04/2011

• Strana 1

  Dvacet tisíc dětí

  má každou noc sen

  – dostal jsem se

  zděcáku, tvrdí

  Ljuba Krbová

  strana 6

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  /

  

  J edn o tl i vý vý t is k  K č / P řed p la t it e lé  K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  Bariéry

  www.muzes.cz

• Strana 2

  p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

  Volejte zdarma: 800 100 659

  vecom@vecom.cz

  www.vecom.cz

  Ovenecká 32, 170 00 Praha 7

  Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka

  Příčná 2, 736 01 Havířov

  Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ

  plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé

  schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné

  plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

  Inz_Vecom_A4 17.5.2007 13:12 Stránka 1

  zrcadlo_1_21str.indd 2 12.10.2009 13:03:43

• Strana 3

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 4 - 2011

  EDITORIAL OBSAH

  Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722966233)

  Redakce: Zdeněk Jirků (mail: zdenek.jirku@muzes.cz),

  Radek Musílek (mail: radek.musilek@muzes.cz)

  Manažerka redakce: Martina Bedrnová (mail: martina.bedrna@muzes.cz, mobil: 722966510).

  Korektorka: Martina Čechová

  Adresa redakce: Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2

  Mobil: 722966510. Telefon: 224242973

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází vdubnu 2011.

  Vychází zafinanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR aMěstské části Praha 1.

  Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava asazba: Jan Bělovský.

  Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej: Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně: Jan Šilpoch

  DOBRÉ ZPRÁVY

  Drsný humor v hospodách

  Mezinárodní festival fundraisingu

  Na dráze přibylo bezbariérových spojů

  Začne veletrh NGO Market 2011 4 – 5

  TÉMA: NOVODOBÁ CHUDOBA

  Herečka Ljuba Krbová:

  Vyprázdněme děcáky 6 – 9

  Jsme divná společnost 10 – 11

  Obavy uvnitř nás 12 – 13

  Tomáš Sirovátka:

  Zatím není nejhůře 14 – 15

  Anketa 16

  Co způsobuje snížení příspěvku na péči 17

  STÁŽ KONTA BARIÉRY

  Jak jsem si potřásl rukou

  spanem ministrem 19

  NEJTĚŽŠÍ HODINA

  Budu mít život takový, jaký si ho udělám 21

  PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

  Chytrá noha umí i carving 22 – 23

  PÉČE O LIDI S POSTIŽENÍM

  Jan Pičman:

  Důležitá je možnost volby 24 – 25

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  Chytré pero pomůže,

  speciální aplikace napoví 26 – 27

  NÁZORY

  Jak si vlastně máme říkat 29

  AUTO MOTO

  Jak se lepší korejské značky 30 – 31

  PORADNA

  Když je vzdělání problémem 32

  KONTO BARIÉRY,

  MELANTRICHOVA , PRAHA 

  Sedm nenávratně ztracených let 33

  NA CESTÁCH

  Skotské postřehy 34 – 35

  VAŠE FOTOGRAFIE

  Jarní nabídka 36 – 37

  KŘÍŽOVKA

  Rozporuplná legenda 38

  Ohrožený druh

  Přestože makroekonomická čísla naznačují, že

  krize se už vEvropě odrazila ode dna, prožívají

  ji leckde ještě vplné síle. Aněkteré teprve čeká,

  protože se šíří dominovým efektem. Na jedné

  straně tedy optimismus z agenturních zpráv,

  nadruhé holý fakt, že vPortugalsku zazname-

  nali učitelé nazákladních školách více ukrade-

  ných svačin než kdykoliv předtím. Ne snad proto, že si děti víc

  závidí a berou násilím lepší jídlo spolužákům, ale proto, že

  doma svačiny nedostávají. Rodiče nato nemají.

  Chudoba se vzděláním souvisí. Všichni víme, že násobně

  ohroženější jsou děti, kterým rodiče vzdělání nedopřejí. Ex-

  trémně ohroženi jsou pak chlapci adívky zdětských domovů.

  Je proto spodivem, že Fond ohrožených dětí, který se snaží

  sehnat vČesku náhradní rodiče, je například vtěchto dnech

  popotahován zato, že dává potenciálním zájemcům oadop-

  ci kdispozici jejich fotografie. Přitom právě fotografie dítě-

  te může sehrát při rozhodování budoucích rodičů důležitou

  roli.

  Herečka Ljuba Krbová nato jde jinak. Jak říká vrozhovo-

  ru se Zdeňkem Jirků, navštěvuje dětské domovy asnaží se děti

  kevzdělání motivovat. Adospělým doočí tvrdí, že dvacet tisíc

  dětí, které vtěchto domovech žijí, jsou vlastně vjakési kleci.

  Jejich právní postavení lze definovat jako dočasně odložené

  dítě nadobu neurčitou. Pokud totiž rodiče projeví osvé děti

  jednou začas symbolický zájem, dvířka pomyslné klece zůsta-

  nou uzavřena adětem dál brání vrozletu. Ačasto ivevzdě-

  lání.

  Neméně ohroženi novodobou chudobou jsou lidé s posti-

  žením, protože je jednodušší je okrást. Nejvíc nato doplácejí

  neslyšící.

  Příběhům lidí shandicapem, kteří se ocitli nahranici exis-

  tenčních možností, věnujeme vtomto vydání mnohem víc pro-

  storu než obvykle. Přijde nám totiž dost zásadní říci, že krize

  nekrize, naše společnost by se měla umět opotřebné postarat.

  Adát jim šanci.

  Pokud tak neučiní, staneme se ohroženým druhem prak-

  ticky všichni.

  Přeji vám inspirativní čtení.

  JINDŘICH ŠTĚPÁNEK

  Partneři

  redakce:

  HEREČKA

  LJUBA KRBOVÁ:

  VYPRÁZDNĚME

  DĚCÁKY

  STR. 

  CHYTRÁ NOHA

  UMÍ I CARVING

  STR. 

  SKOTSKÉ POSTŘEHY

  STR. 

  CHYTRÉ PERO

  POMŮŽE,

  SPECIÁLNÍ APLIKACE

  NAPOVÍ

  STR. 

• Strana 4

  

  DOBRÉ ZPRÁVY

  Vbrněnských hospo-

  dách akavárnách jsou

  už několik týdnů kvidě-

  ní pivní tácky skresle-

  ným vtipem, který se

  dotýká vozíčkářů. Kdo

  si znich tímto způso-

  bem dělá legraci? Oni

  sami! Organizátorem

  akce je občanské sdru-

  žení Domov pro mne,

  které pomáhá lidem se

  zdravotním postižením,

  aby mohli pracovat, stu-

  dovat, starat se osvou

  rodinu idomácnost

  avěnovat se koníčkům

  stejně jako jejich zdraví

  vrstevníci. „Kběžnému

  životu humor anad-

  sázka neodmyslitelně

  patří. Chceme tak uká-

  zat, že imy si ze sebe

  umíme udělat legraci,“

  říká vozíčkář Libor Do-

  ležal, výkonný ředitel

  Domova pro mne.

  Domov pro mne

  spustil vříjnu 2010 sbírku, jejímž cílem je

  upozornit naobčanské sdružení apomocí

  dárcovských SMS získat potřebné finanční

  prostředky najeho chod. „DMS kampaň má

  dnes kdekdo, chtěli jsme ji proto odostat-

  ních odlišit. Cena jedné DMS je stejná jako

  částka, kterou člověk zaplatí zapivo; tak

  vznikl slogan Další pivo domě, sDomovem

  pro mne,“ vysvětluje Doležal.

  Šířit tento slogan vhospodách se přímo

  nabízelo. Jak ale zaujmout pivaře? Vti-

  pem. Ideálně přímo spivní ikonou Rudou

  Pivrncem. Volba autora kreslených vtipů

  Petra Urbana byla sice odvážná, ale proč si

  klást nízké cíle? Petr Urban vyšel Domovu

  pro mne vstříc aipřes počáteční rozpaky byl

  zvolený motiv jasnou volbou.

  Naakci se podílí již více než 30 partner-

  ských hospod akaváren pocelém Brně. Už

  pár dní pospuštění kampaně se uvažovalo

  odotisku dalších pivních tácků, protože oně

  byl velký zájem arychle ubývaly. Provozovny,

  které by se chtěly stát partnery akce aumís-

  tit nasvé stoly pivní tácky svtipem, mohou

  navštívit stránky www.domovpromne.cz.

  Tam byla vytvořena sekce DMS sbírka, kde

  naleznou další informace kprůběhu kampa-

  ně atácky si zde mohou objednat. (red)

  Encyklopedie říká, že fundraising je sys-

  tematická činnost, jejímž cílem je získání

  prostředků naobecně prospěšnou činnost

  organizací nebo jednotlivců. Bez jeho

  fungování se moderní nezisková organi-

  zace prakticky neobejde. Dobrou zprávou

  tedy je, že 13.–15. dubna 2011 se vPra-

  ze uskuteční 3. ročník mezinárodního

  festivalu fundraisingu. Jedná se onej-

  větší konferenci natéma fundraisingu

  vestřední avýchodní Evropě, dokteré je

  zapojeno přes sto delegátů zdvaceti zemí

  světa. Letošní ročník je zaměřen natéma

  efektivity amotto, které se bude prolínat

  celým festivalem, zní: „Je dobré drahé?“

  Místem konání je Hub Praha, Coworkingo-

  vý prostor pro setkávání, inovace aroz-

  voj podnikání. Více informací naleznete

  nawww.fundraising.cz. (red)

  Drsný humor v hospodách

  Mezinárodní festival fundraisingu

  Vsouvislosti smodernizací adodávkou

  nových vlaků lze očekávat také vroce 2012

  další zlepšení podmínek pro cestování

  lidí se zhoršenou možností pohybu.

  NaVysočině avLibereckém kraji se navíc

  mohou cestující těšit nazahájení dodávek

  zcela nových nízkopodlažních vozů

  RegioShuttle RS1.

  můžeš / číslo 4 - 2011

  Na dráze přibylo

  bezbariérových

  spojů

  České dráhy vjízdním řádu pro rok 2011 na-

  bízejí 2562 vlaků se symbolem bezbariéro-

  vosti. To je proti loňskému roku o440 vozů

  více. Vdálkové dopravě je vozem uprave-

  ným pro vozíčkáře vybavena téměř polovina

  všech spojů, celkový průměr se pak pohybu-

  je kolem jedné třetiny. Zavádění nízkopod-

  lažních vozidel vregionální dopravě přitom

  usnadňuje cestování nejen lidem stělesným

  postižením, ale také seniorům, maminkám

  skočárky adalším osobám se zhoršenou

  možností pohybu například vdůsledku

  léčby zranění.

  Kvýznamnému rozšiřování nabídky

  bezbariérových spojů došlo vposledních

  letech díky dodávkám motorových jednotek

  Regionova apatrových vlaků CityElefant.

  „Vesrovnání se zahájením loňského jízd-

  ního řádu přibyly tyto spoje například mezi

  Jičínem aNymburkem, rozšířily se nacelou

  trať zHradce Králové až doLetohradu,“

  tvrdí náměstek generálního ředitele ČD pro

  osobní dopravu Antonín Blažek. „Vpracovní

  dny byla zavedena bezbariérová Plzeňská

  linka zBlovic přes centrum Plzně doKozo-

  lup, řada bezbariérových spojů jezdí mezi

  Olomoucí, Uničovem, Šumperkem aHanu-

  šovicemi imezi Opavou aHlučínem. Navíc

  díky mezinárodní spolupráci můžeme zajis-

  tit cestu vozíčkářů nejen poČeské republice,

  ale také dořady míst unašich sousedů,

  třeba doBerlína, Hamburku, Norimberku,

  Mnichova, Vídně, Bratislavy, doTater, Košic

  aBudapešti.“ (red)

  NEJVĚTŠÍ KONFERENCI na téma fundraisin-

  gu ve střední a východní Evropě se uskuteč-

  ní v Praze. Foto: Archiv

  ČESKÉ DRÁHY se polepšily, nabízejí letos více

  bezbariérových vlaků než loni. Foto: archiv

• Strana 5

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 4 - 2011

  DOPRAVU LIDÍ spohybovými obtížemi

  vBruntálu aokolí zajišťuje obecně prospěš-

  ná společnost Help-in Bruntál automobilem

  se speciální výsuvnou otočnou sedačkou.

  Objednávky včetně asistence natel.:

  733535582.

  CHRÁNĚNÁ DÍLNA vKaplici plánuje

  zaměstnat vpapírenském provozu až stovku

  pracovníků. Úřad práce vČeském Krumlově

  registroval nakonci loňského roku vregio-

  nu 462 osob se zdravotním postižením bez

  zaměstnání.

  OBČANSKÉMU SDRUŽENÍ Dolmen

  převede město Sokolov poslední dva zosmi

  dohodnutých bytů určených pro chráněné

  bydlení lidí smentálním postižením.

  MLADÝM LIDEM sduševním handicapem

  pomáhá při studiu občanské sdružení Ledo-

  vec vPlzni. Kontakt: e-mail: pc@ledovec.cz,

  mobil: 776100101.

  DOPROVOD KLÉKAŘI, naúřady, péči

  oseniory aosoby spostižením, pomoc

  dítěti shandicapem veškole nebo veškolce

  zajišťuje Centrum pro zdravotně postižené

  Libereckého kraje – pobočka Jablonec nad

  Nisou. Kontakt: e-mail: czpjbc@volny.cz,

  tel.: 731653053.

  KRAJSKÉ ŘEDITELSTVÍ Policie České

  republiky Olomouckého kraje zaměstná

  oddubna vkontaktních akoordinačních

  centrech 18 pracovníků se zdravotním posti-

  žením. (nouz)

  V

  ážená redakce, rád

  bych vám touto cestou

  poděkoval zarubriku An-

  keta (3/2011), která mě

  zaujala, azároveň se chci

  zeptat, zda bude možné

  posílat vlastní otázky pro

  respondenty. Rovněž mě

  zajímá, podle jakého klíče

  jste odpovídající vybírali azda se budou

  měnit. Předem děkuji zaodpověď!

