Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

REFLEKTOR

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Daří se podle vás naplňovat plány

inkluze dětí amladých lidí spo-

stižením, které si vaše minister-

stvo stanovilo?

Principy inkluzivního vzdělávání se

nezrodily v září minulého roku. Je

to věc, která je přirozená a už něja-

kou dobu ve společnosti probíhala.

Co se týká vzdělávání ve školách

a školského zákona, tak minimálně

od roku 2005 začleňování žáků se

speciálními vzdělávacími potřebami

funguje.

Změny, které nastaly od září 2016,

odstraňují zametání pod koberec

právě těch situací, se kterými se mu-

seli rodiče, děti i školy vypořádávat,

a v uplynulých deseti letech neměli

dostatečnou podporu v tom, co jim

stát umožňoval. Samozřejmě tato

debata není vždy příjemná. Z mého

pohledu mají často tak trochu prav-

du všichni, kdo se do debaty zapojují.

KATEŘINA VALACHOVÁ:

Stát by měl

zajistit

svobodu volby

Sministryní školství, mládeže

atělovýchovy ozpolitizování inkluze,

nedostatcích vpodpoře školám aférovém

přístupu ke vzdělání pro všechny.

Každý ze svého úhlu pohledu a se

svojí vlastní zkušeností.

Asi nejdůležitější vizí posledních

změn je, že nechceme děti nálep-

kovat, ale především chceme zajistit

jejich podporu ve vzdělávání. Chce-

me přistupovat ke každému indivi-

duálně. Aby v rámci našeho školního

systému dokázaly děti uspět a aby

pak byly úspěšné i v životě.

Co je podle vás nejhorší ztěch

věcí zametených pod koberec?

Ačkoliv se v roce 2005 jasně vytkl

cíl inkluze dětí s postižením včetně

lehkého mentálního postižení a škol-

ský zákon se tak trochu tvářil, že na

to mají všechny děti právo, tak se už

pak bohužel nedokončily všechny

potřebné změny, které bylo třeba od-

pracovat. Rodiče, děti i učitelé v tom-

hle úkolu zůstali vlastně dost sami.

Někdo měl například s integrací dí-

těte se zrakovým postižením pozi-

tivní zkušenost, někdo jiný o kousek

dál, v jiném regionu, naopak děsivou

zkušenost.