07-08/2019

• Strana 1

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  7–8/2019

  Cena jednoho výtisku 30 Kč ve volném prodeji / Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  Časopis pro ty,

  kteří se

  nevzdávají

  Příběhy

  asistence

  KOLIK STOJÍ

  SAMOSTATNÝ ŽIVOT?

  (s. 6)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Ti, kteří potřebují osobní asisten-

  ci k většině běžných každodenností,

  nejsou rozhodně v záviděníhodné si-

  tuaci. Peníze z příspěvku na péči totiž

  obvykle na pokrytí nestačí, a proto se

  z nich musejí stát doslova experti na

  fundraising. Finance sbírají na trans-

  parentní účty, pomáhají různé nadace,

  rodiny. Kdo může, vydělává (a nastává

  tak paradoxní kruh – to když potře-

  bujete peníze na asistenta, aby vám

  pomohl dojet do zaměstnání, kde vy-

  děláváte peníze na jeho zaplacení; jak

  vtipně glosuje jeden z protagonistů

  naší úvodní reportáže).

  Od července se zvyšuje příspěvek

  na péči ve III. stupni na 12 800 ko-

  run a následuje tak stupeň IV., který je

  zvýšený již od dubna. Přestože ani tak

  některým nepokryje všechny výdaje

  na potřebnou pomoc, zlepšení je to

  významné. Nejsou to vyhozené pení-

  ze, naopak – osobní asistence umož-

  ňuje lidem s těžkým zdravotním posti-

  žením, aby se zapojili do života, práce

  i společenského života. To rozhodně

  není málo a společnosti se taková in-

  vestice jednoznačně vrátí.

  Jak to funguje v praxi u dvou mla-

  dých lidí, kteří přišli do Prahy za samo-

  statným životem, se dozvíte v reportá-

  ži Radka Musílka hned na úvodních

  stránkách.

  Listujte ale určitě ještě dál, najdete

  podnětný rozhovor s Liou Vašíčkovou

  o chybějící koncepci následné péče,

  reportáž z jedinečné organizace, kte-

  rá pomáhá lidem s těžkou diagnózou

  ALS, nebo příběh třináctiletého Da-

  vida, který se díky bionické protéze

  může zabývat stejnými klukovinami

  jako jeho vrstevníci. Rád vás zvu také

  k rozhovoru s Boženou Jirků, ředitel-

  kou Nadace Charty 77 a Konta Bariéry

  – o minulosti, současnosti i budouc-

  nosti projektu, který nemá v České

  republice obdoby.

  Milí čtenáři, užijte si pěkné léto! V re-

  dakci se na vás těšíme opět v září.

  

  O společenské

  návratnosti

  Ne bezmoci! Reportáž o ojedinělém

  projektu pro pacienty s ALS.

  Jako Terminátor. Příběh Davida

  a jeho bionické ruky.

  Kdy se to změní? S doktorkou Liou Vašíčkovou o následné péči.

  strana 13–14

  strana 16–18

  strana 10–12

  Srdce na dlani: S Boženou Jirků

  o čtvrtstoletí práce v nadaci

  Auto Moto:

  Jaká je nová Škoda Scala?

  strana 28–31strana 19–21

  Cestování:

  Španělská Malaga bez bariér

  strana 22–24

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  Předběhni svého starostu!

  Šňůry charitativních běhů Run and Help, kterou pořádá

  Konto Bariéry, se ve slunném dni v Říčanech zúčastnilo

  na šest set dětí a stovka dospělých. Vedle žáků ze ZŠ u Lesa

  (na snímku) běželi pro dobrou věc také hasiči, městská policie

  či oddíl orientačních běžců. Běhat přišel i starosta

  a ve výzvě „Předběhni svého starostu“ přislíbila jedna

  z místních společností přidat za každého, kdo jej předběhne,

  desetikorunu ke startovnému navíc.

  Pátého ročníku Run and Help se zúčastnilo na 90 organizací

  z celé České republiky a společně vybraly téměř jeden

  a půl milionu korun, které pomohou lidem se zdravotním

  postižením. Více informací na www.kontobariery.cz

  

  Foto: Jan Šilpoch

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

  Příběhy asistence

  Po občanské iniciativě lidí kolem o. p. s. Asistence

  došlo letos na zvýšení příspěvků na péči ve třetím

  ačtvrtém stupni. Lidé stěžkým postižením tak mají

  lépe dosáhnout na nezbytné služby pro zkvalitnění

  života. Vypravili jsme se za dvěma klienty zmíněné

  organizace, abychom se podívali, jaký význam

  pro ně osobní asistence má.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  LENKA DVOŘÁKOVÁ (31)

  Lenka pochází ze Soběslavi, od dět-

  ství má těžkou formu kvadrupare-

  tické dětské mozkové obrny, hůř

  se jí i mluví. Přesto se rozhodla pro

  studium a samostatný život v Pra-

  ze. Osobní asistence pro ni v tom-

  to ohledu představuje alfu a omegu

  každodenního fungování.

  Základní školu a gymnázium ab-

  solvovala ve svém rodišti. Při výuce

  měla asistentku, jinak jí pomáhala

  rodina a přátelé. Po roce na jazyko-

  vé škole a zdravotní pauze se pustila

  do studia bohemistiky na Filozofic-

  ké fakultě UK, kterou momentálně

  dokončuje – a považuje ji za velmi

  vstřícnou vůči lidem s postižením.

  „Soběslav mi nenabízela do budoucna

  moc možností. Samozřejmě, že když

  je vám dvacet a celý dosavadní život

  jste odkázáni na pomoc rodičů, těžko

  se to obejde bez silného emocionál-

  ního rozhodnutí. Zpočátku byly moje

  pohnutky spíš racionální. Pak ale při-

  šlo něco silnějšího, a i když nechci

  znít pateticky, je třeba přiznat, že to

  byla zamilovanost. Musíte prostě zís-

  kat něco důležitějšího, než je vlastní

  strach opustit komfortní zónu. A když

  pak vidíte, že lze vstát z postele, aniž

  by vám někdo říkal, co máte dělat, je

  to fajn,“ vzpomíná Lenka.

  Rodiče ji v jejím rozhodnutí pod-

  porovali. Přestěhovala se do ubyto-

  vání v pražském Jedličkově ústavu

  a školách, který pro ni tehdy zname-

  nal jedinou možnost, jak v metropoli

  sehnat bydlení spojené s nezbytnou

  péčí. „Začátky samostatného života

  pro mě nebyly snadné. Ještě dlouho

  jsem se bála strávit víkend bez rodiny.

  Najednou kolem nebyli známí lidé…“

  V současnosti Lenku čeká další

  důležitý krok. Z programu samostat-

  ného bydlení, který přece jen ještě

  představuje alespoň trochu chráně-

  né prostředí, se chystá do garson-

  ky na jednom z pražských sídlišť.

  Byť se jedná o dům plný vozíčkářů,

  opět udělá krok do neznáma spojený

  s obavami.

  Jakožto člověk, který potřebuje

  pomoc prakticky se vším, patří Len-

  ka do IV. stupně závislosti a pobírá

  příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč.

  Ani ten však nestačí na pokrytí veš-

  kerých nákladů: „V průměru potře-

  buji tak osm hodin asistence za den.

  Různí se to podle programu každé-

  ho dne, škála se pohybuje v rozmezí

  šest až dvanáct hodin. To znamená

  měsíční výdaj přibližně ve výši 30 ti -

  síc korun.“

  Shánění financí tak představuje

  vcelku náročnou disciplínu, kterou

  každý člověk v Lenčině situaci dobře

  zná. Je s ní spojena řada papírování

  a organizování. Navíc potřebuje po-

  moc i se psaním na počítači. Nezříd-

  ka tak nastává bizarní situace, kdy si

  musí platit asistentku na pomoc při

  zajišťování peněz na placení asis-

  tence. „Obracím se na různé nadace,

  pomáhají mi i rodiče,“ dodává Lenka.

  Jinak žije mladá žena z důchodu

  a v minulosti také pobírala stipen-

  dium od Konta Bariéry. Jak sama říká,

  není to na žádné vyskakování, ale za-

  tím s financemi vyjde. A přestože jí

  Lenka jízdu

  metrem

  většinou

  zvládá,přesto

  sepomoc

  asistentky

  Markétyhodí.

  Začátky samostatného

  života pro mě nebyly

  snadné. Ještě dlouho

  jsem se bála strávit

  víkend bez rodiny.

  Najednou kolem nebyli

  známí lidé…

• Strana 7

  7

• Strana 8

  REFLEKTOR / OSOBNÍ ASISTENCE

  zvýšení příspěvku poněkud ulevilo,

  nechce si raději zvyšovat standard.

  Rovněž vytváření časového har-

  monogramu není nejjednodušší zá-

  ležitost. U Lenky se vystřídají desítky

  asistentek (asistenty muže si vyžádá

  jen zřídka, pokud je to nezbytně po-

  třeba). „Na týden dopředu hlásím

  svůj program, musím hodně pláno-

  vat,“ přemýšlí Lenka. Některé z asi-

  stentek chodí častěji, jiné jen občas.

  „Nezbytné minimum asistence na

  přežití je tak čtyři až šest hodin. To

  bych ale byla prakticky jen doma, což

  rozhodně nechci,“ ilustruje. Asistenti

  jí pomáhají s každodenními věcmi,

  včetně krmení. „Už jsem se setkala

  i s názorem, že pomoci nadužívám,

  ale s tím nesouhlasím. Například

  pokud jde o to krmení. Připravit mi

  prostředí tak, abych to zvládla sama,

  by znamenalo mnohem náročnější

  proces, po kterém bych pak už zase

  nemohla sama udělat nic jiného, do-

  kud by nepřišla další asistentka. Je

  ovšem pravda, že člověk dělá jen to,

  co je mu bližší. Takže se sám obtížně

  nepachtí s věcmi jen proto, že je to

  společensky očekávané. Nechce se

  mu složitě dělat něco, co je ve vý-

  sledku samoúčelné.“

  Život s asistentem po boku je

  svébytný, ale pro člověka s těžkým

  postižením představuje jedinou al-

  ternativu, jak fungovat co nejsamo-

  statněji a nezávisle na blízkých. „Pro

  některé lidi je problematické pustit

  si do bytu cizího člověka. Nesví jsou

  z toho i moji rodiče. Stačí, když si

  vezmu na nějakou společnou akci

  asistentku. Trochu jim vadí, že je tam

  někdo, kdo tam podle nich nepatří,

  a stará se někdo jiný než oni.“

  Kromě běžného fungování a studia

  dochází Lenka jednou týdně na pla-

  vání s Kontaktem bez bariér, vyráží

  za kulturou a jejím velkým koníčkem

  jsou procházky po Praze, při kterých

  pozoruje bezbariérovost. Ty často

  zvládá sama díky elektrickému vozí-

  ku. „Ježdění po Praze je pro mě snazší

  než se sama najíst. A je to také jedno-

  dušší než v malých městech, kde není

  tak dobře upravená infrastruktura.

  Taky mi pomáhá, když se pohybuji ve

  známém prostředí, to se pak není vů-

  bec čeho bát,“ říká na závěr.

  LUBOŠ MRÁZ (35)

  Pro Luboše, který má pokročilou

  spinální svalovou atrofii, je samostat-

  ný život možná ještě větší téma než

  pro Lenku. Nejenže je také odkázán

  na cizí pomoc ve všech každoden-

  ních činnostech, navíc byl po absol-

  vování základní školy v rodném Aši

  deset let doma. Nepodařilo se mu

  sehnat vyhovující střední školu, a tak

  se raději věnoval práci na nízkoná-

  kladovém časopisu, přes který se

  dostal k počítačové grafice a tvorbě

  webových stránek, čemuž se mimo

  jiné věnuje dodnes. Aktuálně pře-

  devším v rámci polovičního pra-

  covního úvazku u Nadačního fondu

  pro podporu zaměstnávání osob se

  zdravotním postižením. Příležitostně

  však pracuje i na dalších projektech.

  Luboš potřebuje

  asistenta

  i na pochůzky.

• Strana 9

  Osobní

  asistence

  Pocit bezpečí, známé prostředí,

  vzpomínky– to vše nám dává

  naše bydlení prostřednictvím

  fotek, předmětů, obrázků, zařízení,

  ke kterému se váží vzpomínky.

  „Intimno“ domácího prostředí se

  snaží udržet každý z nás.

  V situaci, kdy je člověk závislý na

  asistenci druhé osoby, a ona není

  nebo může asistovat jen málo či

  vůbec s ohledem na věk a/nebo

  zdravotní stav, nastává problém.

  A je třeba hledat pomoc jinde –

  v sociální službě osobní asistence.

  Díky standardizaci sociálních

  služeb by měla být kvalitní,

  realizovaná vzdělaným člověkem

  (pracovník musí absolvovat

  150 hodin odborného školení) jako

  služba placená. Každá organizace

  poskytující sociální služby má

  ceník a klient sám si určuje,

  v jakém objemu bude služby

  využívat. Osobní asistence je velice

  potřebná, užitečná a smysluplná

  služba, díky které člověk může

  zůstat ve svém domácím prostředí

  a zvládat vše, aniž by byla jakkoliv

  snížena jeho lidská důstojnost. Je

  pravda, že tato služba je dobře

  dostupná ve větších městech,

  na malých dědinách dostupnost

  vázne. Ale může dlouhodobě

  pomoci soused, zvláště když

  dostane službu uhrazenu.

  Jsou situace, kdy není možno

  pobyt doma zajistit, potom je

  nutné využít služeb pobytových

  zařízení. Těch je málo a mají

  dlouhé čekací doby.

  Z mého pohledu je třeba osobní

  asistenci podporovat. Pokud díky

  ní člověk zůstane v domácím

  prostředí, je to vždy ekonomičtější

  pro nás všechny než jeho umístění

  do zařízení. A samozřejmě i lidsky

  přijatelnější.

  

  Autorka je lékařka,

  členka Rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  9

  Vytvořil například logo pro meziná-

  rodní kongres ICCA nebo propagační

  letáky k filmu Zlatý podraz. Grafice

  se věnuje i ve svém volném čase.

  Teprve v pětadvaceti odešel do

  Prahy studovat střední školu v Jed-

  ličkově ústavu a školách. I on při-

  znává, že byl částečně motivován

  partnerským vztahem, ale ocenil

  i maturitu, po které nastoupil do obo-

  ru Mediální studia na Metropolitní

  univerzitě Praha, kde nyní dokončuje

  magisterské studium. Už během po-

  bytu v Jedli se seznámil s fungováním

  o. p. s. Asistence, která mu dnes za-

  jišťuje nezbytné služby.

  Zvýšení příspěvku na péči ve

  IV. stupni se ho však zatím netýká,

  protože v současnosti bydlí v Domo-

  vě pro osoby se zdravotním postiže-

  ním Sulická – pobytovém zařízení,

  pro jejichž klienty zákonodárci navý-

  šení neschválili. „Dostal jsem výjim-

  ku, že zde mohu být, přestože zdejší

  služby jsou primárně určeny lidem

  s mentálním postižením. Neměl jsem

  jinou možnost. Odevzdávám zde celý

  příspěvek, ale zase mám například

  zajištěné vstávání a uléhání nebo pro

  mě nezbytné noční otáčení. Kdybych

  si měl platit noční asistenci, neutáhl

  bych to finančně,“ říká Luboš.

  Zároveň přiznává, že aktuální stav

  pro něj byl krokem zpět. Několik let

  žil sám s přítelkyní. Nyní se však

  Luboš připravuje na velkou změnu.

  V rámci pilotního projektu o. p. s.

  Asistence bude bydlet ve velkém

  pražském bytě společně se dvěma

  dalšími vozíčkáři a třemi asistenty.

  Idea je taková, že spojením tří lidí,

  kteří potřebují služby, dojde k uleh-

  čení financování, a tři mladí asistenti

  naopak získají za svou práci velmi

  dostupné bydlení. Každý z nich na

  oplátku věnuje svým spolubydlícím

  na vozíku 60 hodin svého času. I tak

  ale bude pokryto jen šest hodin asi-

  stence za den, tudíž je potřeba v pří-

  padě nonstop služby zajistit ještě

  18 hodin za 130 korun na hodinu.

  Během našeho setkání přišla Lubo-

  šovi právě uvařit a nakrmit jej Marké-

  ta Hodková (22), studentka speciální

  pedagogiky. Markéta původně hleda-

  la časově flexibilní práci a za krátkou,

  osmiměsíční praxi už poznala přes

  50 klientů, což jen dokládá, jak se

  asistenti střídají. Podle jejích slov je

  s Lubošem příjemná a bezproblémo-

  vá spolupráce, což se ovšem nedá říci

  vždy o všech klientech.

  Luboš kromě výše zmíněného

  potřebuje asistenci také na přesuny

  do práce, školy i za volnočasovými

  aktivitami. Třeba do kina. „Mám sice

  elektrický vozík, ale už se bojím sám

  vypravit do města. Mám hodně slabé

  ruce, a když mi spadne z ovládacího

  joysticku, byl bych v koncích. A také

  je obtížné sám zajet do metra. Hlavně

  na béčku je do vagonů pro mě velký

  schod, nemluvě o všudypřítomné

  mezeře mezi dveřmi a nástupištěm,“

  vypočítává mladý muž.

  S financováním asistence mu po-

  máhá Nadace Jedličkova ústavu, dále

  dárci přispívající na vlastní transpa-

  rentní účet a pobírá také stipendium

  od Konta Bariéry. „Jinak žiju z dů-

  chodu a peněz, co vydělám. Kdybych

  to bral ale čistě ekonomicky, tak se

  to moc nerentuje. Naše paní ředi-

  telka si dělala legraci, že jsem první

  člověk, kterého zná, co platí za to,

  aby mohl chodit do práce… Podstat-

  ný je ale kontakt s lidmi a smyslupl-

  ná činnost,“ uzavírá Luboš.

  

  Zvýšení příspěvků vpraxi

  Od . dubna letošního roku dostávají místo původních

   Kč nově  Kč osoby ve IV. stupni, od . července

  pak osoby ve III. stupni závislosti mladší  let  Kč

  místopůvodních  Kč, resp.  Kč místo dosavadních

   Kč starší  let.

