12/2011

• Strana 1

  Postižení

  není profese,

  říká Šimon

  Ornest

  strana 8

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  /

  

  J edn o tl i vý vý t is k  K č / Pře d pl a ti t el é   K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

• Strana 2

  p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

  Volejte zdarma: 800 100 659

  vecom@vecom.cz

  www.vecom.cz

  Ovenecká 32, 170 00 Praha 7

  Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka

  Příčná 2, 736 01 Havířov

  Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ

  plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé

  schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné

  plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

  Inz_Vecom_A4 17.5.2007 13:12 Stránka 1

  zrcadlo_1_21str.indd 2 12.10.2009 13:03:43

• Strana 3

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 12 - 2011

  EDITORIAL OBSAH

  DOBRÉ ZPRÁVY

  Charitativní bazar vPražské křižovatce

  Osvětové plakáty

  Žádosti o dotace

  The Tap Tap ve Státní opeře

  Jak se žije shandicapem

  aneb Poznat znamená porozumět 4–5

  ANKETA

  Proč a komu pomáháte? 6

  TÉMA: KDO JSOU TI, KTEŘÍ POMÁHAJÍ

  Šimon Ornest:

  Postižení není profese 8–10

  Jste tím nejlepším dárkem 12–13

  Cyril Höschl:

  Kdo je člověk pomáhající? 14–16

  Karel Šiktanc:

  Tři adventní poznámky 18–19

  VÝHLEDY

  Rozhlédni se, vždyť můžeš 20–21

  NEJTĚŽŠÍ HODINA

  Tomáš Pohanka:

  Kousání všedních dnů 22–23

  PŮJČOVÁNÍ POMŮCEK

  Kvalita za slušnou cenu 25

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  Budoucnost osobní mobility 26–27

  OJETÉ AUTOMOBILY

  AAA nově pro lidi spostižením 28

  PORADNA

  Dotazy zporadny pro život spostižením 29

  AUTO MOTO

  Suzuki: Přeborník na malá auta 30–31

  NA CESTY

  Euroklíč ještě všude neodemkne 32

  KONTO BARIÉRY,

  MELANTRICHOVA , PRAHA 

  Svět bez barev. Obchodník bez bariér 33

  NA CESTÁCH

  Maltou na vozíku 34–35

  VAŠE FOTOGRAFIE

  Světlu vstříc 36–37

  KŘÍŽOVKA

  Mořští obři 38

  ŠIMON ORNEST:

  POSTIŽENÍ

  NENÍ PROFESE

  STR. 

  CYRIL HÖSCHL:

  KDO JE ČLOVĚK

  POMÁHAJÍCÍ?

  STR. 

  SUZUKI:

  PŘEBORNÍK

  NA MALÁ AUTA

  STR. 

  MALTOU

  NA VOZÍKU

  STR. 

  Vydává: Sdružení přátel Konta BARIÉRY vespolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722966233)

  Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz),

  Andrej Halada (e-mail: andrej.halada@muzes.cz),

  Radek Musílek (e-mail: radek.musilek@muzes.cz), Jan Šilpoch (e-mail: jan.silpoch@muzes.cz)

  Manažerka redakce: Martina Bedrnová (e-mail: martina.bedrna@muzes.cz, mobil: 722966510).

  Korektorka: Martina Čechová

  Adresa redakce: Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 722966510. Telefon: 224242973

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází vprosinci 2011.

  Vychází zafinanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR aMinisterstvo pro místní rozvoj ČR.

  Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava asazba: Jan Bělovský.

  Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej: Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně: Jan Šilpoch

  Pachatelé dobra

  Pachatelé dobra jsou lidé, kteří se zakaždou

  cenu snaží někomu vnutit dobro. Mívají ten nej-

  lepší úmysl, výsledkem bývá pravý opak. Takový

  pachatel dobra se často ani nedozví, co způsobil.

  Uspokojen, že někomu vnutil své vidění, jde svě-

  tem dál. Aněkde zase něco provede.

  Příkladem může být nešikovně zorganizovaná

  potravinová pomoc hladovějícím zemím. Pachatel dobra zorga-

  nizuje dodávky potravin aje spokojen. Potraviny jsou však poté

  rozkradeny vládnoucími úředníky, kteří si tak jen upevní moc.

  Aje zaděláno nahladomor vpříštím roce.

  Spachateli dobra se setkávají inaši čtenáři. Lidé spostiže-

  ním jsou často citliví nato, když je někdo hladí pohlavě amá-

  lem naně šišlá (umějí to iněkteří politici). Vozíčkáři například

  vadí, když při cestě doschodů vysvětlí přispěchavšímu kolem-

  jdoucímu, jak mu může pomoci, nicméně on to stejně udělá ji-

  nak avefinále oběma hrozí pád.

  Aprotože jsou mezi námi ilidé, kteří sobě ani okolí nepotře-

  bují nic dokazovat, jelikož mají prostě dobro v sobě, rozhodli

  jsme se tomuto tématu věnovat trochu víc.

  Velmi důležité je totiž oba lidské druhy odsebe rozeznat. Ale

  jak? Zajímavý názor přináší psychiatr Cyril Höschl (rozhovor

  sním vedl Andrej Halada nastraně 14) ajasně se vyjadřuje iso-

  cioložka Jiřina Šiklová vesvém pravidelném sloupku nastra-

  ně 10. Oba se shodují vtom, že lidi, kteří pomáhají efektivně,

  odtěch druhých naprvní pohled sice nepoznáte, ale dokážete

  rychle posoudit jejich činy. Ajsme ujádra pudla: záleží totiž

  nakaždém znás, nanašem zdravém rozumu, abychom doká-

  zali včas říci jedněm děkuji adruhým nashledanou.

  Je to jako se čtením novin: pokud uvěříte jen tomu, co je

  vnich napsáno, žijete často vbludu. Ale pokud si dáte dohroma-

  dy víc informací asami je vyhodnotíte, prostě si uděláte vlastní

  názor, máte vyhráno.

  Ktomu, abyste měli pro takové uvažování dostatek informa-

  cí, jsme zřídili vtěchto dnech nanašem webu www.muzes.cz no-

  vou rubriku. Vysvětlujeme, co všechno přinese (nebo odnese?)

  připravovaná sociální reforma. Pokud budete chtít vtéto oblasti

  něco vědět, neváhejte a napište nám. Rádi seženeme odpověď

  těch nejpovolanějších.

  Přeji vám inspirativní čtení. 

  JINDŘICH ŠTĚPÁNEK

  Partneři

  redakce:

• Strana 4

  

  DOBRÉ ZPRÁVY

  můžeš / číslo 12 - 2011

  Charitativní bazar v Pražské křižovatce

  Vzajímavých prostorách odsvěceného

  kostela sv. Anny se vpondělí5. prosince

  od12.00 doasi 18.00 hod. uskuteční již

  sedmý ročník Mikulášského charitativního

  bazaru. Kostel známý jako Pražská křižovat-

  ka má vstup zLiliové ulice nebo zAnenské-

  ho náměstí naPraze 1. Nákupem vánočních

  dárků podpoříte dobrou věc azároveň se

  zde setkáte se zajímavými hosty ahudebním

  programem.

  Hlavním organizátorem je Nadace

  Dagmar aVáclava Havlových VIZE 97.

  Spolu sní se této bohulibé akce zúčastní

  idalší neziskové organizace včetněKonta

  BARIÉRY.

  Průvodkyníprogramem bude hereč-

  kaKateřina Hrachovcová- Herčíková, která

  představí jednotlivé organizace, jejich

  činnost anabízené výrobky. Spolumode-

  rovat bude také Dagmar Havlová. Pokud

  mu zdraví dovolí, přijde iprezidentVáclav

  Havel. Dále se návštěvníci mohou těšit např.

  naKateřinu Brožovou, Jiřího Lábuse, Anetu

  Langerovou, Simonu Postlerovou aJana

  Potměšila. Vprůběhu odpoledne vystoupí

  stipendistka Nadace VIZE 97 houslistka

  Tereza Přívratská, smíšený pěvecký sbor

  Blanky Laurychové Cantina aMikroChor

  Lukáše Prchalaspolečně sOkamžitým Fil-

  movým Orchestrempod taktovkouVarhana

  Orchestroviče Bauera. Po16. hodině zakon-

  čí celou akci mikulášská nadílka aspolečný

  zpěv koled. 

  Hudební skupina The Tap Tap se 5. 12.

  2011 už podruhé představí naprknech

  Státní opery. Kapelu muzikantů stěles-

  ným postižním tvoří převážně studenti či

  absolventi Jedličkova ústavu aškol vPraze.

  Slavnostní mikulášský koncert začínající

  od18 hodin odvysílá vpřímém přenosu

  iČeská televize.

  Unikátní přitom bude živě sehraný Ve-

  černíček vpodání hostů zdivadla Minor.

  STap Tapem se během hodinového pro-

  gramu najevišti objeví celá řada známých

  umělců. Klára Vytisková zazpívá hit Michae-

  la Jacksona Black or White, Kamil Střihavka

  se promění vJidáše, Jan Haubert přednese

  Známku punku. Vystoupí iTonya Graves,

  Dan Bárta, Kamil Střihavka, David Koller,

  Marek Eben, Xindl X, Matěj Ruppert, Tomáš

  Hanák, Pražský smíšený sbor, Královský

  symfonický orchestr, sbor Notičky, taneční

  soubor Mirabel anevidomý pianista Petr

  Hudec.

  Večer moderuje Jan Kraus společně

  sčlenem Tap Tapu Láďou Angelovičem.

  Zazní ihymna Konec světa – zrušeno, která

  odkazuje naplánovaný Koncert proti konci

  světa vroce 2012.

  Vstupenky doStátní opery vceně

  450–550 Kč je možné zakoupit vsíti Bohe-

  mia Ticket.

  Bezbariérová část prostoru pojme maxi-

  málně dvacet dva elektrické vozíky. Lístky

  pro jejich uživatele jsou kdostání přímo

  vprodejně NaPříkopě 18, Praha 1. 

  Osvětové

  plakáty

  Vprosinci 2011 můžete v pražských tram-

  vajích potkat osvětové plakáty informující

  zejména mládež a adolescenty o přízna-

  cích, které mohou upozorňovat na blížící

  se duševní krizi. Kampaň pořádá občanské

  sdružení Green Doors, poskytovatel sociální

  a pracovní rehabilitace spodporou Minis-

  terstva zdravotnictví České republiky. Více

  informací pro laiky i odborníky najdete na

  www.psychoportal.cz. 

  Žádosti o dotace

  Hejtman Středočeského kraje vyzývá kpo-

  dávání žádostí odotace zFondů Středočes-

  kého kraje pro rok 2012.

  Žádosti lze podávat do15. prosince

  2011, akce se týká istředočeského Humani-

  tárního fondu.

  Jako nová oblast zde byla přidána podpo-

  ra příspěvkových organizací Středočeského

  kraje nepodpořených zdotací ministerstva

  práce asociálních věcí.

  Minimální požadovaná výše dotace je sto

  tisíc, maximální čtyři miliony korun.

  Další informace naportálu www.kr-stre-

  docesky.cz. 

  The Tap Tap ve Státní opeře

  OSVĚTOVÉ PLAKÁTY oslovují především

  mládež. Foto: Archiv

  PŘÍMÝ TELEVIZNÍ PŘENOS koncertu

  ze Státní opery je pro The Tap Tap velká

  událost. Foto: Jan Šilpoch

  PROSTOR PRAŽSKÉ KŘIŽOVATKY

  je veřejnosti přístupný jen zcela výjimečně. Foto: archiv

• Strana 5

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 12 - 2011

  V

  ážená redakce, musím

  říci, že mě občas

  překvapí, jakým lidem

  popřejete nasvých strán-

  kách sluchu. Politické

  názory, apředevším

  činy některých znich

  mě přivádějí kezlosti.

  Atito lidé se ještě navíc

  prezentují (nebo si to snad dokonce mys-

  lí!?) jako pomocníci postižených! Vašeho

  měsíčníku si jinak velmi vážím, ale někdy

  nevycházím zúdivu.

  Jakub Potočný, Jihlava

  Vážený pane Potočný, jelikož nejste konkrét-

  ní, nemůžeme se ani my vyjádřit adresně.

  Přesto se domníváme, že náš časopis přináší

  pluralitu názorů aje otevřený. Proto se

  najeho stránkách mohou objevovat inázo-

  ry, se kterými nesouhlasíte. Ani lidé, kteří

  je říkají, vám nemusejí být sympatičtí. To je

  vpořádku, tak to přidemokratické diskusi

  chodí. Váš dopis není vtomto smyslu jediný,

  itakové knám doredakce občas přijdou.

  Zároveň bychom však měli ctít právo dru-

  hých najejich svobodný postoj.

  Vaše redakce

  M

  ilí přátelé, chtěla

  bych moc poděko-

  vat začlánek spanem

  prezidentem Václavem

  Havlem (10/2011). Jeho

  názorů si velmi vážím

  aráda bych mu alespoň

  touto cestou dodatečně

  popřála vše nejlepší kna-

  rozeninám. Hlavně aby mu drželo zdraví.

  Zvlastní zkušenosti vím, že je to vživotě

  skoro to nejdůležitější. Pane prezidente,

  myslím naVás!

  Spřátelským pozdravem

  Klára Hrůzová, Plzeň

  Vážená paní Hrůzová, děkujeme zapřání

  pro pana prezidenta, pokusíme se je při

  vhodné příležitosti předat. Pevné zdraví

  přejeme imy vám.

  Vaše redakce

  V

  ážená redakce, oce-

  nila jsem listopadové

  číslo věnované inkluzi

  aintegraci. Některé

  otištěné názory mi přímo

  mluvily zduše, jiné mě

  spíš nepotěšily. Budu se

  snažit obrousit hrany

  svých postojů, ale bez

  obalu musím říci, že kdo by zrušil všechny

  speciální školy, projevuje značnou míru

  nekompetence. Kdo si myslí, že tam děti

  trpí, asi tam nikdy nebyl. Možná se nese-

  tkají srealitou vjejí nejryzejší formě, ale

  je to nezbytné? Pro někoho to prostě není.

  Súctou Markéta Fořtová, Sokolov

  (Dopis byl redakčně krácen aupraven.)

  Vážená paní Fořtová, jako se objevily různé

  postoje vdiskusi nanašich stránkách, tak

  se různí ireakce vdopisech našich čtenářů.

  Otom se ostatně sama přesvědčíte při čtení

  této rubriky. Děkujeme zavšechny podnět-

  né příspěvky. Víme, že vám všem stejně jako

  nám jde ojednu společnou věc – co nejlepší

  život dětí idospělých spostižením.

  Vaše redakce

  M

  ilá redakce, mám

  dětskou mozkovou

  obrnu, přesto jsem vživo-

  tě nevkročil donějakého

  ústavu. Vím, že je to

  zásluha především mé

  rodiny, ale byl bych moc

  rád, kdyby stejnou šanci

  jako já měli všichni lidé

  spodobným osudem špatně chodícího

  člověka. Myslím, že stát je povinen za-

  jistit přístupnost všech škol bez výjimky.

  Financují se všelijaké projekty zamiliar-

  dy. Zrovna tenhle by byl nepopiratelně

  přínosný pro celou společnost. Tolik moje

  poznámka ktématu integrace.

  Vojtěch Stochovský, Olomouc

  Vážený pane Stochovský, naše reakce

  naváš dopis je vzásadě stejná jako vpří-

  padě předchozího listu. Snad jen sdovět-

  kem, že vnímání užitečnosti investovaných

  miliard je často velmi subjektivní. Každý

  máme priority někde jinde. Věřte, že jsou

  lidé, kteří ani netuší, že nepřístupnost škol

  pro lidi spostižením představuje nějaký

  problém.

  Vaše redakce

  V

  ážená redakce, rád bych se vyjád-

  řil knovým parkovacím kartám se

  znakem vozíčkáře, které prý mají být brzy

  zavedeny. Je dobře, že budou platit vcelé

  EU. Nestane se tak už, že hlídač vPolsku

  zabrání mému zastavení navyhrazeném

  místě. Kdo si ale slibuje přítrž zneužívání

  těchto symbolů, je úplně vedle. Vždyť

  idnes karty přiděluje úřad.

  Petr Svoboda, Ostrava

  

  Vážený pane Svobodo, otázkám nových

  parkovacích karet se věnujeme vrubrice

  Poradna. Jejich zneužívání však bohužel

  nevyřešíme.

  Vaše redakce

  Své postřehy anázory nám pište

  nainfo@muzes.cz nebo naadresu

  Redakce časopisu Můžeš,

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1. 

  Z REDAKČNÍ POŠTY

  Nebraňme selskému rozumu,

  říká Václav Havel

  strana 8

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  1 0 /2 01 1

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k 2 9 K č / P ř ed p l a t it e l é 20 K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  Bariéry

  www.muzes.cz

  Postižené novorozeně

  a osudové dilema rodičů

  očima lékaře Vladimíra Pucholta

  strana 16

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  1 1 /2 01 1

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k   K č / P ř ed p l a t it e l é  K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Nebraňme selskému rozumu,

  říká Václav Havel

  strana 8

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  1 0 /2 01 1

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k 2 9 K č / P ř ed p l a t it e l é 20 K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  Bariéry

  www.muzes.cz

  Postižené novorozeně

  a osudové dilema rodičů

  očima lékaře Vladimíra Pucholta

  strana 16

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  1 1 /2 01 1

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k   K č / P ř ed p l a t it e l é  K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Jak se žije

  s handicapem

  aneb Poznat

  znamená

  porozumět…

  NÁVŠTĚVNÍCI VÝSTAVY

  leccos zažijí na vlastní kůži. Foto: archiv

  Až dokonce prosince 2011 potrvá výsta-

  va Jak se žije shandicapem aneb Poznat

  znamená porozumět… pořádanáCentrem

  Bohuslava Martinů vPoličce.

  Interaktivní expozice přibližuje svět lidí

  spostižením zraku, sluchu ahybnosti. Auto-

  rem je Dětské muzeum vBrně aKlub Ámos

  zOstravy.

  Vevýstavních sálech jsou připraveny

  kromě jiného kompenzační pomůcky aně-

  kolik aktivit, při kterých senávštěvník bez

  postižení může pokusit vžít dorole člověka

  shandicapem.

  Navlastní kůži si tak vyzkouší, jaké pře-

  kážky způsobují největší problémy. 

• Strana 6

  

  můžeš / číslo 12 - 2011

  ANKETA / DOBRÉ ZPRÁVY

  SCestou domů jsem se

  poprvé setkala vnašem

  kostele, kde se prodejem

  domácího vánočního

  cukroví dobrovolníci sna-

  žili získat prostředky.

  Bylo to vdobě, kdy se

  znašich malých dětí

  staly děti velké adospělé

  apřitom ještě bezdětné.

  Takže jsem vstoupila

  aabsolvovala dobrovol-

  nický kurz. Odpovídala

  jsem isama sobě asvému

  strachu – ne zvlastní

  smrti, ale ze smrti něko-

  ho jiného, ukteré třeba

  jednou budu.

  Při jedné návštěvě nasta-

  la situace, kdy bylo třeba

  vystupovat najednou

  klidně, jistě aprofesio-

  nálně. Pochopila jsem, že

  vtu chvíli není dotován

  silou jenom umírající, ale

  ijeho okolí včetně roze-

  chvělého dobrovolníka.

