01/2011

• Strana 1

  Dostala jsem se na vozík a zjistila,

  že bez internetu se neobejdu,

  říká Jana Hanová

  strana 10

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  /

  

  J edn o tl i vý vý t is k  K č / Pře d pl a ti t el é   K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

• Strana 2

  p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

  Volejte zdarma: 800 100 659

  vecom@vecom.cz

  www.vecom.cz

  Ovenecká 32, 170 00 Praha 7

  Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka

  Příčná 2, 736 01 Havířov

  Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ

  plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé

  schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné

  plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

  Inz_Vecom_A4 17.5.2007 13:12 Stránka 1

  zrcadlo_1_21str.indd 2 12.10.2009 13:03:43

• Strana 3

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 1 - 2011

  EDITORIAL OBSAH

  Vydává: Sdružení přátel konta BARIÉRY ve spolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722966233)

  Redakce: Zdeněk Jirků (mail: zdenek.jirku@muzes.cz),

  Radek Musílek (mail: radek.musilek@muzes.cz)

  Manažerka redakce: Martina Bedrnová (mail: martina.bedrna@muzes.cz, mobil: 722966510).

  Korektorka: Martina Čechová

  Adresa redakce: Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2

  Mobil: 722966510. Telefon: 224242973

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází vlednu 2011.

  Vychází zafinanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR aMěstské části Praha 1.

  Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava asazba: Jan Bělovský.

  Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej: Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně: Jan Šilpoch

  DOBRÉ ZPRÁVY

  VČeské republice vzniknou

  první Přátelská místa

  Konto BARIÉRY druhé vžebříčku nadací

  Kaňka jede na hory

  Obce přátelské rodině 4 – 5

  TÉMA: POČÍTAČE PRO LIDI S HANDICAPEM

  Svět postižených je inspirativní 6 – 9

  Stechnikou už jsme kamarádi 10 – 11

  Senioři na síti 12 – 15

  Možná jsme na bodu zlomu 16 – 17

  NA CESTÁCH

  Každý má své Kilimandžáro 18 – 19

  VÝTVARNÍCI PRO KONTO BARIÉRY

  Alena Laufrová dává i bere radost 20 – 21

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  Čtení pro zrakově postižené

  a další naděje 22 – 23

  PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

  Zvládnu to sama 24 – 25

  VÝVOJOVÉ CENTRUM

  Rozpoznání řeči počítačem už není sci-fi 26

  NÁZORY

  Integrace dětí kopíruje

  vývoj společnosti 27

  Ústavy?

  O čem to vlastně mluvíme? 28 – 29

  AUTOMOTO

  Mercedes: Luxus i velký prostor 30–31

  PORADNA

  Mám invalidní důchod,

  ale nedostávám peníze. Proč? 32

  KONTO BARIÉRY, MELANTRICHOVA 

  Bankovní účty jsou bezbariérové.

  Ale stačí to? 33

  PRO VOLNÝ ČAS

  Vzimní plískanici na výstavu 34 – 35

  VAŠE FOTOGRAFIE

  Šeptem i nahlas o fotografii 36 – 37

  KŘÍŽOVKA

  Zrod fotografie 38

  Síť sítí

  Určitě znáte pojmy jako informační superdálnice,

  síť sítí nebo světová počítačová síť. Jde o syno-

  nyma pro internet. Po jeho prvotním využívání

  vevojenství, průmyslu avědě si kněmu pochopi-

  telně našli cestu ilidé shandicapem. Atak je už

  běžné, že si jeho prostřednictvím lze zjistit, kdy

  pojede nízkopodlažní linkový autobus, studovat

  vysokou školu, aniž by bylo nutno denně dojíždět doposluchá-

  ren, či objednat nákup dodomu.

  Síť sítí se neustále vyvíjí, v laboratořích vznikají možnosti

  ovládání počítačů pouhým hlasem nebo pohledem. Ajak píšeme

  vletošním prvním vydání časopisu, je tudíž naprosto logické, že

  si bez něj čím dál víc handicapovaných osob už nedokáže před-

  stavit život.

  Odkvětna 1990, kdy začali první Češi využívat síť EUNET (Eu-

  ropean Unix Network), uplynulo hodně vody, atak už víme, že

  dlouhé vysedávání upočítače může přinést inepříjemnosti. Bolestí

  hlavy počínaje přes zarudlé oči, malátnou hlavu azatuhlou krční

  páteří konče. Je to prostě jako vždy, když včas neposlechneme své

  tělo apřeženeme to. Aktivní sportovci by mohli vyprávět. Ipřesto

  je ale nabíledni, že pokud položíme namisku internetových vah vý-

  hody anevýhody, je jasné, co zvítězí. Otom by mohli zase vyprávět

  třeba nevidomí, kteří se spočítačem domlouvají hlasem.

  Ono totiž nejde jen oto získat nanetu tvrdé informace nebo

  brouzdat posvětě prostřednictvím googlových kamer. Pro lecko-

  ho je přece ještě důležitější jen tak si popovídat stím, kdo je prá-

  vě připojen aochoten naslouchat. Konkrétní příklady nabízíme

  vrozhovorech areportážích hned vúvodu tohoto čísla.

  Rodiče handicapovaných dětí řeší už řadu let velmi těžké di-

  lema. Často by chtěli, aby jejich dítka chodila doškoly pro zdra-

  vé auměla tak snimi komunikovat. Zdravé děti by zase poznaly,

  že handicapovaný není podivný exot. Poté, co jsme vprosinco-

  vém vydání otiskli šokující zkušenost matky mírně retardované-

  ho syna avyzvali ministra školství mládeže atělovýchovy, aby

  se ktomu vyjádřil, dostaly nyní věci konečně spád. Senátorka

  Alena Dernerová se popřečtení článku rozhodla vyvolat diskusi

  vSenátu aodpověď nakonec přišla iodministra. Svitla tedy na-

  děje nejen jedné konkrétní mamince, ale snad inaobecné řešení.

  Přesně oto nám šlo. Aže to nebude řešení jednoduché, se dozvíte

  iztextu ředitele jihočeské Arpidy Jiřího Jankovského, který za-

  reagoval jako první.

  Přeji vám inspirativní čtení pocelý rok 2011.

  JINDŘICH ŠTĚPÁNEK

  Partneři

  redakce:

  ROMAN CABÁLEK:

  SVĚT POSTIŽENÝCH

  JE INSPIRATIVNÍ

  STR. 

  S TECHNIKOU

  UŽ JSME KAMARÁDI

  STR. 

  MOŽNÁ JSME

  NA BODU ZLOMU

  STR. 

  MERCEDES:

  LUXUS I VELKÝ

  PROSTOR

  STR. 

• Strana 4

  

  DOBRÉ ZPRÁVY

  Objednávám předplatné

  časopisu Můžeš

  roční předplatné za 240 Kč

  JMÉNO a příJMeNí:

  Název OrgaNizace:

  ulice: číslO pOpisNÉ:

  MěstO:psč:

  telefON:

  ROZŠIŘTE ŘADY PŘEDPLATITELŮ ČASOPISU

  Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:

  Redakce časopisu MŮŽEŠ, Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2

  PŘEDPLATNÉ ČASOPISU SI MŮŽETE DÁLE OBJEDNAT NA:

  www.periodik.cz, www.muzes.cz

  n

  bezplatné infolince České pošty: 800 300 302

  n

  adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mail: postabo.prstc@cpost.cz, fax: 284 011 847

  STÁVAJÍCÍ PŘEDPLATITELÉ OBDRŽÍ POŠTOVNÍ POUKÁZKU A NEMUSÍ TENTO KUPON VYPLŇOVAT.

  Kaňka

  jede na hory

  Děti zobčanského sdružení Kaňka si

  mohou užít zimní lyžařský výlet doKrko-

  noš díky aukci, naníž vzávěru loňského

  roku vydražily své výrobky zašestnáct

  tisíc korun. Aukci společně smikulášskou

  nadílkou zorganizovala společnost DMC

  management consulting pro děti svých

  zaměstnanců aobchodních partnerů aděti

  zKaňky už potřetí.

  Občanské sdružení Kaňka slučuje děti

  spostižením azdravé děti odnejútlejší-

  ho věku. „Proto ipeníze zaukce budou

  využity naspeciální výlet doKrkonoš, kde

  si iděti spostižením budou moci vyzkoušet

  lyžování namonolyži,“ řekla Jitka Tenorová,

  partnerka společnosti DMC management

  consulting.

  Tato společnost zaměřená nařízení

  lidských zdrojů podporuje sdružení Kaňka

  již odroku 2004. Každoročně si nechává

  oddětí zKaňky vyrábět vánoční dárky pro

  klienty ataké namalovat podklady pro

  vánoční přání.

  Program mikulášské besídky zpestřilo

  vystoupení dětského tanečního souboru

  Kytice aiděti zKaňky předvedly své vy-

  stoupení. (red)

  První subjekty vČeské republice získaly

  titul Přátelské místo. Prvních šest titulů

  předal Český červený kříž organizacím,

  které úspěšně ukončily certifikační proces,

  už vzávěru minulého roku. Mezi první

  Přátelská místa se zařadily veřejné instituce,

  hotely iúřady veřejné správy. Mezi nimi je

  například pražská Botanická zahrada, která

  otevřela stezku pro vozíčkáře apořádá spe-

  ciální výstavy pro nevidomé (nasnímku).

  Přátelská místa jsou novým projektem

  Českého červeného kříže. Jeho cílem je

  vytvořit národní síť certifikovaných posky-

  tovatelů služeb, ukterých bude mít klient

  snejrůznějšími typy omezení garanci pro-

  fesionálního přístupu adostupnosti služeb.

  Poskytovatelům udělený certifikát usnadní

  přístup keklientům, umožní oslovit izá-

  kazníky se specifickými potřebami azvýší

  kvalifikaci personálu. Součástí certifikace je

  iposouzení přístupnosti prostor, například

  pro osoby se sníženou pohyblivostí, se smys-

  lovým postižením nebo pro seniory.

  Klienti vpraxi poznají standard nabíze-

  ných služeb díky logu Přátelské místo. Jejich

  seznam najdou také nawebových stránkách

  projektu www.pratelskamista.cz. (red)

  Asociace nadací aAso-

  ciace nadačních fondů

  při Fóru dárců hodnotí

  každoročně své členy

  podle výše rozdělených

  příspěvků.

  Konto BARIÉRY

  vtomto hodnocení

  skončilo svíce než 60 rozdělenými miliony

  naskvělém druhém místě. Dožebříčku

  zarok 2009 se zapojilo35 členských nadací

  anadačních fondů.

  Hlavní sledovanou kategorií byl objem

  prostředků rozdělených formou nadačních

  příspěvků vuplynulém roce, unadací také

  výše nadačního jmění. Konto BARIÉRY roz-

  dělilo přesně 60621527 korun. (red)

  Konto BARIÉRY druhé v žebříčku

  V České republice

  vznikla první Přátelská místa

  PRAŽSKÁ BOTANICKÁ ZAHRADA otevře-

  la stezku pro vozíčkáře a pořádá speciální

  výstavy pro nevidomé. Foto: archiv

  MIKULÁŠSKOU BESÍDKU zpestřilo

  vystoupení dětí z Kaňky. Foto: archiv

  Žebříček nadací

  . Nadace rozvoje občanské společnosti

  celostátní nadace   Kč

  . Nadace Charty   Konto bariéry

  celostátní nadace   Kč

  . Nadační fond J&T zahraniční

  nadační fond   Kč

  . Nadace OSF Praha

  celostátní nadace   Kč

  . Nadace Partnerství

  celostátní nadace   Kč

  info

• Strana 5

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 1 - 2011

  BEZBARIÉROVÉ PŘECHODY stanovila

  jako prioritu Praha 6. Při vytipování těch

  nejvíce potřebných spolupracuje se zástup-

  ci organizací zdravotně postižených.

  POSKYTOVÁNÍ PÉČE DĚTEM odtří let

  věku včetně pomoci veškole adospělým

  se zdravotním postižením adlouhodobě

  nemocným veVelkém Meziříčí aokolí za-

  jišťuje Oblastní charita Žďár nad Sázavou.

  Více natel. č.: 776714677, e-mail:

  chps.zdar@caritas.cz.

  BEZPROBLÉMOVÝ NÁSTUP vozíčkářů

  dovlaku naperonech vOkříškách aHorní

  Cerekvi umožní odbřezna mobilní zvedací

  plošiny.

  ÚŘAD PRÁCE VMOSTĚ podporuje

  prostřednictvím projektu KREDIT, jehož

  zřizovatelem je Asista, s. r. o., sociální pod-

  nikání. Práci zde může získat až 60 osob

  především se zdravotním postižením nebo

  sociálně znevýhodněných. Podrobnosti

  natel. č.: 417639294, e-mail:

  formanek@asista.cz.

  OBČANSKÉ SDRUŽENÍ ASISTENCE

  žádá otevřeným dopisem zvolené pražské

  radní, aby se odstraňování bariér změst-

  ské hromadné dopravy stalo prioritou

  programového prohlášení. Sdružení oče-

  kává podporu osob spostižením nawebu

  prahabarierova.cz.

  JEDINÁ KAVÁRNA vČR anejspíš ivEv-

  ropě, kde pracují pouze neslyšící, je Café

  Pierot vPlzni. Má svoje webové stránky

  www.pierotcafe.cz ajejím zřizovatelem je

  místní Unie neslyšících. Projekt chráněné

  dílny podpořilo město Plzeň aúřad práce.

  PRO LIDI smentálním postižením vytváří

  pracovní místa o. s. Etincelle při úklidu

  veřejných prostranství vPraze 6 aPraze 1

  avkladenské kavárně Bez konce. Hospo-

  daří nadvou biofarmách avr. 2011 otevře

  pekařství. Informace: 739673713, e-mail:

  etincelle@etincelle.cz.

  SKIAREÁL LIPNO, největší jihočeské

  zimní středisko, poskytuje lidem se zdra-

  votním postižením pobytové slevy.

  PRÁCI LIDEM smentálním postižením

  nabízí vPlzni prodejna spoužitým texti-

  lem Second Help. Jejím provozovatelem je

  sociální firma Možnosti tu jsou. Telefon:

  373730213

  VAREÁLU Oblastní nemocnice Kolín mají

  101 parkovacích míst, sedm ztoho počtu je

  označeno piktogramem vozíčkáře aurčeno

  řidičům se zdravotním postižením.

  RADA pro rozhlasové atelevizní vysílání

  zaměstnává šest lidí se zdravotním han-

  dicapem – zdomova monitorují vysílané

  pořady. (nouz)

  V

  áš časopis mám

  předplacený, ale

  číslo sVáclavem Havlem

  naobálce jsem si koupila

  naMikulášském bazaru

  vPražské křižovatce

  anechala si ho odpana

  prezidenta hned po-

  depsat. Získala jsem

  tak úžasný vánoční dárek, který udělal

  mému muži pod stromečkem velkou

  radost. Díky!

  Helena Brabencová, Praha

  D

  obrý den, děkuji

  zarozhovor se spiso-

  vatelem Jáchymem To-

  polem. Má svatou pravdu

  vtom, že lidem se nikdy

  vhistorii nežilo tak dobře

  jako teď ajestli to ně-

  komu nestačí, je to jeho

  problém. Jsem vinvalid-

  ním důchodu, vyskakovat si moc nemůžu,

  ale pořád ještě jsem nasvětě ráda!

  Hana Konvalinová, Havířov

  D

  obrý den, chtěla bych

  taky něco přidat,

  zaujaly mě noviny Můžeš

  číslo 10, kde paní Filipiová

  píše, jací jsou taky mezi

  postiženými zlí lidé.

  Otom se nikde nepíše, ale

  mám taky takovou zkuše-

  nost. Jsem důchodkyně,

  přihlásila jsem se minulý rok jako dobro-

  volnice donemocnice. Měli jsme nejdřív

  školení, poněmž jsem měla dojem, že

  postižení lidé jsou hodní avděční. Nakonec

  jsem byla vnemocnici dvakrát azdob-

  rovolnictví jsem byla vyléčena. Nejdřív si

  přála popovídat sdobrovolníkem jedna

  paní navozíku, asi třicetiletá. Obě jsme se

  představily, zeptala se, proč dělám dobro-

  volnici. Pak řekla dobrý ašla si zakouřit.

  Odešla auž se nevrátila. Příští týden mě

  poslali zastarou paní. Ležela, chtěla udělat

  kafe, asi hodinu jsme si povídaly. Pak zaní

  přijela ta dáma navozíku, co si mě minule

  pozvala, apak šla kouřit. Neomluvila se

  mi ani nepozdravila. Poněkolika dnech

  jsem navštívila koordinátora dobrovolníků

  ařekla, co se mi přihodilo. Řekl mi, že jsem

  všechno udělala špatně, že je to moje chy-

  ba. Vaše noviny odebírám asi šest let, ráda

  si je přečtu, jsou velice zajímavé. Akorát

  bych si je raději koupila někde vestánku

  než je posílat poštou, protože se mi stalo,

  že jsem je několikrát nedostala.

  D. Vacková, Liberec

  Děkujeme zaváš názor, pokud se někdy

  stane, že vám pošta náš časopis nedoručí,

  zavolejte doredakce arádi vám pošleme

  náhradní výtisk. Orůzných způsobech

  distribuce neustále jednáme apředplatné

  je zatím nejbezpečnější způsob, jak každý

  měsíc náš časopis získat. (red)

  Z REDAKČNÍ POŠTY

  „Jedním

  z převratných

  činů bylo

  Konto Míša,“

  říká

  Václav Havel

  strana 6

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  1 2 /2 01 0

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k   K č / P ř ed p l a t it e l é  K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  „Celoživotně postiženému, který potřebuje

  pomoc, možná stačí spolehlivý člověk,“

  říká Jáchym TOPOL /

  strana 6

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  1 1 /2 01 0

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k   K č / P ř ed p l a t it e l é  K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  „Handicapovaní se mohou stát domácími

  tyrany,“ říká Daniela FILIPIOVÁ /

  strana 6

  VY DÁVÁ SD RU ŽE NÍ PŘ ÁTE L K ON TA B AR IÉ RY V E SP OL UP RÁ CI S NA DA CÍ CH ART Y  

  www.muzes.cz

  X / 2010

  Jednotlivý výtisk 29 Kč

  Předplatitelé 20 Kč

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  Téměř sto čtyřicet obcí vyplnilo příslušný

  soutěžní formulář apřihlásilo se dosou-

  těže Obec přátelská rodině roku 2010.

  Kromě titulu mezi sebou soutěžily také

  oneinvestiční dotaci, díky níž budou moci

  realizovat své prorodinné projekty. Stejně

  jako vpředchozím ročníku si obce, které

  se umístily na1. až 3. místě vjedné zšesti

  velikostních kategorií, rozdělí celkem

  sedm milionů korun. Ministerstvo práce

  asociálních věcí vespolupráci sdalšími

  organizacemi chce touto soutěží moti-

  vovat obce ksystematické akomplexní

  podpoře rodiny.

  „Obce mohou svým přístupem hrát

  vprorodinné politice velmi významnou

  roli, to nakonec ukazují účastníci letošní-

  ho ročníku soutěže. Ať už se jedná opod-

  poru projektů určených rodinám sdětmi či

  orodinu pečující osvé rodiče aprarodiče.

  Rodinná politika je také jednou zoblastí,

  kterou chce MPSV vbudoucnosti rozvíjet,

  ato například zlepšením systému péče

  oohrožené děti arozvojem alternativ

  rodinné péče vefázi preprimárního

  vzdělávání, rozvojem miniškolek afi-

  remních školek apod. Co se týče seniorů,

  bude podporován rozvoj péče oseniory

  vdomácím prostředí například daňovým

  zvýhodněním pečujících členů rodiny,“

  uvedl ministr práce asociálních věcí Jaro-

  mír Drábek.