  Uvedené zvýšení se ovšem týká pouze osob, které

  nevyužívají pobytové sociální služby, tedy těch, okteré se

  stará rodina, blízcí nebo za nimi dochází osobní asistent

  či pracovník terénní služby. Klientům pobytových zařízení

  zůstávají původní výše příspěvků.

  Mám sice elektrický vozík, ale už

  se bojím sám vypravit do města.

  Mám hodně slabé ruce, a když mi

  spadne z ovládacího joysticku, byl

  bych v koncích. A také je obtížné sám

  zajet do metra. Hlavně na béčku je do

  vagonů pro mě velký schod, nemluvě

  o všudypřítomné mezeře mezi dveřmi

  a nástupištěm.

• Strana 10

  REFLEKTOR / NÁSLEDNÁ PÉČE

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Paní doktorko, kde mají pacienti

  strvalými následky po úrazech

  atěžkých onemocněních hledat

  opravdu komplexní pomoc?

  Takového lékaře, který by obsáhl

  svoji odbornost, následnou péči

  včetně možností rehabilitace, úhra-

  dovou vyhlášku o pomůckách, měl

  znalost sociálních benefitů a dalších

  potřebných informací pro pacienta,

  neznám.

  Systém péče, který zajistila vy-

  hláška ministerstva zdravotnictví

  pro spinální pacienty, v jiných oblas-

  tech neexistuje. Jsme velice vděčni,

  že u spinálních pacientů je zdra-

  votnictvím zajištěna alespoň akutní

  a subakutní péče, ale chronická péče

  po propuštění z rehabilitačního ústa-

  vu funguje všelijak. Pacienti by měli

  být dispenzarizováni na své „mateř-

  ské“ spinální jednotce – tedy po ná-

  vratu domů by měli mít kontrolu, kde

  by měli být sledováni – spondylochi-

  rurg nebo neurochirurg, neurolog,

  urolog, rehabilitační lékař… a další

  podle konkrétní situace pacienta

  včetně doporučení dalších postupů.

  Pokud vím, tak spinální ambulance

  celoživotní péče funguje v Motole,

  v Liberci a u nás v Brně. V Ostravě

  údajně nefunguje, nevím proč.

  Protože v oboru pracuji už dlouho,

  mám přehled a mohu svým pacien-

  tům doporučovat specialisty z růz-

  ných oborů a pomáhat řešit různé

  situace včetně pomůcek a sociálních

  problémů nebo je odkázat na člověka,

  který jim ve své oblasti pomůže. Mám

  za sebou velkou fakultní nemocnici,

  kde mohu „obtěžovat“ kolegy, aby mi

  pomohli konzultovat či vyřešit pro-

  blém u konkrétního pacienta.

  Jaká obtíž čeká pacienty mimo

  velká města?

  I ve spinální problematice velice zá-

  leží na tom, kde pacient bydlí. Zdra-

  votnictví mu nebude dávat sanitu na

  celoroční dojíždění na rehabilitaci,

  řada pracovišť s našimi pacienty

  nemá žádnou zkušenost, některá

  jsou i bariérová! I V Brně, když jsme

  asi v roce 2009 obvolávali všechny

  rehabilitační ambulance, nám ze 33

  brněnských pracovišť (včetně sou-

  kromých terapeutů) pouze čtyři pra-

  coviště odpověděla, že jsou schopna

  rehabilitovat spinálního pacienta. Jen

  dvě z těchto pracovišť měla bezba-

  riérové WC a jedno dokonce i spr-

  chu! Pak můžete mít představu, jak

  to vypadá jinde mimo krajská města.

  Týká se to ipacientů po mozko-

  vých příhodách?

  S velkou slávou byly otevřeny iktové

  jednotky intenzivní péče. Je to moc

  dobře, ale když je řečeno A, mělo by

  být řečeno i B a popřípadě i C a D.

  Protože co dále s pacientem, který

  přežije, je nechodící a nesoběstačný

  – o tom již nikdo nemluví. Někteří

  pacienti, kteří jsou více mobilní, ale

  nesamostatní, se dostanou na lůž-

  kové rehabilitační oddělení, kde jsou

  dva nebo tři týdny. V úvahu připadá

  i rehabilitace v rehabilitačním ústa-

  vu nebo v některých lázních po dobu

  jednoho měsíce. A potom, pokud se

  doma nemá kdo starat? Nějaká lé-

  čebna dlouhodobě nemocných nebo

  interna… Těžké úrazy hlavy? Totéž…

  Degenerativní onemocnění typu

  roztroušená skleróza mozkomíš-

  ní, amyotrofická laterální skleróza

  a další – ano, jsou dispenzarizováni

  na nějakém neurologickém praco-

  višti, ale trvalá rehabilitace k udržení

  pohybového potenciálu a základních

  životních aktivit, to běžné není. Jed-

  norázově možná, ale dlouhodobě ne.

  Ano, ve velkých městech jsou třeba

  Kdy se to změní?

  Mimořádně otevřený

  rozhovor sletitou odbornicí

  na rehabilitaci a řešení

  těžkých poúrazových stavů

  doktorkou Liou Vašíčkovou.

  Doktorka

  Vašíčková ví,

  o čem mluví.

  Léta žije

  smanželem –

  vozíčkářem.

• Strana 11

  11

  i jiné možnosti a je jich více. Obec-

  ně to ale nefunguje a není systém, ve

  kterém by byly jednoznačně dány po-

  stupné kroky nejen v akutní péči, ale

  hlavně v péči následné, dlouhodobé

  a dokonce celoživotní, je-li potřeba.

  Každé zařízení se tak trochu spe-

  cializuje, rehabilitační ústavy jsou

  přeplněné, mají limitovanou kapa-

  citu i délku pobytu, lázně pacien-

  ta s nutností asistence samotného

  nevezmou (až na asi jednu výjimku

  s velice limitovaným počtem lůžek),

  musí mít s sebou doprovod, který

  buď zdravotní pojišťovna schválí, či

  spíše si jej musí pacient uhradit sám.

  Vyřízení žádosti o příspěvek na

  péči trvá několik měsíců, u mých

  pacientů stále píši do zprávy urgence

  o zajištění. Měla jsme pacienta, který

  byl doma již jedenáct měsíců, a stále

  neměl příspěvek vyřízený… To jsem

  už i osobně telefonovala na úřad prá-

  ce, jak to tedy bude.

  Předpokládám, že tohle všechno

  odborníci vědí…

  Naprosto zásadní problém vidím

  v tom, že máme dvě ministerstva

  – zdravotnictví a práce a sociál-

  ních věcí. Každé „si hraje“ na svém

  písečku. U postižených pacientů

  se vzájemně prolíná problematika

  zdravotní a sociální a nespoluprá-

  ce ministerstev je příčinou velikých

  problémů.

  Je toho veliké kvantum, co nás trá-

  pí a našim pacientům znepříjemňuje

  život. Celý systém je fragmentovaný,

  často k pacientům ne právě přá-

  telský. Neziskové organizace dělají

  úžasnou práci, ale nemohou suplo-

  vat stát, který jim navíc ještě syste-

  maticky krátí dotace na činnost.

  Jde tedy opravdu oinformace?

  Jako příklad uvedu fakt, že dosud

  nemáme registr pacientů s míšní

  lézí. Docent Jiří Kříž je dlouholetým

  předsedou České společnosti pro

  léze míšní a od vzniku společnosti

  bojujeme za vznik registru. Nevíme,

  kolik lidí na vozíku s úrazovým a ne-

  úrazovým poškozením míchy v ČR

  žije, nevíme, jaký je jejich průměrný

  věk, jaká je doba dožití po vzniku

  léze, jaký je rozdíl dožití ve vztahu

  k vrstevníkům, jaké jsou jejich nej-

  častější komplikace v prvních pěti

  letech nemoci, jaké jsou jejich zdra-

  votní komplikace dlouhodobě, na co

  nejčastěji umírají… To není jenom

  otázka čísel, to je otázka nastavení

  zdravotní péče, prevence komplika-

  cí (= zlepšení kvality života i ekono-

  mická úspora), nastavení sociálních

  služeb včetně osobní asistence a za-

  jištění těchto lidí, když již nezvládají

  být doma atd. Jediný, kdo má nějaké

  informace, jsou zdravotní pojišťovny,

  které to neřeší a nezajímá je to. Je

  zajímá, kolik ušetří dnes, ale ne per-

  spektiva a výhled do budoucnosti,

  alespoň mi to tak často připadá.

  To je jen malý příklad naší cílové

  skupiny. Kolik takových problema-

  tických stavů a potřeb informací

  u nás je! Sociální systém není nasta-

  ven ani na stárnoucí populaci, natož

  na prodlužující se délku života u lidí

  s disabilitou a zvyšování jejich potřeb

  úměrně se zhoršováním zdravotního

  stavu.

  Může pomoci nadcházející posíle-

  ní pravomocí praktických lékařů?

  Mohli by právě oni být klíčovým

  místem pro organizaci dlouhodo

  -

  bé péče asociální péče?

  Protože v oboru pracuji už dlouho,

  mám přehled a mohu svým pacientům

  doporučovat specialisty z různých

  oborů a pomáhat řešit různé situace

  včetně pomůcek a sociálních

  problémů nebo je odkázat na člověka,

  který jim ve své oblasti pomůže.

• Strana 12

  REFLEKTOR / NÁSLEDNÁ PÉČE

  Praktický lékař by měl znát možnosti

  ve své spádové oblasti, měl by paci-

  entovi či jeho rodině doporučit, kam

  se obrátit a jak dále postupovat. Roz-

  šíření jeho pravomocí je určitě pří-

  nosem. Ale musí mít k dispozici ně-

  jaké místo či centrum, kam je možno

  pacienta odkázat, a také možnost,

  jak ho tam dopravit. Nemůže vypi-

  sovat dvakrát třikrát tý dně přepravu

  pacienta sanitou někam do centra na

  rehabilitaci 52 týdnů v roce, zdra-

  votní pojišťovna to ne uhradí. To jde

  u situací, které by mohly ohrozit člo-

  věka na životě – například dialýza,

  ale ne rehabilitace.

  Rozšíření pravomocí praktického

  lékaře napomůže i předpisu někte-

  rých pomůcek a materiálů, které

  dosud psát nemohl – například pro

  léčbu dekubitů. Ale zase musí být

  někdo, kdo bude problematiku po-

  drobně znát a pravidelně dekubitus

  převazovat. Všichni se stále učíme

  „za pochodu“ a seznamujeme se

  s novými skutečnostmi. Ještě když

  jsem pracovala na spinální rehabi-

  litační jednotce a plánovala propuš-

  tění pacienta domů, jeho praktický

  lékař mi telefonoval, aby se zeptal,

  co a jak bude pacient potřebovat. Byl

  to zkušený a velice pečlivý praktik,

  který se určitě vzorně staral o své

  pacienty, ale nikdy žádného plegika

  vozíčkáře neměl. Velmi jsem jeho

  zájem ocenila a opakovaně jsme si-

  tuaci telefonicky konzultovali.

  Jeden zhrdinů našich reportáží

  si postěžoval, že praktický lékař

  mu doslova řekl, že pro něj nic

  udělat nemůže…

  Jsou místa, kde praktičtí lékaři chybě-

  jí, nejsou, protože zestárli a není za ně

  náhrada; dokonce mi jeden pacient

  řekl, že jeho lékař zemřel a jiný mís-

  to něj nepřišel. Odborná veřejnost na

  tuto skutečnost opakovaně upozor-

  ňuje, také na systém vzdělávání. Po-

  kud je zástup za praktického lékaře

  na dvě tři hodiny za den, nemá vůbec

  šanci řešit složitější situace. V době

  chřipkové epidemie, což může trvat

  i šest až osm týdnů, je návštěvnost

  u praktika i 80 pacientů za den. Kde

  má vzít potom čas se podrobněji vě-

  novat složitým pacientům?

  MUDr. Lia Vašíčková

  Rehabilitační lékařka. Absolventka Lékařské fakulty UK

  vHradci Králové. Pracovala vHamzově odborné léčebně

  vLuži-Košumberku. Spoluzakladatelka ParaCentra Fenix

  vBrně. Působila vÚrazové nemocnici vBrně, nyní působí

  na spinální jednotce Kliniky úrazové chirurgie FN Brno

  Bohunice.

  Dlouholetá členka Rady Konta Bariéry. Členka několika

  mezinárodních organizací.

  Můžeš

  podpořit

  dobrou

  věc!

  INZERUJ

  VČASOPISE

  MŮŽEŠ

  OBJEDNÁVKY

  INZERCE:

  Veronika Vojtíková

  tel.:

  725 208 298

  e-mail:

  veronika.vojtikova@muzes.cz

  Za posledních sto let se výrazně

  prodloužila délka života populace

  a tato skutečnost se týká i lidí s disa-

  bilitou. Žijeme déle, déle pracujeme,

  málo lidí bydlí ve vícegenerační do-

  mácnosti. Čím méně lidí v rodině,

  tím méně lidí na asistenci, pomoc

  a tím větší potřeba sociálních slu-

  žeb. Je naprosto nezbytná prevence

  komplikací (včetně zvýšení osobní

  odpovědnosti každého člověka za to,

  co a jak dělá), odborné poradenství

  v jednotlivých oblastech disability

  a také zázemí, tedy nastavení syste-

  matické chronické péče ambulantní

  včetně pravidelné rehabilitace k udr-

  žení pohybového potenciálu a, pokud

  je nezbytně nutné, i hospitalizace.

  Právě neziskové organizace a so-

  ciální služby v terénu mohou zachy-

  tit počínající zdravotně problematic-

  ké situace či sociální problémy, ale

  je třeba, aby jich byla dostatečná síť

  a měly podporu, kterou momentálně

  nemají.

  

  Své zkušenosti

  nezištně předává

  druhým. Však ví, co

  jsou rány osudu...

• Strana 13

  REFLEKTOR / AMYOTROFICKÁ LATERÁRNÍ SKLERÓZA

  13

  Hrůzná nemoc?

  Ano, ale ne bezmoc

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Amyotrofická laterární skleróza

  (ALS) je onemocnění nervů, kte-

  ré ovládají celý organismus. Pohyb,

  dýchání, mluvení, všechny funkce

  člověka. Neomezuje rozumové a po-

  znávací schopnosti, takže až do smr-

  ti člověk vnímá své okolí, sám sebe

  a koneckonců i svou situaci. I když

  se nemůže ani pohnout nebo třeba

  polykat, ví, co se děje.

  Příčiny této choroby nikdo za-

  tím neodhalil, takže dosud nemáme

  žádný účinný lék. V naší zemi je asi

  800 nemocných, ročně jich zhru-

  ba 250 přibyde, stejně tolik zemře.

  Od okamžiku vyjasnění diagnózy se

  dožívají tří až pěti let, ale jsou i pří-

  pady, kdy žijí deset nebo patnáct let.

  První příznaky bývají zakopávání,

  zhrubnutí hlasu, špatný úchop… Pak

  přijdou na řadu mnohá vyšetření,

  všechno může trvat i rok, než se do-

  jde k definitivní diagnóze.

  Dozvědí se pacienti, co je postih-

  lo a jaká je jejich prognóza? Tera-

  peutka otevřeně říká: „Ano, vždy.

  Samozřejmě citlivě a korektně, ale

  otevřeně. To je základní podmínka

  pro správnou reakci pacienta i jeho

  rodiny. Základní předpoklad k ak-

  tivní spolupráci s lékaři a terapeuty.

  Nemáme lék, ale víme, že příznaky

  lze omezit nebo zpomalit aktivní re-

  habilitací, co nejdelším pobytem ve

  fungující rodině, kontakty s okolím,

  prostě snahou o co nejnormálnější

  život. To ovšem nejde bez soustav-

  né spolupráce s pacientem, bez jeho

  disciplíny a každodenní aktivity. Už

  dávno je pryč představa, že nemoc-

  ní s ALS mají jen ležet na posteli

  a čekat.“

  KDE ČÍHÁ NEBEZPEČÍ?

  Mezi nemocnými je významné pro-

  cento mladých, často sportujících

  lidí. Samozřejmě, že tuto diagnózu

  provází strach. Medicína zatím pří-

  liš nepomůže a předpovědi těžkých

  konců nelžou. Přesto práce spolku

  ALSA dokazuje, že svět pacientů

  nemusí být zbarven do temna. Spo-

  lečná setkání i s rodinami, výměna

  informací, rekondičně-edukační

  pobyty. Alsa jóga, osobní asistence

  i půjčovna pomůcek, to všechno

  a mnoho dalšího zlepšuje podmínky

  pro lidi, kterým zatím běžný zdra-

  votnický systém mnoho nabídnout

  nemůže.

  ŘEDITELKA SPOLKU

  ALSA EVA BABOROVÁ

  PRACUJE JAKO

  TERAPEUTKA NA

  NEUROLOGICKÉ KLINICE

  1. LÉKAŘSKÉ FAKULTY

  A VFN VPRAZE. PRÁVĚ

  TADY VZNIKL SPOLEK,

  KTERÝ SE SNAŽÍ

  PACIENTŮM A JEJICH

  RODINÁM POMOCI SE

  ŽIVOTEM, KTERÝ JE

  STÁLE TĚŽŠÍ…

  Eva Baborová se

  spolu sdalšími

  vrhla do přetěžké

  pranice.

• Strana 14

  Právě u půjčovny pomůcek se se-

  šla aktivita spolku s podporou Konta

  Bariéry. Milion korun je na otevřeném

  účtu, z kterého bude hrazen nákup

  pomůcek pro nemocné s ALS. A ne-

  jde o banality – zvedáky, ovládání po-

  čítače pomocí pohledu očí, odsávač-

  ky, motomedy, vozíky, schodolezy…

  To všechno by si rodiny, kterým často

  ubyl pracující, tedy vydělávající člen,

  nemohly dovolit. Pomalý a kompli-

  kovaný systém státní sociální pomoci

  a podpory totiž také v tomto případě

  dýchavičně dohání skutečnost. Ředi-

  telka Eva uvádí svou zkušenost: „Ta-

  hle nemoc často běží strašně rychle,

  takže žadatel o pomůcku se vůbec

  nemusí splnění svého požadavku do-

  žít. Nebo už je ve stavu, kdy by potře-

  boval něco jiného…“

  Co si my ostatní vlastně máme

  o problémech lidí s ALS myslet? Jde

  jen o osudovou raritu, nebo důsle-

  dek nějakých životních chyb? Ne, jde

  o neobyčejně závažnou nemoc, která

  může postihnout každého. Je vlastně

  neviditelná, jen její projevy děla-

  jí postupně ze zdravých, aktivních

  a často krásných lidí nehybná těla

  bez schopnosti jíst, dýchat, zvednout

  ruku nebo se jen pootočit v posteli.