  Poněkolika měsících

  onemocněla manželova

  maminka aznaší rodiny

  se stala rodina pečují-

  cí, ze mě dobrovolník

  doma, zdárce příjemce.

  Cesto domů, díky! Ajestli

  někde vnebi už klienti

  Cesty domů založili své

  občanské sdružení, ráda

  bych se jednou stala jeho

  členem.

  VENDULA BRATINKOVÁ

  dobrovolnice hospicu Cesta domů

  Napočátku stála chuť

  pomáhat lidem avyplnit

  svůj smysluplným způ-

  sobem. Později se tato

  chuť přetransformovala

  vněco víc. Zjistil jsem, že

  dobrovolnictví mi přináší

  množství výhod – nemys-

  lím tím materiálních, ale

  spíše morálních.

  Popřekonání prvotních

  nepříjemných pocitů

  (Nedělám TO špatně?

  Není TO nepříjemné kli-

  entovi? Neublížím MU?)

  jsem si zvykl nakontakt

  spostiženými anyní je

  vevětšině případů mohu

  brát jako své kamarády.

  Jsem student, takže mi

  vyhovuje práce, která

  nezabírá celý den.

  Obdivuji ty, kteří se této

  pomoci věnují naplno. 

  MIROSLAV POLÁK

  dobrovolník Asistence, o. s.

  Domých 33 let se můj

  život točil víceméně

  kolem mě, ato mě již

  nenaplňovalo. Cítila jsem

  potřebu dávat (pomáhat

  druhým).

  Dostala jsem tip naob-

  čanské sdružení Asisten-

  ce avzhledem ktomu, že

  mě jeho činnost oslovila,

  vstoupila jsem aodté

  doby zažívám mnohé

  krásné chvíle. Víte,

  vozíčkáři jsou úžasní

  lidé, kteří mají velká

  srdce, atak dobrovolnic-

  tví snimi přináší velkou

  radost anaplnění.

  Zároveň tato energie

  přitahuje lidi sotevře-

  ným srdcem, atak celý

  kolektiv podle toho

  vypadá. Dobrovolnictví

  pro mě dnes znamená

  vzájemný vztah. Já jim

  usnadňuji život, oni ten

  můj obohacují adělají

  mě lepší. 

  ZUZANA RYBKOVÁ

  dobrovolnice Asistence, o. s.

  Obsahemslova „asisten-

  ce“ je úcta a pokora. Úcta

  ktomu, jak to náš klient

  chce sám mít, jak to chce

  udělat, zařídit. Proto se

  tak podrobně a přesně

  ptáme na jeho zvyky,

  zajímáme se o jeho přání,

  denní režim, koníčky...

  Abychom ve chvíli, kdy

  vstupujeme do jeho sou-

  kromí a pomáháme mu

  sosobními, někdy velmi

  intimními věcmi, které

  si nedokáže udělat sám,

  zachovali jeho důstojnost

  a plně respektovali jeho

  vlastní rozhodnutí. Naši

  klienti jsou také lidé le-

  žící, zcela nebo převážně

  nepohybliví.

  Mají často špatnou nála-

  du, odmítají jíst, někdy

  pít a vzít si léky. Na to

  všechno mají tito lidé

  právo. Krásný je na naší

  službě čas sčlověkem,

  jemuž poskytujeme asi-

  stenci, tak vniká neopa-

  kovatelný lidský vztah.

  Díky za něj. 

  ELIŠKA POKORNÁ

  zakladatelka o.s. Rodina 24,

  Jablonec n. N.

  PROČ

  A KOMU

  POMÁHÁTE?

  DOBRÝ PROJEKT. Moravskoslezský kraj

  získal vr. 2008 zEvropského sociálního

  fondu 595 mil. Kč naprojekt Podpora

  arozvoj služeb sociální prevence vMorav-

  skoslezském kraji. Vletech 2009 až 2011

  projekt podpořil více než 150 poskytovatelů

  sociálních služeb. Kontakt: e-mail: katerina.

  ruskova@kr-moravskoslezsky.cz, tel.

  č. 595622212.

  VĚDÍ, JAK NATO. Speciální pomůcky

  pro osoby se zdravotním postižením vyrábí

  firma Otto Bock veZruči-Senci naPlzeň-

  sku. Mezi své klienty řadí děti pomozkové

  obrně, onkologické operaci, ztrátě končeti-

  ny ilidi svrozenými vadami. Více na: www.

  ottobock.cz.

  PTEJTE SE POGABRIELOVI. Program

  Gabriel, který připravuje Dobrovolnická

  agentura při Diecézní charitě Hradec Krá-

  lové, je určen napomoc seniorům alidem

  se zdravotním postižením. Informace na:

  e-mail: stepanka.cizkova@hk.caritas.cz, tel.

  č. 731402293.

  PŘÍSPĚVEK ANO, ALE SPODMÍNKOU.

  Odledna příštího roku vzniká firmám, jež

  zaměstnají osobu se zdravotním postižením,

  nárok napříspěvek 8000 Kč měsíčně. Bude

  ale muset tvořit maximálně 75 % mzdy.

  ŠKOLA OTEVŘENÁ VŠEM. Díky dvěma

  plošinám má ZŠ vKostelci nad Černými lesy

  bezbariérový vstup doučeben inatoalety.

  VÍ SE ONICH. Zaměstnavatelem roku

  jmenovala Hospodářská komora druž-

  stvo invalidů Ergotep se sídlem vProseči

  uSkut če. Pracuje tam 95 % zaměstnanců se

  zdravotním postižením. Informace: e-mail:

  herynek.j@ergotep.cz, tel. č. 777915485.

  PŘEČTE ROMÁN ISKRIPTA. Počítač se

  speciálním softwarem pořídila Krajská knihov-

  na Karlovy Vary pro své klienty se zrakovým

  postižením. Program Win Talker Voice jim

  dokáže převádět text dohlasového výstupu.

  OSVĚDČILI SE. Osmadvacet pracovníků

  se zdravotním znevýhodněním zaměstnává

  Univerzita Jana Evangelisty Purkyně vÚstí

  nad Labem. (nouz) 

• Strana 7

  Objednávám předplatné

  časopisu Můžeš

  roční předplatné za 240 Kč

  dvouleté předplatné za 380 Kč

  JMÉNO a příJMeNí:

  Název OrgaNizace:

  ulice: číslO pOpisNÉ:

  MěstO:psč:

  telefON:

  Předplaťte si časopis

  Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:

  Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

  PŘEDPLATNÉ ČASOPISU SI MŮŽETE DÁLE OBJEDNAT NA:

  n

  www.periodik.cz, www.muzes.cz

  n

  bezplatné infolince České pošty: 800 300 302

  n

  adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mail: postabo.prstc@cpost.cz, fax: 284 011 847

  Předplatné na dva roky

  se slevou za 380 Kč!

  Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč

  a proti volnému prodeji 316 Kč.

  Soutěž o kartu Handy Card!

  Kdo z populárních českých filmových herců

  ze 60. let je v Kanadě lékařem?

  Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce:

  Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

  nebo na mailovou adresu: info@muzes.cz. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.

  Minulou otázku správně zodpověděla Jaroslava Burianová z Nových Sadů.

  Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.

  Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

  Mobilní telefon za vyluštěnou křížovku!

  Vylosovaní luštitelé křížovky na str. 38 získávají mobilní telefony.

  Někteří lidé mohou mít

  svatbu jenom jako strana 38

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  7 –8 /2 0 11

  

  Je d n o tl i v ý vý t i s k 2 9   Kč / Př e d p l at i t e l é 2 0  K č

  Koupí 

  tohoto 

  časopisu 

  podpoříte 

  Konto 

  Bariéry

  www.muzes .cz

  Symbol romského neúspěchu

  Chanov se pomalu mění

  strana 8

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  9 /2 01 1

  

  Je d n o tl i v ý vý t i s k 2 9   Kč / Př e d p l at i t e l é 2 0  K č

  Koupí 

  tohoto 

  časopisu 

  podpoříte 

  Konto 

  Bariéry

  www.muzes .cz

  Nebraňme selskému rozumu,

  říká Václav Havel

  strana 8

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  1 0/ 20 1 1

  

  Je d n o tl i v ý vý t i s k 2 9 K č / P ře d p l a ti t e l é 2 0 Kč

  Koupí

  tohot o

  časop isu

  podpo říte

  Konto

  Barié ry

  www.muzes .cz

  Chcete-li

  roční předplatné

  změnit na zvýhodněné

  dvouleté, kontaktujte

  bezplatnou linku

  České pošty

    

• Strana 8

  

  můžeš / číslo 12 - 2011

  TÉMA: Kdo jsou ti, kteří pomáhají

  Hudební skupina

  The Tap Tap, složená

  ze studentů a absolventů

  škol pražského Jedličkova

  ústavu, je v poslední

  době populární nejen

  na charitativních akcích,

  ale i mezi běžnými

  posluchači. Na pódiu

  předvádí pod vedením

  kapelníka Šimona Ornesta

  docela jiný vztah k životu,

  než je u lidí s postižením

  běžné.

  POSTIŽENÍ

  NENÍ PROFESE

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Vaši hudebníci jsou studenti aabsol-

  venti škol vJedličkově ústavu. Apřesto

  se říká, že pod vaším vedením neros-

  tou jen muzikantsky. Prý jste zkrátka

  přísný šéf…

  Když jsme před lety začínali, viděl jsem jako

  vychovatel ustudentů škol Jedličkova ústavu

  dost velkou pasivitu. Ito byl možná jeden

  zmotivů pro založení The Tap Tap. Když

  ne hlavní, tak nejméně zpoloviny důležitý.

  Přišlo mi hloupé, že se lidé, kterým společ-

  nost dost pomáhá, nechtějí trochu rozhýbat.

  Fyzicky imentálně. Když vidíte člověka

  spostižením, které nevyžaduje čtyřiadvace-

  tihodinovou péči, demotivovaného, pasiv-

  ního adíky neustálému pečování sociálně

  zakrnělého, je to důvod kzamyšlení. Možná

  se vemně trochu probudila imoje minulost

  veskautu, kde padaly inekompromisní tresty

  zapozdní příchody (byl jsem jejich častým

  příjemcem). Je zkrátka strašné, když dva

  lidi zkapely chodí neustále pozdě amyslí si,

  že je to humor. Najednou si začnete všímat

  neúměrně nízké ochoty plnit sliby apovin-

  nosti. Atak si položíte otázku – co vlastně je

  speciální školství, co by mělo přinášet, jak by

  žáky astudenty mělo připravovat?

  Přesto jste ale musel vzít vúvahu, že

  vy postižený nejste.

  Jasně, já netvrdím, že umím stoprocentně

  nahlédnout doduší aosudů lidí spostiže-

  ním. Ale umím si představit, jak lempl nebo

  slibotechna budou jednou úspěšní vpráci

  nebo vrodině. Dávno vím, že nanaší plane-

  tě je velká většina lidí, kteří kdyby nemuseli,

  tak ráno ani nevstanou. Práce pedagoga je

  právě vtom, aby se co nejvíce jeho žáků za-

  řadilo spíše mezi tu aktivní menšinu. VTap

  Tapu jsme ukázali, že to jde. VJedličkárně

  jsem potkal několik lidí svelice těžkými

  progresivními diagnózami, kteří svyzname-

  náním studovali navysokých školách. Když

  vidíte kluka, který je životně závislý napří-

  strojové podpoře dýchání, apřitom skládá

  nauniverzitě jednu zkoušku zadruhou,

  tak si nemůžete nevšimnout, že někteří jiní

  využívají svého postižení jako alibi. Pochopil

  jsem, že když podpoříme lidi stakhle silnou

  vůlí amotivací, tak to zcela jistě společnosti

  vrátí. Chápete? Věřím tomu, že takto schop-

  ní lidé mohou vykonávat zodpovědnou

  aprospěšnou práci, která je ekonomicky

  přínosná. Nemluvě oobrovsky pozitivním

  příkladu pro celou společnost…

  Jako byste boural naše zažité předsta-

  vy osociální práci, dokonce iosociální

  politice.

  Všechno, co dostáváme bez vynaložení jaké-

  hokoli úsilí, pro nás nemá žádnou hodnotu.

  Když vběžné rodině zdravým dětem dáváte

  nepřiměřeně vysoké kapesné, vlastně znich

  také děláte postižené. Svelkou pravděpo-

  dobností nebudou umět pracovat anormál-

  ně žít. Když je někomu osmnáct dvacet, aje

  zvyklý naneustálou péči, pomoc azametání

  cesty, jak se pak má samostatně rozhodovat

  asamostatně uživit? Tímhle vybavení jedin-

  ci snadno rezignují. Nehledejme rozdíl mezi

  lidmi spostižením azdravými. Důležité je

  snažit se umožnit ilidem se specifickými

  potřebami žít život splným vědomím vlastní

  zodpovědnosti. Role pedagoga je velmi

  Šimon Ornest:

  �

• Strana 9

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 12 - 2011

• Strana 10

• Strana 11

  TÉMA: Kdo jsou ti, kteří pomáhají

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 12 - 2011

  SLOUPEK

  Jiřiny ŠIKLOVÉ

  Jak poznáme ty,

  kteří pomáhají?

  Naprvní pohled se dobrovolníci ničím neliší

  odostatních. Zvláštní trička nenosí, vlasy

  mají přirozené barvy, nanohou boty odpo-

  vídající ročnímu období. Elegance průměr-

  ná, neodlišují se anechtějí se odlišovat. Plně

  se naně vztahuje heslo: obyčejní lidé, kteří

  dělají neobyčejné věci.

  Odcelku se začnou odlišovat vmomentě,

  když se něco stane. Narohu došlo kesrážce

  dvou vozů, lidé přihlížejí, radí, ale jen jeden

  znich dobrovolně spontánně jedná. Volá

  policii, sanitku, sundá kabát, osloví dalšího,

  aby mu pomohl odsunout zavaleného

  člověka. Kde se to vněm najednou vzalo?

  Odpověď je velice jednoduchá: No přece

  někdo tomu člověku ležícímu nazemi musí

  pomoci. To se tak dělá. Ano, tak se to dělá

  vespolečnosti lidí, kteří se považují zacelek,

  abyli vesvé rodině avesvé obci vedeni kso-

  lidaritě sostatními. Vedení je tak formovalo

  apodle těchto zásad pak pokračují.

  Kořeny tohoto přístupu leží vdětství. Vro-

  dině, vekteré se považovalo zasamozřejmé,

  že jeden druhému pomůže, místo aby sním

  soutěžil. Akdyž soutěžil, pak jedině napod-

  kladě předem stanovených adodržovaných

  pravidel. Jakmile je odpískán konec hry, zase

  si pomáháme. Pozápase si podáváme ruce,

  abychom naznačili, že hra skončila, oba jsme

  uznali výsledek apokračuje normální život.

  Tak je správné skončit ičlověče, nezlob se

  nebo domino. Tento způsob chování si dítě

  přeneslo doškolních let aspontánně se zasta-

  lo kluka, kterému druzí ubližovali.

  Vdiskusích tyto lidi – třeba nainternetu

  – taky poznáte. Většina přispěvatelů tam

  nadává těm druhým, ale někteří reagují

  otázkou: Mně se to taky nelíbí, tak navrhně-

  te, co uděláme, aby to konečně přestalo?

  Diskuse pokračuje avětšina pak píše, že se

  stejně nedá nic dělat, že to nemá cenu. Ten,

  kdo má vsobě přesvědčení, či chcete-li du-

  cha člověka pomáhajícího, stím nesouhlasí

  anavrhne postup: tak to sepište, zjistěte, jak

  se ten člověk vlastně jmenuje, jakou má dia-

  gnózu, jak se to stalo apošlete mi to. Pak to

  zkusíme oznámit, získat alespoň dočasnou

  pomoc, akdyž to nepůjde, tak holt založíme

  občanské sdružení ztěch, co bydlí kolem,

  auvidíte, že se to pohne dál.

  Tímto apodobným postupem se dobrovolní-

  ci odlišují odcelku. Ne tričkem nebo heslem

  natransparentu. Věřte, že těchto lidí je mezi

  námi dost adost. Ale poznáme je jen vevýji-

  mečných situacích.

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta BARIÉRY.

  důležitá. Máme vČesku rozšířený bonmot

  – kdo nic neumí, tak učí. Není to pravda, je

  ale fakt, že vestátním školství vpodstatě ne-

  existuje způsob, jak ohodnotit výrazně nad-

  průměrné pedagogy. Ti nejlepší ze školství

  odcházejí. Plošné zvýšení mzdy opár stovek

  tuhle situaci nevyřeší. Nalidové škole umění

  jsem měl výborného učitele. Nejdříve jsem

  cvičil hodně pro něj, on moc nechválil, ajá

  otu pochvalu dost stál. Později jsem zjistil,

  že mě naučil to nejdůležitější – jak cvičit –

  ajá pochopil, že to dělám hlavně pro sebe.

  To je úkol pedagoga, tím spíše naspeciální

  škole – podpořit snahu, odměnit píli apráci

  aprobudit schopnost mít radost zdobrého

  výsledku. Zkrátka nastartovat proces, který

  vede kco největší samostatnosti.

  Stále vtom slyším docela radikál-

  ní názor – pomáháme příliš mnoho,

  abychom později museli pomáhat ještě

  víc. Mám pravdu?

  Pomáháme nesprávně abez zaměření

  navýsledky. Vnaší sociální pedagogice, ale

  ivsociální práci je příliš mnoho sentimentu.

  Často zaměňujeme skutečně efektivní pomoc

  zalítost avlastní lenost. Udělat něco zaněko-

  ho je mnohem snazší arychlejší než ověřit si,

  co dotyčný zvládne sám, důsledně to vyžado-

  vat avrámci možností rozvíjet. Lidé spostiže-

  ním většinou sami sebe podceňují. Akdyž jsou

  předmětem úzkostlivé, přehnané anepřetržité

  péče, rychle si zvyknou nemít žádnou zodpo-

  vědnost apřipadá jim to normální. Součástí

  tohoto přístupu je běžná praxe společnosti –

  tady máš dávky, ale jinak stebou už nepočí-

  táme. Tak jen utvrzujete pasivitu – když mám

  přiznaný důchod, tak si ho asi zasloužím,

  protože se sám nikdy neuživím, proč by mi ho

  jinak dávali? Jsem pevně přesvědčený, že je

  nutné podporovat lidi se zdravotním posti-

  žením, kteří mají trvalou motivaci zlepšovat

  svou životní úroveň. Nejde jenom openíze.

  To, jak sami sebe přijímáme ahodnotíme, je

  přímo úměrné počtu překonaných překážek.

  Známe vůbec takové příklady?

  Není jich příliš mnoho. Ale už legendární

  Rudolf Jedlička tvrdil, že naším cílem je

  proměnit příjemce sociálních dávek vda-

  ňové poplatníky. Problém je ale smotivací.

  Když nepotřebujete čtyřiadvacetihodinovou

  asistenci, apřesto pobíráte nejvyšší možný

  důchod inejvyšší příspěvek napéči abydlíte

  vezlevněném chráněném bydlení –, co vás

  nutí pracovat aučit se něco nového?

  Co stím vším udělat? Co děláte vy?

  Nevidím vtom nic romanticky nemožného.

  Potřebujeme silné příklady lidí shandica-

  pem, kteří vlastním úsilím dosáhnou nad-

  průměrné životní úrovně. Tak, aby se ostatní

  začali ptát: Co mám dělat pro to, abych se

  měl jako oni? Tohle by měl vbudoucnu

  umožnit vzdělávací systém STUDEO, který

  realizujeme vJedličkárně spodporou ev-

  ropských strukturálních fondů již podruhé.