  Nejvíce obcí se přihlásilo dovelikostní

  kategorie s501 – 2000 obyvateli, ato 43

  (nejvíce znich spadá doStředočeského

  kraje). Dokategorie svíce než 50000

  obyvateli se přihlásilo 11 soutěžících (přes

  polovinu tvoří městské části hlavního měs-

  ta Prahy). Celkově největší zájem soutěž

  vyvolala vJihomoravském, Středočeském

  aOlomouckém kraji. (red)

  Obce podporují rodiny

  OBEC BABICE nasvé děti myslí, napod-

  zim otevřela nové hřiště. Foto: archiv

• Strana 6

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

• Strana 7

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  TÉMA: Počítače pro lidi s handicapem

  Roman Cabálek je novým

  ředitelem české pobočky

  světového softwarového

  gigantu Microsoft a také

  velkým příznivcem

  společného projektu

  s Kontem Bariéry. Léta

  se věnoval učitelskému

  povolání, a tak zná cenu

  nových znalostí, zejména

  pro ty, kterým se život

  úplně proměnil.

  Roman CABÁLEK:

  SVĚT

  POSTIŽENÝCH

  JE INSPIRATIVNÍ

  �

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: ARCHIV

  K

  dyž se Roman Cabálek seznámil

  shistorií projektu Počítače proti

  bariérám, který někomu může

  připadat třeba jako banální adáv-

  no vyzkoušený, uvědomil si, že

  přišel dozvláštní firmy. Miliardový

  byznys navšech kontinentech, de-

  setitisíce zaměstnanců, první příčky navšech

  světových žebříčcích najedné straně adoslo-

  va jednotlivé osudy, dramatické aněkdy moc

  bolestné, se najednou slévají dozvláštních

  situací – pomáháte naprosto konkrétním

  lidem vracet se dopráce, mezi lidi, nacházet

  důstojnost asamozřejmě iobživu. To není

  banalita. Každá firma se snaží trvale starat

  osvé zákazníky. Azkoumá, jak jsou spoko-

  jeni s produktem, který si koupili. Jenomže

  Počítače proti bariérám postavily Microsoft

  dojiné situace – partnerem není zákazník,

  ale člověk sobrovským problémem. Cílem

  pak není zisk, ale efektivní pomoc, úspěchem

  není prodej krabice se softwarem, ale lepší

  život, penězi zpravidla neměřitelný.

  Jak to proměňuje vaše kolegy, našel

  jste vnich nějakou viditelnou stopu?

  Nebo to prostě dělají, protože chtějí

  vyhovět zaměstnavateli?

  Určitě byste mi nevěřil, kdybych tvrdil, že

  celá naše pobočka – adnes to jsou už stovky

  lidí – žije každou minutu problémy handica-

  povaných. To by ani nešlo. Ale vidím, jak jim

  to pomáhá pochopit život vcelé složitosti,

  jak se jim objevují nové souvislosti, chcete-

  -li, umějí se naživot podívat úplněji. Aumějí

  se tak iobjektivněji zhodnotit. Umím

  prodávat? Umím. Ale umím pomáhat? Když

  nezapomenete natyhle otázky, budete

  ivbyznysu lepší, protože ty obvyklé řeči

  osvětě tvrdého anekompromisního honu

  zaziskem může někdo vykládat nanějakých

  seminářích. Vpraxi žijeme vtéto společnos-

  ti, vtéto zemi ajednostranné poučky musí

  být korigovány právě dobrým pochopením

  každodenních skutečností. Víte, nastaré

  skautské zásadě – každý den jeden dobrý

  skutek – něco bylo.

  Jenomže nakonci vašich nesporně

  dobrých skutků je člověk snovou

  kvalifikací, ale stejně, jak ukazují

• Strana 8

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  TÉMA: Počítače pro lidi s handicapem

  �

  Každá firma se snaží trvale starat

  osvé zákazníky. Azkoumá, jak

  jsou spokojeni s produktem, který

  si koupili. Jenomže Počítače proti

  bariérám postavily Microsoft

  dojiné situace – partnerem není

  zákazník, ale člověk sobrovským

  problémem.

  Kdo je Roman Cabálek

  Odsrpna  generální ředitel

  Microsoft ČR. Vystudoval matematiku,

  fyziku apedagogiku naFakultě

  přírodních věd Univerzity Palackého

  vOlomouci adále zahraniční obchod

  naVysoké škole ekonomické vPraze.

  Před příchodem doMicrosoftu

  Roman Cabálek pracoval jako PR

  amarketingový manažer vSony

  Czech. Dále působil narůzných

  obchodních amarketingových pozicích

  vespolečnostech Beiersdorf aStudio

  Lukas nebo jako učitel apozději

  zástupce ředitele základní školy

  vDobřichovicích. Odroku  pracoval

  vMicrosoftu narůzných pozicích

  vČeské republice, poté odroku 

  působil vústředí společnosti pro střední

  avýchodní Evropu avroce  se stal

  generálním ředitelem obchodní divize

  pro střední avýchodní Evropu.

  info

  průzkumy Konta Bariéry, opráci často

  nezavadí. Nemáte pocit zbytečně vy-

  dané energie?

  My jistě nejsme úřad práce. Ale souhlasím,

  že tuto souvislost si musíme silněji uvědo-

  mit. Napracovním trhu se pohybuje mnoho

  lidí skvalifikací, která přesně neodpovídá

  požadavkům zaměstnavatelů. Všichni

  přece vidíme, že poptávka povzdělanějších

  adovednějších lidech není zrovna obrov-

  ská. Tahle republika se ještě definitivně

  neodvrátila odvyužívání jednoduché, ne-

  náročné atím imálo placené práce. Ztoho

  pramení inaše relativně nízká konkurence-

  schopnost. Zásadní změna zatím nenastala.

  Takže když pomůžete vozíčkáři kevzdělá-

  ní, kestudiu jazyků, kezvládnutí nového

  oboru, jdete tak trochu proti proudu. Ale

  máme stím snad přestat? Máme čekat

  nazázraky? Já vyznávám postup, který

  třeba není efektní, ale zaručuje dlouhodo-

  bější výsledky. Pomáhat zespoda, podívat

  se najednotlivé případy ahledat řešení.

  Když to udělá jeden člověk, jde odrobnost,

  když tři sta lidí, může být změněno tři sta

  nepříznivých situací.

  Tisíce lidí, kteří prošli tímto projektem,

  jsou ijakýmsi vzorkem naší společnos-

  ti. Platí tam obecně známé zkušenosti

  ožácích pilných alíných, chytrých

  améně chytrých, snaživých alaxních?

  Nevím, jestli bych to mohl takhle zobecnit.

  Máme jistou zkušenost shandicapovanými,

  kteří když už přijdou dokurzů, přece jenom

  chtějí svůj život změnit. Už sama účast je

  přece pro mnoho znich velkou dřinou.

  Často je pro ně těžké samotné ovládání

  počítače, často mají obrovské zdravotní

  problémy, potřebují trvale asistenty. Přesto

  to zkoušejí amnozí velmi úspěšně. Takže

  jako bývalý pedagog bych řekl, že jde spíš

• Strana 9

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 1 - 2011

  oaktivní apracovitou třídu. Jde ioto, jak

  tohle úsilí umí odměnit ispolečnost, jestli

  – ato platí pro všechny občany – je snaha

  unás opravdu ceněna…

  Aje ceněna vevašem prostředí? Tedy

  vIT byznysu, kde se pracuje především

  hlavou anejrůznější, itěžké handicapy

  by nemusely tolik vadit?

  Už jsem říkal, že žijeme vtéto společnosti,

  vdaných hodnotových poměrech. Samo-

  zřejmě že firma jako Microsoft má vesvětě

  obrovské množství zaměstnanců snejrůz-

  nějším postižením, talentů, kteří potřebují

  velmi specifické podmínky pro práci. Spous-

  ta lidí pracuje zdomova, je vkontaktu spra-

  covištěm nadruhém konci světa. Proč jich je

  včeském softwarovém ihardwarovém byz-

  nysu málo? Myslím, že je to pro mne docela

  zajímavý nový úkol. Ale tady bych přece jen

  opravil svou odpověď naminulou otázku:

  Možná jich je málo iproto, že se bojí tvrdých

  pravidel práce vmezinárodní firmě. Vývoj

  vMicrosoftu jde obrovským tempem, každý

  den se musíte učit, měnit adobře reagovat.

  Vžádném případě však nepůjdeme cestou

  přijímání nových kolegů jen kvůli daňo-

  vým ajiným společenským výhodám. To je

  neefektivní pro obě strany. Ajedna důležitá

  poznámka: Vnaší firmě se neustále otevírají

  nové pozice. Všechno je nainternetu. Takže

  stačí kliknout. Tělesný handicap vžádném

  případě není anebude překážkou. Nás

  opravdu zajímají chytré hlavy. Samozřejmě

  ihlavy odpovědné aschopné samostatně

  pracovat.

  Asi byste se divil, kdybych nepoložil

  stejně důležitou otázku: co přinese

  vaše firma každodennímu životu větši-

  ny našich čtenářů?

  Především dál investujeme dotechnologií,

  které pomohou ovládat počítač pomocí řeči.

  Už to umíme vangličtině. Aprotože spo-

  lupracujeme smenšími partnery, myslím,

  že už brzy budeme mít vČesku mluvenou

  češtinou ovládaný počítač. Pustli jsme se

  doovládání našich herních konzol X-box

  pohybem, což je především zábava. Ale! Už

  nyní se bavíme spartnery oaplikaci, která

  by umožňovala provádět prostřednictvím

  této konzoly efektivní rehabilitační cvičení.

  Princip je jasný. Technologie Kinect umož-

  ňuje pomocí virtuální cvičitelky nejen vést

  cvičení, ale také kontrolovat, jak pokyny

  plníte. Dnes to slouží spíš domácímu tělo-

  cviku, ale už jsme jen kousek odřešení, kdy

  to bude mít zásadní význam pro rehabilitaci

  itěžších stavů. Amít toto doma, lékařsky

  perfektně nastavené aověřené, to přece

  znamená nejen obrovskou úsporu času,

  ale inámahy stransportem naodborná

  pracoviště. Lékař tak dokonce může dostat

  objektivní informaci ochování pacienta.

  Uspoří všichni, tak jsem zvědav, co nato

  řeknou zdravotní pojišťovny. Ablíží se

  imožnost ovládat počítač očima, tedy spo-

  jení se světem pro opravdu těžce postižené

  občany, jejichž pohybové schopnosti nemoc

  nebo úraz úplně vyřadily.

  Počítače proti bariérám

  Největší rekvalifikační a vzdělávací

  projekt organizuje Konto Bariéry

  sčeskou pobočkou Microsoftu už

  třináct let. Více než  dosavadních

  účastníků se školilo vpestré nabídce

  kurzů  od základů práce spočítači

  přes programování, grafický design

  až po výuku cizích jazyků nebo

  účetnictví. Účastníci dostávají nejen

  software hodnota darů Microsoftu

  přesáhla už  mil. Kč, ale také kvalitní

  repasovanou techniku. Mezi její největší

  dárce patří Vodafone, RWE, REMA

  Systém a Česká spořitelna.

  Vsoučasné době je kdispozici čtrnáct

  „našich“ učeben vcelé republice a čtyři

  pracoviště vkrajských knihovnách

  vKarlových Varech, Liberci, Českých

  Budějovicích a vKladně.

  Projekt byl vyhlášen Microsoftem jako

  vzorová humanitární aktivita a český

  model inspiroval zavedení obdobných

  projektů ve všech evropských státech.

  Další etapa projektu počítá sintenzivní

  pomocí absolventům při získávání

  zaměstnání. (red)

  info

  BILL GATES PŘI NÁVŠTĚVĚ PRAHY v roce 2004 obdivoval projekt

  Počítače proti bariérám. Vyjádřil to v dopise, kterým se může pochlubit

  málokterá nadace na světě.

• Strana 10

  

  Téma: Počítače pro lidi s handicapem

  Postřehy k tomu, jak lze spolupracovat

  s technikou, napsala i šestadvacetiletá studentka.

  Před třemi lety se po operaci páteře ocitla na vozíku.

  Je stipendistkou Konta BARIÉRY, které jí přispělo

  i na osobní automobil.

  můžeš / číslo 1 - 2011

  Text: JANA HANOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  O

  sobně patřím avždy jsem

  patřila mezi počítačové anal-

  fabety nebo lépe řečeno mezi

  lidi, kteří nepovažují počítač

  zasvého nejvěrnějšího společ-

  níka. Novinky napoli počíta-

  čů, programů, internetových

  prohlížečů, robotizace ajiných záležitostí

  šly vždy mimo mě. Základní uživatelská

  znalost obecně známých programů potřeb-

  ných pro studium mi dojisté doby stačila.

  Svůj přístup kproblematice jsem musela

  změnit společně srozvojem společnosti, tím

  isvé osobnosti azměnou vezpůsobu života.

  Vždyť vbudoucnu by klidně mohla být prá-

  ce naPC mým zdrojem příjmů.

  Dostala jsem se navozík azjistila, že

  bez neustálého přístupu kinternetu se

  neobejdu. Sledování nejnovějších trendů

  moderních technologií, které mi umožní

  zjednodušit si život, jsem shledala jako

  skutečně báječnou záležitost. Nakonec jsem

  musela připustit, že počítač je opravdu

  dobré mít nakloněný nasvou stranu. Asi

  si teď říkáte, co jsem to použila zaspojení,

  nejedná se oživou bytost… Vzpomněla jsem

  si však nasvou maminku, která, ačkoli je

  úžasný achytrý člověk, spočítačem bojuje

  akomunikuje sním vždy jako súhlavním

  nepřítelem, který rozhodně najejí vlnu

  naladěn není.

  Uvězněna v metru

  Platí to iotěch nejjednodušších záležitos-

  tech, jako je potřeba přemístit se nadruhý

  konec Prahy doškoly nebo dopráce. Stím

  souvisí vyhledání nízkopodlažního spojení

  ajejich vzájemné provázanosti včetně ak-

  tuálního zjištění funkčnosti bezbariérových

  přístupů kmetru. Nejednou se mi už bohu-

  žel stalo, že jsem se ocitla vestanici metra

  anemohla jsem se dostat ven, jediná cesta

  je to? Údajně by takto měl vypadat každý

  třetí. Když jsem se však nad touto otázkou

  více zamyslela, bylo mi jasné, jak to bylo

  myšleno. Dostávám se zde kproblému, co

  je bezbariérové pro jednoho, už nemusí být

  pro druhé.

  Samozřejmě je naprosto úžasné, že

  cesta apřístup kbankomatům jsou možné

  ipro osoby somezením pohybu, jsou tedy

  vybaveny nájezdy, schodky apodobnými

  vychytávkami. Vtěchto případech vidím

  problém jinde – je sice skvělé, že se kbez-

  bariérovému bankomatu dostaneme blíž,

  proč bychom ale měli ukazovat, co nada-

  ném bankomatu děláme, všem kolem nás?

  Obrazovky jsou vevětšině případů nad

  hlavami všech vozíčkářů akaždý, kdo stojí

  S TECHNIKOU UŽ JSME KAMARÁDI

  totiž vedla přes pojízdné eskalátory avýtah

  nebo plošina byla vopravě. Atoho se dá

  vpohodě vyvarovat, dřív se mi ani nesnilo

  otom, že budu moci být neustále online

  abude to bráno zastejnou samozřejmost

  jako mít usebe mobilní telefon.

  Stejně když pak chci jet domů, doHaví-

  řova. Nejenže musím vyhledat spoj, který

  má oddělení pro vozíčkáře, ale rovněž

  Musím objednat

  plošinu k vlaku, pořád

  se jedná o ten stejný

  kladkostroj, jež se

  používal i za císaře

  Františka Josefa.

  zajistit aobjednat plošinu kvlaku, abych se

  doněj vůbec dostala. Apořád se jedná oten

  stejný kladkostroj, jaký se myslím používal

  izacísaře Františka Josefa. Smutně musím

  vdnešní době konstatovat: Díky zaněj.

  Výjimkou bohužel není ani vlak Pendolino.

  Kevšemu potřebuji internet anásledně

  nějakou tu konkrétní techniku, která mě do-

  stane tam, kam potřebuji. Třeba se jednou

  dočkáme vymožeností à la Hvězdná brána,

  pomyslíme si namísto určení apřemístíme

  se tam, aniž bychom museli složitě přemýš-

  let, jak to provést, zda tam nejsou schody,

  úzké dveře ajiné bariéry.

  Nedávno jsem se setkala také sotáz-

  kou bezbariérových bankomatů. Vprvní

  chvíli jsem jen nechápavě prohodila: Co

• Strana 11

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 1 - 2011

  zanámi, vidí navše líp než my. Inatomto se

  samozřejmě pracuje ajá věřím, že se situace

  zlepší, nehledě nato, že kdo nepotřebuje

  nutně hotovost, rozhodně tento „výstup“ ne-

  podstoupí apoužije bezhotovostní platební

  styk ainternetové bankovnictví, očemž se

  nikomu před nějakými léty ani nesnilo.

  Padnou jednou bariéry?

  Právě mě napadá, že nejlepší by bylo mít

  vozíky, kde místo koleček budou nohy robo-

  ta, který se dostane všude, vyjde doschodů

  najakýkoli úřad, udělá tři kroky abudeme

  vnormálním autobuse, protáhne se uličkou

  vletadle avytáhne se donejvyšších polic

  vobchodě ataky by nás bylo vidět zabarem

  S TECHNIKOU UŽ JSME KAMARÁDI

  apod. Takto bych mohla pokračovat done-

  konečna, úplně to vidím…

  Anyní vtuto chvíli si začínám připadat

  jako Karel Čapek, který sepsal svůj román

  RUR smyšlenkou, že je to neskutečné sci-fi

  – adnes jsou jeho „roboti“ již zastaralou

  záležitostí.

  Budu achci rovněž věřit tomu, že vše

  se bude vyvíjet ku prospěchu věci, zjed-

  nodušíme si život anepřivede to nikoho

  dozáhuby. Astejnou samozřejmostí, jako je

  dnes počítač, mobil ainternet, bude třeba

  iteleportace lidí, čímž by se odstranily

  všechny bariéry světa pro lidi somezenými

  možnostmi pohybu.

  Autorka je studentkou

  Metropolitní univerzity.

  JANA HANOVÁ

  studuje vysokou

  školu ajak tvrdí,

  bez internetu už

  si život neumí

  představit.

  Přestože jí počítače

  aelektronika obecně

  usnadňují život,

  dokáže být

  ikritická. Výhrady

  má například

  kbezbariérovým

  bankomatům

  či technice,

  která se používá

  naželeznici.

  Napadá mě, že nejlepší

  by bylo mít vozíky,

  kde místo koleček

  budou nohy robota,

  který se dostane všude.

• Strana 12

  SENIOŘI

  NA SÍTI

  Hledám kamaráda do 80 let z Prahy pro zmírnění

  samoty a vyplnění prázdnoty v duši. Jsem seniorka,

  vdova, VŠ, klidné povahy, štíhlejší, čilá a svěží.

  Pište prosím na můj mail, odpovím všem.

  TÉMA: Počítače pro lidi s handicapem

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  Text: JIŘÍ HRABĚ

  Foto: JAN BARTOŠ, ARCHIV

  T

  enhle inzerát je jedním ztisíců

  podobných, které můžete najít

  načeských internetových seznam-

  kách. Zazdánlivě anonymními

  tužbami se skrývají konkrétní

  lidské příběhy. Všechny mají něco

  společného – odehrávají se inter-

  netu. Ano, isenioři hledají kamarádství,

  partnerství alásku nasíti. Cesta dohlubin

  internetového světa pro ně byla oněco

  trnitější, než je tomu umladších generací,

  přesto, anebo právě proto dnes využívají

  internetu nejen kseznamování, ale ikeko-

  munikaci spřáteli, nakupování, zkrátka

  kevšemu.

  Přečtěte si několik zajímavých příběhů

  otom, jak internet umí změnit život. Všech-

  ny mají jednoho společného jmenovatele

  – Centrum Elpida vPraze 4, kde se senioři

  vkurzech učí, jak pracovat napočítači

  ainternetu.