  ALS je tu s námi, postihuje špičkové

  sportovce, politiky, úspěšné pod-

  nikatele i docela obyčejné lidi, kteří

  nikdy neměli na život velké nároky.

  A najednou to přijde…

  BOJOVNÍK VLADIMÍR

  Ve čtvrtém patře obyčejného činžá-

  ku sedí za stolem pan Vladimír, před

  sebou počítač a knihu na stojánku.

  Studuje, zabývá se soustavně vý-

  chodními naukami, však býval učite-

  lem jógy. A také trenérem, kustodem

  a měl další sportovní aktivity. Dnes,

  ve svých čtyřiačtyřiceti letech, jen

  obtížně hýbe rukama a jeho řeč není

  úplně jasná. Ale hlava ano! Po stano-

  vení diagnózy se pere s ALS netypic-

  kým způsobem: „Já tu nemoc přijal…

  stala se součástí mého života… něco

  mi dala… hlavně vědomí, že v životě

  je jen málo opravdu důležitých věcí…

  moje krásná a milá manželka… naše

  dvojčata… opravdoví kamarádi. Na-

  jednou to vidíte jinak, ostřeji, blbosti

  ustoupí do pozadí… velká výhoda!“

  Vladimír je velký příznivec Alsy.

  Má nyní půjčený zvedák, díky kte-

  rému může do vany, což mu dělá

  opravdu dobře. Měl i motomed, ale

  moc ho nevyužíval. Váží si možnos-

  ti jezdit na pacientská setkání. Když

  ho před třemi lety přepadla zvlášt-

  ní únava, která ne a ne přestat, na

  fotbale se najednou nemohl trefit,

  pátral a pátral, až přišla drtivá dia-

  gnóza a přišel šok. Dnes tvrdí, že si

  nemoc zasloužil. Měl si prý mnohem

  dřív uvědomit, v jakém stavu je jeho

  vědomí. Neměl nic svádět na okolí.

  Zkrátka jogín. Ale jeho věty nejsou

  ani bolestínské, ani vyčítavé. A také

  to není póza, na to je Vladimír pří-

  liš inteligentní: „Nemá cenu cokoli

  předstírat. Ani se vytahovat, ani ža-

  donit o lítost. Chci vyhrát, ale vůbec

  se nebudu zlobit, když někdo nad

  touhle nemocí vyhraje přede mnou.

  Uvědomuji si přítomnost, kdybych

  se s nemocí opravdu dokázal sezná-

  mit, třeba se skamarádíme a ona mě

  opustí. Anebo ne, uvidíme…“

  Tento sportovec si také moc váží

  svých kamarádů, kteří nezapomněli,

  a dokonce pomáhají i finančně. Je pří-

  kladem silné osobnosti, která je tolik

  potřeba v civilním, sportovním a tře-

  ba i společenském životě. Eva Babo-

  rová to shrnuje do jednoduché věty:

  „Měli bychom se na tyhle lidi jen dívat

  a krčit rameny nad osudem? Vždyť

  oni jsou takovou inspirací…“

  

  REFLEKTOR

  ALSA, z. s.

  VČR ina Slovensku ojedinělá organizace sdružující pacienty

  aprofesionály se zájmem oALS. Nabízí poradenství, konzultaci

  terapií, specializovanou půjčovnu pomůcek, rekondiční pobyty

  ivýjezdy specialistů do domovů nemocných.

  Více informací na www.zsalsa.cz

  Tahle nemoc často běží

  strašně rychle, takže

  žadatel o pomůcku se

  vůbec nemusí splnění

  svého požadavku dožít.

  Nebo už je ve stavu,

  kdy by potřeboval něco

  jiného.

  Nemoc je oba

  skamarádila.

  Přátelství je

  jedním zdůležitých

  léků.

• Strana 15

  15

  REFLEKTOR / PŘÁTELÉ KONTA BARIÉRY

  Velkorysost?

  Samozřejmost…

  Zamyšlení paní Ivy Suché,

  velkorysé a dlouhodobé

  dárkyně Konta Bariéry.

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Proč jsem se rozhodla pomáhat? Po-

  stupně jsem si uvědomila, že když

  člověk jen trochu může, pomáhat by

  měl. Narodila jsem se zdravá, dosud

  mě žádná zdravotní pohroma nepo-

  stihla. Vlastně je to už třicet let, kdy

  jsem poprvé přispěla na charitu.

  Když peněz nebylo mnoho, posílala

  jsem drobné částky, když se začalo

  dařit, už šlo o více než tisíce.

  Konto Bariéry jsem si vybrala hlav-

  ně proto, že zde nacházím konkrétní

  příběhy konkrétních živých lidí s těž-

  kým osudem. Mám hodně známých,

  kteří jsou vůči charitě skeptičtí, tvr-

  dí, že z vybraných peněz nedoputu-

  je k původnímu účelu ani polovina.

  Možná je to někdy i pravda, ale není

  to případ tohoto projektu. Jsem doce-

  la pečlivá v práci s informacemi, a tak

  jsem zjistila, že v Kontu Bariéry je

  všechno transparentní a férové.

  Líbí se mi, že v tomto případě jde

  podpora lidem, kteří prostě měli

  smůlu – postižení, nemocní, těžce

  zranění. Cítím s nimi, ale jsem také

  naštvaná, protože je strašné, když

  se na některou pomoc, objektivně

  nutnou a prokazatelnou, vůbec musí

  sbírat. Vím, že se někdo může divit

  nebo i protestovat, ale tady by se

  měla situace změnit. Nadace a další

  organizace by se měly spojit a tvr-

  dě pracovat na zásadní, ale opravdu

  zásadní změně. Když je někdo posti-

  žený, těžce nemocný nebo se potýká

  s následky těžkého zranění, má mu

  pomoci stát.

  Někdy mi zůstává rozum stát, co

  všechno se platí z veřejných pro-

  středků, kolik miliard se před naši-

  ma očima doslova promrhá – a pak

  slyšíme, že invalida nemá nárok na

  nějakou pomůcku. Samozřejmě sly-

  ším, že bychom tedy měli říci, kde

  konkrétně se mají prostředky vzít.

  Ale proboha, to je přece povinnost

  státu. Stejně jako vymyslet, jak dát

  finančně pocítit lidem, kteří doslo-

  va mrhají svým zdravím, že pro ně

  všechno zadarmo nebude. To není

  diskriminace, naopak, to by byla

  spravedlnost.

  Samozřejmě, že se vždycky na-

  jdou lidé, kteří rádi pomohou, rozdělí

  se, obětují se… Jenomže právě těm

  se ti nezodpovědní smějí. A politici

  vesměs mlčí, protože se bojí o hlasy.

  Nechtějí lidem říci pravdu a obhajo-

  vat ji. Ale kdo stojí o hlasy lidí, kteří

  vlastně svým chováním dokazují, že

  jim nevadí život na účet druhých?

  Právě toto mě zlobí. Vždycky budou

  lidé, kteří mají hlouběji do kapsy, a ti

  bohatší. Vždycky bude potřeba něja-

  ké přerozdělení. Ale jistoty pro vy-

  slovené ničitele vlastního zdraví by

  měly být co nejmenší.

  Tak by bylo i lépe vidět, že naše

  společnost vlastně není chudá. Jen

  se možná opticky zdá, že si nemů-

  žeme dovolit to, co v jiných zemích.

  Ale je to klam, u nás mají dobrou péči

  všichni, my nevíme, co to je odmít-

  nutý pacient, jen proto, že je chudý.

  S tím souhlasím, jenomže my ně-

  kdy nevíme, co bychom ještě chtěli.

  Jen kousek od našich hranic existují

  země opravdu sociálně zanedbané,

  se zdravotnictvím a sociálními služ-

  bami daleko, daleko za námi. Stačí se

  jen porozhlédnout.

  A tak by mohlo zmizet i dost roz-

  šířené kverulantství a volání po po-

  hodlí na každém kroku. Jsme na tom

  mnohem lépe než obrovská většina

  světa. K naší vyspělosti patří jistě

  i charita, ale také jasná pravidla ve

  společnosti. Ta zdaleka ještě nemá-

  me. Ale přesto vím, že já osobně po-

  máhat budu, dokud to jen trochu pů-

  jde. Vím ale, že mou pomoc dostane

  jen ten, kdo si sám nezkazil život.

  

  (redakční úprava ZJ)

  Inženýrka Suchá

  se umí usmívat.

  Ale také tvrdě stát

  za svým.

• Strana 16

  ŽIVOT

  Zatleskejme

  jedné ruce

  David Blažejovský (13)

  se narodil bez pravého předloktí,

  to jej však nikdy nezastavilo ve

  spoustě aktivit, jaké baví kluky

  vjeho věku. Od ledna loňského

  roku mu vtom navíc pomáhá

  bionická protéza, sjejímž

  pořízením pomohlo Konto Bariéry.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Když mě David přišel společně s ro-

  diči a mladším bratrem přivítat před

  domem, přiznám se, že jsem si ne-

  byl jist, jestli si můžu s jeho umělou

  rukou potřást. Přece jen bych nerad

  hned na úvod našeho setkání zničil

  hi-tech pomůcku za 600 tisíc korun.

  Jak jsem se později dozvěděl, David

  raději podává levou ruku, protože je

  to praktičtější. Ostatně na řadu čin-

  ností protézu raději odkládá.

  V kuchyni za stolem mi později

  předvádí, co všechno tahle věcička

  z karbonu umí, a já mám trochu pocit,

  jako by se naplňovaly vize sci-fi filmů

  z mého dětství. Prostě si sedíte ve vsi

  nedaleko Ledče nad Sázavou a tenhle

  klučina hýbe umělými prsty jen za

  pomoci několika vnitřních senzorů,

  které se dotýkají pahýlu jeho paže, na

  nějž protézu jednoduše nasune.

  JAKO TERMINÁTOR

  I Davida futuristické představy zjev-

  ně baví, takže záměrně umělou ruku

  nijak neskrývá a odmítl i zakrýt

  robotické klouby potahem imitují-

  cím kůži. Ať je vidět, že je jako Ter-

  minátor, směje se. Historka o tom,

  jak hned po převzetí udělal rukou

  omylem menší důlek do kapoty auta,

  to jen dokládá. Ačkoliv pomůcka

  opravdu není nerozbitná a už pár

  oprav musela absolvovat.

  Ještě cestou domů začal David

  zkoušet, jak se ruka ovládá, na což

  rychle intuitivně přišel. Takže hned

  po příchodu mezi spolužáky, kteří

  se kolem něj pochopitelně sesypali,

  mohl vyhovět jejich požadavku, aby

  předvedl „fakáče“ neboli zdvižený

  prostředníček. Pochvaluje si také,

  že už může dělat dvě věci zároveň,

  jako například držet zároveň mo-

  bil i gyros. Rovněž oceňuje, že na

  povrch umělých konečků prstů re-

  agují displeje dotykových zařízení.

  „Myslím, že Davidovi hodně stouplo

  sebevědomí, najednou je za frajera,“

  přikyvuje maminka Renata. A David

  hned s nadhledem dodává: „Občas se

  mi připomene, že něco nemůžu, ale

  neřeším to.“

  JE TO NÁŠ PRCEK!

  „Že se narodí bez pravé ruky a s leh-

  ce nedorostlými konečky prstů ruky

  levé, jsme celé těhotenství vůbec ne-

  tušili, lékaři to zjistili až na ultrazvu-

  ku těsně před porodem,“ vzpomíná

  maminka. „Moji rodiče tehdy nevě-

  děli, jak na narození dítěte s postiže-

  ním zareaguji, tak přijeli do porod-

  nice s tím, že kdybych ho náhodou

  odmítla, tak si ho vezmou na starost

  oni, což mi přišlo jako moc hezká re-

  akce,“ dodává. O nějakém odmítání

  Jízdu na kole

  umělá ruka

  špatně snáší...

• Strana 17

  17

  však nebyla ani řeč. „Vždyť to je náš

  prcek,“ usmívá se dojatě maminka

  a pohladí Davida po vlasech.

  První protézu dostal v roce a půl.

  Postupně se měnily. „Máme řadu

  z nich schovanou, když je vysklá-

  dáte vedle sebe, krásně vidíte, jak

  rostl. Vyzkoušeli jsme různé typy, ta

  předposlední už byla myoelektrická,

  ale umožňovala jen úchop mezi pal-

  cem a ukazováčkem. Zajímavé je, že

  David by byl nejspíš pravák, protože

  jako dítě se snažil kreslit pahýlem,

  ale musel se přeučit na levou,“ líčí

  Davidova maminka.

  Při jedné z návštěv protetiky se ob-

  jevil Jan Maleš, který rodinu nasmě-

  roval k bionické ruce a k možnosti

  zakoupení pomůcky prostřednictvím

  peněz od Konta Bariéry. „Pokud vím,

  prý zbyly nějaké peníze z jiné sbírky,

  tak oslovili nás, zda bychom měli zá-

  jem. Jsme za to moc vděční a děkuje-

  me,“ říká paní Renata.

  PORAZIL TĚ JEDNORUKEJ

  Současná ruka nabízí škálu až čtr-

  nácti různých úchopů všemi prsty.

  Na jedno nabití vydrží dva i tři dny.

  Umožňuje přepínání mezi různými

  módy, včetně ovládání počítačové

  myši, což David oceňuje, protože na

  PC hraje moc rád. „U počítače trávím

  hodně času, i když zatím asi převládá

  chození ven s klukama. Na kláves-

  nici píšu spíš levou, protože pravou

  dokážu používat jen na jednu kláve-

  su. Ale asi mi to docela jde, protože

  když jsme jednou hráli po síti, tak

  jsem vyhrával a kluci tomu na dru-

  hém konci říkali: A to ještě nevíte,

  že vás porazil jednorukej,“ směje se

  Davida futuristické představy zjevně

  baví, takže záměrně umělou ruku

  nijak neskrývá a odmítl i zakrýt

  robotické klouby potahem imitujícím

  kůži. Ať je vidět, že je jako Terminátor,

  směje se.

• Strana 18

  Pauperizace

  Že nevíte, co je to pauperizace?

  Zbídačování, chudnutí?

  Tak to vám tuhle povídá paní

  Nováková manželovi: Táto,

  Vomáčková říkala, že jedou do

  Egypta. Tak to musíme taky! Pořád

  jezdíme jen na chatu, co si o nás lidi

  pomyslí? A co náš Ládík ve škole!

  Děti se mu budou smát! Co, že se ti

  tam nechce, že tam každej dostane

  průjem? Tak budeme jíst probiotika,

  lidi to tak dělaj! Že tam je horko?

  A co! Na Šumavě taky! Ale jezdit

  jen po Evropě, to není už dneska in!

  Cože? Že se ti tam nechce, že to je

  blbost, vopičit se po druhejch a že

  se na pyramidy můžeš podívat ve

  filmu? Mně se taky nechce, ale co

  jako budeme vykládat známejm?

  Musíme ukázat, že si to taky

  můžem dovolit!

  A tak dále.

  Na celém světě se za rok

  přepraví letadly přes dvě miliardy

  cestujících. V každé chvíli někam

  letí přes 3000 dopravních letadel.

  Spotřebují každou hodinu přes

  10 tisíc tun paliva a za palivo jen

  v roce 2008 utratily přes čtyři

  biliony korun.

  Opravdu si to můžeme dovolit?

  Klima se mění rychleji, než vědci

  čekali. Vinou drancování zdrojů.

  Také vinou letecké dopravy. Na

  změnu chování máme podle

  klimatologů jen 12 let, nemají-li

  naši Ládíkové či nejpozději jejich

  vnuci být účastníky zbídačení celé

  planety.

  Ovlivnit to může každý z nás

  nejen snížením vlastní uhlíkové

  stopy, ale i tlakem na odpovědné

  politiky a instituce, jež naslouchají

  velkým znečišťovatelům spíše než

  vědeckým faktům.

  Doporučuji podívat se na YouTube:

  Nadějí jsi ty!

  I ty můžeš!

  

  Autor je emeritní evangelický farář

  vLitoměřicích, bývalý senátor aceloži-

  votní aktivista voboru lidských práv.

  SLOUPEK Zdeňka BÁRTY

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  David. Vedle legračních historek mu

  však bionická protéza dala hlavně

  větší možnosti samostatnosti v kaž-

  dodenním fungování, třeba při oblé-

  kání.

  S kamarády, trochu k úzkosti ma-

  minky, pořád něco podnikají. Sou-

  těží v oddíle dobrovolných hasičů,

  stavějí bunkry v lesích, jezdí na kole,

  koloběžce i na po domácku vyrobe-

  né motorce. To je momentálně jeho

  snad největší vášeň. Jednou by David

  chtěl řídit auto, děda už mu slíbil, že

  to zkusí někde na louce! Při větši-

  ně z toho ale ruku raději nepoužívá,

  i když by rád, protože třeba jízda na

  kole s ní prý byla skvělá. Neudělal

  však dobrou zkušenost. „Přestože

  na propagačním videu je vidět sleč-

  na na kole, ve skutečnosti ta ruka

  špatně snáší otřesy. Nerad bych si

  znovu ulomil prst,“ posteskne si Da-

  vid. A jelikož protézu neplatila zdra-

  votní pojišťovna, nemůže počítat ani

  s úhradou oprav.

  ŽÁDNÉ ÚLEVY

  David hodně pomáhá doma, proto-

  že tatínek je často na montážích. Při

  dojíždění ze školy také doprovází

  mladšího bratra Tobiáše. Ten se bez

  předstírání přiznává, že pomáhá spíš

  David jemu. „Nikdy jsme synovi ne-

  chtěli dělat nějaké přehnané úlevy,

  naším cílem bylo, aby se o sebe do-

  vedl v životě postarat,“ říká tatínek

  David.

