09/2020

• Strana 1

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  9/2020

  Časopis pro ty,

  kteří se

  nevzdávají

  Raději udělat něco

  než vůbec nic

  PŘÍBĚH ARCHITEKTKY

  A POLITIČKY

  DANIELY FILIPIOVÉ

  (s. 16)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Změní se cestování, pracovní pro-

  středí, mezilidské vztahy? Změní se

  ekonomická realita, zdravotnictví?

  Zatím jen věštíme z křišťálové koule,

  nová, virová dynamika se projeví až

  za nějaký čas. Nebo také neprojeví,

  záleží na tom, jak se na to díváte.

  Některé změny by však k užitku

  být přece jen mohly. Celkové zpo-

  malení může nahrát těm zranitelněj-

  ším v naší společnosti – například

  lidem s postižením a seniorům. Když

  ubereme, vytvoříme jim bez další

  snahy větší prostor. Bylo by omezené

  létání a krach nízkonákladových ae-

  rolinek návratem k větší důstojnosti

  všech cestujících bez rozdílu? Byl by

  větší podíl práce z domova otevře-

  ním širokých možností pro ucha-

  zeče s postižením, a to i ve firmách,

  které na to dosud ani nepomyslely?

  Může se medicína vyvíjet podobným

  způsobem jako pracovní prostředí

  a nabídnout díky technologiím lepší

  prevenci i následnou péči, ideálně

  v domácím prostředí? Uvidíme…

  Jak říká v úvodním rozhovoru mi-

  nistryně práce a sociálních věcí Jana

  Maláčová, na změny se musíme při-

  pravit. Nejen na stárnutí populace, na

  seznamu je i řada dalších témat so-

  ciální politiky.

  Zvu vás, milí čtenáři, ale i k dalším

  textům zářijového vydání. O mož-

  nostech, jaké mají dnes studenti

  s postižením na našich vysokých

  školách, píše kolega Radek Musí-

  lek. Nemiňte ani reportáž o důleži-

  té terénní práci pro lidi s duševním

  onemocněním nebo příběh Daniely

  Filipiové, architektky a bývalé minis-

  tryně zdravotnictví na vozíku. V rub-

  rice Aktivně se věnujeme plachtění

  pro zájemce s postižením a o pár

  stránek dál se můžete ponořit do

  rozhovoru s věčně usměvavou he-

  rečkou Terezou Kostkovou.

  Přejeme vám z redakce čtení plné

  inspirace!

  

  Změní se něco?

  Čekají nás velké výzvy. Rozhovor s ministryní práce a sociálních věcí Janou

  Maláčovou.

  strana 10–12

  Bojovat s vlastními strachy.

  Terénní služby pro lidi s duševním

  onemocněním.

  Technika:

  Přídavný pohon SmartDrive MX2+

  Aktivně: Plachtění

  pro nadšence s postižením

  Studium pro každého? Podpora

  vysokoškoláků s postižením.

  strana 13–15

  strana 20–21

  strana 6–9

  strana 22–23

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  Na táboře ve městě

  Dva letní příměstské tábory uspořádal v červenci a srpnu

  Sportovní Club Jedličkova ústavu Praha. Rodiče dětí s různým

  postižením tak měli pro své ratolesti postaráno o podnětný

  prázdninový program od rána do večera po dobu pěti všedních dní,

  například při beachvolejbale ve Žlutých lázních u Vltavy.

  

  Foto: Jan Šilpoch

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

  Čekají nás velké výzvy

  Sministryní práce asociálních věcí Janou Maláčovou

  odeinstitucionalizaci, spravedlivém financování

  sociálních služeb azákladní roli státu.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Už nějakou dobu se mluví opři-

  pravované novele zákona č. 108,

  osociálních službách. Co od ní

  můžeme čekat?

  Jsou tam velké změny, ale ještě není

  nic rozhodnuté a stále na ní pracu-

  jeme se všemi aktéry. Důležité je, že

  máme podporu celé odborné veřej-

  nosti – poskytovatelů sociálních slu-

  žeb, v podstatě všech velkých hráčů,

  odborů i neziskovek.

  Bývala jsem ředitelkou odboru ro-

  dinné politiky a stárnutí, znám pro-

  to velice dobře demografická čísla.

  Chtěli bychom systém sociálních

  služeb stabilizovat tak, abychom byli

  připraveni na výzvy v příštích le-

  tech a desetiletích, populace stárne.

  K tomu je potřeba změna financo-

  vání. Proto chceme, aby se systém

  změnil po vzoru školství – stát pone-

  se veškeré personální náklady, větši-

  nou 80–85 procent celého systému.

  A jelikož je systém sociálních služeb

  ze zákona vícezdrojový, což chceme

  zachovat, bude tam další účast obcí

  a krajů. O částkách jednáme a chce-

  me najít řešení schůdné pro všechny.

  Ze změny systému financová-

  ní pak vychází řada dalších změn.

  Chtěla bych, aby skončily dohady

  o dofinancovávání v průběhu roku.

  Abychom přesně věděli, na co ty

  peníze jsou, aby byl systém trans-

  parentní a kapacita se odvíjela od

  objektivních kritérií – třeba počet

  starších obyvatel na 100 tisíc nebo

  počet příspěvků na péči či různá

  data o sociálně vyloučených v da-

  ném kraji.

  Současný stav sociálních služeb

  chceme překlopit do nového systé-

  mu a pak se bude každoročně počítat

  s navýšením kapacity. Neplatí fámy,

  že se bude redukovat, naopak, sou-

  časný stav bude výchozí. Mám pří-

  slib, že můžeme v příštím roce využít

  tři miliardy na investice do výstavby

  zařízení sociálních služeb. To je prv-

  ní vlaštovka našich priorit, stát s tím

  musí krajům a obcím pomoci.

  Znamená to tedy snížení význa-

  mu role krajů?

  Smyslem je, abychom vedli společ-

  nou diskusi – stát a kraje – nechce-

  me nikoho do ničeho nutit. Budeme

  se bavit o kapacitách a do příštích

  let je budeme navyšovat. Stát po-

  nese personální náklady, nebude

  14 různých systémů, nebudou roz-

  díly ve mzdách. Chceme to v příš-

  tích letech všechno uvést do sou-

  ladu, aby lidé brali za stejnou práci

  stejné peníze bez ohledu na zřizo-

  vatele, jestli je to ve Středočeském

  nebo třeba ve Zlínském kraji. A zá-

  roveň aby klienti měli stejně kvalitní

  sociální služby bez ohledu na to, ve

  kterém kraji žijí.

  Kdy můžeme čekat finální podobu

  návrhu?

  Jelikož máme něco přes rok do vo-

  leb, tak v příštích měsících se to

  musí poslat do poslanecké sněmov-

  ny a schválení proběhnout příští rok.

  Říkáte, že máte pro novelu velkou

  podporu od poskytovatelů, přesto

  jsem narazil na různé námitky

  kdílčím bodům návrhu. Například

  vůči možnosti utajené identity

  inspekce…

  To už vypadlo, protože se proti tomu

  zvedla nevole z více stran. Jdeme

  cestou posilování inspekce sociál-

  ních služeb tady na ministerstvu.

  V posledních měsících jsme kvůli

  tomu hodně personálně posílili.

  Proč se tedy ta utajená identita

  vnávrhu objevila?

  To byl požadavek jiných aktérů. Le-

  gislativní proces je vždy o tom, že

  v různých kolech pracujeme s růz-

  nými nápady, na které pak dostává-

  me reakce od jednotlivých subjektů.

  Také je potřeba si říci, že je to věc,

  která dobře funguje v zahraničí. Mi-

  nisterstvo na konci loňského a na

  počátku letošního roku hodně řešilo

  případ Slunečnice (případ údajného

  týrání v ostravském domově seniorů

  – pozn. redakce). Utajovaná identita

  inspekce je nástroj, který by mohl

  podobným kauzám předejít.

  Další námitky knovele vznáší

  zapsaný spolek Jednota pro

  deinstitucionalizaci, která vám

  společně sněkolika dalšími

  organizacemi dokonce adreso

  -

  Kdybychom neměli peníze

  na důchody, sociální služby

  a zdravotnictví, začne náš stát

  postrádat smysl.

• Strana 7

  7

  Podle Jany Maláčové

  přichází čas

  na nutné změny.

• Strana 8

  REFLEKTOR / BUDOUCNOST SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

  vala otevřený dopis, ve kterém,

  zjednodušeně řečeno, vyzývají

  kutlumování ústavních forem

  péče anaopak kpodpoře péče

  mimo instituce.

  Já jsem se s těmi aktéry sešla, plánu-

  jeme spolu velký kulatý stůl. Obecně

  s deinstitucionalizací a transformací

  celého systému souhlasím. Myslím

  si, že to je i trend, který ministerstvo

  posledních několik let poctivě reali-

  zuje. Vzhledem ke stárnutí populace

  je to i nutnost, protože nebudeme

  mít kapacity na ty stovky tisíc lidí.

  Terénní a ambulantní sociální služ-

  by budou bezesporu a bez ohledu na

  to, co si bude politická reprezentace

  myslet, prioritou. Je to humánnější,

  důstojnější a pro stát i levnější. Vím,

  že jednotliví signatáři té výzvy mají

  pocit, že by to mělo být hned. Rozu-

  mím tomu požadavku, ale tak rychle

  to nejde. Jsou to stovky miliard ko-

  run, a i kdybychom ty peníze měli, je

  to organizačně značně náročné.

  Navíc podle dalších lidí a odbor-

  níků to není mainstreamový ná-

  zor, existuje i opačný pohled na

  věc. Říká, že deinstitucionalizace

  a transformace mají smysl pouze

  tehdy – a já se s tím ztotožňuji –,

  pokud se zlepší kvalita života osob,

  kterých se to týká. Tedy ne za kaž-

  dou cenu. Já poměrně hodně jezdím

  po zařízeních sociálních služeb.

  Například ministerstvo má vlast-

  ní zařízení Tloskov, jež se skládá

  z jednotlivých domků kolem obrov-

  ského parku. Je to nádherný areál.

  Ti lidé tam žijí v podstatě už jako

  v domácnostech a říkali mi: „Paní

  ministryně, prosím, slibte nám, že

  nás nedeinstitucionalizujete, my to

  nechceme.“ Podle kritérií signatářů

  výzvy je to prostě velké zařízení.

  Přitom je to tam velmi individuální,

  s vysokou kvalitou života. Někdo je

  tam celý život a nechce do chráně-

  ného bydlení.

  Budou ale prostředky na na-

  růstající potřebu domácí adalší

  individualizované péče? Stát se

  musel kvůli koronaviru rekordně

  zadlužit…

  Ty prostředky musí být! Myslím si,

  že koronakrize ukázala, co je v ži-

  votě důležité. A jestli nějaké sektory

  z toho všeho vyšly posíleny, tak jsou

  to zdravotnictví a sociální služby. Je-

  jich zaměstnanci mají extrémní podíl

  na tom, že jsme krizi zvládli a nena-

  plnila se ani naše počáteční obava,

  že pracovníci začnou své klienty

  opouš tět, jakmile se objeví nákaza,

  jak se to dělo na některých místech

  v zahraničí. Naopak byly případy, kdy

  se dobrovolně uvrhli sami do karan-

  tény, aby mohli plnit svoje poslání.

  Ano, extrémně jsme se zadlužili, já

  z toho mám také obavy, ale ty peníze

  nejsou utraceny. Vznikl i velký polš-

  tář na investice, protože jak jinak se

  dostat z téhle krize, než se proinves-

  tovat? A jedna z těch pro stát nejlep-

  ších investic je do budoucnosti a do

  změn, které nás čekají. Od novely si

  tak nejvíc slibuji stabilizaci a zpře-

  hlednění celého systému.

  Je to dlouhodobě finančně

  udržitelné? Jste vtomto ohledu

  optimistka?

  Bezesporu. Kdybychom neměli pe-

  níze na důchody, sociální služby

  a zdravotnictví, začne náš stát po-

  strádat smysl existence. Na co jiného

  už bychom měli mít peníze, když ne

  na základní klíčové veřejné služby?

  Ty jsou navíc vždy levnější a kvalit-

  nější, když je vykonává stát.

  Říkáte, že je lepší, když tyto

  služby vykonává stát, potažmo

  kraje. Znamená to, že státní pří

  -

  spěvkové organizace mají větší

  důvod koptimismu než neziskové

  organizace?

  Z více než pěti tisíc služeb má mi-

  nisterstvo pouze pět zařízení. Stát

  financuje všechny, kteří jsou v síti,

  tam určitě není nějaká odlišná si-

  tuace. Právě proto přicházíme se

  systémem financování, kde se v so-

  ciálních službách nebudou dělat roz-

  díly, kdo má jakého zřizovatele. Lidé

  budou stejně finančně ohodnoceni

  a budou stejné systémy.

  Navíc chceme ve velkém objemu

  investovat do výstavby nových za-

  řízení a rekonstrukcí stávajících. Už

  několik let investujeme zhruba půl

  miliardy ročně, letos to bude 900 mi-

  lionů. Nyní se mi také podařilo vy-

  jednat tři miliardy z evropských pe-

  něz.

  Skupina pravicových poslanců

  hodlá předložit návrh zákona,

  který by na omezenou dobu dvou

  let umožňoval podnikatelům

  afirmám navýšit odečet zdaňo

  -

  vého základu až na 30 procent,

  pokud tyto peníze investují do

  dobročinnosti. Vychází zobav, že

  hospodářské důsledky koronakri

  -

  ze dopadnou tíživě na neziskový

  sektor. Jak se na takový nápad

  díváte?