  PŘÍBĚH PRVNÍ:

  Samotář

  Josef se podíval směrem kekřižovatce.

  Odpolední špička vrcholila, řidiči nervózně

  troubili. Stál sám nazastávce autobusu,

  vruce nákupní tašku. Autobus pořád ni-

  kde… Josefovi bylo nedávno osmdesát, ale

  vlastně to ani neslavil. Neměl ským. Pro lás-

  ku khudbě se nikdy neoženil avšichni blízcí

  příbuzní již zemřeli. Měl synovce vseverních

  Čechách, ale ten mu jen jednou ročně poslal

  pohled kVánocům. Veměstě plném lidí žil

  jen sám se sebou. Inaten nákup jezdil kvůli

  tomu, aby byl mezi lidmi.

  Chyběl mu lidský kontakt, kamarád nebo

  kamarádka. Dovedl si představit ipartner-

  ku, která by se kněmu nastěhovala. Vypadal

  odeset let mladší avbytě 3 + 1 mu bylo

  samotnému smutno. Nebýt sám, oto mu šlo

  především. Někdy volal naLinku seniorů,

  jejíž číslo našel vtelefonní budce. Vyslechli

  ho, nachvíli ipomohli rozptýlit samotu

  anegativní myšlenky. Dostal ipár kontaktů

  nakluby, kde se scházejí osamocení lidé.

  Moc se mu tam nechtělo, scházet se slidmi,

  kteří jsou natom jako on nebo ještě hůř.

  Zachvíli to pustil zhlavy stím, že to radši to

  nechá tak, jak to je.

  Samota tu ale byla stále apřinášela sse-

  bou vzpomínky ivýčitky. Josef se rozhodl.

  Musím stím něco udělat! Všuplíku ustolu

  vjídelně našel lístek skontakty zLinky

  seniorů. Zavolal nanejbližší místo. „Elpida

  pro seniory,“ ozval se vtelefonu příjemný

  ženský hlas. „Nechci být sám,“ vyhrkl Josef

  atrochu se zastyděl.

  Rozpaky však nebyly namístě. Paní ho

  pozvala natematické společenské setkání,

  které se konalo hned následující den. Jenže

  to téma: Letem světem internetem. To přece

  není vůbec nic pro mě, pomyslel si Josef.

  TĚM, KTEŘÍ SI NA POČÍTAČ

  netroufnou, sice zbývá ještě hodně jiných

  radostí, ale o mnohé se ochudí.

• Strana 13

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  Nainternetové adresy sice neustále odka-

  zovali vtelevizi ivrádiu, ale on odcházel

  dopenze vdobě, kdy byl vrcholem techniky

  fax. „Nemějte obavy, trochu se rozkoukáte,

  dáte si kávu aurčitě přijde řeč inaněco

  jiného než napočítače,“ uklidňoval ho hlas

  vtelefonu. Zkusím to, rozhodl se, ikdyž

  stále pochyboval otom, že zrovna něco

  takového mu může pomoci.

  Nadruhý den stál opět nazastávce

  autobusu, který tentokrát přijel vzápětí.

  Nasedl aponěkolika zastávkách vystoupil

  vulici NaStrži napražské Pankráci. Ceduli

  snápisem Elpida pro seniory viděl hned.

  Trochu zaváhal, ale zvědavost apotřeba

  řešit osamění byly silnější než ostych.

  Když vstoupil dopřízemí budovy, přiví-

  tala ho usměvavá dáma. Když promluvila,

  Josef si vzpomněl navčerejší hlas vtelefo-

  nu. „Pojďte dál, lidi už jsou tady, zachvíli

  začínáme.“ Josef dost dobře nechápal, co

  začíná, aani nevěděl, co ho čeká. Sundal si

  kabát, pověsil ho navěšák ausadil se vedle

  nějakého pána. „Už tři dny mi nefunguje

  mail, jdu se lektora zeptat, co stím,“ slyšel

  Josef toho pána. Pak si teprve uvědomil, že

  mluví naněj. „Promiňte, nevěděl jsem, že je

  to namě,“ omluvil se.

  „No, to nevadí asčím jdete vy?“

  „Já se jdu jen tak podívat, nechci být

  doma sám,“ přiznal.

  „Jo, pane, to já jsem taky. Ale teď už mi

  to tolik nevadí, syn mi koupil notebook ajá

  jsem skoro pořád nainternetu. Jsem jako

  malej kluk, úplně jsem tomu propadnul.

  Lepší než si furt naněco stěžovat, že jo… Jo

  ajsem Karel.“

  „Josef, těší mě.“

  Josef Karla poslouchal, ale jako by mluvil

  jinou řečí. Tipoval, že může být tak stejně

  starý jako on, ale sebevědomí měl tedy roz-

  hodně vyšší. Anavíc umí napočítači.

  „Kolik ti je?“ zeptal se Josef.

  „Osmdesát dva apůl, někdy se cítím

  nasto, ale většinou natřicet. Hlavně když

  skypuju svnoučatama…“ smál se Karel.

  „Cože děláš, sky… co?

  „Skypuju, volám si svnoučaty přes

  internet. Je to levnější než telefon, anavíc

  je můžu díky kameře ividět. Jsou zdaleka,

  ale takhle jsem snimi vlastně každý den,“

  odpověděl Karel.

  Josefa to začalo zajímat, ikdyž neměl

  příbuzné, které by viděl namonitoru počí-

  tače. Počítače si navíc vždycky držel odtěla,

  ale někdy si sněkým zatelefonovat… Jenže

  ským, když nikoho nemá… No, třeba itady

  sKarlem, napadlo ho! Jenže jak se to vlastně

  všechno dělá? To nemůže zvládnout. Ale

  když to zvládl Karel, proč ne on?

  SKarlem se Josef skamarádil. Dokonce

  tak, že spolu začali chodit dopočítačo-

  vého kurzu pro začátečníky, ikdyž Karel

  byl samosebou dál. Volají si skoro denně

  anejen spolu. Josef našel vpočítačovém

  kurzu několik přátel. Volají si stále, občas

  se ischázejí. Ale co hlavně: Josef se naučil

  pracovat napočítači. Zvládl to! Aikdyž

  ho neměl doma, chodil skoro každý den

  doCentra Elpida dopočítačové kavárny.

  Internet mu otevřel nové možnosti. Hledal

  naněm všechno, co se týká jeho lásky –

  vážné hudby. Aže toho bylo požehnaně, co

  našel.

  Kdysi chtěl dokonce uspořádat velkou

  encyklopedii, ale před dvaceti lety ji uložil

  doskříně aodté doby se nani práší…

  Tak třeba teď, spomocí internetu, by se

  dotoho ještě pustil. Jen abych měl pro ty

  své kamarády čas, pomyslel si aspokojeně

  se usmál.

  PŘÍBĚH DRUHÝ:

  Jak flétnista

  k internetu přišel

  Hudba avandry. To jsou dvě lásky flétnisty

  Josefa Jelínka. Kté první přišel už jako kluk,

  když začal hrát napikolu. Pak dostal odta-

  tínka, zapáleného muzikanta, flétnu, kterou

  neodložil dodnes. Narodil se vPraze, ale

  část dětství strávil vKraslicích vKrušných

  horách. To zřejmě podnítilo lásku druhou

  – kpřírodě. Původně chtěl být mašinfírou,

  dokonce se ipřihlásil kestudiu naželez-

  ničním učilišti vSokolově, ale nakonec ho

  jeden zučitelů přemluvil, aby se věnoval

  muzice. Začal studovat vPlzni, potom přešel

  nakonzervatoř doPrahy.

  „Khraní jsem přistupoval jako křemeslu,

  umění mě začalo bavit, až když jsem začal

  chodit nazkoušky orchestru,“ říká Jelínek,

  který hrál vrůzných orchestrech třicet sedm

  let. Hru naflétnu také učí – už více než

  patnáct let – vhudebních třídách gymnázia

  Jana Nerudy. Před pár lety přišla výzva

  zesvěta, který mu nic neříkal. Všichni,

  Moc se mu

  tam nechtělo,

  scházet se slidmi,

  kteří jsou

  natom jako on

  nebo ještě hůř.

  �

• Strana 14

  TÉMA: Počítače pro lidi s handicapem

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  kdo veškole učili, museli projít kurzem

  počítačových dovedností.

  „Přistupoval jsem ktomu skrajním

  odporem, protože mě to vůbec nezajímalo,“

  vzpomíná. Syn ho však promptně vybavil

  počítačem aon se zájmem vyzvídal, jaké

  programy má ovládat. Ikdyž mohl doma

  trénovat, napočítač ani nesáhl. „Kurzy

  veškole jsem absolvoval podvodem, musel

  jsem se kolegů ptát, které zmožností jsou

  správně ajak mám to či ono udělat.“ Zkouš-

  kami prošel ahned druhý den naložil daro-

  vaný počítač aodvezl ho zpátky synovi. Tím

  svůj počítačový příběh považoval zauza-

  vřený. Jenže zapůl roku dostal odsyna

  digitální fotoaparát.

  Bral ho ssebou nasvé oblíbené vand-

  ry, chodil afotil všechno kolem. Oblíbil si

  místa kolem Loděnice aUnhoště avzimě se

  tam vydal sfotoaparátem. Udělal spoustu

  zasněžených fotografií aponávratu domů si

  je spokojeně prohlížel naobrazovce televize,

  kekteré připojil svůj digitální foťák. „Něco

  jsem ale zmáčkl anajednou byly všechny fotky

  pryč. Volal jsem synovi atomu se díky počítači

  podařilo dát všechny znovu dohromady.

  To mě přesvědčilo asostychem jsem se

  ho zeptal, zda má ještě ten počítač, který

  jsem mu před půl rokem vrátil. Neměl, ale

  obstaral mi notebook,“ říká. Potřeboval

  se sním ale naučit pracovat. Vtelevizních

  zprávách viděl reportáž o95leté dámě,

  která byla absolventkou Školičky internetu

  pro seniory. „Spočítačem není člověk nikdy

  sám, řekla ta paní nazávěr reportáže ajá se

  rozhodl, že se nakurzy Školičky internetu

  pro seniory přihlásím.“ Apřihlásil se rovnou

  isněkolika kolegy zfilharmonie.

  „Byl jsem moc spokojený, konečně jsem

  tomu začal rozumět, navíc jsem se sezná-

  mil sprima lidmi, kteří jezdili inarelaxační

  pobyty nahory, které Školička každý rok

  pořádá,“ popisuje. Aco se veŠkoličce na-

  učil? „Začal jsem sfotkami, jak je přenést

  zfotoaparátu dopočítače, jak je upravit

  atd. Postupně jsem se dostal kinternetu.

  Mám spoustu zájmů, jsem členem přátel

  Národní galerie, atak vždy, než vyrazím

  nanějakou výstavu, rád si sednu kinter-

  netu anajdu si informace předem. Totéž

  dělám, když plánuji nějaký vandr. Počítač

  používám ikekomunikaci se synem, po-

  síláme si maily, píšeme si přes ICQ nebo si

  voláme poSkypu. Komunikace je myslím to

  nejdůležitější. Počítač ainternet bych proto

  doporučil itěm, kteří už nemohou chodit

  mezi lidi. Není špatné zůstat vkontaktu

  alespoň takto.“

  PŘÍBĚH TŘETÍ:

  Láska přes internet

  Marii bylo šedesát dva let abyla už dva roky

  vpenzi. Manžel jí bohužel před čtyřmi lety

  náhle zemřel, atak se její vidina spokoje-

  ného společného důchodu zhroutila jak

  domeček zkaret. Chyběl jí, moc, ale zároveň

  si uvědomovala, že nemůže anechce zůstat

  sama. Vždyť celý život sněkým byla, nebyla

  nasamotu zvyklá ateď… Kamarádka Marii

  poradila jednu internetovou seznamku.

  Marie tomu sice moc nedůvěřovala, smála

  se, že se bude seznamovat jako nějaká pu-

  berťačka avůbec, co to bude zachlapa, co

  se jí ozve. Jestli vůbec nějaký! Ale nakonec

  zvědavost zvítězila aMarie si inzerát nain-

  ternetu podala:

  Vezprávách

  viděl reportáž

  o95leté dámě,

  která absolvovala

  kurz internetu

  pro seniory.

  �

  JOSEF JELÍNEK už z vlastní zkušenosti

  dobře ví, že s počítačem

  není člověk nikdy sám.

• Strana 15

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 1 - 2011

  SLOUPEK

  Jiřiny ŠIKLOVÉ

  Řeší počítač

  naši osamělost?

  Slovo nedr je asi odvozeno odanglického

  slova network, tedy síť, ato především síť jako

  spojení mezi lidmi, síť vytvořená společenský-

  mi vztahy.

  Pojem nedr označuje většinou mladého člově-

  ka, který je vysoce inteligentní, dovede spočí-

  tačem snad úplně všechno, denně komunikuje

  asděluje svoje názory stovkám lidí, apro

  jejich další spojení dokonce vytváří software

  neboli programové sítě. Veskutečnosti nemá

  opravdové osobní vztahy.

  Přestože celý den takový mladý nedr nasoci-

  ální síti, tedy poe-mailu, internetu, nasvých

  osobních webových stránkách něco sděluje,

  čte, případně organizuje celé diskusní skupiny

  nebo svolává demonstrace, je veskutečnosti

  osamělý anesmělý.

  Kdo znás má dospívající děti nebo vnoučata,

  určitě se občas setká světou, že ten druhý „celý

  večer pařil napočítači“, místo aby se učil nebo

  učila. Je asi lepší „pařit“ napočítači, tedy hrát

  hry sám spočítačem nebo sněkým nadálku,

  než „pařit“ někde vhospodě, tedy pít alkohol.

  Ale stejně si myslím, že sednout si kolem táborá-

  ku nebo si povídat si druhým člověkem je lepší

  než si pořídit profil nafacebooku. Vše má svá

  plus aminus. Atak nezávisle natéto kritice je

  počítač doma vynikajícím spojem jak pro osob-

  ní sdělení, tak se společností, včetně přátel, kteří

  jsou momentálně vAmerice nebo vSingapuru.

  Cestování, přemísťování, migrace aemigrace

  jsou vdnešní době běžná jednání aodstěhuje-

  li se ten druhý, jen těžko sním budu podelší

  době navazovat kontakt. Proč? Protože se

  během jeho nepřítomnosti nastane tolik změn,

  že jen jejich popis zabere čas asetkání se změní

  vevzpomínání.

  Pro člověka, který žije někde nasamotě, má

  potíže spohybem nebo je prostě jen starý, je

  počítač nenahraditelným společníkem. Je

  ideálním prostředkem, jak se člověk může

  sám vzdělávat, číst všechny možné časopisy,

  adokonce se isdruhými podělit oprožitek

  zobrázků ze světa. Ten, kdo odmítá překonat

  ten první ostych před tímto výtvorem (nebo

  netvorem?) techniky, sám sebe vylučuje

  zurčité části společnosti. Pak se sejde spřáteli

  anajednou zjistí, že se debatuje oněčem, co mu

  zcela „uteklo“. Pro běžnou komunikaci člověku

  handicapovanému nebo starému stačí itřeba

  technicky zastaralý, jen repasovaný počítač –

  aten dostane zapakatel jako second hand nebo

  mu ho děti či vnoučata dají zadarmo. Větší

  překážkou než peníze je naše vnitřní nechuť se

  něco nového učit, ato ipřesto, že víme, že nás to

  zařazuje či zpětně vřazuje mezi ostatní.

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta BARIÉRY.

  „Dobrý den, je mi 62 let ahledám kama-

  ráda nebo kamarádku naspolečné procház-

  ky, chození dokina amožná iživot vedvou.

  Jsem nekonfliktní, společenská aráda

  vařím. Nalákám někoho?“

  Nic moc odtoho nečekala, ale zvěda-

  vá byla, to ano. Vypnula počítač ašla si

  lehnout. Ráno se vzbudila ajejí první kroky

  vedly právě kpočítači. Osm odpovědí! To

  není možné, ještě si budu vybírat, pomys-

  lela si. Ale jak tak maily četla, euforie zní

  vyprchávala. Jeden byl moc mladý, druhý

  starý, třetí zas hledal spíš ošetřovatelku….

  Až nakonci našla něco, co hledala: „Ahoj

  Marie, jmenuji se Václav, je mi 65 let ajsem

  taky vdovec. Svoji manželku jsem moc

  miloval, bohužel nám nebylo souzeno spolu

  zestárnout. Moc rád hraji naklavír, ale chybí

  mi žena, pro kterou bych hrál… Ozveš se

  mi?“

  Marie jen nasucho polka. Může se vám

  někdo líbit jen zněkolika řádků namo-

  nitoru počítače? Marii se prostě Václav

  líbil. Nedávala si žádné plané naděje, ale

  zapokus přeci nic nedá. SVáclavem si psali

  dva měsíce, než se poprvé setkali. Mezi tím

  si mailem poslali isvoje fotografie, takže

  rodící se přátelství dostalo itvář. Aprvní

  schůzka byla ještě lepší. Václav jí přinesl

  puget rudých růží, korzovali městem apak ji

  pozval dokavárny.

  Měli si tolik co říct. Vyprávěli osvých

  partnerech, odětech iotom, jak bláznivě

  se seznámili. Oba přišli nato, že je jim

  spolu dobře. Zadalší dva měsíce se Marie

  kVáclavovi přestěhovala. Zapůl roku se

  brali. Rodiny obou ztoho byly paf, ale moc

  jim to přály. Nasvatební oznámení si, prý

  napočest internetu, nechali napsat: www.

  marieavaclav.cz.

  Nasvatební oznámení

  si, prý napočest

  internetu,

  nechali napsat:

  www.marieavaclav.cz

  Zajímavé odkazy

  www.vitalplus.org

  www.elpida.cz

  info

  LÁSKA PO ŠEDESÁTCE? Proč ne, může dokonce vyvrcholit svatbou.

• Strana 16

  TÉMA: Počítače pro lidi s handicapem

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  MOŽNÁ JSME

  NA BODU

  ZLOMU

  Na světě asi není mnoho žen, které by se na vrcholné

  úrovni věnovaly kybernetice. Olga Štěpánková

  z Českého vysokého učení technického v Praze je nejen

  mezinárodně uznávanou specialistkou,

  ale také mimořádně citlivou osobností ke světu lidí

  s nejrůznějším postižením.

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: ARCHIV

  Jak se projevuje vaše mimořádná citli-

  vost vůči handicapovaným lidem?

  Mimořádná citlivost? To je asi přehnané.

  Název našeho oboru souvisí spojmem „ky-

  borg“, který označuje bytost stělem, které

  integruje jak části organické, tak technické –

  kybernetický organismus se všemi lidskými

  vlastnostmi aschopnostmi, stroj nerozezna-

  telný odlidského jedince. Dnes víme, že jde

  outopii, protože hlavní charakteristickou

  součást člověka – mozek – asi vjeho úpl-

  nosti akomplexnosti nikdy nevyrobíme. Ale

  moderní kybernetika se opravdu mimo jiné

  snaží směřovat k„opravě azdokonalení těl

  lidských“.

  Olga ŠTĚPÁNKOVÁ:

  Takže váš obor stále více opouští svět

  filmových aliterárních fantazií alid-

  ským bytostem začíná nahrazovat

  ztráty, které způsobila příroda nebo

  nešťastný osud…

  Vezměme ovládání počítače. Dnes už je

  možné opustit myš iklávesnici aspolehnout

  se třeba napohyby oka. Počítač vás zkrátka

  může poslechnout inamrknutí. Stejně je

  možné řídit toto zařízení předem domluve-

  nými pohyby prstů nebo jiné části těla, která

  je funkční.

  Existují iexperimenty, které se snaží řídit

  počítač pomocí myšlenky. Samozřejmě kta-

  kové praxi je ještě dlouhá cesta, ale seriózní

  vědecké studie naznačují, že lze pomocí

  elektroencefalogramu aostatních signálů

  zpovrchu hlavy určit nebo odhadnout,

  co si člověk přeje, apředat tuto informaci

  počítači. Samozřejmě to předpokládá nácvik

  určitých domluvených signálů, takže se za-

  tím nemusíte bát, že by vaše manželka měla

  přístup kvašim nejtajnějším myšlenkám.