  Úlevy nepotřeboval ani ve škole:

  „Spolužáci i učitelé mě berou úplně

  normálně. Paní učitelka říká, že bych

  měl být politik, protože se ze všeho

  vykecám. Jen se ze začátku trochu

  zlobila, že s novou rukou furt pípám

  při hodině,“ vypráví David a maminka

  dodává, že ve 4. třídě sice vyměnili

  místní školu za dojíždění do Ledče,

  ale důvodem vůbec nebyl handicap.

  Ani v okolí se nesetkali s ústrky. „Ma-

  ximálně si na Davida občas ukazova-

  ly děti, ale nešlo o nic dramatického.

  Spíš zamrzí následné reakce rodičů,

  kteří nebyli schopni svým potomkům

  celou věc nějak přirozeně vysvětlit.

  Teď už je to ale dobré.“

  Když se loučíme, vystřelí David

  vtipně na otázku po vysněném po-

  volání, že by chtěl být milionářem.

  Nakonec ale prozrazuje společný

  projekt s tatínkem: „Táta staví pivo-

  vary, tak jsme vymyslili, že budu dě-

  lat sládka,“ směje se šibalsky.

  

  ... zato počítačové

  hry zvládá skvěle!

  Spolužáci i učitelé mě berou

  úplně normálně. Paní učitelka říká,

  že bych měl být politik, protože se

  ze všeho vykecám. Jen se ze začátku

  trochu zlobila, že s novou rukou

  furt pípám při hodině.

• Strana 19

  19

  ŽIVOT / AUTO MOTO – ŠKODA PRO ŘIDIČE S POSTIŽENÍM

  Jaká je Škoda Scala?

  vé auto nahradilo v nabídce Škodu

  Rapid. Ta vynikala nízkou cenou

  a v delší verzi liftback i obrovským

  prostorem pro zavazadla. Scala

  dostala jen jednu karosářskou va-

  riantu – 436 centimetrů dlouhý

  hatchback. Neboli auto se splývavou

  zádí, kdy střecha v zadní části po-

  zvolna klesá s víkem kufru. Někdy

  se této kategorii přezdívá třída Golf,

  a to podle modelu značky Volks-

  wagen, který patří k jejím dlouho-

  době nejoblíbenějším zástupcům.

  Velkou změnou oproti rapidu je

  základní cena nové scaly. Zatímco

  rapidy zákazníci kupovali i za částky

  na hranici 300 tisíc korun (všechny

  uváděné ceny jsou s DPH a bez slev

  pro handicapované), novinka podra-

  žila a stojí nejméně 370 tisíc. „Scala

  však oproti rapidu nabízí nejmoder-

  nější technologie,“ říká vozíčkář Ra-

  dek Pipek, který má ve společnosti

  Auto Jarov na starost péči o zákaz-

  níky. V příplatkové výbavě scaly tak

  například nechybí adaptivní tempo-

  mat, který umí sám přibrzdit, když

  se auto blíží zezadu k jinému vozidlu.

  Jakmile překážka zmizí, adaptivní

  tempomat opět auto zrychlí na před-

  volenou rychlost. Scala s automatic-

  kou převodovkou stojí od 525 tisíc

  korun, adaptivní tempomat přijde na

  dalších 10 200 Kč.

  Jak se scala líbila hodnotiteli ma-

  gazínu Můžeš? „Na sedadle řidiče

  se necítím stísněněji než v octavii,

  nepůsobí jako menší auto. Ovladače

  s dotykovou obrazovkou a klimatiza-

  cí jsou pěkně po ruce. Jen mi vadí, že

  12voltová zásuvka se nachází příliš

  vzadu pod pravým loktem. Zasunutí

  nabíječky telefonu je tak kompliko-

  vanější,“ uvádí Radek Musílek.

  Scala bude ve své kategorii útočit

  na pozici jednoho z neprostornějších

  vozidel. Vzadu naleznou dost místa

  i dospělé osoby, čtyřčlenná rodina

  MLADOBOLESLAVSKÁ ZNAČKA

  UVEDLA NA TRH NOVOU ŠKODU SCALA.

  KOLIK JE VNÍ MÍSTA, JAK MÁ VELKÝ

  KUFR A VČEM JE LEPŠÍ NEBO HORŠÍ

  NEŽ OSTATNÍ ŠKODOVKY? NOVINKU

  JSME SROVNALI SFABIÍ, OCTAVIÍ

  A MODELEM KAROQ.

  Text: PETR BUČEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Hlavním hodnotitelem pro tento článek byl redaktor Mů-

  žeš – vozíčkář Radek Musílek. V běžném životě jezdí

  Škodou Octavia druhé generace. „Těšil jsem se, až vy-

  zkouším současnou octavii, ale také samozřejmě nový

  model Scala,“ říká.

  Srovnání čtyř škodovek u pražského dealera Auto

  Jarov začalo právě prohlídkou Scaly. Nové pětidveřo-

  Škoda Scala nabízí

  nízké nastupování

  a na svou třídu

  i hodně prostoru.

• Strana 20

  ŽIVOT / AUTO MOTO – ŠKODA PRO ŘIDIČE S POSTIŽENÍM

  nebude mít s cestováním problémy.

  Když scala nemá rezervní kolo (je

  za příplatek), nabízí kufr s objemem

  467 litrů. Údaj zahrnuje i prostor

  pod podlahou. Velikostí prostoru pro

  zavazadla rovněž patří scala na špici

  své třídy. A ještě jeden postřeh z prv-

  ního setkání s mladoboleslavskou

  novinkou: Kdo ji viděl zatím jen v re-

  klamě nebo vystavenou na zimním

  stadionu při sledování televizních

  přenosů z hokejového mistrovství

  světa, bude asi překvapen, že naživo

  působí dynamičtěji. Především při

  pohledu zepředu.

  VYŠPLHÁM DO SUV?

  Druhým autem na řadě je Škoda Ka-

  roq. Zástupce SUV, která jsou v po-

  sledních letech hitem autosalonů.

  „Popravdě řečeno netuším, proč se

  někdo rozhodne z vozíku několikrát

  denně dobrovolně šplhat do takové

  výšky,“ hlásí u dveří škodovky za

  nejméně půl milionu korun Radek

  Musílek. Nejlevnější verze s automa-

  tickou převodovkou přijde na 585 ti-

  síc. V nabídce nechybí ani provedení

  s pohonem všech kol – takový karoq

  však stojí nejméně 735 tisíc korun.

  „Znám pár lidí na vozíku, kteří vozy

  SUV jezdí. Pro nastupování do těch-

  to aut se však hodí, když si dokážete

  stoupnout. To není můj případ,“ uvádí

  Radek Musílek. A tak si aspoň rych-

  le prohlédneme karoserii – místa na

  zadních sedadlech je dost a kufr vy-

  padá na první pohled srovnatelný se

  scalou. Je však o něco vyšší a nabízí

  objem okolo 500 litrů. Zajímavou

  variantou jsou příplatková tři samo-

  statná zadní opěradla. „Potěšila mne

  možnost sklápět sedačky ovladačem

  dostupným z kufru. Každé ulehčení

  pro člověka na vozíku vítám,“ říká

  hodnotitel Radek Musílek. Zatímco

  u Škody Scala si díky svým silným

  pažím poradí s otevřením kapoty

  motoru, u vyššího karoqu už to ne-

  zvládne.

  TA PRAVÁ ŠKODOVKA

  Třetím srovnávaným autem je Škoda

  Octavia. Nejprodávanější auto na čes-

  kém trhu, pro mnoho lidí to správné

  auto pro rodinu. Vozíčkáři u něj oce-

  ňují dost místa uvnitř a velký prostor

  pro zavazadla. U kombíku je jeho

  hrana níže než u liftbacku, v jeho

  případě se k naloženým taškám do-

  stává z vozíku hůře. Kufr octavie je

  zároveň tak velký, že je pro vozíč-

  káře nesnadné dosáhnout na tašky

  umístěné za zadními sedadly. „Hraju

  curling a při hře používáme prodlu-

  žovací tyč. Hodí se mi, když v octa-

  vii potřebuji posouvat zavazadly,“

  prozrazuje Radek Musílek. Octavie

  mají v zavazadlovém prostoru nejen

  dostatek háčků na tašky s nákupem,

  ale stejně jako model Karoq dostá-

  vají také dálkové ovládání sklápění

  zadních sedadel. Vtipným doplňkem

  je také půlená podlaha kufru, která

  člověku na vozíku usnadňuje přístup

  k rezervnímu kolu.

  „Do octavie se nastupuje příjemně.

  Je nízká, z vozíku se do ní dostávám

  snadno,“ popisuje hodnotitel. Za vo-

  lantem si řidič užívá prostor, pozici

  i ovladače, u kterých se těžko hledají

  chyby. Je vidět, že s tímto modelem

  má automobilka velké zkušenosti,

  vyrábí ho spolu s fabií nejdéle. Z po-

  hledu do ceníku vyplývá, že octavia

  stojí od 438 tisíc korun a kombík je

  o 40 tisíc dražší. S automatem přijde

  octavie nejméně na 548 tisíc.

  Tuzemský bestseller je v Česku

  velmi oblíbený. Dokazují to zku-

  šenosti prodejců firmy Auto Jarov,

  kterým se stává, že přijde zákazník

  a rovnou řekne, že si přišel koupit

  škodovku. Myslí tím octavii.

  ÚSPORNÁ VOLBA NA ZÁVĚR

  Nejlevnější škodovkou s velkým

  kufrem je Škoda Fabia Combi. Její

  krátkou verzi a ještě menší městské

  citigo jsme do srovnání nezahrnuli.

  Fabia Combi stojí od 299 tisíc ko-

  run, na variantu s automatickou pře-

  vodovkou si zájemci musí připravit

  alespoň 380 tisíc korun.

  Ve srovnání s cenově nejbližším

  modelem Scala působí fabia mno-

  hem jednodušeji. To se týká přede-

  vším použitých plastů v interiéru.

  „Když si sednu za volant, oceňuji bo-

  hatě prosklenou karoserii, ze které

  mám dobrý výhled,“ konstatuje Ra-

  dek Musílek. Fabia je nejužší z po-

  rovnávaných škodovek a uvnitř už

  je trochu těsno. Ale objemem kufru

  překoná i větší a dražší scalu. Nabízí

  totiž 530 litrů prostoru pro náklad.

  A jak by tedy dopadlo závěrečné

  hodnocení srovnávaných aut? Nej-

  lepší volbou je Škoda Octavia Combi.

  Je nejprostornější, má velký kufr i in-

  teriér. Dobře se do ní přesedá z vozí-

  Octavie nemá

  slabinu – nechybí

  jí prostor, komfort

  ani velký kufr.

  Znám pár

  lidí na

  vozíku,

  kteří vozy

  SUV jezdí.

  Pro nastu-

  pování do

  těchto aut

  se však

  hodí, když

  si dokážete

  stoupnout.

• Strana 21

  21

  800 303 304

  V O L E J T E Z D A R M A

  www.altech.cz

  Rádi poradíme i ohledně vyřízení finančního příspěvku od ÚP na pořízení některého z našich zařízení

  • schodišťové plošiny

  • schodišťové sedačky

  • stropní zvedací systémy

  • schodolezy

  • nájezdové rampy

  • bazénové zvedáky

  Altech OK.indd 1 12.06.2019 9:31:49

  Komentář Radka Musílka

  Škoda ajá

  Se škodovkami jsem najezdil statisíce kilometrů a nikdy jsem neměl

  zásadnější připomínky ke kvalitě těchto aut. Svoji službu vždy dobře

  odvedla. Každý nový model této značky proto se zvědavostí sleduji.

  Pochopitelně záleží na každém uživateli, co od svého vozu očekává. Coby

  vozíčkář, který navíc preferuje především praktičnost, sleduji možná

  výrazněji trochu jiná kritéria než běžní uživatelé. Zajímá mě především

  prostor a výška vozu. V tomto ohledu je zcela vyhovující Fabia Combi.

  Pro toho, kdo nechce nebo nemůže investovat příliš peněz, představuje

  poctivého pracanta. Komu k tomu ještě víc záleží na určitém komfortu,

  sáhne po Octavii Combi. Movitější by pak jistě právem uvažovali o Su-

  perbu Combi. Uvidíme, kde si na této škále najde mezi zákazníky místo

  nová Scala. Cenou, vybavením a interiérem se blíží octavii, zavazadlovým

  prostorem za ní však pokulhává.

  Osobně bych ocenil, kdyby Škoda přišla místo dvou vozů z kategorie

  SUV raději s vozidlem z kategorie VW Caddy či Citroen Berlingo, pří-

  padně přímo s dodávkou typu VW Transporter. V těchto vodách by jistě

  zalovilo více vozíčkářů než mezi kodiaqy a karoqy.

  

  ku. Na druhém místě se umístila Ško-

  da Scala spolu s Fabií Combi. Kombík

  má větší kufr a nižší cenu, scala na-

  bízí prostornější interiér a modernější

  techniku. Poslední příčka patří mode-

  lu Karoq. Ale platí, že kdo se do tohoto

  vyššího SUV dokáže z vozíku dostat,

  bude s ním spokojen.

  

  Fabia zaujme

  cenou

  a v provedení

  kombi

  i velkým

  kufrem.

• Strana 22

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – MALAGA

  Plují lodi

  do Malagy

  Malaga nejspíš nepatří

  mezi místa, která si při zmínce

  oŠpanělsku vybavíte jako první.

  Neprohloupíte však, když přístavní

  město na jihu Pyrenejského

  poloostrova navštívíte.

  Je připravené ina vozíčkáře.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: AUTOR

  Ačkoliv se v jedné z písní Jiřiny Pet-

  rovické praví, že do Malagy plují lodě,

  což je nepochybně pravda, tuzemský

  turista více ocení, že tamtéž existu-

  je přímé letecké spojení z Prahy. Let

  trvá tři a půl hodiny a vyjde přibližně

  na osm tisíc, pokud nenajdete akč-

  ní slevy nebo neobjednáte letenky

  v několikaměsíčním předstihu.

  Když se podvozek dotkne při-

  stávací dráhy, ocitnete se v oblasti

  Costa del Sol neboli na Slunečném

  pobřeží. Místo dostává svému jmé-

  nu a od května minimálně do září

  si zde sluníčko opravdu užijete, bě-

  hem července a srpna až moc. Není

  divu, vždyť Malaga leží vzdušnou ča-

  rou jen asi 130 kilometrů od Afriky

  a stejně blízko je to po silnici na Gi-

  braltar. Celou trasu lemují městečka

  a turistická letoviska.

  Jedním z nich je i město Torremo-

  linos, vzdálené 12 kilometrů jižně

  od letiště v Malaze, kde jsem na-

  šel ubytování. Server Booking.com

  tentokrát zafungoval bez překážek

  a apartmány La Baranda byly pro

  paraplegika na mechanickém vozí-

  ku vyhovující, byť koupelna a toaleta

  v jednom by snesla víc místa. Nevy-

  skytovalo se zde ani žádné madlo či

  sedátko, takže ve sprše bylo nutné

  improvizovat s plastovou židlí. Vě-

  děl jsem však předem, že nepůjde

  o speciální bezbariérový pokoj.

  SCHUTÍ SARDINEK

  Hlavní byla blízkost moře, na které

  se děti tolik těšily, a dopravní dostup-

  nost Malagy, kam se dalo přesunout

  za půl hodiny bezbariérovým pří-

  městským vlakem společnosti Renfe

  nebo některým z nízkopodlažních

  autobusů. Jedna cesta přijde na 1,2

  eura a platí i vozíčkáři, byť chvíli tr-

  valo, než jsme to zjistili, protože na

  několika nádražích byly široké tur-

  nikety otevřené a na povinnost kou-

  pit lístek i pro člověka s postižením

  jsme byli dozorčím upozorněni až po

  několika dnech.

  Za zmínku jistě stojí, že i v Mala-

  ze existují taxíky speciálně upravené

  pro přepravu vozíčkářů. Běžně se

  vyskytují na letišti nebo je lze ob-

  jednat telefonicky. Cesta z Torremo-

  linos do Malagy vyjde přibližně na

  30 eur. Neustále se mi vkrádá otáz-

  ka, proč to v cizině funguje, ale

  v Česku nikoliv…

• Strana 23

  23

  Pobřeží i Malaga samotná pak na-

  bízejí řadu atrakcí a radovánek od

  ryze turistických míst přes umělecké

  a historické památky až po přírodní

  krásy. Na své si jistě přijdou milovní-

  ci dobrého jídla, zejména přímořské

  kuchyně. Zdejší specialitou jsou čer-

  stvé grilované sardinky, které často

  můžete koupit i přímo na pláži nebo

  v některé z všudypřítomných restau-

  rací. S jejich vstřícnou a k dětem vel-

  mi přátelskou obsluhou se bez pro-

  blémů domluvíte anglicky stejně jako

  na řadě dalších míst. Není divu, ang-

  ličtí turisté (často seniorského věku)

  tvoří dobrou polovinu zdejší klientely.

  Řada Britů zde vlastní i nemovitosti

  a tráví zde klidně i půl roku.

  V nedalekém městě Fuengirola

  můžete navštívit moc hezký Bioparc,

  což je jen jiný název pro zoologickou

  zahradu. Ze stejného města se pak

  lze vypravit lodí na moře pozorovat

  delfíny (posádka pomůže s vcel-

  ku snadným naloděním vozíčkáře)

  nebo se jenom tak svézt podél po-

  břeží, nad kterým se klenou vrchol-

  ky pohoří Sierra de Mijas a Montes

  de Málaga.

  Efektní přítomnost hor potěší oko,

  ale poněkud ztěžuje pěší turistiku.

  Při procházce ulicemi dál od pobřeží

  musíte často počítat se stoupáním do

  kopce, někdy nemalého. Když jsem

  se takhle jednou sám intenzivně

  snažil vyjet táhlé stoupání, kolemje-

  doucí řidič neváhal zastavit a nabíd-

  nout mi pomoc.

  Pocit vítězství nad horami přinese

  jízda bezbariérovou lanovkou na je-

  den z vrcholů nad městem Benalma-

  dena, odkud je krásný výhled na po-

  břeží, a navíc je zde chovná stanice

  dravých ptáků, které zde předvádějí

  v akci sokolníci.

