Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

ŽIVOT

Text: RADEK GÁLIS

Foto: JAN ŠILPOCH

U kuchyňského stolu si kreslí do-

mek šestiletá Marta, které se nad

rameny sklání tatínek, zatímco

dvouletý Míša se dožaduje pozor-

nosti. Maminka přináší ke stolu vy-

žehlené prostírání, za chvíli se bude

večeřet. Obyčejný večer obyčejné

rodiny, až na to, že tahle mamin-

ka od patnácti let nevidí, je para-

lympijskou vítězkou, absolventkou

psychologického poradenství ve

Filadelﬁi a zároveň malířkou a ilu-

strátorkou.

SPORT JAKO ŽIVOTNÍ STYL

Připomeňme si, co v roce 1992

Pavla vyhrála. Na zimní paralym-

piádě ve francouzském Albertville

byla stříbrná v běhu na lyžích na

5 km a bronzová na 15 km klasic-

ky, v létě ve španělské Barceloně

byla první v běhu na 1500 metrů,

ve světovém rekordu vyhrála zá-

vod na 3000 metrů a byla třetí i na

800 metrů.

Medaile už rozdala trasérům

a věnovala muzeu. Zůstala jedi-

ná, kterou bere na besedy do škol.

Půl roku po návratu z Barcelony

se Pavla Kovaříková rozhodla ode-

jít z vrcholového sportu a z repre-

zentace. „Rozhodla jsem se při stáži

v Americe, ale okolí mě nebralo

vážně. Považovali to za rozmar hol-

ky, která se nudí nebo se jí stýská.

Když jsem se po roce z USA vráti-

la a oznámila, že do Lillehammeru

na zimní paralympiádu nepojedu

a nezapojím se už do náročné pří-

pravy, bylo těžké ustát tlak oko-

lí. Byly už vyplněné sponzorské

smlouvy na mé jméno, což mi při-

šlo jako velký podraz, protože se

mě nikdo neptal,“ vzpomíná Pavla.

Místo medailí

dětský smích

Před čtvrtstoletím získala tehdy

dvacetiletá nevidomá Pavla

Valníčková, dnes Kovaříková,

pět medailí na zimních iletních

paralympijských hrách. Jak se jí

od roku 1992 změnil život,

co se jí zúspěšné sportovní

kariéry hodí pro současnost

akteré hodnoty jsou po letech

ty nejdůležitější?

Pavla Kovaříková se vydává z domova

na cesty s vodícím psem.Těší se, až opět

začne sportovat, tentokrát už s dětmi.

Můžeš