04/2017

• Strana 1

  Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  Inkluze,

  díl druhý

  MINISTRYNĚ

  VALACHOVÁ

  O VYROVNÁVÁNÍ

  ŠANCÍ V PRAXI

  (s. 6)

  Cena jednoho výtisku 30 Kč ve volném prodeji / Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  4 / 2017

  Pavla

  Kovaříková:

  PŘÍBĚH

  O ROZDANÝCH

  MEDAILÍCH

  (s. 18)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Někdy bychom mohli směle i tenhle

  rozpor, který často ani moc nevní-

  máme, přirovnat k těm největším

  trhákům filmového plátna.

  Tak například nápad na vyrovnání

  příležitostí ve vzdělávání dětí. Pojmy

  integrace a inkluze ve veřejné debatě

  často splývají, rozdíl mezi nimi je ale

  poměrně značný. Zatímco integra-

  ce se zabývá hladkým zapadnutím

  jednotlivce do většinového kolek-

  tivu, inkluze říká, že všechny děti,

  tedy nejen ty s handicapem, ale také

  např. nadané či jiného etnika chodí

  do jedné školy, do jedné třídy a účast-

  ní se tzv. hlavního vzdělávacího

  proudu. Učitel by se měl pak ideálně

  všem věnovat stejnou měrou. Složi-

  tá definice a zdánlivě neuchopitelný

  úkol v sobě ukrývá hodně strachu,

  vášní a hlavně nejistoty. A že pod-

  poru samotné praxe ve vyrovnávání

  příležitostí možná zpočátku podcenil

  i stát samotný, přiznává v rozhovoru

  ministryně školství, mládeže a tě-

  lovýchovy Kateřina Valachová. Na

  úskalí inkluze i na její další osud se

  ptal Radek Musílek.

  Zatímco inkluzivní vzdělávání je

  střetem mezi teorií a praxí, hospicová

  péče v ČR má problém opačný. Hos-

  pice už dnes představují pro nema-

  lou skupinu lidí důležitou a mnohdy

  nenahraditelnou pomoc, které však

  zatím schází solidní legislativní rá-

  mec. Prozkoumat, jak to všechno

  funguje v praxi, se do jednoho z nich

  vypravila Michaela Zindelová.

  A vzrušené víření je i okolo připra-

  vovaného zákoníku práce, který by

  měl mimo jiné měnit podmínky prá-

  ce z domova - benefitu, který se po-

  dílí na tvorbě vpravdě inkluzivních

  podmínek nejen pro zaměstnance

  s postižením. Tady zase existuje

  jak základní legislativa, tak celkem

  dobře fungující praxe. Zůstane tenhle

  poměr zachován?

  Sledujte s námi, jak to všechno do-

  padne!

  

  Pravda/lež, dobro/zlo

  … a teorie/praxe

  Práce z domova: Benefit i nutnost

  Tip na výlet: Bezbariérová iQLandia

  Hospicová péče v Česku: Důležitá, ale opomíjená

  strana 14–15

  strana 22–23

  strana 11–13

  Paralympionička Pavla Kovaříková:

  Místo medailí dětský smích

  strana 18–20

  Jiří Lábus: Princové stárnou,

  Rumburak zůstává

  AutoMoto: Novinky ze Ženevy

  strana 26–27

  strana 24–25

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 4

  Důstojné provázení…

  … člověka ve stadiu nevyléčitelné nemoci, komplexní lékařská,

  ale i psychická pomoc pro něj i jeho blízké. To vše patří

  mezi nelehké, ale nesmírně důležité poslání hospiců, zařízení,

  která se v Česku teprve rozkoukávají. Do jednoho z nich

  můžete nahlédnout v reportáži na str. 11.

  

  Foto: Jan Šilpoch

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Daří se podle vás naplňovat plány

  inkluze dětí amladých lidí spo-

  stižením, které si vaše minister-

  stvo stanovilo?

  Principy inkluzivního vzdělávání se

  nezrodily v září minulého roku. Je

  to věc, která je přirozená a už něja-

  kou dobu ve společnosti probíhala.

  Co se týká vzdělávání ve školách

  a školského zákona, tak minimálně

  od roku 2005 začleňování žáků se

  speciálními vzdělávacími potřebami

  funguje.

  Změny, které nastaly od září 2016,

  odstraňují zametání pod koberec

  právě těch situací, se kterými se mu-

  seli rodiče, děti i školy vypořádávat,

  a v uplynulých deseti letech neměli

  dostatečnou podporu v tom, co jim

  stát umožňoval. Samozřejmě tato

  debata není vždy příjemná. Z mého

  pohledu mají často tak trochu prav-

  du všichni, kdo se do debaty zapojují.

  KATEŘINA VALACHOVÁ:

  Stát by měl

  zajistit

  svobodu volby

  Sministryní školství, mládeže

  atělovýchovy ozpolitizování inkluze,

  nedostatcích vpodpoře školám aférovém

  přístupu ke vzdělání pro všechny.

  Každý ze svého úhlu pohledu a se

  svojí vlastní zkušeností.

  Asi nejdůležitější vizí posledních

  změn je, že nechceme děti nálep-

  kovat, ale především chceme zajistit

  jejich podporu ve vzdělávání. Chce-

  me přistupovat ke každému indivi-

  duálně. Aby v rámci našeho školního

  systému dokázaly děti uspět a aby

  pak byly úspěšné i v životě.

  Co je podle vás nejhorší ztěch

  věcí zametených pod koberec?

  Ačkoliv se v roce 2005 jasně vytkl

  cíl inkluze dětí s postižením včetně

  lehkého mentálního postižení a škol-

  ský zákon se tak trochu tvářil, že na

  to mají všechny děti právo, tak se už

  pak bohužel nedokončily všechny

  potřebné změny, které bylo třeba od-

  pracovat. Rodiče, děti i učitelé v tom-

  hle úkolu zůstali vlastně dost sami.

  Někdo měl například s integrací dí-

  těte se zrakovým postižením pozi-

  tivní zkušenost, někdo jiný o kousek

  dál, v jiném regionu, naopak děsivou

  zkušenost.

• Strana 7

  7

  Když si rodič zvolí školu, měl by

  mít jistotu, že o dítě je dobře posta-

  ráno. Zároveň dotyční učitelé školy

  nesmí „šlapat tekuté písky“. Měli by

  vědět, co mají dělat nebo kdo jim po-

  může, pokud si nebudou vědět rady.

  A ať už je dítě kdekoliv, musí se mu

  dostat stejně kvalitní podpory a stát

  garantuje, aby financování jeho po-

  třeb bylo všude stejné. Dosud tomu

  tak nebylo!

  Školy se s tím pochopitelně ne-

  uměly vypořádat, protože neměly

  stejné možnosti dosáhnout na podpo-

  ru. Hodně se v této souvislosti mluví

  o asistentech pedagoga, ale existuje

  i řada dalších opatření – například

  v předmětech speciálně pedagogické

  péče, v úpravě a organizaci průběhu

  vzdělávání, pomůckách, které pomá-

  hají dětem ke kvalitnějšímu průběhu

  vzdělávání a k lepšímu začlenění.

  Z toho, že vše nebylo v pořádku,

  nás usvědčují i některá čísla, napří-

  klad právě počet asistentů pedagoga.

  Za několik posledních měsíců mezi-

  ročního srovnání vzrostl počet úvaz-

  ků z 6700 na 8800. Počet lidí, kteří

  tuto práci vykonávají, vzrostl z více

  než deseti tisíc na téměř 13 300

  osob. Ukazuje to, kolik dětí bylo bez

  podpory, kterou potřebovaly a měly

  na ni nárok. Nikdo už nevyčíslí, co

  kvůli tomu dětem možná uteklo

  a kolik tíhy na svých bedrech museli

  nést vyučující.

  Z toho má řada učitelů takovou

  depresi, že jejich přístup k tématu je,

  diplomaticky řečeno, rezervovaný.

  Sami museli zvládnout všechno. Měli

  oprávněný pocit, že jim nikdo nepo-

  může a nikdo je za to neohodnotí.

  Používáte minulý čas. Znamená

  to, že teď už ty prostředky jsou?

  Mohou si pro své dítě rodiče

  vybrat opravdu jakoukoliv školu

  avšechno se to zvládne?

  Určitě nemohu říct, že od září do této

  chvíle se už všechno zalilo sluncem

  a všichni jsou nadšení, když se na

  prahu školy objeví dítě, které potře-

  buje zvýšenou pozornost a podporu.

  Ale jsme ve dvouletém období, bě-

  hem něhož jsme si vytkli nastavit

  u všech dětí, které to potřebují, no-

  vou, lépe financovanou a rozmani-

• Strana 8

  REFLEKTOR / INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

  tější podporu ve vzdělávání. Včetně

  investic do úpravy školy.

  Vzpomínám si na loňskou vášnivou

  debatu, během níž zaznívaly i ná-

  vrhy na desetileté přechodné období.

  Ukazuje se však, že parlament nebo

  ministerstvo si může navymýšlet, jak

  chce dlouhé přechodné období, ale

  rodiče pochopitelně čekat nechtějí,

  pokud vědí, že mohou mít pro své

  dítě něco lepšího.

  Aktuálně je situace taková, že ro-

  diče „vzali ztečí“ školská poradenská

  zařízení a přirozeně se snaží dosáh-

  nout lepších podmínek pro svoje

  děti co nejrychleji. Na jednu stranu

  můžeme být rádi, na stranu druhou

  je to obrovská výzva, především pro

  pracovníky zmíněných zařízení. Ta

  jsou jedním z klíčových míst, jakýsi

  přístav pomoci a místo, kde se mo-

  hou poradit, jak usnadnit a podpořit

  vzdělávání svých dětí. Pracovníci při-

  tom nejsou dobře ohodnoceni, často

  nemají podporu dalších specializo-

  vaných profesí a v neposlední řadě

  je jich málo, v některých krajích není

  Je naděje, že ispřípadnou

  změnou vlády bude tento trend

  zachován?

  Ze školské inkluze se bohužel stalo,

  zejména na počátku, hodně politic-

  ké téma. Přitom jde o téma výsostně

  odborné. Je přece fér, aby existovala

  stejná podpora ve vzdělávání od se-

  veru na jih a od západu na východ.

  Jsem přesvědčena, že se nám to

  daří. Od prvního ledna škola dosta-

  ne na korunu přesně ty peníze, které

  pro svého žáka se speciálními vzdě-

  lávacími potřebami potřebuje. To je

  obrovská změna. A blýská se na lepší

  časy i se snižováním administrativy.

  Nemyslím si, že by to budoucí vláda

  nějak změnila. Co vlastně? Strate-

  gické plány rozvoje jsme zdědili i my

  už od pravicových vlád. A i ty s in-

  kluzivním vzděláváním počítaly.

  Není nutné si brát příklady z Velké

  Británie, USA či z Finska, které se stále

  opakují. Já jsem raději při zemi a in-

  spiruji se v okolních zemích. Byla jsem

  se podívat, jak to vypadá v Rakousku,

  Německu, Maďarsku a na Slovensku.

  Kateřina Valachová

  Narozena vroce  vBrně. Od . června  ministryně

  školství, mládeže atělovýchovy ČR (ČSSD). Absolventka

  magisterského adoktorandského oboru na Právnické

  fakultě Masarykovy univerzity vBrně.

  Pracovní kariéru začínala vletech  až  jako

  právnička Magistrátu města Brna. Poté (–)

  pracovala uVeřejného ochránce práv, deset let byla členkou

  Výboru Rady vlády pro lidská práva. Mezi roky  a

  přednášela na MU vBrně.

  Do roku  působila rok jako ředitelka Legislativního

  odboru Senátu PČR. Od roku  náměstkyní ministra

  pro lidská práva, rovné příležitosti alegislativu ČR Jiřího

  Dienstbiera aředitelkou Sekce Legislativní rady vlády.

  Na postu ministra školství nahradila odvolaného Marcela

  Chládka. Je vdaná amá dvě děti.

  síť školských poradenských zařízení

  dostatečná.

  Mám velký zájem na tom, aby se

  to změnilo. Opakovaně navyšujeme

  počty pracovníků i finance na jejich

  mzdy. Po pěti měsících jsme sice

  zatím jen v situaci mírné stabilizace,

  ale nadále pracujeme s podněty ze

  samotných poradenských zařízení

  a budeme v tom pokračovat.

• Strana 9

  9

  A v podstatě se dá říct, že naše cesta

  férových podmínek za současného

  zachování speciálních škol pro ty děti,

  které potřebují výraznou míru podpo-

  ry, je mnohem méně radikální, než jste

  se mohli v minulém roce dočíst.

  Takže se nikdo nemusí bát rušení

  speciálních škol?

  Hlavní pravidlo, které by mělo být

  dodrženo, je zájem dítěte. To pře-

  ce není žádné politikum, na tom se

  shodnou všichni. A jak konkrétně

  to bude probíhat, to je věc odborná.

  Proto kladu takový důraz na školská

  poradenská zařízení.