  Pokud si domluvím anacvičím řekně-

  me pokyn „podej mi vývrtku“, stane

  se to?

  Ano, to už je možné. Pro člověka smimo-

  řádně vážným pohybovým postižením lze

  navrhnout soubory předem domluvených

  příkazů, které nejsou předávány mecha-

  nicky, ale vznikají jako interpretace jistého

  stavu jeho vědomí, který stroj rozezná

  apochopí.

  Tato technika principiálně člověka ne-

  uzdraví, ale dodá mu novou dimenzi, kterou

  z nejrůznějších příčin ztratil nebo nikdy

  neměl. Jen si připomeňme, co přinesly koch-

  leární implantáty (zařízení pro znovuzískání

  sluchu – pozn. red.). Lidé se ztrátou sluchu

  se najednou ocitají vesvětě zvuků. Apo-

  užívají se běžně, stejně jako kardiostimulá-

  tory. Technika dnes už umožňuje nadálku

  předávat informaci ostavu nemocného

  srdce lékaři apomáhat tak upozornit třeba

  nanutnost akutního zákroku.

  Jistě byste se divila, kdybych se ne-

  zeptal nadramaticky vážný problém

  – technickou náhradu poškozeného

  kousku míchy, tedy nařešení situace,

  kterou prožívají poúrazu nebo one-

  mocnění naši čtenáři – vozíčkáři…

• Strana 17

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 1 - 2011

  To není jen technický problém. Mícha není

  jako céva, jejíž část už dnes lze úspěšně na-

  hradit. Mícha je orgán velmi složitý, bohatě

  strukturovaný ajako součást nejvyspělejší

  části lidského těla – mozku – nebude třeba

  úplně poznána nikdy.

  Technicky umíme zvládnout přemostění

  poškozeného místa, ale zdaleka neumíme

  vmikrosvětě míšní tkáně přesně identifikovat

  zdroje acíle všech signálů. Takže tady se věda

  dotýká obrovsky složitého světa, který ukrývá

  samu podstatu života člověka anaše schop-

  nost nahradit přírodu zatím nestačí. Mnohem

  úspěšnější jsou kybernetika aumělá inteli-

  gence například vnáhradě končetin, určitých

  smyslů, jako je zrak nebo sluch. Již dnes jsou

  kdispozici umělé dolní končetiny, nanichž se

  lze pohybovat velmi přirozeným způsobem

  díky zabudovaným schopnostem adaptace

  aučení. Například herečka Aimee Mullins,

  které musely být amputovány obě nohy dřív,

  než jí byl jeden rok, zahájila svou kariéru jako

  vítězka univerzitních závodů vatletice.

  Apodle časopisu People patří k50 nej-

  krásnějším lidem světa! Několik uživatelů

  už testuje umělé ruce nebo paže ovláda-

  né signály mozku, které jsou odečítány

  zpovrchu jejich těla (obvykle hrudník) díky

  kombinaci zcela nové lékařské technologie

  zvané cílená svalové reinervace ametod

  rozpoznávání. Probíhají také klinické poku-

  sy simplantacíumělé oční sítnice – pacien-

  ti, kterým byla voperována, jsou schopni

  rozlišit nejen světlo atmu, ale dokonce

  irozpoznat hodně veliká písmena. Jsou na-

  vrhovány icelé systémy strojů, které budou

  minimalizovat nebezpečí úrazů, poškození

  zdraví škodlivými látkami nebo nahradí

  orgány opotřebované věkem. Jsme opravdu

  napočátku nové etapy.

  Vědci si tedy už jen „nehrají“ vlabo-

  ratořích, ale přinášejí opravdu novou

  pomoc?

  Děje se obojí, zcela přirozeně. Každá věc vy-

  žaduje obrovské hledání, zkoušení aověřo-

  vání. Tím spíše, máte-li technikou nahradit

  část organismu, nebo doněj dokonce

  vstoupit.

  Všechny nové technologie potřebují

  spoustu nových vzdělaných atalento-

  vaných lidí. Přitom jsme svědky docela

  významného úpadku zájmu otechnic-

  ké apřírodovědné obory. Platí to ipro

  vaši kybernetiku?

  Lidé si někdy chybně myslí, že technici jsou

  uzavřeni vesvém světě materiálů astrojů.

  Přitom právě naše obory jsou historicky

  těsně svázány sřešením problémů, které

  lidem komplikují život. Snažíme se nabízet

  vize, jak život zlepšit. Kybernetika je dnes

  nejen vědou ořízení, ale především vědou

  olepším životě člověka, ikdyž to může

  znít absurdně. Astejné zkušenosti máme

  snašimi studenty. Sestavování týmu nebo

  vypsání třeba jen dílčí práce okybernetic-

  kém řešení otázek, okterých dnes mluvíme,

  vždy vyvolá pozornost. Chystali jsme třeba

  experimenty skřeslem ovládaným očima

  aokamžitě jsme měli zájem studentů.

  Apřicházejí istudenti spostižením

  takříkajíc řešit svůj život?

  Málo aje to chyba. Potřebovali bychom

  právě takové, samozřejmě talentované

  apracovité studenty, kteří by přinesli svou

  vlastní zkušenost, svůj specifický pohled.

  Podle mne žádné bariéry veškole nejsou.

  Jsme schopni vyhovět jim povšech strán-

  kách, nenutit je dozbytečného cestování

  apřemísťování, umožnit jim specifický

  režim, pomoci ivdalších otázkách. Potřebu-

  jeme je apotenciální uchazeči unás najdou

  kdykoli příležitost kporadě.

  Ale ze všech vědci být nemohou…

  To jistě ne. Ovšem máme velkou zkušenost

  právě skompenzacemi různých vad. Můžete

  být ivelmi těžce postižený, ale když budete

  trénovat, udržovat svou, třeba ioslabenou

  funkci včinnosti nebo ji nahradíte jiným

  smyslem, třeba zrak sluchem, můžete do-

  sáhnout obdivuhodných výsledků. Nedávno

  jsem se setkala sčlověkem, který se vůbec

  nehýbe ani nemluví, apřesto píše knihy,

  slidmi, kteří ztratili zrak, apřesto úspěšně

  řídí firmu.

  Pomáhá jim počítač, se kterým komu-

  nikují způsobem, který je pro ně vhodný,

  samozřejmě zavyužití techniky. Ale nezakr-

  ňují. To je také velký význam vzdělání, které

  naškole poskytujeme – naučit studenty,

  zdravé ipostižené, neustálému hledání,

  aktivitě, orientaci vměnícím se světě. Pak se

  ijim body zlomu klepšímu mohou přiblížit

  nadosah ruky.

  Již dnes jsou kdispozici umělé

  dolní končetiny, nanichž se

  lze pohybovat velmi přirozeným

  způsobem díky zabudovaným

  schopnostem adaptace aučení.

  Kdo je prof.RNDr.

  Olga Štěpánková, CSc.

  Absolventka Matematickofyzikální

  fakulty Univerzity Karlovy. Už

  přes dvacet let pracuje nakatedře

  kybernetiky Elektrotechnické

  fakulty ČVUT vPraze. Odr. 

  je předsedkyní České společnosti

  pro kybernetiku ainformatiku.

  Je spoluautorkou významných

  mezinárodních monografií aučebnic.

  Působí jako členka programových

  výborů řady mezinárodních konferencí

  azastupuje českou stranu vprestižních

  mezinárodních výzkumných projektech.

  NaWeb of Science najdete více než 

  citací zjejích prací.

  info

• Strana 18

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  NA CESTÁCH

  Text: RADKA POTMĚŠILOVÁ

  Foto: ARCHIV

  N

  ení jich mnoho, ale ozvaly se

  hlasy, že teď, když jsme uká-

  zali, že pacienti sroztrouše-

  nou sklerózou dokáží vylézt

  naKilimandžáro, budou

  ivšichni ostatní považováni

  zazdravé apřijdou oinva-

  lidní důchody, kroutí hlavou Vendula

  Plavcová, organizátorka expedice zUnie

  Roska sdružující pacienty stouto dia-

  gnózou. „Přitom hlavním poselstvím naší

  expedice bylo informovat veřejnost, co je

  roztroušená skleróza, nemoc, ukteré neví-

  te, jak natom budete zítra. Ztřinácti tisíc

  pacientů vČesku by se mohlo naexpedici

  vydat jen malé procento. Pro někoho je

  totiž překonání Kilimandžára ito, že ráno

  vstane zpostele.“

  Expedice se zúčastnila iDaniela Bláho-

  vá, která je navozíku. Když vidíte mladou

  ženu svýrazným modrým pruhem vlasů

  vofině, přijde vám najednou nepatřičné

  ptát se, proč se vlastně nechala skupinou

  nosičů vytáhnout až dovýšky 5100 metrů.

  Je naní vidět, že adrenalin kesvému životu

  KAŽDÝ MÁ SVÉ

  KILIMANDŽÁRO

  Nadšení, obdiv a větší povědomí o tom, co je to

  roztroušená skleróza – to přinesla podzimní Expedice

  Kilimandžáro, při níž se na vrchol téměř šest tisíc metrů

  vysoké africké hory vydalo pět žen s roztroušenou

  sklerózou. Na druhé straně se mezi samotnými pacienty

  objevily i negativní reakce.

  potřebuje. Lyžuje, stýská se jí powindsur-

  fingu, strašně by chtěla vyzkoušet vodní

  lyži, ale to jí nemocné ruce nedovolí. Ikdyž

  jí při výstupu stabilně pomáhali tři nosiči

  avobtížnějších úsecích jich bylo ivíc, také

  ona sama se vespeciálně upraveném mecha-

  nickém vozíku svelkým trekovým kolem

  vpředu pořádně nalopotila. Aoto jí asi šlo.

  „Iknemoci se dá přistupovat aktivně. Může

  vás sice upoutat navozík, ale nemůže vás

  zavřít dočtyř stěn. Aotenhle vzkaz třeba

  nově diagnostikovaným pacientům nám šlo

  především,“ říká Daniela.

  Právě utéto choroby je ipodle Karla

  Hrkala, předsedy Unie Roska, nejdůleži-

  tější, jak aktivně sní pacient bojuje. Pokud

  se nepoddává, déle vydrží vdobrém stavu.

  Naopak při pasivním přístupu může být

  progres velmi rychlý.

  Na vrchol!

  Autorkou nápadu vystoupat nanejvyšší

  horu Afriky byla Radomíra Kersnerová,

  která nakonec skončila těsně pod vrcho-

  lem. Inspirací jí byl nevidomý Jan Říha

  aAmeričanka Lori Schneiderová, pacientka

  sroztroušenou sklerózou. Oba Kiliman-

  džáro zdolali. Vexpedici bylo nakonec

  pět pacientek advanáctičlenný podpůrný

  tým, vněmž nechyběla lékařka, zdravotní

  NEJSILNĚJŠÍM ZÁŽITKEM členů expedice

  z Afriky byla návštěva adopčního

  centra Reuben v Nairobi.

• Strana 19

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 1 - 2011

  sestra, psychologická pomoc arodinní

  příslušníci.

  Přípravy navýstup trvaly asi rok, nej-

  složitější bylo samozřejmě sehnat peníze.

  Získali je sami výhradně odsoukromých

  dárců, největší finanční pomoc poskytla

  velká farmaceutická firma. Členové podpůr-

  ného týmu si cestu hradili sami, pacientky

  částečně.

  Aktivní fyzická příprava, naníž se podílel

  Martin Rabovský – mimochodem také pa-

  cient amajitel fitness studia, trvala půl roku.

  Každý samozřejmě individuálně konzultoval

  svůj zdravotní stav se svým lékařem. Jednou

  zprvních podporovatelek expedice byla

  iMUDr.Eva Havrdová, vedoucí MS Centra

  Neurologické kliniky 1. LF UK aVšeobecné

  fakultní nemocnice vPraze, která je jednou

  znejvětších kapacit naléčbu roztroušené

  sklerózy. „Naši lékaři se onás sice báli, ale

  drželi nám palce,“ směje se Daniela Bláhová.

  Největším nebezpečím tak nakonec byla

  výšková nemoc. Kvůli té musela předčas-

  ně skončit Radomíra Kersnerová. Daniela

  Bláhová byla naproti tomu vdobré kondici

  amohla se dostat až navrchol, ale nosiči si

  špatně propočítali čas. Vrchol Kilimandžára

  nakonec dobyly tři pacientky. Xenie Erharto-

  vá aMarie Brožová došly keGillman’s point

  vevýšce 5695 metrů. Kateřina Štrausová

  se dokonce dostala až dovýšky 5765 metrů

  keStella’s point.

  Výstup trval expedici čtyři dny včetně

  aklimatizace vevýšce čtyři tisíce metrů,

  sestup dva dny.

  Holčička z Afriky

  Emoční vrchol měl ale teprve přijít. Expe-

  dice navštívila adopční centrum Reuben

  vkeňském Nairobi, kde žijí čtyři stovky dětí.

  „Podmínky, vekterých ty děti žijí, jsou horší,

  než jsme si dokázali představit. Ato patří

  ktěm lepším, protože se tu pro děti vaří

  – ikdyž jen hrst kukuřice denně,“ vypráví

  Vendula Plavcová. Expedice Kilimandžáro

  namístě adoptovala osmiletou holčičku

  Naomi, kterou bude podporovat.

  Zážitků zcesty doAfriky je spousta

  včetně setkání sdivokými zvířaty, ale nejvíc

  si stejně zcesty odvezlo pět pacientek

  sroztroušenou sklerózou. Odteď si už na-

  vždycky mohou říct, že když zvládly výstup

  naKilimandžáro, zvládnou isvůj každoden-

  ní život.

  Sclerosis multiplex

  Sclerosis multiplex  roztroušená

  skleróza je progresivní degenerativní

  onemocnění, které většinou uhodí náhle

  umladých dospělých jedinců.

  Průběh roztroušené sklerózy může

  být velmi rozmanitý; uněkterých lidí

  může vést kpoškození zrakového nervu

  nebo mozkových amíšních nervů,

  kezrakovým problémům, obtížné

  chůzi, rozmazané řeči, inkontinenci

  moči astolice, zmatenému myšlení až

  paralýze.

  Naspuštění se podílí mnoho různých

  faktorů, např. genetické dispozice,

  životní prostředí adalší, často neznámé

  činitele. Její příčina není známa, takže

  jí nelze předcházet, adosud nebyl

  nalezen žádný lék, který by byl schopen

  zcela zastavit postup choroby. Propuká

  nejčastěji mezi . a. rokem života

  apostihuje vevětší míře ženy.

  Zajímavé odkazy

  www.ereska.cz

  www.roztrousena-skleroza.cz

  www.roska.eu

  info

  Pro někoho

  je překonání

  Kilimandžára i to, že

  ráno vstane zpostele.

  VOZÍČKÁŘKA

  DANIELA

  BLÁHOVÁ

  kesvému životu

  adrenalin

  potřebuje.

  Proto neváhala

  angažovat

  partu nosičů,

  kteří jí pomohli

  vystoupat

  dovýšky 5100

  metrů. Dostala

  by se ivýš, ale

  nosiči si špatně

  propočítali čas

  azaskočila

  je noc.

• Strana 20

  ALENA LAUFROVÁ

  DÁVÁ I BERE RADOST

  Téměř šest milionů

  korun vynesl na sklonku

  loňského roku desátý

  Aukční salon Konta

  BARIÉRY. Také letos vám

  budeme představovat

  výtvarníky, kteří se

  na tomto úspěchu

  podíleli. Tentokrát

  však vybíráme ty,

  kteří pomáhají

  handicapovaným

  i jiným, osobnějším

  způsobem. Jednou

  z nich je Alena Laufrová,

  která se už dvacet let

  zabývá arteterapií

  s mentálně postiženými

  dětmi a dospělými.

  Text: RADKA POTMĚŠILOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  V

  šechno to uní začalo společně

  svelkým nadšením ze změny

  vroce 1989. Tehdy organizova-

  la výstavu pro Jedličkův ústav,

  postupně se skolegyní Markétou

  Královou dostala domateřské

  azákladní školy pro děti skombi-

  novanými vadami veStrašnicích. „Doté doby

  jsme ani nevěděly, že taková zařízení existují,

  šlo to mimo nás. Vté době ten, kdo neměl

  postižené dítě vrodině nebo vblízkém okolí,

  otomto problému nevěděl,“ vypráví Alena

  Laufrová vesvém malém ateliéru vposled-

  ním patře staroměstského činžáku. „Vstou-

  pily jsme dotohoto světa abyly jsme ztoho

  nadšené. Děti dávaly okamžitě najevo lásku.

  Zajímavá setkání byla ismatkami, které

  většinou byly opuštěné. Byly jsme tam hodně

  let azažily spoustu legrace.“

  Vtomto zařízení, stejně jako vnásle-

  dujícím, kterým bylo učiliště pro tkalce

  aobuvníky, kde se učily děti shandicapem,

  spolupráce skončila nanedostatku peněz

  pro arteterapeutky, přestože jejich odměna

  byla spíš symbolická.

  Alena Laufrová se dlouho zabývala

  vlastní tvorbou, doníž patří hlavně grafi-

  ky ailustrace. Její záměr pomáhat trochu

  zapadl. Až poměrně nedávno se dostala

  dospolečenství Dobromysl, které vSrbči

  uSlaného vezrekonstruovaném barokním

  statku provozuje stacionář sergoterapeutic-

  kou dílnou pro dospělé klienty skombinova-

  ným postižením. Jezdí tam dvakrát vtýdnu

  avede výtvarnou dílnu.

  „Je to pro mě zajímavé setkání skomu-

  nitou, která žije vsepětí spřírodou. Je tam

  iprvek víry, zachovávání určitých rituálů,

  což mi není cizí ani příliš blízké, ale přijí-

  mám to. Chovají tam různá zvířata, okterá

  se musejí starat. Práce idalší činnosti mají

  určitý rytmus aklienti tam jsou šťastní.

  Existuje tam běžný život, nastatku bydlí

  dvě rodiny, děti chodí doškoly, dospělí

  nanákup, klienti se mohou všeho účastnit,“

  vypráví Alena Laufrová.

  Dospělí s dětskou duší

  Naotázku, proč to dělá, odpoví bez zavá-

  hání: „Považuji tuto práci pro sebe zadů-

  ležitou asobecky řečeno mě to obohacuje.

  Hodně mi ti lidé dávají ajá snad něco dávám

  jim.“

  Není prý takový rozdíl pracovat sdětmi

  asdospělými sdětskou duší. Jsou stejně

  otevření, upřímní avřelí jako děti. Její vlast-

  ní výtvarnou práci to ale neovlivňuje nebo si

  toho aspoň není vědoma. Spíš cítí, že nani

  má vliv radost, kterou jí práce spostiženými

  dává.

  „Děláme odmaňásků přes kašírovaná

  zvířátka, masky, kostýmy, malby, grafiku…

  Zkoušíme spoustu věcí. Je to mnohem po-

  malejší práce, ale prvky kreativity tam jsou.

  Sněkterými si pak ještě večer povídáme, co

  je kompozice nebo omalířích, aje hezké,

  že to pak zkusí hned aplikovat naněco,

  co děláme. Výtvarná práce není přímo jen

  práce rukou, ale hlavně chuť učit se vidět,“

  říká výtvarnice.

  Avčem arteterapie klientům nejvíc po-

  máhá? Vkomunitě jich je devět apři většině

  činností je ostatní terapeuti rozdělují podle

  toho, kdo je naco šikovný. Alena Laufrová

  pracuje se všemi dohromady ujednoho

  stolu. Někdy činnosti rozdělí podle toho, jak

  to komu jde, ale snaží se, aby jejich práce

  nasebe navazovala. Musejí se naučit, jak spo-

  lu vycházet, respektovat se, reagovat nasebe.

  Pomáhá jim ito, že se otom učí mluvit apře-

  mýšlet, že to není jen malování samo osobě.