  Koronakrize ukázala,

  co je v životě důležité.

  A jestli nějaké sektory

  z toho všeho vyšly

  posíleny, jsou to

  zdravotnictví a sociální

  služby.

• Strana 9

  Chci studovat

  Na studiích medicíny jsem měla

  spolužáka Martina. Byl to bezva

  kluk, který nosil naslouchátka, bez

  nich neslyšel. Problém nastal při

  klinických předmětech, kdy jsme

  museli vyšetřovat poslechem přes

  fonendoskop – Martin neslyšel.

  Jeho přítelkyně a pozdější man

  -

  želka, také kolegyně, mu říkala,

  co slyší ona, a on její vyšetření

  používal dále. Do běžné praxe před

  pacien tem silně diskreditující situ

  -

  ace. Medicínu vystudoval a pra-

  coval v neklinické oblasti, kdy své

  excelentní znalosti získané studiem

  a brilantní uvažování plně odborně

  využil – a nemusel používat fonen

  -

  doskop.

  Měla jsem jiného kolegu, který pro

  -

  dělal onemocnění v průběhu života;

  to sice nesnížilo jeho schopnost

  učení a studium medicíny, ale dosti

  výrazně omezilo jeho nonverbální

  projev i přístup a komunikaci s oko

  -

  lím. Trval na uplatnění v klinické

  praxi a bylo to neštěstí. I když měl

  dobré medicínské znalosti, pacienti

  k němu nechtěli, jeho kontakt s ro

  -

  dinnými příslušníky pacientů byl

  velice komplikovaný a my kolegové

  jsme také měli leckdy s jeho chová

  -

  ním problémy.

  Já jsem, se zpětným pohledem na

  svoji praxi, velice ráda, že jsem ne

  -

  šla dělat chirurgický obor. Potřebuji

  vše rozvážit, popřemýšlet a nalézt

  optimální řešení pro pacienta. Chi

  -

  rurgové často musí jednat akutně

  a optimálně. Ano, chirurgii bych se

  naučila, ale nebyl by ze mě nejlepší

  chirurg, nebyla bych šťastná, byla

  bych ve stresu a práce by mě nena

  -

  plňovala.

  Člověk může studovat pro samotné

  studium, aniž by to pak chtěl dělat.

  Ale pokud se chce ve vystudova

  -

  ném oboru realizovat, měl by zvážit

  svoje schopnosti a nalézt si pro

  sebe ten „správný šálek kávy“.

  

  Autorka je lékařka,

  členka Rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  9

  Návrh neznám, proto se k němu ne-

  budu vyjadřovat. Ďábel tkví v detailu,

  což platí i pro dobře míněné záměry.

  V podstatě jde ale o charitu. A já si

  myslím, že pro tak důležitou oblast

  potřebujeme systém, takže nic ná-

  hodného. Máme možná začínající

  hospodářskou krizi, firmy šetří, kde

  se dá.

  Jaké další novinky můžeme oče-

  kávat?

  Před časem došlo k navýšení pří-

  spěvků na péči u domácích služeb,

  nyní chceme navýšit 3. a 4. stupeň

  také pro služby pobytové. Řešíme

  i zavedení automatického valorizač-

  ního mechanismu pro tzv. úhrado-

  vou vyhlášku, aby to nebylo politické

  rozhodnutí, ale řídilo se vývojem in-

  dexu cen.

  Chceme také odbřemenit posky-

  tovatele od papírování, aby se mohli

  věnovat klientům a ne neustále vy-

  plňovat nějaké výkazy. Jelikož sto-

  jím o všeobecnou shodu a nikoliv

  o politický souboj, vyjednávání trvá

  dlouho. Udělali jsme řadu ústupků,

  abychom něco neprotlačovali silou.

  Dohodnout se musíme, čeká nás vel-

  ká výzva v podobě stárnutí společ-

  nosti. Nebudeme-li dobře připravení,

  nezvládneme to.

  Dále připravujeme reformu lékař-

  ské posudkové služby, která nemá

  dostatek lékařů. Ti stávající stárnou

  a noví do ní nechtějí jít pracovat. Při-

  tom jde o velmi citlivé téma, které

  má bezprostřední a většinou zásadní

  dopad na životy lidí. Řešení máme

  hotové, je ve shodě i s ministerstvem

  zdravotnictví a vše brzy představí-

  me.

  Změny nás čekají obrovské a dá-

  vají smysl, pouze pokud jsou vzá-

  jemně propojené. Já mám tu výhodu,

  nebo možná nevýhodu, že spadají

  všechny do mého funkčního obdo-

  bí – důchodová reforma, lékařská

  posudková služba, sociální služby,

  podpora rodin a koronavirus do toho

  vtáhl ještě zaměstnanost. Myslím, že

  žádný ministr nemá tak komplexní

  menu jako já.

  Novela je koncepční změna, kte-

  rá bude dobrým výchozím bodem

  pro to, co nás čeká. Další vláda na ni

  může navázat a můžeme začít dis-

  kutovat o systému pojištění péče. To

  je další velká věc, kterou bude muset

  Česká republika připravit. V Němec-

  ku a Francii už tyto systémy fungují

  20 let. Myslím, že to bude velké téma

  příštích voleb.

  

  Jana Maláčová (*)

  Pochází zUherského Hradiště. Od července  je

  ministryní práce asociálních věcí.

  Vletech  až  vystudovala magisterský studijní obor

  politologie na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho ve

  Frankfurtu anásledně vletech  až  magisterský

  studijní obor politická ekonomie Evropy na London School of

  EconomicsveVelké Británii.

  Od roku  do  pracovala naMinisterstvu pro

  místní rozvoj ČRjako analytička fondůEU, mezi roky 

  a byla zástupkyní KancelářeSenátu Parlamentu

  ČRpřiEvropském parlamentu. Od června  řídila odbor

  rodinné politiky apolitiky stárnutí naMinisterstvu práce

  asociálních věcí ČR.

  Při nástupu do funkce ministryně uvedla, že její prioritou

  bude rodinná politika atéma stárnutí. Pro svůj levicový

  program je oponenty přezdívána „Venezuela“.

  Žije vPraze, má syna Gustava.

• Strana 10

  REFLEKTOR / STUDIUM S POSTIŽENÍM

  Studium pro každého?

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  A ARCHIV FRANTIŠKA MILANA

  Karel Chlouba (33) jezdí na elektrickém

  vozíku a je výrazně odkázán na pomoc

  druhých. Přesto v letech 2008–2015

  vystudoval dvě vysoké školy. Osob-

  ně zažil kvalitativní posun služeb pro

  studenty s postižením a může porov-

  nat situaci dnes a před více než deseti

  lety, kdy nastoupil na bakalářský obor

  jaderná fyzika na ČVUT. „Dnes už bych

  měl větší nároky než tenkrát. Ale tehdy

  mi to přišlo fajn a vyhovující. Existovaly

  výtahy i plošiny, lidé byli ochotní. Stře-

  disko pro podporu studentů se specific-

  kými potřebami ELSA se tehdy teprve

  rozjíždělo. Necítil jsem tolik potřeb jako

  dnes a pořádně ani nevěděl, co všech-

  no bych mohl žádat,“ popisuje Karel si-

  tuaci, kterou mohou zažívat i současní

  studenti.

  České vysoké školy

  udělaly za posledních

  dvacet let velký pokrok

  v podpoře studentů se

  speciálním potřebami.

  Přesto stále existují

  obory, jejichž studium

  je pro lidi s postižením

  problematické

  a celkový podíl studentů

  s postižením značně

  zaostává za čísly, která

  by odpovídala zastoupení

  v populaci.

  Karlu

  Chloubovi

  chvíli trvalo,

  než se k

  čerpání

  podpory

  osmělil.

• Strana 11

  11

  Velkým úkolem center pro podpo-

  ru studentů s postižením je proto in-

  formování a osobní oslovování. První

  nabídky přicházejí už v průběhu po-

  dávání přihlášek, do nichž lze uvést,

  zda má student postižení a bude

  u přijímaček potřebovat nějakou for-

  mu podpory. Vše ale záleží na dobro-

  volnosti, univerzity nesmějí aktivně

  zjišťovat, zda má uchazeč postižení.

  Ne vždy jde totiž o zcela zjevný han-

  dicap, velký podíl studentů se spe-

  cifickými potřebami tvoří například

  lidé s duševním onemocněním.

  To však není případ Karla Chlou-

  by. Má viditelné tělesné postižení,

  v jehož důsledku má potíže i se psa-

  ním. „Zpočátku jsem si ale neříkal ani

  o delší čas na testy, což se projevova-

  lo na výsledcích. Připadalo mi to jako

  nestandardní výhoda. Když jsem si

  to později konečně domluvil, byla to

  velká úleva. Neměl jsem se ostýchat,“

  dělí se o svoje zkušenosti Karel.

  Po studiu jaderné fyziky přesedlal

  na úplně jiný obor a stal se magistrem

  historické sociologie. „Karlova uni-

  verzita měla v té době už rozvinutěj-

  ší servis. Nabízeli asistenci, kompen-

  zační pomůcky, notebook, diktafon

  atd. Odhodlal jsem se i k zahranič-

  nímu studijnímu pobytu ve Frank-

  furtu nad Mohanem, což bylo super!

  Tamní škola, ale i město a MHD byly

  úplně bezbariérové a mohl jsem se

  konečně zcela svobodně pohybovat.

  Na základě této zkušenosti jsem se

  pak víc osmělil i ve své pražské do-

  movině,“ vzpomíná Karel.

  Zkušenosti z nedávné minulosti

  má i Ivan Kačur (31), v současnosti

  referent pro studenty s tělesným po-

  stižením Centra Carolina, jež funguje

  při Univerzitě Karlově (dále jen UK).

  „V roce 2018 jsem dokončil obor

  sociální a charitativní práce na Husit-

  ské teologické fakultě. Mám svalovou

  dys trofii a postupně se mi zhoršuje

  chůze. O možné podpoře jsem zpo-

  čátku nevěděl, byl jsem osloven kon-

  taktní osobou až během magisterské

  části studia. Pomohla mi hlavně psy-

  chická podpora a také odpuštění části

  peněz, když jsem si studium prodlou-

  žil.“ Ivanovým úkolem v Centru Ca-

  rolina je nastavovat podpůrné služby.

  „Náš systém je decentralizovaný, těži-

  ště podpory je na jednotlivých fakul-

  tách, na nichž působí vybrané kon-

  taktní osoby, jež mají mimo jiné za

  úkol oslovit studenty, kteří by mohli

  podporu při studiu využít.“

  Šárka Vohlídalová, vedoucí Cen-

  tra Carolina, uvádí, že v loňském

  roce studovalo na UK 579 lidí, kteří

  zažádali o speciální podporu. Z cel-

  kového počtu 46 401 studentů se

  jedná o poměrně malé číslo. „Urči-

  tě nevíme o všech, záleží na jejich

  rozhodnutí. Někdo služby nečerpá,

  i když projde diagnostikou. Další se

  spokojí s pomocí poraden. Z pora-

  den víme, že především studenti se

  specifickými poruchami učení nebo

  psychickými onemocněními se bojí

  stigmatizace. Přitom například úz-

  kostmi či depresemi si projde mnoho

  studentů. Po dobu zhoršeného zdra-

  votního stavu lze čerpat modifikace

  studia, které pomohou toto období

  překonat. Nejde o pozitivní diskrimi-

  naci, pouze o vyrovnání příležitostí.“

  Přístup ke studentům se specifický-

  mi potřebami se stále vyvíjí, pomáhají

  i moderní technologie. Podle Šárky

  Vohlídalové jde mnohdy o prošlápnu-

  tí stopy. „Hranice často posune první

  student, kterému se podaří prorazit

  v oboru, jenž byl do té doby z hlediska

  lidí s postižením neprobádaný.“

  PRÁVO NA STUDIUM

  Nikdo to nechce říct oficiálně, ale stá-

  le existují obory a fakulty, kde je na

  absolutorium studentů s postižením

  nahlíženo dost skepticky. Patří mezi

  ně především medicína. Snad je to

  dáno pocitem značné odpovědnosti

  této profese, možná i nevyřčeným

  pocitem jisté příslušnosti k elitnímu

  klubu. Otazníky nad tím, zda by mělo

  být studium umožněno opravdu kaž-

  dému, se přitom objevují i u jiných

  oborů. Měl by mít možnost studovat

  pedagogickou fakultu člověk, který

  nemluví a učit zjevně nebude moci?

  Kdo by měl rozhodovat o tom, kdo

  (ne)má právo studovat určitý obor?

  Mezi průkopníky patří bezesporu

  od narození neslyšící Kateřina Ho-

  lubová (28). Na 1. lékařské fakultě

  AbsolventIvan

  Kačur dnes

  spoluvytváří

  programy podpory

  pro studenty.

  Velkým úkolem center pro podporu

  studentů s postižením je informování

  a osobní oslovování. První nabídky

  přicházejí už v průběhu podávání

  přihlášek, do nichž lze uvést, zda má

  student postižení a bude u přijímaček

  potřebovat nějakou formu podpory.

