Strana 46
ŽIVOT / STEZKA ČESKEM
Jsme dva magoři!
Při nehodě vchemické továrně
přišel na vysoké škole ozrak.
Přesto dostudoval, založil rodinu
amomentálně putuje spřítelkyní
apodporou Konta Bariéry po
Stezce Českem. Roman Ulč sice
přírodu nevidí, ale užívá si její klid
ana etapy chce postupně obejít
celou naši republiku.
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ aARCHIV JITKY FRÝDLOVÉ
Smělý plán je na svém začátku.
S přítelkyní Jitkou Frýdlovou (43),
která mu dělá průvodkyni a asistent-
ku, vyrazil Roman Ulč (41) na první
etapu z nejzápadnějšího bodu země
5. srpna.
Do našeho setkání v den výročí
sovětské okupace Československa
společně ušli 190 kilometrů. Poví-
dání u krušnohorské vodní nádrže
Fláje pro ně byla vítaná pauza po
náročném dopoledním úseku plném
kořenů a kamení. „Kdy obejdeme ce-
lou Stezku Českem, to je ve hvězdách
a je to plán na roky. Letos půjdeme
do půlky září. Vyrazili jsme o několik
týdnů později kvůli mým zdravotním
problémům. Navíc musíme putování
přerušovat z důvodu pravidelných
lékařských kontrol, na něž jezdím do
Prahy,“ vysvětluje Roman Ulč, který
jinak žije s Jitkou v rodinném domku
na vesnici u Mělníka.
NEČEKANÁ ZTRÁTA ZRAKU
Nepředvídané trable jsou však ještě
závažnější. V dubnu musel Roman
absolvovat další z nesčetných ope-
rací svého pravého oka. Po ní však
přišly komplikace, další nezbytné
zákroky a nakonec definitivně přišel
o zbytky světlocitu i určité omezené
schopnosti rozlišovat kontrast. „Je to
rozhodně nepříjemná nová situace.
Dřív jsem třeba částečně registroval
krajnici nebo přechod pro chodce.
Rozlišil den a noc. Těžko se to vy-
světluje, že přijít o takové minimum
je pro mě těžké. Teď nevidím nic
a naděje na zlepšení je prakticky nu-
lová. Co se dá dělat, musím se s tím
naučit fungovat dál. Pohyb po světě
i ovládání mobilu a počítače. On to
člověk tak nějak podvědomě oče-
kává, když ví, v jakém stavu má oči,
ale zároveň nepočítá s tím, že se to
stane zrovna teď…“ svěřuje se Roman
a Jitka dodává: „Do toho všeho se teď
musí vyhnout výraznému fyzickému
zatížení, takže putovat může, ale tři-
náctikilovou krosnu táhnu na zádech
já, přičemž Romana musím zároveň
vést a v těžkých úsecích navigovat.
To, že nám pravidelně zvoní upozor-
nění na aplikování očních kapek, je
už jen úsměvný detail.“
Všechno začalo před osmnácti
lety, kdy Roman studoval na vyso-
ké škole chemii. Při práci v jednom
z velkých průmyslových podniků
u Prahy došlo k nehodě při tlakové
zkoušce a do obličeje mu vybuchl
louh. Zatímco kolega stihl doběh-
nout do umývárny a zmírnit tak ná-
sledky, Roman měl těžce zasažený
celý obličej včetně očí. „Lékaři na
Vinohradech odvedli skvělou a obě-
tavou práci. Obličej mi velmi dobře
rekonstruovali, například na víčko
levého oka použili část kůže z mé
ruky. O levé oko jsem přišel úplně,
ale pravé zachránili i s těmi určitými
zbytky čití. A celé roky dělali vše pro
jeho zachování, teď už to ale prostě
nevydrželo. Přesto nechci umělé, ač-
koliv je pořád potenciálním zdrojem
Zdánlivě
romantický výjev
je ve skutečnosti
jednou z forem
navigace.