  Důležitý je izpůsob vidění – chodí dopřírody

  aučí se koukat. Důležitá je pro ně ikomu-

  nikace svýtvarnicí. Kjejich dobrému pocitu

  přispívá, že své výrobky prodávají avidí, že

  mají také roli vespolečnosti.

  DOMÉNOU výtvarnice Aleny Laufrové

  je jemná kresba.

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  VÝTVARNÍCI PRO KONTO BARIÉRY

  Hodně mi ti lidé

  dávají ajá snad

  něco dávám jim.

• Strana 21

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 1 - 2011

  ALENA LAUFROVÁ

  DÁVÁ I BERE RADOST

  PASTEL

  ŽLUTÁ

  KRAJINA,

  který se

  vydražil

  nadesátém

  Aukčním

  salonu,

  má pro

  autorku

  netypický

  námět.

  Kjejím

  láskám totiž

  patří hlavně

  Praha

  aFranz

  Kafka.

  Kdo je Alena Laufrová

  Alena Laufrová  žije apracuje

  vPraze. Zabývá se hlavně kresbou,

  grafikou ailustracemi. Koblíbeným

  námětům patří Praha či Franz Kaa,

  používá hlavně techniku leptu a nebo

  suché jehly.

  Studovala vletech    VŠUP

  vPraze prof.Z. Sklenář, E. Weidlich,

  J. Anderle. Samostatně vystavuje

  odroku .

  info

  Bez citů to nejde

  Alena Laufrová říká, že jí práce spostižený-

  mi hodně dává. Odpověď co vlastně přichází

  až pochvíli. „Jsem ze slovenských rodičů

  aSlováci jsou mnohem vřelejší než Češi.

  Chybí mi fyzický kontakt mezi lidmi – my se

  tam pořád bozkávame aobjímame. Češi jsou

  mnohem chladnější. Akdyž přijedu doSkut-

  če, taky se namě klienti hned vrhnou acítím

  vřelost, která mi vběžném styku slidmi tak

  chybí.“

  Stejně tak je jí příjemné, že když se

  těmto lidem líbíte, řeknou to, akdyž ne,

  tak to řeknou taky. Kekaždému znich

  musí najít jiný přístup. Ito je pro ni výzva,

  jak si poradí stímhle člověkem, jak naněj

  půjde.

  „Nedá se to dělat bez vlastní citové účas-

  ti, protože to okamžitě poznají. Je to vyčer-

  pávající? Ano, jistě. Když třeba už tisíckrát

  opakujete totéž. Ale je to nemoc amusí se

  to trpělivě překlenout. Ale nezapomeňte, že

  já je mám jen dvakrát týdně apak se vracím

  kesvé práci asvému životu. Mám je jen jako

  třešinku nadortu – dělám snimi to, co chci,

  snažím se, aby se jim to líbilo stejně jako

  mně,“ uzavírá Alena Laufrová.

• Strana 22

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  V posledních letech se

  v počítačové technologii

  spekuluje o konci

  tištěného formátu tak, jak

  ho známe. Při vší té inovaci

  v elektronickém čtení se

  ale zapomíná na zrakově

  postižené a na lidi s jinými

  poruchami čtení, kterým

  by právě technologický

  pokrok v této oblasti mohl

  pomoci nejvíce. Inspiruje

  nové zařízení od Intelu

  výrobu podobných

  zařízení?

  ČTENÍ PRO ZRAKOVĚ

  POSTIŽENÉ A DALŠÍ NADĚJE

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: ARCHIV

  F

  enomén elektronických knih

  zažívá vposledním roce obrovskou

  renesanci. Výrobci elektroniky se

  předhánějí, kdo uvede natrh lepší

  čtečku elektronických knih. Zpravi-

  dla se jedná orůzně veliké placky,

  jejichž displej je postaven nabázi

  tzv. elektronického papíru. Jedná se oener-

  geticky naprosto nenáročnou technologii

  schopnou zobrazovat jen omezené rozlišení

  aobvykle pouze vestupních šedi. Čtečky

  tak mohou vydržet vprovozu až poněkolik

  týdnů ajsou snadno čitelné naslunci.

  Právě díky nim se elektronický formát

  knih, před lety knalezení jen uněkolika

  se zrakovým postižením nebo sproblé-

  my se čtením vběžném životě, ato velmi

  jednoduchým způsobem. Cílový text si

  zařízení jednoduše vyfotí ainteligentní

  software narozpoznávání textu jej převede

  dotakové podoby, kterou zařízení násled-

  ně „přečte“ svému uživateli dosluchátek

  nebo nahlas prostřednictvím reproduktoru.

  Jistě, kbásnicky čistému hlasovému pro-

  jevu má elektronický hlas daleko, přesto

  je navelmi vysoké úrovni atextu je velmi

  dobře rozumět.

  Zařízení vypadá jako zavřená kniha

  ajeho zadní strana připomíná ovládání

  digitálního fotoaparátu. Vlecčems je tato

  paralela správná, nacházejí se zde totiž

  ovládací tlačítka zařízení ataké velký displej

  (úhlopříčka 11 centimetrů), nakterém

  se zobrazuje nastavení anásledně také

  předčítaný text. Narozdíl oddigitálního

  nadšenců, tak rozšiřuje. Amnozí prorokují

  klasickému formátu knih anovin brzký

  zánik naoltáři technologie.

  Problém je, že ač jde technologie ku-

  předu, jen málokdo myslí naty, kteří mohou

  mít se čtením textu problémy kvůli svému

  postižení, ať už zdůvodu zrakových obtíží

  nebo třeba dyslexie.

  Reader čte nahlas

  Nejedná se samozřejmě pouze oknihy.

  Ty nám posloužily jako vhodná ilustrace

  toho, jak elektronika vposledních letech

  spolupracuje stextem akam míří. Jiným

  pěkným příkladem, jak se dá technolo-

  gický pokrok vrozeznávání textu využít,

  je zařízení odspolečnosti Intel sprostým,

  ale všeříkajícím názvem Reader. Jedná se

  ozařízení, které významně pomáhá lidem

  READER dokáže psaný text vyfotografovat a poté převést do mluvené podoby. Navíc je velmi lehký.

• Strana 23

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 1 - 2011

  ERA PORADNA

  ?

  Chystám se vzimě dozahraničí

  azajímalo by mne, naco přesně se

  vztahuje cestovní pojištění aco je

  nutné kjeho sjednání?

  Pokud se chystáte nacestu dozahraničí,

  pojištění by mělo být samozřejmostí.

  Sjednání vám zabere minimum času

  avpřípadě vzniku pojistné události ušet-

  říte opravdu velké množství peněz, neboť

  jakákoliv pomoc vcizí zemi není zrovna

  levnou záležitostí.

  Cestovní pojištění vás pojistí pro-

  ti všem nepředvídaným událostem

  nacestách. Vdnešní době zahrnuje nejen

  pojištění léčebných výloh, ale imožnost

  sjednat úrazové pojištění, pojištění odpo-

  vědnosti zaškodu apojištění zavazadel.

  Například Poštovní spořitelna také nabízí

  výhodné skupinové pojištění nebo mezi-

  národní asistenční službu pro případ, že

  se během vaší cesty dostanete dorůz-

  ných problémů. Při uzavření cestovního

  pojištění máte nárok nalékařské ošetření

  včetně ošetření uzubaře. Je vám hrazen

  převoz donemocnice včetně případného

  pobytu vnemocničním zařízení. Dále po-

  jištění platí zapředepsané léky oddokto-

  ra nebo také tzv. repatriaci, což je převoz

  pojištěného zpět dovlasti.

  ?

  Dobrý den, je výhodné platit kartou

  vzahraničí? Jaký kurz banka při

  přepočtu používá?

  Vsoučasné době je stále nejvýhodnější

  platit zazboží aslužby platební kartou,

  protože je tato transakce pro klienta

  zdarma. Neplatíte tedy žádné poplatky

  assebou nemusíte nosit velký objem

  vhotovosti, což samozřejmě předsta-

  vuje menší riziko pro případ krádeže.

  Zákazníci Poštovní spořitelny navíc při

  platbě kartou vzahraničí získávají body

  doVěrnostního programu, které mohou

  vyměnit zahodnotné apraktické dárky.

  Pro jistotu bych doporučil mít ssebou

  imenší objem vhotovosti, protože se

  může stát, že ne všude akceptují platbu

  kartou. Mimo destinace EU je lepší mít

  spíše embosované platební karty, při

  cestování vrámci Evropy by neměl být

  problém ani skartou elektronickou. Jedi-

  nou nevýhodou jsou poplatky při výběru

  zbankomatu, které jsou zpochopitel-

  ných důvodů vyšší než vtuzemsku.

  Měna je přepočítána devizovým

  kurzem.

  Na vaše dotazy odpovídá

  Milan Jursík,

  výkonný manažer

  marketingu

  Poštovní spořitelny.

  fotoaparátu má ale Intel Reader jiné snímací

  zařízení – čočka je umístěna naspodní

  straně, aby bylo možné pohodlněji zařízení

  ovládat. Touto čočkou se vyfotí požadovaný

  text aten zařízení posléze hladce převede

  namluvený text. Díky své kapacitě (2GB

  pevný disk, což znamená asi 600 stránek

  textu sobrázky nebo 500000 stránek čisté-

  ho textu) je schopno uložit ivelké množství

  textu, hodí se tak ipro pohodlné čtení

  čehokoliv delšího než jednoho papíru textu,

  kčemuž pomůže dodávaná speciální plocha

  se stojánkem nazařízení, které umožní

  snímat pohodlně jeden zdroj zadruhým.

  Zadní displej může navíc fungovat podobně

  jako další metody kulehčení čtení pro osoby

  se sníženou schopností vidět – jako osvětlu-

  jící lupa či vysoce kontrastní text vpočítači

  – tím, že slovo nebo písmena zvětší azvýší

  kontrast.

  Pokud máte jakýkoliv

  dotaz na Milana Jursíka

  z Poštovní spořitelny,

  napište jej na adresu info@ muzes.cz

  nebo Redakce časopisu Můžeš,

  Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2.

  ČTENÍ PRO ZRAKOVĚ

  POSTIŽENÉ A DALŠÍ NADĚJE

  Tato technologie je souborem dvou čás-

  tí, pokud se ji pokusíme zanalyzovat aroz-

  dělit. Systémy rozpoznávání skenovaného

  textu ajeho přenosu dotextové podoby

  existují delší dobu, žádný však neposkytuje

  tak dobré výsledky, navíc by byl potřeba

  další speciální software, který by rozpo-

  znaný text ještě přečetl. Zařízení odfirmy

  Intel kombinuje oba procesy vjeden, což je

  samozřejmě mnohem rychlejší amnohem

  využitelnější.

  Implantát pomůže s rehabilitací

  Zjiného soudku bude druhé představené

  technologické zařízení. Přesněji řečeno se

  odzrakových postižení přeneseme domi-

  kroelektroniky atechnologické medicíny.

  Britská vládní nadace EPRSC financující

  výzkum vpřírodních vědách přišla před

  časem se zprávou onovém typu páteřního

  implantátu, který by měl pomoci kesva-

  lové rehabilitaci ulidí trpících poraněním

  míchy. Vyvinuli jej vědci zUniversity

  College vLondýně adalších dvou zařízení

  pod vedením profesora Andrease Demo-

  sthenouse.

  Implantát je zhruba velikosti nehtu

  naprstu malého dítěte. Jde ovůbec první

  Při vší té inovaci

  velektronickém

  čtení se zapomíná

  nazrakově postižené

  analidi sjinými

  poruchami čtení.

  READER dokáže psaný text vyfotografovat a poté převést do mluvené podoby. Navíc je velmi lehký.

  zařízení podobného druhu, které se dá

  díky jeho velikosti akonstrukci implan-

  tovat přímo dopáteře. Jeho účinnost se

  touto vlastností mnohonásobně zvyšuje.

  Je zkonstruováno zkombinace speciálního

  plastu alaserem vyříznutých miniaturních

  platinových vodičů připojených naminia-

  turní silikonový čip. Vypadá jako otevřená

  kniha (jeho tvůrci mu také přezdívají „acti-

  ve book“ neboli „aktivní kniha“), popřípadě

  evokuje ještě hřeben. Právě listy „knihy“či

  „hřebenu“ jsou konstruovány tak, aby

  objaly nervová vlákna vedoucí páteří apo-

  mocí slabých výbojů je stimulovaly – atím

  pomáhaly jejich normální činnosti asva-

  lové aktivitě. Díky velikosti zařízení není

  problém jich implantovat více astimulovat

  tak několik nervových skupin najednou pro

  maximální účinek.

  Více na www.muzes.cz

• Strana 24

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

  ZVLÁDNU TO SAMA

  Eva Odehnalová studuje

  vysokou školu, ke studiu

  si přivydělává, aby nebyla

  závislá na rodičích, cestuje

  a sportuje. Občas napíše

  nějaký článek o svých

  studijních pobytech

  v cizině. Miluje jízdy

  dálkovými autobusy

  a vždycky vypráví, jaký

  dávali cestou film. Nebylo

  by na tom nic divného,

  kdyby nebyla od narození

  nevidomá.

  Text: RADKA POTMĚŠILOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH aARCHIV

  E

  va Odehnalová vždycky dokáže

  překvapit. Jednou se rozčiluje, že

  když chce jet nastipendijní pobyt

  dociziny, nutí ji, ať má ssebou

  asistenta. Naco, raději se osebe

  starám sama než se starat ještě

  oasistenta, směje se. Má kama-

  rádku navozíku adost ji lituje. Být slepá je

  mnohem jednodušší, říká. Chodí dodivadla

  anafilmy je idíky svým častým cestám

  porepublice odbornice.

  Kekompenzaci svého handicapu využívá

  pomůcky, okterých se nevidomým před

  dvaceti lety ani nesnilo. Díky nim používá

  mobilní telefon stejně jako ostatní lidé,

  může dokonce psát ičíst SMS zprávy. Hodně

  vy užívá počítač – při studiu ivpráci. Umí hle-

  dat nainternetu. Díky speciálnímu systému

  Tyfloset ví, která jede tramvaj, atrochu ji roz-

  čiluje, když jí to aktivní spolucestující hlásí.

  Děti, které nic nečeká

  Eva se narodila jako nevidomá zdravým

  rodičům. Nikdy jim nikdo nevysvětlil proč.

  ZÚstí nad Labem se kvůli ní rodina přestě-

  hovala doPrahy, aby mohla chodit dospeci-

  ální školky apozději školy. Tam se sice učili

  všechno, ale nikdo tak nějak nepočítal stím,

  že by zrovna tyhle děti našly vživotě nějaké

  uplatnění. „Tehdy jsem si ijá myslela, že

  jsem kničemu,“ vzpomíná Eva.

  Zlom vjejím životě nastal, když se přihlá-

  sila natříletý kurz francouzštiny aangličti-

  ny. Poprvé vživotě ji někdo bral vážně, cítila

  velkou podporu ze strany rodiny iškoly.

  Moc ji to bavilo. Azároveň si uvědomila,

  že jestli chce vživotě něčeho dosáhnout,

  musí mít aspoň maturitu. Podalších čtyřech

  letech si ji udělala arovnou začala studovat

  speciální pedagogiku naUniverzitě Karlově.

  Celou dobu studia se pokoušela pra-

  covat, ale její zkušenosti nebyly vždycky

  bezproblémové. Někdy se sjejím postižením

  těžce vyrovnávali kolegové – když se firma

  dostala doekonomických problémů azačala

  propouštět, šla Eva jako první. Občas kní

  Zajímavé odkazy

  www.sons.cz

  www.tyfloservis.cz

  info

• Strana 25

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  byli potelefonu vstřícní apři osobním styku

  zaskočení, občas jí ani nevěřili, že umí tele-

  fonovat. Těžce vysvětlovala, že díky tomu,

  jak ovládá počítač, zvládne všechny admi-

  nistrativní práce. Teď už rok pracuje jako

  koordinátorka sociálně-aktivizačních služeb

  ainformátorka vTyflocentru, organizaci pro

  zrakově postižené.

  Od budíku k internetu

  První elektronickou pomůckou, kterou Eva

  začala používat, byl mluvící budík amluvící

  hodinky. Nijak ji nenadchly, byly prý příliš

  poruchové, anavíc mluvily jen anglicky. Teď

  má hodinky sodklápěcím sklíčkem ačas

  zjišťuje hmatem.

  Zlom vjejím životě znamenal první počí-

  tač shlasovým výstupem askenerem. Ještě

  lepší byl ten druhý, sbraillským řádkem.

  To je hmatový zobrazovač, který se připo-

  juje kpočítači. Prostřednictvím ovladače

  pro tento řádek se nevidomému uživateli

  převádějí textové informace zobrazovky

  doBraillova písma azobrazují se natomto

  speciálním terminálu. Evin počítač má ihla-

  sový výstup, ale ten prý moc nepoužívá. Umí

  totiž velmi dobře číst Braillovo písmo aje to

  pro ni příjemnější než poslech.

  „Místo myši používám klávesové zkratky,“

  vysvětluje Eva. „Problém mi dělají jen PDF do-

  kumenty asložitá grafika, těžší je to istabul-

  kami vexcelu, ale ty se nakonec dají přečíst.“

  Počítač je pro ni naprosto nezbytnou

  pomůckou aoceňuje, že vsoučasné době se

  jej nevidomé děti učí ovládat už nazákladní

  škole. „Každý nevidomý se může rozhod-

  nout, že nebude počítač používat, ale pak

  to znamená obtížnější komunikaci slidmi

  ataky to, že zřejmě nebude mít práci.“

  Eva pomocí počítače komunikuje se

  spolužáky astuduje – potřebné dokumenty

  si nechává digitalizovat apak si je nasvém

  počítači bez problémů čte. Podobně jako

  počítač jí speciální software dovoluje

  ovládnout iběžný mobilní telefon. Ten jí pak

  nahlas přečte, kdo volá. Stejné je to isSMS

  zprávou. Pokud ji sama chce psát, telefon jí

  nahlas čte písmena, která používá.

  Cestování jako zábava

  PoPraze se Eva Odehnalová pohybuje suve-

  rénně. Velmi jí vtom pomáhá speciální systém

  Tyfloset odfirmy Apex. Tento systém používá

  například Dopravní podnik hlavního města

  Prahy, ale ispousta dalších měst aorganiza-

  cí. Dokáže nevidomé zorientovat vměstské

  zástavbě, vhromadné, příměstské nebo že-

  lezniční dopravě, nakřižovatkách, vpodcho-

  dech, vmetru, vokolí úřadů anemocnic. Ajak

  to funguje vpraxi? Eva usebe má miniaturní

  Technika pro nevidomé

  Počítače se speciálním vybavením

  pro zrakově postižené se staly vroce

   prostřednictvím novelizace vyhl.

  / veznění pozdějších předpisů

  významnou kompenzační pomůckou

  pro nevidomé aslabozraké. Celá

  polovina položek příslušného seznamu

  kategorií pomůcek pro zrakově

  postižené je věnována právě tzv.

  počítačovým pomůckám.

  Zcela samostatně si lze podle této

  vyhlášky pořídit:

  digitální čtecí zařízení shlasovým

  výstupem

  digitální zvětšovací lupu pro

  slabozraké

  elektronický zápisník pro nevidomé

  Vsoučasné době vkategorii

  speciálního hardwaru pro nevidomé

  jsou dvě významné pomůcky:

  braillský řádek hmatový zobrazovač,

  terminál, který se připojuje

  kpočítači. Prostřednictvím ovladače

  pro tento řádek se nevidomému

  uživateli převádějí textové informace

  zobrazovky doBraillova písma

  azobrazují se natomto speciálním

  terminálu. Tuto pomůcku si lze pořídit

  jen vpřípadě, že

   umíte dobře číst Braillovo písmo

  hmatem

   máte počítač vybavený některým

  zodečítačů obrazovky, který

  podporuje braillské řádky.

  speciální elektronický zápisník:

  Aria, Gin  jde ospeciálně sestavený

  přístroj, obvykle sbraillskou klávesnicí

  ashlasovým nebo hmatovým

  výstupem. Jednoznačnou výhodou

  těchto zápisníků je dlouhodobý provoz

  bez nutnosti připojit je kelektrické síti.

  info

  vysílač rádiového signálu, jehož snadnou

  aktivací sama vstoupí doprocesu informování

  arozhodování. Nazastávce si vyžádá venkovní

  akustické hlášení očíslu linky asměru jízdy

  vozidla. Rozhodne-li se nastoupit dovozi-

  dla, potvrdí nástup aktivací jiným tlačítkem

  svého povelového vysílače. Řidič dopravního

  prostředku uslyší zvnitřního reproduktoru

  akustickou zprávu onástupu nevidomého.