  Spřátelským pozdravem

  Luboš Veselý, Ostrava

  Vážený pane Veselý,

  máme radost, že vás nová rubrika zauja-

  la. Otázky připravujeme vredakci podle

  tematického zaměření následujících čísel.

  Ozařazení otázek čtenářů jsme proto

  zatím neuvažovali. Pokud jde osložení

  skupiny dotazovaných osobností, tak

  počítáme sčástečnými obměnami. Opět

  podle toho, kjakému tématu se bude

  otázka vztahovat. Obvykle vybíráme zřad

  odborníků spřízněných směsíčníkem Mů-

  žeš. Ať už se jedná očleny redakční rady

  nebo oty, kteří nám poskytli rozhovor.

  Vždy však budou mít kdané problematice

  blízko.

  D

  obrý den, vážení

  přátelé, chtěla bych

  reagovat načlánek: Proč

  nejsme invalidé ani han-

  dicapovaní (3/2011).

  Vzásadě sjeho argu-

  menty souhlasím, ale

  neodpustím si jednu

  poznámku. Proč se

  neustále zabýváme otázkou názvosloví?

  Není to zbytečné? Hanlivá slova, jako

  jsou mrzák či kripl, přece už nikdo zá-

  měrně nepoužívá. Přirozeně se znašich

  slovníků vytratila. Má smysl bojovat

  zato, aby uměle odpadla slova, jako je

  invalida nebo handicapovaný? Nikdo

  je přece nepoužívá se záměrem ublížit.

  Drtivá většina lidí se vůbec nezajímá

  opůvodní význam těchto slov anějaké

  formální definice WHO nikoho neza-

  jímají. Když říkám invalida, nemyslím

  tím neplatný, ale prostě člověk sposti-

  žením. Vtomhle kontextu jsme zvyklí

  to používat. Možná slova invalida nebo

  handicapovaný jednou zmizí ze zákonů

  izběžné mluvy. Asi to potěší bojovníky

  zahyperkorektnost. Mně osobně je to

  úplně jedno. Myslím, že napořadu dne

  jsou podstatnější věci.

  Jana Novotná, Hradec Králové

  Vážená paní Novotná,

  děkujeme zavaši polemiku. Těší nás, když

  naši čtenáři kriticky přemýšlejí otématech,

  která jim přináší časopis Můžeš. Dovoluje-

  me si však oponovat – otázkou názvosloví

  (kromě jiného) je třeba se zabývat, neboť je

  výrazem toho, jak naše společnost olidech

  shandicapem uvažuje, atím pádem ihovo-

  ří. (red)

  M

  ilá redakce, zVašeho

  článku se mi zalíbila

  Ta Kavárna vJedličkově

  ústavu. Jsem už vdů-

  chodu, akdyž přijedu

  doPrahy zavnoučaty,

  ráda snimi chodím

  naprocházky. Vyšehrad

  je naše oblíbené místo,

  ale zdá se, že máme ještě co objevovat,

  protože otéhle kavárně jsme nevěděli.

  Těším se, až tam společně půjdeme, když

  je tak přátelská kdětem, jak píšete. Jen

  mě mrzí, že často odkazujete nadalší in-

  formace prostřednictvím internetu. Moje

  generace je tak ochuzena. Například jsem

  se zčlánku nedozvěděla, jaká je otvírací

  doba. Ajelikož počítač nemám, budu mu-

  set vyrazit naslepo. Přesto děkuji zahezký

  tip navycházku.

  Spřáním pěkného dne

  Libuše Kvizová, Karlovy Vary

  Vážená paní Kvizová,

  otevírací doba Ta Kavárny Jedličkova

  ústavu aškol vPraze je následující: pondělí

  astředa 8–20 hod., úterý 8–18 hod., čtvr-

  tek–pátek 8–14 hod. Její adresa je: ulice

  NaTopolce 2, Praha 4. Neleží tedy přímo

  vhistorickém areálu Vyšehradu, ale asi dvě

  stě metrů odTáborské brány. Pokud kbrá-

  ně přicházíte odmetra, ještě před vstupem

  zabočte vlevo anemůžete kavárnu minout.

  Mrzí nás, že postrádáte informace, nakteré

  odkazujeme prostřednictvím internetu.

  Bohužel tištěné periodikum má své obsa-

  hové limity. Internet má naopak prakticky

  neomezené možnosti. Nemyslíme si však, že

  ho používá pouze generace našich nejmlad-

  ších čtenářů. Přístup kinternetu je dnes

  relativně snadný ačím dál větší počet lidí

  vdůchodovém věku začíná moderní tech-

  nologie využívat. Zkuste to také! Existuje

  řada kurzů, apokud nemáte prostředky

  navlastní počítač, internet je přístupný

  např. veveřejných knihovnách. (red)

  V

  ážená redakce! Jsem navozíku přes

  třicet let. Zvlastní praxe vím, že pro-

  blematika tělesně postižených lidí není

  černobílá. Najednu věc existuje několik

  názorů, ato často ivelmi protichůdných.

  Líbí se mi, že se nevyhýbáte netradičním

  postojům. Zaslechl jsem, že plánujete za-

  vedení rubriky Pro aproti. Je to pravda?

  Velmi bych se nani těšil!

  Spozdravem Karel Lesný, Plzeň

  Vážený pane Lesný,

  snadsázkou musíme uznat, že jste velmi

  dobrý špión avaše informační zdroje by jis-

  tě přivítal každý novinář. Není natom však

  nic tajného. Rubriku Pro aproti opravdu

  připravujeme atěší nás váš zájem. (red)

  Své postřehy anázory nám pište

  nainfo@muzes.cz nebo naadresu

  Redakce časopisu Můžeš,

  Vinohradská 325/8, 12000 Praha 2.

  Z REDAKČNÍ POŠTY

  Síť potřebných

  zdravotnických

  zařízení lze

  nakreslit do týdne,

  tvrdí lékařka

  Alexandra

  Aschermannová

  strana 6

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  3 / 20 11

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k 2 9  Kč / Př e d p l at i t e l é 2 0 K č

  Koupí 

  tohoto 

  časopisu 

  podpoříte 

  Konto 

  Bariéry

  www.muzes.cz

  Síť potřebných

  zdravotnických

  zařízení lze

  nakreslit do týdne,

  tvrdí lékařka

  Alexandra

  Aschermannová

  strana 6

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  3 / 20 11

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k 2 9  Kč / Př e d p l at i t e l é 2 0 K č

  Koupí 

  tohoto 

  časopisu 

  podpoříte 

  Konto 

  Bariéry

  www.muzes.cz

  Síť potřebných

  zdravotnických

  zařízení lze

  nakreslit do týdne,

  tvrdí lékařka

  Alexandra

  Aschermannová

  strana 6

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  3 / 20 11

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k 2 9  Kč / Př e d p l at i t e l é 2 0 K č

  Koupí 

  tohoto 

  časopisu 

  podpoříte 

  Konto 

  Bariéry

  www.muzes.cz

  Začne veletrh

  NGO Market 2011

  Nasto padesát neziskovek představí své

  aktivity vrámci 12. veletrhu neziskových

  organizací NGO Market 2011 pořádaného

  Nadací Forum 2000. Market bude 29. dubna

  2011 vNárodní technické knihovně vPraze

  astane se dobrou příležitostí ukázat se

  veřejnosti, potenciálním klientům, dobro-

  volníkům idárcům. Vneposlední řadě jde

  také ovhodnou příležitost kseznámení mezi

  jednotlivými organizacemi navzájem.

  Chybět nebude ani doprovodný program

  vpodobě diskusí, přednášek aworkshopů.

  Vedle akcí určených veřejnosti budou součás-

  tí veletrhu také aktivity zaměřené odborně.

  Například workshopy zoblasti PR, fundrai-

  singu, vedení dobrovolníků amnoha dalších.

  Rok 2011 je Evropským rokem dobrovolnic-

  tví, proto bude zvláštní pozornost věnována

  itomuto tématu. Připraven bude také spe-

  ciální program pro školy adětský koutek.

  Další informace nawww.forum2000.cz

  awww.youtube.cz. Pod heslem NGO Market

  lze shlédnout krátký sestřih zloňského

  ročníku. (red)

• Strana 6

  

  můžeš / číslo 4 - 2011

  TÉMA: Novodobá chudoba

  �

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Co vás znovu aznovu přitahuje

  na„vašem“ dětském domově

  vseveročeských Dlažkovicích?

  Ono je těch děcáků, které mi zata léta

  přirostly ksrdci, víc. Začalo to občanským

  sdružením Múzy dětem. Chtěli jsme zpří-

  jemnit, možná iozvláštnit život vdětských

  domovech. Ale to znamenalo připravit

  dětem program nacelý den nebo inadva,

  apřitom se jim naprosto přizpůsobit.

  Takže žádné: přijeli umělci zPrahy, nadvě

  hodiny buďte ticho apak už se neuvidíme…

  Zpíváme, tancujeme, žonglujeme, zlobíme

  spejsky, které si přivezeme… Jezdí snámi

  třeba romská skupina Bengas, navazují

  okamžitě kontakt sdětmi romskými písnič-

  kami. Vústavech je romských dětí hodně

  asBengas překonají počáteční rozpaky

  zachviličku. Už to trvá léta, takže já jsem

  ještě zažila rozdělení dětí podle věku bez

  ohledu najejich rodinné vazby, kamarádství

  asociální vazby.

  To je naštěstí pryč. Zkrátka postupně

  jsem poznala, že ty tisíce dětí jsou vjakési

  kleci – velká část znich ani nemůže kadopci

  nebo dopěstounské péče, protože jejich

  právní postavení je „dočasně odložené dítě

  nadobu neurčitou“.

  Dětský domov jako úschovna?

  Představte si krásný podzimní den. Vra-

  cíte se doděcáku, který už dobře znáte.

  Aděti izaměstnanci znají vás. Jedete nejen

  snějakým programem pro děti, ale – jako

  já – udělat fotografie, které jste jim slíbil

  jako odměnu zajejich aktivitu. Anajed-

  nou zavámi přijde holčička aukazuje vám

  mušličky.

  Zeptáte se: Byla jsi umoře? Ne, to mi

  přivezla maminka. Ona byla umoře? Ano.

  Aproč tě nezvala sebou? Ona nato nemá

  peníze! To jsem si nevypůjčila zdivadelní

  hry. To je skutečný zážitek! Když jsme jeli

  zpátky, musela jsem poprosit řidiče, aby

  zastavil unejbližší hospody, adala jsem si

  panáka. Strašná chvíle. Takové dítě nemá

  vůbec žádnou naději nanovou rodinu, ale

  má mušličky…

  Takže nesouhlasíte stezí, že lepší

  je špatná rodina než žádná?

  Ito opravdu zbytečně odložené dítě nako-

  nec nedá nasvou rodinu dopustit. Ačasto

  O mediálně známých lidech všichni víme, že se rádi ukazují jako citlivé

  a obětavé duše vždy připravené pomoci potřebným. Tu se na Vánoce

  rozdávají hračky opuštěným dětem, tu se zpívá pro plnou halu

  handicapovaných, jindy zase hvězda zaštítí sbírku na ústav

  nebo chráněnou dílnu. Nic proti tomu, ale efekt zde často umírá hned

  s příslušným dnem. Ljuba Krbová se bez velké publicity vydala

  po jiné cestě – neúnavně připomíná nám všem,

  že české a moravské dětské domovy jsou přeplněné.

  Herečka Ljuba Krbová:

  VYPRÁZDNĚME

  DĚCÁKY!

• Strana 7

  

  můžeš / číslo 4 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

• Strana 8

  

  můžeš / číslo 4 - 2011

  TÉMA: Novodobá chudoba

  �

  Vdomovech je přes dvacet tisíc dětí;

  kdybychom jen desetinu pomohli vrátit

  donormálních fungujících rodin, třeba

  zachráníme této zemi dva tisíce talentů.

  před skutečnou pravdou osvých rodičích

  zavírá oči.

  Věří jim tisíce nesplněných slibů, čeká

  nazázrak. Akolem všichni vědí, že tatínek

  nebo maminka jen lžou, slibují, chlácholí,

  cynicky dávají sliby, které nikdy nechtějí spl-

  nit. Je to pohodlnější než si vzít kluka nebo

  holku zpátky domů astarat se.

  Ale dětské domovy původně vznikaly

  jako záchrana pro skutečně opuštěné

  děti. Atakové jsou idnes.

  Potkala jsem dívku, asi třináctiletou. Rodiče

  zemřeli poautohavárii. Nikoho neměla.

  Přitom zní čišelo, jak pěkný život měla.

  Kroužky, sporty, dobré výsledky veškole.

  Anajednou dětský domov.

  Bude ji někdo motivovat, aby šla třeba

  nagymnázium, nebo postačí, když se vyučí

  kuchařkou? Nepřišla najednou okřídla, která

  člověka můžou vynést kživotním úspěchům?

  Kdo ji provede dodospělosti? Umíme my

  všichni zařídit, aby ta křídla dostala zpět?

  Akdyž ne, proč? Vdomovech je přes dvacet

  tisíc dětí; kdybychom jen desetinu pomohli

  vrátit donormálních fungujících rodin, třeba

  zachráníme této zemi dva tisíce talentů.

  Ovšem vy dobře víte, že mezi těmi

  dvaceti tisíci je ivelká část dětí

  snejrůznějším postižením, odložených

  třeba právě proto, že už při svém

  narození byly zklamáním.

  To je další strašný stereotyp dnešní spo-

  lečnosti. Vzal bych si dítě, mám všechny

  podmínky pro jeho výchovu, mám peníze,

  dům, všechno. Ale kdo mi zaručí, že ztoho

  dítěte něco bude? Zájemců oadopce je

  vlastně dost, ovšem děti jaksi neodpovídají

  dobové normě.