  Zastudenty škol JÚŠ docházejí pravidelně

  lektoři aindividuálně se jim věnují vobo-

  rech, které je zajímají.

  

  Delší verze rozhovoru a fotogalerie

  nawww.muzes.cz

  Když vidíte kluka, který je životně závislý

  napřístrojové podpoře dýchání, apřitom

  skládá nauniverzitě jednu zkoušku zadruhou,

  tak si nemůžete nevšimnout, že někteří jiní

  využívají svého postižení jako alibi.

  Kdo je Šimon Ornest

  Narozen 1974. Vystudoval řezbářství, už

  jedenáct let pracuje vJedličkově ústavu

  jako vychovatel. Vroce 1998 založil

  a dosud vede skupinu The Tap Tap,

  jejímž členy jsou převážně studenti škol

  ústavu.

  Soubory vydal i dvě alba – Hopšidyridy

  a Párty na kolečkách. Šimon Ornest

  sev současné době podílí na unikátním

  projektu Studeo.

  info

  �

• Strana 12

  

  můžeš / číslo 12 - 2011

  TÉMA: Kdo jsou ti, kteří pomáhají

  Když skončil Michal Horažďovský studium práv,

  několik let se rozhlížel po světě. Potom se dostal

  k lince důvěry občanského sdružení Elpida,

  jehož klienty jsou převážně senioři. Po devíti letech

  má za sebou na 10 000 (!) rozhovorů s bolestně

  osamělými, opravdu smutnými a někdy i zoufalými

  lidmi na pokraji odhodlání k tragickému činu

  sebevraždy. To ho naučilo dobře rozumět bolesti duší.

  JSTE TÍM NEJLEPŠÍM DÁRKEM

  Foto: JAN ŠILPOCH

  N

  ejen my, ale všichni, kdo se

  zabývají krizovou intervencí

  potelefonu, dobře vědí, že

  doba odDušiček doVánoc je

  nejrizikovější část roku. Proto

  se vtěchto dnech snažíme svou

  službu nabízet vrozšířeném

  čase. Atelefony drnčí jeden zadruhým.

  Co je zdrojem tak zvláštního seskupení

  beznaděje, že lidé prostě musí zavolat? Nic

  tajemného, jen obyčejná samota. Člověk je

  opravdu tvor společenský. Prázdné osamění

  je jeho největší nepřítel anemůže ho porazit

  žádná zásilková služba srádoby fantastic-

  kým dárkem. Ale vy, vy blízcí, můžete.

  Krizový čas nákupů

  Když vsupermarketu slyším, jak rodinka

  nad plným vozíkem mudruje – ještě něco

  pro babičku, aby měla taky dárek, tak

  si říkám, že větší pitomost svět neviděl.

  Osamělý, postižený, nemocný nebo jinak

  znevýhodněný člověk potřebuje hlavně

  apředevším váš čas! On opravdu netouží

  pohromadě dárků, ale pokontaktu. Nepři-

  cházejte zaním proto, abyste co nejdříve

  odcházeli, nepřicházejte splnou náručí

  aprázdným srdcem.

  Tisíckrát jsem slyšel – oni se stále ptají,

  co bych chtěla (nebo chtěl), amyslí tím

  nějakou věc, třeba novou televizi. Ale

  nikdy se umě neposadí aneposlouchají,

  co říkám. Nikdy mě nikam nevezmou, ajá

  už sama (nebo sám) nerada chodím ven.

  Když přijdou, už jsou zase jednou nohou

  naodchodu… než se stačím nadechnout,

  proběhnou bytem, vyčtou mi prach napara-

  petu ajdou pryč. Atisíckrát jsem přemýšlel,

  proč strach ze samoty je zároveň spojen

  se strachem zvýčitek, které někdo znovu

  aznovu pronáší. Jako by lidé nevěděli, že

  zejména seniory nesmějí vychovávat, ale

  měli by je především povzbuzovat. Pomáhat

  jim zvednout hlavu.

  Vaše pomoc se nikdy nesmí jmenovat

  kritika. Natu si nechte čas až při opravdu

  dobré, uvolněné náladě. Vy přicházejte

  schválou, obdivem, nabídkou, že sní(m)

  půjdete klékaři, naprocházku, nebo se

  dokonce vydáte stovky kilometrů domíst,

  která přinesou příjemné, třeba iléty narůžo-

  vo nabarvené vzpomínky.

  Oni ještě mají sílu, nemylte se!

  Ztéto práce si – mimo jiné – odnáším hlu-

  boké aověřené poznání, že pomoc můžete

  efektivně poskytnout jen tehdy, když jste

  klientem přijati, ale já také musím volajícího

  přijímat bez předsudků. Cizí člověk volá

  neznámému konzultantovi hlasem plným

  proseb, někdy islz. Odprvní vteřiny musíte

  umět nastolit atmosféru důvěry. Anonymita

  aintimita místa, odkud hovor přichází, je

  velmi důležitá. Proto kprincipům tohoto

  typu krizové intervence patří, že se sklienty

  se nikdy, opravdu nikdy nesetkáte. Jsou tu

  jen dva hlasy, dva lidé vněkdy neuvěřitelně

  důvěrném rozhovoru. Potřebou volajícího je

  pomoc, rada, rozpletení situace, kterou on

  pokládá zanepříjemnou, někdy až tragic-

  kou.

  Mým cílem je co nejdříve obnovit jeho

  důstojnost anabídnout řešení – tu lékaře,

  tu právníka, tu psychiatra, tu třeba starostu.

  Mohu být úspěšný, jen když mi druhá strana

  uvěří čisté úmysly. Jak to, že mně věří, ale

  kesvým nejbližším má nedůvěru? Co se tam

  pravděpodobně už dlouho děje? Bohužel

  často šikana – psychická, finanční, ale

  Když vsupermarketu

  slyším, jak rodinka

  nad plným vozíkem

  mudruje – ještě něco

  pro babičku, aby

  měla taky dárek,

  tak si říkám, že větší

  pitomost svět neviděl.

• Strana 13

  JSTE TÍM NEJLEPŠÍM DÁRKEM

  Kdo je Michal Horažďovský

  Narozen 1968. Právník apsychotera-

  peut. Odroku 2003 pracuje naLince

  seniorů (800200007), odr. 2006 je

  jejím vedoucím. Podle vlastních slov

  ale podevíti letech krizové intervence

  potřebuje přestávku, takže se soustředí

  napsychoterapii. Ačkoli se pečlivě věnu-

  je svým malým dcerkám, jeho znalosti

  světa seniorů jsou mimořádné. Rád

  odpoví nakaždý dotaz našich čtenářů,

  kteří by chtěli umět lépe pomáhat.

  info

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 12 - 2011

  SLOUPEK

  Daniely FILIPIOVÉ

  Dobrovolně?

  Dobrovolnost. Dobrovolně. Dobrovolnictví.

  Dobrovolník. Tato slova všichni známe.

  Známe je ale proto, že jsme snimi setkali

  vnějakém článku, literárním díle, nebo je

  známe ze skutečného života? Proto, že jsme

  něco sami udělali dobrovolně, bez výzvy

  nějaké osoby či okolností?

  Když si zadáme slovo dobrovolně dooblíbe-

  ného Googlu, vyjede nám mnoho odkazů.

  Ale myslím, že by se vmnoha případech

  dalo súspěchem pochybovat otom, že ten

  či ionen udělal něco opravdu dobrovolně,

  bez skrytého vedlejšího efektu jakéhokoliv

  prospěchu pro sebe sama.

  Obávám se, že jsme podstatu slova dobro-

  volnost ze svých životů vytěsnili. Že jsme za-

  pomněli najeho skutečný význam acennost.

  Většina naší společnosti vyrůstala vdobě,

  kdy byla oblíbená věta, že „ani kuře zadar-

  mo nehrabe“. Vyklíčila vnás jistá forma

  sobectví. Proč bychom měli dělat něco dob-

  rovolně? Vždyť kdo pro nás udělá cokoliv

  dobrovolně, aniž bychom oto museli žádat

  aříci větu „já vám to oplatím, zaplatím vám

  zato, já se vám budu revanšovat“?

  Apřitom je to tak jednoduché apříjemné.

  Zkusme si to. Udělejme pro našeho známé-

  ho, souseda nebo úplně cizího člověka co-

  koliv dobrovolně auvidíme, že nás odměna

  nemine. Ne taková, jaká se nabízí – finanční

  či něco naoplátku. Ale úžasný vnitřní pocit.

  Vevyspělých zemích je zcela běžné, že třeba

  starší dámy, které již nechodí dopráce,

  jsou samy amají už dospělé děti, nastupují

  dodobrovolnické činnosti. Samozřejmě

  vrámci svých možností aschopností. Velmi

  často jako společnice opuštěných, bezmoc-

  ných. Prostě třeba jen navštíví sousedku/

  souseda apoklábosí oživotě. Při té příleži-

  tosti přinesou doma upečené sušenky nebo

  drobný nákup. Anic zato neočekávají. Tedy

  kromě onoho úžasného pocitu.

  Často také navštěvují domovy pro seniory,

  kde pomohou vtom, načem profesionálům

  vzařízení nezbývá čas – sednou si sklienty

  apovídají si snimi, vezmou je zaruku, podají

  jim čaj, doprovodí je naprocházku. Věnují

  se ipéči oopuštěné děti apřinesou jim trochu

  babičkovské něhy. Pomáhají naulici lidem,

  naněž se mnohdy díváme sopovržením,

  bezdomovcům. Pravda, jsou mezi nimi mnozí,

  kteří si tento způsob života zvolili sami acítí

  se vněm dobře, ale je tam imnoho takových,

  kteří prostě dopadli špatně. Život aspolečnost

  se knim obrátily zády. Měli prostě smůlu.

  Skauti mají mezi svými povinnostmi kromě

  jiného udělat alespoň jeden dobrý skutek

  denně. Zkusme si alespoň občas zahrát

  naskauty.

  

  Autorka je senátorka.

  ifyzická. Někomu byla osudem vložena po-

  vinnost pomáhat, aon místo toho peskuje,

  vyčítá, zraňuje, omezuje nebo ibije…

  Hledejte oporu v okolí

  Naše společnost se zaposledních dvacet

  let docela proměnila klepšímu. Přibylo

  tolik občanských iniciativ, angažovaných

  lidí anezištné pomoci, že jsme si to nikdy

  neuměli představit. Apřibývá dál. Tím

  nejlépe ukazujeme, proč minulý režim se

  svou neustálou nedůvěrou kevšem akekaž-

  dému musel ztroskotat. Proto se změnily

  imožnosti efektivní pomoci. Kdo hledá,

  dnes už opravdu najde. Nejrůznější sdruže-

  ní, nadace, neziskové organizace, soukromé

  subjekty nabízejí nejen teplé obědy apraní

  prádla, ale především kontakt slidmi.

  Skoro nakaždém kroku najdete kurzy

  jazyků, práce spočítačem, cvičení paměti,

  speciální tělocvik, výlety zakulturou, půj-

  čování knih nebo třeba setkání správníkem,

  lékařem, sociálním pracovníkem. Víte otéto

  nabídce? Zkusili jste tam zajít aporadit

  se, co by právě vašemu blízkému mohlo

  zpestřit život? Unás vElpidě máme už dost

  příkladů devadesátníků, kteří si loni poprvé

  sedli kpočítači adnes zvládnou celý svět

  internetu.

  Nepodléhejte spotřebitelské psychóze,

  že jen drahý dárek je dobrý. Nejrůznější

  pobyty vdenních stacionářích opravdu

  nestojí jmění. Aneřiďte se svými faleš-

  nými stereotypy! Svět se mění víc, než si

  připouštíte. Proto ivěta – oni tam pořádají

  taneční pro osmdesátníky, to je blázinec, nic

  pro tebe – by také měla být trestná. Když už

  sami nemáte nebo nechcete mít nablízkého

  člověka čas, darujte mu třeba poukaz napo-

  čítačový kurz, najógu, seriál výletů nebo

  předplatné dodivadla. Všechny tyto aktivity

  mají ještě jeden ohromný význam – nabízejí

  nová přátelství. Ta jsou kromě jiného také

  nejlepší prevencí nejrůznějších nebezpečí:

  osamělý člověk bývá přece snadnou kořistí

  zlodějů ajiných živlů, opuštěná duše snáze

  podlehne „úžasným“ nabídkám podomních

  prodejců, výhodných půjček nebo falešným

  kontrolorům plynu, kteří přišli krást, aně-

  kdy izabíjet. Není vůbec pravda, že starý

  člověk už se těžko seznamuje. Však známe

  isvatby zrozené vseniorských klubech.

  Zkrátka, nevěřte reklamním sloganům,

  že to či ono zboží je nejlepší dárek. To je

  lež! Nejlepší dárek jste vy, citliví, tolerantní,

  vždy připravení naslouchat nebo jen spo-

  lečně mlčet avzpomínat. Když to dokážete,

  je pravděpodobné, že jednou budete takto

  obdarováni také. Zkuste to, vy nato máte! 

  Mezititulky azáznam: zj

  Delší verze nawww.muzes.cz

• Strana 14

  TÉMA: Kdo jsou ti, kteří pomáhají

  

  můžeš / číslo 12 - 2011

  Jedno italské přísloví říká,

  že do žen a do melounů

  nevidíš. Přesto se ale stále

  snažíme nejen tu ženskou,

  ale obecně lidskou povahu

  i přirozenost rozkrýt.

  V tomto směru patří

  mezi naše nejznámější

  odborníky psychiatr

  Cyril Höschl. Ptali jsme se,

  odkud se v lidech

  – a jak ukazuje praxe,

  hlavně v ženách – bere

  schopnost i potřeba

  pomáhat druhým.

  KDO JE ČLOVĚK

  POMÁHAJÍCÍ?

  Text: ANDREJ HALADA

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Čím to je, že ženy jsou ochotny posky-

  tovat pomoc apéči vevětší míře než

  muži?

  Ikdyž se to může zdát zdnešního gende-

  rového hlediska jako poněkud nekorektní,

  odpověď spočívá zřejmě vhluboké historii

  – vtradičním postavení ženy, která vrodině

  byla spíše pečovatelkou. Muž byl spíše živi-

  telem, případně dobyvatelem či obráncem.

  Je podle vás pomoc těm druhým –

  ateď nemyslím nejbližší rodinné

  příslušníky – záležitostí až vyspělejších

  civilizací, anebo už je to jev, který lid-

  stvo provází odhlubokého pravěku?

  Pomoc druhým není záležitost až vyspě-

  lejších civilizací, ale vurčité míře je vlastní

  prakticky celé živočišné říši, ať už vjaké-

  koli podobě. Můžeme sledovat altruismus

  aurčitou solidaritu uslonů, primátů, ale

  imnohých ptáků. Nemluvě otakových

  variantách, jako jsou vyloženě sociální

  společenství – především hmyz. Je to jenom

  otázka interpretace alidské namyšlenosti,

  jestliže některé bohulibé vlastnosti přičítá-

  me pouze sobě.

  Měla pomoc bližním vprůběhu dějin

  nějaká důležitá období, či dokonce

  revoluční změny?

  Kulturní antropologové či religionisté by

  významné etapy, skoky apředěly vdějinách

  vevztahu kpomoci bližním určitě našli. Nic-

  méně přírodovědný pohled apriori předpo-

  kládá, že tyto vlastnosti jsou vnás doznačné

  míry zakódovány amají pouze různé fáze,

  vnichž se projevují. Vlidské kultuře přitom

  hrají důležitou úlohu kodifikace především

  náboženské.

  To jsem se chtěl zeptat: jakou roli

  hrálo ahraje náboženství? Je západní

  společnost výrazně ovlivněna křesťan-

  stvím, kde je pomoc bližnímu zásad-

  ním prvkem? Anebo jsou muslimové či

  hinduisté stejní?

  Při povrchním pohledu se zdá, že křesťanství

  vykazuje daleko větší altruismus než ostatní

  náboženství. Mně se ale jeví, že kupříkladu

  větší vlídnost, pohodu asubmisivitu před-

  stavuje buddhismus. Mnoho příkladů také

  ukazuje, že tak imperativní povinnost pomo-

  ci bližnímu aslužeb hostům, byť cizím, jaké

  vykazuje islám, vjiném náboženství najdete

  jen stěží. Takže jakékoli rychlé apaušalizující

  závěry nejsou vtomto případě namístě.

  Obecně lze říci, že náboženství jako

  kodifikovaná etika hraje zhlediska posky-

  tování pomoci bližnímu naprosto zásadní

  roli. Nadruhou stranu ale nelze zapomínat,

  že určité zábrany vpoužití agrese anaopak

  sklony kaltruismu jsou nám dány biologic-

  ky avykazují je ijedinci, nakteré nábožen-

  ství vliv nemá, případně má jen zanedbatel-

  ný. Jednotlivá náboženství se mezi sebou

  také liší – ale neřekl bych, že vsumárním

  výsledku. Rozdíly mezi náboženstvími jsou

  markantní spíše vrůzných historických

  etapách. Například křesťanství prodělalo

  vtomto směru dramatický vývoj, který islám

  ještě zdaleka nemá zasebou.

  Říkáte, že sklony kaltruismu iagresi

  jsou nám dány biologicky. Vjedné stu-

  dii jsem se také dočetl, že vkaždé spo-

  lečnosti se nachází určitý počet těch,

  kteří mají zvýšený talent či schopnost

  ktomu, aby poskytovali pomoc. Abyly

  tím myšleny hlavně ženy. Je vůbec

  možné být obdařen „genem pomoci“?

  Tohle je velmi zapeklitá otázka. Zhlediska

  sociobiologického skutečně můžeme uva-

  žovat ojakémsi „genu“ pro páchání dobra

  Cyril Höschl:

• Strana 15

  můžeš / číslo 12 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  či pro altruismus amapovat jeho různé

  varianty afrekvenci jeho výskytu. Obávám

  se však, že celá věc je přece jen poněkud

  složitější – souvisí sutvářením jakýchsi

  rovnovah vevolučně stabilních strategiích

  chování, mezi něž altruismus nepochybně

  patří. Píší otom například evoluční biolog

  agenetik John Maynard Smith nebo zoolog

  abiolog Richard Dawkins.

  Dawkins, Smith adalší autoři poukazují

  nato, že výskyt každého chování vpopulaci

  je modifikován jeho úspěšností. Zavšechny

  jeden příklad zživočišné říše, konkrétně upa-

  poušků. Dawkins cituje případ jednoho druhu

  papoušků, kteří udržují nízkou prevalenci klíš-

  ťové encefalitidy tím, že si vyzobávají klíšťata,

  anamístech, kam jedinec nemůže, například

  nahlavě, si je vyzobávají navzájem. Pokud se

  vjejichpopulaci rozšíří sobectví, neochota ob-

  sluhovat druhé, začne jejich populace hynout

  naklíšťovou encefalitidu. Což je selekční tlak,

  který zaurčitou hranicí učiní péči odruhé

  opět výhodnou aselektovanou vlastností. Tím

  se opět začne šířit altruismus.