  „VPraze tento systém funguje už nejmíň

  deset let, ato líp než třeba veFrancii,“ říká

  Eva. „Tam totiž není navšech zastávkách

  nebo je nepřesný. Když jsem tam byla

  nastáži, chodila jsem raději skamarády,

  některé cesty jsem pak už uměla sama.“

  Eva se totiž nebojí ani cest doneznáma.

  Stálého asistenta proto nikdy neměla, občas

  vypomohou kamarádky, občas si najednorá-

  zovou cestu bere asistenta zTyflocentra, ale

  pořád jí to přijde jako vyhozené peníze.

  „Když vím, že to nezvládnu, je lepší mít

  asistenta. Ale raději to zvládnu sama,“ říká.

  EVA ODEHNALOVÁ (druhá zprava)

  je společenský člověk

  a ráda zkouší všechno možné.

  NA KOLO I NA LYŽE

  potřebuje nevidomý člověk

  traséra, ale jeho zážitek

  je pak srovnatelný

  se zdravými sportovci.

  První elektronickou

  pomůckou, kterou

  Eva začala používat,

  byl mluvící budík

  amluvící hodinky.

• Strana 26

  můžeš / číslo 1 - 2011

  

  VÝVOJOVÉ CENTRUM

  Autor: TÁŇA PIKARTOVÁ

  Foto: ARCHIV

  R

  adikální změna, jak komu-

  nikovat, dorozumívat se, jak

  vytvářet informace ajak je

  používat, nastává díky činnosti

  pražské laboratoře IBM, která

  se výzkumem přepisu zvuko-

  vých dat dotextu apřekla-

  dem vreálném čase zabývá už 15 let. Aje

  příjemným zjištěním, že se tak děje právě

  vČeské republice, vPraze naChodově.

  Právě zde vcelkem nenápadném kance-

  lářském komplexu téměř nakraji hlavního

  města je centrum výzkumu rozpoznávání

  řeči, kde se vědecký tým pod vedením

  Jana Kleindiensta podílí navývoji aplikací

  vtechnologiích pro rozpoznávání řeči.

  „Česko už je našpičce světového

  výzkumu rozpoznávání hlasu. Amy mu

  pomůžeme ještě kdalšímu zlepšení,“ slibuje

  viceprezidentka IBM Josephin Chengová

  adodává, že naučit počítač rozumět, anavíc

  vést přirozený dialog není jednoduché, ato

  ani povíce než padesátiletém výzkumu.

  Pražská výzkumná laboratoř IBM je

  jediná svého druhu vestřední avýchodní

  Evropě, která se zaměřuje nařečové techno-

  logie akterá se věnuje modelování dialogu

  člověka spočítačem skutečně našpičko-

  vé úrovni. Vždyť řeč je nejpřirozenějším

  způsobem komunikace mezi lidmi, využít

  ji pro obohacení izjednodušení života lidí

  shandicapem je obrovským přínosem.

  Ostatně společnost IBM jde ještě také

  jinou cestou vpodpoře pracovního uplatně-

  ní osob se zdravotním postižením. Spolu-

  pracuje sNárodní radou osob se zdravotním

  postižením asKontem BARIÉRY Nadace

  Charty 77, snimiž realizovala pilotní projekt

  Univerzita 4G. Čtvrtou generací jsou právě

  spoluobčané se zdravotním postižením. Uni-

  verzita 4G jim umožňuje získat rekvalifikací

  naklíč znalosti voboru IT technologií. Cíl

  je jednoduchý – pomoci těmto lidem zvýšit

  jejich šanci při uplatnění napracovním trhu,

  konkrétně ivIBM.

  Spolupráce sbrněnskou Masarykovou

  univerzitou se zase soustřeďuje navybavení

  učeben pro zrakově postižené studenty, kteří

  studují právě obor informační technologie.

  Vpražské laboratoři toho člověk moc ne-

  vidí, alespoň ne tolik, aby mohl popsat práci

  některého zvýzkumných pracovníků, natož

  celého kolektivu. Jen se díváte azjišťujete,

  že naučit počítač mluvit anaopak ho naučit

  slyšet, co říkáte, je vlastně cesta, lapidárně

  řečeno, pokusu aomylu. Naštěstí je těch

  úspěšných pokusů už daleko víc než omylů.

  Pokročilá uživatelská rozhraní, modelování

  dialogu avyužití počítačů krozšíření mož-

  ností konverzace mezi lidmi, konverzace

  člověka spočítačem, to jsou témata, která

  řeší tým zkušených vědců.

  ROZPOZNÁNÍ ŘEČI

  POČÍTAČEM UŽ NENÍ SCIFI

  Využití hlasu změní naše

  životy. V chytré domác-

  nosti si řekneme o puštění

  televize, trouby, pračky,

  myčky nebo klimatizace.

  Hlasem ovládaný internet,

  bez myši a klávesnice,

  už není tak daleká bu-

  doucnost. Naopak, klepe

  nám na dveře, mnohde už

  vstoupil.

  Cíl je jednoduchý

  – pomoci lidem zvýšit

  šanci při uplatnění

  napracovním trhu.

  IBM v Česku

  VČeskoslovensku založila IBM svoji

  pobočku poprvé vroce , šlo oprvní

  pobočku firmy vestřední avýchodní

  Evropě. IBM je dnes vedoucí společností

  voblasti IT služeb aporadenství

  sdlouholetou tradicí vinovacích,

  které mění náš svět.

  info

  IBM PODPORUJE

  ivýzkumné

  aktivity studentů

  naškolách.

  Naobrázku je

  robotická hlava

  smimikou

  vobličeji, kterou

  vytvořili studenti

  ČVUT.

• Strana 27

  NÁZORY

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  HANA DEÁKOVÁ

  (na snímku se synem)

  se pravděpodobně

  dočká řešení.

  Text: JIŘÍ JANKOVSKÝ

  Foto: ARCHIV

  I

  ntegrace se netýká jen osob se zdravot-

  ním postižením, ale obecně jakékoliv

  minority, pokud se ji snažíme začlenit

  (integrovat) dovětšinové společnosti.

  Není to bezproblémový proces amůže

  při něm docházet knázorovým pole-

  mikám istřetům. Ve12. čísle časopisu

  Můžeš je např. pod titulem „Zbývá už jen

  zoufalství?“ otištěno sdělení matky šest-

  náctiletého syna se zdravotním postižením.

  Maminka zde popisuje osobní martyrium,

  kterým společně se synem prochází při jeho

  vzdělávání. Řadu let se touto problemati-

  kou profesionálně zabývám, rozumím tedy

  emotivnosti tohoto sdělení auvědomuji si

  zároveň, že pozice odborníka je přece jen

  odlišná odkaždodenního prožívání reality

  rodičem, vždyť jsme jako rodiče nejvíce

  zranitelní právě votázkách týkajících se

  našich dětí.

  Nastraně druhé mě však dosavadní

  praxe azkušenost vedou ktomu, abych se

  vobdobných případech (vrámci objektivity)

  snažil získat též stanovisko druhé strany.

  Nevím, ale možná právě absence těchto

  informací může být důvodem, proč pan

  ministr načlánek dosud nereagoval (?).

  Velmi dobře si totiž uvědomuji, jak je ošidné

  se kdanému problému vyjadřovat, zejména

  nemáme-li kdispozici příslušnou dokumen-

  taci žáka. Maminka uvádí, že se usyna jed-

  ná oporuchy autistického spektra adále že

  „jde omírně retardované dítě“, tedy patrně

  olehkou mentální retardaci (?). Aniž bych

  absolutizoval hodnoty IQ (jsem si dobře

  vědom vlivu dalších faktorů), neměl by být

  INTEGRACE DĚTÍ

  KOPÍRUJE VÝVOJ

  SPOLEČNOSTI

  Hana Deáková ze Svitav je matkou mírně retardovaného

  syna s autistickými rysy, kterému je odpírána možnost in-

  tegrace v systému školství. V minulém čísle jsme otiskli její

  smutné zkušenosti. Na článek zareagoval zajímavým názo-

  rem ředitel centra ARPIDA, o. s., v Českých Budějovicích.

  hoch vtomto případě vzděláván vzákladní

  škole speciální, která je určena zpravidla pro

  žáky se středně těžkou atěžkou mentální

  retardací, ale vzákladní škole praktické, jež

  vzdělává žáky slehkou mentální retardací

  aposkytuje, obdobně jako běžná ZŠ, „zá-

  kladní vzdělání“. Základní škola speciální

  totiž poskytuje pouze „základy vzdělání“. To

  může být také důvod, proč „znejistěl“ pan

  ředitel běžné ZŠ, kam měl být žák integro-

  ván. Skutečně, pokud by integroval žáka,

  který je vzděláván podle vzdělávacího pro-

  gramu ZŠ speciální, musel by mít vrejstříku

  škol aškolských zařízení MŠMT ČR zapsán

  (vsouladu se stávající legislativou) tzv.

  Rámcový vzdělávací program ZŠ speciální.

  Jako stoupenec integrace ainkluzivního

  vzdělávání (ostatně za17 let existence škol

  při centru ARPIDA jsme

  integrovali doběžných

  škol již 58 našich žáků

  adalší desítky integrací

  žáků stělesným postiže-

  ním realizovalo vrámci

  Jihočeského kraje naše

  SPC) se snažím vtěchto

  situacích postupovat

  vždy velmi uvážlivě. Pro

  individuální integraci

  často nestačí získat pouze

  ředitele školy aučitele,

  ale také budoucí spolužá-

  ky integrovaného dítěte

  avneposlední řadě ijejich

  rodiče. Nejednou jsem totiž odtěchto rodičů

  slyšel, že „učitelka bude skákat kolem inte-

  grovaného žáka anajejich děti pak nebude

  mít čas“. Nejde to tedy bez porozumění,

  azejména pak přesvědčení všech zúčastně-

  ných osmyslu integrace.

  Nicméně to neznamená, že by inkluzivní

  vzdělávání nemohlo mít také svoje limity

  (hranice). Nejčastěji to bývá středně těžká

  resp. těžká, mentální retardace aněkterá

  kombinovaná postižení. Uvědomuji si, že

  tímto svým názorem patrně popudím bezvý-

  hradné stoupence inkluzivního vzdělávání,

  ale vycházím ze své mnohaleté zkušenosti

  asvého přesvědčení. Měli bychom totiž

  hájit oprávněné zájmy dítěte (žáka), vždyť

  pro kvalitu jeho života bude velmi důležitá

  právě kvalita získaného vzdělání. Je proto

  zapotřebí dobře rozlišovat aobjektivně zva-

  žovat (nazákladě faktů) ukaždého případu

  všechny možnosti aokolnosti. Aprotože

  je rozhodnutí narodičích, měli bychom

  jim také poskytnout všechny potřebné

  informace. Mají-li se totiž rodiče svobodně

  aodpovědně rozhodnout, měli by tak učinit

  nazákladě dobré znalosti věci. Vyhneme

  se tak nejenom lacinému generalizování,

  ale izbytečným omylům, kdy se postupuje

  stylem „ode zdi kezdi“, což jistě žákům, ale

  ani našemu školství příliš neprospívá. Ano,

  integrace je procesem, který se stále vyvíjí

  vzávislosti nastavunaší společnosti, ale

  především nanás samotných, nanašem pro-

  žívání (myšlení, cítění) avědomí (nanaší

  hodnotové orientaci apřesvědčení).

  Autor je ředitel centra ARPIDA, o. s.

  Poznámka redakce:

  Ovyjádření ktéto kauze jsme 21. září 2010

  požádali ministra školství, mládeže atělový-

  chovy ČR Josefa Dobeše. Až 9. 12. obdržela

  ředitelka Nadace Charty 77 stanovisko minis-

  terstva. Aprotože se otento problém inten-

  zivně zajímá ičlenka redakční rady časopisu

  Můžeš asenátorka MUDr.Alena Dernerová,

  chystáme pod jejím předsednictvím vSenátu

  kintegraci dětí kulatý stůl.

  můžeš / číslo 1 - 2011

• Strana 28

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  NÁZORY

  Text: JAN PIČMAN

  Ilustrační foto: ARCHIV

  O

  Markovi jste možná před lety

  četli zmínku vnovinách. Teh-

  dy se mu vprostorách praž-

  ské fakulty ztratil električák.

  Kolegové studenti okamžitě

  uspořádali sbírku, během pár

  dnů získali peníze nanový.

  Vtom se ozvali zpojišťovny, dali vozík nový,

  atak ještě zůstalo pěkná hromádka peněz

  jako příspěvek naodstranění dalších bariér

  tuším nafakultě. Marka jsem potkával vlétě

  ivnejzapadlejším koutě Novohradských

  hor, ale nikoliv vbezbariérovém autě při

  prohlídce památek, potkával jsem ho natá-

  boře, kde se spí pouze vtípí, vaří vpolní

  kuchyni akoupelna acokoliv ji připomíná,

  jsou nahony vzdálené. Ateď jsem měl

  možnost přečíst si Markovu diplomku. Moc

  mě zaujala. Dokonce mě inspirovala kná-

  sledující úvaze. (Ale dlužno zdůraznit, že

  úvahu nechci autorovi diplomové práce ani

  vnejmenším podsouvat.)

  Marek Růžička, student FF UK vPraze,

  Ústav hospodářských asociálních dějin, pod

  vedením Prof.PhDr.Zdeňka Kárníka vroce

  2003 obhájil práci snázvem Péče ozdravotně

  postižené vletech 1948 – 1968. Doporučuji

  vám ji kpřečtení, Marek shromáždil množství

  zajímavého, mnohdy úsměvného materiálu.

  Téma je pojaté zeširoka aurčitě vás, kteří se

  zajímáte ohistorii sociální péče nebo proble-

  matiku sociálních služeb vůbec, zaujme.

  Mě práce inspirovala kjedné úvaze. Co

  když ty ústavy nejsou takovým zlořádem,

  aco když nám všem dokonce znovu vyrůsta-

  jí před očima?

  Zažil jsem před deseti lety, kdy jsem

  dojednoho ústavu nastoupil, vášnivé debaty

  orušení ústavů, opotřebě důsledné dein-

  stitucionalizace. Proti existenci azachování

  „ústavů“ se stavěly požadavky úplné integra-

  ce, inkluze. Řada debat byla velmi zajímavá

  apodnětná. Brilantní, úderná ahumorná

  argumentace Milana Chába nechala vklidu

  málokoho aje nás jistě hodně, komu již

  ÚSTAVY? O ČEM TO VLASTNĚ MLUVÍME?

  Marek je sedící. Marek Růžička také studoval mnoho

  let v našich školách. Pak jsme se potkávali, když

  bydlel v naší Domácnosti na Staráku a denně projížděl

  Táborskou bránou do poslucháren filozofické fakulty.

  Povětšinou si asistenty zařizoval sám.

  několik let chybí. I„Jedličkův ústav“ se ne-

  patrně zachvěl vzákladech adiskusí natoto

  téma zažil dost. Objevil se nápad Jedličkův

  ústav aškoly přejmenovat aodslova „ústav“

  se distancovat. Kolegové zLiberce šli tuším

  dál ajejich zařízení se dnes asi jmenuje

  jinak, nebo alespoň je nazývají jinak.

  Popřečtení Markovy diplomky lze dospět

  kzávěru, že vlastně ústavy nejsou samy osobě

  ničím špatným, dokonce nové ústavy rostou

  aslouží dobře. Velmi výstižně apregnantně

  autor popisuje, jak byly vjisté době pokřiveny,

  ochuzeny adeformovány. Atato deformovaná

  podoba nám nejspíš leží vžaludku.

  Lze tedy říct: Vraťme ústavy dopodoby,

  kterou měly zaprvní republiky, važme si

  jich anové podle jejich vzoru budujme.

  Je to dobrá alternativa pro ledaskoho se

  specifickými potřebami. (Nechť žití naplno

  mezi „zdravými“, je-li konstelace podmínek

  příznivá avnitřní síla člověka dostatečná, je

  pokládáno zaprvní volbu.)

  Pak se ale ptejme, jaký byl ten „dobrý

  ústav“ před padesáti lety. Diplomová práce

  natuto otázku odpovídá: Ústav byl veden

  odborníky, zdůrazňoval komplexnost služeb

  – vzdělávání, sociální prostředí, zdravot-

  ní péče včetně rehabilitace, smožností

  iprofesního uplatnění, ústav byl otevřený

  vůči veřejnosti, což garantovalo zřizování

  spolkem (povětšinou „zdravých“ osvícených

  azajímajících se lidí).

  Marek Růžička jmenuje, včem ajakým

  způsobem byly doté doby smysluplné

  ústavy pokomunistickém převratu defor-

  mované: Vedení se chopili nekompetentní

  úředníci, financování bylo nadále zajišťo-

  váno jen zjednoho zdroje anedostatečně,

  bez vazby naúroveň péče, ústavy ztratily

  potřebu živých kontaktů sokolím, stávaly se

  uzavřenými, dokonce byly stěhovány zobcí

  naokraje aještě dál. Spektrum služeb se

  redukovalo, přestaly být komplexní atím

  účinné. Veřejnost ztratila nachod ústavů

  vliv, přestaly ji zajímat, prohloubila se

  izolace. Život vnich se stal nedůstojným,

  nezáviděníhodným.

  Tato situace začala být mezi (tehdejším

  režimem) vyvolenými zmiňována aupo-

  zorňovalo se nani již podeseti letech. Těm,

  kteří se zajímali, byla zřejmá akritizovali ji

  podvaceti letech. Aprotože podobné zrůdy

  (pokřivené ústavy – ačlověka ibez klasic-

  kého vzdělání pochopitelně napadá ještě

  přiléhavější počeštělé latinské adjektivum)

  existovaly těsně vedle nás, museli jsme je

  začít vehementně ahlasitě odsuzovat. Řada

  imyslících lidí začala odmítat ústavy jako

  takové namísto patřičné kritiky socialistic-

  kých plánovačů, kteří znich ty zrůdy uděla-

  li. Touto nelogičností bohužel trpíme mnozí

  stále anejen vevztahu kústavům.

  Atak nyní, když se opět volněji dýchá

  avíc ověcech můžeme rozhodovat, lze

  Ústavy ztratily potřebu

  živých kontaktů

  sokolím, stávaly se

  uzavřenými, dokonce

  byly stěhovány zobcí

  naokraje aještě dál.

  STUDENTI ZJEDLIČKOVA ÚSTAVU

  vPraze chodí dozákladních škol

  ažákům vysvětlují apředvádějí,

  jak žijí lidé spostižením.

• Strana 29

  můžeš / číslo 1 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  ÚSTAVY? O ČEM TO VLASTNĚ MLUVÍME?

  nazývá komplexní rehabilitací). Dbají nato,

  aby se jejich klienti cítili dobře, nechávají je

  spolurozhodovat aspolupodílet se navede-

  ní aprovozu. Respektují základní pravidla

  soužití normálních lidí. Před deseti lety

  začaly mnohé znich jako menší organiza-

  ce, postupně se zvětšují kurčité optimální

  velikosti. Ty, které vznikly teď, jsou oproš-

  těny odsetrvačnosti avlivů minulosti. Ty,

  jež působí již desetiletí, musí věnovat víc

  úsilí svému návratu kezdravé aprospěšné

  podobě. Že žádné takové neznáte? Sám vám

  několik jmen řeknu.