  Také záleží na profesionalizaci

  speciálních pedagogů, psychologů,

  školních psychologů a školních spe-

  ciálních pedagogů a výchovných po-

  radců. Všichni víme, že je potřebuje-

  me. A víme také, že v minulosti byli

  tito odborníci takové popelky. Nevě-

  novali jsme se příliš jejich ohodno-

  cení ani vzdělávání.

  Speciální školy nerušíme a nikdy

  jsme neměli v úmyslu je rušit. In-

  kluzivní vzdělávání, nebo chcete-li

  společné vzdělávání, především ote-

  vřelo vzdělávací systém. Dítě, které

  v jednom případě nutně potřebuje

  využít možnosti speciální školy, je

  v druhém případě schopno vzdě-

  lávat se bez problémů v běžném

  proudu. Také se nabízejí kombinace:

  dítě je například v prvních ročnících

  integrováno, následně ve vyšších tří-

  dách nebo na střední škole vy užije

  možnosti některé ze speciálních

  škol. Důležité je, aby byl systém pro-

  stupný. Aby umožňoval dítěti i rodiči

  volbu podle uvážení a zajišťoval bez-

  pečí a jistotu, že vždy bude respekto-

  ván nejlepší zájem žáka.

  V minulosti šlo podle mého názo-

  ru spíše o štěstí. Rodina kupříkladu

  měla štěstí, že žije v obci, která už

  má určité zkušenosti se vzděláváním

  dětí se speciálními vzdělávacími po-

  třebami, nebo žije v dojezdové vzdá-

  lenosti vyhovující školy. Snažíme

  se tyhle bariéry odstraňovat. Aby to

  nebylo nadále o štěstí, ale o určité jis-

  totě, kdy rodič ví, jaké má možnosti,

  a bude je mít každý, bez ohledu na to,

  ve které části republiky zrovna žije.

  Osobně jsem nadšená z inkluziv-

  ního vzdělávání v malých školách.

  Někdy ani nerozumím tomu, jak to

  tam ty paní učitelky dokážou zvlád-

  nout, předvádějí absolutně nadlidský

  výkon. Viděla jsem mnoho malotříd-

  ních škol, kde měli třeba dvanáct dětí

  a dvě třetiny z nich byly ve třetím

  a vyšším stupni podpory. Jsem ráda,

  že právě těmto školám se zlepšuje

  systém podpory. Jde vlastně o takový

  záchranný kruh, protože dlouhodobě

  už to fungovat nemohlo. Vše stálo jen

  na neuvěřitelném úsilí vyučujících,

  a je jasné, že každý má své hranice.

  Chtěla bych je moc pochválit.

  A když se ptám, proč se vydali na

  tak těžkou cestu, často odpovídají,

  že jsou to prostě jejich děti. Na tom

  se ukazuje, že menší obec funguje

  mnohem víc jako komunita a vnímá

  inkluzi zcela přirozeně.

  Setkáváte se spodněty od rodičů,

  kteří jsou nespokojeni spřijetím

  svého dítěte ze strany školy, kte-

  rou si vybrali?

  Bohužel ano. Od září ustaly stesky

  nad nedostatkem asistentů pedagoga

  nebo nad zajištěním financí, to mám

  potvrzené od různých sdružení po-

  máhajících lidem s postižením.

  Nemůžeme ale lidem přikázat, jak

  mají něco cítit nebo co si mají myslet.

  Je to věc zkušenosti, společenské, ale

  i osobní – dokud se někdo nedostane

  do určité situace, nepochopí, proč je

  důležité mít možnost různých forem

  pomoci. Nepokládám za svobodné

  rozhodnutí, že všude máte zavřené

  dveře a strach, že vaše dítě se dočká

  odmítnutí. Stát by měl zajistit svobo-

  du volby za férových podmínek. A to

  se netýká jen dětí se zdravotním po-

  stižením, ale třeba i nadaných a mi-

  mořádně nadaných.

  Nejsou na druhou stranu podpůr-

  ná opatření někdy naddimenzova-

  ná, že dítě až přespříliš obalíme

  péčí, což může paradoxně zapad-

  nutí do kolektivu bránit?

  Asi nejdůležitější vizí posledních

  změn je, že nechceme děti nálepkovat,

  ale především chceme zajistit jejich

  podporu ve vzdělávání. Chceme

  přistupovat ke každému individuálně.

• Strana 10

  REFLEKTOR / INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

  Integrace?

  To bylo

  i v minulosti

  Zařadit znevýhodněné mezi ostatní,

  to je podstata integrace. V mém

  dětství se tomu tak neříkalo, ale

  také to existovalo. Zvykali jsme si

  všichni na odlišnost druhých i sebe

  sama. V mém dětství, tedy v období

  tzv. protektorátu, zde žilo mnoho

  Němců. Jejich děti si hrály s námi

  a podle počtu těch, kteří převažovali

  na pískovišti, jsme je integrovali

  či byli jimi integrováni. Podle toho

  jsme i německy nebo česky říkali

  „dej mi to“, „to jsi mi vzal“ či „to je

  můj kyblíček“. Ideologii, tedy poli-

  tickou interpretaci těchto naprosto

  spontánních integračních vztahů,

  do toho vnesli až dospělí svými

  poznámkami, abychom si s těmi

  „skopčáky“ nehráli, nebo „to si od

  těch českých parchantů neber“. Pak

  jsme se teprve začali rozlišovat.

  Obdobné to bylo s jedním bezno-

  hým chlapečkem na osadě Kazín.

  Hrál si s námi na prknech přes zimu

  složené plovárny na námořníky

  a piráty. Brali jsme ho. Až přišlo

  to opětně protivné napomenutí

  „dej pozor, ať nespadne, pomozte

  mu, vždyť vidíš, že nemá nožičku“.

  Pomohli jsme mu, ale tím připomí-

  náním ta naše spontánní integrace

  zmizela. Začali jsme na něj „brát

  ohled“. Pokračovalo to pak mezi

  kluky: „Tak si sundej brejle, ať ti

  mohu dát pár facek,“ zněla výzva

  za lavicemi o přestávce. A já byla

  ráda, že jsem „jen“ holka a nemusím

  dokazovat svoji „statečnost“.

  Toto vše a další patřilo do spontán-

  ního chování, kterému se dnes říká

  integrace. Rozumím tomu pojmu, ale

  jen jsem chtěla připomenout spon-

  tánní dětskou, někdy hrubou, ale

  současně i zcela přirozenou integraci

  těch druhých, nějak odlišných.

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

  Dobré klima ve třídě i společnosti

  není jen otázkou podpory. Důležitá je

  především vysoká míra profesiona-

  lity učitelů, profesní podpora ze stra-

  ny školských poradenských zařízení

  a týmů na samotných školách.

  Nemysleme si však, že náš systém

  představuje přemíru benefitů. Mys-

  lím, že volíme zdravou střední cestu,

  rozhodně nehrozí nějaké „zasypání

  cukrem“. Navíc drtivá většina dětí

  spadá do nižších forem podpory, kde

  rozhodně kontraproduktivní „opečo-

  vávání“ nehrozí.

  Zjevný trend našeho školství do

  budoucna je, že bychom měli mít

  méně dětí ve třídě a naopak více uči-

  telů, včetně například možností tan-

  demové výuky.

  Jak pracovat srodiči žáků bez

  handicapu, kteří mohou pociťovat

  nejistotu ohledně zařazení ně-

  koho spostižením do třídy jejich

  dítěte? Asi se to týká především

  žáků smentálním handicapem…

  Především je důležité uklidnit rodiče,

  kteří se obávají, že ve třídách budou

  samé problematické děti, které bu-

  dou bránit v kvalitním vzdělávání

  jejich dítěte.

  Z mého pohledu je debata o vzdě-

  lávání žáků s mentálním nebo jiným

  postižením v běžných školách zveli-

  čená. Vede se desítky let a je o hledání

  souladu pohledu školského, zdravot-

  ního a právního. Doposud tento troj-

  úhelník nenašel profesní shodu. Děti

  přitom nejsou středobodem, ale spíše

  objektem disputace, což si nezaslouží.

  Myslím si, že je v tomto případě potřeba

  zavolat na pomoc zdravý selský rozum.

  Nestrašit, že někdo bude prosazovat, aby

  do škol byly přiváženy imobilní mentál-

  ně postižené děti, jak jsme mohli občas

  slyšet. Tam, kde se jedná o povinnou

  školní docházku, může rodič vždyc-

  ky zvolit jakoukoliv školu, samozřejmě

  včetně spádové. Tedy i rodič dítěte s po-

  měrně těžkým mentálním postižením.

  To mohl už od roku 1993.

  Mimochodem děti jsou k sobě sice čas-

  to netolerantní, ale poznají velmi dobře,

  když někdo z jejich vrstevníků opravdu

  potřebuje pomoc. A vzdělávání není ori-

  entováno „jen na vědomosti, dovednosti“,

  ale také na rozvoj sociálních kompetencí

  a schopnosti žít s těmi „jinými a odlišný-

  mi“, kteří jsou součástí našeho lidského

  světa.

  

  Legislativní okénko

  Další dokumenty spojené sinkluzivním

  vzděláváním naleznete nejen na stránkách

  www.msmt.cz/vzdelavani/spolecne-vzdelavani-,

  ale také například na www.inkluze.cz, kde je mimo

  jiné rovněž knahlédnutí ucelený přehled souvisejících

  zákonů avyhlášek.

  Zjevný trend našeho školství

  do budoucna je, že bychom měli mít

  méně dětí ve třídě a naopak více

  učitelů, včetně například možností

  tandemové výuky.

  Paní ministryně

  byla velmi

  vstřícná.

  Do budovy

  však museli

  vozíčkáře

  vynést zdejší

  údržbáři.

• Strana 11

  REFLEKTOR / HOSPICOVÁ PÉČE

  11

  Osudy i závěry života bývají svébyt-

  né. Nejšťastnější jsou ti, kteří ve stáří

  netrpí žádnými nemocemi, prostě se

  soustředí na to, co jim samotný život

  nabízí. Nepodléhají strachu z odchodu

  a obvykle odejdou v kruhu svých blíz-

  kých a rodiny.

  Realita roku 2017 je bohužel za-

  tím jiná: 80 % z nás si přeje zemřít

  v domácím prostředí, podaří se to jen

  20 %. Čím dál víc obyvatel bude vyu-

  žívat domovů pro seniory, domovů se

  speciální službou, léčeben dlouhodobě

  nemocných i hospiců.

  Dnes se lidé u nás běžně doží-

  vají osmdesáti let. Ovšem o nevy-

  léčitelně nemocné a umírající lidi

  s prognózou života v řádu měsíců

  obvykle nikdo „nestojí“. Navíc český

  právní řád rozlišuje jen zdravotnická

  nebo sociální zařízení, hospice jsou

  ale zařízeními zdravotně-sociálními.

  Výsledky paliativní péče už však ne-

  mohou přinést jasnější nápovědu –

  přinášejí lepší kvalitu života pro lidi

  s chronickým onemocněním a záro-

  veň snižují riziko depresí a úzkosti.

  Hospic se tedy stává často i mís-

  tem obnovení důvěry ve služby, na

  které má každý člověk nárok. Je-

  den takový, hospic Dobrého pas-

  týře v Čerčanech, jsme navštívili.

  Pro všechny v bezmála stočlenném

  týmu se jeden každý z nemocných

  stává partnerem. „Na cestě, na které

  spolu kráčíme, by nás měl mít ne-

  mocný stále na očích,“ říká zdejší ve-

  doucí lékař MUDr. Jindřich Polívka:

  „Aby se na nás mohl obrátit, pokud

  potřebuje pomoc nebo podporu.“

  POJĎTE DÁL,

  JSTE SRDEČNĚ ZVÁNI

  Na webových stránkách je lůžkový

  hospic v Čerčanech definován jako

  zařízení pečující o pacienty v koneč-

  né fázi nevyléčitelné nemoci. Vstu-

  povali jsme do budovy v přítomnosti

  Pár slov odůstojnosti

  Hospic se ve stávajících

  modelech života

  pro starší lidi rychle

  zabydluje, ideální podoba

  takového zařízení se

  však vČesku teprve

  hledá. Hospic Dobrého

  pastýře vČerčanech patří

  mezi hmatatelné důkazy,

  že už nepřešlapujeme

  na místě.

  Vstřícnost

  a domácká

  atmosféra hospice

  dávají zapomenout

  na sterilitu

  zdravotnických

  zařízení. Umí tak

  zase o něco lépe

  ulevit pacientům

  v konečné fázi

  nevyléčitelné

  nemoci. (Na

  snímku sestřička

  Dáša s paní

  Maruškou)

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

• Strana 12

  Když se řekne…

  Paliativní péče je přístup zaměřený na zlepšení kvality

  života pacientů a jejich blízkých, kteří čelí problémům

  spojeným s život ohrožujícím onemocněním, a to

  prostřednictvím prevence a zmírňování utrpení, včasnou

  identifikací, zhodnocením a léčbou bolesti, včetně dalších

  problémů fyzických, psychosociálních nebo duchovních.

