Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 45

45

dánské i švédské dálnice jsou zadar-

mo, zde se platí mýtné. Pro úsporu

času a samotný zážitek to stojí za to.

Krajina jižního Švédska nám ku-

podivu dost připomínala tu českou.

Obilná pole a smíšené lesy. Ovšem

v poněkud jiném měřítku. Tato se-

verská země má více než pětapůl-

krát větší rozlohu než Česká re-

publika při stejném počtu obyvatel.

Výsledný efekt je ten, že při cestě po

dálnici třeba 40 kilometrů nevidíte

žádné město či vesnici.

Energie na další cestu nám došla

po čtyřech hodinách u Jönköpingu.

Plány na další stanování nám překazil

pohled na meteorologický radar, kte-

rý hrozil nočním deštěm. Už za úpl-

né tmy tedy hledáme hotel. Ten nás

přijal, ovšem s doporučením pana

recepčního, že si máme pokoj radě-

ji rezervovat přes internet, protože

to vyjde levněji. Bezbariérový pokoj

však už bohužel volný nebyl. Ráno

nás přivítalo slunečnou oblohou… Do

Stockholmu zbývalo 320 kilometrů.

STOCKHOLM

Švédská metropole je o něco ruš-

nější než Kodaň, ale pořád klidněj-

ší než Praha. Oproti ní zde ostatně

žije o 400 tisíc obyvatel méně, ne-

celý milion. Suchozemce rozhodně

za ujme námořní charakter města,

které se rozkládá na řadě ostrovů

v deltě několika řek vlévajících se do

blízkého moře. Lodě a lodičky všeho

druhu neodmyslitelně dotvářejí cha-

rakter místa, které opět snoubí histo-

rii (zejména čtvrť Gamla Stan) a mo-

dernu. V kopcovitých dlážděných

uličkách jsem velmi ocenil přídavný

elektrický pohon.

Jinak je město očekávatelně bez-

bariérové, i když se přiznám, že jsem

to čekal ještě „vymazlenější“ vzhle-

dem k tomu, jakou má Švédsko po-

věst. I tady se občas najde chodník,

kde není nájezd, a parkovacích míst

pro vozíčkáře bych také čekal víc.

V metru byla překvapivě široká me-

zera mezi dveřmi a nástupištěm. Na

druhou stranu prakticky bez výško-

vého rozdílu. Mimochodem interiéry

některých stanic metra tesaného ve

skále jsou malými uměleckými díly.

Vozíčkáři platí běžné jízdné. Sle-

vy jsou zde, stejně jako v muzeích,

směřovány na děti. Pokud budete po

městě raději jezdit autem, musíte si

stáhnout aplikaci na placení elektro-

nického mýta. Pro zajímavost – ceny

za průjezd se mění během dne.

Kdybych měl ze všech míst vy-

zdvihnout jedno, jež mě nejvíc za-

ujalo, určitě šlo o Muzeum Vasa, kte-

ré ukazuje monumentální dřevěný

bitevní koráb z roku 1628. Ten se

kvůli své hmotnosti potopil hned po

svém prvním vyplutí z přístavu. Do

roku 1956 ležel na dně zakonzer-

vovaný bahnem. A pozor, vozíčkář

může zaparkovat před vstupem, ale

musí mít za sklem hodinový ciferník

ukazující čas příjezdu. Bez něj jsem

zaplatil pokutu 1 000 švédských ko-

run (2 200 Kč), byť jsem tříhodinový

limit nepřekročil…

LODÍ DO POLSKA

Po čtyřech intenzivních dnech při-

šel čas návratu. Jen 60 kilometrů od

Stockholmu leží přístav Nynäshamn,

odkud jezdí trajekty společnos-

ti Poleries do Gdaňska. Ten jsme

si on-line rezervovali předem. Loď

představuje plovoucí hotel včetně

restaurací. Čekala nás osmnáctiho-

dinová poklidná plavba s vlastní bez-

bariérovou kajutou zahrnující i spr-

chu se záchodem, do níž vedl prudší

nájezd, ale se zdravýma rukama

zvládnutelný. Zajímavým momen-

tem bylo, když ráno na lodi přestaly

fungovat platební terminály. Jelikož

jsem poprvé v životě vyrazil na ces-

tu bez jediné koruny, eura či zlotého

v hotovosti, a až do tohoto momentu

nebyl nikde žádný problém, byli jsme

bez snídaně.

Polsko nás přivítalo deštěm, a tak

rezignujeme na prohlídku Gdaňsku

a rovnou míříme do poslední pláno-

vané zastávky, do Poznaně. Ačkoliv

nám jde hlavně o odpočinek, večerní

prohlídku historického centra nemů-

žeme vynechat, především náměstí

Starý Rynek. Malebné staré domy

bohužel poněkud kazí všudypřítom-

né zahrádky restaurací, a především

výplod komunistické architektury

uprostřed prostranství. Kdo byl někdy

v Jihlavě, ví, o čem píšu… Následují-

cí den však nemíříme na Vysočinu,

ale domů do Prahy. Bez plavby jsme

zdárně urazili 2 850 kilometrů. Příště

chtějí děti prý do Paříže… 

Strašidelný dům vLegolandu je bezbariérově přístupný přednostním vchodem.

Onávštěvníky spostižením není nouze.

V Legolan-

du se děti

cítí jako

v ráji, hraví

dospělí

si také

přijdou na

své, ale

musí se

poněkud

obrnit

trpělivostí

a smířit se

s faktem,

že tady

šetření

na další

dovolenou

určitě

nezačne.