  Jsme společnost plná předsudků. Vzít

  si romské dítě? Vzít si kluka nebo holčičku

  navozíku? Náhradní rodičovství jako by

  bylo investiční operací, ne lidským činem.

  Nikomu nic nevyčítám, vím, co je výchova

  vlastního potomka, avím dobře, co je tragic-

  ky zničený sen. (Ljuba Krbová je manželkou

  spisovatele Ondřeje Neffa, jehož dospělou

  dceru zavraždil jeho zeť – pozn. redakce).

  Ale ivaši čtenáři přece dobře vědí, co

  všechno může rodina zvládnout, překonat,

  změnit klepšímu. Přece máme kolem sebe

  tisíce rodin spostiženými dětmi, které

  Máme vespolečnosti

  divnou atmosféru –

  adoptivní rodiče

  nebo pěstouni nejsou

  moc ceněni.

• Strana 9

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 4 - 2011

  Kdo je Ljuba Krbová

  Absolventka pražské konzervatoře

  pochází zpěti dětí, ve volném čase

  se věnuje čínskému bojovému

  umění wu-šu, vekterém vroce 2001

  reprezentovala Českou republiku.

  Výrazná televizní (Zkoušky zdospělosti,

  Přítelkyně zdomu smutku, Ulice aj.)

  a divadelní (Divadlo Bez zábradlí,

  Strašnické divadlo) herečka.

  Vynikající dabérka. Dlouholetá patronka

  Dětského domova vDlažkovicích,

  okr. Litoměřice.

  Pravidelně se angažuje vnejrůznějších

  humanitárních aktivitách.

  info

  zvládly školy, normální přípravu doživota

  atřeba iprobudily vdětech netušený talent.

  Kdo dneska umí říci, že pětiletý kluk se už

  nic nenaučí? Kdo si může být jistý, že dítě

  ztakzvaně nejlepších kruhů bude něčím

  pořádným? Co je rodičovský úspěch? Jen

  potomek sNobelovou cenou? Nebo prostě

  dobrý člověk…

  Nenabízíte potenciálním náhradním

  rodičům přece jenom málo?

  Co byste přidala?

  To je jednoduché. Každá minuta sdítětem

  vám přece něco přináší. Třeba ne hned, třeba

  až zapár roků. Možná máme přeplněné dě-

  cáky iproto, že spousta dobrých aobětavých

  lidí má prostě obavy nebo přímo strach.

  Bojí se, že by to neuměli, že by je okolí

  nepochopilo. Vím, že se často najdou irůzní

  našeptávači snejhrůznějšími historkami, jak

  tragicky skončila adopce nebo pěstounská

  péče. Máme vespolečnosti divnou atmosfé-

  ru – adoptivní rodiče nebo pěstouni nejsou

  moc ceněni.

  Někdy je primitivové dokonce podezřívají

  zvychytralosti. Jak to změnit? Třeba tak,

  že vevašem časopise ijinde budu ukazovat

  fotky těch dětí, že otom budu mluvit, že

  možná zkusím nějakou větší akci. Dvacet

  tisíc dětí totiž má každou noc stále stejný

  sen – dostal jsem se zděcáku.

• Strana 10

  

  TÉMA: Novodobá chudoba

  Eva Zajíčková není ani

  zdaleka prototypem

  věčné stěžovatelky –

  sebevědomá moderní

  mladá žena se dívá

  na svět s velkou energií.

  Osud jí připravil

  obrovskou zkoušku:

  její dcera Kateřina

  je postižena vážnou

  formou dětské mozkové

  obrny a bez vozíku

  se celý život neobejde.

  JSME DIVNÁ SPOLEČNOST

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  B

  ájná pražská Libeň Bohumila

  Hrabala zůstává vpaměti čtenářů

  jako romantická atřeba bizarní

  čtvrť nevelkých domů, útulných

  hospůdek, apředevším postav

  apostaviček, které sice nemají

  narůžích ustláno, ale dokážou

  si pomáhat, bavit se ažít třeba zaposlední

  minci svůj docela bohatý život. Dnes jdete

  kolem heren, zastaváren, second handů,

  bazarů, azase heren azastaváren... Oprav-

  dových živnostníků, atedy iopravdové

  práce je málo.

  Oto více je neuvěřitelné špíny asmetí

  nachodnících, zašedlých trsů lebedy asto-

  vek čtverečních metrů opadaných fasád.

  Mnohé velké plochy – pár minut odcentra

  hlavního města – asi nepatří nikomu, atak

  jsou znich laciná parkoviště, skladiště aru-

  miště. Ideální místo pro kurz deratizátorů,

  ideální šance pro filmaře stouhou ukázat

  beznadějnou periferii města, které kousek

  dál, nakarlínském nábřeží, roste doprestiž-

  ní byznysové čtvrti.

  Vjedné ze smutných ulic, vdomě, který

  se díky soukromé majitelce vymyká všeobec-

  né sešlosti, bydlí paní Eva Zajíčková.

  Co se opravdu nepovedlo

  Vroce 2001 čekala druhé dítě. Nepovedený

  porod přinesl rozuzlení, které se bez pohnu-

  tí nedá přežít: vaše dítě bude celoživotně

  postižené ažádné zázračné řešení neče-

  kejte. Eva se smířila. Smířila? Tehdy ještě

  nevěděla, že zkoušky nekončí. Manžel začal

  brát drogy azrodiny odešel. Imanželé jinak

  zdraví opouštějí vČechách anaMoravě ro-

  diny spostiženými dětmi vmíře, která nemá

  vEvropě obdoby. Zvláštnost? Sociologové

  říkají, že spíš společenská atmosféra – utéci

  ženě vnejtěžší situaci jejího života je unás

  společensky docela přijatelné. Horší od-

  sudky by přicházely, kdyby muž byl muslim

  nebo Rom.

  Najednou byl svět proti ní.

  „Uměla jsem se osebe postarat, jako

  manažerka velké kosmetické firmy jsem vy-

  dělávala dvojnásobek průměrné mzdy. Ale

  to místo už nemám. Dnes jsme docela oby-

  čejná chudá rodina. Pár dnů před výplatou

  mi zbývá pět stovek iméně, apokaždé, když

  zazvoní pošťačka, bojím se, jakou složenku

  nese…“

  Paní Zajíčková pobírá narůzných

  sociálních dávkách přes 18000 korun,

  ale jen zabyt platí 10000. Povečerech si

  přivydělává prací pro pojišťovnu ajejí nový

  manžel, který také Kačku ijejího staršího

  brášku adoptoval, vydělává zhruba 20000.

  Mají čtrnáct let staré auto adocela slušně

  zařízený byt – ikdyž nová židle je zatím

  nedostupná investice stejně jako rodinná

  návštěva zoologické zahrady nebo kina.

  Neumějí hospodařit?

  „Kdybych to vzala čistě aritmeticky, vy-

  chází nám najednoho člena rodiny – poza-

  placení bytu – něco přes sedm tisíc. Kolik

  stojí jen obědy veškole? Kolik stojí jen běž-

  né potraviny? Jen si sečtěme běžný denní

  nákup pro čtyřčlennou rodinu avynásobme

  to počtem dnů vměsíci! Kačka má placenou

  asistentku veškole, ale jen dojedné hodiny;

  pokud chce být sdětmi vdružině, ato ona

  moc chce, musíme platit my.“

  Chudoba nemusí být otrhaná, špinavá

  abeznadějná… UZajíčkových má podobu

  skryté infekce, která může rozežírat nejen

  každodenní atmosféru, ale především

  perspektivu. Jaké šance vesportu, vzájmo-

  vých aktivitách, vpoznávání světa, vevý-

  uce jazyků mají děti vtakových rodinách?

  Ato Evini rodiče pomáhají, jak jen mohou.

  Nezkoumal jsem, co si myslí Katčin starší

  bratr, ale dovedu si představit, že mu občas

  ZDÁNLIVĚ JE VŠE V POŘÁDKU, děti jsou spokojené a nějaká přímá sociální intervence

  není nutná. Ale bližší pohled naznačí – krize klepe na dveře.

• Strana 11

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 4 - 2011

  JSME DIVNÁ SPOLEČNOST

  spolužák zamává před očima luxusním

  mobilem nebo značkovou botou. Vím, že

  hodnoty života jsou jiné, jenomže upro-

  střed nevábné Libně se krásně vykládají

  poučky oceně vzdělání, poctivých mezi-

  lidských vztazích adobru, které zvítězí.

  Zajíčkovi pochopitelně mají televizi. Každý

  večer vidí aslyší ostovkách milionů, které

  zase kdosi zašantročil, ukradl, promrhal

  ze státního. Každý večer se dívají dosvě-

  ta plného okázalých zábav, zbytečných

  slavností, neschopných, ale přeplacených

  sportovců nebo cynických zlodějů, kteří se

  cestou nabanket smějí dokamery.

  Co by třeba šlo i bez peněz

  Nemají hlad ani zimu, dělají všechno pro to,

  aby jejich děti neměly zbytečné starosti, ale

  přesto – co si myslí otéto společnosti, otéto

  zemi?

  Nemají hlad ani zimu,

  dělají všechno pro to,

  aby jejich děti neměly

  zbytečné starosti, ale

  přesto – co si myslí

  otéto společnosti,

  otéto zemi?

  Když se přímo zeptám – cítíte se chudá? –

  jen svelkým sebezapřením tiše přisvědčí: asi

  ano. Je nasvět asvé okolí příliš náročná? Je

  málo skromná? Jako dlouholetá čtenářka

  Můžeš zná mnohem tragičtější osudy aví, že

  předstírání nic nezmění.

  „Oficiálně nejsme naživotním minimu,

  takže se najdou ilidé, kteří nám doočí

  řeknou – co byste chtěli? Každý má nějaký

  problém…“

  Problém Zajíčkových se jmenuje Kačka.

  Nezvratně tělesně postižená, ale úspěšná

  veškole, kde ji mají rádi akde se jí líbí.

  Když jí to vydrží, třeba se jednou bude sama

  schopna uživit, nebo dokonce přinést své

  zemi velké zisky. Nebyla by první, kdo zvo-

  zíku udělal „díru dosvěta“.

  Kdyby nic jiného, podporovat rodiny, aby

  vedly své děti kdobrému vztahu keškole

  avzdělání vůbec, je – jak každý den zní

  ztelevize – nejušlechtilejší cíl této společ-

  nosti. Deklarace hodná vytesání dokamene.

  Osudy jednotlivých rodin ovšem blednou

  před velkými, skoro historickými cíli států,

  vlád aparlamentů. Paní Zajíčková nato

  má svou odpověď: „Každý den přemýšlím,

  jestli bychom se neměli vystěhovat. Třeba

  doSkandinávie. Manžel zatím nechce…“

  Někdo by řekl – jen ať jdou!

  Šel jsem přes celou Libeň až dolů naPal-

  movku anapadlo mě – když před svou

  chudobou utečou Zajíčkovi, nebudeme oně

  ajejich Kateřinu chudší my, kteří zůstane-

  me?

  KAŽDÝ DEN NEJMÉNĚ DVAKRÁT je nutné zvládnout dopravu Kačky poschodech.

  Svozíkem váží čtyřicet kilogramů. Násobme počtem dnů vroce…

  „ Každé tři měsíce dostávám výzvu,

  abych obvodnímu úřadu znovu doložila, že

  mám nárok napříspěvek nabydlení. Utoho

  papíru nikdy není potřebný formulář, ten si

  musím vyzvednout aněkdy ičekat vefrontě.

  Nainternetu to není. Každé tři měsíce…“

  Vtéto chvíli se třicetiletá žena přizná,

  že pak přichází domů aje-li sama, pláče.

  Stejně jako když už tři roky žádá aprosí

  obezbariérový byt kdekoliv vPraze. Ten

  současný není špatný, ale schody doprvního

  patra? Kateřina isvozíkem už váží čtyřicet

  kilo. Až bude chodit dočtvrté, dopáté,

  došesté třídy? Její rodiče si platí důchodové

  připojištění, poctivě splácejí půjčky, které

  si vzali nanezbytné věci, rozhlížejí se, kde

  by jen našli příležitost, jak svůj život zlepšit.

• Strana 12

  TÉMA: Novodobá chudoba

  

  můžeš / číslo 4 - 2011

  Paní Petra má kvůli dětské

  mozkové obrně berle.

  Přesto se bez problémů

  stala maminkou dvou

  krásných dětí. Nebýt

  nelehké finanční situace,

  mluví teď o pěkných

  časech. Zažila však i chvíle

  opačné. Včetně strachu,

  že někdo zpochybní

  její schopnost pečovat

  o vlastní děti.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  T

  akové obavy možnáněkdo pova-

  žuje zaabsurdní, jenže sPetrou

  se život nikdy moc nemazlil.

  Několik tvrdých lekcí vneslo

  dojejího podvědomí pochopi-

  telný pocit nedůvěry. Začalo to

  vrodině, která prakticky nefun-

  govala. Hlavně kvůli problematické matce.

  Snad jen díky Jedličkovu ústavu přečkala

  Petra základní školu bez větších traumat.

  Vosmnácti letech odešla zdomova aroz-

  hodla se osamostatnit.

  To už měla dva roky vztah sbývalým

  vychovatelem. Jakmile dosáhla dospělosti,

  získala bezbariérový byt. Záhy však dopla-

  tila nasvou dobrosrdečnost. Jako pijavice

  se nani přisálo několik lidí skriminální

  minulostí. Během krátké doby přišla téměř

  ovše.

  Opustila střední školu, městská část jí

  odebrala byt, situaci nevydržel ani její vztah.

  Naštěstí situace nabrala obrat, vekterém

  sehrál velkou roli právě bývalý přítel. Když

  se Petra ocitla znejhoršího venku, našla si

  práci ibydlení, kladný hrdina začal najed-

  nou ukazovat odvrácenou tvář.