  Při „obhajobě“ existence ústavů by bylo

  pochopitelně nutné uvažovat otom, kterým

  klientům mohou přinášet efekt největší,

  kdy, zajakých podmínek. Ale tady musí

  mluvit „trh“. (Apevně doufám, že vzdor

  různým ministerským vytáčkám anáhraž-

  kám ktomu bude vdohledné době schválen

  ilegislativní rámec. Stávající situace neškodí

  jen lidem, kteří jsou schopni se rozhodovat,

  ale ona škodí i„ústavům“, které jsou tak

  zbytečně „protežované“.) Jakmile budou mít

  sami uživatelé služeb možnost rozhodovat

  se avybírat mezi alternativami, jsem si jist,

  že řada znich upřednostní dobrý ústav.

  Existence podobných „ústavů“ vzemích

  západní Evropy (ač se jmenují nejrůzněji)

  mě vtomto přesvědčení utvrzuje.

  Čím úvahu, která je míněna ijako podnět

  hloubavým studentům pro jejich diplomky či

  odborníkům, kteří se koncepčně spektrem slu-

  žeb zabývají, zakončit? Přestat se přít oto, zda

  mají být rušeny, nahrazeny, transformovány,

  vytlačeny, odstřiženy… Přestat se pošťuchovat

  tím, kdo je lepší, ale hledat spolu sMarkem

  Růžičkou, co ve„zlaté době českých ústavů“

  znich ta dobrá zařízení dělalo – aktomu se

  vracet. Anebo to dokonce dál rozvíjet.

  Autor je ředitelem Jedličkova ústavu a škol.

  Poznámka:

  Pozorným čtenářům by se mohlo zdát, že se

  ústavy staly Markovi osudem. Není tomu tak.

  Poučení se vJedličkově ústavu aposléze vJed-

  ličkově ústavu aškolách, povysokoškolském

  studiu vÚstavu hospodářských asociálních

  dějin si obstaral vlastní byt ažije vPraze.

  pozorovat, že zadeset patnáct let nám

  dobré ústavu vyrůstají zase. Vtuto chvíli se

  nejmenují „ústavy“, ale častěji centra – česky

  střediska, nezřizují je spolky, ale sdružení

  občanů. Ale opět jsou vedeny odborníky,

  úředníci doodborné práce nových organiza-

  cí moc nezasahují. (Kontrolují samozřejmě

  užívání „svých“ peněz, bezpečnost alegis-

  lativu – bohužel bujnější než před padesáti

  lety.) Novodobé ústavy se opět snaží získat

  peníze naprovoz tím, že jsou otevřené, zvou

  veřejnost dovnitř, přesvědčují donátory

  asponzory, ukazují, že úroveň služeb je

  dobrá. Nabízejí služby komplexní ajejich

  součástí je opět vzdělávání, zdravotní péče

  asociální zabezpečení, mnohde poradenství

  aojediněle ipracovní příležitosti (dnes se to

  Novodobé ústavy

  se opět snaží získat

  peníze naprovoz tím,

  že jsou otevřené,

  zvou veřejnost dovnitř,

  přesvědčují donátory

  asponzory, ukazují,

  že úroveň služeb

  je dobrá.

• Strana 30

  můžeš / číslo 1 - 2011

  

  AUTOMOTO

  MERCEDES:

  LUXUS

  I VELKÝ PROSTOR

  Co nabídne handicapovaným řidičům nebo rodině s postiženým dítětem

  či babičkou značka Mercedes? Na jedné straně luxus, který lze přizpůsobit

  nejrůznějším druhům postižení, na druhou stranu výběr z několika

  velkoprostorových aut, do nichž je najetí s vozíčkem hračkou.

  Text: PETR BUČEK

  Foto: MERCEDES-BENZ

  Z

  ájemce oauto shvězdou veznaku

  to má oněco komplikovanější než

  ulevnějších akupovanějších aut,

  která mají své prodejny rozeseté

  pocelé České republice. Merce-

  desy prodává 14 dealerů apodle

  zastoupení automobilky se opřání

  handicapovaného motoristy nebo jeho rodi-

  ny postará kterýkoliv znich.

  „Prodejci jsou proškoleni tak, aby doká-

  zali vyhovět postiženým zákazníkům.

  Nejprve společně se zákazníkem analyzují

  jeho potřeby, vyberou ze široké nabídky vhod-

  ný model anásledně zákazník dostane návrh

  ideálního technického řešení. Pro tyto účely

  využíváme našeho specializovaného oddělení

  pro nástavby, vestavby aindividuální úpravy

  vozidel,“ říká Jan Kuhn ze společnosti Mer-

  cedes-Benz Česká republika, která zastupuje

  německou značku natuzemském trhu.

  Autosalony smercedesy lze najít až

  navýjimky vevšech krajských městech,

  vPraze ablízkém okolí sídlí dokonce kvar-

  teto showroomů stuttgartského výrobce

  luxusních, ale také užitkových aut.

  Kromě příspěvku jsou i slevy

  Vedle příspěvku odstátu lze odprodejců

  mercedesů očekávat vábení naslevy. Ty

  se liší vzávislosti navybraném modelu.

  „Pro příklad mohu uvést speciální slevu

  13 procent zceny vozidla umodelů Viano,

  Vito aSprinter,“ uvádí Jan Kuhn. Udodávky

  za700 tisíc tak lze počítat se snížením ceny

  onecelých sto tisíc korun.

  Největší zájem při hledání auta pro

  převážení handicapovaných je mezi vozy

  značky Mercedes ovelkoprostorové Viano či

  Vito. Pro větší počet přepravovaných se hodí

  upravený mikrobus Sprinter.

  „Mezi menšími modely jsou žádány

  třídy Aatřída B. Jsou to modely svelkým

  asoučasně variabilním vnitřním prostorem,

  který lze ještě následně snadno modifikovat

  pro konkrétní potřeby zákazníka. Uvšech

  jmenovaných modelů je příjemná vyšší polo-

  ha cestujících, která usnadňuje nastupování

  avystupování, anavíc umožňuje skvělý pře-

  hled odění nasilnici,“ popisuje Jan Kuhn.

  Spolupráce se společností API

  České zastoupení Mercedesu spolupracuje

  při přestavbě aut pro handicapované zákaz-

  níky se společností API ze Slapů uTábora.

  „Děláme ruční řízení naosobní mercedesy,

  častěji ale přestavujeme velkoprostoro-

  vé vozy této značky. Například sprintery

  odebírají organizace přepravující vozíčkáře,

  vito nebo viano si nechávají často upravovat

  domovy důchodců. Dotěchto velkých mer-

  cedesů často montujeme nájezdní rampu pro

  vozíčky,“ vyjmenovává Miroslav Bartoš zAPI.

• Strana 31

  můžeš / číslo 1 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  SLOUPEK

  Martina KOVÁŘE

  Zima

  naplno

  Vlednu bývá všude kolem plno sněhu.

  Ato inasilnicích. To se opravdu vzimě

  občas stává.

  Pro většinu handicapovaných začalo

  nejpekelnější roční období. Snad svýjim-

  kou pár lyžařů shandicapem, kteří jsou

  buď samorosti, reprezentanti, nebo nějak

  unikli důslednému vymítání sportu pro

  radost…

  Svozíkem je jisté, že kalamitě neuniknete.

  Venku to prostě moc nejde, akdyž, tak

  jako se zadním náhonem – je to marné

  astane se, že prostě zapadnete.

  Proto jsme zalezlí doma, jak říkával jeden

  borec: Ze zimních sportů lze provozovat

  jedině mariáš nebo zabijačku. Amá recht.

  Anebo jezdíme vautě. Občas to vautě také

  klouzne, nasilnici, zejména se zadní hnací

  nápravou bývá „legrace“. Přiznávám,

  občas kontrolu trakce vypínám, ESP také,

  sem tam zatáhnu zaruční brzdu.

  Ale moc to neumím. Atak když vidím

  zasněžené parkoviště, tak neodolám – vy

  ano? Odmalička mne to baví, rallye borci

  mi imponovali ajá se vždycky natom

  parkovišti ujistím, jak je to ježdění „dveřmi

  napřed“ obtížné.

  Ale zkouším to, jsem motivovaný. Pamatu-

  ji si, jak mě – teenagera – kdysi vezl ze Špi-

  čáku dolů doŽelezné Rudy pan Adámek.

  Pak jezdil slegendární Audi Quattro, nás

  lyžaře vezl dokina tehdy nějakou škodov-

  kou Hubert odvlekařů – ale bravurně.

  My jsme nejeli rovně snad ani metr, stálý

  rovnoměrný sněhový drift… Z kina nic

  nebylo, ikdyž asi hráli, ale ten spektákl,

  jak jsme letěli naštorc viaduktem ašumav-

  skými hvozdy, si pamatuju dodnes.

  Zpět, takže si nato vzpomínám ajsem

  motivován, možná až příliš… Co se stalo?

  Zase jsem si to onehdy někde zkoušel, vel-

  mi odlehlé akrásně zapadané parkoviště,

  nikde nikdo.

  Dělám první „hodiny“, cítím, že to klouže

  dost – ikdyž je vrstva sněhu dost vysoká.

  Minimálně vysoká tak, že vní nepůjde

  jezdit navozíku, aha, má přece ten zadní

  náhon….

  Asakra, je to tady, vyhrnul jsem spoustu

  sněhu, auto si „lehlo“ břichem nazávěj,

  nic velkého, ale kola nemají trakci. Mobil

  hledá signál GSM, já konečně slyším to

  ticho chcíplého motoru, pouštím rádio –

  Nohavica hraje „Zima je zima“ ajak málo

  je sněhu naVáclavaku… Tady plno.

  Autor je bývalý automobilový závodník,

  člen rady Konta BARIÉRY.

  Děláme ruční

  řízení naosobní

  mercedesy, častěji

  ale přestavujeme

  velkoprostorové vozy

  této značky.

  Vedle velkoprostorových modelů však

  handicapovaní řidiči mohou sáhnout

  pokterémkoliv automobilu znabídky

  luxusní značky Mercedes. Upravit je možné

  jak luxusní sedany akoráby silnic vpodobě

  Mercedesů třídy S, tak isportovně zaměřené

  vozy skaroserií kupé.

  Přestavby osobních vozů bývají vpřípadě

  luxusních značek spíše výjimkou. Nadruhou

  stranu není nouze ani oúpravy nejdražších

  mercedesů. „Jednomu arabskému šejkovi,

  který přijel dočeských lázní, jsme dávali

  ruční ovládání dokabrioletu značky Merce-

  des,“ vzpomíná Miroslav Bartoš.

  Více nawww.autembezpecne.cz

  LUXUS PRO

  HANDICAPOVANÉHO.

  Kabriolet Mercedes si nechal

  přestavět naruční ovládání

  utuzemské firmy arabský šejk,

  který doČeska zavítal

  nalázeňský pobyt.

• Strana 32

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  MÁM INVALIDNÍ DŮCHOD,

  ALE NEDOSTÁVÁM PENÍZE. PROČ?

  Vybrané dotazy se tentokrát týkají slevy

  na dani z příjmu a možností doplatku

  chybějícího důchodového pojištění.

  ?

  Odledna 2010 jsem vinvalidním dů-

  chodu I. stupně, důchod činí 5440 Kč,

  vsoučasné chvíli je to můj jediný

  příjem, ikdyž si práci aktivně hledám

  ajsem vevidenci úřadu práce. Může moje

  manželka žijící se mnou vespolečné do-

  mácnosti uplatnit slevu nadaních namou

  osobu, ikdyž jsme pobírali příspěvek

  nabydlení? Museli bychom vpřípadě, že

  nám sleva bude uznána, příspěvek nabyd-

  lení zpětně vracet? Jako upřesňující infor-

  maci uvádím, že jsem nepobíral žádnou

  podporu vnezaměstnanosti. Děkuji.

  Odpověď: Úlevy nadani zpříjmu jsou

  podle zákona č. 586/1992 Sb., odani

  zpříjmů, § 35ba, následující:

  Základ daně lze snížit uzdravotně

  postižených otyto částky:

  – 24840 Kč napoplatníka,

  – 24840 Kč namanželku (manžela)

  žijící spoplatníkem vdomácnosti, pokud

  nemá vlastní příjem přesahující zazda-

  ňovací období 68000 Kč; je-li manželka

  (manžel) držitelkou průkazu mimořád-

  ných výhod III. stupně – průkaz ZTP/P,

  zvyšuje se částka 24840 Kč nadvojnáso-

  bek. Dovlastního příjmu manželky (man-

  žela) se nezahrnují dávky státní sociální

  podpory (například příspěvek nabyd-

  lení), dávky sociální péče, dávky pomo-

  ci vhmotné nouzi, příspěvek napéči,

  sociální služby, státní příspěvky napen-

  zijní připojištění se státním příspěvkem,

  státní příspěvky podle zákona ostavebním

  spoření aostátní podpoře stavebního

  spoření astipendium poskytované studu-

  jícím soustavně se připravujícím nabu-

  doucí povolání. Umanželů, kteří mají

  majetek vespolečném jmění manželů, se

  dovlastního příjmu manželky (manžela)

  nezahrnuje příjem, který plyne druhému

  zmanželů nebo se pro účely daně zpříjmů

  považuje zapříjem druhého zmanželů,

  – 2520 Kč, pobírá-li poplatník invalidní

  důchod pro invaliditu I. nebo II. stupně

  zdůchodového pojištění podle zákona

  odůchodovém pojištění nebo zanikl-li

  nárok načástečný invalidní důchod zdů-

  vodu souběhu nároku navýplatu částeč-

  PORADNA

  ného invalidního důchodu astarobního

  důchodu,

  – 5040 Kč, pobírá-li poplatník invalidní

  důchod pro invaliditu III. stupně nebo jiný

  důchod zdůchodového pojištění podle

  zákona odůchodovém pojištění, uněhož

  jednou zpodmínek přiznání je, že je plně

  invalidní, zanikl-li nárok naplný inva-

  lidní důchod zdůvodu souběhu nároku

  navýplatu plného invalidního důchodu

  astarobního důchodu nebo je poplatník

  podle zvláštních předpisů plně invalidní,

  avšak jeho žádost oplný invalidní důchod

  byla zamítnuta zjiných důvodů než proto,

  že není plně invalidní,

  – 16140 Kč, je-li poplatník držitelem

  průkazu ZTP/P.

  Slevy lze podle výše uvedených infor-

  mací kumulovat, pokud jste tedy napří-

  klad invalidní vI. stupni amáte přiznán

  průkaz mimořádných výhod II. stupně, lze

  slevy sečíst.

  ?

  Manželka ijá máme přiznán invalidní

  důchod, nedostáváme však jeho vý-

  platu. Pobíráme příspěvek nabydlení

  asociální příplatek. Najaké dávky

  máme ještě nárok?

  Odpověď: Pokud jste vy ivaše manželka

  invalidní, ale nedostáváte žádné peníze,

  nesplnili jste zřejmě potřebnou dobu

  důchodového pojištění napřiznání dávky

  invalidní důchod, anemáte tedy nárok

  navýplatu dávky. Vněkterých případech

  je možné chybějící částku pojištění zpětně

  doplatit:

  Zpětně bez časového omezení lze

  doplatit dobu, kdy byla osoba vedena

  vevidenci úřadu práce jako uchazeč

  ozaměstnání, adobu soustavné přípravy

  nabudoucí povolání studiem nastřední

  nebo vysoké škole vČR. Dva roky zpětně

  lze doplatit dobu výdělečné činnosti vci-

  zině podatu 31. 12. 1995, výkon dlouho-

  dobé dobrovolnické služby či činnost vČR

  veprospěch zahraničního zaměstnavatele.

  Bez časového omezení oddata účinnosti

  právní úpravy lze zpětně doplatit výkon

  funkce poslance Evropského parlamentu

  (od19. 9. 2009) či pobyt vcizině, pokterý

  osoba následovala svého manžela/lku

  (od1. 1. 2010). Dobrovolné důchodové

  pojištění bez udání důvodu lze doplatit

  pouze jeden rok zpětně.

  Ovašem konkrétním případě amož-

  nostech se informujte přímo naokresní

  správě sociálního zabezpečení vmístě

  bydliště.

  Vpřípadě finanční tísně lze pobírat při

  splnění zákonem stanovených podmínek

  dávky státní sociální podpory (příspěvek

  nabydlení, sociální příplatek, přídavek

  nadítě). Odávky státní sociální podpory

  se žádá naÚP (výjimkou je Praha, kde

  je třeba požádat naúřadech městských

  částí). Případně můžete také požádat

  odávky pomoci vhmotné nouzi, oty se

  žádá naobci srozšířenou působností

  vmístě bydliště. Dávkami pomoci vhmot-

  né nouzi jsou příspěvek naživobytí, do-

  platek nabydlení amimořádná okamžitá

  pomoc. Vrámci nároku natyto příspěvky

  se posuzují imajetkové poměry společně

  posuzovaných osob.

  Navaše dotazy odpovídají

  pracovníci Poradny pro život spostižením

  www.ligavozic.cz.

• Strana 33

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 1 - 2011

  BANKOVNÍ ÚČTY JSOU

  BEZBARIÉROVÉ. ALE STAČÍ TO?

  KONTO BARIÉRY

  Melantrichova 5, Praha 1

  VÍTĚZOVÉ

  LOŇSKÉHO

  ROČNÍKU.

  Soutěž bankéřů

  ukázala,

  že pro postižené

  nejsou finanční

  instituce ještě

  zdaleka tím

  nejpříjemnějším

  prostředním.

  Ale zároveň

  zaznělo mnoho

  příslibů změn

  pro rok 2011.

  Konto BARIÉRY se koncem loňského roku stalo poprvé

  vyhlašovatelem kategorie Banka bez bariér v již tradiční

  a prestižní soutěži Banka roku.

  C

  ílem nadace je totiž nejen pomá-

  hat, ale také upozorňovat naokol-

  nosti, které souvisejí sživotem

  našich klientů, lidí se zdravotním

  postižením. Akdyž máte velkého,

  seriózního, úspěšného anavíc

  osvědčeného partnera, který při-

  jde snápadem, abychom se zapojili dojejich

  tradiční soutěže Banka roku, váháte jenom

  chvíli. Alespoň tak to vtomto případě bylo.

  Díky společnosti Fincentrum ajejí iniciativě

  jsem se začala dívat nabanky ajejich produk-

  ty očima našich klientů, vozíčkářů. Znám jich

  osobně stovky, znám jejich příběhy, vím, jaké

  bariéry překonávají při návratu doživota,

  sjakou lehkostí anebo sjakými problémy

  někteří znich studují, jak se snaží uplatnit

  vživotě, sjakýmivětšími nebo menšími úspě-

  chy bojují osvoje místo natrhu práce.

  Testy ve čtrnácti městech

  Jak se jim daří vkomunikaci sbankami, jsou

  vtéto sféře nějaké problémy? To jsem oprav-

  du nevěděla ajsem ráda, že jsme se dozkou-

  mání tohoto problému společně pustili.

  Vyslali jsme sdotazníky dočtrnácti

  krajských měst „naše lidi navozíčku“.

  Každý měl zaúkol otestovat šest největších

  bank, výběr pobočky byl osobní záležitostí

  každého znich. Dotazníky jsem četla jako

  detektivku odChandlera. Několik našich

  hodnotitelů se totiž shodlo, že příjezd

  vozíčkáře dobankovní pobočky je vČechách

  anaMoravě událostí srovnatelnou sob-

  jevením hladového hroznýše tamtéž. Ale

  to je jenom pocit. Dotazníky abody mluví

  jasně ajednoznačně. Naši vyslanci bodovali

  ahodnotili bezbariérovost bank, úroveň

  služeb anabídku produktů, dostupnost

  apřehlednost webových stránek achování

  personálu. Ne jako náhodní návštěvníci, ale

  jako klienti, kteří chtějí sbankou uzavřít

  regulérní smlouvu.

  Vletošním ročníku zvítězila Česká spoři-

  telna. Gratuluji!

  Co banky zvládají a co ne?