  Valtruistické společnosti však může být

  natolik výhodné být sobcem – tedy být sám

  opečováván bez vlastního přičinění –, že se

  opět začne šířit sobectví. Poměr sobců aal-

  truistů se nakonec ustálí naurčité rovnová-

  ze, což je onen „stabilní“ poměr vlastností,

  jež vpřírodě pozorujeme. Týká se to přitom

  nejenom altruismu, ale iagrese, nevěry

  apodobně.

  Pokud jde ovýchovu: Je potřeba vést

  děti odmalička keschopnosti pomá-

  hat, anebo se altruismu může naučit

  člověk ivdospělosti?

  Altruistickému chování se nelze úplně

  naučit, přesto je výchova nepochybně velice

  důležitá. Aje sní potřeba začít vraném dět-

  ství. Agrese dospělých totiž začíná trháním

  nožiček mouchám vútlém věku.

  Obecně lze říci,

  že náboženství jako

  kodifikovaná etika

  hraje zhlediska

  poskytování pomoci

  bližnímu naprosto

  zásadní roli.

  �

• Strana 16

  

  TÉMA: Kdo jsou ti, kteří pomáhají

  můžeš / číslo 12 - 2011

  Vrozená vloha, tedy geny, pokud oní

  vůbec uvažujeme, má spíše vliv modifiku-

  jící – nastavuje pravděpodobnost, sjakou

  jsme schopni výzvy prostředí zvládnout

  aurčité chování si osvojit. Prakticky to zna-

  mená, že uvrozeně psychopatických nebo

  sociopatických osobností je výchova téměř

  neúčinná. Naopak utěch, kteří mají „shůry

  dáno“, platí: chytrému napověz, hloupého

  trkni.

  Trochu zoblasti sociálního inženýrství:

  lze lidi vychovat dopodoby ideálních

  tvorů, kdy každý bude ochoten pomá-

  hat těm druhým?

  Odpovím velice jednoduše: lidi lze vychová-

  vat, ale nikoli definitivně vychovat. Vtom je

  veliký rozdíl.

  Existují společnosti acivilizace, které

  jsou známé svou nadprůměrnou mírou

  péče onemocné, slabé nebo staré?

  Narozdíl odněkterých expertů natuto

  otázku se nedomnívám, že by mezi spo-

  lečnostmi acivilizacemi byl vtomto směru

  nějaký zásadní rozdíl. Rozdíl je spíše vevi-

  zibilitě, čili viditelnosti určitého přístupu

  kbližním, než vjeho skutečném obsahu.

  Anavíc to, co určité kultury mají „nadisple-

  ji“, bývá často kompenzováno kontrastem,

  nakterý přijdeme, když se stou kterou

  kulturou seznámíme důvěrněji.

  Například vkontrastu sčeskou švej-

  kovskou povahou některé povahy asijské

  působí jak neobyčejně příjemně, usměvavě,

  vlídně apohodově, tak ale zároveň ikrutě

  anesmlouvavě. Jeden kolega kdysi správně

  upozorňoval nato, že když jdete pojapon-

  ském městě, tak se kolemjdoucí usmívají,

  nevrážejí dosebe, klaní se, omlouvají. Jsou

  zdvořilí až submisivní. Ale když demon-

  strují, házejí posobě Molotovovy koktejly

  aneznají slitování. Naproti tomu unás se

  ksobě chováme vkaždodenním styku jako

  sprosťáci, vrážíme dosebe, neomlouváme

  se, nikomu se neklaníme. Ale když demon-

  strujeme, tak voláme „máme holé ruce“.

  Takže vsumárním výčtu se odsebe kultury

  tím, co je vidět, výrazně liší. Ale součet je

  nakonec stejný.

  Hraje zhlediska sociálního cítění něja-

  kou roli inteligence?

  Ta rozhodně žádnou roli nehraje. Skoro

  bych řekl, že úměra mezi inteligencí aalt-

  ruismem je doznačné míry spíše nepřímá.

  Říkávalo se, že chudší lidé jsou para-

  doxně více nakloněni se podělit ioto

  málo, co mají, zatímco bohatí rozdáva-

  jí neradi. Je to pravda?

  Dělá to namě také takový dojem. Isohle-

  dem nato, naco jste se ptal vpředchozí

  otázce aco jsem vám odpověděl. Ale doká-

  zat to samozřejmě nemohu.

  Myslíte, že velmi bohatí lidé dnes

  dávají nacharitu ze zištných důvodů?

  Že si chtějí vylepšit image, případně

  vykoupit „hřích“ svého nadměrného

  bohatství?

  věcí veřejných, například odstranění korup-

  ce, která je sociální rakovinou amá smysl

  dojejího potlačení investovat.

  Vy sám – setkáváte se často slidmi

  opravdu pomáhajícími? Co je vevašich

  očích spojuje?

  Setkávám se snimi asi stakovou frekvencí

  jako kdokoli jiný, kdo se pohybuje vezdra-

  votnictví. Vnaší kultuře jim často bývá

  společná právě vazba nanějakou církev.

  Bývá to iurčitá odtažitost vevztahu kma-

  jetku akpenězům, často iosobní zkušenost

  – buď vlastní, či zblízkého okolí – snějakým

  větším utrpením. Anebo prostě to, že zkla-

  mání ajistá nenaplněnost vlastního života

  našly vpomoci bližním alternativu, jež dává

  životu smysl. 

  Altruistickému chování se nelze úplně naučit,

  přesto je výchova nepochybně velice důležitá.

  Aje sní potřeba začít vraném dětství.

  Agrese dospělých totiž začíná trháním

  nožiček mouchám vútlém věku.

  Kdo je

  Prof.MUDr.

  Cyril Höschl,

  DrSc., FRCPsych.

  Psychiatr, vysokoškolský pedagog,

  popularizátor vědy. Nar. 12. 11. 1949,

  odroku 1974 působí vPsychiatrickém

  centru Praha (dříve Výzkumný ústav

  psychiatrický), jehož je odr. 1990

  ředitelem.

  Zároveň je přednostou 3. lékařské

  fakulty Univerzity Karlovy. Působil

  ivefunkci děkana aproděkana 3. LF UK.

  Byl astále je členem různých vědeckých

  rad aspolečností. Je autorem několika

  stovek odborných článků, autorem

  ispoluautorem desítek knih apublikací

  natéma psychiatrie.

  Zasvoji práci byl mnohokrát oceněn

  doma ivzahraničí. Odroku 1976 je

  ženatý, má čtyři děti apět vnoučat.

  info

  Motivace kaltruistickému chování mohou

  být velice různé. Jak ubohatých, tak ichud-

  ších. Část znich dává svou dobrotivost

  najevo asnaží se tím vylepšit svůj vnější ob-

  raz, část si tím kompenzuje doznačné míry

  špatné svědomí – někteří se skutečně snaží

  „vykoupit hřích“, což bývá časté uboháčů

  nasklonku jejich kariéry. Ale vevšech vrst-

  vách jsou jistě iti, kteří mají naprosto čisté

  anezištné úmysly; nejde jim onic jiného než

  odobro jednotlivce, nebo dokonce icelých

  skupin či společenství. Dovedu si proto

  představit, že někdo chce svými počiny

  zlepšit zdravotní stav společnosti,tedy její

  prosperitu, jiný chce zlepšit stav životní-

  ho prostředí (vněmž sám žije, což jaksi

  umenšuje altruistický náboj jeho investic,

  nicméně itak). Nebo že mu jde onápravu

  �

• Strana 17

• Strana 18

  

  můžeš / číslo 12 - 2011

  KAREL ŠIKTANC:

  S klasikem moderní české poezie a dvojnásobným

  laureátem Ceny Jaroslava Seiferta, kterou uděluje

  Nadace Charty 77, Karlem Šiktancem jsme se sešli

  v podzimně pošmourném dni proto, abychom získali

  zamyšlení člověka, který zná všechny chutě života,

  včetně té velmi hořké.

  TŘI ADVENTNÍ POZNÁMKY

  lidskou ochotu. Snad proto přibývá neho-

  ráznosti.

  Nedávno se mi stala docela drsná pří-

  hoda. Stojím nachodníku uMasarykova

  nádraží anajednou domě zničehonic strčí

  takový mohutnější pětatřicátník apovídá:

  „Ještě jednou domě vrazíš ajá tě zabi-

  ju!“ Chápete? Člověka vté chvíli nemrazí

  zfyzického útoku, ale hlavně zhrozivé ne-

  omalenosti, svobody bezohledných hulvátů.

  Vždyť dát dneska přednost ženě vedveřích

  je skoro společenský prohřešek.

  Jednou jsem tak, postaru, pustil dívku

  aona: Já se vás onic takového neprosím!

  Atmosféra neslušnosti aneúcty tak mnoho

  protiřečí našemu docela bohatému mate-

  riálnímu životu, dostatku všeho avšude, že

  se až lekám. Jak natom pak naulici mohou

  být lidé spostižením nebo starší, opravdu

  nemocní? Když zkrátka mezi lidmi nejiskří

  aspoň trochu radosti apochopení, když

  nemáme čas ustoupit druhému, pak přijdete

  domů asmutku se neubráníte.

  O lásce

  Láska je především docela těžká práce.

  Nebo jinak – buď umíte dosvé lásky vkládat

  všechno, co můžete, anečekat přitom nic,

  nebo dolásky přinášíte lenost apovrchnost.

  Nedostanete také nic, aještě ktomu vás

  před zrcadlem napadne: Aco jsem čekal?

  Tahle moje životní, chcete-li, pravda, neplatí

  jen olásce mezi mužem aženou, ale okaž-

  dém citovém vztahu kdruhému. Platí mezi

  dětmi arodiči, mezi opravdu nezištnými

  pečovateli apostiženými, mezi skutečnými

  přáteli. Když skutečně někoho milujeme,

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Nejprve o životě

  Připadá mi, že jsme se ocitli včase nějakého

  hrabivého sbírání těkavých zážitků, jejichž

  cena je půlvteřinová. Tu nanás vyskočí sen-

  zační aneopakovatelná nabídka nějakého

  zboží, tu nás lákají nanevídanou podíva-

  nou, jinde vykukuje nahé dívčí pozadí atvr-

  dí, že ví, co je láska. Aco pak ztoho všeho

  zbude? Nic. Horlivý, těkavý, uměle zrych-

  lený život mě vede kúvaze – anetvrdím, že

  stejný pocit má imůj vnuk – jestli ještě víme

  něco ochvilce spočinutí.

  Život vpravém slova smyslu, to je klidný

  pohled dopřírody, kontakt suměním, čas

  narozhovor, třeba idůležité mlčení aticho.

  Apak – když se pohybujete normálně

  vtramvajích avlacích, najednou si uvědo-

  míte, jako by bylo málo času inavstřícnost,

  napochopení obtíží druhého, naprostou

• Strana 19

  

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 12 - 2011

  TŘI ADVENTNÍ POZNÁMKY

  najednou bychom chtěli být jako on. Před-

  mět naší lásky se nám stává ideálem, to je

  znamení, že jde opravdu olásku.

  Obětavost je ženského rodu. Dnes je až

  trochu ostrach, že žena je měřena spíš profe-

  sionálním úspěchem akariérou než uměním

  takového kouzla. Tím vůbec neposílám ženy

  kplotně, ale jen připomínám, že jsou nena-

  hraditelné právě pro svou schopnost nést tíhu

  svých lásek, manželství amateřství. Aještě

  něco je důležité – tajemství našich žen. Celý

  život poněm pátráme, ale nikdy se nedopátrá-

  me. Skvělé, protože žena aláska bez tajemství,

  bez trochy neurčitosti, není přitažlivá.

  O poezii

  Tajemství poezie je její největší silou

  anezrušitelnou zárukou její věčnosti. Tím

  nemyslím svoji tvorbu, ale poezii jako ne-

  přetržitý sled nových aobjevných pohledů

  nazdánlivé banality. Myslím, že poslední

  člověk naZemi jednou vydechne snějakým

  výstižným veršem nartech, okterém si

  myslel, že jej dávno zapomněl.

  Ktajemství poezie také patří, že se ji ni-

  kdy dokonale nenaučíte. Doma se mi smějí,

  když každý den vdeset sedám kestolu anej-

  méně tři hodiny se pokouším psát. Říkám

  pokouším, protože nikdy, opravdu nikdy ne-

  vím, jak to dopadne. Bílý papír přede mnou

  není nic jiného než velká nejistota, která

  Kdo je Karel Šiktanc

  Český básník, textař ascenárista.

  Narozen 1928. V60. letech minulého

  století šéfredaktor nakladatelství Mladá

  fronta. Poroce 1968 umlčen. Pracoval

  vrůzných příležitostných profesích.

  Vroce 1989 zvolen předsedou Obce

  spisovatelů. Kromě básnické tvorby

  se věnoval práci pro rozhlas atelevizi.

  Proslulé jsou jeho knihy pro děti.

  Dvakrát získal Cenu Jaroslava Seiferta

  (1989, 2011), vroce 1999 Státní cenu

  zaliteraturu. Obdržel rovněž mnoho

  dalších ocenění aprémií. Vroce 2010

  mu prezidenta republiky udělil medaili

  Zazásluhy.

  info

  čeká namůj um nebo neum. Avůbec mě vté

  chvíli nezajímá, zda se moje poezie vůbec

  klidem dostane. To je dnes mimochodem

  velký otazník. Nejen pro nepřehledný knižní

  trh. Ale – anemohu to jinak říct – poezie

  vyžaduje jistou námahu iodčtenáře.

  Nedávno mne oslovila vnemocnici mladá

  lékařka sprosbou oautogram domé nejno-

  vější sbírky Nesmír. Lékařka! My si onich

  myslíme, že je zajímají jen peníze. Poezie

  dnes má obrovskou konkurenci vevšem, co se

  nabízí kzábavě bez námahy. Dostali jsme se

  sbásničkami dostejné nevýhody jako vážná

  muzika, jako balet, jako náročná výtvarná

  tvorba. Přesto – astokrát se nestačím divit – se

  znovu aznovu objevují čtenáři apoezie žije.

  Hezké Vánoce vám všem anajděte si čas

  napoezii. Nikdy není ztracený! 

  Mezititulky azáznam: zj

  Delší verze nawww.muzes.cz

  BÁSNÍK

  KAREL ŠIKTANC

  je skvělým

  znalcem

  svého města.

  I koutů, které

  přes svůj půvab

  v bedekrech

  nenajdete.

  UDĚLOVÁNÍ CEN je v Nadaci Charty 77

  vždy spíše komorním setkáním. Už proto,

  že vždy je dostávají lidé, jejichž práce

  daleko přesahuje jeden okamžik.

• Strana 20

  

  můžeš / číslo 12 - 2011

  VÝHLEDY

  Pohled na přírodu

  z vyvýšeného místa přináší

  potěšení snad každému

  člověku. Vozíčkáři to

  ale nemají například

  s návštěvami rozhleden

  jednoduché. Jak si v tomto

  případě poradit?

  Text afoto: ANDREJ HALADA

  V

  České republice je vsoučasnos-

  ti okolo tří stovek rozhleden.

  VČechách anaMoravě je

  krajina malebná iproměnlivá,

  zrozhleden je naco se dívat.

  Jenže spojení vozíčkář +

  rozhledna spolu zrovna neladí.

  Narozhlednu vedou schody, dokonce hodně

  schodů, ato je problém. Abezbariérových

  rozhleden je unás minimum. Znamená to

  tedy, že handicapovaní jsou automaticky

  ochuzeni ovelkolepé pohledy dokraje?

  Nikoliv. Vredakci Můžeš jsme si řekli,

  že připravíme seriál článků, vekterých bu-

  deme představovat místa, která jsou dobře

  dostupná pro vozíčkáře, azároveň je znich

  atraktivní výhled dokraje, napřírodu. Tento

  článek je tedy jakýsi pilotní díl, který by měl

  celou sérii uvést.

  I pod rozhlednou je vidět

  Bezbariérových rozhleden je málo nejen

  unás, ale ivesvětě, protože taková stavba

  je drahá. Bezbariérovost znamená téměř au-

  tomaticky nutnost výtahu, aten lze postavit

  především vezděných stavbách. Zatímco

  běžná kovová nebo dřevěná rozhledna stojí

  několik milionů, ta svýtahem bývá mnoho-

  ROZHLÉDNI SE,

  VŽDYŤ MŮŽEŠ!

  PŘESNĚ TENTO POHLED se vám

  naskytne ze silnice č. 281 Sobotka–Újezd

  pod Troskami, kousek odMladějova.

  AŽ DOVRCHOLOVÝCH PARTIÍ KRKONOŠ, navyhlídku kmohyle Hanče aVrbaty,

  dovýšky 1400 metrů, může vozíčkář dorazit. Jde dokonce ojednu

  zvyznačených tras projektu Krkonoše bez bariér.

  IDEÁLNÍ VÝHLEDOVÉ MÍSTO

  pro vozíčkáře – přímo pod rozhlednou

  Boiika naPardubicku. Výhled je

  úplně stejný jako zrozhledny.

  násobně dražší. Rozhlednová věž svýtahem

  má pak ivíce funkcí: slouží jako televizní

  vysílač, může vní být restaurace atd.

  Výtahem se vozíčkář dostane naroz-

  hlednu napražském Petříně, jezdí se

  inaŽižkovskou věž, ataké navěž Staro-

  městské radnice (budeme se jimi vnašem

  seriálu zabývat). Další rozhledna svýtahem

  je Karasín naČeskomoravské vrchovině

  poblíž Bystřice nad Pernštejnem. Tím ale

  výčet pomalu končí, protože třeba navěži

  naPradědu sice také jezdí výtah, jenže se

  kněmu autem nesmí aje potřeba zdolat

  ischodiště dobudovy. Ohlášena byla stavba

  bezbariérové rozhledny vmilitary kempu

  Radarka uKoněšína naTřebíčsku; kosm-

  náctimetrové rozhledně povede zhlavní

  budovy třicetimetrová lávka, vozíčkáři se až

  navrchol dostanou výtahem.

  Lepší situace je zatím vsousedních západ-

  ních zemích, kde vznikly iunikátní bezbarié-

• Strana 21

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 12 - 2011

  rové projekty. Snad nejznámější je stezka

  nad korunami stromů spojená srozhlednou

  vněmeckém Neuschönau, vBavorském lese

  (neboli naŠumavě). Kdo se chce zase podí-

  vat zbezbariérové rozhledny naKrušné hory,

  ten musí také zamířit doNěmecka: naroz-

  hlednu Krále Alberta navrchu Spiegelwald,

  který leží severozápadně odKlínovce uměsta

  Aue vevýšce 728 metrů. Věž byla postavena

  vroce 1999 anahoru jede výtah.

  Naněkteré české rozhledny se sice ná-

  vštěvník navozíčku nedostane, to ale nezna-

  mená, že místo samo je pro něj nepřístupné

  aneposkytne mu dobrý výhled. Typickým

  příkladem rozhledny, nakterou vlastně ne-

  třeba vůbec vystupovat, protože už odjejích

  základů je výborně vidět, je Boiika naokraji

  Železných hor vPardubickém kraji. Stojí

  votevřené krajině volně se svažující doPo-

  labí, lze sem pohodlně přijet autem, přímo

  pod rozhlednu dojede vozíčkář pokameny

  vydlážděné cestě. Dalším příkladem je třeba

  vrch Kozákov nad Českým rájem, kde vevýš-

  ce 744 metrů stojí odroku 1995 kovová

  rozhledna. Pro vozíčkáře je sice nedostupná,

  ale vjejím okolí je několik míst, která nejsou

  vzdálena odparkoviště, aje znich vynikající

  výhled dokraje. Ivozíčkář kupříkladu dojede

  nablízkou louku, zekteré startují paraglidis-

  té aodkud se otevírá krásné panorama české

  krajiny shradem Trosky vpopředí.