• Strana 12

  REFLEKTOR / STUDIUM S POSTIŽENÍM

  vystudovala ergoterapii (nastupovala

  v roce 2013), dnes částečně pracu-

  je s pacienty po získaném poškození

  mozku. Momentálně studuje posled-

  ní ročník magisterské jednooborové

  psychologie a 3. ročník bakalářské

  češtiny v komunikaci neslyšících

  (ling vistický obor), obojí na Filozo-

  fické fakultě UK. „Na psychologii vy-

  užívám hlavně simultánní přepis, na

  druhém oboru tlumočení do/z čes-

  kého znakového jazyka, zápis, chodi-

  la jsem na speciální výuku angličtiny

  pro neslyšící. Na dyslexii využívám

  tablet s různými programy na čte-

  ní, někdy si na univerzitě nechávám

  digitalizovat text. Se službami, které

  poskytuje UK, jsem určitě spokojena.

  Stále se to i zlepšuje, máme možnost

  vznést podněty a nápady ke zlepšení.

  Občas je potíž s nedostatkem tlumoč-

  níků/přepisovatelů, obzvlášť když se

  v jednom semestru sejde mnoho

  studentů, ale to se týká i obecně ČR,

  nejen univerzit – tlumočníků/pře-

  pisovatelů je málo.“ Překážky, které

  by mohly vzniknout (např. mluva

  spolužáka, který sedí vzadu, videa

  ve výuce, potíže se čtením atd.), řeší

  Kateřina přepisem, tlumočením, titul-

  kováním videí apod.

  Přímo lékařský obor pak na UK

  studuje silně nedoslýchavá stu-

  dentka Lenka Bosáková, původem

  ze Slovenska, kterou od lékařství

  všichni zrazovali. Její příběh přiná-

  ší Veronika Czézová na webových

  stránkách Svazu neslyšících a nedo-

  slýchavých v ČR.

  PŘES BRNO DO ČÍNY

  Centra podpory pro studenty s posti-

  žením má v České republice výrazná

  většina významných vysokých škol.

  Sdružují se a spolupracují v rámci

  Asociace poskytovatelů služeb stu-

  dentům se specifickými potřebami

  na vysokých školách – AP3SP.

  Velmi pochvalované je Středisko

  pro pomoc studentům se specifický-

  mi nároky Teiresiás na Masarykově

  univerzitě v Brně. V evidenci tu mají

  přibližně 500 studentů s postižením

  z necelých 32 tisíc celkem. Podle ve-

  doucí střediska Ilji Rajdové je téměř

  vždy možné nastavit průchod stu-

  diem tak, aby byl pro studenta zvlád-

  nutelný. Výjimkou je v podstatě jen

  hudební věda pro sluchově postižené,

  kdy úpravy studia opravdu možné

  nejsou. „Problematické by bylo také

  studium lékařských oborů pro nevi-

  domé. U všech oborů záleží zpravidla

  na stupni postižení studenta. Ale nic

  se nedá paušalizovat, například u vo-

  zíčkáře, který má zachovanou hyb-

  nost rukou, si lze studium medicíny

  představit, i když to vyžaduje úpravu

  pracovního prostředí (např. pitevny).“

  Jedním z podporovaných je i slo-

  venský student na vozíku František

  Milan (25), který se v Brně věnuje

  oboru čínská studia. „Pro Masary-

  kovu univerzitu jsem se rozhodl,

  protože mi pomohla zabezpečit nej-

  lepší řešení, jak se plnohodnotně

  zapojit do studia a všech školních

  aktivit. Možnosti, které mám v Brně,

  se s poměry na Slovensku nebudou

  moci bohužel pravděpodobně ještě

  dlouho porovnat.“

  Studium čínštiny je prý samo

  o sobě velkou výzvou. „Už dnes ale

  můžu jednoznačně říct, že mi stu-

  dium otevřelo dveře do světa. Mohl

  jsem díky němu poznat řadu inspi-

  rativních lidí a získat zkušenosti

  k nezaplacení. Během bakalářského

  studia jsem v letech 2017–2018

  odcestoval na dvousemestrální

  pobyt do Hong Kong Polytechnic

  University. Pobyt jsem absolvoval

  s asistentem, který mi vše pomáhal

  zvládnout po fyzické stránce.“

  V rámci své bakalářské práce se

  František věnoval integraci lidí s po-

  stižením v Čínské lidové republice se

  zaměřením na Hongkong. Další stu-

  dijní pobyt plánuje od tohoto září na

  Tchaj-wanu…

  

  František

  Milan vyrazil

  s asistentem

  studovat

  do Hongkongu.

• Strana 13

  REFLEKTOR / TERÉNNÍ SLUŽBY

  13

  Bojovat svlastními strachy

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Byly to nekonečně dlouhé a utrá-

  pené měsíce, kdy paní Miroslava

  nevytáhla paty z domova, dívala

  se přes záclonu na život v rodné

  Pohorské Vsi a třásla se strachem,

  když si uvědomila, že by měla vyjít

  byť jen pár desítek metrů na ulici.

  Kvůli duševnímu onemocnění zaží-

  vala izolaci a strach z kontaktů, zná-

  ma i neznáma.

  Po několika letech v sociální osa-

  mělosti, kterou jí pomáhali snášet

  nejbližší, se Miroslava přece jen

  odvážila ven a nyní už si troufá vy-

  dat se s kamarádkou Monikou pár

  kilometrů za obec. „Věřím, že se

  z toho i kvůli synovi a nemocnému

  tátovi dostanu,“ svěřuje se sympa-

  tická žena, které pomáhají zaměst-

  nanci českobudějovické organizace

  FOKUS. O klienty se v jejich domá-

  cím prostředí starají zaměstnanci

  komunitního týmu a pomáhají je

  vracet zpět do běžného života, kam

  patří zdánlivé obyčejnosti, jako jsou

  přátelé, vlastní bydlení, zaměstnání

  nebo radost z koníčků a zálib.

  OBOUSTRANNĚ POZITIVNÍ VLIV

  Se sociální pracovnicí Michaelou

  Kubatovou míříme do chráněného

  bytu v Branišovské ulici v Českých

  Budějovicích. Ve třech pokojích tu

  bydlí Václav s dalšími dvěma klien-

  ty, kteří se snaží s pomocí odborní-

  ků žít samostatně. „Omlouvám se,

  že nemám vysáto,“ říká v pokoji, je-

  muž vévodí ustlaná postel a skříňka,

  na které stojí klec. „To je Bonbónek,

  můj křeček,“ představuje chlupaté-

  ŽÍT DOCELA NORMÁLNÍ ŽIVOT

  NENÍ VSOUČASNÉ NÁROČNÉ

  DOBĚ JEDNODUCHÉ, ALIDÉ, KTEŘÍ

  TRPÍ ZDRAVOTNÍMI PROBLÉMY,

  TĚŽKOSTI ZAŽÍVAJÍ DVOJNÁSOB.

  LIDEM SDUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM

  NA ČESKOBUDĚJOVICKU

  AČESKOKRUMLOVSKU POMÁHAJÍ

  KSOBĚSTAČNOSTI AŽIVOTU

  BEZE STRACHU ZAMĚSTNANCI

  ADOBROVOLNÍCI SDRUŽENÍ FOKUS

  ČESKÉ BUDĚJOVICE.

  „Mívám černé

  myšlenky, ale

  už vím, že každá

  úzkost za chvilku

  odejde,“

  říká optimisticky

  paní Miroslava

  z Pohorské Vsi.

• Strana 14

  REFLEKTOR / TERÉNNÍ SLUŽBY

  ho spolubydlícího. „Byl jsem teď na

  oslavách a dal jsem si dva tři kozlí-

  ky,“ přiznává se a sklízí výčitky od

  Michaely, která mu promlouvá do

  duše, že na antidepresiva, která bere,

  působí alkohol dvakrát zhoubněji.

  Sociální pracovnice pak Václavovi

  připomíná, že řád je třeba dodržovat,

  jinak to s ním půjde z kopce.

  Později sedíme v kavárně Lanna

  na Jiráskově nábřeží v Českých Bu-

  dějovicích u jednoho stolu s Vláďou

  (24), studentem Filozofické fakulty

  Jihočeské univerzity, sociální pra-

  covnicí Anetou Vedralovou, která

  vede komunitní tým, a druhou so-

  ciální pracovnicí Renátou Křížovou.

  „Setkáváme se s našimi klienty v te-

  rénu a pomáháme jim, aby žili přes

  různé psychické problémy svůj život

  a uměli navazovat a udržovat kon-

  takty s druhými,“ vysvětluje Aneta

  Vedralová. „Na jednoho klienta jsou

  dva pracovníci, aby se mohli zastu-

  povat, já mám nyní klientů asi třicet.

  Sdílíme s nimi jejich zkušenosti, do-

  provázíme je na úřady nebo k lékaři.

  Staráme se o klienty od 13 let, takže

  komunikujeme i s rodinou, kde děti

  bydlí, nebo s ospodem (Orgán so-

  ciálně-právní ochrany dětí – pozn.

  redakce). O klientech se dozvídáme

  z psychiatrického oddělení budějo-

  vické nemocnice, z nemocnic a lé-

  čeben v Písku, Dobřanech či Lnářích.

  Těší mě, že máme pozitivní vliv na

  jejich život,“ říká Aneta.

  Dodává, že to možná platí i obrá-

  ceně – díky svým klientům si uvě-

  domují bohatství a pestrost vlastní-

  ho života. „Na téhle práci se mi líbí

  hledání společné cesty s klientem

  a uvědomování si toho, co by chtě-

  li a jak potřebují pomoci v orientaci

  v životě. Pomáháme jim plánovat

  a nastavovat životní cíle,“ doplňuje ji

  kolegyně Renáta.

  Obě sociální pracovnice si pochva-

  luje Vláďa. „Jsem s jejich přístupem

  spokojený, protože se snaží každého

  povzbudit a dodat mu optimismus.

  Jsem založením skeptik a pesimista,

  pak mám o to větší tendenci trápit se.

  Podporují mě i v učení. Studuji bohe-

  mistiku, protože čeština mě bavila

  již od gymnázia. V době koronaviru

  nám fakultu okamžitě ze dne na den

  zavřeli a já tuhle náhlou změnu špat-

  ně snášel,“ přiznává.

  DOKÁŽU TO SAMA

  Druhou pobočku má FOKUS v Čes-

  kém Krumlově. V sociálních služ-

  bách zde působí Jan Marek Maněna

  (39), který nabírá do auta dvě bedny

  s potravinovou pomocí. Vyrážíme za

  klientkami do Mostků a do Pohorské

  Vsi. Cestou se ptáme na jeho očeká-

  vání. „Kdybych neočekával, že se tito

  lidé mohou změnit a změní, nevím,

  zda bych měl tolik snahy a zápalu

  pro tuhle sociální práci. Věřím, že

  klienti budou sami chtít se svým ži-

  votem něco udělat. Je potřeba být po-

  korný nejen ke klientům, ale i k sobě

  a svým záměrům. Například tahle

  paní Miroslava dělá pokroky. Nej-

  dřív se bála vycházet ven, a dneska

  už rok vede v obci obchod,“ vypráví

  Honza.

  Zanedlouho vyhledáme paní Mi-

  roslavu v obchodě a předáme jí část

  pomoci. Uděluje rady své kamarádce

  Monice, která ji za pultem zastoupí,

  a míříme na klidné místo o pár de-

  sítek metrů dál. „Sem chodím moc

  ráda,“ svěřuje se paní Miroslava,

  FOKUS České Budějovice, z. ú.

  Od roku  je registrovaným poskytovatelem

  sociálních služeb. Pomáhá lidem, kteří mají zkušenost

  sduševní nemocí, chtějí kvalitně žít, pracovat, studovat,

  mít přátele arodinu. Vnaplnění potřeb jim brání vyšší

  psychická zranitelnost, vysoké nároky, stresující prostředí

  izakořeněné předsudky veřejnosti. Smyslem práce

  zaměstnanců adobrovolníků Fokusu je posilovat jejich

  osobní dovednosti, znalosti aschopnosti, dodávat jim

  odvahu, naději aposkytovat podporu ve snaze žít běžný

  život.

  FOKUS nabízí služby komunitního týmu, chráněné

  bydlení, sociálně-terapeutické dílny azdravotní služby.

  Kontakt: FOKUS, Novohradská /,   České

  Budějovice. Telefon:  , e-mail: fokus@fokus-cb.cz,

  www.fokus-cb.cz, vedoucí služby komunitního týmu: tel.

    , e-mail:kot@fokus-cb.cz

  Pan Václav žije

  normálním

  životem i díky

  zaměstnancům

  sdružení Fokus.

  Na snímku se

  sociální pracovnicí

  Lucií Křístkovou.

  Setkáváme se s našimi

  klienty v terénu

  a pomáháme jim, aby

  žili přes různé psychické

  problémy svůj život

  a uměli navazovat

  a udržovat kontakty

  s druhými.

• Strana 15

  když vstupujeme brankou na místní

  zrušený hřbitov.

  Nasloucháme monologu ženy, kte-

  rá si prožila peklo v duši už tady na

  zemi: „S mužem jsme se měli rádi.

  Pak jsme se postupně báli povídat

  si, abychom si navzájem neublížili.

  Najednou jsem cítila záchvaty pa-

  niky, strachu, všechno pro mě bylo

  cizí. Cítila jsem a pořád ještě cítím

  úzkosti, ani nevím z čeho. Bála jsem

  se svého stavu a paniky, která tehdy

  přicházela. Bojovala jsem s vlastním

  strachem. Přestala jsem vycházet

  ven, nákupy mi obstarávali rodiče

  nebo syn. Nebyla jsem přes rok ven-

  ku. Od strachu mi pomáhalo sekání

  dřeva. Začala jsem pak pomalu zase

  chodit z domu ven, ale z vesnice

  jsem si netroufla. Když jsem měla jet

  autem do Kaplice, noc předem jsem

  propadla panice, klepala se, zvracela,

  takže jsem ráno nikam nejela. Sestra

  mi pomáhala, jak mohla. Sama jsem

  nezvládla ani dojít nakoupit. Spánek

  byl vysvobozením. V téhle životní

  chvíli jsem pochopila sebevrahy. Ve

  tři v noci jsem s úzkostí budila malé-

  ho syna, aby šel hrát se mnou šipky.