  Následovalo další zklamání, hledání,

  tápání anejistota. Není divu, že potakových

  zkušenostech ztratíte iluze adůvěru kdru-

  hým lidem.

  Přesto Petra neztratila svou veselou

  povahu. Nějaká vnitřní síla ji neustále držela

  nad hladinou. Až potkala člověka, který jí

  pomohl udělat tečku zaminulostí. Sradostí

  pak brzy přijali zprávu, že čekají miminko.

  Situaci ale poněkud komplikoval problém

  sbydlením.

  Jediným řešením bylo přestěhování

  navenkov dodomu rodičů partnera. Šlo ale

  OBAVY

  UVNITŘ

  NÁS

• Strana 13

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  omísto nepřipravené načlověka shandica-

  pem. Kvůli bariérám fyzickým inázorovým.

  

  Jak se o to dítě staráte?

  Právě tady začaly obavy, jestli někdo nemů-

  že zpochybnit schopnost maminky sposti-

  žením pečovat osvé dítě. Tchyně dávala

  najevo, že ona se odítě postará lépe. Pod

  zástěrkou pomoci začala pomalu přesouvat

  péči nasebe. Napomáhalo jí vtom bariérové

  prostředí. Novorozence akočárek snesete se

  schodů oberlích opravdu těžko. Navíc ka-

  marádky vpráci tchyni poradily vzít dopéče

  Petru isdítětem. Vrcholem toho bylo, aby

  si celou záležitost naúřadech Petra sama

  zařídila. Když se svěřila partnerovi, nevě-

  řil vlastním uším. Začaly plány nazískání

  vlastního bytu. Vrámci žádosti opřidělení

  obecního bytu přišla našetření mladá úřed-

  nice ze sousedství. Ta přiživila pocit strachu

  svými otázkami.

  „Jak vy se vtomhle prostředí dokážete

  odítě starat?“ Petra pochopila, že chce

  doPrahy. Přesvědčila ipartnera azacenu

  velkých finančních nákladů se vhlavním

  městě uchytili. Bohužel stín obav zcela

  nezmizel.

  Přestože peněz se často nedostává, bojí se

  zažádat oněkteré dávky, aby se úřady ojejí

  situaci moc nezajímaly. „Nejprve jsem se

  bála ioinvalidní důchod. Chtěla bych totiž

  jít pracovat. NaČeské správě sociálního za-

  bezpečení mě uklidnili. Důchod mi zůstane

  ipři práci. Což je štěstí, protože bez pořád-

  ného vzdělání bych asi nevydělala víc.“

  

  Příspěvek na péči

  Zavětší zádrhel Petra považuje příspěvek

  napéči. „Sdůchodem už nikdo nic nepře-

  zkoumává, ten beru odosmnácti. Jenže

  upříspěvku napéči přijde šetření aztoho

  mám strach. Co když si někdo řekne: Tahle

  chce peníze, aby se oni někdo staral? Tak

  jak se chce sama starat oděti?“

  Přitom určitá pomoc by Petře určitě přišla

  vhod, protože spřibývajícími léty častěji

  něco bolí ahodně zaměstnaný partner není

  vždy poruce. „Někdy bolí doslova každý

  krok. Myslím, že kolena jednou vypově-

  dí službu askončím navozíku. Zatím to

  však zvládám,“ dodává odhodlaně. Ojejí

  houževnatosti svědčí ifakt, že při prvním

  těhotenství chodila několik týdnů snalome-

  nou nohou.

  

  Není jediná

  Příběh paní Petry je trochu extrémní, ale

  řada lidí spostižením má také podobné

  obavy. Týkají se hlavně finančních záleži-

  tostí. Zaměstnanci mlčky trpí machinace

  sdotovanými platy, protože nechtějí přijít

  oto, co berou. Někdo se bojí sportovat či

  cestovat, aby nepřišel odávky, protože by

  mohl být shledán moc zdravým. Další mají

  obavy zlidské závisti audání úřadům, že

  své postižení zveličují. Tak by se dalo pokra-

  čovat. Něco ztoho jsou důvody pochopitel-

  né, jiné úsměvné nebo zarážející. Mají však

  opodstatnění?

  Sdůchodem už nikdo nic nepřezkoumává,

  ten beru odosmnácti. Jenže upříspěvku

  napéči přijde šetření aztoho mám strach.

  Pohled expertky

  Petřin příběh jsem pověděl psycholožce

  aporadkyni pro koncepci sociální politiky

  PhDr.Běle Hejné. Ta se podle svých slov

  nikdy zadlouholetou praxi voboru sociální

  péče nesetkala spřípadem, kdy by nějaký

  úřad zpochybnil rodičovské kompetence

  člověka stělesným postižením. „Víte, ta-

  kové rozhodnutí by mohl udělat jen velice

  špatný nebo nezkušený sociální pracovník.

  Podle mého názoru není důvod kobavám,

  ikdyž Petře rozumím. Kdyby přece jen

  problémy sjedním konkrétním úředníkem

  nastaly, dnes už se má občan kam obrátit

  pro nápravu.“

  Podle doktorky Hejné je podstatou

  sociální péče podpora přirozeného fungo-

  vání, nikoliv dělat nešetrné zásahy zvenčí.

  Tímto směrem jde ivzdělávání sociálních

  pracovníků. Díky tomu se radikálně změnila

  situace oproti dobám před dvaceti lety. „Ro-

  dičovství je přece ovztahu, nikoliv otom,

  jestli dokážu dítě vždy azavšech okolností

  stoprocentně obstarat. Příspěvek napéči má

  posilovat autonomii jedince. Třeba iproto,

  aby mohl být dobrým rodičem. Nemůže se

  naopak stát důkazem zpochybňujícím něčí

  schopnosti.“

  můžeš / číslo 4 - 2011

  PODLE PANÍ PETRY se

  už vjejích dvaatřiceti

  letech projevuje „únava

  materiálu“. Především

  kolena občas bolí a schody

  čím dál častěji raději obejde

  velkým obloukem.

  Starší dcera jí už však

  začíná být oporou,

  takže může šetřit síly.

• Strana 14

  

  TÉMA: Novodobá chudoba

  můžeš / číslo 4 - 2011

  V souvislosti s penzijní reformou se u nás rozšířily

  obavy o sociální situaci nejslabších vrstev. Varovných

  hlasů o nebezpečí chudoby přibývá, ale jiná, stejně

  hlasitá vyjádření připomínají, že českou společnost

  žádná masová bída nečeká. Tomáš Sirovátka je už

  dlouhá léta specialistou na tyto otázky a jeho katedra

  na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity

  má i v zahraničí výbornou pověst.

  Tomáš Sirovátka:

  ZATÍM NENÍ

  NEJHŮŘE

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Kde vlastně chudoba začíná?

  Především musíme říci, že chudoba je

  vkaždé společnosti nejen chápana jinak,

  ale také jinak určována. VeŠvýcarsku bude

  její hranice zkrátka zcela odlišná třeba

  odbalkánské země svelkými ekonomickými

  problémy.

  Unás je přijímána konvence Eurosta-

  tu, že hrozba rizika příjmové chudoby,

  sníž se často spojuje materiální asociální

  deprivace (tedy sociální vyloučení), začíná

  někde na60 % průměrného platu. Samo-

  zřejmě záleží napočtu dětí vrodině, počtu

  zaměstnaných, natypu práce – je například

  zajímavé, že zaměstnaní mají lepší vyhlídky

  uchránit se před rizikem příjmové chudo-

  by než třeba osoby samostatně výdělečně

  činné atd.

  Abych nezatěžoval složitostmi – napří-

  klad riziko chudoby je upracujících osamě-

  lých rodičů desetkrát vyšší než vpřípadě

  úplných rodin bez dětí asedmkrát vyšší

  návraty dovětšinové společnosti obtížné.

  Někdy skoro nemožné.

  Nezapomeňme, že zvnějšku většinou ne-

  umíme změřit nebo jen odhadnout klíčový

  faktor – sebedůvěru člověka. Když se vytratí,

  je zle. Takže nejúčinnější pomoc může

  být nejen ekonomická, ale často právě ze

  strany sociálních pracovníků, nebo dokonce

  psychologická. Nemyslím tím jen pomoc

  odborníka, stejně důležité je okolí – rodina,

  přátelé.

  Ale přiznejme si, že isilní, dobře

  připravení lidé mohou spadnout

  dopasti chudoby.

  Někteří autoři zásadně rozlišují nedob-

  rovolné adobrovolné vyloučení. Určitá

  skupina lidí zcela vědomě žije jakýmsi

  prostým životem, minimalizuje svou spo-

  třebu anachází jiné hodnoty, třeba přírodu

  nebo nějaké duchovní statky. Ty jste jistě

  nemyslel. Nedobrovolná chudoba může být

  naopak výsledkem řady okolností, které

  neovlivníte.

  Vmalém městě se zavře velká firma,

  práci ztratí třeba polovina zaměstnaných.

  vporovnání súplnými rodinami sjedním

  dítětem. Také vzdělání hraje roli: lidé se

  základním vzděláním jsou vystaveni asi

  šestkrát většímu riziku chudoby vesrovnání

  svysokoškoláky.

  Jak poznáme, že rodina nebo jednotli-

  vec se ocitá vsociálním vyloučení?

  Musí jít ovíce znaků. Už nejde jen onedo-

  statečné příjmy, ale iovyloučení sociální,

  avesmyslu sociálních vazeb také občan-

  sko-politické. Tito lidé se přestávají

  zúčastňovat běžných společenských aktivit,

  například je obvykle nezajímají volby

  apod., vněkterých případech přestávají

  komunikovat súřady, často dokonce si

  nejsou schopni vyřídit isvé zákonné nároky

  adávky, uzavírají se vesvětě jakéhosi přeží-

  vání ze dne naden.

  Znamená to, že už zanechali

  všech nadějí?

  To je příliš silné. Záleží nakonkrétní situaci.

  Ale když se sejdou nepříznivé faktory –

  nízký nebo jen minimální příjem, nízká

  kvalifikace atřeba iztráta bydlení, pak jsou

• Strana 15

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 4 - 2011

  můžeš / číslo 4 - 2011

  SLOUPEK

  Jiřiny ŠIKLOVÉ

  HDP aevropanství

  Chudoba je vždycky relativní. Tedy pociťujeme

  ji vevztahu – vrelaci – kečlověku, jedinci,

  skupině, se kterou se srovnáváme. Co je mi

  platné, když vím, že žiji vestátě, jehož občané

  patří knejbohatším nasvětě, když lidé vedle

  mne mají podstatně více ajá mám dojem, že

  kúplnému blahobytu mi chybí tisícovka. Vím,

  že zhlediska Afriky, Asie, ale itřeba Moldávie,

  Ukrajiny, Rumunska, se zde iti nejchudší mají

  dobře.

  Ať mě neotravují statistici súdaji, že vČR je

  chudobou ohroženo jen 8,6 % lidí, zatímco

  vcelé Evropské unii je to 16,3 % avBulhar-

  sku, Litevsku, Estonsku skoro 25 %. Žiji zde,

  mám své potřeby, svá očekávání, ajiný život

  než tento nikdy mít nebudu.

  Když se rozhlížíme, točíme hlavou zleva do-

  prava nebo naopak, ajsme-li natom hůře než

  ostatní lidé vnašem okolí – můžeme-li si toho

  méně koupit, užít aprožít – cítíme se ochuzeni

  otyto možnosti. Atak hledáme vysvětlení,

  které obvykle odvozujeme odtoho, co jsme se

  dříve, vdětství, veškole naučili.

  Jedna verze říká: Zachudobu může špatný

  společenský systém, kdysi prý kapitalismus,

  později prý socialismus avsoučasnosti asi

  něco mezi tím. Tedy někdo druhý. Jen menšina

  znás si řekne: bohatí jsou bohatí, protože jsou

  schopnější, více se snažili, více pracovali. Proti

  tomu nám jsou všude ukazovány příklady, že

  to tak není, amy tyto příklady rádi přijímáme,

  protože pak vlastně neneseme zasvoji chudobu

  skoro žádnou vinu. Aitoto zpochybňované

  ospravedlňování ustupuje dopozadí, když

  vidíme chudého člověka, který je ponějakém

  úrazu či nemoci nevyléčitelně handicapova-

  ný. Vpodvědomí, tedy nevyřčeně, se objevuje

  myšlenka, že to se mně může stát také.

  Iproto je většina, trochu zmilosrdenství,

  trochu zobav akřesťanské lásky ochotna při-

  spívat namenšinu handicapovaných. Ti lidé

  ovšem nepotřebují jen finanční podporu, ale

  především práci ijako formu společenského

  začlenění, zařazení mezi ostatní, zatím zdra-

  vé. Kdo tyto lidi ale zaměstná vdobě, kdy ilidé

  zdraví, vplné síle, těžko hledají uplatnění?

  Ceny bytů stoupají, levné byty budou tyto

  jedince vyčleňovat ještě více, aoni se vedle chu-

  doby propadnou idosociální izolace. Donaší

  evropské tradice patří péče olidi vnouzi. Ityto

  informace jsme dostávali vdětství zrůzných

  pohádek, přísloví imodliteb. Je dobré si

  naodlišnosti tohoto kontinentu vzpomenout

  apokračovat vesnaze neodstraňovat chudé

  ahandicapované, ale odstraňovat, či alespoň

  zmírňovat chudobu, která tyto lidi vyčleňuje.

  Produktivitu aHDP budeme mít sice nižší, ale

  oto více budeme Evropané.

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta Bariéry.

  Onemocníte, opustí vás partner, který nesl

  hlavní tíhu ekonomického zabezpečení

  rodiny. Apatří sem isituace, kdy musíte

  všechen čas aenergii věnovat postiženému

  členu rodiny.

  Dobře znáte situaci vesvětě.