  Asamozřejmě existuje vČesku velké

  množství míst, ze kterých je prostě dobrý

  výhled: jsou navrších ivjen mírně zvlněné

  krajině, hlavní ale je, že výhledu nebrání

  terénní vlny ani stromy. Hezké výhledy

  bývají samozřejmě vhorách akupříkladu ty

  naše nejvyšší, Krkonoše, začínají být khan-

  dicapovaným turistům vstřícnější. Vrámci

  projektu Krkonoše bez bariér tu existuje i10

  turistických tras značených pro vozíčkáře,

  znichž většina nabízí ikrásné vyhlídky.

  Kdo jezdí, není bařtipán

  Mnoho dobrých vyhlídkových cílů vČesku

  pro handicapované však najdeme namís-

  ROZHLÉDNI SE,

  VŽDYŤ MŮŽEŠ!

  

  tech, okterých se turistické knížky příliš

  nezmiňují. Jsou totiž přímo nasilnicích

  nebo vjejich bezprostřední blízkosti.

  Dostat se vpřípadě handicapovaného

  dopřírody znamená vdrtivé většině pří-

  padů jet autem. Aprávě při jízdách autem

  narazíte namnoha cestách vČesku nanád-

  herná místa, kde vidíte daleko dokraje.

  Akde lze nachvíli zastavit.

  Vněkterých jižních zemích, kde je při

  turistických výletech vhodné půjčit si auto

  – např. naKanárských ostrovech, existují

  přímo celé trasy, které nabízejí pohledy zce-

  la adekvátní těm rozhlednovým. IvAlpách

  najdeme mnoho vyhlídkových silnic, kde

  jedete desítky minut amůžete se jen kochat.

  Naněkterých zvláště atraktivních místech

  pak bývají parkoviště, anetřeba vystupovat

  zauta – stačí jen sedět adívat se. Pro turistu

  bez handicapu jistě poněkud bařtipánský

  způsob užívání krajiny, vpřípadě vozíčkáře

  ale zcela pochopitelný. VČesku sice nena-

  jdeme silnice podobné těm alpským, ale

  některá místa našumavských, krušnohor-

  ských či podkrkonošských cestách takové

  vyhlídky rovněž nabízejí. Iněkteré ztěchto

  míst atras bychom rádi představili.

  Aopět můžeme už teď anoncovat jeden

  stručný tip nacestu: je jím trasa vedoucí ze

  Semil přes Vysoké nad Jizerou doKořenova

  apak až pod jizerskohorský Bukovec. Kli-

  katicí se silnice odkrývá namnoha místech

  dobré výhledy naKrkonoše inaJizerské

  hory aje zní dobře vidět ičást Českého ráje.

  Jestliže herec Luděk Munzar vpopulár-

  ním seriálu České televize zpřelomu tisíci-

  letí Rozhlédni se, člověče, uzavíral vždy svá

  putování sloganem: „Vzhůru narozhledny,

  jasná jitra apěkný výhled…,“ tak pro naše

  potřeby bychom si toto pozdravení mohli

  upravit: „Vzhůru zavýhledy, jasná jitra

  acesty bez překážek.“ 

• Strana 22

  můžeš / číslo 12 - 2011

  NEJTĚŽŠÍ HODINA

  

  Tomáš Pohanka říká, že jeho příběh o tom, jak se ocitl

  na vozíku a jak na něm už patnáct let žije, je docela

  běžný. Jenže žádný lidský příběh není psaný přes

  kopírák. Navíc Tomáš o sobě dokáže mluvit s velkou

  upřímností a otevřeností.

  KOUSÁNÍ

  VŠEDNÍCH DNŮ

  Text: ANDREJ HALADA

  Foto: PETR SÝBEK

  Jak jste se ocitl navozíku?

  Bylo to poúrazu při lezení vitalských Dolo-

  mitech včervnu 1996. Uklouzl jsem nasně-

  hu při sestupu vmístě, kde se nejistilo.

  Šlo ovaši lezeckou chybu?

  Byla to chyba moje achyba nedostatečné-

  ho vybavení. Jako chudý student jsem si

  koupil lezačky, tedy speciální boty nalezení

  poskalách, anaturistické boty mi nezbyly

  peníze. Při sestupu jsem šel vošlapaných

  vojenských kanadách. To byl asi problém,

  když mi to uklouzlo.

  Co následovalo, jak běžely první dny

  atýdny?

  Nejdříve mě převezli vrtulníkem donemoc-

  nice vBolzanu. Tam mě stabilizovali, našli mi

  krev vhlavě avplicích. Taky mě operovali –

  měl jsem nestabilní frakturu Th10–Th12 spo-

  jenou spřerušením míchy, rozdrcený obratel

  C5, což ale byla stabilní fraktura jen slehkým

  porušením míchy. Takže horní část těla mi

  funguje dobře. Potýdnu následoval převoz

  sanitkou donemocnice vČeských Budějovi-

  cích, kde jsem prošel traumatologií areha-

  bilitací sobčasnými návštěvami naurologii.

  Dál asi šest týdnů vKladrubech avkvětnu

  1997 jsem byl zase vnormálním světě.

  Jaké bylo zařazení dotoho normálu?

  Vdobě úrazu jsem studoval ČVUT, Fakul-

  tu elektrotechnickou, chtěl jsem se tedy

  naškolu vrátit. Jenže jsem se vrátil navozí-

  ku – naStrahovské koleje, které byly vroce

  1997 bez bezbariérových záchodů asprch.

  Přišel jsem znemocnic arehabilitačních

  ústavů, kde je vše přizpůsobeno postiženým

  ajedná se snimi vrukavičkách. Anajednou

  musíte kousat realitu všedních dnů, kdy si

  nemůžete ani normálně dojít nazáchod.

  Také jsem měl záněty močových cest, prostě

  ty běžné věci, jimiž si prošel každý člověk

  poúrazu míchy.

  Jak jste to zvládal pomentální stránce?

  Vnitřně se stakovou změnou člověk

  určitě nevyrovnává rychle.

  Psychicky jsem natom byl špatně aten stav

  trval zhruba půl roku. Právě nazačátek ná-

  vratu navysokou školu si vzpomínám jako

  naasi nejhorší období. Spoustu lidí, okte-

  rých jsem si myslel, že jim namně záleží,

  jsem odté doby neviděl nebo se chovali jen

  jako náhodní kolemjdoucí. Ale zase to mělo

  klad, že se oddělilo zrno odplev.

  Co vás vtu chvíli drželo nad vodou?

  Nastrahovském pokoji jsem ponávratu

  žil spřítelkyní, která mi hodně pomáhala.

  Popůl roce jsme se sice rozešli, ale jsem jí

  vděčný zaten nejhorší půlrok vmém životě,

  kdy byla se mnou.

  Díky čemu se situace posléze zlepšila?

  Je to možná paradoxní, ale stejně jako se mi

  při sportu přihodil úraz, sport mě částečně

  zase dokázal dostat nahoru. Hlavně plavání

  alyžování namonoski. Dost mi pomohl ipo-

  čítač a– někdo se může divit – hraní počíta-

  čových her posíti. Zacomputerem je totiž

  jedno, jestli sedíte nažidli nebo navozíku.

  Před úrazem jsem sice kpočítačům moc

  netíhnul, ale poněm mi prakticky nic jiného

  nezbylo. Byl jsem členem strahovské počíta-

  čové asíťové komunity, což mi vyplňovalo

  čas abylo to dobré izhlediska sociálních

  kontaktů – potkal jsem nové lidi. Přes hraní

  her jsem se dostal ktomu, jak počítač fun-

  guje, jak pracuje vsíti, azačal jsem se touhle

  sférou zabývat detailně. Teď mě počítače

  dokonce živí, starám se oně naJihočeské

  univerzitě vČeských Budějovicích.

  Vrátily se pak ještě ty těžké chvíle?

  Asi dva roky poúrazu. Jezdil jsem tehdy čas-

  to solomouckou Fakultou tělesné výchovy

  asportu namonoski doJeseníků, aprotože

  jsem to moc neuměl, řešil jsem vše silou.

  Přetížil jsem si při lyžování šlachy naobou

  rukou tak, že jsem snimi skoro nemohl

  hýbat. Strávil jsem tehdy opravdu boles-

  tivý rok naposteli doma. Starali se omě

  rodiče azato jim patří můj nezměrný dík.

  Ikdyž jsem ale ležel sochrnutýma nohama

  abolavýma rukama naposteli, věděl jsem,

  že jednou zase budu jezdit navozíku abudu

  Tomáš Pohanka:

• Strana 23

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 12 - 2011

  Je to možná paradoxní,

  ale stejně jako se mi

  při sportu přihodil

  úraz, sport mě částečně

  zase dokázal dostat

  nahoru.

  mít alespoň ruce zdravé. To mě taky drželo

  nad vodou.

  Bylo pro vás těžké sehnat zaměstnání?

  Pokud člověk navozíku nebydlí vevět-

  ším městě, má to poměrně obtížné. Tím

  nemyslím sehnat státem dotovanou práci

  zdomova. Samozřejmě je obrovská výhoda,

  když člověk něco umí. Vpřípadě vozíčkáře

  je naprvním místě právě ta práce spočí-

  tačem – tím ale myslím něco víc než psaní

  vewordu aklikání nainternetu. Je to ovšem

  někdy začarovaný kruh, protože nejvíce věcí

  se člověk naučí až vechvíli, kdy už práci má

  amusí vní řešit nové úkoly.

  Kolikrát jste si zatěch patnáct let

  říkal: co by bylo, kdybych tenkrát…?

  Amá vůbec smysl si to říkat?

  Občas si kladu otázku, jakým směrem by se

  můj život ubíral, kdybych tenkrát nespadl,

  Kdo je Tomáš Pohanka

  Narodil se v roce 1974. Vroce 1996 utrpěl

  úraz, pokterém je navozíku. Odroku

  1992 studoval naČVUT, školu dokončil

  vroce 2002.

  Byl také jedním ze stipendistů

  Konta Bariéry. Odroku 2006 pracuje

  naJihočeské univerzitě jako správce

  sítě. Je ženatý, smanželkou mají

  dvojčata.

  info

  vrátil se sostatními doautobusu aživot by

  pokračoval tímhle směrem. Ale smysl to asi

  nemá.

  Zkuste charakterizovat váš život před

  úrazem adnes.

  Byl jsem dvaadvacetiletý kluk asnažil jsem se

  co nejvíc užívat života. Urvat, co se dá. Lezl

  jsem pohorách, trávil jsem týdny nakole

  ajezdil poEvropě. Dneska bych to nazval

  horečnatým štvaním zazážitky. Myslel jsem

  si, že otom život je. Třeba ano, ale navozíku

  už to vtakové míře dělat nejde. Člověk se

  přeorientuje naněco jiného – ovšem pak jde

  oto, zda vtom také najde uspokojení.

  Dneska je můj život usedlejší. Sportuju

  rekreačně, protože mě to baví acítím se při

  fyzické námaze dobře. Otázka je, jak mnoho

  je tato změna způsobena životem navozíku

  anebo zda to přijde samo spostupujícím

  věkem. Je mi třicet sedm asvůj život bych

  bez uzardění pojmenoval „klidné vody“.

  Mám práci, která mě baví, můžu sportovat,

  mám fungující zdravou rodinu, přátele. Co

  víc může člověk chtít?

  Mimochodem: rodina – je větší životní

  změnou úraz, nebo manželství anaro-

  zení dětí?

  Větší změnou byl úraz. Díky mé ženě byl

  přechod vztah–svatba–rodina–děti přiroze-

  ný anenásilný. Byl to vývoj, jaký asi zažije

  každý průměrný muž.

  Avčem člověka změní věk?

  Vážím si normálních věcí, jako je třeba to,

  že přijdete zpráce ačeká vás usměvavá ro-

  dina. Změna se projevuje ivtom, že mě už

  nelákají extrémní sportovní věci. Například

  oprázdninách 2010 jsem vyjel skamará-

  dem nahandbiku naDachstein kespodní

  stanici lanovky, kam až vede silnice. Ale už

  jsem cítil, že to pro mě úplně není. Ikdyž

  možná ještě něco zkusím, abych si dokázal,

  že nejsem tak starej.

  Počem ještě toužíte?

  Mám touhy jako postavit vlastní dům, možná

  mít trochu lepší práci… Myslím, že natyhle

  touhy ale vozík vliv neměl, měl bych je asi

  jako zdravý. Vzásadě se mám moc dobře.

  Jsem takový spokojený paraplegik. 

• Strana 24

  Nová kolekce elektrických vozíků

  Vše plně hrazeno ze zdravotního pojištění

  Pro Vás dodává

  EDGE

  6 0 0 0

  Nová verze exteriérového

  vozíku R4000. Tento model je

  vybaven novými čtyřpólovými

  motory s nižší spotřebou

  energie a revolučním

  systémem odpružení pro

  komfortní jízdu

  Vozík se středním náhonem

  střední rozměrové třídy

  vhodný do zpevněných

  exteriérů a excelující v

  interiéru

  Robustní vozík se středním

  náhonem pro použi v

  interiéru a exteriéru

  Zažádejte si u nás o nezávaznou předváděcí jízdu v místě bydliště zdarma!

  Populární exteriérový vozík se

  zadním náhonem vhodný do

  všech terénů

  ATHAMAS s.r.o., Na Vyhlídce 239, 252 29 Dobřichovice, tel.: 605 217 660, email: info@pride.cz, web: www.pride.cz

• Strana 25

  PŮJČOVÁNÍ POMŮCEK

  O řadu kompenzačních pomůcek žádáme zdravotní

  pojišťovny. Přesto je někdy lepší, nebo dokonce

  nezbytné využít služeb půjčoven. Důvody mohou být

  různé, často finanční. Naštěstí je z čeho vybírat.

  KVALITA

  ZA SLUŠNOU CENU

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Ilustrační foto: ERIK ČIPERA

  O

  bčas potřebujeme určitou

  pomůcku jen napřechodnou

  dobu anevyplatilo by se in-

  vestovat dopořizování vlastní.

  Stojí to čas ipeníze. Jindy si

  chceme něco vyzkoušet, než

  si to pořídíme. Ačasto nám

  půjčovna vytrhne trn zpaty, když se vlastní

  pomůcka rozbije amy čekáme naopravu

  nebo dodání nové.

  Při pohledu nainternet zjistíte, že půj-

  čování kompenzačních pomůcek se věnuje

  poměrně velký počet firem aorganizací

  vrůzných koutech republiky. Obvykle se

  jedná přímo oprodejce pomůcek, kteří

  rozšiřují své služby. Nebo takto pomáha-

  jí neziskové organizace iposkytovatelé

  sociálních služeb. Půjčit si přitom lze téměř

  všechno. Odchodítka přes vozík až popo-

  stel. Stačí dovyhledavače napsat „půjčovna

  kompenzačních pomůcek“ nebo se nawww.

  helpnet.cz podívejte dosekce Pomůcky.

  Pokud nemáte internet doma, zeptejte se

  svého lékaře. Hledání by mu nemělo zabrat

  víc než několik minut. Poradit vám mohou

  ivprodejnách zdravotních pomůcek.

  Ceny bývají slušné

  Ceny zapůjčení jsou různé, ale nebývají

  přehnané. To platí především uneziskových

  organizací. Dlouhodobější zápůjčka vyjde

  vpřepočtu naden levněji. Nejnákladnější je

  zapůjčení polohovací postele. Zde se půjčov-

  né pohybuje odosmnácti popadesát korun

  zaden. Také je třeba připočíst příplatek

  zadopravu postele, který se může pohybo-

  vat až kolem patnácti set korun. Vobdob-

  ných denních sazbách se pohybují irůzné

  zvedáky aschodolezy. Zákazník přitom

  někdy skládá ivratnou zálohu.

  Naopak knejlevnějším patří pronájmy

  drobnějších pomůcek typu antidekubitní

  podložka, toaletní židle nebo chodítko.

  Vtěchto případech vystačíte ispětiko-

  runou zaden. Jakousi střední cenovou

  třídu pak představuje klasický mechanický

  vozík. Ten se dá půjčit přibližně zadvacku

  naden.

  Podle sociální pracovnice Kamily Zábojo-

  vé ze spolku Trend vozíčkářů Olomouc jsou

  lidé často mile zaskočeni cenovou dostup-

  ností jejich půjčovny. „Určitě natom nevy-

  děláváme, ikdyž poptávka značně převyšuje

  nabídku. Největší zájem je oschodolezy,

  které máme jen dva.“

  Nejen podle zkušeností zHané se dá

  vypozorovat sezonní zájem. Jakmile je

  venku hezky asucho, lidé víc opouštějí své

  domovy. „Rodiny si třeba hodně půjčují

  vozíky, aby mohly vyrazit navýlet se svými

  nepohyblivými příbuznými. Unás je tako-

  vou oblíbenou akcí Flora Olomouc,“ dodává

  Kamila Zábojová. Pozitivní zprávou přitom

  je, že většina lidí se kzapůjčeným věcem

  chová slušně.

  Auto je také pomůcka

  Když se vám rozbije polohovací postel, máte

  se kam obrátit. Co dělat vpřípadě poruchy

  automobilu? Zatímco člověk bez postižení

  ani netuší, že se dá půjčit postel, auto si

  pronajme bez problémů. Uvozíčkářů je tomu

  úplně naopak. Ačkoliv vzápadních zemích

  některé autopůjčovny nabízejí ruční řízení,

  unás tomu tak není. Dokonce ani utýchž

  firem. Zavedení této služby odpříštího roku

  plánuje autopůjčovna Eurocar Hradec Králo-

  vé. Pokud tuto službu někdo nabízí už nyní,

  dobře ji utajuje. Jediné snadno vyhledatelné

  půjčování automobilu naruční řízení tak po-

  skytuje Svaz paraplegiků. Nabízí upravenou

  Škodu Fabii Combi. Více informací najdete

  nawww.czepa.cz/pujcovani-auta/.

  Vzhledem ktomu, kolik řidičů-vozíčká-

  řů existuje, jedno auto pro celou ČR není

  vskutku mnoho. Skoro každý přece občas

  potřebuje nechat vozidlo vservisu. Jak těch

  několik dní zvládnout bez auta? Nehledě

  nanechodící zahraniční návštěvníky, kteří

  by se třeba ponaší zemi rádi povozili půjče-

  ným autem sami. 

  PŮJČIT SI SCHODOLEZ nebo jinou

  pomůcku není tak problematické

  jako zapůjčení auta na ruční řízení.

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 12 - 2011

• Strana 26

  

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  můžeš / číslo 12 - 2011

  Japonsko je země pracovitých lidí (také jediná, která má ve slovníku výrazy

  pro smrt a sebevraždu z přepracování), ale stále více se potýká se stárnoucí

  populací. Není tedy divu, že se na své seniory a handicapované velmi

  zaměřuje. A protože je to země robotiky a technologie, nebojí se využívat

  jakýchkoli inovací, aby ulehčila od těžkostí postižení nebo stáří.