  RODIŠTĚM PICASSA INA PLÁŽ

  Dobrou zprávou je, že velká část his-

  torického centra samotné Malagy je

  vcelku rovinatá. Dlažba je převážně

  hladká a nechybějí nájezdy na chod-

  níky. Bez problémů tak zvládnete

  procházku typickými uličkami i po

  náměstích plných lidí a zahrádek

  k posezení. Opomenout nelze monu-

  mentální Catedral de la Encarnación,

  jež byla vybudována v 16. století na-

  místo velké mešity po znovudobytí

  Andalusie křesťany. Ještě hlouběji do

  historie se pak ponoříte při návštěvě

  amfiteátru z doby římské.

  Milovníci výtvarného umění stráví

  příjemný čas v moderní galerii Cent-

  re Pompidou Malaga. Nachází se zde

  Malaga nezapře

  sepjatost s mořem.

  Úzké uličky

  skýtají romantiku

  i vítaný stín.

• Strana 24

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – MALAGA

  O donátorství

  Donátor? To je opak terminátora?

  To má být vtip, ale opravdu

  nevím, proč je hned vedle

  uváděno ještě jméno vlastníka.

  Proč? Protože je v tom

  podstatný rozdíl, který byl našim

  pradědečkům jasný. Nám po

  tolika desetiletích vyvlastňování

  a znárodňování to již jasné není.

  Vlastníkem určité nemovitosti,

  například budovy divadla, je

  třeba město Choceň. To malé

  městečko by před sto dvaceti

  lety nikdy nesehnalo peníze na

  postavení koncertního sálu. Místní

  radní se proto usnesli, že vyhlásí

  tento projekt a kdo chce, ať na něj

  přispěje, tedy dá peníze. A bohatí

  lidé peníze dávali a toto darování

  se stalo prestižní otázkou místních.

  Pak i na hrobech se někdy uvádělo,

  že zemřelý byl donátorem ozdobné

  kašny nebo portálu.

  Ti, co darovali peníze, nebyli

  vlastníci ani akcionáři, ale pouze

  dárci. Obvykle byli donátory

  potomci těch, kteří začali podnikat,

  zbohatli a jejich donátorství bylo

  trochu jako šlechtický titul. Při

  různých výročích a oslavách se

  uváděla jejich jména, která byla

  zaznamenána v listinách, někdy

  i vytesána do zdi ve vstupní

  hale. Nebyli to ale majitelé,

  neměli z toho žádné výhody

  ani povinnosti, ale jenom určité

  vnitřní uspokojení, že oni osobně

  či jejich předkové přispěli na

  dobrou věc. Někdy ale, třeba

  po válce či politickém převratu,

  z toho měli i potíže. Jejich jméno

  bylo pak třeba ze seznamu

  donátorů vymazáno nebo se

  neuvádělo. Vnitřní uspokojení, že

  oni či jejich předkové přispěli na

  dobrou věc, jim ale zůstalo. A to

  platí o donátorech, tedy dárcích,

  dodnes. Podle mne to člověku

  stačí.

  

  Autorka je socioložka, předsedkyně

  Správní rady Nadace Charty 77.

  SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

  i obraz od zdejšího nejslavnějšího

  rodáka Pabla Picassa, i když jeho dílu

  se intenzivněji věnuje Picasso Mu-

  zeum. Navštívit lze také jeho rodný

  dům. Kousek od něj stojí divadlo, ve

  kterém působil herec Antonio Ban-

  deras, další slavný rodák z Malagy.

  Přestože centrum lze projít pěšky,

  doporučuji udělat si projížďku také

  známým autobusem Hop On Hop O.

  Jedná se sice o tu nejesenciálnější

  turistiku v negativním slova smyslu,

  ale pro vozíčkáře má svoji platnost.

  Za 20 eur můžete kdykoliv během

  24 hodin nastoupit a zase vystoupit

  z nízkopodlažního doubledeckeru,

  který obráží všechny významné pa-

  mátky. Prohlédnete si tak pohodlně

  i s komentářem v angličtině praktic-

  ky celé město a bez starostí se do-

  pravíte na vybraná místa. Například

  na návrší položenou pevnost Castillo

  de Gibralfaro. Ta je sice s vozíkem

  dostupná, ale na místě se ukázalo,

  že po velmi nepohodlné historické

  dlažbě se dokodrcáte prakticky jen

  do malého vnitřního muzea. Nejpů-

  sobivější výhled z hradeb je bohužel

  kvůli schodům bariérový.

  Po celodenní prohlídce města jistě

  přijde k chuti osvěžení ve vodě. Na-

  jdou se sice lidé, kteří vyrazí do pří-

  mořského města, a do vln nevstou-

  pí, ale nebude jich mnoho. Naštěstí

  mezi ně nemusí patřit vozíčkáři jen

  proto, že by to technicky nešlo. I na

  pobřeží Costa de Sol se nacházejí

  bezbariérové pláže. Vyzkoušel jsem

  tu v Torremolinos. Cestu k ní vy-

  značuje modrý pruh na chodníku.

  Je vybavena dřevěným chodníčkem

  do půlky písečné pláže, zastřešenou

  zpevněnou plochou k ležení (kde je

  i hadice se sladkou vodou na omy-

  tí) a bezbariérovým WC. V hlavní

  sezoně je k zapůjčení také speciální

  vozítko, po kterém se ale musíte pře-

  ptat.

  

  Náměstí jsou

  plná turistů

  a restaurací.

  Taxíky

  pro vozíčkáře

  nejsou raritou.

• Strana 25

  Předplaťte si

  časopis Můžeš

  Výhodné předplatné

  nadva roky za380 Kč!

  Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč

  a proti volnému prodeji 220 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince 800 300 302

  ON-LINE: na adrese: www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese: Česká pošta, s. p., Oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

• Strana 26

  ŽIVOT/AKTIVNĚ – SPORTOVNÍ STŘELBA

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Vloni Tomáš mezi handicapovanými

  sportovci skutečně zazářil, jen pár

  sezon poté, co si se vzduchovou pis-

  tolí začal. Raketově se vystřílel v tra-

  diční anketě o Nejlepšího handicapo-

  vaného sportovce (2018) až docela

  nahoru, nečekaně zvítězil. A postaral

  se o senzaci také tím, že ke svému

  prvenství přidal bonus, titul Objev

  roku.

  Prvenství v anketě patřilo opako-

  vaně také cyklistovi Jirkovi Ježkovi.

  Ten jednou prohlásil, že „původní ne-

  štěstí se dá přetavit v obrovský dar“.

  A Peša, jak se mu říká, je na dobré

  cestě, aby dokázal něco podobné-

  ho. Svými výsledky už zajistil pro

  Českou republiku účastnické místo,

  tzv. quota place, na paralympijských

  hrách v Tokiu.

  ASI BY TO ŠLO…

  Když vjíždíme do Sportovního klubu

  Třebeš, mine nás auto s označením

  vozíčkáře – na minutu přesně do-

  razil na střelnici také Tomáš Pešek.

  Potřeseme si rukou a vyfasujeme

  všichni chrániče proti hluku… Proč

  Pistolník

  Před osmi lety skončil

  Tomáš Pešek po úraze

  na vozíku. Na relaxační

  sportování mu byl handbike

  málo, a tak se jednou

  rozjel na střelnici doOlomouce.

  Psal se rok 2016

  a začaly se dít velké věci.

  vlastně před pár lety napadla Tomá-

  še právě střelba?

  Před úrazem ho bavila cyklistika

  a plavání, do svých devatenácti, dřív,

  než prožil ošklivý pád na motorce,

  střílel dlouhou puškou. Jak přiznává,

  nehoda byla důsledkem „mladické

  nerozvážnosti a já za ni byl potrestán

  zlomenou krční páteří“.

  Když už byl z nejhoršího ven-

  ku, ovšem ochrnutý od prsou, trá-

  vil čas nejen se svou láskou, nyní

  manželkou Veronikou. Manželé se

  přestěhovali v Hradci Králové do

  bezba riérového bytu, partnerka otě-

  hotněla. Nyní společně vychovávají

  už skoro tříletého syna.

  Ve volném čase jezdil Tomáš na

  handbiku, získal ho i za finanční po-

  moci projektu Nový start Nadace

  Charty 77. Ale připadalo mu to málo…

  „S Verčou jsme byli zajedno v tom, že

  bych měl zkusit ještě další sport,“ říká

  Tomáš. „Nechtěl jsem jen tak sedět!“

  Sám se orientoval směrem ke spor-

  tovní střelbě – už proto, že v rodině

  jsou silné myslivecké geny. Na pod-

  zim 2016 se vydal na střelnici do

  Tomáš Pešek (*)

  Český handicapovaný reprezentant ve sportovní střelbě

  (disciplíny vzduchová pistole, standardní vzduchová pistole,

  sportovní pistole alibovolná pistole), člen SSK Třebeš, také

  člen ČATHS. Ikdyž začal střílet až vroce , ovládl velmi

  rychle evropské isvětové pole soutěží, vedle zisku medailí

  stačil vytvořit iněkolik nových českých rekordů. Trénuje

  sKarlem Málkem aLiborem Kračmarem.

  Jeho nejsilnější disciplíny jsou: P – vzduchová pistole,

   ran na  m včase za časový úsek hodina apůl (. místo

  ME Bělehrad , . místo SP Chateauroux , . místo

  SP Al Ain ), P – libovolná pistole (malorážní pistole)

   ran na  m (. místo SP Chateauroux) aP – standardní

  vzduchová pistole,  ran na  m, kdy na jednu pětirannou

  položku je čas deset sekund (. místo ME Bělehrad ,

  . místo SP, GP Štětín, , . místo SP Al Ain ).

  Minulý rok se svými výsledky postaral ozisk účastnické

  kvóty pro paralympijské hry vTokiu vroce . Po ocenění

  odborné poroty vítěz ankety Nejlepší handicapovaný

  sportovec azároveň iObjev roku ().

  Tomáš Pešek pracuje jako grafik vreklamní agentuře, je

  ženatý, má syna.

• Strana 27

  27

  Olomouce: „Zajel jsem tam dvakrát,

  protože tady pracují i s handicapova-

  nými pistoláři,“ vzpomíná Tomáš na

  střílení s trenérem. „Chtěl jsem puš-

  ku, z ní se ale v Česku nestřílí. Pak

  jsem zkusil pistoli – a u ní jsem zů-

  stal. Ukázali mi, jak střílet, jak tréno-

  vat. Když jsem byl v Olomouci popr-

  vé, trenér mě krátce ohodnotil – řekl,

  že by to se mnou ,asi šlo‘, a nabídl mi

  k zapůjčení pistoli. Na prvních závo-

  dech po Čechách jsem zjistil, že u nás

  v pistoli není velká konkurence. Měl

  jsem potřebné limity, abych dosáhl na

  nějaké poháry. Skočil jsem do toho.“

  MYSLÍME NA TALENTY?

  Bylo jasné, že když se Tomáš roz-

  hodl pro vzduchovou pistoli, stane

  se pro něj přejezd na trase Hradec

  – Olomouc několikrát v týdnu příliš

  náročným. A přitom pomoc pro tré-

  nink byla tak blízko. Sportovní stře-

  lecký klub (dále SSK) Třebeš je jen

  pár minut od Tomášova bydliště. Na

  hradeckém předměstí funguje bez

  přerušení už více než šedesát let, na

  pozemku střelnice vystavěl Svazarm

  koncem 80. let i zděnou budovu.

  Jednou se na závodě setkali –

  zdejší jednatel a trenér Libor Krač-

  mar s Pešou. Šlo o velmi šťastné

  setkání. „Sledoval jsem jeho výkon

  a pomyslel jsem si: Ten má talent od

  pánaboha,“ usmívá se Libor a zvážní:

  „V klubu se zaměřujeme především

  na puškaře, a já sám jsem trenér

  především pro puškové disciplíny.

  Přichýlili jsme prostě Tomáše mezi

  naše ostatní, zdravé sportovce.“

  V Třebeši začali od nejpotřebnější-

  ho, vybudovali Tomášovi na střelni-

  ci nájezdní plošinu a Libor ho začal

  dvakrát týdně trénovat: „Kvůli Tomá-

  šovi jsem se o všechno kolem střelby

  s postižením začal hlouběji zajímat.

  Podílím se na jeho střelecké přípra-

  vě dodnes, i když mě strašně rychle

  přerostl. Přes úspěchy se pořád jed-

  ná o začínajícího střelce, který po-

  třebuje konzultaci a korekci.“

  Tomáš našel své zázemí. „V rámci

  našeho klubu je důležité, aby se stýkal

  s ostatními pistoláři, aby s nimi tréno-

  val,“ pokračuje Libor Kračmar. „Sám

  už nemám čas a sílu na vlastní střílení

  – volil jsem buď trénovat, nebo střílet.

  Trénuju puškové i pistolové disciplí-

  ny, někdy až pětkrát týdně. Obojí se

  nedá dělat na plný zátah…“

  Libor se ovšem také snaží o plně-

  ní své druhé, „bafuňářské“ funkce

  (jednatele klubu), a tou je i shánění

  finančních prostředků. Tomášovy

  nákladové položky se skládají z více

  zdrojů: kraje, města, ministerstva

  školství, sponzorů. „Nedávno nastal

  problém,“ říká Libor, „Ministerstvo

  školství změnilo pravidla pro vrcho-

  lové handicapované sportovce. To-

  máš se jím stal tak rychle, že nové re-

  gule minul – nevešel se do nich! Byla

  tam podmínka, že sportovec musí být

  úspěšný dva roky po sobě, ale Tomáš

  hned vystřílel účastnické místo, první

  medaile, stal se mistrem Evropy. Kvů-

  li své rychlosti, o které nadšeně mlu-

  ví média, ta dvě po sobě jdoucí léta

  pros tě neměl! Talenty od pánaboha se

  asi nenosí. S tím ministerská pravidla

  nepočítala!“ Libor i Tomáš mají však

  v posledních měsících informace

  o tom, že systém se má změnit.

  Hodně věcí si Tomáš dofinanco-

  vává sám, má docela drahý koníček.

  Pokud mluvíme jen o jeho zbraních,

  nezastavíme se na sto tisících ko-

  runách. Jednu zbraň má Peša vlastní,

  další zapůjčené (cena jedné kvalitní

  je kolem čtyřiceti tisíc). Především

  plánované výjezdy do zahraničí jsou

  drahé a složité. „Ale v rámci přípravy

  před Tokiem musí sportovec pro for-

  mu nastřílet jisté tréninkové objemy,“

  dokončuje Libor. „Chystáme vše po-

  třebné pro cestu do slovinského Osi-

  jeku, na závod SP, i do dalekého Syd-

  ney (MS), a pro příští rok například

  tréninkový kemp v polské Vratislavi.“

  Tomášovy dny dostaly najednou

  docela jiný rytmus: „Mám to teď

  hodně rozsekané – tréninky, závody.

  Střelba vyžaduje soustředěnost, se-

  beovládání, fyzičku i ovládnutí emo-

  cí. Když jsou dva závody v jeden den,

  bývá to hodně náročné. Učím se také

  anglicky, abych se dokázal domluvit,“

  zakončil naše setkání.

  

  Sportovní střelba handicapovaných

  Český střelecký svaz, z. s., má zastoupení ve všech

  krajích ČR. Jediná větší základna pro sportovní střelbu

  handicapovaných je Olomouc. Zájemci se mohou přihlásit

  vkterémkoliv střeleckém klubu, záleží ale na tom, jaké

  dokáží vlokalitě vytvořit podmínky. Handicapovaní střelci se

  zúčastňují celorepublikových soutěží ve stejném termínu, po

  boku zdravých sportovců. Členové ČSS platí příspěvky.

  Více www.shooting.cz (nebo mail shooting@shooting.cz)

  ana stránkách KS ČSS vOlomouci (olomoucky@shooting.cz).

  SSK Třebeš, Hradec Králové (Královéhradecké –

  KS ČSS) – je orientovaný na provozování sportovní střelby

  sdůrazem na výchovu mladých střelců.

  Více na www.ssktrebes.cz (ssk.trebes@seznam.cz).

  Skromný zůstává

  Tomáš dál, i když

  ho sportovní

  střelba posunula

  do výšin, na které

  nepomyslel.

  Chtěl jsem pušku, z ní

  se ale v Česku nestřílí.

  Pak jsem zkusil pistoli

  – a u ní jsem zůstal.

  Ukázali mi, jak střílet,

  jak trénovat.

• Strana 28

  KULTURA

  Srdce

  na dlani

  Bilancovat práci vnadaci

  svysokým hodnocením?

  Mluvit o uvedení do Síně slávy

  vloňském roce? Božena Jirků,

  ředitelka Konta Bariéry, nad tím

  mávne rukou. Byla prý jen

  vdobrý čas na správném místě…

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: ARCHIV NADACE CHARTY 77

  MICHAEL TOMEŠ

  Dokážete si připomenout tu dobu

  začátku 90. let, kdy jste kývla na

  nabídku prof. Františka Janou

  -

  cha? Nemusela jste odcházet

  ztelevize ani zrádia Vox.

  Profesora Janoucha jsem poznala

  jako redaktorka v televizním pořadu

  Vysílá Studio Jezerka, kde byl hos-

  tem s Medou Mládkovou. Nezávisle

  na sobě přijeli ze zahraničí, kde po-

  znali, na jakých principech funguje

  charita…

  Už v roce 1978 vznikl z iniciati-

  vy Františka Janoucha ve Švédsku

  zvláštní účet, Charta 77, ten finančně

  podporoval boj signatářů Charty 77

  v Československu. Vedle podpo-

  ry osobností zajišťoval také přísun

  literatury a především počítačové

  techniky k nám – mimo jiné v roce

  1985 vyvinula nadace ve Stockhol-

  mu na počítačích počeštělý systém

  klávesnice.

  Brzy po listopadu 1989 přesunul

  prof. Janouch nadaci ze Stockholmu

  do Prahy. Nabídl mi místo v malém

  týmu nadace. Nastupovala jsem

  v době, kdy tu byli tři lidé! Dostala

  jsem šanci organizovat první velkou

  sbírku na Konto Míša, která význam-

  ně přispěla k formování neziskového

  sektoru v České republice. Zní to tro-

  chu jako obehraná písnička, ale my

  jsme s Františkem Janouchem učili

  tuhle zemi charitu. Nadace Charty 77

  se u nás stala, vedle Výboru dobré

  vůle, jednou z prvních neziskových

  organizací. Koho by to na úplném

  začátku napadalo, že tady vyroste

  obrovský neziskový sektor, na který

  se i dnes někdo dívá přes prsty s po-

  citem: ty nadace žijí z nás. Ale to není

  pravda…

  Konto Míša, obrovská sbírka pro

  třináctiletého Michala Budinské

  -

  ho ajeho operaci mozku Lek-

  sellovým gama nožem… Povedlo

  se vám tehdy zvednout zájem

  oosud neznámého kluka…

  Prof. Janouch mě právě na Konto Míša

  pro Michala Budinského v roce 1992

  zlákal. Věděl o existenci gama nože,

  který byl na jeho operaci mozku po-

  třeba. Nevěděli jsme o charitě nic, ale

  příběh nemocného chlapce dokázal

  zaujmout lidi – vybrali jsme v krátké

  době, za jeden rok, sto milionů korun!