  Všechny banky mají kvalitní internetové

  bankovnictví, atak by se vlastně mohlo

  zdát, že další hodnocení je zbytečné. Stím

  ale nemohu souhlasit. Představa, že vozíč-

  kář nepotřebuje vstoupit napobočku avše

  si vyřídí zdomova, je opravdu mylná. Kaž-

  dý znašich klientů chce mít stejný přístup

  kbankovním produktům akbankovnímu

  personálu jako my, zdraví. Ten, kdo stím

  nepočítal, nedosáhl letos nastupně vítězů.

  Bankovní účty bariéry nemají, ale budovy

  aněkdy isamotní lidé, pracovníci bank,

  ano.

  Zdá se mi, že poznatky našich hodno-

  titelů bankéře zaujaly. Už teď se těším, že

  dopříštího bodování přijdeme snávrhem,

  jak vypadá Banka snů zpohledu vozíčkáře.

  Anavíc ktestu přizve Konto BARIÉRY inaše

  klienty se smyslovými vadami – nevidomé

  aneslyšící.

  Všechny banky vČeské republice mají

  téměř celý rok čas připravit se nahodnocení

  Banky bez bariér roku 2011.

  Vaše Božena Jirků,

  ředitelka Konta BARIÉRY

  Umístění v soutěži

  . Česká spořitelna

  . GE Money Bank

  . Raieisenbank

  info

• Strana 34

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  PRO VOLNÝ ČAS

  V ZIMNÍ

  PLÍSKANICI

  NA VÝSTAVU

  Zima výletům do přírody příliš nepřeje. Vydejte se

  proto na výstavu, nejen v Praze je jich velký výběr.

  Díla významných malířů a sochařů jsou vystavena

  také ve Vídni, Curychu či Bonnu. Bezbariérový přístup

  dnes mají téměř v každé evropské galerii.

  Text: PETR BUČEK

  Foto: ©WIENTOURISMUS

  (Peter Rigaud, Hertha Hurnaus),

  NÁRODNÍ MUZEUM

  .

  Zlatá

  šedesátá

  Byla šedesátá léta 20. století vČesku

  alespoň vněčem zlatá, jak se často říká?

  Nato se snaží odpovědět výstava vNárod-

  ním památníku naVítkově vPraze. Snaží

  se zachytit rozpor mezi vzpomínkami lidí

  naobdobí šedesátých let akaždodenní

  realitou tak, jak se projevovala vběžném

  životě obyvatel. Vevýstavní kulise mikro-

  světa jediného pražského „plněsortiment-

  ního“ obchodního domu Bílá labuť expozi-

  ce ukazuje, že ikdyž se vČeskoslovensku

  uvolňovala společenská atmosféra, život

  obyvatel měl kdokonalosti daleko. Výstava

  končí 15. května 2011.

  www.zlatasedesata.com

  .

  Staré pověsti

  české

  VNárodním muzeum naVáclavském

  náměstí vPraze je až do6. července 2011

  výstava Staré pověsti české. Věnuje se

  souboru legend apověstí onejstarších

  dějinách Čechů, který vznikal postupně

  vprůběhu pěti století. Výstava je určená

  dětem idospělým, nabízí poučení ataké

  pobavení. Kvidění jsou středověké ruko-

  pisy, renesanční rytiny, barokní obrazy,

  ale také ilustrace zdětských knížek

  ahumoristických časopisů, exkluzivní

  archeologické nálezy sodbornými popisy

  ipočítačové hry. Každý si může vylosovat

  jméno ze starých pověstí, přidat se kně-

  kterému kmenu nebo nainteraktivní mapě

  rozhodnout, kam měl praotec Čech dojít.

  Děti idospělí si mohou potěžkat Bivojova

  kance, vystoupat nahoru Říp arozhléd-

  nout se podobně jako praotec Čech nebo

  skácet pohanské modly.

  www.starepovesticeske.cz

  .

  Škréta

  v Praze

  Valdštejnská jízdárna vPraze připravila

  retrospektivní výstavu malíře Karla Škréty,

  která potrvá do10. dubna. Jedná se

  odosud nejrozsáhlejší přehlídku zaklada-

  tele barokního malířství vČechách. Vedle

  prací samotného Škréty představí díla jeho

  syna, práce Škrétových žáků adílenských

  spolupracovníků, jakož ivybrané ukázky

  zděl umělců, snimiž se Karel Škréta setkal

  během svého pobytu vNěmecku avItálii.

  www.ngprague.cz

  STARÉ POVĚSTI ČESKÉ si lze

  připomenout v Národním muzeu na

  Václavském náměstí v Praze. Výstava

  potrvá do 6. července.

  VE VÍDEŇSKÉM LETOHRÁDKU BELVEDER je k vidění

  nejen šest desítek děl francouzského sochaře

  Augusta Rodina, ale i historické fotografie.

• Strana 35

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  .

  Do Curychu

  na Picassa

  Pokud vzimě vyrazíte doŠvýcarska apo-

  jedete přes Curych, zastavte se navelké

  ajedinečné retrospektivní výstavě Pabla

  Picassa vevýstavním domě Kunsthaus

  Zürich.

  Kvidění tu mají 100 exponátů avýstava

  je ojedinělá tím, že ji vlastně chystal sám

  Pablo Picasso, když vroce 1932 vybíral

  díla pro podobnou výstavu. Ta dnešní za-

  chycuje malířovo růžové amodré období,

  kubistickou tvorbu isurrealistická díla

  akončí 30. ledna.

  www.kunsthaus.ch

  .

  Napoleon a Evropa:

  Sen a trauma

  Vněmeckém Bonnu probíhá veVýstavní

  aumělecké síni zajímavá výstava oNapo-

  leonovi. Kvidění tu jsou obrazy asochy

  věhlasných autorů, jakými jsou například

  Goya aJ.-L. David, modely, dokumenty

  avojenské zástavy. Kurátoři expozice se

  snažili vystihnout Napoleonův vliv nateh-

  dejší evropský prostor avyhnout se klišé,

  která Napoleona zobrazují jako válečného

  štváče či jako politického génia. Výstava

  končí 25. dubna.

  www.bundeskunsthalle.de

  .

  Rodin

  a Vídeň

  DoVídně si můžete zajet navýstavu fran-

  couzského sochaře Augusta Rodina. Koná

  se až do6. února vLetohrádku Belvedere

  azachycuje nejenom sochařovu tvorbu, ale

  ijeho vztah kVídni. Kvidění tu je kolem

  šedesáti Rodinových děl: například sousoší

  asochy Občané Calais, Eva, Balzac, tera-

  kotový návrh pomníku Victora Huga nebo

  spisovatelova heroická busta. Přehlídku

  doplní také vybrané zápůjčky ahistorické

  fotografie. Otevřeno denně.

  www.belvedere.at

  .

  Picasso v Albertině:

  Mír a svoboda

  Jen do16. ledna je možné navštívit ex-

  pozici malíře Pabla Picassa vevídeňské

  Albertině. Tam se ho snaží ukázat jako

  mírového aktivistu, autora holubice míru

  akomunistu. Výstava nazvaná Picasso: mír

  asvoboda se zaměřuje naztvárnění války

  amíru vjeho dílech během studené války.

  Návštěvníci tu uvidí přes 200 Picassových

  obrazů, které vznikly vletech 1944 až

  1973: mimo jiné tu jsou kvidění Kostnice,

  Masakr vKoreji, Válka aMír, Únos Sabi-

  nek asérie zátiší se zvířecími aumrlčími

  lebkami. Odkonce války až dosvé smrti byl

  Picasso angažovaným členem komunistické

  strany. Pro světový mírový kongres vroce

  1949 navrhl bílou holubici – symbol boje

  proti násilí. Díla doplní politické tiskoviny,

  dopisy či archivní dokumenty.

  www.albertina.at

  .

  V Berlíně

  o Hitlerovi

  Trhákem podzimních azimních měsíců

  vněmeckém Berlíně je expozice Hitler

  – německý národ – zločin. Ta je kvidění

  vNěmeckém historickém muzeu. Jde

  oprvní poválečnou výstavu ovůdci. Cílem

  expozice je konfrontovat Hitlerův mýtus

  shrůzností jeho zločinů. Kurátoři usilovali

  zabránit tomu, aby obraz Hitlera vyvolal

  unávštěvníků pocit obdivu afascinace.

  Výstava se snaží odpovědět naotázku, jak

  bylo možné, že nacistický režim zodpo-

  vědný zavšechny zločiny agenocidu měl

  až doposlední chvíle podporu většiny

  německé společnosti… To se ovšem kurá-

  torům nepodařilo.

  www.dhm.de

  .

  Roelandt Savery:

  dvorní malíř císaře Rudolfa II.

  Vpražském Schwarzenberském paláci je

  možné až do20. března navštívit velkou

  výstavu jednoho znejoriginálnějších anej-

  osobitějších malířů – Vláma Roelandta

  Saveryho (1578 – 1639), jenž pracoval

  veslužbách císaře Rudolfa II. Savery se

  přestěhoval doPrahy, kde se rychle sžil

  smístním prostředím apro císaře vytvářel

  scény ze života prostého lidu (maloval na-

  příklad pijáky piva), romantické lesní sce-

  nérie (ty vznikaly vokolních lesích) ataké

  maloval zvířata zpověstných císařových

  zvěřinců avoliér – exotické papoušky či

  dokonce vzácného blbouna nejapného, ne-

  motorného ptáka, jenž byl již v17. století

  vyhuben. Unikátní zobrazení pitoreskní

  atmosféry starobylé Prahy izpodobně-

  ní zvířat viděných Saveryho zvláštním

  pohledem ukáže pražská expozice.

  www.ngprague.cz

  .

  S dětmi

  na brněnský Špilberk

  Nahradě Špilberk vBrně se koná vánoční

  výstava pro děti, kde se představují práce

  spisovatele aherce Miloše Nesvadby, který

  byl zároveň malířem ailustrátorem. Malé

  diváky zde zaujmou především obrázky,

  se kterými se setkali vjeho knížkách nebo

  inastránkách časopisů Mateřídouška

  aSluníčko. Nesvadba také pro různé

  dětské pořady navrhuje arealizuje své

  loutkové „spoluhráče“.

  Nejrůznější posedávající apolehávající

  loutky apaňáci, kteří vyšli zdílny kos-

  týmní výtvarnice Jarmily Nesvadbové,

  obohacují expozici amožná mnohým

  připomenou pořady, které sledovali před

  pětadvaceti lety.

  www.spilberk.cz

  VE VÍDEŇSKÉM LETOHRÁDKU BELVEDER je k vidění

  nejen šest desítek děl francouzského sochaře

  Augusta Rodina, ale i historické fotografie.

  OBRAZY PABLA PICASSA ve vídeňské

  Albertině je možné vidět jen

  do poloviny ledna. Díla zde doplňují

  politické tiskoviny.

• Strana 36

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  VAŠE FOTOGRAFIE

  Vážené čtenářky,

  vážení čtenáři,

  natéto dvoustraně budete nacházet fotogra-

  fie, které nám pošlete aoněž se chcete se

  čtenáři časopisu Můžeš podělit. Nabízí se vám

  šance nejen snímky publikovat, ale ještě se

  onich něco dozvědět amnohému se naučit.

  Odledna totiž uchopil rubriku renomo-

  vaný spisovatel science fiction, vydavatel

  internetových deníků Neviditelný pes aDi-

  giNeff avneposlední řadě fotograf Ondřej

  Neff. Většině zvás není třeba představovat

  autora desítek knih, scénářů arozhlasových

  her, který nejenže fotografovat učí (viz jeho

  sloupek), ale najeho internetovém deníku

  DigiNeff se lze dozvědět iohorkých novin-

  kách voboru.

  Vduchu titulu časopisu Můžeš se Ondřej

  Neff uvolil pomoci čtenářům vjejich foto-

  grafických počinech. Každý měsíc vybere

  nejlepší snímky, které pošlete, okomentuje

  je apoté, co budou včasopisu otištěny,

  dostanou jejich autoři honorář.

  Své fotografie nám můžete posílat

  prostřednictvím webových stránek www.

  muzes.cz, kde rozkliknete rubriku VAŠE

  FOTOGRAFIE asnímky vložíte, nebo je

  lze posílat mailem naadresu jindrich.

  stepanek@muzes.cz. Kekaždému snímku

  prosím připište své jméno, místo, kde žijete,

  akontakt.

  Přeji vám dobré světlo.

  Jindřich Štěpánek

• Strana 37

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 1 - 2011

  SLOUPEK

  Ondřeje Neffa

  Šeptem inahlas

  OFOTOGRAFII

  Šeptem inahlas si tu budeme povídat ovašich

  fotografiích, tedy osnímcích, které nám bude-

  te posílat. Pokud se vám zachce, samozřejmě!

  Nahlas proto, aby ztoho každý něco měl,

  azároveň itrochu šeptem. Fotografie je křehké

  dílko anějaké krobiánské zacházení nesnáší.

  Vnašem prvním zastavení se vrátím dožha-

  vého léta. Vedl jsem včervenci fotografický

  seminář se skupinou neslyšících fotografů

  zagentury APPN vpražské Fata Morganě,

  vpřekrásné botanické zahradě vTroji.

  Doúvodního dílu našeho seriálu jsem skoro

  namátkou vybral pět znich.

  Bílá květina Pavla Války je ukázka, kam

  se vklasicky pojaté kompozici má umístit

  významný objekt. Rozhodně ne doprostřed

  obrázku! Autor umístil květinu skoro geome-

  tricky přesně doprůsečíku třetin – levé svislé

  aspodní vodorovné. Těm průsečíkům říkám

  „silný bod“, akdyž tam posadíte důležitou

  věc, je skoro vyhráno.

  Některé fotky mohou být řešeny zcela jinak,

  jako například obrázek Ivy Mytyzkové.

  Říkám jim „typ tapeta“ – jsou plošné, struk-

  turované dvojrozměrně. Je to vlastně jen hra

  tvarů abarev. Je třeba fotit scitem, aby fotka

  měla řád. Zde se to velmi dobře povedlo.

  Další důležitý prvek vefotce je úhlopříčka.

  Nemusí to být šikmo opřený klacek! Naše

  oko vedou ikonečky kapradin nasnímku

  Zdeňky Dvořákové. Kdyby byly stejně dlouhé,

  asi by snímek byl méně působivý. Říkám asi,

  protože ivodorovné linie dovedou zajímavě

  promlouvat. Zde ale je to diagonála ata

  snímku prospěla.

  Kristýna Kratochvílová zachytila moc pěkný

  portrét motýla. Při snímcích hmyzu je dů-

  ležité ostřit naoči. Snímky zblízka obvykle

  zachytí ostře jen úzkou část obrazu. Odborně

  se tomu říká „hloubka ostrosti“. Při snímcích

  zblízka je tedy třeba dbát nato, aby oči padly

  právě dopásma hloubky ostrosti. Ostatně

  ono to platí obecně – jakmile fotíme živou

  bytost, je třeba dbát nato, aby oči byly ostré.

  Aco když tvor nemá oči? Tuhle zvláštní otázku

  musel řešit Jaroslav Winter. Je to bezesporu

  housenka ačasem se zní vylíhne něco zajíma-

  vého. Ale jak se tam mlela postvolech alistech,

  opravdu nebylo patrné, kde začíná akde kon-

  čí, kde je nahoře akde dole aoči, ty skutečně

  neměla. Byl to zvláštní miniaturní zázrak.

  Fotografování rostlin adrobných živočichů

  je krásné azároveň iobtížné. Veskleníku

  Fata Morgana se to velmi dobře cvičí. Zajděte

  doFata Morgany! Ikdybyste tam nic nenafo-

  tili, aspoň se ohřejete.

  Těším se navaše snímky anapopovídání nad

  nimi.

  http://digi-neff.cz

  PAVEL VÁLKA (vlevo nahoře)

  IVA MYTYZKOVÁ (vlevo uprostřed)

  ZDEŇKA DVOŘÁKOVÁ (vlevo dole)

  KRISTÝNA KRATOCHVÍLOVÁ (vpravo)

  JAROSLAV WINTER (dole uprostřed)

• Strana 38

  

  můžeš / číslo 1 - 2011

  ZROD FOTOGRAFIE

  F

  rancouzský malíř Louis Jacques

  Mandé Daguerre (1789 – 1851) byl

  původně malířem divadelních deko-

  rací aodroku 1822 majitelem dioramatu,

  kde si dávala dostaveníčka celá Paříž.

  Podstatou dioramatu byly nalíci irubu

  plátna namalované obrazy, osvětlované

  střídavě asefekty zobou stran, čímž vzni-

  kal dojem střídání ročních dob, soumraků

  apod. Obrazy bylo nutno často měnit, aby

  nezevšedněly, atak se Daguerre r. 1816

  rozhodl nalézt mechanický způsob sní-

  mání krajin aosob pomocí temné komory.

  Poněkolika letech neúspěšných pokusů

  se dozvěděl oJ. N. Niépcovi, který řešil

  stejný problém heliografií. První trvalé

  snímky získal vr. 1839 postupem poněm

  nazvaným daguerrotypie. Tato metoda

  umožnila získat trvalý pozitivní obraz

  nacitlivé vrstvě jodidu stříbrného. Atak

  … (tajenka) 19. století, fotografie, se dal

  napouť světem.

  Vodorovně: A. Brazilský prozaik; krátký kabát; depo. – B. Mužské jméno; svobodný statek; madridská

  obrazárna. – C. Etiopské sídlo; citoslovce pochybnosti; německé mužské jméno; plošná míra. – D. Ravelova

  skladba; letec; SPZ Semil. – E. Tajenka. – F. Tlouct; pořád; týkající se druhu gibbona. – G. Předložka; australský

  vačnatec; římských 501; ghanské sídlo. – H. Hrůzovláda; stará jednotka radioaktivity; alkyl. – I. Paznehtník; paní;

  zařízení regulující přístup světla.

  Svisle: 1. Afroasiat; střevíc. – 2. Ťuhýk (obecně). – 3. Talisman; Heyerdahlovo plavidlo. – 4. Přistávání letadla;

  výkon (knižně). – 5. Osobní zájmeno; obor působnosti. – 6. Vůdce vzbouřených kozáckých atamanů. – 7. Domácky

  Samuel; kompost (nářečně). – 8. Značka hliníku; italsky „srst“. – 9. Střetnutí; jenž (knižně). – 10. Opuchlá; nemoc

  kloubů. – 11. Samci koz. – 12. Bez poznámek (projev); římských 1100. – 13. Zakrslý stromek; Uranův měsíc. –

  14. Solmizační slabika; sleva při hotovostním placení. – 15. Kain. – 16. Domácké ženské jméno; promoční síň.

  Pomůcka: Asus, Insu, Honta, pelame. Zdroj: Panoráma křížovek 5/2001, str. 67.

  KŘÍŽOVKA

  NA CO

  SE MŮŽETE TĚŠIT

  V ÚNOROVÉM

  ČÍSLE?

  Reportáže o sociálních

  podmínkách

  pro handicapované

  v Maďarsku, Německu

  a na Slovensku.

  Rozhovor se ředitelem

  sdružení Vzájemné

  soužití Sri Kumarem

  Vishwanathanem.

  Novinky v zahraniční

  technice pro osoby

  s handicapem.

  Postřehy vozíčkáře

  z dovolené v zahraničí.

  Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!

  Informace, servis!

  1

  A

  B

  C

  D

  E

  F

  G

  H

  I

  2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

  Správné řešení tajenky z předchozího čísla: INŽENÝR JAN KAŠPAR

  Luštitelé – výherci:

  VÝHERCŮM GRATULUJEME!

  Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY.

  Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději

  do 15. následujícího měsíce. Odpovědi došlé po tomto datu nemohou být zařazeny do slosování.

  POZOR!

  První tři ceny

  za správně vyluštěnou

  křížovku jsou

  telefony Nokia 3100.

  . Magda Pokorná

  U Děkanky 1648/12

  140 00 Praha 4

  . Zdeněk Kytlica

  Sídliště SNP 419

  384 02 Lhenice

  . Jindřich Jonák

  Nad Plovárnou 10

  586 01 Jihlava

• Strana 39

• Strana 40