  BUDOUCNOST

  OSOBNÍ MOBILITY

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: ARCHIV

  O

  japonském exoskeletu, tedy

  vnější kostře, který podporuje

  chůzi elektrohydraulickým

  aparátem, byla již vtéto

  rubrice řeč vsouvislosti spo-

  dobným zařízením společ-

  nosti REX Bionics. Zařízení,

  vyvinuté původně pro japonské zdravotní

  sestry pro přenášení pacientů, umí doslova

  rozchodit vozíčkáře, případně může pomoci

  lidem, kteří se potýkají snedostatečnou

  silou vesvalech. Země vycházejícího slunce

  je ale podobných nápadů plná.

  Několik dobrých konceptů pro budouc-

  nost lidské mobility přinesla společnost

  Honda. Vevšech jsou využity systémy apa-

  tenty, které si společnost zkouší již odroku

  1999 akteré jsou mimo jiné využity ivprvní

  linii robotiky – usamostatného robota Hon-

  da Asimo. Ten je nekorunovaným králem

  vnapodobení lidské chůze astability.

  Vozítko ve tvaru číslovky

  Mezi nejlepší koncepty patří velmi zvláštní

  vozítko skoncepčním kódem U3-X. Jedná

  se vlastně omalé zařízení zhruba velikosti

  příručního zavazadla vetvaru číslice 8. Je

  lehké asnadno přenosné, což neubírá nic

  zjeho funkčnosti. Váží pouze necelých 10

  kilogramů.

  Přestože je poměrně úzké, stojí stabil-

  ně namístě, pokud je tak postavíte. Dolní

  disk „osmičky“ ukrývá kolo tvořené nejen

  běhounem určeným kpohybu vpřed, ale

  ipříčně nainstalovanými kolečky schopnými

  pohybu doboku adiagonálně. Jak je možné,

  že takto úzké avysoké zařízení stojí stabilně

  namístě, když je navíc vespod kolo? Odpo-

  věď je prostá: princip podobný gyroskopu.

  U3-X využívá stejné sofistikované technolo-

  gie jako vozítko Segway, nakteré nastoupíte

  apokyny kpohybu mu dáváte pouze nahý-

  báním dopředu, případně dostran avzad.

  Navíc se namístě samo vyrovnává. Přesný

  popis fungování tohoto samovyvažovacího

  systému není dostupný, jedná se opředmět

  obchodního tajemství.

  Vhorním disku ukrývá U3-X naobě stra-

  ny výklopné sedátko adole zase malé šlapky

  napohodlné usazení nohou. Sledovat, jak to

  celé dohromady funguje, se směle vyrovná

  sledování baletního představení. Uživatel

  si své osobní vozítko přinese podobně jako

  malý diplomatický kufřík. Postaví je nazem

  adostran zněj roztáhne úhlednou anato-

  mickou sedačku ašlapky nanohy. Pohodlně

  se usadí anohy zvedne ze země, přičemž

  vozítko stále stojí rovně. Dopohybu se dá

  pouze neznatelným nahnutím se dosmě-

  ru, kterým by se rád vydal. Ospolehlivost

  směru arychlost pohybu se postarají citlivé

  senzory.

  Díky chytré konstrukci dolního kola se

  lze přirozeně pohybovat vjakémkoliv směru

  bezpečně aladně. Autonomie systému má

  jednu obrovskou výhodu: Kromě zcela přiro-

  zeného pohybu všemi směry to je naprostá

  volnost rukou, které mohou být použity

  kčemukoliv, aniž by je člověk musel užívat

  kpohybu, jak by tomu bylo najakémkoliv

  kolečkovém křesle. Jelikož je podle popisu

  velmi obtížné si celou funkci aladnost pohy-

  bu představit, podívejte se sami navideopre-

  zentaci nainternetových stránkách výrobce:

  http://asimo.honda.com/innovations/U3-

  X-Personal-Mobility/.

  Jak by asi vypadal takový autonomní

  invalidní vozík fungující nastejném princi-

  pu? Snad se něčeho takového vbudoucnu

  dočkáme. Ostatně – kdo by nechtěl invalidní

  vozík, který by se pohyboval sám anechával

  PRODUKTY SPOLEČNOSTI HONDA

  jsou určené k podpoře aktivního užívání

  dolních končetin k vyšší fyzické zátěži

  třeba v zaměstnání.

• Strana 27

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 12 - 2011

  ERA PORADNA

  ?

  Dobrý den, mám problém srozpo-

  čtem naší rodiny – prakticky žijeme

  odvýplaty kvýplatě. Nemáte nějaký

  tip, jak si lépe utřídit finance, aby se

  nám povedlo také něco ušetřit?

  První, co byste měli udělat, je, že

  si srozvahou rozdělíte svůj osobní,

  potažmo rodinný rozpočet napomyslné

  hromádky, které pak určíte pro různé

  potřeby. Klidně si napapír napište veš-

  keré příjmy avýdaje zaměsíc – včetně

  „maličkostí“, jako je doprava dopráce,

  platby zatelefon apod. Je velmi důležité

  nezapomenout žádné položky. Podle

  toho pak jasně uvidíte, kde lze ušetřit.

  Samozřejmě že tento postup je někdy

  naúkor toho, že se musíte mnoha zbyt-

  ných věcí vzdát. Vefinále ale naopak

  zjistíte, kolik výdajů bylo zbytečných

  nebo nepotřebných.

  Jakmile se vám odté největší „finanč-

  ní tísně“ uleví, začněte přemýšlet nad

  spořením, investicemi či pojištěním. Jako

  výborný spořicí nástroj pro tyto případy

  mohu doporučit například Era červené

  konto, které nabízí výhodné úročení

  vkombinaci sbezpoplatkovou správou.

  Peníze navíc nemáte vázané výpovědní

  lhůtou.

  ?

  Co si myslíte ofinanční gramotnos-

  ti Čechů, hlavně co se týče výchovy

  dětí naškolách apod.? Podle šetření

  Organizace pro hospodářskou spolu-

  práci arozvoj (OECD) zkvětna letoš-

  ního roku se finanční negramotnost

  obyvatel ČR pohybuje vrozmezí

  56 až 65 %...

  Finanční gramotnost Čechů je oprav-

  du alarmující. Také naše interní průzku-

  my to ukazují, aproto se imy snažíme

  podporovat nejrůznější projekty finanční-

  ho vzdělávání.

  Osobně si myslím, že je určitě nutné

  zavést finanční vzdělávání již vútlém

  věku. Samozřejmě se musí jednat ozá-

  bavnou formu, která by byla pro děti při-

  tažlivá, ale nadruhou stranu jim ukázala,

  co je dobře aco špatně.

  Také rodiče mohou zásadně ovlivnit fi-

  nanční výchovu svých dětí, např. formou

  pravidelného kapesného či založením

  prvního dětského účtu, díky kterému se

  dítě učí hospodařit spenězi. Například

  Era osobní účet mohou rodiče založit již

  podosažení 10 let dítěte. 

  Na vaše dotazy odpovídá

  Milan Jursík,

  výkonný manažer

  marketingu

  Poštovní spořitelny.

  Pokud máte jakýkoliv

  dotaz na Milana Jursíka

  z Poštovní spořitelny,

  napište jej na adresu info@ muzes.cz

  nebo Redakce časopisu Můžeš,

  Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2.

  BUDOUCNOST

  OSOBNÍ MOBILITY

  nám obě ruce volné? Akterý by navíc bylo

  možné jednoduše vzít apoložit vautě vedle

  sebe nasedačku? Pokud by podobný nápad

  nedostali inženýři vHondě, což je neprav-

  děpodobné, možná by mohlo takové řešení

  osobní mobility inspirovat chytré české hla-

  vy aručičky. Natrhu by se podobný produkt

  jistě neztratil.

  Když už chůze namáhá

  Další produkty zdílny společnosti Hon-

  da jsou určené, podobně jako exoskelet

  HAL, kpodpoře aktivního užívání dolních

  končetin kpohybu, ale ivyšší fyzické zátěži

  například vzaměstnání. Oba jsou, stejně

  jako U3-X, vestadiu konceptu, prezentova-

  né modely ale již vypadají velmi hotově.

  První znich se jmenuje jednoduše Bo-

  dyweight Support Assist (volně přeloženo

  jako asistenční systém napodporu tělesné

  hmotnosti).

  Kdybychom jej měli co nejjednodušeji

  popsat, jedná se osedačku podobnou jako

  najízdním kole, samozřejmě lépe vytvaro-

  vanou amnohem pohodlnější, anožičky

  prakticky kopírující ty lidské. Uživatel si

  nazařízení nasedne podobně jako najiž

  zmíněné jízdní kolo, usadí se dosedačky

  uprostřed anohy zasune došlapek vespod-

  ní části.

  Systém je pak schopen využívat umělé

  síly kpodpoře člověka při chůzi, přede-

  vším pak při stoupání poschodech nebo

  při činnostech vpřikrčené poloze těla.

  Jednoduše nasebe bere část nutné svalové

  zátěže azároveň poskytuje určitou podpo-

  ru vestabilitě. Vsoučasné chvíli se podle

  dostupných informací zařízení testuje anení

  vyloučeno, že bude brzy dostupné. Pomoci

  by mohlo komukoliv vpokročilém věku, ale

  idělníkům vtovárnách adalším profesím

  sextrémním namáháním spodní části těla.

  Pomáhá i menší sourozenec

  Druhý systém je oněco menší aneposky-

  tuje oporu pro celou spodní část těla, ale

  především voblasti stehen apánve. Uživatel

  si zařízení upevní pomocí popruhů nasvých

  bocích avnejnižší části zad, další popruhy

  upevní těsně nad koleny pevných nožiček

  vedoucích pobocích stehen. Ty jsou upev-

  něny vmalém placatém kloubu namístě

  pánve, které obsahuje malý motor. Při chůzi

  pak motorek podporuje pohyb nohy vpřed

  ivzad. Při správném nastavení dochází kně-

  kolika pozitivním efektům. Jednak se šetří

  svalová činnost, což umožňuje přirozenější

  chůzi lidem, kterým už nohy tolik neslouží,

  anaopak vyšší výdrž irychlost vpřípadě, že

  jsou končetiny zatím vkondici. Svaly pracují

  zcela přirozeně adíky podpoře vhorní části

  je jejich využívání rozloženo inaspodní část

  nohy. Zlepšuje se irytmus dýchání asrdeční

  činnost.

  To, co slova popíšou jen těžko, je kvidění

  navideoprezentaci společnosti Honda. Oba

  systémy je možné vakci zhlédnout natéto

  adrese: http://corporate.honda.com/inno-

  vation/walk-assist/.

  Snad brzy nastane doba, kdy bude

  využívání podobných pomůcek běžné. Naše

  těla by pak nemusela tolik chátrat amohli

  bychom si užívat radosti zbezbolestného

  apřirozeného pohybu dodaleko vyššího

  věku. Apokud už by ta hybnost nebyla nic

  moc, nedělejte si starosti. Vzemi vycháze-

  jícího slunce už najedné univerzitě testují

  robota, který pomůže sběžným oblékáním.

  Dokáže si zapamatovat obličeje apodle nich

  provádět důležité rutinní pohyby při obléká-

  ní. Stačí doslova jen nastavit ruce, případně

  se trochu pootočit. 

  MEZI NEJLEPŠÍ KONCEPTY

  patří velmi zvláštní vozítko s koncepčním

  kódem U3-X. Jedná se o zařízení velikosti

  příručního zavazadla.

• Strana 28

  

  můžeš / číslo 12 - 2011

  OJETÉ AUTOMOBILY

  Největší autobazar v Česku přichází s novou nabídkou

  pro handicapované motoristy. AAA Auto jim slibuje

  výhodné úvěry, levnější pojištění a také následný

  servis zakoupených aut.

  AAA NOVĚ PRO LIDI

  S POSTIŽENÍM

  Text: PETR BUČEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  S

  peciální nabídku pro handicapo-

  vané řidiče nebo pro rodiny, které

  potřebují auto pro převoz člověka

  spostižením, nemají jen prodejci

  nových vozů. Například autobazar

  AAA nyní spouští program Mobilita

  AAA Auto.

  Největší síť prodejen jetých vozů slibuje

  celou řadu výhod atvrdí, že se zákazník

  nemusí téměř onic starat sám.

  „Vnaší nabídce máme dostatek vozidel

  včetně vozidel sautomatickou převodovkou,

  ata tvoří nezanedbatelný podíl znašeho

  vozového parku,“ uvádí ve-mailových odpo-

  vědích pro magazín Můžeš viceprezidentka

  AAA Auto Karolína Topolová.

  Vlistopadu se největší obchodník sojeti-

  nami chlubí nabídkou více než 5000 vozů,

  které jsou kmání na16 pobočkách pocelé

  zemi.

  „Průběžně vyhodnocujeme, která vozidla

  unás handicapovaní kupují. Největší podíl

  mají samozřejmě vozy značky Škoda,“ na-

  psala Karolína Topolová.

  Prodej všude,

  servis jen ve třech městech

  Vedle Prahy, Brna aOstravy má AAA Auto

  své prodejny také vPlzni, Pardubicích,

  Teplicích, Českých Budějovicích, Hradci

  Králové, Ústí nad Labem, Chomutově,

  Kladně, Kolíně, Liberci, Olomouci, Opavě

  avOtrokovicích.

  „Navšech našich pobočkách zákazníky

  obslouží zkušený adobře vyškolený tým

  pracovníků. Pracovníci AAA Auto pomohou

  všem zdravotně postiženým najít pro ně ten

  nejvhodnější automobil. Vpřípadě jakých-

  koliv dotazů mohou zákazníci také volat

  nanaši zelenou linku zdarma 800112274,“

  napsala vodpovědích pro Můžeš Karolína

  Topolová.

  Ačkoliv kprodejnám AAA patří také

  servisy, přestavbu aut podle požadavků han-

  dicapovaných provádějí jen speciální firmy.

  Bazar proto spolupracuje se společnostmi

  API CZ, Invacar, Meta Plzeň aJosef Hurt.

  Odvoz auta dodílen těchto firem poskytuje

  AAA Auto zdarma.

  Svá servisní místa nabízí handicapo-

  vaným se slevou. Ojeté auto bude patrně

  potřebovat nějakou opravu dříve než nový

  vůz.

  „Společnost AAA Auto nabízí všem

  občanům se zdravotním postižením slevu 20

  procent nazáruční ipozáruční servis, ataké

  desetiprocentní slevu namateriál. Servisní

  práce se vztahují napobočky vPraze, Brně

  aOstravě,“ upřesňuje Karolína Topolová.

  Lidem spostižením slibuje největší český

  autobazar nejen levnější servis apomoc při

  výběru jetého vozu, ale také zvýhodněný

  spotřebitelský úvěr při financování auta

  napůjčku.

  „Pro ty zákazníky, kteří dostanou státní

  příspěvek nazakoupení motorového vozi-

  dla, je připraveno pojištění státního příspěv-

  ku zacenu sníženou o10 procent,“ napsala

  redakci Můžeš Karolína Topolová.

  Vedle toho nabízí AAA Auto handicapo-

  vaným motoristům samozřejmě také výkup

  starého auta naprotiúčet.

  Nové, nebo ojeté auto?

  Jaké výhody anevýhody ssebou nese koupě

  ojetého auta vesrovnání spořízením nového

  vozu?

  Nová auta jsou dražší arychleji ztrácejí

  svou hodnotu. Kvozu snulou napočítadle

  kilometrů dávají výrobci přinejmenším

  dvouletou záruku. AAA slibuje roční garanci

  namechanický stav vozu.

  Při výběru vevelkém autobazaru je

  výhodou volba zeširoké palety vozů růz-

  ných značek avelikostí. Odpadá přejíždění

  zjedné prodejny dodruhé, jak tomu bývá

  při nákupu nového vozu, ikdyž už iprodejci

  nových aut mají stále častěji pod jednou

  střechou více automobilových značek. 

  Více nawww.AutemBezpečně.cz

  VICEPRE

  ZIDENTKA

  AAA AUTO

  Karolína

  Topolová

  (vpravo)

  předává

  auto řidičce

  s postiže-

  ním.

• Strana 29

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 12 - 2011

  Přijímač digitálního signálu stát nedotuje

  Vybrané dotazy se tentokrát týkají nového

  parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním

  postižením a státem dotovaných přijímačů

  digitálního signálu pro postižené občany.

  ?

  Dobrý den, slyšela jsem, že před vy-

  pínáním analogového vysílání budou

  kdispozici státem dotované přijíma-

  če digitálního signálu nebo příspěv-

  ky pro zdravotně postižené asociálně

  potřebné. Kde mohu otento přijímač či

  příspěvek požádat? Mám invalidní důchod

  III. stupně aprůkaz ZTP.

  Odpověď: Dobrý den, tato informace vmi-

  nulosti vněkterých médiích skutečně pro-

  běhla, nicméně bylo uváděno, že zavedení

  těchto příspěvků nebo dotování vysílačů je

  pravděpodobné. Dosud však žádné podob-

  né příspěvky ani dotace nebyly uzákoněny

  PORADNA

  apodle informací Národní koordinační sku-

  piny pro přechod nadigitální televizní vysí-

  lání se jejich zavedení ani nechystá. Zaurči-

  tých okolností je možné poskytnout dotaci

  napomoc při přechodu nadigitální televizní

  vysílání pouze zařízením sociální péče. Bližší

  informace naleznete nahttp://www.digital-

  ne.tv/dotace/.

  ?

  Dobrý den, prosím obližší informa-

  ce kespeciálnímu označení vozidla

  parkovacím průkazem pro OZP,

  platném vEU. Platí vzahraničí stejná

  pravidla jako unás? Nemusím si tedy poři-

  Odpovědi na dotazy

  čtenářů tentokrát doplňují

  i dvě důležité informace.

  Žádat o nový elektrický vozík

  se bude i nadále po pěti letech

  VeSbírce zákonůvyšla dne 14. 10. 2011

  novela zákona oveřejném zdravotním po-

  jištění, která pomnoha debatách nakonec

  nemění nárok naelektrický vozík odzdra-

  votní pojišťovny.

  Podle jednoho znávrhůměl být nově

  elektrickývozíkzdravotnípojišťovnou

  hrazen jedenkrát zasedm let (místo součas-

  ných pěti let). Nicméně tento návrh nepro-

  šel legislativním procesem.

  Inadále tedy bude možné žádat odzdra-

  votní pojišťovny elektrický vozík jedenkrát

  zapět let. VeSbírce zákonůnaleznete tento

  právnípředpis jako stejnopis částky 105.

  O parkovací průkaz pro OZP

  platný v EU již lze požádat

  Vminulém čísle časopisu Můžeš jsme vás

  informovali onové parkovací kartě plat-

  né vEU. Súčinností od1. 8. 2011 došlo

  kezměně zákona oprovozu napozemních

  komunikacích č. 361/2000 Sb., kde je stá-

  vající označení O1 (znak vozíčkáře doauta)

  nově označeno jako „parkovací průkaz pro

  osoby se zdravotním postižením“.

  Toto novéoznačenívozidla by mělo platit

  ivrámci zemí EU jako uznávaná parkovací

  karta. Současné znaky vozíčkáře doauta

  (označení O1) budou platné doukončení

  platnosti příslušného průkazu, nejpozději však

  do31. 12. 2012. Nejpozději dotohoto data je

  třeba požádat onový parkovací průkaz.

  K datu 4. 10. 2011 byl konečně veSbírce

  zákonů vydán prováděcí předpis kezmíně-

  nému zákonu, který stanovuje VZOR tohoto

  průkazu (tedy přesné parametry, jak má

  označení vypadat). Vpraxi tedy již nyní

  obecní úřady obcí srozšířenou působností

  mohou vydávat nové parkovací průkazy.