  Maminka je nemocná, vysvětlovala

  jsem mu a on mě chápal. Nebo jsem

  cítila tak velké napětí, že jsem ho od

  sebe naopak odháněla: Běž pryč!

  křičela jsem na něj. Bála jsem se, že

  se nedokážu kontrolovat a něco mu

  udělám. Už je to ale lepší. Kluk už má

  přes 20 let, studoval vysokou školu

  a chce odejít dělat do ciziny,“ říká

  máma s úlevou v hlase.

  Odbornou pomoc paní Miroslava

  před několika lety uvítala. „Jezdí sem

  za mnou pravidelně lidé z Fokusu,

  navštěvují mě příbuzní a známí. Tr-

  pím typickou úzkostí, panikou. Mám

  černé myšlenky, ale už vím, že kaž-

  dá úzkost za chvilku odejde. Nyní už

  chodím ven a zvládnu i cestu kousek

  dál za vesnici. Bojím se brát léky,

  snažím se své stavy zvládnut sama.

  Nebojte, já to zvládnu,“ slibuje paní

  Miroslava sobě i nám.

  Nebojíme se a věříme stejně jako

  ona, že to dokáže.

  

  5009759

  sk. 07.06.02.03

  Podložky jsou plně hrazeny z veřejného

  zdravotního pojištění s kódem:

  Asociace poskytovatelů

  sociálních služeb ČR a Ministerstvo

  práce a sociálních věcí ČR vyhlašují

  12.

  5.–11. října 2020

  L

  í

  t

  á

  m

  e

  v

  t

  o

  m

  s

  p

  o

  l

  e

  č

  n

  ě

  Mediální partneři

  www.tyden-socialnich-sluzeb.cz

  Partneři Týdne sociálních služeb ČR

  12.

  Armáda spásy ČR I Asociace veřejně prospěšných organizací ČR

  Diakonie ČCE I Hlavní město Praha I Jihočeský kraj

  Jihomoravský kraj Karlovarský kraj I Královéhradecký kraj

  Liberecký kraj I Město Prachatice

  Národní rada osob se zdravotním postižením ČR

  Olomoucký kraj I Pardubický kraj I Plzeňský kraj

  Slezská diakonie I Statutární město Brno

  Statutární město Ostrava I Středočeský kraj I Ústecký kraj

  Unie zaměstnavatelských svazů ČR

  Týden

  sociálních

  služeb

  sociálních

  15

  „Snaží se mě

  podpořit a dodat

  optimismus,“

  pochvaluje

  si spolupráci

  student

  Jihočeské

  univerzity

  Vladimír, kterého

  doprovází

  sociální

  pracovnice Aneta

  Vedralová.

  Bála jsem se svého stavu a paniky,

  která tehdy přicházela. Bojovala jsem

  s vlastním strachem. Přestala jsem

  vycházet ven, nákupy mi obstarávali

  rodiče nebo syn.

• Strana 16

  ŽIVOT

  Raději udělat něco

  než vůbec nic

  Do povědomí veřejnosti se zapsala jako vrcholná politička,

  první česká ministryně na vozíku. Kromě toho je však Daniela

  Filipiová architektkou, dvojnásobnou matkou, nastávající

  babičkou a milovnicí koček i černého nekorektního humoru.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Setkáváme se ve vesnici třicet ki-

  lometrů jižně od Prahy, kde si před

  šestnácti lety postavila s manželem

  dům podle vlastního návrhu. U in-

  ženýrky architektury, autorky publi-

  kace Projektujeme bez bariér, vlast-

  ně ani nelze očekávat něco jiného.

  A ačkoliv prý už svůj pracovní stůl

  vyklidila, dodnes se na Danielu Fili-

  piovou (63) obracejí lidé s dotazy na

  bezbariérovost.

  Zdravotní komplikace o sobě daly

  poprvé vědět, když jí v patnácti do-

  časně vypověděla službu jedna dolní

  končetina. Tehdy se lékaři ještě do-

  mnívali, že jde o důsledek klíšťové in-

  fekce, později byla odhalena vrozená

  malformace míchy. Další potíže přišly

  během studia na ČVUT. Ty se ještě

  podařilo zažehnat, ovšem po porodu

  první dcery se situace zhoršila. Špat-

  ně chodila, což ji limitovalo i v práci,

  kde musela vyrážet do terénu.

  V roce 1986 prodělala Daniela Fili-

  piová nezdařenou neurochirurgickou

  operaci, po které skončila na vozíku.

  „Říkala jsem si: Co budu proboha dě-

  lat? Všude kolem byly bariéry, prv-

  ního vozíčkáře v životě jsem viděla

  v zrcadle. Neměla jsem ani moc štěs-

  tí, že bych během rehabilitace potkala

  nějaké vyrovnané vozíčkáře, kteří by

  mě inspirovali. Pořád jsem živila na-

  děje v uzdravení. Jako první mi po-

  mohl až Michal Hašto. Mimo jiné mi

  řekl, abych zapomněla na to, že budu

  ještě chodit,“ vzpomíná energická ex-

  trovertní žena.

  ŽIVOT SARCHITEKTUROU

  Postupně se se situací srovnala.

  Zvládla i rozchod s prvním manže-

  lem, který jí nebyl oporou a rozvod

  uvítal. Naučila se řídit auto, sehnala

  si vyhovující byt a vrátila se ke své

  profesi. Dostala tehdy málo vídanou

  možnost pracovat z domova.

  Architektura ji bavila už při stu-

  diích, na která se dostala i přes

  kádrové škraloupy. „Vždycky mě

  bavil tvůrčí stres a hádky s kolegy.

  Ještě na vysoké škole jsme vytvořili

  návrh úpravy Václaváku. Troufnu si

  tvrdit, že tak nadčasový, že by byl

  platný i dnes. Tehdy bohužel v soutě-

  ži neuspěl. Vzpomínám, jak jsme při

  plánování chodili mezi lidmi s ma-

  pou v ruce a oslovovali nás veksláci

  v domnění, že jsme devizoví cizinci,“

  vypráví s úsměvem.

  Po roce 1989 se bezbariérová

  architektura stala novým velkým

  tématem. Začala pracovat jako ar-

  chitektonický poradce v Pražské

  organizaci vozíčkářů, zároveň vy-

  pracovala manuál Projektujeme bez

  bariér a věnovala se také překladům

  z francouzštiny. „Za uplynulých 25 let

  dostály normy jistých změn, ale mys-

  lím, že princip zůstává stejný. Vždy

  jsem razila filozofii: udělat raději něco

  než nic. Nemusí to být stoprocentně

  bezbariérové, když by to byl problém,

  ale úpravy provést třeba tak, aby se

  pohyb zvládl s určitou dopomocí.

  S tímto postojem jsem však i dost na-

  rážela,“ líčí architektka, která mohla

  čerpat z osobních zkušeností.

  Po letech od vydání publikace do-

  dává, že se stále málo myslí na nevi-

  domé a neslyšící. „Velké chyby vidím

  také při realizacích toalet. Někdy si

  říkám, čím ti lidé přemýšlejí… Často

  se hledají důvody, proč něco nejde.

  Pochopitelně nelze prosazovat vše

  za každou cenu, je třeba zachovat

  určitý respekt a nevynucovat si třeba

  výtah na věž katedrály. Hrozně jsem

  chtěla chodit připomínkovat práce

  Vždycky mě bavil tvůrčí stres a hádky

  s kolegy. Ještě na vysoké škole jsme

  vytvořili návrh úpravy Václaváku.

  Troufnu si tvrdit, že tak nadčasový,

  že by byl platný i dnes. Tehdy bohužel

  v soutěži neuspěl.

• Strana 17

  17

  Daniela Filipiová

  si momentálně

  užívá klidu a rodiny.

• Strana 18

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  současných studentů architektury,

  ale umožnil mi to jen pan Štípek.“

  UMĚNÍ VYSLECHNOUT DRUHÉ

  Politická kariéra Daniely Filipiové

  započala v roce 1997. „Tehdy pro-

  běhl tzv. sarajevský atentát proti

  premiérovi Václavu Klausovi, jehož

  někteří spolustraníci vyzvali k re-

  zignaci. Vyrazili jsme s rodinou na

  demonstraci za podporu Václava

  Klause, kde jsem potkala Jiřího Pay-

  na a řekla jsem mu, že chci vstoupit

  do ODS, což jsem také učinila. Po

  pouhých dvou letech jsem byla na-

  vržena jako kandidátka do senátních

  voleb. Někdo z ODS mě prý tehdy

  viděl v nějakém televizním pořadu

  a nadhodil moje jméno, když se dis-

  kutovalo o možných kandidátech,“

  popisuje svoje politické začátky.

  V roce 2000 se skutečně sená-

  torkou na Praze 2 stala a svůj man-

  dát následně ještě dvakrát obhájila.

  Čtvrtou kandidaturu v roce 2018

  vzdala ze zdravotních důvodů. Mezi

  tím se počátkem roku 2009 stihla

  na necelé tři měsíce stát ministryní

  zdravotnictví. Delší působení v této

  funkci překazil pád tehdejší vlády.

  „Stát se ministryní bylo jako na-

  skočit do rozjetého rychlíku. Tehdy

  začínaly platit nové velké zákony

  a novely. Měla jsem toho spoustu,

  ale hrozně mě to bavilo, protože jste

  pořád někde jinde. I když si vzpo-

  mínám, jak mě den před jmenová-

  ním doma přepadla panika – cože,

  já a ministryně? Musíte mít kolem

  sebe lidi, kterým důvěřujete, a mu-

  síte umět vyslechnout druhé lidi,

  kteří za vámi přicházejí, protože oni

  mají zkušenosti a vědí, o čem mluví.

  Vždycky jsem říkala, že jsem mini-

  stryně pacientů, protože o ty jde ve

  zdravotnictví především. A myslím

  si, že na postu ministra zdravotnictví

  je výhodou nebýt lékař. Ten se chtě

  nechtě neubrání tomu, aby vše na-

  hlížel především optikou doktorů, ti

  jsou však jen jednou ze složek zdra-

  votnictví.“

  Za pozornost jistě stojí také její

  další postřeh o diametrálně odlišné

  kultuře v senátu a poslanecké sně

  -

  movně. „Senát je mnohem kultivo-

  vanější a důstojnější místo, někdy si

  až říkám, co to v té sněmovně sídlí

  za ducha, že tam ty lidi tak mění.

  Poslanci na sebe pokřikují, nevěnu

  -

  jí pozornost řečníkům, zažila jsem

  i jednu poslankyni, která při jedná

  -

  ní v lavici spořádala ovocné kned-

  líky…“

  ODPOČINEK?

  Zdravotní komplikace Danielu Fi-

  lipiovou v uplynulých letech odsu-

  nuly do ústraní. „Obdivuji Miloše

  Zemana za to, co dokáže vydržet.

  Nesnáším řadu jeho názorů, ale na

  rozdíl od většiny jeho kritiků se do-

  kážu vžít do toho, co musí zakoušet.

  Také mívám neuropatické bolesti,

  proto mě rozčiluje, když se někdo

  otáčí na jeho vzhledu apod. Jen ne-

  chápu, proč si v téhle situaci nesed-

  ne na ten vozík.“ Bývalá senátorka

  má za sebou tři hospitalizace, už se

  však podle svých slov dává dohro-

  mady, užívá si klidu, věnuje se rodi-

  ně, svým milovaným kočkám a brzy

  i prvnímu vnoučeti.

  Návrat do politiky neplánuje, ale

  ani nevylučuje, třeba v obecním za

  -

  stupitelstvu, kde by své bohaté zku-

  šenosti jistě zúročila stejně jako svoje

  nekonvenční postoje. U vchodu na

  úvod rezolutně odmítla, abych si bral

  roušku, během našeho povídání mě

  coby kuřáka několikrát vyzvala, jestli

  si nechci dát cigaretu, protože ač ne

  -

  kouří, voní jí to. Znechuceně se dívá na

  pseu dokorektnost názvosloví v oblasti

  lidí s postižením nebo na boření soch

  v USA kvůli údajnému rasismu. Říká

  o sobě, že má velmi ráda černý a ne

  -

  korektní humor, zejména ten britský.

  Když se loučíme, neopomeneme

  jako správní vozíčkáři probrat ruční

  řízení svých aut a to, jak nám lidé při

  nastupování chtějí pomáhat i proti

  naší vůli. „Mirek Topolánek, kterého

  si mimochodem moc vážím, jednou

  řekl takovému aktivnímu pomaha-

  či, co ke mně přiskakoval, aby si dal

  pozor, abych mu nepřerazila ruku.

  Je to hodně o zkušenostech těch lidí.

  Vidím i rozdíl u mých dcer. Ta star-

  ší mě zažila ještě jako chodící, takže

  má větší tendenci mi chtít pomáhat,

  zato pro tu mladší je to přece nor-

  málka, že je máma na vozíku, takže

  jaképak s tím cavyky,“ uzavírá naše

  povídání.

  

  Stát se ministryní bylo jako naskočit

  do rozjetého vlaku. Měla jsem toho

  spoustu, ale hrozně mě to bavilo,

  protože jste pořád někde jinde.

