníku běžného Čecha nedostala.

Nakonec to ani nevadí, protože WHO přišla

po20 letech, vroce 2001, snovou klasifikací,

kde zůstalo pojmenování pouze první dimen-

ze (impairment), ale namísto disability se má

používat aktivita (activity) amísto handicapu

nové slovo participace (participation). WHO

se tak snažila zbavit pojmů, které vsobě

nesou negativní náboj (vesmyslu, že určitá

porucha těla musí vždy vést kproblémům

vosobní ispolečenské rovině).

Pochybuji, že by se nová slova jako

aktivita či participace včeštině ujala. Utěch

starých je mrzák už mrtev, invalida postup-

ně zavrhován ashandicapovaným se snad

bude šetřit.

Vpříštím čísle volně naváže článek

Jak si vlastně máme říkat?

TO,

ŽE ČLOVĚK

NA VOZÍKU

potřebuje

občas pomoc

ostatních,

ještě

neznamená,

že musí být

deklasován

někdy až

potupnými

výrazy.