  Hospic slouží jako zdravotně-sociální zařízení poskytující

  specializovanou paliativní péči. Po listopadu  se začaly

  objevovat první pokusy o zřízení hospice u nás, v současné

  době stoupl jejich počet na dvacet.

  Hospic Dobrého pastýře v Čerčanech:

  www.hospic-cercany.cz

  REFLEKTOR / HOSPICOVÁ PÉČE

  fundraiserky a mediální koordiná-

  torky Ing. Evy Šobrové potichu, aby-

  chom nerušili klid zdejších klientů,

  ale přivítal nás smích z místní kavár-

  ny, kde právě cvičily maminky s dět-

  mi. Zdejší hospic je totiž otevřené za-

  řízení, do kterého jsou všichni zváni.

  „Existujeme devátý rok,“ říká Eva

  Šobrová, „a rok od roku jsme, mys-

  lím, vnímáni lépe.“ K naší průvodkyni

  se přidala také staniční sestra Mgr.

  Lucie Mokrejšová a vrchní sestra

  Vlasta Chaloupecká, která vzpomíná:

  „První byl mobilní hospic v Benešově,

  to byla doba, kdy se všechno dělalo

  na koleně v jedné místnosti, a v září

  2008 jsme se přestěhovali sem. Teh-

  dy s námi spolupracovala i MUDr.

  Marie Svatošová, zakladatelka první-

  ho českého hospice. Předávala všem

  praktické zkušenosti, které posuno-

  valy věci rychleji dopředu. Dnes jsme

  multifunkční, jsme hospic lůžkový

  i mobilní, máme půjčovnu pomůcek,

  asistenční auto a asistenční službu…“

  Kdo má vlastně v současné době

  nárok na takovou službu? Zásadní

  pro místní je, aby byla péče dostupná

  každému, bez ohledu na jeho sociální

  status nebo finanční možnosti. Žádosti

  o místo posuzuje zdejší lékař spolu

  s multidisciplinárním týmem na zá-

  kladě zdravotního stavu. Maximální če-

  kací doba je 14 dní. Jde o lůžko přístupné

  každému, kdo má o ně zájem. „Nejsme

  omezeni bydlištěm, častěji sem míří lidé,

  kteří mají blíž k rodině,“ doplňuje Lucie

  Mokrejšová a dodává: „Okolnost víry

  vůbec neřešíme, ani u zaměstnanců, ani

  u našich klientů.“

  Procházíme chodby s lůžkovými po-

  koji na dvou patrech hospicové budovy,

  dohromady jsou jich tři desítky – část

  z nich spadá pod odlehčovací sociální

  službu pobytovou. Pobytová část hos-

  pice slouží také nemocným, jejichž pří-

  buzní si potřebují odpočinout nebo odjet

  na dovolenou. Mohou tady pobývat až

  devadesát dní v roce.

  Pastelové stěny s obrázky, jednolůž-

  kové či dvoulůžkové pokoje, k dispo-

  zici jsou i přistýlky s možností přespat

  pro příbuzné. Interiér pamatoval také

  na příjemná zákoutí, kde se lidé mo-

  hou jen tak posadit. Mají tu mikrovln-

  ku, ledničku, varnou konvici. Tady se

  připravují snídaně, nikdo z nemoc-

  ných se „nebudí“, každý dostane jídlo

  podle přání z termoboxů. Jídelní lístek

  se upravuje týdně podle doporučení

  dietní sestry a podle přání pacientů.

  Všechno, co neprospívá, se z jídelníč-

  ku vyloučí, sestavuje se individuálně.

  „Alespoň jednou týdně se snažíme

  vzít klienty do masážní vany. Přesu-

  nout pacienta z postele do vody nám

  pomáhají speciální zvedáky,“ ukazu-

  je staniční sestra a pokračuje: „Na ty,

  kteří se koupou, čeká v pokoji čisté

  povlečení a oblečení. Při pěkném

  počasí se mohou pacienti dostat,

  třeba i s postelí, na balkon s chrá-

  něnou pergolou. Podíváme se i do

  modlitebny, kde křížem prostupuje

  blankytná modř. Další společné mís-

  to pro klienty i místní věřící. Všichni

  nemocní se mohou zúčastňovat čet-

  ných aktivit v centru denních služeb,

  také sem přicházejí lidé zvenku.“

  Pacienti do hospice přicházejí se

  svými osobními věcmi a navíc s ně-

  čím oblíbeným – třeba i s papouš-

  kem. Zdejší práce lékařů i sester

  zná mnoho emotivních příběhů: pan

  Ladislav tady jednou začal malovat

  a jeho obrazy se zčásti vydražily ve

  prospěch hospice. Dospělá dcera se

  sem vrátila k nemocné matce, ne-

  Hana Šnajderová, vystudovaná

  učitelka českého jazyka adějepisu,

  je včerčanském hospici vdoprovodu

  manžela Bohumila už několik týdnů.

  Náhodný rentgenový snímek uní před

  rokem odhalil vážné onkologické

  onemocnění. Prošla několika

  zdravotnickými zařízeními, včetně

  LDN, na která nevzpomíná vůbec ráda.

  Až zde se kní, jak vypráví, nechovají

  jako kpacientovi, ale spíše jako ke

  členu rodiny. „Máte ztoho dobrý pocit.

  Myšlenky na to, co se vám přihodilo,

  jak se to vyvrbí ajak dlouho to bude

  trvat, nejsou radostné, ale tady vám to

  pomohou překousnout, že to není tak

  trpké abolavé,“ říká paní Šnajderová.

• Strana 13

  Hospic

  Hospitium, útulek, který již od

  4. století sloužil pro odpočinek

  poutníků, porody dětí, místo, kde

  se nemocní mohli léčit, vyléčit

  a pokračovat dále v pouti nebo

  tam zemřeli. Dnes je to zdra-

  votnicko-sociální zařízení pro

  péči o nevyléčitelně nebo těžce

  nemocné. V Anglii byl první mo-

  derní hospic založen 1967, u nás

  se krátce po revoluci pokusila

  o založení hospice v Praze MUDr.

  Opatrná, ale nenalezla pochopení.

  Až po roce 1990 MUDr. Svatošo-

  vá uspěla a vešla do naší historie

  jako veliká propagátorka a zakla-

  datelka hospicového hnutí.

  Cílem hospice je důstojné prová-

  zení člověka v posledních týdnech

  života, eliminace nebo alespoň

  zmírnění bolestí a dalších fyzic-

  kých příznaků nemoci, psychic-

  ká a duchovní podpora klienta,

  někdy i jeho rodiny. Někteří mají

  štěstí a je jim tato péče poskyto-

  vána v jejich vlastním bydlišti, jiní

  jsou v hospici hospitalizováni.

  Dříve bylo běžné, že pod jednou

  střechou žilo více generací a lidé

  umírali většinou doma. Připa-

  dá mi, že dnes je téma umírání

  a smrti tabu, i když je nedílnou

  součástí našeho života. Umírání

  není in, nehodí se k výkonu, není

  hezké ani elegantní, způsobuje

  mnoho starostí i bolesti. Tomu

  všemu bychom se rádi vyhnuli

  a vůbec na to nemysleli. Přesto

  k životu patří, ať se nám to líbí

  nebo ne. Mnoho seniorů bydlí

  samo, „děti“, kterým je 50–60

  let, často ještě pracují a o senio-

  ry se nemá v případě choroby

  kdo postarat. Zajistit důstojnost

  člověku v jeho posledních dnech

  je nelehký úkol. Provázení umí-

  rajícího je velice náročné a práce

  v hospici psychicky velmi obtížná.

  Díky všem, kteří ji dělají!

  

  Autorka je lékařka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  13

  spokojené s jejím způsobem života –

  a na čas se smířené stačily společně

  vrátit domů. Manžel tady může zů-

  stat se svou partnerkou. Atmosféra

  působí neuvěřitelně vstřícně. Vrch-

  ní sestra souhlasně přikývne: „To

  je úkol, který si stále připomínáme.

  Patří prostě k profesionalitě práce,

  rutina u nás nemá co dělat.“

  PŘEDEVŠÍM RESPEKT

  ADŮSTOJNOST

  MUDr. Jindřich Polívka, zdejší ve-

  doucí lékař, patří mezi odborníky ve

  specializované paliativní péči. „Při

  medicínské praxi jsem si byl stále

  více vědom toho, že mi nestačí vlád-

  nout jen léky, ale že nemocní potře-

  bují komplexnější péči. V mém pro-

  fesním přesvědčení převládl pocit,

  že bych se měl věnovat práci v lůž-

  kovém hospici,“ vzpomíná lékař, jak

  se do Čerčan vlastně dostal.

  Za dobu svého působení má MUDr.

  Polívka k dispozici čísla, jak vypadal

  podle statistiky pacient v Čerčanech

  v posledním roce. Vypočítává: „Víme

  o tom, že jde o ženu starší 75 let,

  která je ovdovělá, žije osaměle a má

  onkologické onemocnění. Pokud

  nemocné ženě z nějakého důvodu

  rodina chybí, pak ji můžeme do jis-

  té míry zastoupit, ne však nahradit.

  V roce 2016 byla průměrná doba

  hospitalizace přes dvacet dní…“

  Zdaleka ne všichni pacienti se vy-

  dávají do Čerčan na svou poslední

  cestu. „Ano,“ souhlasí vedoucí lékař

  hospice, „někteří nemocní se sta-

  bilizují a mohou se vrátit domů. Jde

  o naši prioritu, aby nemocní zůstávali

  co nejdéle v domácí péči. Mým přá-

  ním u každého klienta zůstává, aby

  mohl zvládnout svou situaci a měl

  k tomu naši podporu. Velmi důleži-

  tý pro komfort nemocného v závěru

  života je každodenní vklad lékařů

  a sester ve všech zařízeních, kde po-

  moc hledá, podporující především re-

  spekt a důstojnost.“

  DOBRÉ KONCE…

  Moderní idea hospiců vznikla před

  půlstoletím v Anglii, zdejší lon-

  dýnský Hospic sv. Kryštofa se stal

  vzorem při budování celé další sítě

  podobných zařízení. V České repub-

  lice se na možnost hospicové péče

  až příliš dlouho pohlíželo s jistým

  despektem, její začátky proto souvi-

  sejí až s přelomem tisíciletí.

  Až na počátku letošního roku, po

  dvaceti letech přešlapování kolem

  hospicové péče, se začalo jednat

  o způsobu jejího zakotvení do čes-

  kých norem. Legislativní změny, ve

  kterých bude hospicová péče defi-

  nována, budou schváleny do konce

  volebního období. V budoucnosti má

  být domácí hospicová péče zajištěna

  pro každý okres – ze současných

  dvou desítek má stoupnout až na 90

  týmů v celé republice. Za ideální mo-

  del se považuje zařízení s lůžkovým

  a mobilním provozem.

  Všechno snad spěje k tomu, že

  přání lidí skončit život doma nebo

  v empatickém prostředí se brzy sku-

  tečně všem vyplní. Záhy se, doufej-

  me, obrátí i současná statistická čísla

  – a jen 20 procent lidí bude umírat

  jinde než doma.

  

  Vedoucí lékař

  Jindřich Polívka

  je přesvědčený

  odůležitosti

  komplexního

  přístupu.

  „Vkontaktu

  snemocným

  získáváme

  informace, které

  využíváme ktomu,

  abychom mu

  poskytli maximum,

  co můžeme. Jeho

  lidský příběh je

  pro nás nezbytný.

  Snažíme se

  především, aby

  získal čas sám pro

  sebe asvé blízké.“

• Strana 14

  REFLEKTOR / PRÁCE Z DOMOVA

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Pavla Habrdová je asistentkou ordi-

  nace lékařů v Praze 10 – Uhříně-

  vsi. Telefonicky objednává paci-

  enty, vyřizuje e-maily ambulance

  a stará se o administrativu. Když

  si s ní voláte, nepoznáte, že sedí

  na svém vozíku doma na terase

  a vedle si hrají děti.

  Práce z domova (jinak také home

  oce nebo homeworking) je pro

  jednoho optimálním skloubením

  rodinného a pracovního života, pro

  jiného zase možnost, jak kvůli fy-

  zickému handicapu zvládat pracov-

  ní nároky: „Forma kombinace práce

  z domova a v prostředí zaměstnava-

  tele mi dává prostor pracovat každý

  pracovní den, což bych jen ve va-

  riantě s docházením do firmy zdra-

  votně a organizačně nezvládla. Při-

  tom jsem součástí pracovního týmu,

  se kterým úzce spolupracuji, a mohu

  někoho z kolegů zastoupit,“ říká Pav-

  la, která na pracoviště dojíždí z byd-

  liště na jižním cípu Prahy.

  „Mezi klady řadím flexibilitu

  a možnost pracovat bez časových

  ztrát způsobených dojížděním

  a překonáváním bariér. Doma mi

  k práci stačí připojení k internetu,

  notebook, ergonomická myš a IP

  telefon. Má pracovní doba je domlu-

  vená v určitých časech, mimo ně

  mohu telefon vypínat a úkoly řešit

  podle urgence,“ pokračuje mladá

  vozíčkářka.