  Dům, ve kterém

  žije s manželem

  a kočkami,

  si sama navrhla.

• Strana 19

  19

  Líbí se vám

  časopis Můžeš?

  Podpořte naši práci

  a přispějte formou

  jednorázové DMS ve tvaru

  DMS KONTOBARIERY 30

  DMS KONTOBARIERY 60

  DMS KONTOBARIERY 90

  na telefonní číslo 87777

  nebo jakoukoliv nanční částkou

  přímo na účet Konta Bariéry

  č. ú. 17 111 444/5500

  s variabilním symbolem 62 933.

  Děkujeme!

• Strana 20

  ŽIVOT / TECHNIKA – SMARTDRIVE MX2+

  Páté kolo

  u vozíku

  Máte přetížená ramena či

  horší ruce? Spohybem na

  mechanickém vozíku vám

  může pomáhat přídavný pohon.

  Americký SmartDrive MX2+

  svým výkonem překvapí, levný

  pomocník to ale není.

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  SmartDrive MX2+ je přídavné ko-

  lečko s instalací na osu zadních kol

  vozíku, odkud uživatele tlačí vpřed.

  Představili jsme jej na těchto strán-

  kách už před několika lety, za tu

  dobu výrobek trochu dospěl a také

  se ukotvil na českém trhu v podobě

  dvou distributorů.

  U vozíku s pevnou konstrukcí pro-

  bíhá instalace přímo na rám, u sklá-

  dacích dodává výrobce rozpěrnou tyč

  mezi zadní kola (přímo na konkrétní

  typ vozíku), na kterou se kolečko ná-

  sledně uchytí pod odpovídajícím úh-

  lem. S vozíkem se můžete dál volně

  otáčet na místě, SmartDrive chytře

  využívá gumových válečků nasklá-

  daných po obvodu, které, jakkoli to

  vnějšímu pozorovateli může připa-

  dat divné, umožňují bezproblémový

  pohyb do stran.

  Společnost, která vám bude ko-

  lečko instalovat, také na rám vozíku,

  zhruba tam, kde se nacházejí brzdy,

  přichytí dvě ovládací tlačítka a ka-

  beláž vyvede pod sedačkou ke ko-

  nektoru v zadní části. Konektor se

  zapojí do kolečka, pokud je na vozíku

  nasazené, a ovládací tlačítka posléze

  slouží k rozjíždění či zastavování.

  Tlačítky se ovšem výrobek primár-

  ně neovládá – k tomu sloužil dříve

  speciální náramek, dnes jej výrobce

  nahradil chytrými hodinkami a spe-

  ciálním softwarem. Náramek i hodin-

  ky umějí sledovat gesta, která rukou

  provádíte, a podle toho pak kolečko

  ovládají. Dvě lehká klepnutí (třeba

  do obruče či nohy, chcete-li však být

  styloví, funguje i tleskání) zápěstím

  znamenají rozjezd, jedno následné

  zaaretuje aktuální rychlost, další dvě

  potom kolečko znovu zastaví. Jízdu

  můžete také stopnout stiskem ovlá-

  dacího tlačítka, což se v některých

  případech hodí – je to rychlejší než

  odpovídající gesto rukou.

  Pohyb pak probíhá v několika reži-

  mech označených jako MX2+, MX2

  a MX1. První jmenovaný funguje

  výše zmíněným způsobem. MX2

  počítá s větším zapojením uživatele

  – je schopen rozpoznat, kdy došlo

  k pohybu obručí, a dále vozík pohá-

  ní rychlostí, které jste dosáhli vlastní

  silou. Pokračovat v tom bude, dokud

  mu jednoduchým klepnutím nena-

  řídíte zastavit. Režim MX1 funguje

  stejně jako MX2, k zastavení však

  místo klepání ovládacím náramkem

  slouží běžné přibrzdění obručí. Tento

  režim výrobce doporučuje do inte-

  riéru či začátečníkům.

  K systému je i speciální aplika-

  ce PushTracker (pro Android i iOS),

  která zaznamenává ujeté vzdálenos-

  ti a další metriku, pokud vás takové

  údaje zajímají.

  POZOR NA VÝMOLY

  S přídavným pohonem SmartDrive

  jsem za poslední měsíce najezdil de-

  SmartDrive

  uleví rukám,

  je překvapivě silný.

  Pozor ale

  na výmoly!

  Je až s podivem, kam všude vás

  kolečko při své velikosti vyveze.

  Poradí si s táhlým kopcem,

  dlažba mu nedělá problém.

• Strana 21

  21

  sítky kilometrů a zkušenost to byla

  převážně dobrá.

  Výhrady mám hlavně k ovládacím

  hodinkám: nějaký čas sebere po-

  měrně nepřehledná instalace soft-

  waru, zejména pokud nepoužíváte

  chytrý telefon s operačním systé-

  mem Android, ale konkurenční plat-

  formu od firmy Apple. Software pro

  chytré hodinky Apple Watch výrob-

  ce slibuje a údajně na něm usilov-

  ně pracuje. Dodávané hodinky jsou

  každopádně zatím zcela základní

  model (TicWatch E2), a proto nejsou

  příliš výkonné. Baterie sice vydr-

  ží déle než u původního ovládacího

  náramku (na slabou baterii si stěžu-

  jí uživatelé již delší dobu), pořád ale

  vybijete hodinky výrazně dřív, než

  dojde „šťáva“ vašemu přídavnému

  kolečku, a to i v případě, že hodin-

  ky nepoužíváte k ničemu jinému než

  k ovládání SmartDrivu.

  Na vině jsou samozřejmě částeč-

  ně rozměry zařízení, které můžete

  nosit na zápěstí. Pokud jste navíc

  milovníky klasických hodinek, ne-

  budete kus černého plastu chtít na

  jejich místě nosit. Nejlépe pak fun-

  guje nosit běžné hodinky na jedné

  ruce a TicWatch E2 na ruce druhé

  a chápat jej výhradně jako ovladač

  SmartDrive. Přestože jsou větších

  rozměrů, působí stále jako černý fit-

  ness náramek a nepřitahují k vám

  pohledy okolí.

  Samotné kolečko mě naopak vel-

  mi překvapilo. Je až s podivem, kam

  všude vás při své velikosti vyveze.

  Poradí si i s táhlým, jinak poměr-

  ně prudkým kopcem, nedělá mu

  problém dlažba. Rychlost také není

  problém, kolečko zvládá skutečně

  zajímavé tempo, a pokud chcete dr-

  žet vycházkovou rychlost chodícího

  člověka, vystačíte si s nastavením li-

  mitu na 40 procent celkové rychlos-

  ti. Na ose vozíku je kolečko pohybli-

  vé, můžete s ním tedy sjet obrubník

  (doporučuji spíše ty nižší).

  Na krátké několikadenní dovolené

  v jednom z kopcovitějších českých

  měst bylo opravdu výraznou pomocí

  a i přes výhrady k slabší baterii v ho-

  dinkách vydrželo pomáhat prakticky

  celý den.

  Pozor si musíte dát na nepřilna-

  vých površích – zákony fyziky platí

  univerzálně, a na šotolině proto bude

  kolečko občas „hrabat“. Fyziku si

  také můžete vyzkoušet v negativním

  smyslu, to když nedáte pozor, kam

  s vozíkem zamíříte. Pokud se vám

  přední kolečka například zaseknou

  do menšího výmolu, kolečko vás,

  pokud jej rychle nevypnete, zkrátka

  přetlačí a vyklopí dřív, než jej silou

  přinutíte zapípat chybu a zastavit. Po-

  zor tedy na cestu – nebo si pomozte

  přídavným kolem do terénu, které ta

  malá přední nadzdvihne a zmíněné

  nebezpečí sníží. V každém případě

  se hodí, když si dopřejete čas se se

  zařízením dobře seznámit a vše si

  dostatečně vyzkoušet.

  JEN TA CENA…

  Dobré je také vyzkoušet a nastavit

  odpovídající citlivost ovládacích

  hodinek, tedy to, jakou silou musíte

  se zápěstím klepnout, aby elektro-

  nika zareagovala. Zejména na hor-

  ším povrchu, který vyžaduje silněj-

  ší práci s obručí na řízení vozíku,

  se některé otřesy mohou mylně

  zaznamenat jako příkaz k zasta-

  vení či rozjetí, což může být časem

  frustrující.

  SmartDrive je skvělý pomocník,

  a pokud výrobce zapracuje na ovlá-

  dacím softwaru a odemkne jej dal-

  ším výrobcům chytrých hodinek,

  zbude k výčitce už jen cena. Pojiš-

  ťovna vám na SmartDrive zatím ne-

  přispěje, firma Ortoservis jej u nás

  prodává za 128 tisíc, druhý distribu-

  tor, společnost Provozejky.cz, pak za

  132 tisíc a nějaké drobné.

  

  SmartDrive MX+

  Prezentace výrobce avidea (vanglickém jazyce)

  www.max-mobility.com/smartdrive#videos

  Čeští distributoři:

  www.ortoservis.cz/doplnky-k-vozikum/

  -smartdrive-mx.html

  www.provozejky.cz/katalog-zbozi/smart-drive-mx/

  smart-drive-mx-detail

  Ovládání pomocí

  chytrých hodinek

  má své mouchy,

  displej je také

  špatně čitelný

  na slunci. Přesto

  vydrží baterie déle

  než vpůvodním

  ovládacím

  náramku.

• Strana 22

  ŽIVOT / AKTIVNĚ – JACHTING PRO LIDI S POSTIŽENÍM

  Ve znamení

  kosatky

  Ikdyž jste nikdy

  neplachtili, pár slov

  ze slovníku jachtařů

  dobře znáte: lanoví,

  ráhno, kokpit

  asamozřejmě kosatka.

  Rádi na vodní hladině

  sledujeme bělostnou

  plachtu, do které se opírá

  vítr. Výraz, který je

  vpoezii aliteratuře

  blízký slovu svoboda…

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Sportovní klub vozíčkářů (SKV) na-

  bízí lidem s postižením možnost vy-

  zkoušet jachting v pražském Podolí.

  Před pěti lety se do loděnice Yacht

  klubu CERE vydala i Jitka Burianová

  (38), žena se sportovně elegantním

  vzhledem na vozíku.

  Než jsme se dostaly k jejímu klí-

  čovému slovu mezi sportovními

  disciplínami, vodě (ať už při plavá-

  ní či v posledních letech jachtingu),

  musely jsme se společně krátce

  ohlédnout na úraz, který mladé ženě

  s čerstvým maturitním vysvědče-

  ním a vizí vysoké školy radikálně

  změnil plány. Vzpomíná: „V roce

  2001, v létě, jsem lezla v Rumun-

  sku. Nebyla jsem nikdy horolezec,

  ale ,horochodec‘ jsem slušný. Když

  jsme se dostali z nejvyšších hor dolů,

  šli jsme se projít k řece, ale museli

  jsme se vyškrábat na stráň. Já nahoře

  uklouzla na kluzkém podloží a sjela

  jsem úplně dolů,“ říká Jitka a vypo-

  čítává: „Páteř, Kladruby a rehabilita-

  ce v Parapleti. Po roce stráveném na

  různých štacích jsem byla usazená

  na vozík… Musela jsem se se vším

  srovnat.“

  Po potřebné zdravotní pauze za-

  čala Jitka studovat vysokou školu,

  přírodovědu v Českých Budějovicích

  – pomohlo jí to přebít i bolavou psy-

  chiku novými zážitky: „Už jsem jez-

  dila autem, byla jsem vybavená všemi

  pomůckami, které mi ulehčily všední

  dny. Začala jsem se kolem víc roz-

  hlížet.“ Nabízel se sport, ovšem teh-

  dy nebyla nabídka tak široká… „Ráda

  jsem plavala a plavu, v Českých Bu-

  dějovicích se nabízela plavecká aka-

  demie Kontakt bB, to byla moje vy-

  hledávaná adresa. K nástupu do světa

  sportovních disciplín patřil také ama-

  térsky postavený handbike.“

  Plachtění

  je prostě

  svoboda,

  říká Jitka

  Burianová.

• Strana 23

  23

  SŽÍT SE SPLAVIDLEM

  A později přibyla i jízda ve vlnách.

  V jachtklubu posadili instruktoři Jit ku

  do jednomístné lodě a podali potřeb-

  né informace kolem ovládání. A pak

  vyplula. „Instruktoři si tohle mohli

  dovolit, věděli, jak je jachta bezpečná,

  navíc za mým plavidlem jel záchran-

  ný motorák pro případ, že by se co-

  koliv dělo,“ vypráví se smíchem Jitka.

  „Napoprvé jsem fakt neměla pocit

  větru ve vlasech. Pokud jsem plula

  rovně, nic moc se nedělo, ovšem když

  chcete udělat obrat, loď se naklo-

  ní. A vy se musíte srovnat. Postupně

  jsem chápala, co si v jakém okamžiku

  člověk může dovolit. Bylo to spíš sou-

  peření stresu a svobody. Začala jsem

  se sžívat s plavidlem,“ vzpomíná.

