Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Nedoslýchavost je dar, který mi pomáhá v tvorbě

To říká česko-britský výtvarník Hynek Martinec (45), který je bývalým stipendistou Konta Bariéry a dnes vede úspěšnou kariéru v Londýně. S jeho dílem se můžeme setkat také v letošním Aukčním salonu výtvarníků, jehož výtěžek putuje na podporu studentů s postižením. V rozhovoru pro náš časopis přiznal, že poprvé do médií mluví otevřeně o svém handicapu v podobě nedoslýchavosti.

KULTURA

Nedoslýchavost je dar,

který mi pomáhá vtvorbě

To říká česko-britský výtvarník Hynek Martinec (45),

který je bývalým stipendistou Konta Bariéry

adnes vede úspěšnou kariéru vLondýně.

Sjeho dílem se můžeme setkat také vletošním

Aukčním salonu výtvarníků, jehož výtěžek putuje

na podporu studentů spostižením. Vrozhovoru

pro náš časopis přiznal, že poprvé do médií mluví

otevřeně osvém handicapu vpodobě nedoslýchavosti.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto areprodukce: GALERIE DOX

Ve svém oboru jste uznávaný člo-

věk, přesto se nikde nedá najít, že

máte nějaké postižení…

Nikde se tím neprezentuji, nechci,

aby moje dílo bylo vnímáno touto

optikou. Ačkoliv vím, že by se s tím

zejména tady v Británii dalo mar-

ketingově dobře pracovat. Jsem od

narození z osmdesáti tří procent ne-

doslýchavý. Rodičům vděčím za to,

že se mě ujali nadstandardně. Naro-

dil jsem se v době, kdy se sluchadla

začala prodávat i v komunistických

zemích. Šlo přitom o vysoce kvalitní

přístroje značky Widex, které jsem

věrný dodnes. Kdybych býval neměl

tuhle rodinnou a technickou pod-

poru, nemusel jsem se dostat tam,

kde jsem dnes. Rodiče mě společně

s bratrem, který má stejný handicap,

brali ke specialistům. Tam jsme tré-

novali řeč a podobně. Takže dnes na

mně na první pohled není nic poznat.

Když to porovnám s nedoslý-

chavými vrstevníky, tak na nich se

omezení často podepsalo. Končili ve

speciálních školách. Rodiče nás za-

řadili do běžného systému. Nebrali

nás jako chudáky, přímočaře nás

včlenili do společnosti. Nejdůležitější

na tom ve výsledku je, že to nevní-

mám jako žádný handicap. Naopak

v tom jako umělec cítím pozitivum.

Když jdu spát, sundám si sluchadla

a mám naprostý klid. Pomáhá mi to

v duchovní rovině.

Jak jste se dostal ke Kontu

Bariéry?

Oslovil jsem ho během studií na

akademii v roce 2004. Dostal jsem

peníze, které mi umožnily půlroční

studium v New Yorku. Bez podpory

bych ho nemohl absolvovat. Jsem za

to nesmírně vděčný. A jsem si vě-

dom, že podporujete lidi v daleko ná-

ročnějších situacích. Bylo důležité, že

jsem jako mladý člověk dostal křídla

a mohl pokračovat. Takže to, že teď

věnuji nějakou grafiku do aukce, je

maličkost, kterou na oplátku můžu

udělat.

Svoji účast vaukci tedy vnímáte

jako projev vděku?

I tady v Londýně jsem různě oslo-

vován, jestli bych nevěnoval nějaké

dílo. To bych se mohl úplně rozdat.

Takže si vybírám, co mi dává smysl.

Z hlediska rozhodování nemá K onto

Bylo důležité, že jsem jako mladý

člověk dostal křídla a mohl

pokračovat. Takže to, že teď věnuji

nějakou grafiku do aukce,

je maličkost, kterou na oplátku

můžu udělat.