Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Potkali se u plavání, teď si plní sportovní sny

Život se snáší lépe, když má člověk kolem lidi, s nimiž si rozumí, a činnosti, které ho baví a naplňují. Osudy a přátelství sportovců na vozíku Ivana Nestávala a Adama Šimonka jsou toho dokladem.

ŽIVOT / SPORTEM DO ŽIVOTA

Potkali se

u plavání,

teď si plní

sportovní sny

Život se snáší lépe,

když má člověk kolem lidi,

snimiž si rozumí, a činnosti,

které ho baví a naplňují. Osudy

a přátelství sportovců na vozíku

Ivana Nestávala a Adama

Šimonka jsou toho dokladem.

Text: RADEK GÁLIS

Foto: MILAN JAROŠ

Českobudějovický rodák Ivan Ne-

stával (25) letos dokončil bakalářské

studium psychologie na Jihočes-

ké univerzitě, věnuje se basketbalu

na vozíku a paraflorbalu, má oporu

v rodině a partnerce. Tzv. na vozík se

dostal v důsledku autoimunitní ne-

moci (ADEM). „Vždycky říkám, že se

mi život zásadně nezměnil, protože

mě nemoc zastihla, když mi bylo de-

vět,“ říká. „V dětství jsem bral situa-

ci, jaká byla. Byly horší chvíle, ale

nikdy tolik, aby přesáhly snesitelnou

mez. Na základce mě nejvíc štva-

lo, že jsem se s kamarády nemohl

prát. Nebo mohl, ale vždy bych pro-

hrál, tak jsem se do toho nepouštěl,“

vzpomíná. Jeho zdravotní stav je sta-

bilní a myslí si, že se už nebude dál

vyvíjet, hodnotí ho v rámci možností

kladně. „Vždy se mi v nejvyšší míře

dostávalo podpory ze strany rodiny,

ať už šlo o školu, nebo sport. Od tať-

ky byla a je podpora obrovská. Když

jsem se dostal na vozík, táta se začal

angažovat v osvětách zaměřujících

se na život vozíčkářů, např. při od-

bourávání předsudků, a parasportu,

hlavně pořádáním sportovních akcí.“

ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI

Nyní Ivan hraje basketbal na vozí-

ku v rakouském týmu Sitting Bulls

Klosterneuburg, dříve hrál za ně-

mecké RB Zwickau. „V Německu

byla podpora fanoušků docela vel-

ká, lidi byli naučení chodit na zápasy

a hlasitě podporovali. V Rakousku

se divácká podpora blíží české, čili

není moc významná. Občas se diváci

přijdou podívat, ale jsou jich desítky,“

tvrdí Ivan.

Přesto má pocit, že u nás se začíná

parasportu v posledních letech velmi

dobře dařit, finančně i zviditelněním

na veřejnosti. „Jsem zvědavý, co při-

nese budoucnost, a myslím si, že se

máme na co těšit,“ usmívá se Ivan,

který basketbal hraje na poloprofesio-

nální úrovni. „Basketbal mě okouzlil,

„Sedli jsme si

lidsky i vztahem

ke sportu,“ tvrdí

Adam Šimonek

(vlevo) a Ivan

Nestával,

kteří jsou

dlouholetí

kamarádi

a spoluhráči

v týmu.