  Oddíl netrénuje jen na řece v Po-

  dolí, ale také na Nechranické přehra-

  dě, kde je k dispozici plocha mno-

  hem větší. Brzy dostal klub nabídku

  vycestovat do Anglie. Jitka s úsmě-

  vem přiznává: „Do výběru jsem se

  dostala jako začátečník, co uměl

  anglicky, ve výběru byly preferová-

  ny ženy. Do soustředění jsem jela na

  jachtě všeho všudy třikrát. Vyrazily

  jsme s kolegyní na kurz, kde jsme se

  dozvídaly, kdo má za sebou kolik let

  strávených na jachtě. Měli za sebou

  sezony, my hodiny.“

  Přesto si Jitka s odstupem času

  myslí, že v Anglii toho moc nepo-

  kazily. Ten týden byl důležitý „nejen

  pro hlavu, ale pro celého člověka“,

  gestikuluje a pokračuje: „Moc nás

  to naučilo, už jsem se tak nebála,

  protože podmínky během plaveb

  byly drsnější, vítr mnohem silněj-

  ší. Zažila jsem v Anglii i první zá-

  vod, kdy jelo vedle sebe deset lodí

  pohromadě, náš úkol byl zabránit

  srážce. Jelo se v chráněné zátočině,

  blízko u moře. Ten pobyt nás postr-

  čil o pěkný kus dál…“

  STRŮJCEM SVÉ JÍZDY

  Kupodivu je jachting vhodný pro

  mnoho typů postižení, nejen nohou,

  ale i rukou. Řízení rukama se dá pře-

  pnout i na šlapání, a pokud má někdo

  horší ruce, dá se to vymyslet, protože

  na některých lodích se kosatka pře-

  hazuje automaticky.

  V plachtění není rozhodující věk,

  jde o ovládání, rychlé vyhodnocení

  situace a reakci, podle Jitky se jedná

  o jemnou hodinářskou práci. V tuhle

  chvíli jezdí v pražském oddílu pravi-

  delně tři aktivní lidé. Sportovní klub

  vozíčkářů a CERE, hlavní provozo-

  vatel jachtingu, společně pořádají

  pravidelné nábory na jaře.

  V průběhu pěti jachtařských let

  už Jitka absolvovala mezinárod-

  ní závody v Německu a Rakousku

  – všude funguje dobrá spolupráce

  mezi tamními oddíly a českou stra-

  nou. Naposledy byla na soustředění

  před dvěma roky v Japonsku, v Hi-

  rošimě. „Tohle setkání pořádá ISAF,

  mezinárodní jachtařský svaz, pro-

  tože jachting v tuto chvíli nepatří do

  rodiny paralympijských disciplín.

  Takže se svaz snaží získat nové

  členy,“ dodává.

  A co na sebe? Jitka připomíná:

  „Trénink míváme od pěti odpoledne,

  zpočátku jsem některé věci hodně

  podcenila, třeba oblečení. Byla jsem

  často promočená, později jsem se

  rozhodla pro koupi nepromokavých

  kalhot a bundy. Hodí se i dobré boty,

  já mám neoprenové, které se dají vy-

  užít v lodi i při potápění. Když jsme

  na vodě dlouho, je mimo jiné pro-

  blém s toaletou. Nepřekračujeme

  proto délku dvou hodin.“

  A co Jitku na plachtění přesto,

  že u nás není plocha pro vrcholo-

  vé podmínky, přitahuje? Říká se

  za myšlením: „Já neplánuju nějaký

  ambiciózní výskok nahoru, mně

  stačí kondiční až rekreační úroveň.

  Nevadí mi, když na závodech skon-

  čím na druhé straně tabulky. Můj

  poslední úspěch bylo 5. místo na

  loňském Prague Sail Open, na zá-

  vodech, které se jedou dohromady

  se zdravými jachtaři. Někdy cítím

  hroznou únavu, ale pokaždé také

  radost, už proto, že jsem se octila

  po dnech v rušném městě najednou

  v přírodě. Jsem na vzduchu, vyčis-

  tím si hlavu. Na vodě jsem odkáza-

  ná na sebe, jsem strůjcem své jízdy.

  A těším se, co se stane při každém

  dalším zabočení…“

  

  Jachting

  Mezi outdoorové aktivity Sportovního klubu vozíčkářů

  patří ijachting. Klub jej nabízí ve spolupráci sYacht

  clubem CERE. Společně pořádají začátečnické zkušební

  dny vPraze-Podolí aněkolikadenní letní pobyt pro

  začátečníky na Nechranické přehradě. Nadšenci mohou

  dále pokračovat vkurzech, které organizuje Yacht club

  CERE (organizace také lodi půjčuje astará se oně). Více

  na www.skvpraha.org.

  Tréninky (na speciálně upravených plachetnicích

  třídy .mR) probíhají na Vltavě před klubem nebo na

  Nechranické přehradě, kde si jachtaři mohou vyzkoušet

  ivelkou vodu svlnami.

  Kurzy jsou vhodné pro mládež idospělé spostižením,

  začátečníky, pokročilé izávodníky. Pro ovládání lodě stačí

  buď pouze ruce, nebo kombinace nohou arukou. Pro

  pohodlnou jízdu je doporučena výška min.  cm.

  Oblečení – vrámci Česka stačí nepromokavé kalhoty,

  bunda aboty. Osvědčené je také oblečení zvlny merino

  arukavice. Existuje samozřejmě pravé jachtařské oblečení,

  které se zejména hodí na moři, kde je slaná voda.

  VPraze je možné se připojit ke středečním tréninkům,

  které se konají od dubna do září, vždy od  do  hodin.

  VNechranicích jsou tréninky organizovány jako víkendové

  akce. Kalendář jednotlivých tréninků naleznete na

  stránkách: www.cere.cz/cz/handicapovani.html.

  Samotný trénink je rozdělen na čtyři základní části –

  briefing, vlastní trénink, zpětná vazba na vodě, debriefing.

  Během asi , hodiny na vodě se trenéři soustředí na

  různá cvičení vzávislosti na zkušenostech jednotlivých

  skupin apovětrnostních podmínkách.

  Pohyb po vodě

  je mimo jiné

  o rychlých

  reakcích.

  Někdy cítím hroznou

  únavu, ale pokaždé

  také radost, už proto,

  že jsem se ocitla po

  dnech v rušném městě

  najednou v přírodě.

  Jsem na vzduchu,

  čistím si hlavu.

• Strana 24

  KULTURA

  (Senzační)

  žena vběhu

  Ráda chodí pěkně vtempu.

  Svým šancím nemusí vybíhat

  vústrety, Terezu Kostkovou si

  nacházejí samy. Mluvily jsme

  ojejím současném pracovním

  isoukromém rytmu aodůležité

  pomoci tam, kde je potřeba.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: LENKA HATAŠOVÁ A ARCHIV KOMORNÍHO DIVADLA KALICH

  Letos se nerozjíždí další ročník

  StarDance, také koronavirus

  změnil vaše plány vdiáři… Co

  vlastně zůstává na stole?

  Jaro bylo nezvykle volné, představe-

  ní se překlopila do dalších měsíců,

  už byly prodané lístky. Normálně

  hraju tak patnáctkrát za měsíc, nově

  to bude i dvakrát denně. A nejen

  v Praze, ale i na zájezdech.

  Dobře, že se v tomhle roce nepro-

  mítla StarDance. Natáčet, točit, zkou-

  šet a dělat StarDance – to dohroma-

  dy nejde! Teď se už všechno snažím

  vědomě kočírovat. Koronavirus na

  jednu stranu všechno zdvojil, ale na

  druhou stranu mám letos volno od

  StarDance. Za daných okolností vel-

  ká úleva, ale ani tak se na podzim

  nezastavíme…

  Připadáte mi neuvěřitelně vyrov-

  naná, usměvavá…

  To naladění mi je, myslím, dané. Ale

  samozřejmě existují na světě záleži-

  tosti, které mě vytáčejí. Tupost, nad-

  řazenost, politické šachy, někdy jsem

  až naštvaná ze své bezmoci. Existuje

  mnoho věcí, se kterými prostě ne-

  můžu hnout.

  Ale v období korony byla v tomto

  ohledu spouštěčem empatie. Kladla

  jsem otázku, proč to tak cítím, sobě

  i svým hostům v pořadu, který

  v Českém rozhlase moderuji. Znovu

  se ukázalo, že v české zemi žije bez-

  počet krásných, tak nádherně nor-

  málních, neumělohmotných lidí. My-

  slela jsem si, že nastal čas se v době

  krize sjednotit. Bohužel jsem po jisté

  době zjistila, že se ten jednotný blok

  zase rozděluje.

  Myslím, že letošní zastavení vla-

  ku civilizace bylo pozitivní, všichni

  jsme vnímali vzácnost okamžiku být

  s rodinou, možnost mít čas podívat

  se sami do sebe. Tohle všechno ne-

  jde, když vlak frčí rychle a vy sedíte

  v příjemném kupé. Na chvíli jsme

  dostali možnost zastavit se. Takový

  čas může přinést mnoho dobrého,

  ale prošla jsem i fází skepse. Nevím,

  jestli ta doba mně a lidem mně blíz-

  kým stačila… Už se zase dohadují!

  A co se stane, až náš vlak nabere

  běžnou rychlost, asi nikdo netuší.

  Rozhodně jsme ale prošli zajímavou

  dobou.

  Tereza Kostková

  s kolegy

  v představení

  Komorního divadla

  Kalich TIK TIK

• Strana 25

  25

  Zmínila jste už svou novou

  aktivitu, hodinový rozhlaso

  -

  vý pořad, který připravujete

  čtyři dny vtýdnu. Nová je také

  vportfoliu vašich činností

  fotografie…

  Občas cosi ve mně, dlouho ulo-

  ženého, vytryskne. Bývá to různé:

  někdy tu záležitost otevřete vlastní

  odvahou, jindy se to pootevře samo.

  K oběma novinkám (fotografie a roz-

  hlasová moderace) nedošlo „včera“,

  jednalo se o dlouho uložený poten-

  ciál. Fotila jsem odmalička, hodně,

  ale nikdy nešlo o mou vnitřní potře-

  bu se tím jakkoli prezentovat. Našla

  jsem nedávno své staré fotografie,

  ale právě ty dávné tisíce snímků

• Strana 26

  KULTURA / TEREZA KOSTKOVÁ

  umožnily, aby se po dvaceti letech

  zrodila jedna dobrá! Teď už mám

  těch dobrých tolik, že nějakou sem

  tam mohu představit, když je zájem

  a nějaká konkrétní, jedinečná udá-

  lost, ke které se hodí. K mému vlast-

  nímu překvapení jsem už měla tři

  specifické výstavy. Necítím se ale být

  profesionálním fotografem, určitě

  jím nejsem. Jsem a zůstanu v plném

  smyslu slova amatér.

  ABlízká setkání vČeském roz-

  hlase?

  Když mi pořad nabídli, hovořila jsem

  na malé schůzce o tom, že jsem

  vždycky chtěla být herečka, ale také

  jsem vážně koketovala se žurna-

  listikou. V čase mé spíš introvertní

  puberty jsem se vyjadřovala snáze

  písemně. Psala jsem básně, povídky.

  Moje touha, čtvrtstoletí spící, kdy di-

  vadlo bylo hlavní prioritou, pro kte-

  rou jsem žila, se nakonec ohlásila.

  Rychle jsem se k tomu přikývnutím

  vyslovila: Jo, tohle chceš! Nabídka

  ale nevyšla z mého popudu, přišla

  zvenčí. Při moderaci jsem rychle

  pocítila stav maximálního naplnění.

  Když tohle cítím, jednoznačně vím,

  že jde o dobrý směr.

  Umikrofonu svámi je „jen“ váš

  hlas…

  Ano, mám vést každý všední den

  dialog s novým, zajímavým člově-

  kem. Jde o jinou disciplínu než he-

  rectví, měly by tu být skutečně jen

  hlas a myšlenka. Během dne, kdy vy-

  sílám, mě čekají také zkoušky a hra-

  ní. Mohu být ráno v rozhlase, protože

  zkouším díky kolegům představení

  až od dvanácti. Musím se předpři-

  pravit, někdy jsou nutné i minimální

  předtáčky, jinak jedeme všechno na-

  živo, preferuji tuhle formu. Preferuji

  prostě živé věci!

  Jsem moc ráda, že mi dali ten-

  hle prostor, jsem ráda i za možnost

  volby hostů. Dostala jsem v rozhla-

  se k ruce senzační editorku Míšu

  Svobodovou – vytvořily jsme týmo-

  vé partnerství, pro tuhle práci ne-

  zbytné. Ona má obrovské kontakty,

  je profesionální rozhlasačka s vel-

  kými znalostmi. Jsme v přípravě

  velmi svobodné. To je pro pozvané

  hosty strašně důležité. Na nikoho

  nikdy netlačím, prosazuji bytostná,

  skutečně blízká setkání, a to se ne-

  stane, když na sebe obě strany ne-

  slyší. Jsem otevřená mnoha lidem,

  nevadí mi opoziční názor, ale musí

  jít o slušného člověka. Musíme si

  sednout, jinak tu společnou hodinu

  nenaplníme. V rozhovorech se mi

  otevřely i docela neznámé profese,

  splétají se známé a neznámé tváře.

  Řekla jste mi, že ktakovým zají-

  mavým hodinám patřilo setkání

  sBoženou Jirků zKonta Bariéry.

  Víte, ono to na sebe navazuje. V Bo-

  žence je něco, co mě strhlo. Taková

  spřízněná duše vás rozzáří, můžete

  vedle ní i růst. A přitom zafungovala

  prachobyčejná lidská alchymie. Když

  se mě Boženka při loučení zeptala

  „přijdeš nám něco moderovat?“, bylo

  prostě jasné, že kývnu. A když se

  skutečně jeden den ozvala, už jsem

  o ničem nedumala. Vždycky zpozor-

  ním, když jde o dobrou věc. Tohle

  byl fantastický SenSen. Mám takový

  okruh pravidelných akcí, na kterých

  se ráda podílím, prvotní je, aby orga-

  nizace měla mou důvěru. Taky ale

  dokážu říct: Už ne, nezlobte se! Musí

  to mít své limity.