  Dodává, že práce z domácího pro-

  středí jí ulevuje i zdravotně. „Jsou

  dny, kdy pracuji třeba i na pohovce.

  Této výhody si velmi vážím. Jakmile

  sedím na vozíku déle než čtyři ho-

  diny, potřebuji změnu a protažení.

  Pokud to chybí, přichází víc boles-

  tí, které mi seberou radost z práce.

  I proto trávím u pracovního stolu asi

  jen třetinu pracovního času. Udr-

  žet disciplínu není problém. Člověk,

  který chce pracovat z domova, musí

  být aktivní i při určování mantinelů

  a domluvit se na jasných pravidlech

  spolupráce se zaměstnavatelem.“

  PODPOŘIT FLEXIBILITU?

  Právě jasnější pravidla pro práci

  z domova jsou i součástí projedná-

  vané novely zákona č. 262/2006

  Sb., zákoníku práce. Ta má mimo

  jiné umožnit např. dohodu o rozvr-

  žení pracovní doby zaměstnancem,

  zaměstnavatel bude povinen hra-

  dit prokázané náklady související

  s prací konanou mimo pracoviště

  a přijme opatření zabraňující sociální

  izolaci zaměstnance.

  „Zachování současného stavu,

  kdy chybí podrobnější právní úpra-

  va práce z domova, by zřejmě vedlo

  k tomu, že i nadále se bude tato flexi-

  bilní forma práce využívat jen málo,“

  vysvětluje Petr Hůrka, náměstek mi-

  nistryně práce a sociálních věcí pro

  řízení sekce legislativy.

  „Úprava umožní zaměstnanci se-

  tkávat se na pracovišti s kolegy, když

  o to požádá. Bezpečnost a ochranu

  zdraví při práci z domova úprava

  nezmiňuje, již teď je však zaměst-

  navatel povinen zajistit bezpečnost

  práce. Není ovšem vždy nutné na-

  vštívit obydlí zaměstnance. U neri-

  zikových prací postačuje proškolení

  zaměstnance a jeho závazek, že si

  zajistí bezpečnostní požadavky. Ná-

  vrh také stanovuje podmínky, které

  (Ne)vítaná novela

  Chystaná aktualizace zákoníku

  práce upravuje ipodmínky práce

  zdomova, benefitu, který často

  pomáhá lidem spostižením

  obstát na otevřeném trhu práce.

  Nabízí jej zatím více než čtvrtina

  všech zaměstnavatelů.

  Díky home oce

  nemusí Pavla

  dlouhé hodiny

  sedět za stolem.

  Dokáže tak

  předejít bolesti

  i zdravotním

  komplikacím.

• Strana 15

  15

  by měly být dodržovány již dnes,

  např. hrazení nákladů zaměstnava-

  telem. V praxi často dochází k tomu,

  že jsou tyto podmínky porušovány

  a zaměstnanci, kteří nemají silné

  postavení vůči zaměstnavateli, pří-

  padně dobré vyjednávací schopnosti

  či možnosti, si nedokážou vyjednat

  práva, na která mají nárok. Věříme,

  že úprava dopomůže k lepšímu po-

  stavení i zdravotně handicapovaných

  zaměstnanců,“ vypočítává dál z ná-

  vrhu Petr Hůrka.

  Radomil Bábek, předseda Asocia-

  ce podnikatelů a manažerů, si však

  myslí, že novela ve snaze ochránit

  zaměstnance může výhodný bene-

  fit naopak zničit: „Lidé, kteří vedou

  firmy, většinou mají snahu hledat

  takové způsoby a formy práce, které

  jejich zaměstnancům vyhovují, aby

  mohli podávat co nejlepší výkony.

  To je oboustranný zájem. Některé

  formy práce, například home o-

  ce, jsou pak benefitem, motivujícím

  faktorem, pro některé lidi mohou být

  i nezbytné. Ministryně Marksová se

  rozhodla podřídit práci z domova

  přísným pravidlům, jejichž porušo-

  vání má být trestáno. Je to účelové

  zhoršování pozice zaměstnavatelů,

  které se samozřejmě negativně od-

  razí na podmínkách zaměstnanců.

  Zaměstnavatelé nebudou chtít nést

  odpovědnost za něco, co sami ne-

  mohou ovlivnit, tedy za podmínky

  při domácí práci. Takže ji nebudou

  za nových podmínek povolovat.“

  CESTA K INTEGRACI

  Jednou týdně nemusí na pracoviště

  ani paraplegik Tomáš Pohanka z Py-

  šel, pracující v ITS pražské společ-

  nosti DHL.

  „Ve firmě máme možnost vzít si

  home oce maximálně čtyřikrát

  měsíčně. Je to pro mě přínosné, pra-

  coviště mám z domova 30 kilometrů

  a jsem rád, že netrávím čas v dopra-

  vě. Pracuji v týmu, kde je důležitá

  komunikace, takže pro mě je den

  v týdnu práce z domova optimální

  a víc nepotřebuji. Myslím si, že by

  se měl brát v potaz i zdravotní stav

  pracovníka, protože pro vozíčkáře

  je tahle možnost důležitější než pro

  zdravého,“ radí politikům při projed-

  návání znění novely Tomáš Pohanka.

  Najít ochotného zaměstnavate-

  le, který práci z domova umožňuje,

  nebylo podle zkušeností Pavly Habr-

  dové zatím složité: „Je skvělé, že na-

  bídky umožňující home oce exis-

  tují. Jsem ráda, že mé místo vzniklo

  na běžném pracovním trhu. To dává

  mému zapojení rozměr integrace,

  který mám ráda a považuji jej za

  určitý životní comeback po tom, co

  jsem ochrnula,“ svěřuje se.

  Zda budou mít stejnou možnost

  i další lidé s postižením, se teprve

  ukáže. Úpravu nyní připomínkují

  zákonodárci a v platnost má vstoupit

  letos 1. července.

  

  Novela

  zákoníku práce

  Novelizace je vedena jako Sněmovní

  tisk  aprůběh projednávání

  je možné sledovat na stránkách

  Poslanecké sněmovny Parlamentu

  České republiky:

  www.psp.cz/sqw/

  historie.sqw?o=&t=

  Mezi klady řadím flexibilitu

  a možnost pracovat bez časových

  ztrát způsobených dojížděním

  a překonáváním bariér. Doma mi

  k práci stačí připojení k internetu,

  notebook, ergonomická myš

  a IP telefon.

• Strana 16

  REFLEKTOR / ZÁPISNÍK

  Ilustrace: MIROSLAVA KOLÁŘOVÁ ŠULCOVÁ

  Astronomie patří na dlouhý seznam věd,

  které stojí na vizuálním pozorování. Jenže

  co když nadějnému astronomovi nebo

  jinému vědci oči neslouží? Necháme ho stát

  opodál a připravíme se tak o jeho schopnosti

  a odhodlání?

  Zajímavou pobídku k zamyšlení nabízel

  už před dvaceti lety vědeckofantastický

  snímek Kontakt s Jodie Fosterovou v hlavní

  roli astronomky Ellie, jež celý svůj život

  zasvětila hledání života na jiných planetách.

  Když se však vědeckému týmu na pokraji

  zájmu nadřízených a těsně před finančním

  krachem podaří skutečně zachytit zprávu

  nepocházející ze Země, je to Elliin nevidomý

  kolega Kent (ve vedlejší roli ztvárněný

  Williamem Fichtnerem), kterému se jako

  jedinému podaří díky citlivému sluchu

  v signálu objevit ještě druhou, skrytou

  zvukovou linku. Vědecký tým to ve filmu

  posune o významný kus dál – a ve finále

  až k pokusu za bytostmi z jiného světa

  vycestovat.

  Že lze skutečně hvězdy i slyšet, dokazuje

  v posledních několika letech nevidomá

  astronomka Wanda Diazová Mercedová.

  O kariéře vědkyně snila už jako malá,

  když však přišla kompletně o zrak, sen

  o hvězdách se jí zdánlivě vzdálil. Dnes

  ale stojí před publikem ve zhasnutém sále

  a nadšeně vypráví: „Jednou se narodila

  hvězda. Vyrostla do velikosti třicetinásobku

  našeho Slunce a žila velmi, velmi dlouho

  – tak dlouho, že to žádný člověk neumí

  vyčíslit.“ A pokračuje, divoce gestikulujíc

  i s bílou slepeckou holí v ruce: „Pak jednoho

  dne vyčerpala své palivo, energii ze svého

  jádra. Stala se z ní supernova a vypustila

  přitom do vesmíru v jediné vteřině tolik

  energie, kolik vyprodukuje naše Slunce za

  celých deset dní.“

  Energie a magnetické pole uvolněné

  při výbuchu supernovy patří mezi

  vědecky pozorovatelné jevy. Pomocí

  matematických dat, která na obrazovce

  počítače vypadají jako složité grafy, se

  vědci snaží vyčíst něco o povaze vesmíru.

  I Wandě se na počátku její kariéry naskytla

  možnost taková data zkoumat. Až do

  chvíle, kdy kvůli dlouhé nemoci přišla

  okolo dvacátého roku života, během svých

  studií, kompletně o zrak.

  To však člověka, který sní intenzivně

  o hvězdách, mohlo snad jen na malou

  chvilku přibrzdit, nikoli zastavit. Wanda

  svou disertační práci zaměřila na tzv.

  sonifikaci – převádění matematických

  dat do zvukové podoby. Když dnes tedy

  zkoumá cesty světelných paprsků nebo

  magnetická pole supernov, slyší je jako

  sérii zvuků odvozených od matematických

  údajů a dokáže se v nich orientovat stejně

  obratně jako její kolegové v záplavě čísel.

  Podobně jako filmový vědec Kent před

  dvaceti lety i Wanda díky jiné smyslové

  interpretaci objevila něco nového. Ve

  zvukových datech z hvězdného systému

  EX Hydrae si všimla odchylky, něčeho, co

  teoretické modely dosud nepředvídaly.

  Vedle tohoto zcela konkrétního úspěchu

  však zvládla ukázat i na něco mnohem

  obecnějšího: totiž že využití zvuku –

  jiné interpretace vizuálních dat – může

  i vidoucím astronomům otevřít nové

  možnosti vědeckého zkoumání, přinést

  nové informace a objevy, jiné, než jakých

  jsme byli dosud schopni. A že vědecký obor,

  o kterém si to možná až donedávna leckdo

  neuměl moc představit, může být obohacen

  doslova nevídaným směrem.

  Sama sobě pak Wanda ukázala nový

  směr ve své vědecké kariéře. Nikdy po

  svém oslepnutí neměla přístup ke stejnému

  množství dat jako její kolegové, teď už jí však

  nic v cestě nestojí. A zatímco řada zemí ji

  odmítla podpořit s tím, že její metoda studia

  dat není relevantní (protože v oboru přece

  nepůsobí žádní nevidomí astronomové),

  Jižní Afrika neváhala říci: Chceme, aby se

  lidé s postižením mohli na astronomickém

  výzkumu podílet!

  • • •

  Wanda Diazová Mercedová působila

  v loňském roce v jihoafrické astronomické

  observatoři v rozvojové kanceláři, kde

  se v rámci postdoktorského studia dále

  věnovala technikám sonifikace a analýzy.

  Mimo jiné i pro žáky Athlone School for

  the Blind (škola pro nevidomé), kteří se

  budou učit rádiové astronomii. Nejen

  Wanda si od toho – časem – slibuje změny

  i v profesionální sféře.

  Skromně to nazývá pokrokem.

  

  (šb)

  Slyšet hvězdy

• Strana 17

  Předplaťte si

  časopis Můžeš

  Výhodné

  předplatné

  nadva roky

  za380 Kč!

  Pokud si předplatíte

  Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu

  předplatnému 100 Kč

  a proti volnému

  prodeji 280 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince

  800 300 302

  ON-LINE: na adrese:

  www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese:

  Česká pošta, s. p.

  oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

  Automobily

  bez bariér.

  — Ruční ovládání pedálů

  — B

  ezbariérová vozidla

  —

  Úpravy sedadel

  —

  Nakládání invalidního vozíku

  —

  Ostatní individuální úpravy

  API CZ s.r.o. | Slapy 136 | CZ-391 76 Slapy u Tábora

  T: +420 606 070 992 | E: info@apicz.com

  www.apicz.com

• Strana 18

  ŽIVOT

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: JAN ŠILPOCH

  U kuchyňského stolu si kreslí do-

  mek šestiletá Marta, které se nad

  rameny sklání tatínek, zatímco

  dvouletý Míša se dožaduje pozor-

  nosti. Maminka přináší ke stolu vy-

  žehlené prostírání, za chvíli se bude

  večeřet. Obyčejný večer obyčejné

  rodiny, až na to, že tahle mamin-

  ka od patnácti let nevidí, je para-

  lympijskou vítězkou, absolventkou

  psychologického poradenství ve

  Filadelfii a zároveň malířkou a ilu-

  strátorkou.