  Existovala jednoduchá kalkulačka ze

  sloganu: je nás patnáct milionů, kdy-

  by dal každý šest korun, vybereme,

  co potřebujeme. To bylo devadesát

  milionů – a na Konto Míša přišlo víc.

  Tehdy se charita dělala snadno.

  Večer jsem se dívala na televizi, kde

  v té době inzerovaly ještě státní pod-

  niky formou reklamy. Psala jsem si

  názvy firem, ráno jsem předala se-

  kretářce seznam a rozesílali jsme

  dopisy. Jedno bylo úžasné, pod dopi-

  sy byli podepsáni František Janouch

  a Olga Havlová. Získaly tím váhu…

  Nadace získala velkou důvěru

  a renomé, protože gama nůž koupi-

  la a předala nemocnici Na Homolce.

  Nekonečná

  setkávání

  slegendou české

  imezinárodní

  charity. František

  Janouch pochopil,

  že nové směřování

  nadace je nutností,

  apodporoval jej.

• Strana 29

  Míša byl operován a až do loňské-

  ho roku se mu tím prodloužil život.

  Teprve na konci sbírky Konto Míša

  vzniklo Konto Bariéry s orientací na

  handicapované. Na to se postupem

  času nabalily desítky dalších projek-

  tů, třeba Nový start pro lidi čerstvě

  po úrazu, Sport bez bariér, Počítače

  proti bariérám, naše slavné aukce

  a další a další.

  Vymysleli jste spoustu skvělých

  sloganů, upoutávek, jako třeba

  Patří mezi nás, Pomáháme vždy

  všem nebo Pomáhej shumorem,

  nápad sklaunským nosem. Jak

  jste začínali sreklamou amarke

  -

  tingem?

  Když už bylo Konto Míša skoro uza-

  vřeno, objevil se jednou ve dveřích

  kanceláře nadace kluk se šálou na

  krku, a řekl: „Paní Jirků, mám pro

  vás návrh. Kdyby každý dal dvacet

  korun, mohlo by se hodně udělat!“

  Vznikla idea doprovázená obráz-

  kem malého kluka na vozíku, Pe-

  píčka, tehdy žáka Jedličkova ústavu,

  který se maloval na klauna a nako-

  nec si nasadil klaunský nos. K tomu

  v televizi zněl hlas Vlastimila Brod-

  ského s nesmrtelným poselstvím

  „co všechno budou muset tyhle děti

  udělat, abychom si jich všimli“. Tak

  vzniklo Konto Bariéry, rozjela se

  celonárodní sbírka, která probíhá

  už dvacet šest let – desetitisíce lidí

  přispívají stále malou částkou, stali

  se součástí velké charity. To, co se

  nám mezi stovkami tehdy existují-

  cích nadací podařilo, je kontinuální

  posílání příspěvků – nikomu pozdě-

  ji se to už nepovedlo. Je to jedinečná

  záležitost!

  Mimochodem, ten „kluk“, který

  kdysi přišel s nápadem na klaunský

  nos, pomáhal Kontu Bariéry s rekla-

  mou a marketingem patnáct let.

  Vedla jste Konto Bariéry od sa-

  mého počátku, tedy od roku 1993.

  29

  Božena Jirků (*)

  Jako novinářka moderovala televizní pořady Nad dopisy diváků,

  Vysílá studio Jezerka, slavné Sondy, pracovala vrádiu Vox.

  Na počátku . let minulého století jí František Janouch nabídl

  spolupráci včeské pobočce Nadace Charty , od roku  je

  ředitelkou. Dvakrát získala cenu Top žena Česka, vroce 

  byla na XIII. ročníku akce oceňující úspěšné aodvážné ženy

  byznysu aveřejné sféry uvedena do Síně slávy (vyhlašuje

  mediální dům Economia, vydavatel Hospodářských novin).

  Smanželem Zdeňkem má dva dospělé syny aněkolik vnoučat.

  František Janouch (*)

  Český ašvédský jaderný fyzik, autor vědeckých děl, zakladatel

  ačestný předseda Nadace Charty .

  Zažila jste roky, kdy se mnohé ve

  vaší práci měnilo, technologie až

  revolučně.

  Když jsem poprvé vstoupila do na-

  dace, uviděla jsem v místnosti fax

  a počítač! Prof. Janouch velmi pod-

  poroval všechno kolem techniky,

  začali jsme pracovat s programem

• Strana 30

  KULTURA / BOŽENA JIRKŮ

  WordPerfect, později jsme se museli

  naučit program T602.

  Moderněji jsme se vybavili pře-

  devším během spolupráce s Micro-

  softem, ta začala v roce 1996 – a to

  byla revoluce. Otevřeli jsme cestu

  handicapovaným k počítačům, nejen

  pro komunikaci, ale také jako k pra-

  covnímu prostředku. Mohli díky

  počítačové technice nejen surfovat

  po internetu, ale také pracovat, být

  aktivní… To byl právě v té době úžas-

  ný projekt Počítače proti bariérám.

  Dnes už nemá takovou sílu, počítač

  nás už nešokuje, mladí s ním umějí

  pracovat od školy, ale v devadesá-

  tých letech šlo opravdu o senzaci.

  V roce 2001 se s námi v Praze se-

  šel i Bill Gates, zakladatel počítačo-

  vého gigantu. Měla jsem to štěstí, že

  jsem byla na jeho setkání se stovkou

  tehdy největších podnikatelů také

  pozvána. Náš projekt byl totiž Micro-

  softem celosvětově vysoce hodno-

  cený. A myslím, že máme v tomhle

  ohledu nepřekonatelné zásluhy.

  Jsem ráda, že jsem u toho všeho

  mohla být. Dneska je ovšem techni-

  ka opravdu někde docela jinde!

  Denně dostáváte kupu dopisů,

  plno žádostí opomoc… Už od

  roku 2002 jste včele nadace. Co

  všechno to obnáší?

  Jsem pyšná na to, že umíme pomoci

  a poradit každému, že pro každého

  najdeme cestu. Řídím velký kolek-

  tiv, musím rozhodovat spoustu věcí

  s naprosto jasným závěrem: ano

  nebo ne. Copak já jsem to uměla,

  když jsem začínala? Hodně jsem se

  naučila. Myslím, že dokážu řešit věci,

  na které bych si dříve netroufla. Pod-

  statné je umět dělat operativu, ale

  také udržovat vztahy s médii, s part-

  nery. Stále nic neměním na prohlá-

  šení, že každý den se i v současnosti,

  v mých letech, něco učím! Umím se

  poradit a radím se ráda, ovšem po-

  slední slovo mám já.

  Kancelář spravuje a vyřizuje admi-

  nistrativu, a není jí málo, o jednotli-

  vých projektech ale rozhodují jmeno-

  vané týmy osobností, které vytvářejí

  rady projektů. Každý projekt v nadaci

  má svoji radu, ta největší, která také

  rozděluje nejvíc peněz, je Rada Konta

  Bariéry. Žádostí, které členové rady

  dostávají k projednání každý měsíc,

  bývalo tak dvacet, dnes jich je kolem

  devadesáti! Naše práce je citlivá, jde

  o lidské osudy, musí se samozřejmě

  rozhodovat na základě faktů, ale srd-

  ce patří při této práci na první místo.

  Získala jste hodně cen, pokaždé,

  ivloni, po uvedení do Síně slávy

  ankety TOP ženy Česka, jste

  hovořila otom, že za dobrou prací

  stojí dobrý tým…

  Na slavobrány síní slávy moc nejsem.

  Já to, co děláme, že umíme pomáhat,

  beru jako normální práci. Léta říkám,

  že nejsme žádné dobročinné tety, ale

  profesionálové. Myslím si, že každý,

  kdo pochopí složitost nadační práce,

  bude tu práci dělat podobně. V nada-

  ci jde vždycky o týmovou práci, ni-

  kdy na nic nejsem sama.

  Samozřejmě, že jsem se v průbě-

  hu let musela naučit delegovat prá-

  ci, proto mají jednotlivé projekty své

  vedoucí. Můj důležitý úkol je sehnat

  kromě sponzorů také finance na pro-

  voz nadace, na platy zaměstnanců.

  Dnes v nadaci pracuje šestnáct lidí,

  nadace je musí „uživit“ a to je hroz-

  ně těžká věc. Získat sponzory, kte-

  ří podpoří provoz nadace, je těžké,

  ale z darů pro lidi, pro naše klienty,

  peníze brát nemůžeme. Jako žádná

  seriózní nadace. Podařilo se mi vy-

  tvořit stabilní báječný tým, mám ko-

  lem sebe lidi, které práce baví, a na

  výsledcích je to, myslím, vidět. Tým

  v nadaci je naše rodinné stříbro.

  Kdo přišel na nápad saukcí stovek

  děl současného českého umění ve

  prospěch Konta Bariéry?

  S tím báječným nápadem přišel

  v roce 1993 Honza Kačer, stal se

  dobrovolnou tváří nadace, nikdy ne-

  pracoval za plat. On si nikdy moc ne-

  pamatoval ani číslo našeho účtu, ale

  dělal nám všude obrovskou slávu.

  Projekt aukce vycházel z jeho záliby

  ve výtvarném umění – Honza nás na-

  učil vyznat se v současném českém

  výtvarném umění. Vloni se pořádala

  aukce, v pořadí už čtrnáctá. Vydražili

  jsme během jednoho prosincového

  odpoledne díla za pět milionů korun!

  Aukce zůstávají i po všech letech

  naší chloubou. Zřídili jsme projekt

  Stipendium Bariéry. Díky aukci získá

  každoročně asi sedmdesát studentů,

  kteří projdou otevřeným výběrovým

  řízením, měsíčně jistou částku, kte-

  rá přispívá ke komfortnosti jejich

  studia, jejich života. Ty peníze jim

  pomáhají, aby třeba mohli do školy

  jezdit autem, měli na asistenta. Měli

  na život! A to zpětné propojení? Vý-

  tvarníci, kteří nám svá nádherná díla

  dávají, mají radost, že díky tomu, že

  se prodalo třeba jejich konkrétní dílo,

  studuje jeden, dva, někdy i tři stu-

  denti po celý rok,

  Skoro pořád se kolem vás ode-

  hrávají až neuvěřitelné příběhy

  sdobrým koncem. Ato ještě

  „Stále nic

  neměním na

  prohlášení, že

  každý den se

  ivsoučasnosti,

  vmých letech,

  něco učím,“ říká

  Božena Jirků.

  Symbol sbírky,

  tančící Míša,

  zaplavil

  prostřednictvím

  samolepek

  vhodnotě 20, 50,

  100 a500 korun

  celou republiku.

  Samolepky

  se prodávaly

  na poštách

  aučerpacích

  stanic apřinesly

  miliony korun na

  Konto Míša.

• Strana 31

  31

  vnímám, že lajkujete ina so-

  ciálních sítích události, které vás

  vpříspěvcích osloví.

  Já tu práci potřebuju, dělám ji ráda, ale

  často, když přijdu domů, toho mám

  plné kecky. Ale znovu mě nabíjejí ty

  konkrétní příběhy, které mi prochá-

  zejí rukama. Tak třeba na facebooku,

  webových stránkách, se objeví ne-

  čekaně influenceři – kteří se svou

  osobností do nějaké solidární pomoci

  zapojí. A já jsem tomu vždycky ote-

  vřená. Sice některým novým věcem

  v technice nerozumím, ale dávám jim

  prostor. Tak třeba herečka Nikol Ští-

  brová – dá náš příběh na své sociál-

  ní sítě s výzvou: Je třeba získat auto!

  Ona má asi čtyři sta tisíc fanoušků, se

  kterými komunikuje. Naše bankovní

  výpisy měly v těch dnech kolem čty-

  řiceti stran denně – nasbíral se milion

  korun!

  Jsou i mnozí další, kteří překva-

  pí: nedávno mi napsal pan farář

  z Plzeň ska, že během postího ob-

  dobí lidé ušetří, a tak by rádi přidali

  vybraných dvacet pět tisíc na příběh

  Automobil pro Tibora (muži s rodi-

  nou po mozkové mrtvici).

  Říkám tomu bleskové sbírky –

  jeden večer jsem v televizi mluvi-

  la o tom, že báječnému sportovci

  Zbyňku Švehlovi ukradli handbike,

  a přes noc se nasbíralo čtyři sta tisíc

  korun. Když jsme sbírali na bionic-

  kou protézu, vybrali jsme nakonec

  celkem na tři takové protézy. Přichá-

  zejí i jednorázové velké dary. Vždyc-

  ky říkám: nemohli v noci spát? Ne,

  přečtou si silný příběh a pomohou.

  Několik stále se opakujících jmen

  už znám. Seznámila jsem se, pokud

  to šlo, i se samotnými dárci osobně.

  Někdo ale chce zůstat nepoznán.

  Jak pohlížejí na charitativní čin-

  nost kluci aholky?

  Myslíte mladí lidé? To není úplně

  snadné a samozřejmé. Chtějí vědět,

  komu pomáhají, neposílat peníze jen

  tak do nadace. Chtějí si na charitu

  sami „sáhnout“.

  Dobrou zkušenost s mladými

  máme například v projektu Run

  and Help (Běhání, které pomáhá).

  Jde o šňůru charitativních běhů, do

  níž se už popáté zapojili jednotliv-

  ci i skupiny, parta kamarádů nebo

  sportovní oddíl, školy nebo školky.

  Peníze, které běžci dobrovolně vě-

  nují, pomáhají většinou konkrétním

  lidem se zdravotním postižením,

  které mají mezi sebou, znají je. I když

  kluk nebo holka běží jen malý kou-

  sek, hodí penízek do kasičky. Letos

  projekt pomůže desítkám dětí s han-

  dicapem k důležité rehabilitaci, která

  je pro ně často cenově nedostupná.

  Tváří projektu je dvacetiletý Lukáš

  Benda a ambasadorkou se letos stala

  snowboardistka Eva Samková.

  Když přicházím do domu vcentru

  města, kde nadace sídlí, zazvo

  -

  ním na zvonek označený červe-

  ným srdíčkem. Ozve se bzučák.

  Otevřené bývají idveře nahoře,

  vmístnosti, kde sedí ředitelka

  Nadace aKonta Bariéry…

  Já nemívám nikdy zavřenou kancelář.

  Je to tak pořád, kdokoliv může přijít…

  Dokážete si představit den, kdy to

  bude jinak?

  Pokud je to otázka ohledně „výměny

  stráží“ na mém místě – skutečně ná-

  stupce na místo ředitele hledáme a já

  mu předám nadaci s čistým svědo-

  mím. Předávám „kvalitní zboží“, s vy-

  sokým hodnocením mezi neziskov-

  kami. A každému, kdo si sem sedne,

  pomůžu prošlápnout potřebné cestič-

  ky. Předám to, jak to má být, a nada-

  ce pošlape dál – konsolidovaná, s tý-

  mem lidí, kteří umějí. Máme adepty

  s daleko většími zkušenostmi, než

  jsem měla já, když jsem sem přišla.

  Jedno vím jistě: neměl by si sem

  sednout chladný člověk bez srdce!

  Ve své práci neznám důležitější hod-

  noty, než je odpovědnost, cit s dru-

  hým, čestnost a pravdomluvnost.

  V téhle zemi lidé vědí, co je pomoc.

  Přeju si, ať to vydrží! Kdysi, když

  jsem se radila s naším kamarádem

  prof. Vágnerem, zda mám do nadace

  jít, mi řekl: „Kapr má změnit rybník!“

  Jako odpověď na dotaz, zda mám na-

  daci opustit, platí stejná věta!

  Jaký rybník zvolíte?

  Zůstanu poblíž… Budu držet nad na-

  dací patronát. Je třeba práci postupně

  ukončit, umět odejít anebo se alespoň

  vzdálit. A soustředím se více na svoji

  rodinu. Mají se na co těšit!

  

  Nadace Charty 

  Vznikla vroce  ziniciativy prof. Františka Janoucha ve

  Švédsku. Hned v listopadu  prof. Janouch přenesl Nadaci

  Charty  do Československa.

  Přešla z podpory disidentů a nezávislé kultury k podpoře

  kulturně-humanitárních aktivit a stala se jedním z průkopníků

  občanské společnosti.

  Nyní je nadace známá především díky Kontu Bariéry, které je

  jejím samostatným projektem a existuje déle než čtvrtstoletí.

  Více na www.kontobariery.cz

  Na setkání

  s Billem Gatesem,

  spoluzakladatelem

  Microsoftu, v roce

  2001. Softwarová

  společnost

  spolupracovala

  s Nadací Charty 77

  řadu let a projekt

  Počítače proti

  bariérám byl

  celosvětově vysoce

  hodnocený.

  Zní to trochu jako obehraná písnička, ale

  my jsme s Františkem Janouchem učili

  tuhle zemi charitu. Nadace Charty 77

  se u nás stala, vedle Výboru dobré

  vůle, jednou z prvních neziskových

  organizací.

• Strana 32

  KULTURA / LETNÍ POVÍDKA

  S

  lyšeli ste to? Za

  kulturákem prej

  postavěj nějaký

  byty pro debily!

  Prej nějaký

  retardovaný

  nebo co! To zase

  starostu uplatili

  a my, poctiví

  a slušný obyvatelé, se tady budeme

  muset potkávat se zrůdičkama! Pan

  Rudolf svůj nářek doplnil mohutným

  loknutím z půllitru a rozhlédl se

  kolem po obecenstvu v poněkud

  omšelé hospodě U kalicha. „Ale ne,

  to jsou postižený, naprosto neškodný

  chudáci,“ opáčil důchodce Smělík, živá

  kronika vesnice a pravděpodobně

  nejbystřejší ze společnosti, která se tu

  pravidelně scházela. „Prd neškodný,“

  zvýšil Rudolf hlas, „kdyby byli

  normální, tak proč by je dřív zavírali

  do zámků a různejch internátů za

  vysoký zdi. Nikdy se tohle nedělalo.