  Hodně dělám třeba pro Světlušku,

  natočila jsem cédéčko, audioknihu

  Bratři Lví srdce, která se mi moc lí-

  bila – jistá část výtěžku odchází na

  účet nadace. Zdá se mi, že audiok-

  niha sedí k nevidomým, a tak jsem

  projekt realizovala. Občas dělám

  i pro nemoc motýlích křídel, velmi

  vzácné a závažné onemocnění. Při-

  padá mi, že každého musí zarazit, že

  pojišťovny nemohou pomáhat, pro-

  tože jde o příliš „málo“ případů… Pro

  mne to není dostatečný argument.

  Stala jste se také ambasadorkou

  SOS vesniček…

  Ty existují už půl století jako alterna-

  tiva k ústavní výchově opuštěných

  dětí. Pomáhají k tomu, aby měly

  šťastnější dětství. Vesničky se na-

  rodily v červnu, jako já, trochu dřív,

  před půl stoletím… Jednou z akcí, kte-

  rá připomenula kulaté výročí orga-

  nizace, byla i výstava mých fotografií,

  Mám ráda všechno, co vzniká

  „tady a teď“. Některé záležitosti

  se zažijí jen jednou, a přitom

  zůstanou v lidech navěky.

  Komedie o vážných

  věcech je

  Čas pod psa...

  (herečka spolu

  s E. Josefíkovou

  a M. Málkovou).

• Strana 27

  27

  proběhla v Praze i v Brně. A protože

  vesničky pomáhají rodičům a dě-

  tem hledat k sobě cestu navzájem,

  pomáhám dárcům najít cestu k SOS

  vesničkám. Role ambasadorky je

  mediální, proto vzniklo téma putovní

  výstavy – Cesty k sobě.

  Na co jste se tematicky soustře-

  dila?

  Udělala jsem si nějaký výběr, kte-

  rý ve mně rezonuje, s názvem cest

  k sobě. Jsou tam ptáci, děti i něco

  poetického, něco humorného, zkrát-

  ka cesty ve všech podobách. Pořád

  jsem ale cítila, že mi tam chybí jed-

  na ingredience. Zašla jsem za svým

  mužem Kubou a zeptala se, jestli by

  se na moje fotky nepodíval a nena-

  psal k nim něco – kus básně, mo-

  tto, veršík, volnou asociaci. Nepřála

  jsem si běžný popisek. Opravdu to

  udělal, vytvořil moc krásné věci. Je

  to společná výstava textů a obrazů.

  Objeví se ještě v Karlových Varech

  a ve Zlíně. Protože oba patříme k di-

  vadelníkům, objevuje se výstavní

  prostor vždycky blízko divadla. Zva-

  žujeme, že by se po putovních zasta-

  veních udělala dražba. Mám před tím

  ostych, ale běží o dobrou věc…

  Řekla jste, že máte ráda věci živé,

  ne ty vyumělkované. Jistě nejen

  vrozhlase, ale ivy sama. Co máte

  vy osobně vždycky ráda?

  Mám ráda všechno, co vzniká „tady

  a teď“. Některé záležitosti se zažijí jen

  jednou, a přitom zůstanou v lidech

  navěky. Během koronaviru jsem byla

  přítomná na netradičním přímém

  přenosu koncertu bez publika, já je-

  diná v Sukově síni v Rudolfinu – na

  benefici nádherného smyčcového

  koncertu ve prospěch roztroušené

  sklerózy v televizi Noe. Tam, kde

  má být divák, jsem byla pouze já

  s hudebníky. Mohla jsem si při jejich

  hraní sednout do prázdného hlediště

  a poslouchat v róbě nádhernou hud-

  bu. Přineslo mi to unikátní zážitek.

  Mám taky ráda rituál vaření čaje,

  vůni mleté kávy a vůni země, ze kte-

  ré pochází, jazz, víno, kytky, zvířata,

  moře a hvězdy, neopakovatelné věci.

  Moc ráda chodím v tempu, jsem

  chodec.

  Máte vpráci nějaký vzor, když

  pomineme vaše vlastní rodiče?

  Inspirativnost a solidnost v prá-

  ci jsem odkoukala od Marka Ebe-

  na. Když pro něj hledali partnera na

  soutěžní pořad StarDance, Marek

  zmínil mě. Myslím, že svou moud-

  rostí a znalostí naše společné bazální

  duševní naladění chápal. Na tu ho-

  dinu v sobotu večer se při moderaci

  nestávám nikým jiným. A při nava-

  zování na Marka se cítím svobodně.

  Uvnitř mi k němu zůstal přirozený

  respekt. Nesmíme vyznít vykon-

  struovaně, jedeme naživo. A navíc

  jsme časově velmi termínováni. Mu-

  sela jsem se naučit pracovat s ner-

  vy. Moje starost je být s lidmi v sále

  i doma u televize a zeptat se na to,

  co by třeba mohlo zajímat či pobavit

  je. Oprostit se od těch velkých světel

  a potlesku, být prostá a naplno vní-

  mat svého kolegu.

  Co vás čeká vdalších měsících?

  Být s Kubou a Toníčkem i pracovat.

  Zase se totiž na horizontu objevilo

  něco nového: už dlouho jsem (kro-

  mě epizod) nehrála v televizním

  seriálu. Po pěti letech jsem dosta-

  la nabídku na šestnáctidílný seriál.

  Jde o současnou ženu v mém věku.

  Na rozdíl ode mě však veterinářku,

  a protože se to chystá v exteriérech

  a filmově, tak opravdoví koně a krá-

  vy. Musím se na to pořádně připra-

  vit, pochopit, jak ta figura žije, o čem

  je, proč dojde k nějakému vnitřnímu

  zlomu. Čím jsem starší, tím větší

  mám odpovědnost vůči divákům. Po

  delší době mě čeká po několik měsí-

  ců intenzivní televizní práce. Přizná-

  vám, těším se…

  

  Tereza Nvotová Kostková (*)

  Herečka amoderátorka, čtvrtá dcera herců Carmen

  Mayerové aPetra Kostky. Vystudovala Vyšší školu hereckou.

  Na přelomu tisíciletí ukončila působení vDivadle vChebu, aby

  vstoupila do angažmá vpražském Divadle pod Palmovkou,

  kde se profilovala vcelé plejádě velkých rolí (Gazdina roba,

  Cyrano zBergeracu, Svatá Jana, Višňový sad, Vláda tmy).

  Od roku  hraje na různých scénách (Divadlo Ungelt,

  Divadlo Viola, Divadlo Broadway, Divadlo vRytířské –

  Komorní Kalich), působí společně sMarkem Ebenem jako

  moderátorka vtaneční show České televize StarDance… když

  hvězdy tančí.

  Zpočetné filmografie atelevizních inscenací: Proč bychom

  se netopili, Soukromé pasti, Líbáš jako ďábel, Bezva ženská

  na krku, Temný kraj, Můj příběh nebo Ženy vběhu. VČeském

  rozhlase moderuje pořad Blízká setkání.

  Herečka Tereza Nvotová Kostková (syn Antonín zprvního

  manželství) je vdaná za divadelního režiséra Jakuba Nvotu

  ().

• Strana 28

  SERVIS

  VÝBĚR Lucie MARKOVÉ

  Určení data vzniku invalidity pro přizná-

  ní invalidního důchodu by mělo vycházet

  výhradně z řádně zjištěného vývoje zdra-

  votního stavu žadatele. Česká správa so-

  ciálního zabezpečení na doporučení om-

  budsmana změnila svůj vnitřní předpis

  a nebude už určení data vzniku invalidity

  odvíjet od data, které žadatel uvedl v žá-

  dosti o invalidní důchod. Datum se bude

  určovat podle vývoje zdravotního stavu ke

  dni, kdy invalidita skutečně vznikla.

  V minulých letech se úřad ombudsmana

  opakovaně setkával s případy nesprávně

  stanoveného data vzniku invalidity, které

  následně negativně ovlivnilo i výši přizna-

  ného invalidního důchodu, nebo dokonce

  vedlo k zamítnutí žádosti o důchod.

  Česká správa sociálního zabezpeče-

  ní podle své metodiky vycházela z data,

  které žadatel uvedl v žádosti jako datum,

  k němuž požaduje přiznání invalidní-

  ho důchodu. Při posuzování zdravotního

  stavu tak ČSSZ zjišťovala zdravotní stav

  a pracovní schopnosti žadatelů pouze

  k datu uvedenému v žádosti. Opomíje-

  la fakt, že onemocnění může trvat delší

  dobu, někdy i mnoho let.

  Podle metodiky ČSSZ žadatelé vlastně

  sami určili datum vzniku své invalidity.

  Zejména u psychiatrických onemocnění

  žadatel přitom většinou ani nemá na své

  onemocnění reálný náhled. Může určit

  datum, od kterého žádá, aby mu byl dů-

  chod přiznán, ale tento den nemusí být

  totožný s datem, kdy se stal invalidním

  a vznikl mu na důchod nárok. Je úkolem

  posudkových lékařů zabývat se vývojem

  onemocnění a jeho dopadem na pracovní

  schopnosti.

  Datum vzniku invalidity má zásadní vý-

  znam. Vymezuje totiž období, v němž se

  zjišťuje potřebná doba pojištění pro vznik

  nároku na přiznání důchodu. Pokud ČSSZ

  označila vznik invalidity dnem uvedeným

  v žádosti, stávalo se, že žadatel k tomuto

  datu nezískal potřebnou dobu pojištění

  a důchod mu nebyl přiznán.

  Typicky k tomu docházelo v případech,

  kdy se onemocnění dlouhodobě rozvíjelo,

  žadatel už více let nebyl schopen praco-

  vat, uzavíral se před světem a k podání žá-

  dosti o invalidní důchod ho až s odstupem

  delší doby přiměli např. rodiče. Období,

  v němž se zjišťuje potřebná doba pojištění,

  u něj proto zahrnovala právě dobu, kdy už

  nebyl schopen pracovat. Invalidní důchod

  pak byl velmi nízký, nebo dokonce ani ne-

  mohl být přiznán.

  ČSSZ nakonec uznala výhrady ke své-

  mu postupu a podle doporučení změni-

  la svou metodiku. Nově se při určování

  data vzniku invalidity nebude řídit datem,

  které uvedl žadatel, ale vždy si opatří do-

  statečné množství potřebných informací,

  z nichž bude možné určit vývoj onemoc-

  nění a jeho dopady na snižování pracov-

  ních schopností. Na základě těchto zjištění

  bude možné přesvědčivě stanovit datum

  vzniku invalidity.

  

  Zdroj: Veřejný ochránce práv

  Určení data vzniku invalidity bude více

  respektovat vývoj zdravotního stavu

  Tréninkové pracoviště Hvězdný

  bazar již dvakrát vPraze

  Hvězdný bazar České asociace paraple-

  giků – CZEPA je charitativní obchod ne-

  jen s oblečením z druhé ruky, který zá-

  roveň slouží jako tréninkové pracoviště

  pro vozíčkáře po poranění míchy. CZE-

  PA provozuje již sedmým rokem obchod

  v Jungmannově ulici. Pracují zde aktuálně

  tři prodejci na vozíku. Na jaře otevřela or-

  ganizace novou pobočku v Karlíně, která

  zapadá do pulzující a obchodně se rozví-

  jející pražské městské části. Práci zde má

  pět handicapovaných osob a prostor slou-

  ží mimo jiné i k setkávání.

  Od začátku projektu již CZEPA pomohla

  25 klientům, kteří kvůli svému handicapu

  nemohli najít práci.

  Oblečení do bazaru věnují obyčejní lidé,

  ale i herci, zpěváci, moderátoři a influen-

  ceři. Pravidelně bazary sbírkami oblečení

  podporují také firmy. V Hvězdném bazaru

  seženete rovněž široký sortiment lokál-

  ních výrobků z chráněných dílen, českých

  malovýrobců a výrobků s originálním de-

  signem.

  Hvězdný bazar si zakládá na principech

  sociálního podnikání. Nadpoloviční větši-

  nu jeho zaměstnanců tvoří lidé s postiže-

  ním. Veškerý výtěžek z prodeje je reinves-

  tován do provozu a rozvoje obchodu nebo

  do vzdělávání a podpory pro zaměstnané

  vozíčkáře. Organizace se řídí zásadami

  environmentálně šetrného podnikání.

  

  Více oprojektu na stránkách

  www.czepa.cz

  Zdroj: upraveno podle stránek CZEPA

  Autorka je členkou předsednictva České

  asociace paraplegiků – CZEPA.

  Datum vzniku invalidity má

  zásadní význam. Vymezuje

  totiž období, v němž se

  zjišťuje potřebná doba

  pojištění pro vznik nároku

  na přiznání důchodu.

• Strana 29

  Hmatová

  mapa pro

  Zoo Brno

  Středisko pro pomoc stu-

  dentům se specifickými

  nároky Masarykovy uni-

  verzity – Teiresiás připra-

  vilo pro zrakově postižené

  návštěvníky brněnské zoo

  skvělou novinku. Nová

  mapa s hmatovou i vizuální

  vrstvou umožňuje dobrou

  spolupráci nevidomého

  návštěvníka s jeho vidícím

  průvodcem.