  SPORT JAKO ŽIVOTNÍ STYL

  Připomeňme si, co v roce 1992

  Pavla vyhrála. Na zimní paralym-

  piádě ve francouzském Albertville

  byla stříbrná v běhu na lyžích na

  5 km a bronzová na 15 km klasic-

  ky, v létě ve španělské Barceloně

  byla první v běhu na 1500 metrů,

  ve světovém rekordu vyhrála zá-

  vod na 3000 metrů a byla třetí i na

  800 metrů.

  Medaile už rozdala trasérům

  a věnovala muzeu. Zůstala jedi-

  ná, kterou bere na besedy do škol.

  Půl roku po návratu z Barcelony

  se Pavla Kovaříková rozhodla ode-

  jít z vrcholového sportu a z repre-

  zentace. „Rozhodla jsem se při stáži

  v Americe, ale okolí mě nebralo

  vážně. Považovali to za rozmar hol-

  ky, která se nudí nebo se jí stýská.

  Když jsem se po roce z USA vráti-

  la a oznámila, že do Lillehammeru

  na zimní paralympiádu nepojedu

  a nezapojím se už do náročné pří-

  pravy, bylo těžké ustát tlak oko-

  lí. Byly už vyplněné sponzorské

  smlouvy na mé jméno, což mi při-

  šlo jako velký podraz, protože se

  mě nikdo neptal,“ vzpomíná Pavla.

  Místo medailí

  dětský smích

  Před čtvrtstoletím získala tehdy

  dvacetiletá nevidomá Pavla

  Valníčková, dnes Kovaříková,

  pět medailí na zimních iletních

  paralympijských hrách. Jak se jí

  od roku 1992 změnil život,

  co se jí zúspěšné sportovní

  kariéry hodí pro současnost

  akteré hodnoty jsou po letech

  ty nejdůležitější?

  Pavla Kovaříková se vydává z domova

  na cesty s vodícím psem.Těší se, až opět

  začne sportovat, tentokrát už s dětmi.

• Strana 19

  19

  nové, tak se dařilo řešit problémy

  hned od začátku,“ pokračuje Pavla.

  „Půldruhého roku jsme s dcerkou

  jezdili po nemocnicích. Nyní je

  na tom skvěle a normálně vidí. Je

  naděje, že se jí dobrý zrak udrží

  a celoživotní léčba ji příliš nezatí-

  ží. Druhé vlastní dítě jsme už pak

  nechtěli, abychom neriskovali, že

  ho zatížíme stejnou nemocí. Ale

  nechtěli jsme, aby Marta vyrůsta-

  la jako jedináček, rozhodli se pro

  pěstounství, a tak máme Míšu,“ vy-

  světluje.

  „Nevidomá žena si musí srovnat,

  zda se na roli matky cítí. Kdybych

  nebyla v životě soběstačná, tak by

  to s dětmi nemělo cenu, protože to

  je, jak říkám, záhul na entou nebo

  vyšší dívčí. Nejprve se musím umět

  stoprocentně postarat sama o sebe

  nebo mít po ruce řešení i okruh lidí,

  na který se můžu obracet, aniž bych

  na nich stavěla denní existenci. Te-

  prve do dobře vymyšleného systé-

  mu má smysl přivést dítě. Rodičov-

  ství nevidomého stojí na organizaci

  dne. Musím mít věci promyšlenější

  než jiní, protože nemám schopnost

  improvizovat jako vidící,“ přidává

  Pavla několik postřehů o mateřství

  se smyslovým handicapem.

  Přiznává, že se jí hodí návyky ze

  sportu. „Občas mi připadá, že s dět-

  mi podávám vrcholový výkon, který

  je srovnatelný nebo i předčí rutinu,

  na kterou jsem byla při sportovní

  kariéře zvyklá. Pomáhá mi to v sys-

  tematičnosti a v tom, že ať je únava

  jakákoliv, pořád se jde dál. Přesně to

  si pamatuji z tréninků a celoročního

  „V rozhodnutí jsem zůstala osamě-

  lá, jen trenér Milan Bureš a dřívější

  trasér a kamarád Karel Čermák mi

  rozuměli. Měla jsem pocit, že jsem

  přišla o spoustu lidí.“

  Pavla ale tenkrát sportovat ne-

  přestala. Účastnila se dál silnič-

  ních běžeckých závodů, zkusila

  mistrovství republiky nevidomých

  v cyklistice. „Potkávala jsem lidi,

  kteří se mě ptali: Ty ještě sportuješ?

  Ano, jen už nezávodím vrcholově,

  odpovídala jsem. Sport je životní

  styl, nejen sbírání medailí. Pro mě

  je sport radostí a závody byly bonu-

  sem navíc.“

  MĚLI JSME SE POTKAT DŘÍV

  Po odchodu z reprezentace Pav-

  la vystudovala v americké Fila-

  delfii psychologické poradenství.

  Stihla nejen dostudovat, ale rozejít

  se s velkou láskou, se kterou pro-

  žívala triumfální chvíle v Barceloně.

  Vzala si pak někoho jiného, jejich

  manželství nevydrželo. Láska ale

  není jen v románech. Pavla ráda čte,

  jeden čas si oblíbila knihy Chaima

  Potoka a jako angličtinářka se zají-

  mala, kdo je tak perfektně překlá-

  dá. A tak se dozvěděla o existenci

  svého nastávajícího.

  „Byla jsem na Štěpána velmi zvě-

  davá a on byl zase zvědavý na mě,“

  směje se Pavla. „Už bylo na čase,

  abych potkala toho pravého. Do té

  doby jsem prožívala vztahy, kte-

  ré nebyly připravené na děti. A ty

  jsou přirozeným vyústěním vztahu.

  V tom jsme měli se Štěpánem jas-

  no. Přáli jsme si, aby k nám přišlo

  dítě, a když se tak stalo, byli jsme

  nadšení.“

  Rodiče si uvědomovali riziko, že

  dítě po matce zdědí něco, co by ne-

  gativně ovlivnilo jeho zrak. Pavla se

  narodila s oční nemocí, glaukomem.

  Na onemocnění se přišlo, když jí

  bylo pět měsíců. Zbytky zraku se

  navzdory operacím a léčbě horšily,

  až v 15 letech přestala vidět úplně.

  Obavy se po narození Marty

  změnily v jistotu. „Dcerka nemoc

  zdědila po mně a bude ji provázet

  celý život. Ale byli jsme poučeni

  a ve střehu a dostali se do vynika-

  jící péče oční lékařky Anny Zoba-

  Nejprve se musím umět

  stoprocentně postarat

  sama o sebe nebo mít

  po ruce řešení i okruh

  lidí, na který se můžu

  obracet, aniž bych

  na nich stavěla denní

  existenci. Teprve do

  dobře vymyšleného

  systému má smysl

  přivést dítě.

• Strana 20

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  cyklu, že se věci dotahují a pokračuje

  se v nich.“

  ROZHLEDNA AMOSTY

  Na sport Pavla ani dnes nezapomí-

  ná, jenže… „Sportovala bych ráda, ale

  není kdy. Už v těhotenství jsem obje-

  vila koloběžku. Mám ji hodně poma-

  lou, aby mohl Štěpán vedle mě běžet,

  a to nám vyhovuje. Marta jezdí na

  kole, ale s dvouletým Míšou to zatím

  nejde. Takže musíme počkat, než za-

  čneme znovu sportovat,“ říká Pavla.

  Zatímco sport omezila, práci ne.

  „Založili jsme neziskovku Rozhledna

  – poradenské služby pro život s těž-

  kým zrakovým postižením. Zamě-

  řujeme se na budování mostů mezi

  vidícími a nevidomými. A na pora-

  denskou podporu nevidomých, aby

  žili podle svých představ. Nabízíme

  zážitkové programy pro školy a škol-

  ky, vzdělávací programy. K tomu

  pat ří i publikační činnost. Minulý rok

  jsem se věnovala slepeckému slangu

  a sbírala výrazy, které do něj patří.“

  Pavla Kovaříková také loni ilustro-

  vala pohádkovou knihu Josefa Kosto-

  hryze Jednorožec a krásná Magelona.

  Při malování kromě vycvičeného

  hmatu využívá vrozené výtvarné na-

  dání i fantazii a pomáhá jí, že v dětství

  viděla. „Mám do sebe fotograficky

  uložené barvy a tvary, vnímám pro-

  porce,“ říká nevidomá malířka, která

  používá techniku vytlačovaných linií

  do papíru, tzv. hmatovou kresbu.

  „Neumím říct, jak to dělám. Je to,

  jako kdybych překreslovala z vnitř-

  ní obrazovky v hlavě něco na papír.

  Kreslím desetinu toho, co reálně vi-

  dím, protože nemám technické pro-

  středky ani hmat k tomu, abych obraz

  nakreslila celý tak, jak ho v sobě vi-

  dím. Co tedy namaluji, je velký kom-

  promis a velké zjednodušení toho, co

  mám uložené v sobě,“ přiznává.

  Dva originály z knihy byly sou-

  částí i prosincového aukčního salo-

  nu výtvarníků Konta Bariéry. „Sama

  jsem vícekrát byla příjemcem jejich

  pomoci. Proto mi přišlo normální

  přihlásit se k nim jako výtvarni-

  ce a zkusit i touhle cestou pomá-

  hat v činnosti, kterou dělají pro nás

  zdravotně postižené,“ říká Pavla.

  KONČÍ SE POHÁDKOU

  Je večer, děti jsou vykoupané a po-

  slouchají pohádku. Pak se do ku-

  chyně vrací maminka. S pomocí

  čtečky barev rozděluje vyprané po-

  nožky a chystá dětem oblečení na

  ráno. S manželem usednou ke stolu,

  dají si něco dobrého a hodnotí kon-

  čící den.

  Euforii z vítězství na paralympiádě

  už dávno vystřídala radost z dětské-

  ho smíchu, správně barevně spáro-

  vaných ponožek a dalších úspěšně

  zvládnutých momentů, které přiná-

  ší všední rodinný život. „Máme dvě

  krásné děti a domek se zahradou,

  o kterém jsem si myslela, že navždy

  zůstane jen nesplněným snem. Bý-

  vám sice dost unavená, ale mys-

  lím, že mi stále zbývají síly na to si

  uvědomovat, jak moc jsem šťastná,“

  usmívá se Pavla Kovaříková.

  

  Při malování kromě

  vycvičeného hmatu

  využívá vrozené

  výtvarné nadání

  i fantazii a pomáhá jí,

  že v dětství viděla.

  Domácnost je

  uzpůsobená

  tak, aby Pavla

  fungovala zcela

  samostatně, každá

  potřebná maličkost

  má svoje přesné

  místo. Problémem

  jsou někdy dětmi

  rozházené hračky.

  Rodinný život

  smanželem

  adětmi

  dávábývalé

  reprezentantce

  pocit štěstí

  anaplnění.

• Strana 21

  21

  ŽIVOT / BEZBARIÉROVÁ ŘEŠENÍ

  Už to jezdí!

  Představujeme vám další

  výsledek společné poradny

  Konta Bariéry aFakulty strojní

  ČVUT. Plošina, která spojila patra

  střediska MELA vSedlčanech,

  už slouží amístním odpadla

  každodenní složitá operace

  přenášení klientů po schodišti.

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Jednoduché, ale důležité zařízení ulevilo nejen

  asistentům, kteří se svozíčkáři iněkolikrát denně

  pěkně nadřeli, ale takévšem, kdo zdejší služby

  využívají. Protože nahoře se pracuje avpřízemí je

  jídelna, sociální zázemí avše, co Sedlčanští potřebují

  ke službám mimo středisko. Tady si můžete objednat

  jídlo sdonáškou až domů nebo úklid. Tady také

  začíná cesta zakázek pro chráněnou dílnu.

  Dnes tu nachází klid apéči išest

  vozíčkářů, zanedlouho přijdou další.

  Už od roku 2008 poskytuje MELA

  vSedlčanech avKolíně sociální

  služby lidem stělesným, mentálním

  ikombinovaným postižením. Zároveň

  jsou její dveře otevřeny všem,

  kdo potřebují poradit, jak pečovat

  opostižené ve své rodině, jak si

  vyřídit potřebné dávky adalší pomoc.

  Chráněné bydlení je dnes mimořádně

  skvělou službou – případů, kdy rodina

  nemůže nebo neumí potřebnou péči

  poskytnout, asi nikdy neubyde.

• Strana 22

  ŽIVOT / TIP NA VÝLET

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Aprílové počasí bývá nevypočitatel-

  né, takže se vedle výletů do přírody

  hodí mít v záloze i tip na celodenní

  program v suchu, teple a pohodlí.

  Vědecké centrum iQLANDIA fun-

  guje v Liberci teprve pár let a někte-

  ří lidé si ho dosud pletou s o něco

  starším nedalekým iQPARKEM. Ten

  je určen spíš pro mladší děti, ale ne-

  počítejte s tím, že i přes jejich sou-

  sedství stihnete za jeden den obojí.

  Samotná iQLANDIA plná interaktiv-

  ních exponátů, pokusů, bádání a her

  by mohla zabrat celou otvírací dobu,

  pokud se vaše ratolesti do všech

  nabízených aktivit opravdu ponoří.