  Je náš systém pomoci účinný?

  Když vezmeme velká čísla, údaje zacelou

  společnost, tak docela ano. Proto patříme

  kzemím srelativně nejnižším výskytem

  chudoby. Systém důchodů adávek zatím

  dokáže dobře čelit většině rizikových situa-

  cí. Nejsou sice vevropském měřítku nijak

  nadprůměrné, ale vzhledem kdnešním ži-

  votním nákladům zajišťují relativně slušnou

  existenci příjemcům.

  Musíme stále brát vúvahu, že schopnost

  společnosti redistribuovat finance potřeb-

  ným není jen otázka zákonů apravidel, ale

  je také dána ekonomickou výkonností, tedy

  skutečnými příjmy rozpočtů. Složitější je

  ale působit účinně ksociálnímu začlenění

  zejména tam, kde je potřeba řešit subjektiv-

  ní iobjektivní překážky. Potřebný přístup

  teprve hledáme.

  Ale leckdo by řekl, že solidarity

  ubývá anaše společnost se stává

  dost cynickou.

  To ovšem zežádných údajů nezměříte.

  Zase jde jen opocit. Ale faktem zůstává, že

  například vzdělání jako potenciální nástroj

  proti chudobě je zdůrazňováno především

  vesmyslu odborné kvalifikace, přípravy

  napráci nebo podnikání. Vynikající od-

  borník naliteraturu nebo navýchovu dětí

  přestává být ceněn.

  Stáváme se společností úspěchu ekono-

  mického, sociálního, veřejného. Kněmu

  může patřit iodpovědnost jednotlivce, jeho

  empatie kživotu druhých. Ale vidíme, že

  zejména ekonomický úspěch je unás příliš

  často spojen sneracionální spotřebou, oká-

  zalostí, achcete-li iscynismem.

  Delší verze rozhovoru nawww.muzes.cz

  Kolega zUSA mi řekl:

  U vás je to dobré,

  ještě nemáte skupinky

  nezaměstnaných

  mladých mužů přes

  den na ulicích, jako

  máme my.

  Kdo je prof.PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc.

  Profesor Masarykovy univerzity vBrně.

  Původně sociolog, odr. 1991 pedagog avýzkumný pracovník. Zahraniční stáže:

  Nizozemsko, Švédsko, Velká Británie. Člen mnoha vědeckých společností, autor

  aspoluautor mezinárodních studií. Přednáší naevropských univerzitách.

  info

• Strana 16

  

  ANKETA

  Nikoliv. Máme totiž

  štěstí, že žijeme vté

  bohatší části světa, atak

  můžeme vidět opravdo-

  vou chudobu spíše jen

  naobrazovkách televize.

  Mám namysli lidi, kteří

  umírají hladem. Nej-

  smutnější natom je, že se

  to týká především dětí.

  Taková situace vnašich

  podmínkách díkybohu

  není, ostatně stačí se jen

  podívat, kolik jídla končí

  vpopelnicích…

  Specifická subkultura

  bezdomovců, lidí žijících

  naokraji společnosti, má

  přece jen poněkud jiný

  rozměr. Ano, itito lidé

  strádají ažijí vnedo-

  statku avesložitých

  sociálních podmínkách,

  ale ten, kdo zná jejich

  prostředí, jistě také

  ví, že to se skutečnou

  chudobou nemá mnoho

  společného aže se jedná

  ojinou problematiku.

  Pamatuji si přísloví, že

  chudoba cti netratí. To

  lze vdnešní době kon-

  zumního životního stylu

  abezbřehého hédonismu

  jen velmi obtížně prosa-

  zovat.

  Jiří JANKOVSKÝ

  ředitel centra Arpida

  Setkal jsem se vposlední

  době se dvěma druhy

  opravdových chudáků.

  Ti první roztočili spirálu

  své dluhové pasti, když

  potřebovali nakoupit

  mnoho jistě důležitých

  věcí, zejména těch, které

  již má soused: plazmu,

  rekordér, notebook aješ-

  tě pěkný zájezd, ale už ne

  doRimini, ale doEgypta.

  Mají naúčtu mnoho

  exekucí anad sebou

  mnoho věřitelů – situace

  neřešitelná.

  Druhou chudobu,

  duševní, stále eviduji

  ufunkcio nářů paralym-

  pijského hnutí. Jejich

  lhostejnost kesportov-

  cům iduchu fair play

  – sportu byl dán přece

  dokolébky – je trestu-

  hodná.

  Aťje to unás nebo

  naSlovensku, kde

  nechali přicestovat

  neslyšícísportovce světa

  nazimní olympiádu,

  apak je poslali domů.

  Také jim došly peníze.

  Martin KOVÁŘ

  ředitel rozvoje péče o zákazníka, ČSOB

  Neznám. Štědrý sociální

  systém bohaté České

  republiky téměř ani ne-

  umožňuje, aby se někdo

  stal opravdu chudým.

  Lidé unás neumírají kvůli

  chudobě hlady. Dokonce

  iti, kdo jsou bez domova

  avybírají popelnice, se

  nemají zdaleka tak špatně

  jako skutečně chudí

  obyvatelé některých afric-

  kých či asijských zemí.

  Někteří lidé unás ale žijí

  vrelativní chudobě, kte-

  rou vidíme jedině tehdy,

  když srovnáváme jejich

  životní úroveň seživotní

  úrovní většiny populace.

  Takových spoluobčanů

  přibývá.

  Celé rodiny živoří naso-

  ciálních dávkách, protože

  jejich členové dlouhodo-

  bě nepracují, nebo přišly

  omajetek vexekuci, či

  se jinak zadlužily naléta

  dopředu. Obzvlášť

  zranitelné chudobou jsou

  pak maminky starající

  se oděti spostižením,

  zvláště pokud je opustil

  partner. Právě ony si však

  skutečně zasluhují zvlášt-

  ní ochranu státu apomoc

  místní komunity.

  Tomáš CIKRT

  novinář

  Neznám vesvém okolí

  nikoho, kdo trpí opravdo-

  vou chudobou. Vmotol-

  ské nemocnici aobčas

  ivesvé neurologické pra-

  xi se setkávám spacienty,

  případně sjejich rodin-

  nými příslušníky, kteří

  strádají nouzí asociální

  deprivací. Zpravidla se

  jedná ojedince postižené

  chronickými, často ne-

  vyléčitelnými chorobami

  vedoucími kzávažné-

  mupostižení nervového

  systému adalších orgánů

  aomezenému pracovně-

  -sociálnímu uplatnění.

  Velmi tíživá je situace

  osamělých achronicky

  nemocných seniorů

  arodičů pečujících oděti

  nebo rodinné příslušníky

  stěžkým mentálně-

  -zdravotním postižením.

  Svěrohodně líčenými

  důsledky chudoby se

  každý měsíc setkávám

  nasprávní radě Konta

  Bariéry – Nadace Charty

  77, kdy projednáváme

  desítky naléhavých

  adeprimujících žádostí

  opomoc vakutní itrvalé

  nouzi.

  Martin BOJAR

  neurolog

  ZNÁTE VE SVÉM

  OKOLÍ NĚKOHO

  OPRAVDU

  CHUDÉHO?

  Objednávám předplatné

  časopisu Můžeš

  roční předplatné za 240 Kč

  JMÉNO a příJMeNí:

  Název OrgaNizace:

  ulice: číslO pOpisNÉ:

  MěstO:psč:

  telefON:

  ROZŠIŘTE ŘADY PŘEDPLATITELŮ ČASOPISU

  Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:

  Redakce časopisu MŮŽEŠ, Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2

  PŘEDPLATNÉ ČASOPISU SI MŮŽETE DÁLE OBJEDNAT NA:

  www.periodik.cz, www.muzes.cz

  n

  bezplatné infolince České pošty: 800 300 302

  n

  adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mail: postabo.prstc@cpost.cz, fax: 284 011 847

• Strana 17

  

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  TÉMA: Novodobá chudoba

  můžeš / číslo 4 - 2011

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  N

  emohu vynechat zajímavý

  aspekt. Rosťa je sám vozíčkář,

  který také pobírá příspěvek

  napéči. Jenže vyšší, takže

  nás bude zajímat příběh jeho

  svěřenkyně. Dvaašedesátiletá

  Jana je poetická azranitelná

  duše, kterou úřady shledaly nesvéprávnou.

  Odsvých tří let tráví život poústavech, pro-

  tože má ochrnutou půlku těla. Před čtyřmi

  lety však vstoupila doradostnější etapy své

  existence. Dostala chráněné bydlení apráci

  vchráněné dílně.

  Všechno něco stojí. 85 procent svého dů-

  chodu musí odevzdat provozovateli chrá-

  něného bydlení. Ubytování, jídlo aúkony

  péče vycházejí na320 Kč/den. Pokud je

  zrovna dlouhý měsíc, paní Janě zbude

  zdůchodu 323 Kč. Dlužno podotknout, že

  sama smí hospodařit maximálně sčástkou

  200 Kč, kterou má volně kdispozici. Jenže

  zatím jsme se ještě nedostali kplatbám

  zaléky, které činí průměrně 450 Kč. Už teď

  se dostáváme dominusu, ato jsme ještě ne-

  zmínili základní potřeby typu oblečení, věci

  dodomácnosti, drogerie apedikúra. Neza-

  pomeňme ani namobil, který je důležitým

  pomocníkem. Ano zákon sice předpokládá,

  že takový člověk chodí dochráněného

  zaměstnání, ale průměrný výdělek tam

  představuje 2200 Kč. Pokud tedy máte to

  štěstí amísto seženete.

  Bez asistenta to nejde

  Ktomu, aby se Jana mohla ráno vůbec vy-

  pravit dopráce (ikdalším věcem), potřebu-

  CO ZPŮSOBUJE

  SNÍŽENÍ PŘÍSPĚVKU NA PÉČI

  Máme za sebou tři měsíce od snížení příspěvku na péči

  v prvním stupni. Jak se změnilo hospodaření člověka,

  který má méně peněz na sociální služby? Od Nového

  roku totiž dostává místo dvou tisíc pouze osm set

  korun. Celkem se změna týká přibližně 113 000 osob.

  Jednou z nich je i paní Jana, které dělá opatrovníka

  Rostislav Čichoň.

  je asistenta. Ten stojí 50 Kč/hodinu. Měsíčně

  si dosud zpříspěvku napéči mohla dovolit

  40 hodin. Přibližně tedy osmdesát minut

  denně. Což už samo osobě bylo nahranici

  naplnění potřeb. Zanově zavedených 800 Kč

  měsíčně pořídí Jana pouhých 16 hodin asi-

  stence, průměrně tedy přibližně půlhodinu

  denně.

  Doposud Janě zvýplaty zbylo 2073 Kč.

  Odnich však posnížení příspěvku odečítá

  chybějících 1200 Kč. Naosobní výdaje jí

  tak zbývá 873 Kč měsíčně! Řekněte upřím-

  ně, kdo zvás by chtěl stakovou částkou

  vycházet? Přestože má Jana zajištěnou

  stravu, ubytování apéči, nemůže prakticky

  pomyslet nanějaké volnočasové aktivity.

  Odovolené ani nemluvě! Vpodobné situaci

  se odNového roku pravděpodobně ocitnou

  tisíce lidí. Postránce základních nezbytností

  je oně postaráno, ale kam se poděla kvalita

  života? Teplo, postel ajídlo dostanete přece

  ivkriminále…

  Improvizace je na místě

  Současný stav si vynucuje hledání cestiček

  aimprovizací. VJanině případě to umož-

  ňuje fakt, že žije se spolubydlící, která

  pobírá nejvyšší možný příspěvek vevýši

  12000 Kč. Vedení chráněného bydlení

  nově vzniklou situaci řeší tak, že se snaží

  dávat dohromady lidi svyšším anízkým

  příspěvkem. Peníze dají pomyslně najed-

  nu hromádku, vtomto případě 12800 Kč.

  Znich se následně platí asistence jako

  celek pro jeden byt. Vrchol solidarity

  potřebných lidí mezi sebou navzájem.

  Jde otichou dohodu, nakteré snad

  nikdo netratí. Představuje však rezignaci

  nakoncepční řešení sociální péče. Funkční

  systém nemůže přece nikoho vhánět dota-

  kových řešení, která musí každý soudný

  poskytovatel oficiálně popřít.

  Řada lidí se rozhodla situaci řešit žádostí

  ozvýšení příspěvku napéči. Přesný počet

  žadatelů není znám. Nevědí ho naminister-

  stvu práce asociálních věcí, naČeské správě

  sociálního zabezpečení ani naměstských

  úřadech. Úředníci však mluví oviditelném

  navýšení. Pražská správa sociálního za-

  bezpečení to přiznává ivoficiálním dopise

  žadatelům: „Při mimořádně vysokém počtu

  žádostí oposouzení zdravotního stavu

  došlých zdejší PSSZ nebude možno dodržet

  zákonnou lhůtu pro vypracování posudku.

  Zatuto situaci se vám předem omlouváme.“

  Poznámka redakce: Napřání paní Jany

  nezveřejňujeme její celé jméno,

  protože vtextu uvádí citlivé osobní informace.

  ROSTISLAV ČICHOŇ

  je opatrovníkem ženy, která musí

  každý měsíc hodně počítat,

  aby s penězi na sociální služby vyšla.

• Strana 18

• Strana 19

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 4 - 2011

  STÁŽ KONTA BARIÉRY

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  P

  rvní den je vždycky hektický. Ať

  už dozaměstnání nastupujete

  natrvalo či jen natýden. Díky per-

  fektní péči lidí zkabinetu minist-

  ra, kde jsem měl strávit 30 hodin,

  ale kžádnému stresu nedošlo.

  Vše bylo předem domluveno amé

  požadavky řešeny. Vyhrazené parkovací

  stání vareálu avlastní kancelář vestarých

  prostorách Černínského paláce (vté vedlejší

  prý úřadoval Eduard Beneš), to vše dodalo

  člověku pocit, že je vítán.

