Strana 48
ŽIVOT / STEZKA ČESKEM
Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR vyhlašují
29. 9. – 5. 10. 2025
Mediální partneři
Partneři Týdne sociálních služeb ČR
Armáda spásy ČR I Asociace veřejně prospěšných organizací ČR I Česká unie neslyšících I Diakonie ČCE I Hlavní město Praha I Karlovarský kraj
Kraj Vysočina I Královéhradecký kraj I Liberecký kraj I Město Prachatice I Moravskoslezský kraj I Národní rada osob se zdravotním postižením ČR
Olomoucký kraj I Pardubický kraj I Plzeňský kraj I Slezská diakonie I Statutární město Brno I Statutární město Ostrava I Středočeský kraj
Ústecký kraj I Zlínský kraj I NADĚJE I Unie zaměstnavatelských svazů ČR
Týden
17.
sociálních služeb
Pomáháme vám vzkvétat
www.tyden-socialnich-sluzeb.cz
Bez názvu-1 1Bez názvu-1 1 05.09.2025 8:15:0305.09.2025 8:15:03
milenci, jindy za prsty, jindy jde Ro-
man za Jitkou a drží se za vyčnívající
nádobu repelentu zastrčenou v zadní
kapse batohu. Na nejužších a nejex-
trémnějších úsecích musí Jitka Ro-
mana aktivně navigovat. Při příchodu
na naše setkání je po pěti hodinách
a šestnácti kilometrech zjevně vyčer-
paná, přesto plná energie a odhodlání.
Objednanou limonádu ještě zadýcha-
ná vypije téměř na jeden zátah. Nebojí
se konstatovat, že jsou oba magoři.
NA GAUČI NIC NEZAŽIJETE
Proč pár takovou cestu podniká?
„Za sebe můžu říct, že si asi chci
trochu dokázat, že to dám. Teď
v nové zdravotní situaci je to ještě
silnější. Doma na gauči toho moc
nezažijete. I když nic proti poslou-
chání fotbalu v televizi, což mě baví.
Lidé by se neměli bát opustit svoji
komfortní zónu. Nejvíc si užívám
ten klid a atmosféru přírody kolem
sebe. Nemusíte ji vidět. To prostě cí-
títe. Nesrovnatelné s náklaďáky pod
okny ve městě. Slyšíte jiné zvuky,
cítíte vůni lesa a tak podobně,“ vy-
znává se Roman.
Přespávání řeší Roman s Jitkou
jako správní trampové. Většinou ve
stanu v přírodě, případně v různých
turistických útulnách. Jídlo si připra-
vují na přenosném vařiči. Někde se
to nesmí nebo to nejde, rádi se pak
obracejí na takzvané Trail Angels
neboli anděly na cestě. To jsou lidé,
kteří nezištně pomáhají poutníkům.
Jejich seznam lze najít na internetu
a nacházejí se do pěti kilometrů od
trasy Stezky Českem. Nabízejí mož-
nost stanování na pozemku, elektři-
nu na nabití mobilů, vodu, hygienu
a podobně.
Páru zatím přálo počasí, nemuse-
li řešit nějaké zásadní promoknutí,
i když počítají s tím, že také může
nastat. Nesou si trojí oblečení. Za-
stávka na jídlo a pití v civilizaci je ví-
taným zpestřením. Kvůli zmíněným
zdravotním potížím ale pravidelně
vlakem odjíždějí, po kontrole přespí
doma, aby se zase následně vrátili na
cestu.
V průměru ujdou něco přes dvacet
kilometrů za den. Podle poctivě ve-
deného itineráře je to někdy jen kilo-
metrů třináct, jindy přes dvacet pět.
Záleží na schůdnosti terénu. Zkuste
si někdy klopýtat poslepu na úzké
lesní cestičce plné kamení a kořenů.
Slepota ale má v takové situaci údaj-
ně i výhody, říká Roman: „Nevidíte,
co vás čeká. Ať už je to děsný kopec,
nebo příšerný terén. Prostě šlapete
kupředu.“
Na část cesty se
kJitce aRomanovi
připojila ijedna
zjeho dcer.
Nejvíc si užívám ten klid
a atmosféru přírody kolem sebe.
Nemusíte ji vidět. To prostě cítíte.
Nesrovnatelné s náklaďáky pod okny
ve městě. Slyšíte jiné zvuky,
cítíte vůni lesa a tak podobně.