  A přestože zde myslí spíše na vět-

  ší školáky a mládež, zabaví se tu

  na několik hodin nejen dospělý, ale

  i čtyřleté dítě, jak jsme během naší

  návštěvy osobně vyzkoušeli.

  Na šesti podlažích se rozkládá de-

  set stálých expozic doplněných ještě

  o krátkodobé výstavy. Návštěvníci se

  v nich především praktickou formou

  seznamují s lidským tělem, přírodou,

  Za vědou

  izábavou

  do Liberce

  Věděli jste, že elektrické

  výboje dokáží zahrát

  hudbu? Aže ičtyřleté

  dítě klidně zvedne ze

  země tunový automobil?

  Libereckou iQLANDII

  si bez problémů užije

  i člověk na vozíku.

  technikou, živly, vesmírem, geologií

  i aktuálními vědeckými objevy a vy-

  zkoušejí si rovněž svůj talent či lo-

  gické myšlení. V průběhu dne zdejší

  pracovníci také pravidelně předvá-

  dějí různé pokusy s výkladem. Je-li

  pěkné počasí, lze si vyzkoušet i ven-

  kovní části expozice před vchodem

  nebo na střeše, kde se nachází solár-

  ní terasa.

  ZÁBAVA BEZ BARIÉR

  Budova je bezbariérová a dobře

  přístupná. Na přilehlém parkoviš-

  ti je dostatek vyhrazených míst, ale

  počítejte s poplatkem 50 Kč. Mi-

  mochodem, už zde na návštěvníky

  čeká první netradiční mechanická

  hračka demonstrující fyziku v pra-

  xi – na obří houpačce stojí přes tunu

  vážící automobil, který dokáže díky

  dlouhému rameni na principu páky

  zvednout nad zem i dítě.

  Vstupné do iQLANDIE pro drži-

  tele průkazu ZTP i ZTP/P vyjde na

  150 Kč. U pokladny je k zapůjčení

  elektrický vozík, pokud by měl ně-

  kdo obavy, že nezvládne samostatný

  pohyb. V případě zájmu o jeho vy-

  užití se doporučuje předem zavolat.

  Na vozíku se

  lze dostat

  ido efektního

  světelného tunelu,

  ze kterého občas

  přecházejí oči.

• Strana 23

  Na všech patrech se nacházejí vyho-

  vující toalety pro vozíčkáře, rovněž

  výtahy jsou dostatečně prostorné.

  Kdo se odváží, může místo zdviže

  používat centrální spirálovitou ram-

  pu, která je trochu prudší, ale sjezd je

  o to zajímavější.

  Různé drobné nájezdové rampy

  zpřístupňují i některé pasáže jednot-

  livých expozic. Například světelný

  tunel v části věnované kosmu. Jejich

  sklon může pro někoho představo-

  vat trochu problém, takže pomocná

  ruka se hodí.

  Pochopitelně ne vše je pro vozíč-

  káře dostupné. Na některé přístroje

  se hůř dosáhne, jejich ovládání může

  činit problém lidem s postižením ru-

  kou nebo na ně prostě není možné

  přesednout, což se týká především

  různých simulátorů. Přesto zbývá

  spousta zábavy a aktivit plných po-

  učení, které lze i s vozíkem plnohod-

  notně absolvovat.

  BLESKY IROBOT

  Mezi velká lákadla určitě patří

  konverzace s humanoidním robo-

  tem Thespianem, který se nachází

  v expozici o lidském těle. Poně-

  kud hlučné a strašidelné, nicméně

  efektní a vyhledávané je pak také

  generování blesků z Teslova trans-

  formátoru uzavřeného ve Fara-

  dayově kleci. Zjistíte, že elektrické

  výboje dokáží dokonce hrát hudbu!

  Tomuto pravidelnému představení

  v rámci výstavy o živlech by však

  neměli být přítomni lidé s kardio-

  stimulátory, epileptici, těhotné ženy

  a děti do tří let.

  Populární jsou také projekce pla-

  netária, do něhož je ovšem nutné

  zakoupit vstupenku navíc. I zde je

  vyhrazené místo pro vozíčkáře, sle-

  dování projekce na stropě z dané po-

  zice však dokáže být po čase únavné.

  Kvůli zakloněné hlavě mě poměrně

  brzy začalo bolet za krkem.

  Uvedené představuje jen několik

  málo tipů z nepřeberného množství

  aktivit a těžko říct, u čeho se vy nebo

  vaše dítě „zaseknete“ nejdéle. Třeba

  jako to moje u vodního světa, kde

  iQLANDIA Liberec

  Programy pro školy

  Vědecké centrum iQLANDIA může být vítaným cílem

  nejen pro rodinu sdětmi, ale ipro školy, kterým

  nabízí řadu pracovních listů, vzdělávacích programů

  alaboratoří přizpůsobených žákům od prvního stupně

  až po středoškoláky. Vše samozřejmě po předchozí

  domluvě.

  Podrobné informace ojednotlivých expozicích, otevírací

  době, vstupném aprogramech pro školy naleznete

  na webových stránkách www.iqlandia.cz. Ty obsahují

  iodkaz na iQPARK, planetárium či pedagogické centrum,

  jež poskytuje užitečnou podporu pro pedagogy plánující

  návštěvu centra.

  Vstupné

  nad  let – nad  let

  a ZTP rodina +

  Expozice   

  Planetárium   

  Expozice + Planetárium   

  Otevírací doba

  Mění se podle aktuálního období. Bývá otevřeno

  – nebo –, některé pondělky může být zavřeno,

  podívejte se na web nebo si zavolejte pro informace

  na tel.: +   , mob.: +   

  www.iqlandia.cz

  Nitranská /,   Liberec

  se dají stavět přehrady nebo spouštět

  fontána s hudebním doprovodem.

  Součástí centra je i restaurace, kde

  lze doplnit energii, ať už ji budete po-

  třebovat vy nebo potomstvo. Přestože

  jde o samoobslužný podnik, personál

  hostům s handicapem ochotně pomů-

  že s donáškou jídla a pití až ke stolu.

  

  Různé drobné nájezdové rampy

  zpřístupňují i některé pasáže

  jednotlivých expozic. Například

  světelný tunel v části věnované

  kosmu. Jejich sklon může pro někoho

  představovat trochu problém, takže

  pomocná ruka se hodí.

  Nejen elektrické

  výboje zaujmou

  v iQLANDII děti

  i dospělé.

  23

• Strana 24

  ŽIVOT / AUTO MOTO

  Text: PETR BUČEK

  Foto: AUTOMOBILKY

  Handicapovaní mohou jásat. Alespoň

  ti, pro které je řízení auta moc ná-

  ročné. Auta s automatickým řízením

  připravuje nejeden výrobce.

  Ženevský autosalon:

  auta jako krabice

  Březnová přehlídka představila automobilové

  novinky pro tento rok iléta budoucí.

  Vypadá to, že se opravdu přibližuje

  éra autonomní jízdy bez zásahů řidiče.

  A ještě jedna dobrá zpráva: Volks-

  wagen a Rinspeed v Ženevě vysta-

  vily autonomní auta s tvary podob-

  nými krabici, které by mohly lidem

  s postižením vyhovovat. Tvarem při-

  pomínají velký kvádr a nastupování

  a vystupování v jejich případě vypa-

  Rinspeed není klasickou

  automobilkou,

  švýcarská společnost

  však pravidelně přichází

  svizemi směřujícími

  do budoucna.

  VŽenevě vystavila vůz

  Oasis představující

  oázu uprostřed

  velkoměstských

  džunglí. Dvousedadlové

  městské auto má být

  alternativou kvelkým

  atěžkým vozům SUV,

  které si stále častěji

  nacházejí cestu do

  městských center.

  „Oázu“ pohánějí dva

  elektromotory umístěné

  přímo upředních kol

  zakrytých karoserií.

  dá méně komplikovaně než u stáva-

  jících aut. Počítá se s tím, že budou

  jezdit sama a posádka bude během

  cesty odpočívat, pracovat nebo se dí-

  vat na televizi. Rinspeed dokonce do

  své studie auta budoucnosti umístil

  malou zahrádku.

  

• Strana 25

  25

  Koncernovým bratrancem

  Škody Fabia je Seat Ibiza,

  premiéru oslavil v páté

  generaci. Svými liniemi

  připomíná větší model Leon.

  Luxusní a velké kombi představil Opel vpodobě

  modelu Insignia. Značka Opel nově patří do koncernu

  PSA (Peugeot, Citroën), její velký model konkuruje

  Škodě Superb či Volkswagenu Passat.

  Kia Picanto

  má na délku

  3,6 metru

  a porve se

  o přízeň

  milovníků

  nejmenších

  aut do

  města.

  Volkswagen přivezl do Švýcarska na autosalon

  studii Sedric. Výrobce jej uvedl slovy, že se jedná

  o inkubátor nápadů pro autonomní jízdu. Uvnitř

  jsou dvě lavice naproti sobě a celý jeho tvar

  připomíná gondolu horské lanovky.

  Dacia Logan MCV Stepway

  dostala podobně jako například Škoda Octavia Scout

  terénní vzhled. Světlá výška narostla o pět centimetrů,

  pohon všech kol však rumunský kombík nedostane.

  Logan MCV platí za nejlevnější kombi na trhu.

  Hyundai vŽenevě ukázal veřejnosti nové kombi i30.

  Model konkurující Škodě Octavia nebo Volkswagenu Golf

  si vtuzemsku stále více získává na oblibě.

• Strana 26

  KULTURA

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Jaká byla včera vaše další reprí-

  za Prodané nevěsty vYpsilonce?

  No zase byla „prodaná“, hrajeme to

  představení přes dvacet let a repríz

  je kolem čtyř set padesáti! Chodí

  k nám kolikrát i lidé, kteří to viděli

  podruhé nebo potřetí.

  Hrajete vpražské Ypsilonce čty-

  řicet pět let, vlastně celý profesní

  život.

  Jsem stálým zaměstnancem, teď už

  vlastně penzistou. I když někdy hos-

  tuji v jiných divadlech. Jsou jen dva

  soubory, které existují desítky let se

  stejným vedením: Semafor a Ypsi-

  lonka.

  Vjednom článku jsem ovás

  objevila zvláštní poklonu, jste prý

  „talentovaný až běda“… Vlastně

  se vám obloukem vyhnuli jen

  krásní princové.

  Hrál jsem opravdu jen samé „blbé“

  prince, ale ono zahrát krasavce není

  vůbec lehké. Já prostě hrál hlavně

  zlořády, jako je Rumburak. Ale za-

  tímco princové stárnou, Rumburak

  zůstává! Do vínku jsem dostal hla-

  sivky jako provazy, a to mi umožňuje

  měnit hlas na počkání. To mi myslím

  přineslo v profesi rozlehlý rejstřík

  rolí, včetně ženských.

  Se kterými režiséry jste rád

  pracoval?

  To by byla dlouhá řada jmen. Měl

  jsem kliku, jeden z prvních filmů byl

  s paní Šimkovou-Plívovou, v televizi

  jsem točil hodně s režiséry Hášou,

  Michálkem, Polesným. Moc na mě

  zapůsobil Rudolf Hrušínský, se kte-

  rým jsem se sešel v prvních roční-

  cích DAMU. My jsme mu předváděli

  své etudy, on se jen díval, pokuřoval…

  Jednou ke mně pronesl: „Nedávejte

  si pořád ruce do kapes, co kdybyste

  někdy hrál v brnění!“

  Zdlouhé etapy recese mi připadá,

  že dnes spíš směřujete kpohledu

  nostalgicko-humornému…

  Před 25 lety se objevila knížka Psá-

  no v kóji, která je plná historek – to

  recesistické vyvádění s Oldou Kai-

  serem je pravdivé. Naše vteřinové

  improvizace měly společné to, že

  druhá strana musela záležitost ustát.

  Můj dnešní pohled je skutečně jiný,

  zřejmě daný i věkem.

  V současné době vystupuju s Oldou

  ve dvou představeních, jedno z nich –

  Don Quijote – hrajeme už sedm se-

  zon. Má místa velmi vtipná, ale i váž-

  nější, až tragické polohy. Jde o hru pro

  slovenskou dvojici Lasica + Satinský,

  ale během zkoušení pan Satinský

  zemřel. Po čase jsme se dohodli, že

  bychom to představení hráli s Oldou.

  Předpokladem pro Quijota totiž je, že

  hrát musí dva herci, kteří léta spolu-

  pracují a dobře na sebe slyší.

  Zdá se mi, že velmi pečlivě vážíte

  nejen vprofesi věci, ve kterých

  se prezentujete…

  Připadá mi to samozřejmé. Když

  jsem byl mladý, zvažoval jsem od-

  mítnutí, ale dnes? Už na začátku

  roku jednám o věcech, které se rea-

  lizují až v jeho v průběhu. Řadu věcí

  po přečtení odmítám.

