Strana 14
Právě u půjčovny pomůcek se se-
šla aktivita spolku s podporou Konta
Bariéry. Milion korun je na otevřeném
účtu, z kterého bude hrazen nákup
pomůcek pro nemocné s ALS. A ne-
jde o banality – zvedáky, ovládání po-
čítače pomocí pohledu očí, odsávač-
ky, motomedy, vozíky, schodolezy…
To všechno by si rodiny, kterým často
ubyl pracující, tedy vydělávající člen,
nemohly dovolit. Pomalý a kompli-
kovaný systém státní sociální pomoci
a podpory totiž také v tomto případě
dýchavičně dohání skutečnost. Ředi-
telka Eva uvádí svou zkušenost: „Ta-
hle nemoc často běží strašně rychle,
takže žadatel o pomůcku se vůbec
nemusí splnění svého požadavku do-
žít. Nebo už je ve stavu, kdy by potře-
boval něco jiného…“
Co si my ostatní vlastně máme
o problémech lidí s ALS myslet? Jde
jen o osudovou raritu, nebo důsle-
dek nějakých životních chyb? Ne, jde
o neobyčejně závažnou nemoc, která
může postihnout každého. Je vlastně
neviditelná, jen její projevy děla-
jí postupně ze zdravých, aktivních
a často krásných lidí nehybná těla
bez schopnosti jíst, dýchat, zvednout
ruku nebo se jen pootočit v posteli.
ALS je tu s námi, postihuje špičkové
sportovce, politiky, úspěšné pod-
nikatele i docela obyčejné lidi, kteří
nikdy neměli na život velké nároky.
A najednou to přijde…
BOJOVNÍK VLADIMÍR
Ve čtvrtém patře obyčejného činžá-
ku sedí za stolem pan Vladimír, před
sebou počítač a knihu na stojánku.
Studuje, zabývá se soustavně vý-
chodními naukami, však býval učite-
lem jógy. A také trenérem, kustodem
a měl další sportovní aktivity. Dnes,
ve svých čtyřiačtyřiceti letech, jen
obtížně hýbe rukama a jeho řeč není
úplně jasná. Ale hlava ano! Po stano-
vení diagnózy se pere s ALS netypic-
kým způsobem: „Já tu nemoc přijal…
stala se součástí mého života… něco
mi dala… hlavně vědomí, že v životě
je jen málo opravdu důležitých věcí…
moje krásná a milá manželka… naše
dvojčata… opravdoví kamarádi. Na-
jednou to vidíte jinak, ostřeji, blbosti
ustoupí do pozadí… velká výhoda!“
Vladimír je velký příznivec Alsy.
Má nyní půjčený zvedák, díky kte-
rému může do vany, což mu dělá
opravdu dobře. Měl i motomed, ale
moc ho nevyužíval. Váží si možnos-
ti jezdit na pacientská setkání. Když
ho před třemi lety přepadla zvlášt-
ní únava, která ne a ne přestat, na
fotbale se najednou nemohl trefit,
pátral a pátral, až přišla drtivá dia-
gnóza a přišel šok. Dnes tvrdí, že si
nemoc zasloužil. Měl si prý mnohem
dřív uvědomit, v jakém stavu je jeho
vědomí. Neměl nic svádět na okolí.
Zkrátka jogín. Ale jeho věty nejsou
ani bolestínské, ani vyčítavé. A také
to není póza, na to je Vladimír pří-
liš inteligentní: „Nemá cenu cokoli
předstírat. Ani se vytahovat, ani ža-
donit o lítost. Chci vyhrát, ale vůbec
se nebudu zlobit, když někdo nad
touhle nemocí vyhraje přede mnou.
Uvědomuji si přítomnost, kdybych
se s nemocí opravdu dokázal sezná-
mit, třeba se skamarádíme a ona mě
opustí. Anebo ne, uvidíme…“
Tento sportovec si také moc váží
svých kamarádů, kteří nezapomněli,
a dokonce pomáhají i finančně. Je pří-
kladem silné osobnosti, která je tolik
potřeba v civilním, sportovním a tře-
ba i společenském životě. Eva Babo-
rová to shrnuje do jednoduché věty:
„Měli bychom se na tyhle lidi jen dívat
a krčit rameny nad osudem? Vždyť
oni jsou takovou inspirací…“
REFLEKTOR
ALSA, z. s.
VČR ina Slovensku ojedinělá organizace sdružující pacienty
aprofesionály se zájmem oALS. Nabízí poradenství, konzultaci
terapií, specializovanou půjčovnu pomůcek, rekondiční pobyty
ivýjezdy specialistů do domovů nemocných.
Více informací na www.zsalsa.cz
Tahle nemoc často běží
strašně rychle, takže
žadatel o pomůcku se
vůbec nemusí splnění
svého požadavku dožít.
Nebo už je ve stavu,
kdy by potřeboval něco
jiného.
Nemoc je oba
skamarádila.
Přátelství je
jedním zdůležitých
léků.