Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18



můžeš / číslo 1 - 2011

NA CESTÁCH

Text: RADKA POTMĚŠILOVÁ

Foto: ARCHIV

N

ení jich mnoho, ale ozvaly se

hlasy, že teď, když jsme uká-

zali, že pacienti sroztrouše-

nou sklerózou dokáží vylézt

naKilimandžáro, budou

ivšichni ostatní považováni

zazdravé apřijdou oinva-

lidní důchody, kroutí hlavou Vendula

Plavcová, organizátorka expedice zUnie

Roska sdružující pacienty stouto dia-

gnózou. „Přitom hlavním poselstvím naší

expedice bylo informovat veřejnost, co je

roztroušená skleróza, nemoc, ukteré neví-

te, jak natom budete zítra. Ztřinácti tisíc

pacientů vČesku by se mohlo naexpedici

vydat jen malé procento. Pro někoho je

totiž překonání Kilimandžára ito, že ráno

vstane zpostele.“

Expedice se zúčastnila iDaniela Bláho-

vá, která je navozíku. Když vidíte mladou

ženu svýrazným modrým pruhem vlasů

vofině, přijde vám najednou nepatřičné

ptát se, proč se vlastně nechala skupinou

nosičů vytáhnout až dovýšky 5100 metrů.

Je naní vidět, že adrenalin kesvému životu

KAŽDÝ MÁ SVÉ

KILIMANDŽÁRO

Nadšení, obdiv a větší povědomí o tom, co je to

roztroušená skleróza – to přinesla podzimní Expedice

Kilimandžáro, při níž se na vrchol téměř šest tisíc metrů

vysoké africké hory vydalo pět žen s roztroušenou

sklerózou. Na druhé straně se mezi samotnými pacienty

objevily i negativní reakce.

potřebuje. Lyžuje, stýská se jí powindsur-

fingu, strašně by chtěla vyzkoušet vodní

lyži, ale to jí nemocné ruce nedovolí. Ikdyž

jí při výstupu stabilně pomáhali tři nosiči

avobtížnějších úsecích jich bylo ivíc, také

ona sama se vespeciálně upraveném mecha-

nickém vozíku svelkým trekovým kolem

vpředu pořádně nalopotila. Aoto jí asi šlo.

„Iknemoci se dá přistupovat aktivně. Může

vás sice upoutat navozík, ale nemůže vás

zavřít dočtyř stěn. Aotenhle vzkaz třeba

nově diagnostikovaným pacientům nám šlo

především,“ říká Daniela.

Právě utéto choroby je ipodle Karla

Hrkala, předsedy Unie Roska, nejdůleži-

tější, jak aktivně sní pacient bojuje. Pokud

se nepoddává, déle vydrží vdobrém stavu.

Naopak při pasivním přístupu může být

progres velmi rychlý.

Na vrchol!

Autorkou nápadu vystoupat nanejvyšší

horu Afriky byla Radomíra Kersnerová,

která nakonec skončila těsně pod vrcho-

lem. Inspirací jí byl nevidomý Jan Říha

aAmeričanka Lori Schneiderová, pacientka

sroztroušenou sklerózou. Oba Kiliman-

džáro zdolali. Vexpedici bylo nakonec

pět pacientek advanáctičlenný podpůrný

tým, vněmž nechyběla lékařka, zdravotní

NEJSILNĚJŠÍM ZÁŽITKEM členů expedice

z Afriky byla návštěva adopčního

centra Reuben v Nairobi.