  Jsem seznámen schodem kabinetu

  ministra apředstaven všem jeho zaměst-

  nancům. Vzápětí je mi ukázána struktura

  ministerstva ačinnost jednotlivých odborů.

  Během týdne jsem měl ostatně dostatek

  příležitostí, jak je poznat více, ato díky

  domluveným schůzkám.

  První dvě schůzky absolvuji ještě týž

  den. První je naodboru společné zahraniční

  abezpečnostní politiky EU, mnohem zajíma-

  vější je pro mě ale ta druhá – naodboru stá-

  tů Blízkého východu aseverní Afriky. Nejen

  proto, že mě tato oblast osobně zajímá, ale

  iproto, že zde máme očem dlouze roz-

  právět díky probíhajícím bouřím vEgyptě

  avjiných arabských zemích. Blízký východ

  doznívá ještě během rána druhého dne, kdy

  se jako pozorovatel účastním ranní schůz-

  ky tohoto odboru. Hned poní svděčností

  přijímám nabídku jednoho ze zaměstnanců

  kabinetu ministra avydáváme se naprohlíd-

  ku reprezentativních prostor Černínského

  paláce.

  Cestou potkáváme nachodbě ministra

  Karla Schwarzenberga vdoprovodu bývalé-

  ho prezidenta Václava Havla. Oba se vracejí

  zkonference oBarmě, která se vpaláci

  konala. Přestože má kancelář vedle svého

  kabinetu, potkat ho je ipro zaměstnance

  tohoto odboru svátkem.

  Středa je veznamení schůzek najed-

  notlivých odborech. Všude se mi ochotně

  JAK JSEM SI POTŘÁSL

  RUKOU S PANEM MINISTREM

  Ne každý má možnost poznat fungování organizace, v níž by chtěl

  jednou pracovat. Mně se taková možnost naskytla díky týdenní stáži pořádané

  Kontem Bariéry. Na Ministerstvo zahraničních věcí mě profesně nasměroval

  obor absolvovaný na Metropolitní univerzitě Praha.

  věnují, svůj odbor mi představí aodpovídají

  naotázky. Hodně si povídáme naodboru států

  Asie aPacifiku, kde vpohodovém rozhovoru

  rozebereme Čínu jako ekonomickou velmoc

  iAfghánistán jako bezpečnostní hrozbu.

  Naodboru bezpečnostní politiky se jeho

  představitel zajímá opřístupnost budovy

  astěžuje si, že včeské diplomacii je velmi

  málo handicapovaných zaměstnanců. Přidává

  historku, jak se snimi přes dvě hodiny hádal

  úředník NATO, který ovšem kromě toho, že

  seděl navozíku, byl schopen komunikovat

  pouze pomocí speciálního přístroje, podobné-

  ho tomu, který používá iStephen Hawking.

  Večtvrtek se opět potkávám spanem

  ministrem. Podáváme si ruku achvilku si

  povídáme. Ptá se mě, jak vnímám svoji stáž,

  akvituje moji přítomnost jako příležitost pro

  ověření, zda je Černínský palác připraven

  nahandicapované zaměstnance. Osobně mě

  žádá, abych zpracoval zprávu opřekážkách,

  které by zmého pohledu bylo nutné od-

  stranit aco vylepšit. Omlouvá se, že nebylo

  možné vše zajistit úplně bez bariér. Loučíme

  se zapár minut, jeho program je vskutku

  nabitý, zadveřmi čekají zahraniční novináři,

  kteří přijeli dělat rozhovor oKubě.

  Odpoledne pokračují schůzky naodbo-

  rech, kterých jsem už poznal přes polovinu.

  Apokračují iposlední den. Natiskovém

  odboru si spanem Vítem Kolářem, tiskovým

  mluvčím MZV, povídáme oúpadku pozor-

  nosti českých médií kzahraničním záležitos-

  tem. Kolečko zakončuji naodboru ame-

  rických států aodpoledne sepisuji zprávu

  obezbariérovosti Černínského paláce, čímž

  plním žádost pana ministra.

  Jsem velmi rád, že jsem se mohl osobně

  seznámit se zodpovědnou prací zaměst-

  nanců ministerstva natak důležitém úseku,

  jakým je zahraniční politika. Zatuto zkuše-

  nost patří dík Kontu Bariéry, které mi stáž

  zajistilo.

  Více nawww.muzes.cz

  S KARLEM

  SCHWARZEN

  BERGEM

  se stážista

  Štěpán Beneš

  nesetkával

  každý den,

  zato od něho

  dostal za úkol

  vypracovat

  zprávu, zda je

  Černínský palác

  připraven na

  handicapované

  zaměstnance.

• Strana 20

  Bezplatná linka: 800 100 822

  E-mail: info@allmedica.eu

  MŮŽEŠ PŘISPĚT

  NA DOBROU VĚC!

  INZERUJ

  v časopisu Můžeš

  OBJEDNÁVKY:

  Martina Bedrnová

  tel.: 722 966 510

  e-mail: martina.bedrna@muzes.cz

  Zdeňka Šnajdrová

  tel.: 737 405 554

  e-mail: ateliersarka@seznam.cz

• Strana 21

  můžeš / číslo 4 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  NEJTĚŽŠÍ HODINA

  Text afoto: ANDREJ HALADA

  V

  roce 1992, když jí bylo jedena-

  třicet, ukončil její manžel svůj

  život. Zůstala sama se třemi

  dětmi, kluky ve věku jednoho,

  tří a šesti let. „Samozřejmě pře-

  mýšlíte, jaké byly důvody, jestli

  jsem tomu mohla zabránit“,

  říká. „Psycholog mě ale ujistil, že si nemám

  nic vyčítat. Takové jednání není možné

  předvídat anelze mu ani zabránit“.

  První dny byla všoku, ale snažila se fun-

  govat. Pár dní sní byl bratr, také matka, ale

  tu chtěla rychle poslat domů. „Byla čerstvě

  vdůchodu, atak měla tendenci vzít moji

  domácnost dosvých rukou. Jenže já neměla

  důvod ani chuť něco měnit.“

  Byla namateřské, dostala také nějaké

  peníze zpojistky adůchod, vefinanční

  nouzi se naštěstí neocitla. Při zpětném

  pohledu říká, že jí hodně pomohli ilidé

  zjejich domu, paneláku nasídlišti. Soused

  se nabídl, jestli by pro něho nepřekládala

  stavební normy. Jako vystudovaná stavařka

  ktomu měla blízko, ale ekvivalenty výrazů

  „předpjatý beton“ adalších neznala. Texty

  byly složité, honoráře žádný zázrak. Ale

  alespoň myslela najiné věci. Druhou pomoc

  jí přinesla sousedka, která tehdy dělala

  vevydavatelství Iva Železného. Kromě toho,

  že si chodila večer úplně normálně popoví-

  dat anebála se ani mluvit otom, co se stalo,

  měla doma fůru sešitků Večerů pod lampou,

  které jí půjčovala. „Zhltla jsem asi sto

  padesát příběhů otom, jak někdo čelí často

  absurdním životním nesnázím, ale vždycky

  všechno dobře dopadne,“ vzpomíná. Byla to

  trochu zvláštní terapie, ale fungovala.

  Ikdyž první měsíce měla pocit, že jenom

  přežívá, situace se postupně měnila. „Zlo-

  mem byl asi nástup dozaměstnání vroce

  1994. Najednou jsem byla každý den mezi

  lidmi.“ Nastoupila naplný úvazek donakla-

  datelství Fragment jako redaktorka. Výhoda

  BUDU MÍT ŽIVOT TAKOVÝ,

  JAKÝ SI HO UDĚLÁM

  Mnohé životní události jsou očekávané, jiné předvídatelné, některé překvapivé.

  Sebevražda životního partnera je ale šok. Právě tohle se přihodilo Lence Vodrážkové,

  dnes devětačtyřicetileté manažerce, která pracuje na pozici vedoucí správy

  obchodních center v mezinárodní poradenské firmě DTZ.

  spočívala vtom, že neměla pevnou pracovní

  dobu, pracovala částečně izdomova. Or-

  ganizačně to ale itak bylo složitější, hlavně

  ranní vstávání, obléknout všechny děti,

  vypravit je doškolky iškoly, ahlavně je včas

  zase vyzvednout. „Možná jsem se až moc

  snažila zvládnout všechno sama, ale nikdy

  jsem neměla tendenci se litovat. Hodně mě

  nakoply řeči typu: ‚Musíš se stím smířit,

  teď budeš mít těžkej život.‘ Proč mi někdo

  sugeruje, že zrovna já budu mít těžký život?

  Budu mít život takový, jaký si ho udělám.“

  Snažila se, aby kluci nepoznali, že je něco

  vnepořádku. Ale přesto měla delší dobu po-

  cit, že lidé vočích mají: „To je ta, co prožila

  tu věc…“ Přestat přemýšlet nad tím, zda ji

  okolí nesleduje, zda ajak všechno zvládá,

  prý trvalo delší dobu.

  Ikdyž měla odmanželovy smrti různé

  partnery, odzačátku jí bylo jasné, že se

  knim asi těžko někdo přistěhuje abude jí

  pomáhat. „Věděla jsem, že kluky budu vy-

  chovávat sama. Apokud někoho budu mít,

  tak bude muset toto uspořádání respekto-

  vat.“ Částečně to platí dodnes, ikdyž už jsou

  všichni chlapci dospělí, ale dva mladší ještě

  bydlí doma. Její současný partner to naštěstí

  respektuje stejně jako fakt, že je nakluky

  přece jen dost fixovaná amá oně strach.

  Vprůběhu let se vyskytlo ipár dalších

  obtížných situací. Především byla dvakrát

  krátkodobě nezaměstnaná, musela si hledat

  práci. „Zkoušela jsem různá zaměstnání ane

  vždycky to byla dobrá volba. Když nechodíte

  rád dopráce apřitom musíte vydělávat,

  je to nepříjemný pocit. Práce je pro život

  důležitá,“ vzpomíná. Dnes už si nejstarší syn

  vydělává, kluci jsou starší, podobnou situaci

  by si tak nebrala.

  Říká, že celá ta zvláštní situace vybavila

  kluky jednou věcí: ctižádostí. Cítili, že ně-

  kdo vrodině chybí, atak se musí víc snažit.

  „Ajako rodinu nás to semknulo – asi iproto

  máme dneska dobrý vztah.“

  PŘESTOŽE

  SE LENKA

  VODRÁŽKOVÁ

  snažila,

  aby synové

  nepoznali,

  že je něco

  vnepořádku,

  měla delší

  dobu pocit,

  že lidé vočích

  mají: „To je ta,

  co prožila tu

  věc…“

• Strana 22

  můžeš / číslo 4 - 2011

  

  PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

  CHYTRÁ NOHA UMÍ I CARVING

  Lyžovat se dá na dvou

  lyžích, jednom

  snowboardu, ale také

  na jedné noze. Tělesně

  postižení o tom vědí své.

  Následující vyprávění je

  o tom, že dvě lyže jsou

  vždycky víc než jedna.

  A že díky bionické

  „druhé noze“ dnes mohou

  i lidé s nadkolenními

  amputacemi jezdit

  po dvou.

  nými sportovci známá postava. Proble-

  matice sportování spostižením se věnuje

  už oddoby, kdy nastoupil naFTVS, tedy

  odpůlky 70. let. Dnes nakatedře sportů

  vpřírodě vyučuje například metodiku lyžo-

  vání, stejně tak se ale věnuje výuce instruk-

  torů lyžování zdravotně postižených. Výčet

  jeho aktivit by byl dlouhý.

  Sám říká: „Věnuji se výuce sportů vpří-

  rodním prostředí ajejí aplikaci nazdravotně

  postižené. Ale protože nejde obsáhnout

  všechno, tak jsem se vždycky soustředil

  najednu oblast. Nejprve to byl jachting

  vozíčkářů. Vznikly články ainstruktážní

  filmy ovhodných oplachtěných plavidlech

  ametodice výuky. Pak totéž osjezdovém

  aběžeckém lyžování zdravotně postižených.

  Napsal jsem otom metodickou příručku

  anatočil instruktážní filmy.

  Pokud je někdo zdravotně postižený

  achtěl by poradit, tak můžeme pomoci.

  Před sedmi lety jsme založili Centrum

  sportovních aktivit zdravotně postižených

  studentů Univerzity Karlovy. Máme webové

  stránky, kde nabízíme různé aktivity během

  celého semestru. Kola, kanoistika, jachting,

  plavání, lyžování… Akdyž je zima, tak po-

  řádáme vánoční turnaj vozíčkářů vestolním

  tenisu.“

  Pokud jde ozákladní motivaci, tak

  Jan Hruša říká: „Vždycky mě napráci se

  Text: ANDREJ HALADA

  Foto: ARCHIV JANA HRUŠI

  L

  idé stělesným postižením spor-

  tují aje jen otázka, kam až sahají

  jejich možnosti, respektive co jim

  tělo anejrůznější pomůcky dovolí.

  Hranice se vtomto směru stále

  posouvají kupředu. Jednou ztěch-

  to linií, která se vminulosti zdála

  být nepřekročitelná, je isjezdové lyžování

  lidí sjednostrannou nadkolenní amputací

  nadvou lyžích.

  Vminulosti jezdili postižení výhradně

  najedné noze-lyži. Kudržení rovnováhy po-

  užívali stabilizátory, což jsou dvě francouz-

  ské berle skrátkými lyžemi, takže lyžař jede

  „potřech“. Jenže lyžování najedné, resp.

  natřech nohách má své limity. Omezující je

  především fyzická náročnost asní spojená

  rychlá únava aopotřebení těla.

  Jezdit nadvou lyžích je tedy obrovský

  posun. Jenže jak se kumělé noze schopné

  zvládnout techniku lyžování dostat? Apře-

  devším: jak se sní naučit jezdit?

