Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 37

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 12 - 2011

SLOUPEK

Ondřeje Neffa

Světlu vstříc

Tak by se dala nazvat fotka Michaely

Beránkové. Zachytila dva cyklisty ujíž-

dějící doprudkého protisvětla. Snímek

je pořízen někde hodně pozdě odpoledne

nebo brzy ráno, soudě podle délky stínu.

Tak je to správné, fotky vkrajině je dobře

fotit právě zatakových podmínek, kdy je

slunce nízko. Aprotisvětlo? Není žádný

důvod, proč se fotek vprotisvětle bát. Není

pravda, že slunce vzáběru zničí foto

-

aparát. Může se samozřejmě stát – astalo

se to inatéto fotce – že slunce vyčaruje

všelijaké efekty, všimněte si fialové skvrny

vlevo nahoře. No aco? Působí velmi zají-

mavě, dává fotce tajemný přídech. Opar se

spojil se světlem avznikly šikmé světelné

pruhy, ztoho soudím, že spíš byl snímek

pořízen ráno. Akdyž přidáme splnění

kompoziční zásady, že je dobře sledovat

úhlopříčku, pak nezbývá než blahopřát

kezdařilé fotce.

Se světlem experimentovala iMartina

Valášková. Její snímek je dobře postaven,

horizont je vhorní vodorovné třetině, další

výrazné pásmo je vespodní. Nicméně jednu

chybku fotka přece jen má. Nebe je hodně

světlé, vypálené. Takové fotky je dobře fotit

nadvakrát, jednou sexpozicí „nanebe“

adruhou sexpozicí (vtomto případě)

„nales“. Je velmi snadné dvě takové fotky

spasovat aspojit. Tím se vyvarujeme

přepálené oblohy, přičemž přepálení je

neopravitelná chyba.

Martina Romanová se nevypravila jen svět-

lu vstříc, ona míří přímo donebe! Nápaditě

apohotově spojila dva motivy – sochu, tedy

symbol pevnosti, stálosti aneměnnosti,

astopu letadla, ta zaminutu ododexpono-

vání obrázku zmizí. To je velmi dobrý pří-

stup. Je správné hledat obrazové kontrasty,

paradoxy, je dobře skládat to, co ksobě

vlastně ani nepatří.

Experimentální je ijejí druhá fotka – hrad

viděný skrz stromy. Tenhle experiment

se tolik nepodařil. Je dobré si hlídat, aby

fotka byla čitelná, tady ty stromy přece jen

zabíjejí stavbu, je špatně vidět.

Světelný experiment vidíme inafotce

Zory Voráčkové. Nebe se zrcadlí vřece.

Břeh je natažen až docela nahoru ahlavní

prostor získává odraz mraků vevodě.

Břeh tvoří vlastně jen rámec. Výborné

řešení! Měl bych jen jednu poznámku: Je

velmi snadné fotku srovnat. Tady ten břeh

padá hodně doleva ato působí nepřiroze-

ně. Vpodstatě libovolným deformačním

nástrojem se to dá napravit apak to bude

fotka, jak má být.

Těsím se na vaše další snímku. 

Ondřej Neff

MARTINA ROMANOVÁ

MARTINA VALÁŠKOVÁ