  Rád se angažuju v záležitostech,

  o kterých jsem přesvědčený, že jsou

  pozitivní. Podepsal jsem třeba petici

  na návrh na sociální bydlení, před

  lety jsem se byl podívat na provoz

  jednoho hospice – mít „dobrý“ život

  v každém okamžiku je přece velká

  věc!

  Princové stárnou,

  Rumburak zůstává

  Tvář ihlas Jiřího Lábuse znají děti

  idospělí už desetiletí. Prý se občas

  chová jako nevrlej suverén, nám však

  odpovídal na všechny otázky pohotově

  asúsměvem.

  Při hercově odchodu se za ním kdosi

  rozběhl. Bude se fotit, zaúpěla jsem

  v duchu. Cvaknutí ale proběhlo v klidu

  a Jiří Lábus už dál uháněl městem.

• Strana 27

  27

  Patříte také do Rady Konta

  Bariéry. Jak jste se vlastně

  ke Kontu Bariéry dostal?

  Když jsem zkoušel ve Stavovském

  divadle, tak nám Jan Kačer, který se

  v nadaci angažoval od začátku, s Ol-

  dou nabídl, abychom se tam zašli po-

  dívat. Pochopil jsem, že jde o ohrom-

  né zařízení v naší dnešní společnosti.

  Zeptal jsem se, zda mohu pomoci.

  Rada, to je tým prvotřídních odbor-

  níků posuzujících všechny projekty.

  A já se zase snažím pomáhat v me-

  diálních prezentacích.

  Některé vaše projekty se handi-

  capovaných trochu dotýkají…

  Ano, natočil jsem zatím dvě audio-

  knihy Davida Walliamse, britského

  herce i spisovatele. Jeho roztomilé

  knížky mají humor i smutek, třeba

  Pan Smraďoch je o holčičce, které se

  posmívají, že je moc tlustá, a ona se

  jednou setká s bezdomovcem.

  Brzy bude mít premiéru film To-

  máše Magnuska Kluci z hor, tento-

  krát jsem dostal dramatickou pří-

  ležitost – hraju člověka s lehkou

  mozkovou dysfunkcí. Moje postava

  má vnitřní svět, moc nemluví, všech-

  no se muselo zahrát ve výrazu tváře.

  Kolem dětí se hodně pohybujete –

  jako Jů nebo Rumburak – a„kou-

  zelníci“ vám zůstali. Třeba při

  křtech knížek oHarrym Potterovi.

  Jak se proměnila dětská literatu-

  ra po vpádu technologie?

  Často si uvědomuju, nejen v kontak-

  tu s dětskou literaturou, jak se svět

  posunul dopředu. Knížky jsou jiné,

  otevřenější, s jinou poetikou i téma-

  ty. Kolik toho kluci a holky dneska

  vědí o světě, civilizaci. Ale to je jen

  jedna strana mince. Na druhé stra-

  ně jim podle mne zase něco chybí,

  třeba větší kontakt s přírodou, lidmi

  – z mého pohledu současnost děti

  o mnoho také ochuzuje.

  Jaký je vůbec váš vztah kinter-

  netu, kchytrým mobilům?

  Jsem zpátečnickej, k šedesátinám mi

  Olda Kaiser dal notebook, ale já ho

  používám skutečně jen v základních

  funkcích. Mám tlačítkovou Nokii, bez

  přídavných funkcí, samozřejmě bez

  fotografování.

  Soblibou „selfíček“ avaším obli-

  čejem to musí být složité…

  V divadle je to dobré. A když se

  kouknu doma do zrcadla, tak to ješ-

  tě jde. Ale moje tvář činí tu svobodu

  zčásti nesvobodnou. Dělám svou

  profesi, lidé chtějí fotku, a pokud mě

  požádají, potěší mne to…

  Jak vnímáte svůj čas označovaný

  jako časné stáří?

  Věk? Já ho vůbec nevnímám. Cho-

  dím do jednoho divadla, mám po-

  řád pocit, že jsem sem včera přišel.

  Řeším věci pořád dopředu, jak už

  jsem říkal. Moje závislost na termí-

  nech mě občas dohání k zoufalství.

  Čím jsem starší, tím víc.

  

  Delší verze rozhovoru na webových

  stránkách časopisu www.muzes.cz

  Jiří Lábus (1950)

  Herec byl po DAMU přijatý do

  angažmá libereckého Studia Ypsilon.

  Během . let se zapsal divákům

  do paměti vzábavné televizní revue

  Možná přijde ikouzelník.

  Mezi jeho nejznámější filmy patří Páni

  kluci, Amerika, Zapomenuté světlo,

  Zatykač na královnu, Klauni nebo

  Odcházení. Za roli ve hře Hlava Medúzy

  obdržel za rok  cenu Thálie. Za

  vedlejší role ve filmech Amerika ()

  aKlauni () získal České lvy.

  Kmenový člen

  kultovní Ypsilonky

  tady hraje desítky

  let - stále s jedním

  šéfem...

• Strana 28

  Text: DANIELA LEBEDOVÁ,

  PETRA VOTOČKOVÁ

  Příspěvek v hmotné nouzi je posky-

  tován osobám s nedostatečnými pří-

  jmy. Zahrnuje příspěvek na živobytí,

  doplatek na bydlení a mimořádnou

  okamžitou pomoc.

  Příspěvek v hmotné nouzi se vyři-

  zuje na pobočkách úřadu práce podle

  místa trvalého bydliště žadatele.

  PŘÍSPĚVEK NA ŽIVOBYTÍ

  Příspěvek je určen na úhradu zá-

  kladních životních potřeb kromě ná-

  kladů na bydlení, např. úhrada stra-

  vy, oblečení, dopravy a vzdělání.

  Nárok vzniká osobě nebo rodině,

  pokud po odečtení přiměřených ná-

  kladů na bydlení nedosahuje příjem

  této osoby nebo rodiny částky živoby-

  tí. Částky živobytí se odvíjejí od částek

  existenčního a životního minima, ale

  také od příjmu rodiny (zpravidla za po-

  slední tři měsíce). Částka je stanovena

  pro každou osobu individuálně.

  Částka se navyšuje, pokud zdra-

  votní stav osoby vyžaduje zvýšené

  náklady na dietní stravování (na zá-

  kladě rozhodnutí lékaře).

  DOPLATEK NA BYDLENÍ

  Pokud osobě nebo rodině nestačí

  vlastní příjmy včetně příspěvku na

  bydlení ze státní sociální podpory

  k uhrazení nákladů na bydlení, může

  požádat o doplatek na bydlení. Dávka

  je poskytovaná vlastníku užívajícímu

  byt nebo osobě, která užívá byt na zá-

  kladě smlouvy či rozhodnutí. Podmín-

  kou nároku na doplatek na bydlení je

  získání nároku na příspěvek na živo-

  bytí. Výše doplatku na bydlení je stano-

  vena tak, aby po zaplacení nákladů na

  bydlení (tj. nájmu, poplatky za energie)

  zůstala osobě či rodině částka živobytí.

  MIMOŘÁDNÁ OKAMŽITÁ POMOC

  Mimořádná okamžitá pomoc je po-

  skytovaná osobám v situacích, které

  je třeba bezodkladně řešit. Jedná se

  o následující si tuace:

  Osoba nemá nárok na poskytnutí

  opakovaných dávek, ale v případě

  neposkytnutí pomoci této osobě jí

  hrozí vážná újma na zdraví. Dáv-

  ku lze poskytnout v částce, která

  doplní příjem osoby do výše exis-

  tenčního minima (v případě ne-

  zaopatřeného dítěte do životního

  minima).

  Osoba je postižena vážnou mimo-

  řádnou událostí (živelní pohroma,

  větrná pohroma, ekologická ha-

  várie, požár apod.). Dávku lze po-

  skytnout až do výše 15násobku

  částky životního minima jednot-

  livce, tj. až do výše 51 150 Kč.

  Osoba nemá dostatek prostředků

  k úhradě jednorázového výda-

  je spojeného např. se zaplacením

  poplatku za vystavení duplikátů

  osobních dokladů nebo v případě

  ztráty peněžních prostředků. Dáv-

  ku lze poskytnout až do výše to-

  hoto jednorázového výdaje.

  Osoba nemá dostatek prostřed-

  ků k nákupu nebo opravě před-

  mětů dlouhodobé potřeby. Dávku

  lze poskytnout až do výše těchto

  výdajů, maximálně však v prů-

  běhu kalendářního roku do výše

  10násobku částky životního mi-

  nima jednotlivce, tj. až do částky

  34 100 Kč.

  Osoba nemá dostatek prostředků

  k uhrazení odůvodněných nákladů

  vznikajících v souvislosti se vzdě-

  láním nebo se zájmovou činností

  nezaopatřených dětí a na zajištění

  nezbytných činností souvisejících

  se sociálně-právní ochranou dětí.

  Dávku lze poskytnout až do výše

  těchto výdajů, maximálně však

  v průběhu kalendářního roku do

  výše 10násobku částky životního

  minima jednotlivce, tj. až do částky

  34 100 Kč.

  Osoba je ohrožena sociálním vy-

  loučením. Jde např. o situace osob

  vracejících se z vězení, z dětského

  domova a z pěstounské péče po dosažení

  zletilosti nebo po ukončení léčby chorob-

  ných závislostí. Dávku lze poskytnout až

  do výše 1000 Kč. V průběhu roku může

  být poskytnuta opakovaně, součet však

  nesmí překročit čtyřnásobek částky ži-

  votního minima jednotlivce, tj. maximálně

  částku 13 640 Kč.

  CO MOŽNÁ NEVÍTE…

  Pracovníci krajské pobočky Úřadu práce

  České republiky jsou povinni vám pomo-

  ci s vyplněním žádosti, informovat vás

  o podmínkách nároku a vždy vaši žádost

  přijmout.

  Nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi

  nelze přiznat zpětně, ale náleží vám od

  prvního dne kalendářního měsíce, v němž

  byla podána žádost, a splnili jste všechny

  podmínky pro přiznání nároku na dávku.

  NA CO SI DÁT POZOR?

  Od 1. 2. 2017 došlo ke změně zákona o po-

  moci v hmotné nouzi a např. nebude-li pří-

  jemce po šesti měsících pobírání příspěvku

  na živobytí

  vykonávat veřejnou službu v rozsahu ales-

  poň 20 hodin měsíčně,

  účastnit se aktivit organizovaných KrP ÚP

  ČR,

  osobou výdělečně činnou alespoň v rozsa-

  hu 20 hodin,

  osobou invalidní ve druhém stupni,

  osobou s nárokem na podporu v neza-

  městnanosti nebo podporu při rekvalifi-

  kaci,

  nebo osobou uvedenou v § 3 odst. 1 písm. a)

  body 1 až 10 zákona o pomoci v hmotné

  nouzi (např. osoba starší 68 let, poživatel

  starobního důchodu, osoba invalidní ve

  třetím stupni…),

  bude částka živobytí snížena na existenční

  minimum, tedy částku 2200 Kč, a to s účin-

  ností od 1. 8. 2017.

  

  Nenašli jste, co jste hledali?

  Máte vlastní zkušenost či dobrou radu,

  okterou byste se chtěli podělit sostatními?

  Napište, jsme tu pro vás! redakce@poradimesi.cz

  ... spříspěvkem vhmotné nouzi

  SERVIS

• Strana 29

  VÝBĚR Lucie MARKOVÉ

  29

  Aktuální stav novely zákona odávkách

  pro osoby se zdravotním postižením

  Česká asociace paraplegiků nabízí

  kzapůjčení tři vozy sručním řízením

  V minulém čísle časopisu Můžeš

  jsme vás informovali o chystané vel-

  ké novele zákona č. 329/2011 Sb.,

  o dávkách pro osoby se zdravotním

  postižením, která by v případě její-

  ho schválení měla začít platit od 1. 1.

  2018 a měla by změnit několik zá-

  sadních podmínek čerpání příspěvků

  pro osoby se zdravotním postižením.

  O konkrétních návrzích změn si pře-

  čtěte více v čísle Můžeš 3/2017.

  Aktuálně ke dni 26. 2. 2017 (datum

  uzávěrky dubnového čísla Můžeš) byla

  novela v legislativním procesu posunuta

  z prvního čtení v Poslanecké sněmovně,

  konaného dne 1. 2. 2017, do druhého

  čtení a byla přikázána k projednání Vý-

  boru pro sociální politiku. Vláda České

  republiky již před prvním čtením v Po-

  slanecké sněmovně vyjádřila k novele

  „neutrální stanovisko“, ač v písemném

  dokumentu rozporuje některé navržené

  změny, především ty, které mají podle

  jejího názoru přímý finanční dopad na

  státní rozpočet. Je třeba si uvědomit, že

  se ocitáme v předvolením boji o každý

  hlas voliče. Uvidíme tedy, jak se novele

  bude dále dařit. Nyní ji čeká ještě třetí

  čtení v Poslanecké sněmovně, násled-

  ně jednání v Senátu ČR a finálně ji musí

  podepsat prezident. O dalším vývoji vás

  samozřejmě budeme informovat.