  Muž pro všechny sporty

  Dr.Jan Hruša, CSc., zfakulty tělesné

  výchovy asportu je mezi tělesně postiže-

  zdravotně postiženými lákalo to vymýšlení.

  Objevovat auvádět doživota pomůcky,

  metody, techniky pro to, aby to šlo. Třeba

  jak vymyslet, aby mohli nevidomí jezdit

  nalyžích. Anebo různé typy amputací – co si

  ještě mohou tihle lidé při sportování dovolit

  aco už ne. Adostávat se vtomto směru dál

  adál.“

  Nejprve se věnoval oblasti podkolenních

  amputací, kde si pod jeho vedením dokázali

  mnozí postižení stoupnout nalyže ajet. Ta-

  hle etapa mu kromě jiného umožnila přesně

  pochopit vazby mezi technikou lyžování,

  postižením aprotézou.

  Co postiženého nejvíce limituje, jaké

  situace jsou nasvahu kritické ajak je pro-

  střednictvím pomůcek eliminovat, případně

  se jim úplně vyhnout.

  „Napřípadu jednoho skvělého lyžaře

  jsem začal analyzovat jeho protézu, jak ji má

  konstruovanou,“ říká Jan Hruša.

  „Petr Šírlo je podkolenní amputář, který

  jezdí výborně, ale když přišla nerovnost,

  brzdění, tak šel dozáklonu anásledoval

  pád. Naprotéze měl staré lůžko, vbotě jen

  molitanové krytí. Vyrobili jsme mu speciální

  pouzdro – anajednou měl větší jistotu, pře-

  stal padat. Pak jsme zase řešili, že sprotézou

  měl koleno příliš vzadu, což při jízdě není

  dobré, hlavně při carvování. Objevili jsme,

  že problém byl vchodidle. Iten jsme na-

• Strana 23

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 4 - 2011

  CHYTRÁ NOHA UMÍ I CARVING

  To bylo mým

  hlavním cílem:

  na řadové protéze

  dokázat,

  že něco takového

  je možné.

  A že je to

  jen otázka chtění.

  konec prostřednictvím modifikace protézy

  vyřešili.“

  Podle chůze nic nepoznáte

  Pro postižené snadkolenní amputací dnes

  existují protézy sbionickým kolenem, které

  se jmenují C-leg. Protézu vyrábí firma Otto

  Bock; nasvětě je málo firem, které tento typ

  kolene mají vnabídce.

  Jádrem C-legu je koleno, které má

  „mozek“. Můžete ho ovládat přes počítač,

  koleno má uvnitř servomotory aprotetik

  může nastavit jejich funkce. C-leg má

  odvýrobce nastavené dva módy, které se

  mohou přepnout. Vlétě je to chůze acyk-

  listika, vzimě chůze alyžování. Protéza

  je přitom natolik citlivá, že reaguje jinak,

  když jdete pobetonu, ajinak, když jdete

  popísku. Pokud uvidíte člověka sC-legem,

  tak zjeho chůze ani nepoznáte, že mu

  chybí část nohy.

  „Jednou jsem měl nakurzu lyžování

  zdravotně postižených nadkolenního

  amputáře Aleše Boudu,“ vzpomíná Jan

  Hruša. „Šest let lyžoval poúrazu najedné

  noze shůlkami. Sprotetikem jsme připra-

  vili Alešovi lyže, boty aprotézu s C-legem,

  aby se mohl pokusit lyžovat nadvou lyžích.

  Nejprve se trochu bránil, byl už zvyklý

  jezdit najedné. Ale přemluvili jsme ho. Vzal

  jsem Aleše najeden mírný svah vPeci pod

  Sněžkou, ideální pro výcvik začátečníků.

  Stoupl nato, nejprve jezdil tak z80 % váhy

  nazdravé, pak jsme zkoušeli větší zatíže-

  ní pomocí různých průpravných cvičení.

  Azahodinu už si byl tak jistý, že jsme

  mohli jít nadalší svah. Aon skutečně lyžoval

  nadvou nohách.“

  Ztéhle unikátní zkoušky natočil Jan

  Hruša ivideo, které dnes pouští například

  protetikům, aby věděli, co všechno jde

  aco se může podařit. Jak už bylo řečeno,

  hlavním přínosem je rozložení váhy naobě

  lyže: postižený může lyžovat výrazně delší

  dobu, aani při zvýšené aktivitě nehrozí větší

  tělesné komplikace.

  Důležité také je, že vpřípadě C-legu jde

  osériový výrobek, nikoli speciální protézu.

  Unás jich je používáno asi sedmdesát. Cena

  protézy sbionickým kolenem je zhruba půl

  milionu korun (běžná protéza stojí okolo

  150000). Zásadní přitom je, aby postižený

  tuhle protézu skutečně chtěl. Systém je

  takový, že pojišťovna vám C-leg většinou

  zaplatí, ale protetik, lékař ipojišťovna musí

  vědět, že protéza pro dotyčného člověka

  bude mít smysl aže ji využije.

  AJan Hruša ještě zakončuje: „To bylo

  mým hlavním cílem: nařadové protéze

  dokázat, že něco takového je možné. Aže je

  to jen otázka chtění.“

  ALEŠ BOUDA (na fotografii vlevo) lyžující na dvou

  nohách namísto jedné a stabilizátorů,

  uprostřed protetik Vladan Princ a vpravo Jan Hruša.

  Na fotografii dole je dobře vidět,

  jak vypadá Boudův C-leg.

• Strana 24

  

  můžeš / číslo 4 - 2011

  PÉČE O LIDI S POSTIŽENÍM

  Čtyřicet let totality

  poznamenává péči

  o lidi s postižením

  doposud. Velká snaha

  o koncentraci do

  specializovaných institucí

  vyvolala po roce 1989

  vlnu integračního

  boomu. Další léta však

  ukázala, že nic neplatí

  absolutně. Je iluzorní

  uvěřit, že všichni lidé

  s postižením jsou schopni

  zvládnout zapojení

  do běžného života.

  Na roli specializovaných

  zařízení má jasný názor

  ředitel Jedličkova ústavu

  a škol v Praze

  PhDr. Jan Pičman.

  Jan Pičman:

  DŮLEŽITÁ JE

  MOŽNOST VOLBY

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Proměnila se nějak situace

  votázkách integrace proti době

  před přibližně patnácti lety?

  Já přišel doJedle vroce 1994, kdy se inte-

  grační vlna teprve rozbíhala. Vté době vzni-

  ká vJedli speciálně pedagogické centrum,

  které začalo myšlenku integrace prosazovat.

  Objevila se názorová pluralita, takže nastaly

  změny. Odpoloviny 90. let začaly děti znaší

  základní školy odcházet doběžných škol.

  Časem začaly naopak nabírat nasíle počty

  středoškoláků. Otevřely se jim možnosti

  získat větší nezávislost narodině.

  Svůj pobyt nainternátu vJedli nevnímali

  jako segregaci, ale jako cestu kosamostatně-

  ní. Pro řadu znich navíc nebylo moc jiných

  alternativ, protože doma neměli vhodnou

  školu. Základka tak vJedli pozbyla své domi-

  nantní postavení. Proměnila se spíš vjakousi

  záchytnou síť pro ty, kteří se znejrůznějších

  důvodů rozhodli, že docházka dospeciálního

  zařízení je pro ně nejlepší volba.

  Snažili se nadšení přívrženci

  inte grace umístit vběžné škole

  každého azavšech okolností?

  Já jsem tohle zažil vněkdy až militantní

  podobě. Dokonce občas iuněkterých svých

  kolegů, kteří byli přesvědčeni, že prakticky

  každý se může vzdělávat vběžném hlavním

  proudu sostatními. Občas zaznívaly ihlasy

  volající poúplném zrušení spe ciálního

  školství. Myslím si, že to by nebylo moudré.

  Vždyť cílem docházky donějakého vzdě-

  lávacího zařízení není přítomnost žáka

  sama osobě. Jde opřípravu člověka naco

  nejlepší fungování, až školu opustí. Aněkdy

  je prostě vhodnější příprava vespeciální

  škole. Protože integrace nemusí vždycky

  zafungovat. Dítě se přece může vzdělávat

  vjakékoliv škole, ale jde oto, zda forma

  toho vzdělávání je optimální. Což nemusí

  pokaždé představovat škola běžná. Hrozně

  moc přitom záleží naindividuální situaci

  dítěte avšech okolnostech.

  Pro někoho je běžné prostředí lepší, pro

  druhého nikoliv. Vtom mě utvrzuje fakt, že

  speciální školy potkávám ivzápadní Evropě.

  Ačkoliv doČech občas přicházejí zprávy naté-

  měř propagandistické úrovni otom, jak Anglie

  či Dánsko ruší speciální zařízení pro děti

  spostižením. Protože prý nejsou potřeba. Při-

  tom já vím, že to není pravda, neboť ty školy

  navštěvuji avím opotřebnosti jejich existence.

  Vkaždé zemi by měla fungovat alternativa pro

  rozhodnutí, jakou cestu rodina idítě zvolí.

  Dá se tedy říci, že tohle je nová role

  zařízení typu Jedle? Vytváření

  alternativy kintegraci, vedle které

  si našla plnohodnotné místo?

  Myslím, že jde odobrou pozici ajá bych

  ji určitě podporoval. Být místem pro lidi,

  kteří si znejrůznějších důvodů nevyberou

  docházku doběžné školy. Občas ty důvody

  tkví vsociálních kontextech.

  Když dítě nebo mladý člověk chodí

  doškoly, kde jsou kvůli jeho handicapu

  všichni zdraví spolužáci rychlejší, nezávislej-

  ší aúspěšnější, může to mít velmi negativní

  dopad napsychiku. Nejde přece jen ově-

  domosti získané odučitele, ale ioutváření

  Celospolečensky panuje

  názor, že integrace

  rovná se dobro,

  vše ostatní je zlo.

• Strana 25

  

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 4 - 2011

  SLOUPEK

  Daniely FILIPIOVÉ

  Ach ti architekti…

  Téma bezbariérovosti je obsáhlé, velmi va-

  riabilní avětšinou čtenářů Můžeš nesmírně

  vnímané. Troufám si říci, že zpohledu

  přístupnosti měst ajeho objektů většinou

  negativně.

  Zajímavým příkladem odpovědi naotázku proč

  je zkušenost zjedné pražské neziskové organi-

  zace, která provozuje denní stacionář pro děti

  svelmi těžkým postižením, většinou skombino-

  vanými vadami. Požádala mě, abych pomohla

  jako „bezbariérový“ konzultant projektu

  nového centra, nakterý se jim téměř zázračně

  podařilo sehnat nemalé finance. Nejen proto,

  že stouto organizací spolupracuji již mnoho let

  ajejí práci znám avím, že ji dělá dobře, jsem

  ráda vyhověla. Všech, kdo si vyžádají vtéto ob-

  lasti konzultaci, si totiž nesmírně vážím amám

  znich obrovskou radost.

  Nadomluvenou schůzku přišli kromě zástup-

  ce neziskovky aotce jednoho zklientů dva

  čerství absolventi Fakulty architektury ČVUT.

  Jako každý, kdo má vruce čerstvý diplom,

  byli oba velmi sebevědomí: „Teď světu ukáže-

  me, co vnás je! Le Corbusier má nástupce!“

  Seznamovala jsem se snávrhem avyptá-

  vala jsem se nazcela zásadní věci, alespoň

  podle mého názoru. Proč je vstup doobjektu

  (novostavby!) přes parkoviště azásobovací

  dvůr vjednom, ato podivnou rampou, když

  terén umožňuje vytvořit přirozený, příjemný,

  ahlavně důstojný příchod kobjektu? Zda

  jim jejich řešení připadá správné? Zda návrh

  našikmou podlahu kvyrovnání terénní ne-

  rovnosti vzádveří, které slouží ikpřezouvání

  ajako šatna, myslí vážně? Poodpovědích do-

  provázených velmi suverénním projevem obou

  mladých absolventů jsem se zeptala, zda jim

  něco říká bezbariérová vyhláška č. 398/2009

  Sb. Oběma se výraz tváře během vteřiny změ-

  nil. Jaká vyhláška?! To jsme naškole neměli

  nebo jsme možná chyběli… Vsemestrálních

  pracích to ponás nikdo nechtěl!

  Odkázala jsem je nasvé webové stránky, kde

  najdou jednak uvedenou vyhlášku, ale imou

  publikaci Projektujeme bez bariér, která

  je určena zejména projektantům. Nadalší

  schůzku přišli dva úplně jiní lidé. Pochopili,

  že byť mají studium architektury zasebou,

  mají se stále co učit.

  Poučila jsem se ijá. Zkontaktovala jsem Čes-

  kou komoru architektů aFakultu architek-

  tury, ajestli vše půjde tak, jak se to rýsuje,

  mohla bych být konzultantem studentských

  prací. Tak všem, kteří mají nějaký ten han-

  dicap, držte palce, ať to vyjde. Je to sice běh

  nadlouhou trať, ale jednou se už konečně

  začít musí. Ato tam, kde je to nejvíce potře-

  ba. Tam, kde vyrůstají noví tvůrci prostředí,

  vekterém se pohybujeme. Architekti.

  Autorka je senátorka

  osobnosti člověka vmezilidských vztazích.

  Ať se nám to líbí nebo ne, člověk se neustále

  poměřuje se svým okolím. Pokud si tedy

  neustále připadáte jako outsider, jakou si

  můžete vytvořit sebeúctu? Obávám se, že

  skalní přívrženci integrace tohle hledisko

  přehlížejí.

  Vnímají především pozitivní aspekty, kte-

  ré bezesporu existují. Přítomnost spolužáka

  spostižením učí ostatní empatii, toleranci

  atd. Samo dítě sedící třeba navozíku se

  však kvůli svým omezením zákonitě dostává

  dosituací, které mu nemusí být příjemné.