  Bližšíinformace získáte napříslušném

  obecnímúřaděobce srozšířenou působnos-

  tí vmístěvašeho bydliště. Upozorňujeme,

  že vašestávající označení O1 platí až do31.

  12. 2012 (pokud vám jeho platnost nekončí

  před tímto datem). 

  

  Lucie Marková,DiS.,

  vedoucíprogramu Poradenstvíainformace,

  vedoucíslužby odbornésociálníporadenství

  lucie.markova@ligavozic.cz

  Bezplatná linka 800100250

  zovat dálniční známku, mohu zastavovat

  navyhrazených parkovacích místech pro

  vozíčkáře atd.?

  Odpověď: Dobrý den, nové označení vozi-

  dla, tzv. parkovací průkaz pro osoby se zdra-

  votním postižením (O7), které je vplatnosti

  od1. 8. 2011, platí ivrámci členských zemí

  EU jako uznávaná parkovací karta. To však

  neznamená, že vevšech těchto zemích vás

  toto označení automaticky opravňuje kčer-

  pání stejných výhod jako vČeské republice

  (ty jsou nastaveny naší legislativou pro naše

  území). Díky nové parkovací kartě jste

  oprávněn využívat výhod, které se kní vzta-

  hují nazákladě legislativy jednotlivých zemí

  EU. Obecně se jedná především ozvýhod-

  nění týkající se parkování. Před výjezdem

  dokonkrétní země je potřeba si zjistit, kvy-

  užívání jakých výhod vás parkovací průkaz

  vdané zemi opravňuje. 

  

  Navaše dotazy odpovídajípracovníci

  Poradny pro život spostižením

  Ligy vozíčkářů.

• Strana 30

  můžeš / číslo 12 - 2011

  

  AUTOMOTO

  Výhodou vozů Suzuki jsou nízké ceny a dostupná auta

  s pohonem všech kol. Levnou volbu pro lidi

  s postižením představuje Suzuki Splash,

  nejmenší a nejlacinějších čtyřkolkou je model SX4.

  SUZUKI:

  PŘEBORNÍK

  NA MALÁ

  AUTA

  „Všichni naši autorizovaní partneři se

  umí postarat oprodej vozidla handicapova-

  ným. Někteří se specializují inapřestavby

  pro invalidní spoluobčany, nejvíce se naspe-

  ciální přestavby vozidel Suzuki zaměřuje

  brněnský dealer Canocar,“ uvádí Dominika

  Vránová.

  Upravují i vozy jiných značek

  Šéf brněnského Canocaru Jiří Vaverka

  potvrzuje výši slev pro lidi spostižením,

  ale doplňuje: „Možná některé konkurenční

  značky nabízejí vyšší slevy. Avšak uSuzuki

  se nesmí zapomínat, že tato auta jsou velmi

  levná už sama osobě,“ říká.

  Zapříklad si bere Suzuki Splash. Jde

  omalé autíčko dlouhé 371 centimetrů, které

  se prodává výhradně spětidveřovou karo-

  serií. Díky svým 159 centimetrům navýšku

  však nabízí nasvé rozměry solidní vnitřní

  prostor.

  Sautomatickou převodovkou asnejširší

  nabízenou výbavou stojí 275 tisíc korun.

  Poodpočtu DPH cena klesne na220 tisíc.

  Vevýbavě malého Suzuki Splash přitom

  nechybí stabilizační systém ESP, klimatiza-

  ce, vyhřívaná sedadla ani litá kola.

  „Auto je to drobné, ale například sklo-

  pený vozíček jednoduše naložíte dokufru

  nastojato,“ chválí auto Jiří Vaverka.

  Nelze ho přitom podezírat ztoho, že

  bude chválit pouze vozy se znakem Suzuki.

  Canocar totiž pro lidi spostižením přesta-

  vuje auta všech značek, anejen ta nová, ale

  také ojetá.

  „Nedá se říci, že bychom nějaké auto

  dělali nejčastěji, ani škodovky to nejsou,“

  uvádí Jiří Vaverka.

  Přestavěli stopětku i corvetu

  Canocar za12 let své činnosti přestavěl pro

  potřeby handicapovaných téměř 500 aut.

  Mezi nimi žádný konkrétní model

  nevyčnívá, ale vozů Suzuki Splash už letos

  upravili vCanocaru deset.

  Jiří Vaverka vzpomíná nato, jak předě-

  lávali levnou auž časem ošlehanou Škodu

  Text: PETR BUČEK

  Foto: SUZUKI

  M

  alých pětidveřových aut má

  Suzuki vnabídce tolik, že ji

  vtomto ohledu těžko konku-

  rence překoná. Za200 tisíc

  je kmání Alto, za210 tisíc

  se prodává malý, ale vyšší

  Splash, za220 tisíc sportovně

  vypadající Swift aza250 tisíc nabízí japonská

  automobilka terénně vyhlížející model SX4.

  „Nejčastějšími modely, které si kupují

  lidé srůzným postižením, jsou modely

  Splash aSX4. Uobou je stejná výhoda, ato

  vyšší posez zavolantem, což přináší lepší

  nastupování avětší pohyblivost při řízení,“

  komentuje nabídku japonské automobilky

  pro handicapované Dominika Vránová,

  mluvčí dovozce vozů Suzuki doČeska.

  Suzuki má vtuzemsku speciální pro-

  gram pro nákup vozidla pro držitele karet

  ZTP. Slevy se vjeho rámci pohybují odčtyř

  došesti procent.

• Strana 31

  můžeš / číslo 12 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  SLOUPEK

  Martina KOVÁŘE

  Půlnoční

  naautostrádě

  Svátky vánoční, svátky klidu, vteple doma

  nebo nalyžích nahorách, punč, štrúdl,

  haleluja. Mé dva oblíbené způsoby trávení

  příchodu slunovratu.

  Ale znáte to: když vás někdy popadne ta

  marnivost, někdy nutnost, prostě to auto

  musíte koupit! Arychle, poNovém roce už

  tam nebude. Nebo bude zanepředstavitelně

  jiné peníze.

  Sehnal jsem kamaráda, vytáhl peníze zka-

  sičky ajedeme. Vbazaru kdesi uprostřed

  SRN vše proběhlo překvapivě bez problémů,

  šťastni získáváme slevu apak sním rovnou

  pojedeme domů – zakrásného slunného dne

  ještě zkouším usmlouvat přezutí nazimní

  kola, ale Turek je neoblomný. „So, wenn

  ist es so unglaublich schönes Wetter,“ hájí

  počasí ten domestik germánský.

  Tak se rozdělujeme, jedeme, já vestarém

  autě 4 x 4 anazimních gumách, kamarád

  vnovém se zadním náhonem analetních.

  Tušíte správně: ocelové mraky nás obemkly

  anadálnici A1 už byla vánice, jezdily pluhy

  ajá si říkal, že bych to své nové auto ještě

  rád viděl.

  Ujížděl jsem si vestarém jako pán, ale nové

  mě ujistilo, že také jede, naletních, pokraj-

  nici, 40 km/hod., ale kdesi jede apolicajti

  jsou zalezlí.

  Najednou namě však začala problikávat

  kontrolka, přestalo to topit, tuhlo řízení

  avoltmetr stále padal dolů – je to jasné,

  mám sice zimní gumy jako natraktor, ale

  alternátor je včudu, nedobíjí to.

  Rychle někam dojet – baterka dlouho

  nevydrží. Dokonce jsem zhasnul isvětla

  avyhlížím pumpu – mimochodem – jsou

  tam daleko řidčeji než unás, všimli jste si?

  Ale zato svánoční výzdobou… Jako vefil-

  mu to nakonec opravdu dojelo kpumpě

  achcíplo anešlo už ani tlačit – ten automat

  blbej. Zkrátím to. Vánočně jsem rozjímal

  celé hodiny vnoci uněmecké pumpy, doufal,

  že naletních gumách se již blíží záchrana

  anebudu muset řešit vokolní vánici nějaké

  odtahy, asi hodně drahé.

  Fakt přijel, borec, vmém novém, což jsem

  nechápal, břečky už bylo pokotníky. Ale

  kamarád je týpek, co si poradí se vším. „Na-

  sedej, jedem, to dojedem azejtra sem sjedu

  se dvěma baterkami.“ Jak řekl, tak udělal.

  Mraky přešly, snad se irozednilo, Ježíška

  jsme stihli, ahlavně – bez stresujících náku-

  pů atlačenic.

  Veselé Vánoce!

  

  Autor je bývalý automobilový závodník,

  člen rady Konta Bariéry.

  Handicapovaní by měli myslet hlavně nasvé

  pohodlí,“ míní Jiří Vaverka.

  Speciální sedačky pro velké i malé

  Vedle přestavby aut pro handicapované

  nabízí Canocar také řadu dalších služeb.

  Pod jeho střechou sídlí autoškola pro lidi

  spostižením, během přestavby auta dává zá-

  kazníkům zdarma náhradní vozidlo – starší

  Suzuki Swift sautomatickou převodovkou

  aručním ovládáním.

  Samostatnou kapitolou jsou speciální

  sedačky pro postižené, které doaut montu-

  je. Mezi nimi se objevují také sedadla firmy

  Recaro, známá ze sportovních vozů.

  Tato německá společnost však vyrábí také

  sedadla, která se hodí právě lidem spostiže-

  ním. Jsou určena těm, kteří mají problémy

  stabilně sedět vběžných sedadlech.

  „Recaro nabízí různé délky sedáků, různé

  velikosti bočního vedení nasedáku anaopě-

  radle. Handicapovaní si mohou vybrat se-

  dadlo přímo namíru podle typu postižení,“

  tvrdí Jiří Vaverka. Takové sedadlo může mít

  navíc také další stabilizační pás, který dále

  zvyšuje komfort cestování postiženého.

  Speciální sedadlo namíru stojí okolo

  17 tisíc korun asamozřejmě je lze hradit ze

  státního příspěvku.

  Vedle sedaček pro dospělé prodává

  Canocar také speciální dětské autosedačky

  pro malé cestující spostižením. Pocházejí

  odspolečnosti Storchenmühle amají různé

  vycpávky určené klepší stabilitě dětí při

  cestování autem. 

  Více nawww.autembezpecne.cz

  105, ale také drahý sportovní Chevrolet

  Corvette.

  Mezi vozy Suzuki čas odčasu přestavují

  vbrněnských dílnách také modely SX4.

  Sautomatickou převodovkou však tento

  malý teréňák stojí už přes 400 tisíc. Ato má

  pouze pohon předních kol. Kečtyřkolce se

  automat nenabízí.

  Jiří Vaverka radí handicapovaným, aby

  auto vybírali pečlivě. Vozíčkáři si podle něj

  zbytečně často kupují auta spěti dveřmi

  nebo kombíky. Výhody vozů sjedním párem

  dveří přitom opomíjejí.

  „Dveře třídveřových aut bývají delší,

  často chybí prostřední sloupek karoserie.

  Nakládání vozíku zapřední sedadlo je

  vtakovém případě mnohem jednodušší.

  SPLASH. Malé Suzuki je velmi krátké,

  ale vyšší karoserie tento handicap

  vyvažuje. Prodává se jako

  pětidveřové.

  KUFR PRO VOZÍK. Složený vozík se

  do zavazadlového prostoru bez problémů vejde.

  AUTOMAT.

  Postižení řidiči

  mají štěstí,

  automatické

  převodovky

  se v posledních

  letech rozšiřují

  do aut všech

  velikostí.

• Strana 32

  EUROKLÍČ

  JEŠTĚ VŠUDE NEODEMKNE

  Eurozámek a do něj patřící euroklíč má své příznivce

  i odpůrce. Jedni v něm vidí praktický nápad,

  druzí mluví o rýžování peněz. Euroklíč se zabydlel

  především v německy hovořících zemích Evropy.

  U nás se ho již řadu let snaží prosadit občanské sdružení

  Národní rada osob se zdravotním postižením ČR.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH

  V

  ýsledky snažení jsou různé. Vede

  Středočeský kraj, který se může

  pochlubit dvěma sty jedním

  eurozámkem. Prohrává Liberecký

  kraj, který nedisponuje žádnými

  dveřmi naeuroklíč. Ovšem kro-

  mě Plzně aPrahy by vám ivšude

  jinde ksoučtům stačilo deset prstů. Hlavní

  město spočtem čtyřicet také nic moc. Přesný

  seznam všech míst napříč kraji najdete

  naadrese www.euroklic.cz.

  Počet tří set eurozámků naúzemí České

  republiky je zanedbatelný. Vdomově pro-

  jektu, vNěmecku, odemknete téměř šedesát

  pět tisíc zámků. Dobře si vedou izemě srov-

  natelně velké jako Česko. Švýcarsko uvádí

  dvanáct apůl tisíce, Rakousko jedenáct tisíc.

  Většina západoevropských států se pohy-

  buje vrozmezí čtyř až pěti tisíc. Obdobně

  jako my jsou natom Rumuni aBulhaři. Další

  postkomunistické státy Evropy oeurozám-

  cích teprve uvažují.

  Idea euroklíče je jednoduchá. Lidé spo-

  stižením budou mít usebe univerzální klíč,

  kterým otevřou zámky chránící speciální

  vybavení. Jelikož však instalace eurozámku

  záleží nalibovůli majitele či provozovatele,

  nemáte žádnou garanci využitelnosti klíče.

  VČesku si euroklíč zatím pořídily čtyři

  tisíce dvě stě lidí. Patřím mezi ně. Nana-

  šem území jsem ho využil zatím dvakrát.

  Výrazně užitečnější je euroklíč nacestách

  poNěmecku či Rakousku, kde skutečně

  funguje navětšině benzinek. Odpadá tedy

  dotazování uobsluhy ajejí udivené pohle-

  dy, když se vracíte poneobvykle dlouhé

  chvíli. Vozíčkářům některé věci prostě

  trvají déle.

  Národní rada osob se zdravotním postiže-

  ním České republiky je výhradním distri-

  butorem euroklíčů aeurozámků vrámci

  celé republiky. Pokud není distribuce klíčů

  zdarma vrámci přiděleného projektu, zá-

  jemci si je mohou pořídit za360 Kč. Národní

  rada osob se zdravotním postižením ČR

  také odkazuje nafirmu Helo, s. r. o., která

  podle svého ceníku prodává eurozámky

  zaceny pohybující se průměrně kolem čtyř

  apůl tisíce korun. Přidělené peníze vrám-

  ci různých regionálních projektů hradí

  náklady provozovatelů nainstalaci. Jinak by

  jejich motivace byla vskutku minimální. Zisk

  zprodeje však bezpochyby plyne zmíněné

  firmě.

  Předseda Národní rady osob se zdra-

  votním postižením ČR Václav Krása říká:

  „Vsoučasnosti realizujeme dva velké pro-

  jekty, ato veStředočeském kraji avměstě

  Plzni. Současně jsme obdrželi milion

  korun narealizaci projektu vPlzeňském

  kraji.“

  Poukončení těchto projektů, přibližně

  vdubnu 2012, bude rozdáno mezi občany

  Česka až dvacet pět tisíc euroklíčů. Pokud

  vše dobře dopadne, tak další eurozámky

  budou napočátku roku 2012 vJihomorav-

  ském kraji avBrně. Vsoučasné době je také

  podána žádost naMagistrát hl. m. Prahy

  azdá se, že malý grant nazahájení projektu

  vhlavním městě má naději. Jednalo by se

  oinstalaci asi třiceti zámků adistribuci ně-

  kolika stovek klíčů. Lze tedy říci, že euroklíč

  se rozbíhá aje jen otázka času, kdy iunás

  bude možné prohlásit projekt zaúspěšný.

  Pokud se tato slova naplní, vyšvihneme

  se napřední příčky vpočtu držitelů klíčů.

  Důležitější faktor je však počet univerzálních

  zámků. Kčemu jsou klíče, když jimi není co

  otvírat? Například zmiňovaný jeden milion

  korun by stačil napřibližně dvě stě dvacet

  eurozámků, klíče nepočítaje. Tím by se sice

  počet míst vcelé zemi takřka zdvojnásobil,

  ale pořád by nešlo omasovou záležitost.

  Počkejme si tedy nadny příští. 

  Více informací oeuroklíči

  najdete nawww.muzes.cz.

  můžeš / číslo 12 - 2011

  

  NA CESTY

  NEMNOHÉ DVEŘE, které v ČR

  otevřete euroklíčem, jsou na benzinkách,

  nádražích, úřadech i v obchodních centrech.

• Strana 33

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 12 - 2011

  SVĚT BEZ BAREV.

  OBCHODNÍK BEZ BARIÉR

  KONTO BARIÉRY

  Melantrichova 5, Praha 1

  Obě věty v titulku jsou názvy projektů nadace

  z posledního období. Ten první skončil úspěšnou

  dražbou, úspěch toho druhého bude záviset i na vás,

  na vašich názorech a odpovědích.

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Svět bez barev

  Poprvé jsem přemlouvala výtvarníky, ane

  ledajaké, aby přišli amalovali naStaroměst-

  ském náměstí. Nebyla jsem si jista jejich

  reakcemi, přiznám se, že jsem je oslovovala

  sostychem. Akce sama byla úžasná aosob-

  nosti ivýtvarníci, kteří nazákladě našeho

  osobního pozvání přišli, malovali pro Konto

  BARIÉRY jako oživot.

  Pod říjnovou oblohou šlo naStaroměst-

  ském náměstí vprvní řadě osoutěž studen-

  tů 23 výtvarných škol zcelé republiky. Ta-

  lentované studenty čekaly krásné ceny. Vše

  inspirovala asponzorovala společnost Xe-

  rox. Charitativní část akce pod názvem Svět

  bez barev patřila nám. Poslední den babího

  léta vypadalo Staroměstské náměstí jinak,

  než ho známe. Žádné stánky spochybnými

  suvenýry, kterými je jinak Praha zaplavena,

  ale více než 100 malířských stojanů, unichž

  se střídalo zhruba 400 soutěžících.

  Procházející Pražané si všimli iJiřího

  Lábuse, Jana Kačera, Ivy Hüttnerové. Mezi

  těmi, kdo malovali pro Konto BARIÉRY, byli

  irenomovaní čeští výtvarníci Aleš Lamr,

  Kurt Gebauer, Jakub Špaňhel, Milan Chabe-

  ra, Michal Nesázal adalší.

  Akce skončila velmi úspěšnou aukcí.

  Vydražilo se všech 17 nabízených děl, ato

  se vždycky nestává. Výnos aukce vevýši

  412600 korun pomůže zrakově postiženým

  klientům Konta BARIÉRY. Krásná akce,

  určitě ji budeme příští rok opakovat, ajá se

  moc těším. Co je ale důležitější, těší inaši

  přátelé, skvělí čeští výtvarníci.

  Obchodník bez bariér

  Druhý projekt, okterém vás chci informovat

  achci požádat ovaši pomoc. Nové projekty

  krouží kolem nadace jako včelky kolem

  medu. Nedovedu se jim ubránit. Možná

  proto, že zakaždým takovým projektem,

  zakaždým hodnocením, žebříčky ašancí

  nazlepšení vidím vás, naše čtenáře, lidi

  spostižením, kteří mají třeba složitější pří-

  stup natrh práce.

  Proto máme záštitu nad soutěží Za-

  městnavatel bez bariér. Se stejnou ambicí

  – pomoci vám – garantujeme iBanku bez

  bariér. AObchodník bez bariér? Tato soutěž

  má zjistit, sjakými potížemi se potkáváte při

  nákupech.