  Blázni maj bejt v blázinci hezky

  zamčený a izolovaný vod lidí. Jdeš do

  konzumu nakoupit a máš se potkávat

  s nějakýma hříčkama přírody! A co

  děti? Budou se jich bát! A kdo ví, třeba

  sou tam i tyhle… Pedofilové! Já myslím,

  že musíme udělat petici a protestovat!“

  Obecenstvo kolem velkého stolu

  štamgastů se rozdělilo na dvě části.

  Většina přikyvovala Rudolfovi, jen asi

  čtyři členové stolního společenství nad

  jeho návrhem kroutili nesouhlasně

  hlavou. A Smělík se zeptal: „A kdyby

  se tobě narodilo postižený dítě?“

  Rudolf měl jasno: „Dám ho do ústavu.

  Na furt. Určitě s ním nebudu chodit

  po návsi jako s nějakou atrakcí.“ Na

  důkaz své jistoty vyzunkl pivo až do

  dna a mávnutím na hospodského

  si objednal další. Jeden z jeho

  podporovatelů dodal: „Na tu petici prej

  musej bejt nějaký úřední formuláře.

  Aby platila. Já bych to zařídil a pak

  se sejdem, rozdělíme si baráky

  a všechno to poctivě obejdem. Aby

  nějaký pošuci nemohli tvrdit, že to

  nemá tyhle formality.“ Stůl zahučel

  kolektivním souhlasem. Smělík se

  zvedl, mávl nad sešlostí rukou, zaplatil

  a šel pryč. Rudolf spokojeně přijal

  novou dávku nejlepšího jídla na světě,

  jak pivu už léta říkal, a pokračoval

  ve své argumentaci: „Musíme lidi

  zbuntovat, hlavně ženský. Obec se

  musí semknout. Začíná to bláznama

  a končí kdoví čím… To je nová totalita!

  Jako by nestačily ty ekologický blbosti,

  barevný popelnice, nový kotle… Za

  Zdeněk Jirků:

  Kdo se

  má na to

  koukat?

  chvíli nám naříděj kartáčovat před

  víkendem slepice nebo zakážou krkat

  na veřejnosti. Rozumíte, plíživá totalita.

  Už dlouho nad tím přemejšlím, jak nás

  vobkličujou.“

  Další se přidali: „A co tyhle nařízení,

  že nám zakážou septiky? Prej každej

  barák má mít svoji čističku! A obec na

  to dostane dotace. Kdyby nám radši

  přidali na důchodech. Co je komu

  do toho, kam tečou moje hovna?“

  A Rudolf se zaradoval: „To je vono!

  To je vono.“ Jenomže najednou se

  ozval Zpěváček, jinak tichý a vždy

  skoro neviditelný človíček, který však

  požíval široko daleko velkou autoritu.

  Byl totiž pravděpodobně posledním

  pokrývačem nejen ve vsi, ale možná

  i v půlce okresu. A bez pořádné

  střechy jsou všechny spory k ničemu.

  Když ti teče na hlavu, petičním archem

  Ilustrace: MIROSLAVA KOLÁŘOVÁ ŠULCOVÁ

• Strana 33

  33

  pedagogickou univerzitu. Víte, jak je

  to těžký jezdit na vozejku? A většinou

  k tomu maj i postiženej mozek.

  Takže ten musí něco brát, jinak by to

  nezvlád.“

  Většina souhlasila. Stejně už je

  léta otravovaly všechny novoty,

  které doba přinášela. Nejprve rozpad

  zemědělského družstva, který dal

  vzniknout několika soukromým

  farmám, kde sice byla docela slušně

  placená práce, ale když si farmáři

  začali stavět nové domy a pořizovat

  zahraniční auta, stejně to mnohým

  místním připadalo nespravedlivé.

  Potom vznik nové fabriky na kovový

  nábytek, která přivála do obce

  všelijaké inženýry a jejich rodiny.

  Nejenže si vystavěli celou novou čtvrť

  i s tenisovými kurty a bazénem, ale

  dokonce si prosadili vznik cyklostezky

  a – světe, div se – obnovu skoro

  rozpadlého kostela a jeho proměnu

  na koncertní a divadelní sál. Nikdo

  z pravidelných návštěvníků hospody

  U Kalicha tam sice nikdy nevstoupil,

  ale když se na zdejší produkce sjížděli

  lidé ze širokého okolí, celkem právem

  v tom viděli narušení svého světa.

  Začíná to kostelíčky a kde to skončí?

  Bydlením pro mrzáky! A dál, co bude

  dál?

  Rudolf cítil, že právě nyní se blíží

  rozhodující chvíle. A právě nyní může

  poprvé ve svém životě udělat velkou

  věc. Zachrání obec před nájezdem

  invalidů, lidi to ocení a možná…

  Možná by ho to mohlo vynést až do

  křesla starosty. Odpočinutý je, po

  osmi letech v předčasném důchodu

  se cítí jako rybka, času má habaděj,

  žena od něj odešla už před lety,

  nějaké to úřadování by také zvládl,

  vždyť v družstvu léta dělal referenta

  pro socialistickou soutěž a to bylo

  nějakého papírování! Rozhodl se, že

  si všechno promyslí v klidu domova.

  Hlavou se mu honilo jeho hlavní

  volební heslo: Kdo se má na to koukat?

  S tímhle ještě nikdo nepřišel! Zaplatil

  a s novým životním plánem vykročil

  do slunného dne. Šel pomalu a okolí

  nevnímal. Zasněný pohled směřoval

  někam k obzoru, kde se bělaly domky

  zaměstnanců nábytkové továrny

  a na tenisových kurtech pobíhaly

  nějaké děti. Já vám dám tenis, já vám

  dám mrzáčky, já vám dám koncerty

  v kostele! Vrátíme se k osvědčeným

  hodnotám! Vrátíme se k jistotám!

  Šel a stále více se usmíval. Kdo

  se má na to koukat? Kdo? Šel a cítil

  velkou sílu. Vůbec mu nevadilo, že

  zatím zdaleka nevypadá jako první

  muž obce. Dávno nestříhané a nemyté

  vlasy. Okopané sandály spravené

  izolepou. Ukoptěná vesta s dvěma

  chybějícími knoflíky. Prosezené,

  trochu pobryndané kalhoty nezřetelné

  barvy. Snad kdysi prané triko, které

  nezvládalo skrýt stále rostoucí břicho.

  To nebylo důležité! Důležitý byl velký

  sen a to úžasné heslo – Kdo se má na

  to koukat! Šel a byl si jistý, že splnění

  velkého snu je na dosah. Kdo se má na

  to koukat!

  

  se těžko přikryješ. A tak Zpěváček,

  zvyklý spíše naslouchat hospodským

  debatám než mluvit, řekl: „Já nevím,

  ale vzpomeňte si, jakej rozruch byl

  kolem toho novýho učitele angličtiny

  pro školu. Mrzák na vozejku, a ještě

  k tomu s vlasama dlouhejma jako

  Rusalka. Co se lidi navyváděli, jak

  bombardovali ředitelku, ať ho nebere!

  A to ho ještě nikdo vlastně neviděl.

  Pak se objevil, začal učit a děti ho

  zbožňujou! Dokonce teď vyhráli

  nějakou jazykovou soutěž na kraji. Tak

  aby to nedopadlo stejně.“ Stůl zahučel

  silným nesouhlasem a pan Rudolf

  to vyjádřil za všechny: „Škola nás

  nezajímá. Anglicky se tady, doufám,

  nikdy mluvit nebude a děti nemaj

  rozum. A pak – ten učitelskej je stejně

  skrytej feťák. Uvidíte, že u něj brzo

  najdou drogy. Přeci není možný, aby

  celoživotní mrzák vyštudoval tuhle…

• Strana 34

  KULTURA / KNIŽNÍ RECENZE

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto/Repro: JAN ŠILPOCH

  Poučila jsem se v mnohém, když

  se mi před nedávnem dostaly do

  ruky knižní novinky s autentickým

  ponorem do života lidí s touto dia-

  gnózou. Autorsky je připravily dvě

  ženy, „aspergerky“, tematicky ovšem

  necílí jen na ženské publikum. Kdo-

  koliv má možnost překročit práh své

  informativnosti, třeba v těchto au-

  tobiografických příbězích. První se

  o Aspergerově syndromu (dále jen

  AS) dozvěděla až při pozdních tes-

  tech, ve dvaadvaceti Denise, podstat-

  ně dřív Daniela. Od chvíle, kdy malé

  holce stanovili diagnózu, chtěla tuž-

  kou nakreslit, jaké to je vidět a cítit se

  jako autistka.

  Už první letmý, vnějškový pohled

  na obě publikace se od sebe liší.

  Pružná laminovaná obálka s ilus-

  trací na obálce „Dost dobře nenor-

  mální“ a „Stínka. Jaké to je být jiná?“,

  silný, výpravný komiks. Zatímco

  Denise žánrem osciluje na pomezí

  beletrie s literaturou faktu, druhá

  věc se řadí mezi komiksy s psy-

  chologickou orientací. Především

  proto nelze srovnávat stylistické

  schopnosti Denise a Daniely, proto-

  že tvůrčí procesy beletrie a komik-

  su – s jeho zkratkou a výpovědními

  bublinami – podléhají odlišným zá-

  konitostem. Komiksy nabízejí čte-

  náři snadnější přístup k tématům,

  mnoho situací se dá znázornit plas-

  ticky – ovšem záležitost se nedá

  objasnit příliš do hloubky. Kapitol-

  ky Denisiny knížky, které nesou

  příběh, mají širší prostor (v příměsi

  vyprávění nechybí ani malý „bo-

  nus“, faktografické informace o AS).

  Obě knížky spojuje zvláštní zábav-

  ný humor a nadsázka.

  Daniela ani Denise nejsou žádné

  rainmanky. V případě diagnózy au-

  tismu je třeba dbát na spektrum pro-

  jevů a rozdílnou závažnost postižení:

  na jednom konci jsou lidé schopní

  vést uspokojivý život (jako autorky),

  u jiných dopad diagnózy devastuje

  širší okolí. Obě ženy vedla k napsání

  knihy touha, aby zmizely předsud-

  ky vůči lidem s těmito poruchami.

  S jedním Denisiným výrokem „… sto -

  jí za to si nás poslechnout. Byli jsme

  Knížky zpera aspergerek

  SCHOVANCŮV BESTSELLER SNÁZVEM OKOLEČKO

  VÍC (2015) BYLA VŮBEC PRVNÍ KNIHA, KTEROU

  JSEM OASPERGEROVĚ SYNDROMU PŘEČETLA.

  AUTOR JOSEF SCHOVANEC, POTOMEK ČESKÝCH

  EMIGRANTŮ, POBÝVAL PŘI VYDÁNÍ KNIHY VČESKÉ

  REPUBLICE. REDAKCE SE POKUSILA SNÍM NAVÁZAT

  KONTAKT ANATOČIT INTERVIEW. AUTOR ZPOČÁTKU

  SMŮŽEŠ KOMUNIKOVAL, PAK UŽ SE NEOZVAL. UŽ

  VÍM, ŽE CESTOVÁNÍ, KŘEST KNIHY, ČETNÉ SCHŮZKY

  AVEŘEJNÁ VYSTUPOVÁNÍ BÝVAJÍ PRO JEDINCE

  SASPERGEREM VELMI NÁROČNÉ, VYŽADUJÍ DLOUHÝ

  ODPOČINEK.

  Denise Linkeová

  Dost dobře nenormální. Paseka, 

  Novinářka aspisovatelka (*). Studovala politologii

  asoudobé dějiny vBerlíně aPostupimi, působila jako

  stážistka vdenících Die Zeit aFrankfurter Allgemeine Zeitung.

  Ve  letech jí diagnostikovali AS, otři roky později také ADHD.

  Založila časopis pro lidi stěmito diagnózami.

  ASPERGERŮV SYNDROM

  patří do skupiny poruch

  autistického spektra. Je

  charakteristický disharmonickým

  vývojem osobnosti s převažující

  poruchou v oblasti sociální

  interakce a komunikace.

  ADHD (Attention Deficit

  Hyperactivity Disorder) –

  porucha pozornosti shyperaktivitou

  – hyperkinetická porucha

  je dědičný neurovývojový

  syndrom (dělíme ji na poruchu

  hyperkineticko-impulzivního typu,

  na typ s poruchou pozornosti a na

  kombinovaný typ).

• Strana 35

  PRODEJCI

  UNICAR

  Škoda

  www.unicar.cz

  OSTRAVA

  Vítkovická , Ostrava

  Tel.:   -

  E-mail: novevozy@unicar.cz

  HAVEX-AUTO

  www.havex.cz

  VRCHLABÍ

  Na bělidle , Vrchlabí

  Tel.:   

  E-mail: vr.nv@havex.cz

  NOVÁ PAKA

  Pražská , Nová Paka

  Tel.:   

  E-mail: np.nv@havex.cz

  MLADÁ BOLESLAV

  Průmyslová ,

  Mladá Boleslav – Kosmonosy

  Tel.:   

  E-mail: mb.nv@havex.cz

  CHLUMEC NAD CIDLINOU

  Pražská /IV,

  Chlumec nad Cidlinou

  Tel.:   

  E-mail: ch.nv@havex.cz

  PRAHA

  Jateční , Praha 

  Tel.:   

  E-mail: ph.nv@havex.cz

  LOUDA AUTO

  www.louda.cz

  PODĚBRADY

  Choťánky ,   Poděbrady

  Tel.:   

  E-mail: prodejskodapdy@louda.cz

  PARDUBICE

  Hradecká ,   Pardubice

  Tel.:   

  E-mail: prodejskodapce@louda.cz

  TEPLICE

  Srbice ,   Teplice

  Tel.:   

  E-mail: prodejskodasrb@louda.cz

  SVITAVY

  Dimitrovova ,   Svitavy

  Tel.:   

  E-mail: prodejskodasvi@louda.cz

  SAMOHÝL MOTOR

  www.samohylmotor.cz

  ZLÍN

  Tř. Tomáše Bati ,   Zlín

  Tel.:   

  E-mail: skoda.zlin@samohylmotor.cz

  OLOMOUC

  Kosmonautů /,

    Olomouc

  Tel.:   

  E-mail: olomouc@samohylmotor.cz

  VSETÍN

  Štěpánská ,   Vsetín

  Tel.:   

  E-mail: vsetin@samohylmotor.cz

  AUTO JAROV

  Škoda, Volkswagen,

  Seat, Audi, Honda

  www.autojarov.cz

  PRAHA

  Osiková , Praha 

  Tel.:  

  E-mail: pipek@autojarov.cz

  AMB

  Ford

  www.fordamb.cz

  PRAHA

  Severní , Ořech – Praha-západ

  Pražský okruh – Exit 

  Tel.: –

  E-mail: svoboda@fordamb.cz

  AUTO HLAVÁČEK

  Škoda, Kia

  www.hlavacek.cz

  OLOMOUC

  Týnecká /, Olomouc

  Tel.:   

  E-mail: maly@hlavacek.cz

  OPAVA (Kia)

  Těšínská /

  Opava-Předměstí

  Tel.:   

  E-mail: kohut@hlavacek.cz

  PROSTĚJOV (Kia)

  Plumlovská , Prostějov

  Tel.:   

  E-mail: riedl@hlavacek.cz

  ÚPRAVCI

  HURT

  www.rucniovladani.cz

  TÝNEC NAD LABEM

  Bambousek 

  Tel.  

  E-mail:info@rucniovladani.cz

  API CZ

  www.apicz.com

  SLAPY UTÁBORA

  Slapy 

  Tel.: 

  E-mail: info@apicz.com

  INVACAR

  www.invacar.com

  KATOVICE

  Průmyslová , Katovice

  Tel.:  

  E-mail: info@invacar.com

  MAVE

  www.mave.cz

  LIPTÁL

  Liptál 

  Tel.:   

  E-mail: mave@mave.cz

  FINANCOVÁNÍ

  ČSOB LEASING

  www.csobleasing.cz

  CELÁ ČR

  Na Pankráci /,   Praha 

  (ina ostatních pobočkách)

  Tel.: +   

  info@csobleasing.cz

  E-mail: petr.bucek@bariery.cz

  Partneři Auta bez bariér (projekt Konta Bariéry)

  poradí handicapovaným svýběrem vozu, sjeho úpravou,

  financováním, pojištěním isvyřízením státního příspěvku

  aodpočtu DPH – www.autabezbarier.cz.

  PRODEJCI AUT

  ÚPRAVCI

  FINANCOVÁNÍ

  35

  až moc dlouho potichu!“ lze jen sou-

  hlasit.

  Svůj handicap nebo raději, chcete-

  li, neobyčejné schopnosti dokázaly

  obě proměnit ve výhodu. Aby další

  lidé pochopili, že se s aspergerem dá

  docela dobře žít, že má i své pozitivní

  aspekty. Stali se jistějšími v bludišti

  zvaném Aspergerův syndrom.

  

  Daniela Schreiter

  Stínka. Jaké to je být jiná?

  Portál, 

  Ilustrátorka a kreslířka komiksů

  (*). Ve svém debutu Skokan

  přes vlastní stín (Stínka) nakreslila

  své dětství až do dospělosti – knihu

  napsala i ilustrovala.

  Víc informací na www.fuchskind.de.

• Strana 36

  SERVIS

  VÝBĚR Lucie MARKOVÉ

  Komise pro spravedlivé důchody se zabývala

  narovnáním nízkých důchodů pečujících osob

  Dne 3. května 2019 se uskutečnilo třetí

  zasedání komise pro spravedlivé důchody.

  Na tomto jednání byla diskutována opat-

  ření k odstranění nespravedlivě nízkých

  důchodů pečujících osob.

  Komise doporučila postoupení návrhu

  změn ve vyměřovacím základu za dobu

  péče o závislé osoby do koaliční rady

  a rovněž navrhla finální dopracování ná-

  vrhu na uplatnění doby péče o dítě od čtyř

  do devíti let jako vyloučené doby.