  Hmatový plán je zhoto-

  ven jako soutisk vizuální

  a hmatové vrstvy včetně

  popisu, který je proveden

  jak v Braillově písmu, tak

  i v latince. Čtenář mapy

  získá základní přehled

  o průběhu cest, umístění

  hlavních skupin živočichů

  a v neposlední řadě i přes-

  nou polohu budov včetně

  doprovodných služeb

  Hmatový plán získá ná-

  vštěvník v pokladně zoo.

  Spolupráce mezi ZOO

  Brno a Střediskem Teire-

  siás bude pokračovat pří-

  pravou hmatových popisků

  reliéfních informací v rámci

  areálu. S výrobou hmato-

  vé grafiky mají pracovníci

  Knihovního a vydavatel-

  ského oddělení Střediska

  Teiresiás mnohaleté zkuše-

  nosti. Jedním z úspěšných

  projektů z této oblasti jsou

  například Haptické mapy.

  cz, na jejichž přípravě spo-

  lupracovali se společností

  Seznam.cz a střediskem

  ELSA na ČVUT.

  

  Zdroj: Helpnet

  29

  PORADNA Pohyblivost.cz

  Pohyblivost.cz

  Psychologická poradna pro handicapované, jejich rodiny apřátele,

  pro osoby po úrazech avšechny další zájemce nejen kpříspěvkům

  ajiným možným výhodám nebo dávkám.

  Se svými dotazy se můžete obracet na Mgr. Lenku Jiřičnou,

  tel. 511 119 400 nebo 511 110 116, e-mail:poradna@pohyblivost.cz.

  Využít můžete ikontaktní formulář dostupný přímo

  na webu www.pohyblivost.cz.

  Obracím se na vás sdotazem ohledně pracovního

  uplatnění vozíčkářů. Mám DMO 3. stupně apobírám

  příspěvek na péči 8800 Kč. Dosud jsem pracovala na

  DPP vneziskovém sektoru. Nyní mě přijali do sou-

  kromého sektoru na 0,6 úvazku. Při pohovoru jsme

  se bavili otom, že se mnou uzavřou klasickou pra-

  covní smlouvu od září na pozici asistent pedagoga.

  Nyní mizté organizace volali, že by mě rádi za-

  městnali přes úřad práce, resp. přes dlouhodobý

  projekt. Jde oto, že by mě platili půl roku až rok

  ztohoto projektu apoté říkali, že už přes ně. (Podo-

  týkám, že zmíněná organizace unás svou pobočku

  teprve rozjíždí.)

  Zajímalo by mě, zda mohu sinvaliditou třetího

  stupně být evidovaná na úřadu práce. Mám totiž

  obavu, aby mi na základě toho nebyl pokrácen

  invalidní důchod nebo odebrán příspěvek na péči.

  Jak to je sinvalidním důchodem apříspěvkem na

  péči aúřadem práce? Příp. může mi úřad práce

  vyplatit peníze zpětně? Jde mi oto, abych nepřišla

  za půl roku, jak skončí projekt, opráci azároveň mi

  nesebrali vše ostatní. Pracovat normálně mohu, ale

  stále potřebuji pomoc sodvozy, přesuny, pohybem,

  toaletou apod.

  Zajímal by mě také váš názor, jak na vás působí jed-

  nání té organizace. Zda za tím oprávněně hledám

  kličky nebo je to standardní postup.

  ODPOVĚĎ: Dobrý den. Zaměstnání ani případná evi-

  dence uchazeče ozaměstnání apodpora vnezaměst-

  nanosti na úřadu práce nejsou důvodem kodejmutí

  příspěvku na péči, příspěvku na mobilitu ani invalid

  -

  ního důchodu. Příspěvkem na péči si hradíte náklady

  na péči osvou osobu vúkonech, které nezvládnete

  udělat sama. Příspěvek na mobilitu slouží kčástečné

  úhradě individuální dopravy třeba právě do zaměst

  -

  nání, klékaři apod.

  Invalidní důchod je kompenzací míry schopnosti

  se uplatnit na otevřeném pracovním trhu, kdy se

  předpokládá, že postižení vám neumožňuje pracovat

  tzv. na plný výkon nebo potřebujete nějaké úlevy

  zdůvodu zdravotního stavu. Příjemci invalidních dů

  -

  chodů (všech tří stupňů) mohou využít svůj zbývající

  pracovní potenciál apodle svých možností pracovat.

  Vmožnostech výdělečné činnosti jsou omezeni pouze

  svým nepříznivým zdravotním stavem, to znamená,

  že výdělečnou činností automaticky nezanikne nárok

  na důchod ani na výplatu invalidního důchodu.

  Co se týče evidence na úřadu práce (ÚP) , zde bych za

  postupem firmy nehledala podvodné jednání. Jde oto,

  že pokud se zaevidujete na ÚP jako uchazeč oza

  -

  městnání, firma na vytvoření audržení pracovního

  místa pro vás může získat na určitou dobu finanční

  příspěvek. Spíše vyvstává otázka, co po skončení

  projektu aukončení podpory zÚP.

  Jelikož jste osobou zdravotně postiženou (OZP), váš

  zaměstnavatel může na ÚP podat žádost na zřízení

  pracovního místa pro OZP, vizhttps://www.mpsv.cz/

  web/cz/osoby-se-zdravotnim-postizenim#zamestna

  -

  vani-osob-se-zdravotnim-postizenim.

  Vtomto případě bývá podpora zúřadu práce až na tři

  roky ažádost se může dále prodlužovat.

  Doporučila bych vašemu novému zaměstnavateli,

  aby se spojil sreferentem zaměstnanosti OZP na

  úřadu práce, zda by tato možnost, pro vás ipro firmu,

  nebyla vhodnějším řešením.

  

  Dobrý den, potřeboval bych brigádu.

  ODPOVĚĎ: Dobrý den. Ve svém dotazu poptáváte

  brigádu. Jsme poradna aumíme vás nasměrovat,

  kde můžete hledat. Bohužel je nad naše možnosti

  vyhledávat pracovní příležitosti – jednak kvůli časové

  náročnosti ajednak jste osobě nic nenapsal. Neznám

  váš zdravotní stav, věk, dosažené vzdělání, odkud jste…

  Doporučuji vám návštěvu úřadu práce asreferentem

  pro zaměstnávání OZP hledat vhodné zaměstnání.

  Nebo můžete hledat sám. Takových webových strá

  -

  nek je spousta, např. www.jobs.cz.

  Jen vy se znáte aměl byste být schopen odhadnout,

  co zvládnete, jaký typ úvazku vám více vyhovuje apod.

  Nabídky práce najdete také třeba zde:

  www.uradprace.cz/web/cz/volna-mista-v-cr

  www.prace.cz/nabidky/ozp/

  Závěrem ještě jeden tip: Je vhodné najít organi

  -

  zaci ve vašem blízkém okolí, která pomáhá lidem

  se zdravotním omezením/postižením, zda by vám

  vrámci své poradenské činnosti aslužeb nepomohla

  se sestavením životopisu aoslovením potenciálních

  zaměstnavatelů.

  Hodně štěstí!

  

• Strana 30

  SLOVO MÁ...

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 24 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 10x ročně.

  Toto číslo vychází vzáří 2020.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  aMagistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Foto natitulní straně:

  Jan Šilpoch

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Také se vám zdá, že léto uběhlo jako

  voda? Mně letos nějak dvakrát rychle-

  ji. Dobrých zpráv bylo opravdu hodně.

  Moc mě těší, že lidé ve složitější a ne-

  přehlednější době nezatrpkli.

  Dokončili jsme a vydali výroční

  zprávu nadace za loňský rok, a tak do-

  volte pár slov na toto téma. Dařilo se

  nám a díky stabilní podpoře dárců mů-

  žeme plnit naše cíle a dodržovat pra-

  vidla i zásady, které jsme si pro fungo-

  vání nadace vytkli. Nadace byla v roce

  2019 opět velice úspěšná. Poskytli

  jsme klientům ve všech oblastech

  naší podpory více než 60 milionů ko-

  run a naše režie nepřekročila 11,6 %,

  poměřováno k nadačnímu kapitálu,

  zapsanému v obchodním rejstříku,

  který činí 76,6 milionu korun.

  Ve chvíli, kdy hodnotíme minu-

  lé období, je situace hodně jiná, a tak

  uvidíme za rok, jak se v práci a hos-

  podaření nadace promítne. Já to vidím

  optimisticky. Aktuálně pracujeme bez

  nějakých virových pauz. Konto Barié-

  ry rozděluje peníze žadatelům, fungují

  naše prověřené firemní fondy, tradiční

  golfové turnaje, kde hráči podporují

  naše klienty. Po celé republice se rozjel

  Kinematograf bratří Čadíků a ve chví-

  li, kdy vám píšu, to vypadá, že lidé do

  kina chodí a Konto Bariéry podporují.

  Opět mě překvapují nápady lidí, kteří

  chtějí pomáhat. Nevím, jestli letos ještě

  překonáme sbírku na bionickou ruku

  pro dvanáctiletou Lucku! V listopadu

  2016 se Lucce, její mamince a babič-

  ce přihodila těžká autonehoda. Lucka

  přišla o levou paži těsně u ramene (celý

  příběh najdete v dubnovém vydání na-

  šeho časopisu Můžeš), a potřebuje tak

  důležitou pomůcku pro život: speciální

  protézu v hodnotě 1,4 milionu korun.

  A to se nám podařilo. Vybrali jsme tu-

  hle částku. Do sbírky se zapojili dárci

  Konta Bariéry, účastníci virtuálního

  ročníku Run and Help a řada známých

  osobností. V červenci 2020 uspořáda-

  ly naše velké a dlouholeté příznivkyně,

  děvčata z populárního tria 3 v 1 ve

  prospěch Lucky charitativní bazárek.

  Výsledek? Úžasných 267 920 ko-

  run! Děkujeme Nikol, Martině a Vero-

  nice!

  Lucku se rozhodly podpořit také

  známé osobnosti sdružené kolem

  akce Online dětský den v čele s taneč-

  níkem Martinem Prágrem. Na speciální

  webové stránce se mohly děti potkat

  s herečkou Veronikou Kubařovou,

  s Karlem Kovy Kovářem, s Gábinkou

  Koukalovou, s Davidem Svobodou,

  s populárním kuchařem Ondřejem

  Slaninou, tanečníkem Janem Onde-

  rem, s Janem Mühlfeitem a s dalšími

  a plnit úkoly, za které padaly penízky

  na Lucčinu protézu. Akce vynesla více

  než 300 000 korun a hezké setkání

  organizátorů s Luckou a její mamin-

  kou. Krásná akce, věřím, že v podob-

  ných bude Martin Prágr pod záštitou

  Konta Bariéry pokračovat.

  Bylo to hezké léto. Všem, kdo nám

  pomáhali, moc děkuji!

  

  Vaše Božena Jirků

  Nezapomněli

  jsme pomáhat

• Strana 31

  ŠKODA NEŘÍDIT

  Grantový program pro hendikepované zájemce o řidičský průkaz

  Získejte více samostatnosti a volnost pohybu. ŠKODA AUTO a Konto Bariéry vyhlašují grantový

  program, který hendikepovaným otevírá cestu k řidičskému průkazu. Příspěvek až 15 000 Kč

  obdrží ti žadatelé, kteří splní grantové podmínky a budou vybráni komisí složenou

  ze zástupců ŠKODA AUTO a Konta Bariéry.

  PRO KOHO JE PROGRAM URČENÝ?

  Program je určen pro tělesně postižené osoby s průkazem ZTP nebo ZTP/P,

  které doposud nejsou držiteli řidičského průkazu a jejichž hendikep umožňuje, aby řídili vůz.

  Více informací a podmínky grantu ŠKODA NEŘÍDIT naleznete nastránkách www.skoda-neridit.cz.

  SKO_Skoda_Neridit_print_210_138.indd 1SKO_Skoda_Neridit_print_210_138.indd 1 17.12.2018 14:40:2517.12.2018 14:40:25

• Strana 32

  800 303 304

  V O L E J T E Z D A R M A

  www.altech.cz

   Rádi poradíme i ohledně vyřízení finančního příspěvku od ÚP na pořízení některého z našich zařízení

   Zavolejte nebo napište ještě dnes, osobní konzultace i cenová nabídka jsou vždy ZDARMA

  • schodišťové plošiny šikmé

  • vertikální plošiny

  • schodišťové sedačky

  • stropní zvedací systémy

  • schodolezy

  • nájezdové rampy

  • bazénové zvedáky

  SCHODOLEZY jsou nejjednodušším řešením pro

  imobilní osoby, vozíčkáře, kteří potřebuji

  překonat schodišťovou bariéru. Toto poměrně

  malé mobilní zařízení je naprosto nenáročné na

  obsluhu. Doprovodná osoba nemusí disponovat

  velkou fyzickou sílou na zvládnutí schodolezu.

  Vhodný je pro jednoramenná i víceramenná

  přímá schodiště avnaší nabídce najdete hned

  několik typů pro použití jak v interiéru, tak

  venku.

  Altech OK.indd 1Altech OK.indd 1 13.08.2020 9:06:5413.08.2020 9:06:54

  FlexiRamp™

  apicz.com

  flexiramp.com

  Zůstaňte aktivní

  s bezbariérovými vozy

  od API CZ

  Svoboda pohybu

  • Bezbariérová vozidla

  • Ruční ovládání pedálů

  • Úpravy sedadel

  • Nakládání invalidního vozíku

  • Ostatní individuální úpravy

  FlexiRamp-210x138.indd 1 05.02.20 18:56