  Chci vás požádat opomoc. Vyplňte pro-

  sím apošlete zpět nanaši adresu jednodu-

  chý dotazník, který je vložený vtomto čísle

  našeho časopisu.

  Budeme zvědavě číst nejen vaše hod-

  nocení, ale ivaše vzkazy obchodníkům.

  Zaměřte se napodmínky parkování upro-

  dejen, naabsenci speciálních nákupních

  vozíků, nato, jestli kvalitnější zboží bývá

  vevyšších regálech, které jsou pro vás hůře

  dostupné, namnohdy velice úzké uličky

  mezi regály, nadostupnost platebních ter-

  minálů, jejich umístění, výšku čtečky karet

  iovládacího panelu anadalší věci. Kromě

  jiného také naochotu personálu. Co vám

  budu radit, vaše zkušenosti jsou nepřeber-

  né, ahlavně cenné.

  Děkuji Vám zacelé Konto BARIÉRY. 

  Vaše Božena Jirků

  bozena.jirku@bariery.cz

  ALEŠ LAMR je jeden zvýznamných tvůrců,

  kteří budili pozornost veřejnosti, Pražanů i turistů.

  PRAHA . ŘÍJNA  Staroměstské náměstí knepoznání,

  vypadalo opravdu jako evropské město.

• Strana 34

  

  můžeš / číslo 12 - 2011

  NA CESTÁCH

  Lidé, kteří tráví dovolenou svépomocnou stavební

  činností, s oblibou známým tvrdí, že letos byli

  „na maltě“. Jaká je ale skutečná Malta? Maličké

  souostroví ve Středozemním moři splňuje téměř

  všechno, co můžete od dovolené čekat.

  Dokonce i pro vozíčkáře.

  MALTOU

  NA VOZÍKU

  Text afoto: RADEK MUSÍLEK

  S

  ouostroví Maltské republiky rozlo-

  hou odpovídá jen dvěma třetinám

  Prahy. Členská země Evropské

  unie se rozkládá napěti kameni-

  tých kouscích pevniny mezi Sicílií,

  Tuniskem aLibyí. Hlavní ostrovy

  jsou Malta aGozo. Hraniční poloha

  mezi dvěma kontinenty je pro maltskou

  kulturu příznačná. Najdete tu pestrou směsi-

  ci vlivů odnejstarších dob posoučasnost.

  Ideální destinace pro milovníky památek,

  kteří si chtějí užít imoře.

  Ten turisticky romantický kolorit však

  něco stál. Malťané nikdy neměli snadné

  živobytí. Obývají krásné, ale neúrodné skály

  bez valných zdrojů pitné vody. Potisíciletí

  byli něčí kolonií. Vystřídali se zde Féničané,

  Římané, Arabové, řádoví rytíři johanité,

  Francouzi anakonec doroku 1964 Britové.

  Přesto jsou místní obyvatelé milí apodle

  průzkumů patří knejspokojenějším náro-

  dům. Snad jim pomáhá slunné počasí aka-

  tolická víra, která má naMaltě silné kořeny.

  Vzpoura na začátek

  Malta se ukázala jako přívětivé místo izpo-

  hledu vozíčkáře, přestože před samotnou

  cestou to tak úplně nevypadalo. Nepodařilo

  se nám najít informace ovhodném přístupu

  domoře aveřejná doprava slibovala pře-

  hlídku krásných autobusů zbritské produk-

  ce posledních šedesáti let. Ani autopůjčovny

  zatím nezavedly pronájmy aut naruční

  řízení. Vrchol pak představovala komuni-

  kace sleteckou společností Air Malta. Ta

  se od„cestovky“ dozvěděla, že nechodím,

  takže následovala série otázek naparametry

  mého vozíku.

  Následně přišel formulář sdetailními

  otázkami namůj zdravotní stav včetně dota-

  zu, zda budu svými projevy nějak obtěžovat

  ostatní spolucestující. Společnost přitom

  pár dní před odletem požadovala dokument

  potvrzený odlékaře. Vzkázal jsem svou

  diagnózu, ubezpečil je osvém společensky

  konvenčním chování aodmítl jsem cokoliv

  dál vyplňovat. Vživotě jsem nezažil větší by-

  rokracii kvůli cestě letadlem. Malá vzpoura

  prošla bez následků. Pak už ale následovala

  jen samá pozitiva.

  Protože cestovní kanceláře pro transfery

  zletiště používají bariérové mikrobusy, do-

  předu jsem si domluvil individuální přepra-

  vu osobním autem. Noční jízda křivolakými

  silničkami ostrova byla zážitkem. Teplý

  vzduch byl prosycen vůní evokující kostel

  akaždou chvíli někde vykouklo moře, aby

  zase zmizelo zakamenitou zídkou lemující

  místní políčka.

  Řidič řezal zatáčky osto šest. Navíc

  se zde jezdí vlevo. Pozůstatek britských

  koloniálních časů. Rychlost se přitom udává

  vkilometrech, nikoli vmílích. Náš hotel

  Paradise Bay ležel odletiště třicet kilomet-

  rů. Tedy nepříliš daleko, ale zároveň téměř

  nadruhém konci ostrova.

  DO VĚTŠINY

  významných památek se díky

  nájezdům dostanete i na vozíku.

• Strana 35

  

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 12 - 2011

  Zhlediska přístupnosti bylo ubytování

  perfektní. Dokonce když jeden nájezd lehce

  překračoval normu sklonu, hned vedle stála

  elektrická plošina. Slabinou hotelu byla

  poloha.

  Kromě mořské zátoky, konečné autobu-

  sů apřístavu trajektů naostrov Gozo zde

  nebylo nic. Každá výprava zapoznáním

  proto znamenala cestování dopravními

  prostředky.

  Hned první cesta dohlavního města

  Valletty ukázala, jak jsou vzdálenosti rela-

  tivní. Nadálnici představuje třicet kilometrů

  tak čtvrthodinu. Když jedete autobusem

  poMaltě, představuje to až dvě hodiny!

  Chyba však byla inanaší straně. Neznalí

  poměrů jsme zvolili největší courák.

  Postupně jsme ale získali praxi azelené

  autobusy se staly našimi věrnými spojenci.

  Ahlavně jsme zjistili, že necelé dva měsíce

  před naším příjezdem došlo kcelkové výmě-

  ně vozového parku.

  Zmizely tak krásné muzeální kousky

  azcela je nahradily moderní, klimatizova-

  né, apředevším bezbariérové vozy. Takže

  nebylo třeba pátrat, který spoj lze použít.

  Celodenní jízdenka stojí jedno apůl eura.

  Platí vozíčkář idoprovod.

  Vozíčkář rozbil autobus

  Nový byl však isystém jízdních řádů alinek.

  Občas byli zmatení iřidiči, kteří se navíc uči-

  li zacházet svýsuvnými plošinami. Jednomu

  šoférovi se zasekla aon musel vyměnit celý

  autobus. Večer jsme ho znovu potkali najiné

  zastávce sjiným vozem.

  Žertoval, že mě nevezme, protože jsem

  mu už jeden autobus rozbil. Dorozumět

  se přitom nebyl problém. Všichni místní

  ovládají angličtinu. Naopak zjejich rodné

  maltštiny byste nepochytili nic. Jde osemit-

  ský jazyk příbuzný arabštině, který se však

  jako jediný zapisuje latinkou.

  To, že se poMaltě pohybuje vozíčkář

  a„rozbíjí“ autobusy, se mezi řidiči asi

  rychle rozkřiklo. Už druhý den mi úplně

  jiný řidič hlásil, že to jsem určitě já, kvůli

  komu musel včera kolega odstavit novou

  „harmoniku“.

  Návštěvu téhle destinace jsme načasovali

  dokonale. Zatímco knižní průvodce teprve

  sliboval, co všechno bude, my už jsme sklí-

  zeli sladké plody výstavby. Bezbariérový byl

  nový přístavní terminál naGozu imuzejní

  budova uprehistorických staveb Hagar

  Qim. Malta je mimochodem velmi bohatá

  namegalitické chrámy, které jsou až pět

  apůl tisíce let staré.

  Aprávě vHagar Qimu se dostanete až

  knim navozíku! Stačí překonat dlouhý

  chodník dokopce. Zastávky naodpočinek

  nejsou ostuda. Při jedné znich jsme pozo-

  rovali chameleona. Skupina německých

  turistů si to však interpretovala jako naše

  vysílení. Ochotně mě vytlačili, aby manžel-

  ka mohla odpočívat.

  Pastva pro všechny smysly

  Podobné vstřícnosti jsme se dočkali

  iodmístních při stoupání nacitadelu

  veměstě Rabat Victoria. Tam jsme zažili

  místní církevní slavnosti, tzv. festu. Něko-

  likadenní veselice vulicích sbarevnými

  prapory, sochami svatých, světly, dechovou

  hudbou, jídlem, koňskými závody ane-

  končícím ohňostrojem. Pastva pro všechny

  smysly.

  Manželka mě vpotu tváře zapřísahala,

  že ji musím oslavně zmínit ivsouvislosti

  scestou naútesy Ta´

  ´

  Cen´ c. Kamenitá cesta

  napoledním slunci mezi kaktusy byla vskut-

  ku náročná. Připadal jsem si jako vjihoame-

  rické polopoušti.

  Žena kupodivu mé nadšení nesdílela. Ne-

  utěšil ji ani pohled ze stometrového srázu.

  Výrazně lépe se začala cítit až vpříjemných

  uličkách Mdiny, jejíž atmosféra předčí snad

  ibarokní paláce maltézských rytířů vhlav-

  ním městě.

  Dohlavních památek především vpodo-

  bě kostelů vedou nájezdy nebo boční vcho-

  dy anaturisticky exponovaných místech

  většinou najdete ivhodné toalety.

  Přestože česká delegátka tvrdila, že

  naMaltě neexistuje bezbariérová handipláž,

  my jsme ji objevili hned naprvní pokus.

  Vzálivu Mellieha stačilo vystoupit zauto-

  busu, rozhlédnout se ahned jsme viděli

  speciální plážové vozítko pro nechodící.

  Místo není nijak označené avlese sluneční-

  ků ho lze snadno přehlédnout, ale asistující

  plavčíci tam byli achodníček vpísku také.

  Služba spadá pod provoz vodních sportů.

  Malta zkrátka stojí zanávštěvu. 

  FESTA – katolické slavnosti

  představují několikadenní

  pestrobarevnou podívanou.

  SLUNCE, MOŘE A SKÁLY

  tvoří charakteristický

  obrázek Malty.

  ZÁSLUHOU NOVÝCH nízkopodlažních

  autobusů je místní doprava

  stoprocentně bezbariérová.

  VSTUP DO HISTORICKÉHO CENTRA

  poklidné a romantické Mdiny,

  bývalého hlavního města

• Strana 36

  Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

  děkujeme, že posíláte snímky dorubriky Vaše fotografie naadresu www.muzes.cz.

  Jsou zde každému knahlédnutí aOndřej Neff znich pravidelně vybírá ty nejlepší.Ty pak otiskujeme aautoři dostanou honorář.

  Uvítáme libovolná témata, nicméně začíná zima, atak se zaměřte především nani. Snímky prosím posílejte co největší.

  Přeji vám dobré světlo. (jš)

  VAŠE FOTOGRAFIE

  

  můžeš / číslo 12 - 2011

  MICHAELA BERÁNKOVÁ

  ZORA VORÁČKOVÁ

• Strana 37

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 12 - 2011

  SLOUPEK

  Ondřeje Neffa

  Světlu vstříc

  Tak by se dala nazvat fotka Michaely

  Beránkové. Zachytila dva cyklisty ujíž-

  dějící doprudkého protisvětla. Snímek

  je pořízen někde hodně pozdě odpoledne

  nebo brzy ráno, soudě podle délky stínu.

  Tak je to správné, fotky vkrajině je dobře

  fotit právě zatakových podmínek, kdy je

  slunce nízko. Aprotisvětlo? Není žádný

  důvod, proč se fotek vprotisvětle bát. Není

  pravda, že slunce vzáběru zničí foto

  -

  aparát. Může se samozřejmě stát – astalo

  se to inatéto fotce – že slunce vyčaruje

  všelijaké efekty, všimněte si fialové skvrny

  vlevo nahoře. No aco? Působí velmi zají-

  mavě, dává fotce tajemný přídech. Opar se

  spojil se světlem avznikly šikmé světelné

  pruhy, ztoho soudím, že spíš byl snímek

  pořízen ráno. Akdyž přidáme splnění

  kompoziční zásady, že je dobře sledovat

  úhlopříčku, pak nezbývá než blahopřát

  kezdařilé fotce.

  Se světlem experimentovala iMartina

  Valášková. Její snímek je dobře postaven,

  horizont je vhorní vodorovné třetině, další

  výrazné pásmo je vespodní. Nicméně jednu

  chybku fotka přece jen má. Nebe je hodně

  světlé, vypálené. Takové fotky je dobře fotit

  nadvakrát, jednou sexpozicí „nanebe“

  adruhou sexpozicí (vtomto případě)

  „nales“. Je velmi snadné dvě takové fotky

  spasovat aspojit. Tím se vyvarujeme

  přepálené oblohy, přičemž přepálení je

  neopravitelná chyba.

  Martina Romanová se nevypravila jen svět-

  lu vstříc, ona míří přímo donebe! Nápaditě

  apohotově spojila dva motivy – sochu, tedy

  symbol pevnosti, stálosti aneměnnosti,

  astopu letadla, ta zaminutu ododexpono-

  vání obrázku zmizí. To je velmi dobrý pří-

  stup. Je správné hledat obrazové kontrasty,

  paradoxy, je dobře skládat to, co ksobě

  vlastně ani nepatří.

  Experimentální je ijejí druhá fotka – hrad

  viděný skrz stromy. Tenhle experiment

  se tolik nepodařil. Je dobré si hlídat, aby

  fotka byla čitelná, tady ty stromy přece jen

  zabíjejí stavbu, je špatně vidět.

  Světelný experiment vidíme inafotce

  Zory Voráčkové. Nebe se zrcadlí vřece.

  Břeh je natažen až docela nahoru ahlavní

  prostor získává odraz mraků vevodě.

  Břeh tvoří vlastně jen rámec. Výborné

  řešení! Měl bych jen jednu poznámku: Je

  velmi snadné fotku srovnat. Tady ten břeh

  padá hodně doleva ato působí nepřiroze-

  ně. Vpodstatě libovolným deformačním

  nástrojem se to dá napravit apak to bude

  fotka, jak má být.

  Těsím se na vaše další snímku. 

  Ondřej Neff

  MARTINA ROMANOVÁ

  MARTINA VALÁŠKOVÁ

• Strana 38

  

  můžeš / číslo 12 - 2011

  MOŘŠTÍ OBŘI

  K

  ytovci, mezi něž patří velryby, delfíni

  asviňuchy, jsou podivuhodná zvířata.

  Například plejtvák obrovský je největší

  živočich, jaký kdy žil nazemském povrchu;

  měří až 30 m aváží přes 130 tun. Ikdyž

  mnoho druhů velryb má rybovitý tvar těla,

  jejich stavba je odlišná. Velryby nemají šupi-

  ny charakteristické pro ryby amají pod kůží

  tukovou vrstvu, kterou ryby nikdy neměly.

  Jsou teplokrevnými živočichy atuková vrst-

  va jim pomáhá uchovat stálou teplotu těla.

  Dalším rozdílem je ... (tajenka).

  Uryb je svislá apohání svého majitele

  ráznými bočními pohyby. Kytovci se také

  pohybují dopředu pomocí ocasní ploutve,

  ale tato ploutev je vodorovná apohybuje se

  nahoru adolů; souvisí to spotřebou vyplou-

  vat vpravidelných intervalech nahladinu

  knadechnutí.

  Také dýchací ústrojí je příkladem

  základní odlišnosti ryb akytovců. Zatímco

  ryby získávají kyslík zvody, která oplachuje

  žábry, anozdry mají funkci čichovou, usav-

  ců je kyslík získáván ze vzduchu vplicích

  avzduch je vdechován nozdrami. Kytovci

  netvoří výjimku, ale jejich nozdry nejsou

  umístěny našpičce nosu, ale téměř vždy

  nanejvyšším místě hlavy. Vyúsťují jedním

  nebo dvěma otvory. Gejzíry chrlené velry-

  bami jsou jejich výdechem, který se sráží

  vchladném vzduchu spolu svodou, která

  zůstala vhorních dýchacích cestách. 

  Vodorovně: A. Naivní malíř; silniční povrch. - B. Evropská metropole; český tenista; okruh (zastarale). - C. Lihovina

  z mléka; žal; jezevčík (slangově); bájný český kníže. - D. tělo (z řečtiny); tahač děla; slaňovat. - E. Tajenka. -

  F. Umořovací splátka dluhu; hypotenze; opření (z tělocviku). - G. Čepice; podšívková tkanina; Asiat; světlovlasá. -

  H. Napadení; droliti; Adrie. - I. Barmská řeka; duchovnost (řídce).

  Svisle: 1. Starověká hrobka. - 2. Napřímiti. - 3. První muž; setina islandské koruny. - 4. Evropanka; vodní tok (slovensky). -

  5. Cestou přes; český lexikograf; římsky 505. - 6. Ident; slovenská řeka; kus ledu. - 7. Pryskyřice; kus ovoce. - 8. Prostorový

  útvar (slovensky); pás ke kimonu. - 9. SPZ Prahy; zkratka slovenského divadla; typ čínské opery. - 10. Vyhynulý pštros;

  jitřiti. - 11. Kanadský zpěvák; vyplňovat. - 12. Okolo; pivovarnická surovina; iniciály politika Rumla. - 13. Starořímský peníz;

  obojživelník; titul muže. - 14. Německy Dunaj; Olda (slovensky). - 15. Paznehtník; latinsky část. - 16. Zdůvodnit. -

  17. Římský palác.

  Pomůcka: Boca, Iravadi, soma. Zdroj: Panoráma křížovek 1/2002, str. 76.

  KŘÍŽOVKA

  NA CO

  SE MŮŽETE TĚŠIT

  V LEDNOVÉM ČÍSLE?

  Rozhovor

  se senátorem Milanem

  Pešákem o tom, jak

  se nevidomým mění

  životní podmínky.

  Reportáž

  z oftalmologické

  kliniky v Hradci

  Králové.

  Sloupek Jiřiny Šiklové.

  Jak muzea v Česku

  vycházejí vstříc

  nevidomým.

  Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!

  Informace, servis!

  Správné řešení tajenky z předchozího čísla: ZLOMENÁ KONČETINA

  Luštitelé – výherci:

  VÝHERCŮM GRATULUJEME!

  Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY.

  Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději

  do 15. následujícího měsíce na novou adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

  POZOR!

  Jeden vylosovaný

  čtenář získá

  za správně vyluštěnou

  křížovku mobilní

  telefon a dva knihu.

  Mobilní telefon:

  Jan Jiroušek

  Eliášova 4

  160 00 Praha 6

  Knižní cena:

  Marie Kleinová

  Vodňanská 463

  375 01 Týn nad Vltavou

  Knižní cena:

  Pavel Krejčiřík

  Družstevní 4

  674 01 Třebíč

  1

  A

  B

  C

  D

  E

  F

  G

  H

  I

  2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

• Strana 39

• Strana 40