  Dnes jsou osoby dlouhodobě pečující

  o své blízké za tuto péči v důsledku po-

  stiženy nižšími příjmy a důchody. Hlavní

  závěry z jednání komise pro spravedlivé

  důchody:

  ZMĚNY VE VYMĚŘOVACÍM ZÁKLADU

  ZA DOBU PÉČE OZÁVISLÉ OSOBY

  V současné době mohou pečující osoby pro

  účel výpočtu důchodu příjmy z období péče

  použít či vyloučit. Za příjmy jsou v přesně

  stanovených případech dnes považovány

  i příspěvky na péči. Nově bude možné za

  účelem výpočtu důchodu stanovit příjmy

  tak, že půjde o součet skutečných výdělků

  pečující osoby a průměrné mzdy. Pečující

  tak budou mít stanovenu vyšší částku

  příjmu pro výpočet důchodu, nebudou

  tedy penalizováni za péči o své blízké. Tato

  va rianta bude podle závěrů komise předlo-

  žena k projednání koaliční radě.

  UPLATNĚNÍ DOBY PÉČE ODÍTĚ

  OD ČTYŘ DO DEVÍTI LET

  JAKO VYLOUČENÉ DOBY

  Jedná se o možnost rozšíření tzv. vylouče-

  né doby, tedy období péče o děti, za které

  nižší příjmy pečujících negativně neovlivní

  výši jejich důchodů. V závislosti na výši

  příjmů si dnes mohou rodiče dětí do čtyř

  let zvolit, zda se jim budou příjmy za toto

  období započítávat do výše důchodu. Návrh

  komise počítá s možností rozšíření tohoto

  období až do devíti let věku dítěte.

  

  Zdroj: MPSV

  ČSSZ intenzivně hledá

  posudkové lékařky alékaře

  Česká správa sociálního zabezpečení (dále

  ČSSZ) dlouhodobě řeší krizi v Lékařské

  posudkové službě. Zásadní je především

  nedostatek posudkových lékařů, respek-

  tive vysoký věk dosluhujících lékařů

  vykonávajících tuto činnost.

  Následkem jsou bohužel dlouhé lhůty

  pro vydání posudku o zdravotním stavu

  pro účely nepojistných dávek osobám

  se zdravotním postižením, průkazů OZP

  a invalidních důchodů a mnohdy také

  nekvalitní posudky o zdravotním stavu,

  které reálně neodrážejí aktuální zdravotní

  stav žadatele či posuzovaného a moderní

  poznatky lékařské vědy. Nutí tak posuzo-

  vané uchýlit se k opravným prostředkům

  v rámci správního řízení, v němž je posu-

  dek jako podklad pro rozhodnutí vydáván.

  Z důvodu důležitosti získání nových kva-

  litních pracovníků Lékařské posudkové

  služby si tedy dovolujeme na stránkách

  Můžeš zveřejnit výzvu ČSSZ:

  Chcete pracovat jako lékař, ale bez

  povinnosti sloužit pohotovost, bez doha-

  dování se s pojišťovnou, bez nutnosti noč-

  ních směn či přesčasů? Hledáte stabilní

  pracovní prostředí v kterémkoli okresním

  či krajském městě v České republice?

  Lékařská posudková služba vám to umož-

  ní a k tomu navíc:

  není spojena s psychickou zátěží ur-

  gentních oborů

  má jasně daná pravidla pro práci podlo-

  žená legislativou

  jedná se o odbornou práci v příjemném

  prostředí s moderní technikou

  plat je poskytován jako ve zdravotnictví

  s odměnami za nadstandardní výkony

  nabízí možnosti dalšího vzdělávání

  s prohlubováním a rozšiřováním kvali-

  fikace

  samozřejmostí jsou benefity spojené se

  zaměstnáním na OSSZ včetně úpravy

  pracovní doby, 5 týdnů dovolené, 5 dnů

  indispozičního volna, příspěvků z FKSP

  příprava administrativy a dokumentace

  je zajišťována referenty či asistenty

  Lékařská posudková služba je nadstav-

  bový medicínský obor, který má historii

  i budoucnost, se setrvalým (nikoli rostou-

  cím) objemem administrativních činností.

  Bližší informace vám rádi poskytnou

  uvedení kontaktní pracovníci personálních

  útvarů:

  Královehradecký aPardubický kraj

  Pracoviště ČSSZ Hradec Králové:

  Marie.Kottova@cssz.cz

  Moravskoslezský aOlomoucký kraj

  Pracoviště ČSSZ Ostrava:

  Nadezda.Ondrova@cssz.cz

  Jihomoravský aZlínský kraj,

  kraj Vysočina

  Pracoviště ČSSZ Brno:

  Tatana.Stehlikova@cssz.cz

  Karlovarský aPlzeňský kraj

  Pracoviště ČSSZ Plzeň:

  Irena.Tischlerova@cssz.cz

  Jihočeský kraj

  Pracoviště ČSSZ České Budějovice:

  Zuzana.Vanova@cssz.cz

  Ústecký aLiberecký kraj

  Pracoviště ČSSZ Ústí nad Labem:

  Zlata.Vnuckova@cssz.cz

  Praha aStředočeský kraj

  Pracoviště ČSSZ pro Prahu a střední

  Čechy: Iveta.Vorasicka@cssz.cz

  

  Zdroj: ČSSZ

• Strana 37

  37

  Dobrý den, ztratila jsem průkaz

  ZTP, asi mi vypadl zkapsy, co

  mám dělat?

  ODPOVĚĎ: Dobré je přibližně

  týden počkat. Je možné, že ho

  najdete někde doma anebo

  že ho někdo najde avrátí na

  váš domovský úřad práce (na

  zadní straně průkazu je uvedena

  konkrétní pobočka úřadu práce,

  která průkaz vydala). Pokud se

  tak do týdne nestane, zavolejte

  nebo rovnou navštivte úřad

  práce podle vašeho trvalého

  bydliště, situaci tam oznamte

  apožádejte ovystavení průkazu

  nového. Pokud je doma vdokla

  -

  dech najdete, vezměte si ssebou

  původní rozhodnutí opřiznání

  ZTP.

  Za vydání nového ZTP však

  zaplatíte poplatek  Kč. Tento

  poplatek by vám byl odpuštěn

  pouze tehdy, pokud by ke ztrátě

  průkazu došlo při přepadení, což

  by bylo nutné doložit policejním

  protokolem.

  Nový průkaz bývá připraven

  kvyzvednutí zpravidla za dva

  týdny, ne dříve, protože každý

  se tiskne vPraze. Některý úřad

  práce pak držiteli volá, že už si

  může ZTP vyzvednout, většinou

  tomu tak ale není, referenti to

  nestíhají. Je potřeba si to hlídat

  ana úřad práce sdotazem

  sama zavolat, jinak riskujete

  zbytečnou cestu.

  Připomínám, že po dobu od

  zjištění ztráty průkazu ZTP do

  vystavení apřevzetí průkazu

  nového jste nucena platit za

  MHD standardní cenu jízdného,

  nemáte nárok na žádné slevy

  aneměla byste ani užívat výhod

  parkovacího průkazu, když ně

  -

  kam pojedete autem. Vše opět až

  vokamžiku, kdy budete mít ZTP

  vruce neboli budete držitelkou

  platného ZTP.

  Kdyby se stalo, že nahlásíte ztrá

  -

  tu průkazu úřadu apoté najdete

  průkaz původní, je tento bohužel

  už neplatný amusíte čekat na

  nový.

  

  Dobrý den, jsem držitelkou

  ZTP/P, bydlím vBrně, mám

  vyřízené povolení kvjezdu

  aparkování vzónách vcentru

  zdarma. Chystám se do Prahy.

  Jak se mám chovat vmodrých

  zónách tam? Mám itam par-

  kování vcentru zdarma, když

  mám ZTP/P?

  ODPOVĚĎ: Toto je teď častý

  dotaz sjednoznačnou odpovědí:

  Ne, nemáte. Ačkoliv jste drži

  -

  telkou platného průkazu ZTP/P

  aplatného průkazu parkovacího,

  tak jestliže jste vPraze jen na

  návštěvě, musíte za parkování

  vhlavních modrých zónách

  vcentru Prahy platit standardní

  cenu. Průkazy nehrají vzhledem

  kceně parkovného žádnou roli.

  Zónování vPraze nefunguje úpl

  -

  ně stejně jako vBrně, nicméně

  ivPraze je nutné nechat si vy

  -

  stavit speciální povolení kvjezdu

  aparkování vzónách zdarma,

  ale takové povolení není vydává

  -

  no turistům ani návštěvníkům,

  pouze držitelům obou průkazů,

  kteří vPraze trvale bydlí ado

  zón vjíždějí opakovaně.

  

  Byl mi zamítnutý příspěvek na

  auto. Mám III. stupeň zdravotní-

  ho omezení atěžkou závislost.

  Podávala jsem si odvolání, je to

  již tři měsíce astále mě nikdo

  nekontaktoval. Prosím oradu,

  jak dále pokračovat.

  ODPOVĚĎ: Nevím,zda mám pro

  vás úplně dobré zprávy.

  Pro příspěvek na zvláštní kom

  -

  penzační pomůcku – motorové

  vozidlo (jak se to oficiálně dlouze

  jmenuje) – totiž není vůbec

  důležité, jaký stupeň invalidního

  důchodu nebo příspěvku na péči

  vám byl vminulosti přiznán.

  Tento příspěvek má úplně jiná

  posuzovací kritéria. Nejpod

  -

  statnější tam je jediná věc, ato

  jak moc máte poškozený nosný

  systém, zda trpíte těžkou vadou

  pohybového aparátu anebo

  těžkým funkčním postižením

  obou dolních končetin. Nic jiného

  vtomto případě zákon nezo

  -

  hledňuje, pouze ajen vjak moc

  špatném stavu jsou nohy (když

  to hodně zjednoduším).

  Pokud jde oodvolání, je to

  zkrátka časová katastrofa.

  Nevím sice, kde trvale bydlíte

  akterá komise je vám příslušná

  jako posudková, nicméně naše

  poradna má celorepublikovou

  působnost anapříč všemi měs

  -

  ty trvá odvolání  až , roku. To,

  že vás dosud nikdo nezkontak

  -

  toval, je zcela běžné, ikdyž si

  umím představit, že peníze na

  auto nutně potřebujete.

  Teď nemá ani cenu nikam volat

  azkoušet zjišťovat stav řízení,

  protože je velmi brzy.

  Radila jste se sněkým ohledně

  toho odvolání? Obecně je navý

  -

  sost žádoucí nechat si od vašeho

  odborného ošetřujícího lékaře

  vystavit novou zprávu, saktuál

  -

  ním datem, která by lépe popi-

  sovala omezení vašeho pohybu

  (např.: pacientka je vdlouhodobé

  neurologické, ortopedické péči

  pro diagnózu …, ujde pouze

   metrů se dvěma francouz-

  skými holemi, jedná se otěžké

  funkční postižení obou dolních

  končetin atěžkou, trvalou vadu

  nosného ústrojí).

  Vtuto chvíli vám bohužel nezbý

  -

  vá nic jiného než čekat adoufat

  ve změnu původního rozhodnutí,

  tak jako několika stovkám dal

  -

  ších žadatelů vrepublice. 

  PORADNA Pohyblivost.cz

  Pohyblivost.cz

  Psychologická poradna pro handicapované, jejich rodiny apřátele, pro osoby po úrazech

  avšechny další zájemce nejen kpříspěvkům ajiným možným výhodám nebo dávkám.

  Se svými dotazy se můžete obracet na Mgr. Lenku Jiřičnou, tel.   

  nebo   , e-mail:poradna@pohyblivost.cz.

  Využít můžete ikontaktní formulář dostupný přímo na webu www.pohyblivost.cz.

  Spuštění

  plně funkční

  eNeschopenky

  od 1. 1. 2020

  Zásadním způsobem se zřejmě

  změní vyřizování pracovní ne-

  schopnosti od data 1. 1. 2020.

  Poslanci na svém jednání v pá-

  tek 10. května 2019 schválili ve

  3. čtení pozměňovací návrh no-

  vely. Ten obsahoval úpravy eNe-

  schopenky podle dodatečných

  požadavků lékařů a zaměstnava-

  telů. Systém spustí ČSSZ od 1. 1.

  2020 v kompletní a plně funkční

  podobě namísto původně pláno-

  vaného spuštění ve dvou etapách.

  Elektronické zpracování

  přinese výrazné zjednodušení

  v předávání informací mezi

  nemocnými, lékaři a zaměstna-

  vateli. V rámci pozměňovacího

  návrhu byly akceptovány nejdů-

  ležitější požadavky zaměstna-

  vatelů. Zejména byl zohledněn

  požadavek na zakotvení tzv. pro-

  aktivních notifikací. To znamená,

  že zaměstnavatelé budou moci

  požádat ČSSZ o automatické za-

  sílání oznámení o vzniku dočas-

  ných pracovních neschopností

  u jednotlivých zaměstnanců.

  Také bude naplněn požadavek

  organizací zastupujících lékaře

  na jednoduché autorizované ově-

  ření identity ošetřujících lékařů

  prováděné stejnými prostředky

  jako ve zdravotnictví.

  Po dohodě s Ministerstvem

  zdravotnictví ČR byla doplněna

  právní úprava o oprávnění

  orgánů nemocenského pojištění

  využívat přístupové certifikáty

  poskytovatelů zdravotních

  služeb, které vydává Státní ústav

  pro kontrolu léčiv.

  

  Autorka je členkou

  předsednictva České asociace

  paraplegiků – CZEPA.

• Strana 38

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Zdeněk Jirků

  e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 24 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 10x ročně.

  Toto číslo vychází včervenci 2019.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  aMagistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Foto natitulní straně:

  Jan Šilpoch

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Dnes jsem s vámi na stránkách

  28–31 tohoto vydání časopisu po-

  dělila o všechno, co jsem v nadaci

  prožila, o to, čím dnes žiju já i nada-

  ce. Zmínila jsem plány i perspektivy

  nadace a nevyhnula se ani své blízké

  budoucnosti. Řečeno toho bylo hod-

  ně, a proto vám chci na tomto „svém“

  pravidelném místě už jenom popřát

  hezké a bezpečné léto.

  Z mnohaleté práce v Kontu Bariéry

  dobře vím, jak jsou letní sporty nád-

  herné, ale také záludné a nebezpeč-

  né. Každoročně přinášejí nejméně

  200 úrazů, převážně mladých lidí.

  Neriskujte!

  Chci se s vámi se všemi sejít v září

  zase u této pravidelné stránky a ne

  jinak.

  Mějte se pěkně a těším se na se-

  tkání.

  

  Vaše Božena Jirků

  Co dodat?

  SLOVO MÁ...

  Studujete a potřebujete nanční

  podporu?

  Konto Bariéry vyhlašuje 21. ročník Stipendia Bariéry

  pro akademický rok 2019/2020.

  Stipendium je určeno pro středoškoláky a vysokoškoláky z řad handicapovaných studentů. Stipendistům

  je vyplácen měsíční příspěvek ve výši 1 000 až 4 000 korun. Tento příspěvek není podmíněn studijními

  výsledky, ale je chápán jako sociální podpora, která pomáhá hradit část nákladů spojených se studiem.

  Projekt je nancován z Aukčních salonů výtvarníků. Více se dozvíte na www.kontobariery.cz

  v sekci Projekty – Stipendium Bariéry.

  Žádosti zasílejte do 16. srpna 2019.

• Strana 39

  Nominujte své favority

  do dvou kategorií

  • Senior|ka roku

  • Nejlepší klub roku

  Více informací na www.sensen.cz

  Cena

  Senior roku 2019

  Být

  senzačním

  seniorem

  má cenu

  „ Život je tanec

  v každém věku“

  Ceny Senior roku 2017

  Nominujte své favority do

  dvou kategorií

  Senior/ka roku

  Nejlepší klub roku

  Nominační období V. ročníku

  od 16. května do 31. července 2017

  Návrh na udělení ocenění včetně 2 referencí

  posílejte poštou nebo mailem.

  marie.knotkova@bariery.cz

  telefon: +420 224 241 580

  Více informací a přihláška ke stažení na www.sensen.cz

  CLV 118.5x175_Sen_Sen.indd 1 26.05.17 13:14

  „ Život je tanec

  v každém věku“

  Ceny Senior roku 2017

  Nominujte své favority do

  dvou kategorií

  Senior/ka roku

  Nejlepší klub roku

  Nominační období V. ročníku

  od 16. května do 31. července 2017

  Návrh na udělení ocenění včetně 2 referencí

  posílejte poštou nebo mailem.

  marie.knotkova@bariery.cz

  telefon: +420 224 241 580

  Více informací a přihláška ke stažení na www.sensen.cz

  CLV 118.5x175_Sen_Sen.indd 1 26.05.17 13:14

  www.apicz.com

  www.flexiramp.com

  Automobily

  bez bariér

  — Bezbariérová vozidla

  — Ruční ovládání pedálů

  — Úpravy sedadel

  — Nakládání invalidního vozíku

  — Ostatní individuální úpravy

  API CZ s.r.o. | Slapy 136 | 391 76 Slapy u Tábora | T: +420 381 278 043 | M: +420 606 070 992 | E: info@apicz.com | www.apicz.com | www.flexiramp.com

  muzes-210x138.indd 1 30.01.18 12:19

  Studujete a potřebujete nanční

  podporu?

  Konto Bariéry vyhlašuje 21. ročník Stipendia Bariéry

  pro akademický rok 2019/2020.

  Stipendium je určeno pro středoškoláky a vysokoškoláky z řad handicapovaných studentů. Stipendistům

  je vyplácen měsíční příspěvek ve výši 1 000 až 4 000 korun. Tento příspěvek není podmíněn studijními

  výsledky, ale je chápán jako sociální podpora, která pomáhá hradit část nákladů spojených se studiem.

  Projekt je nancován z Aukčních salonů výtvarníků. Více se dozvíte na www.kontobariery.cz

  v sekci Projekty – Stipendium Bariéry.

  Žádosti zasílejte do 16. srpna 2019.

• Strana 40

  Ruka bebionic

  ve videu

  bebionic

  Přirozený pohyb pro moderní dobu.

  www.ottobock.cz

  2019-06 Ottobock inzerce Muzes_bebionic.indd 1 10.06.2019 12:52:05