  

  Česká asociace paraplegiků (dále

  CZEPA) pomáhá osobám na vozíku

  zůstat mobilní také v době, kdy nemají

  k dispozici vlastní automobil nebo po-

  třebují větší auto pro své volnočasové

  aktivity.

  CZEPA nabízí vozíčkářům k zapůj-

  čení tři vozy s ručním řízením. Dva

  automobily Škoda Octavia Combi si

  mohou půjčit ti, kteří mají vlastní auto

  v opravě nebo ho krátkodobě nema-

  jí k dispozici z jiných důvodů, aby se

  i v této době mohli věnovat svým kaž-

  dodenním aktivitám. Třetí vozidlo –

  velkoprostorový Fiat Ducato – si zpra-

  vidla půjčují vozíčkáři na sportovní

  akce, dovolené apod.

  Poplatky za půjčení jsou nastaveny

  tak, aby uživatele nezatížily a vozy

  byly pro všechny dostupné. Automo-

  bily Škoda Octavia Combi si mohou

  půjčit pouze členové České asocia-

  ce paraplegiků (CZEPA) maximálně

  na dobu šesti týdnů. Vozy mají auto-

  matickou převodovku a ruční řízení

  s plynem a brzdou na jedné páce od

  firmy Bahyl. Pro zapůjčení vozu Fiat

  Ducato není členství v CZEPA pod-

  mínkou. Automobil je pro devět osob.

  Má manuální převodovku s elektro-

  nickou spojkou a ruční řízení od firmy

  Bahyl. Je vybaven elektrickým systé-

  mem pro usnadnění nástupu u seda-

  dla spolujezdce. V zadní části vozu

  je k dispozici vyklápěcí rampa pro

  snadný nástup a zádržné systémy pro

  ukotvení mechanického vozíku.

  V případě zájmu o zapůjčení vozů

  kontaktujte CZEPA na telefonu

  775 980 952 nebo e-mailem czepa@

  czepa.cz. Pokud víte předem, že bude-

  te náhradní vůz potřebovat, je dobré

  si půjčení rezervovat v co největším

  předstihu.

  

  Více informaci aaktuální ceník půjčovného

  naleznete na www.czepa.cz

  vsekci Činnost/projekty

  Ošetřovatelské

  volno se souhlasem

  zaměstnavatele

  Vláda odsouhlasila vznik nové dávky, tzv.

  dlouhodobého ošetřovného z nemocen-

  ského pojištění. Dávka by měla finančně

  zabezpečit pracující osobu po dobu péče

  o nemocného příbuzného či druha/družku

  až po dobu 90 dnů.

  Původní návrh byl vymezen v zákoníku

  práce č. 262/2006 Sb. podobně jako např.

  krátkodobé ošetřovné, tedy tak, že se jedná

  o překážku v práci a zaměstnavatel musí po

  tuto dobu zaměstnanci držet místo a není

  možné jej propustit. Proti tomuto vymezení

  se však postavilo několik subjektů chrání-

  cích práva zaměstnavatelů i některé politic-

  ké strany.

  Do Poslanecké sněmovny tedy míří ná-

  vrh novely zákoníku práce, který stanovuje

  v novém § 191a, že „zaměstnavatel může

  udělit písemně souhlas s nepřítomností

  zaměstnance v práci po dobu poskytování

  dlouhodobé péče v případech podle § 41a

  až 41c zákona o nemocenském pojištění“.

  Jinými slovy zaměstnavatel s dlouhodobou

  nepřítomností zaměstnance souhlasit ne-

  musí. Argumenty zaměstnavatelů o obtíž-

  nosti nahradit zaměstnance po dobu péče

  v současné situaci na trhu práce lze pocho-

  pit stejně jako argumenty o obtížné náhradě

  na některých pozicích, projektech či nákla-

  dy na zaučení nových osob.

  Je však třeba říci, že již nyní se v této ob-

  tížné situaci, kdy je třeba pečovat o blízkou

  osobu, může ocitnout kdokoli z nás a řešíme

  situaci bez ohledu na zákony. Lidé jsou již

  nyní nuceni okolnostmi vzít si neplacené vol-

  no, pracovat z domu či ze zaměstnání prostě

  odejít. „Dlouhodobé ošetřovné“ v původním

  záměru mělo pomoci řešit situaci finančně

  a zároveň garantovat zaměstnanci určitou

  dobu, kdy mu zaměstnavatel „podrží místo“.

  Nicméně podle současného návrhu novely

  se bez vstřícného přístupu zaměstnavatelů

  ani nadále tato rodinná situace neobejde.

  

  Autorka je ředitelka z. ú. DEBRA ČR

• Strana 30

  SLOVO MÁ...

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Zdeněk Jirků

  e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Michaela Zindelová

  e-mail: michaela.zindelova@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 12x ročně.

  Toto číslo vychází vdubnu 2017.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej:

  Česká pošta, s. p.

  Ilustrace natitulní straně:

  Miroslava Kolářová Šulcová

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Letos je to opravdu dvacet pět let, co začal

  pracovat unikátní charitativní projekt zalo-

  žený na podpoře desetitisíců dárců. Celou

  dobu posílá Kontu Bariéry pravidelný mě-

  síční dar zhruba čtyřicet tisíc dárců. Věří

  nám a stávají se součástí největší charitativ-

  ní pomoci.

  Jak to funguje? Každý měsíc o využití

  těchto peněz rozhoduje Rada Konta Barié-

  ry. V nadaci se asi desetkrát za rok kolem

  jednoho stolu scházejí po celá léta lidé, kteří

  ručí našim dárců za správné využití peněz.

  Prof. Martin Bojar, dětský psycholog Jaro-

  slav Šturma, Jiřina Šiklová, lékař z Liberce

  Jan Marušiak, psycholožka z Univerzity Pa-

  lackého v Olomouci Dana Štěrbová, vozíč-

  kář, učitel a dnes ombudsman ČSOB Mar-

  tin Kovář, herec Jan Kačer. To jsou „otcové

  zakladatelé“, kteří vydrželi u této nádherné

  práce dodnes.

  Před lety zemřel důležitý člen této skupi-

  ny, slovutný dětský psycholog Zdeněk Ma-

  tějček, kvůli rodinným záležitostem odešla

  i Gita Tučná, dlouholetá členka této rady, au-

  tor reklamního charitativního nápadu Evžen

  Hart anebo dětský lékař z Harrachova Jiří

  Soukup. Doplnila je čerstvá krev, novinář

  Luboš Beniak, dlouholetý ředitel Jedličkova

  ústavu Jan Pičman, brněnská lékařka a vel-

  ká odbornice v problematice návratu lidí

  s handicapem do života Lia Vašíčková, herec

  Jirka Lábus nebo doktorka Ludmila Vostřá-

  ková.

  V minulých dnech jsme vzpomínali, roz-

  dávali diplomy za dlouholetou práci a také

  připomínali to nekonečné množství projek-

  tů a iniciativ, které se kolem Konta Bariéry

  nakupily. S oblibou říkávám, když za mnou

  někdo přijde s nějakým nápadem, že snad

  není žádný, který jsme ještě nedělali.

  Inciativa mě ale těší a pomáhat lidem,

  kteří pomoc potřebují, přináší inspiraci

  nejen mně, členům naší rady, ale velkému

  množství dalších. Co třeba bosenský fotba-

  lista Amir v FK Teplice, který si při každém

  gólu, který vstřelí, nasadí červený nos a za-

  zpívá kus hymny Konta Bariéry? Nebo stu-

  dent ČVUT, který při studijní stáži v Koreji

  jen tak sám od sebe vymyslí projekt Kde je

  Péťa a svými blogy inspiruje lidi k dárcov-

  ství. Každý, kdo poslal peníze, dostal od něj

  pohled z Koreje s nádherným textem a ještě

  pomohl. Péťa vybral tímto originálním způ-

  sobem za semestr 200 000 korun a ty po-

  mohly deseti handicapovaným dětem.

  Loni kolem Vánoc mě dostala sbírka za-

  městnanců Finanční správy. V celé repub-

  lice sebrali do kasiček 936 345 korun pro

  své kolegy a spolupracovníky s postižením

  anebo s těžkým osudem. Něco obdobného,

  co již řadu let dělají zaměstnanci ČEZ –

  i tady částka dosáhla milionu korun. Sbírky

  se pořádají pod záštitou Konta Bariéry stejně

  jako desítky menších sbírek v celé repub-

  lice. Některé v těchto dnech uvidíte možná

  kolem sebe. Vybíhá náš charitativní běh Run

  and Help.

  Tak přeji hodně úspěšných akcí kolem vás

  a krásné jaro všem.

  

  Vaše

  Pětadvacet let inspirace

• Strana 31

  PRODEJCI

  UNICAR

  Škoda

  www.unicar.cz

  OSTRAVA

  Vítkovická , Ostrava

  Tel.:   -

  E-mail: novevozy@unicar.cz

  AUTOCENTRUM

  DOJÁČEK

  Citroën, Fiat, Fiat Professional,

  Jeep, Lancia, Chevrolet

  www.dojacek.cz

  PRAHA

  Kolbenova /, Praha 

  (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia)

  Tel.:   

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  USeřadiště , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: vasak@dojacek.cz

  Vršovická ,

  Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: fiat.vrsovicka@dojacek.cz

  Přípotoční c,

  Praha 

  (Citroën, Chevrolet)

  Tel.:   -

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  AUTO HLAVÁČEK

  Škoda, Kia

  www.hlavacek.cz

  OLOMOUC

  Týnecká /, Olomouc

  Tel.:   

  E-mail: maly@hlavacek.cz

  OPAVA (Kia)

  Těšínská /

  Opava-Předměstí

  Tel.:   

  E-mail: kohut@hlavacek.cz

  PROSTĚJOV (Kia)

  Plumlovská , Prostějov

  Tel.:   

  E-mail: riedl@hlavacek.cz

  AUTO JAROV

  Škoda, Volkswagen,

  Seat, Audi, Honda

  www.autojarov.cz

  PRAHA

  Osiková , Praha 

  Tel.:  

  E-mail: pipek@autojarov.cz

  AUTOBOND GROUP

  Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru,

  Nissan, Mitsubishi

  www.autobond.cz

  PRAHA

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Kolbenova /,

  Praha -Vysočany

  Tel.:   

  E-mail: libor.vimr@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Libor Vimr

  PLZEŇ(Kia, Ford)

  Koterovská ,

  Plzeň-Slovany

  Tel.:   -

  E-mail: milan.horna@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Milan Horna

  KARLOVY VARY

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Studentská ,

  Karlovy Vary-Doubí

  Tel.:  

  E-mail:tomas.klesa@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Tomáš Klesa

  OSTRAVA

  (Kia, Toyota, Nissan,

  Suzuki, Subaru)

  Krmelínská -,

  Ostrava-Hrabová

  Tel.:   -

  E-mail:petra.dybalova@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Petra Dybalová

  OPAVA(Toyota)

  Ostravská , Opava

  Tel.:  

  E-mail:toyotaopava@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Petr Valášek

  HAVÍŘOV(Toyota)

  Před Tratí /, Havířov

  Tel.:  

  E-mail:toyotahavirov@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Karel Žáček

  AMB

  Ford

  www.fordamb.cz

  PRAHA

  Severní ,

  Ořech – Praha-západ

  Pražský okruh – Exit 

  Tel.: –

  E-mail: svoboda@fordamb.cz

  ÚPRAVCI

  JOSEF HURT

  www.rucniovladani.cz

  TÝNEC NAD LABEM

  Bambousek 

  Tel.  

  E-mail:info@rucniovladani.cz

  API CZ

  www.apicz.com

  SLAPY UTÁBORA

  Slapy 

  Tel.: 

  E-mail: info@apicz.com

  INVACAR

  www.invacar.com

  KATOVICE

  Průmyslová , Katovice

  Tel.:  

  E-mail: info@invacar.com

  FINANCOVÁNÍ

  ČSOB LEASING

  www.csobleasing.cz

  CELÁ ČR

  Na Pankráci /

    Praha  (ina ostatních

  pobočkách)

  Tel.: +   

  info@csobleasing.cz

  Auta bez bariér – prodejci aut, úpravci, financování

  Partneři Auta bez bariér (projekt Konta Bariéry)

  poradí handicapovaným svýběrem vozu, sjeho úpravou,

  financováním, pojištěním isvyřízením státního příspěvku

  aodpočtu DPH – www.autabezbarier.cz.

  E-mail: petr.bucek@bariery.cz

  Dodává:

  CZ. TECH –

  Čelákovice, a.s.

  Stankovského 1200/46, 250 88 Čelákovice

  tel.: 326 993 844, fax: 326 993 845

  e−mail: roho@cztech.cz, www.roho.cz

  Antidekubitní podložky

  zamezují vzniku proleženin

  a napomáhají při jejich léčbě.

  Podložky do vozíků jsou

  hrazeny VZP kód

  – 0000277

  sk. 13

  Čelákovice

  CZ.TECH

• Strana 32

  www.runandhelp.cz

  Běhejte s námi

  pro Boženku

  Pomáháme čtyřleté Božence,

  která trpí svalovou atroí.