  Naproti tomuprostředí, kde ostatní řeší

  podobné problémy, je postránce rozvoje osob-

  nosti mladého člověka úplně jiné. Nejenže si

  může osvých problémech popovídat slidmi,

  kteří ho budou chápat, ale především má šanci

  se sostatními plnohodnotně poměřovat.

  Nepokládají vlastně zarytí

  přívrženci integrace nechtěně

  některé děti naoltář vyššího zájmu

  zušlechtění společnosti?

  To bych si určitě netroufl říci. Znám osobně

  řadu ztěch lidí avšichni mají upřímné

  adobré důvody, proč svým postojům věří.

  Ostatně ona asi ani není jiná cesta. Čtyři-

  cet let se tady akcentoval speciální přístup

  asegregace.

  Logickou reakcí je vychýlení pomyslného

  kyvadla dozcela opačné polohy. Myslím, že

  dnes už se to ale zase začíná vracet austalo-

  vat vnějakém rozumném středu. Začínáme

  si uvědomovat, že jsou zde různé vzdělávací

  možnosti, aje narodině zvolit pro dítě opti-

  mální variantu.

  Vnímají to tak irodiny vašich žáků?

  Opravdu berou studium vJedli jako

  optimální variantu? Nebo pozorujete

  ijistý prvek zklamání? Nešlo to jinak,

  tak se spokojíme sJedlí…

  Zjednoho našeho průzkumu vyplynulo,

  že velkou roli hraje, co tomu řekne okolí.

  Rodiče se ocitají pod tlakem, jak vysvětlí

  ostatním, že jejich dítě chodí doJedle. Proč

  není vběžné škole? Působí to naně mnohdy

  tak silně, že se snaží dokonce tajit docházku

  svého potomka dospeciálního zařízení.

  Celospolečensky panuje názor, že integrace

  rovná se dobro, vše ostatní je zlo. Takže rodiče

  se mají jakoby přiznat kešpatnému rozhodnu-

  tí. Navíc si tím sami připadají jiní. Když vaše

  dítě chodí doběžné školy, tak přece ivy jste víc

  „normální“. Kvůli tomu se nikdo kJedli hrdě

  nehlásí. Ikdyž někdo potichu přizná, že až

  unás se dítě začalo krásně rozvíjet, dosvěta to

  vytroubit nedá.

  Více nawww.muzes.cz

  JAN PIČMAN

  přišel do

  Jedle v roce

  1994, kdy se

  integrační

  vlna teprve

  rozbíhala.

• Strana 26

  

  můžeš / číslo 4 - 2011

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  Máte problém

  s psaním, bolí vás ruce,

  neposlouchají prsty?

  Chytrému peru stačí

  jedno slovo a hned vám

  přehraje zvukový záznam

  třeba celé přednášky.

  A až povinnosti splníte,

  můžete na dovolenou.

  Speciální mapy vám

  ukážou, co okolo vás

  je bezbariérové.

  CHYTRÉ PERO POMŮŽE,

  SPECIÁLNÍ APLIKACE NAPOVÍ

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: ARCHIV

  H

  odnocení bezbariérové pří-

  stupnosti se konečně dočkalo

  dostatečně technicky vyspělé

  platformy, hodné 21. století.

  Raul Krauthausen, vozíčkář

  zNěmecka, vyvinul interne-

  tovou stránku, kde mohou vo-

  zíčkáři zcelého světa hodnotit přístupnost

  svého okolí.

  Internetová stránka pracuje nastejném

  principu jako například internetové mapy

  Google či česká mutace Mapy.cz. Jedná se

  ointeraktivní mapu, vekteré je zanesena in-

  frastruktura aslužby – restaurace, obchody,

  divadla, kina, doprava atd. Vmapě je možné

  vyhledávat stejně jako vjakékoliv inter-

  netové mapě. Vyhledáte-li tedy například

  Václavské náměstí vPraze, ukáže se vám

  avokolí označí veškerou infrastrukturu

  aslužby.

  ale vkombinaci se speciálně dodávaným

  papírem dokáže mnohem, mnohem víc.

  Jste-li například student nebo si píšete

  poznámky naporadě vzaměstnání, tužka

  může zaznamenávat zvuk, zatímco si píšete

  jen několik nejdůležitějších slov. To by

  nebylo samo osobě tak zvláštní jako fakt, že

  tužka si pamatuje, ukterého slova napapíře

  máte ten který zvukový záznam, adokáže

  jej při „poklepání“ napapír (naodpovídající

  slovo) bezchybně přehrát.

  Jak je něco takového možné? Tajemství

  tkví vespeciálním papíře, jehož struktura je

  složena znenapodobitelných miniaturních

  teček vrůzných kombinacích. Pouhým okem

  jsou neviditelné, ale vidí je senzor naspodní

  části tužky. Vkaždém místě papíru je tak

  jiná kombinace teček apero se díky tomu

  „orientuje“ popapíře. Tohoto potenciálu

  Astejně jako najiných internetových

  mapách se pokliknutí napříslušnou ikonku

  urestaurace, kina nebo čehokoliv jiného

  zobrazí další informace. Vtomto případě se

  jedná oinformaci obezbariérovosti.

  Kouzlo internetové mapy

  Kouzlo této internetové mapy spočívá vtom,

  že naprosto každý může zhodnotit místo,

  které navštívil, apomoci tak ostatním. Velmi

  snadno se tak mohou zapojit vozíčkáři či ji-

  nak tělesně postižení zcelého světa azískat

  tak pro sebe ipro ostatní jedinečný podklad

  pro cestování iběžný život.

  Hodnocení probíhá vetřech stupních

  aodvíjí se odpředpokladu, že používáte

  invalidní vozík – zelená znamená plnou

  přístupnost, žlutá částečnou přístupnost

  ačervená značí, že místo sinvalidním vozí-

  kem přístupné není.

  Flexibilita samotných interne-

  tových map je podpořena iapli-

  kací pro chytrý telefon iPhone.

  Ta využívá stejných mapových

  podkladů apřidává další porci tím,

  že je schopna určit polohu uživate-

  le anabídnout mu služby abezba-

  riérovou infrastrukturu vjeho okolí.

  Vsoučasné chvíli je „oznám-

  kováno“ asi 40000 míst sdenním

  přírůstkem 300 nových míst. Tato

  čísla, iregionální záběr, nepochybně

  porostou, jak se bude projektu dostávat

  publicity. Mapy jsou kdispozici pro celý

  svět, 80 procent označených lokalit se

  nachází vNěmecku.

  Rychle přibývá iohodnocených míst

  například vLondýně či New Yorku. Namapo-

  vých podkladech je samozřejmě icelá Česká

  republika ata jen čeká naohodnocení. Azapo-

  jit se doněj může každý. Stačí vinternetovém

  prohlížeči zadat www.wheelmap.org apustit

  se dotoho.

  Chytrá tužka

  Mnohokrát jsme se natěchto stránkách

  setkali stím, že je vždy možné vylepšit

  něco, co zdánlivě dosáhlo své finální

  podoby.

  Stejné tvrzení platí ipro propisovací

  tužku zdílny společnosti Livescribe, která

  nejenže umí psát standardním způsobem,

• Strana 27

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 4 - 2011

  ERA PORADNA

  ?

  Chtěl bych si začít spořit nějaké

  peníze, ale bojím nenadálých výdajů,

  atudíž ipoplatků zapředčasný

  výběr. Poradíte mi spořicí produkt, se

  kterým bych se těmto sankcím vyhnul?

  Pokud chcete své finance zhodnotit,

  ale zároveň je potřebujete mít kdykoli

  kdispozici, doporučuji uložit je naspo-

  řicí účet bez výpovědní lhůty. Měl by

  nabízet dobrou úrokovou sazbu, snadné

  ovládání přes internetové bankovnictví,

  apředevším by měl splňovat ivaše přání

  – vybrat peníze bez poplatku. Takovým

  představám odpovídá například Era čer-

  vené konto odPoštovní spořitelny. Účet

  nemá žádnou výpovědní lhůtu, apeníze

  máte tudíž kdykoli okamžitě kdispozici.

  Kvýhodné úrokové sazbě přidává také

  zdarma vedení asprávu konta stejně

  jako platební příkazy nadva účty podle

  výběru klienta.

  ?

  Dobrý den, chtěla bych se zeptat

  nazákon ospotřebitelském úvěru,

  který začal nedávno platit. Jaké

  konkrétní výhody přinese tento zákon

  nám klientům?

  Zahlavní pozitivum nového zákona

  bych označil fakt, že poskytovatel úvěru

  musí dát klientům ještě před podpisem

  smlouvy tzv. předsmluvní informace.

  Ty zahrnují kompletní informace nejen

  ovýši půjčky, ale také kolik celkem

  napůjčce přeplatí, všechny poplatky, úro-

  kovou sazbu či RPSN. Klient také obdrží

  dokument svysvětlením všech pojmů

  súvěrem spojených. Dále mají klienti

  právo do14 dnů odsjednání smlouvy

  odtéto ustoupit, byl zaveden výpočet

  RPSN ipro kreditní karty akontokorenty

  (tyto úvěry jsou podle zákona rovněž

  spotřebitelskými úvěry), došlo kúpravě

  délky výpovědní lhůty právě ukredit-

  ních karet akontokorentů, banky nyní

  musí nažádost klienta vytvořit splátkový

  kalendář, při zamítnutí žádosti oúvěr

  zdůvodů získaných nazákladě vyhle-

  dávání vúvěrových databázích (CBCB,

  SOLUS) sdělit důvod zamítnutí, při

  nabídce produktu reklamou (je-li zmiňo-

  vána jakákoli cena produktu) uvádět tzv.

  reprezentativní příklad. Nemělo by tak

  docházet ksituacím, kdy jsou žadatelé

  oúvěr nepříjemně zaskočeni různými

  informacemi, kterých si při podpisu

  smlouvy nevšimli.

  Na vaše dotazy odpovídá

  Milan Jursík,

  výkonný manažer

  marketingu

  Poštovní spořitelny.

  Pokud máte jakýkoliv

  dotaz na Milana Jursíka

  z Poštovní spořitelny,

  napište jej na adresu info@ muzes.cz

  nebo Redakce časopisu Můžeš,

  Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2.

  CHYTRÉ PERO POMŮŽE,

  SPECIÁLNÍ APLIKACE NAPOVÍ

  bylo bezchybně využito vmnoha funkcích,

  které pero nabízí.

  Naspodním okraji papíru jsou pak

  natištěny ovládací prvky pera, jako šipky

  pro navigaci vmenu atlačítka „nahrávat“,

  „spustit“, „zastavit“ atd. Pak již jen stačí, aby

  si pero přečetlo strukturu papíru natom kte-

  rém místě, ahned ví, co má dělat. Klepnete-

  li jím tedy napoložku „nahrávat“ azačnete

  něco psát, tužka si zapamatuje strukturu

  papíru vmístě, kam píšete, apřiřadí tento

  vzorec kezvukovému záznamu, který vtom

  čase vznikl.

  Klepnete-li perem pak natlačítko přehrát

  anásledně napříslušné slovo napapíře,

  pero vám přehraje záznam, který jste vtom

  místě zaznamenali. Je tak možné napřed-

  náškách či při jakékoliv jiné příležitosti psát

  pouze heslovitě apero chytře zaznamenává,

  co přednášející nebo kolega řekl.

  Mezi aplikace pera patří také překladač.

  Funguje obdobným způsobem jako předcho-

  zí funkce. Napíšete napapír slovo anadis-

  pleji pera vidíte jeho překlad dozvoleného

  jazyka, který vám tužka ivzorně přečte,

  kvůli výslovnosti.

  Už vzákladní variantě tak pero nahradí

  přenosný počítač vřadě základních funkcí.

  Společnost Livescribe ale provozuje ivlastní

  obchod, kde je možné dokoupit dopera

  vlastní „aplikace“ – tedy funkce, které je

  pero vkombinaci spapírem schopno vyko-

  návat.

  Pero využívá široké spektrum lidí –

  odprodejců, projektových manažerů požur-

  nalisty astudenty. Tam, kde pero nabízí

  přidanou hodnotu pro zdravého člověka, ale

  může zároveň představovat výrazné ulehče-

  ní pro osoby shandicapem.

  Dopera se vejde dle kapacity 400–800

  hodin zvukového záznamu aten je samo-

  zřejmě možné přenášet pomocí USB kabelu

  dopočítače.

  Vespolupráci se speciální aplikací pro

  počítač, dodávané spolu sperem, je možné

  dopočítače přenášet celé listy poznámek

  nejen zvukově, ale igraficky doformátu

  PDF. Vprodeji jsou bloky se speciálním

  papírem různých velikostí. Baterie

  pera je samozřejmě dobíjecí acena

  pera spříslušenstvím se pohybuje

  od120 do170 liber (3500–5000

  Kč), začtyři bloky se speciálním papí-

  rem pak zaplatíte 18 liber (530 Kč).

  INTELIGENTNÍ PERO

  dokáže v kombinaci se speciálním papírem

  divy. Svoje poznámky můžete doplnit

  o zvukový záznam nebo je celé

  přenášet do počítače.

• Strana 28

• Strana 29

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 4 - 2011

  NÁZORY

  JAK SI VLASTNĚ

  MÁME ŘÍKAT

  Politická korektnost je užitečná, pokud ji chápeme jako

  ohleduplnost k jinakosti nebo alespoň jako slušnost ve vy-

  jadřování. Nesmí se to s ní přehánět, protože se pak mění

  na hyperkorektnost, v níž pojmy ztrácejí svůj význam.

  Text: TOMÁŠ CIKRT

  Ilustrační foto: ERIK ČIPERA

  V

  eSpojených státech se před

  více než dvaceti lety začal při

  veřejných slyšeních kprojed-

  návaným zákonům objevovat

  požadavek, aby se místo pojmu

  „handicapovaní jedinci“ začalo

  používat spojení „lidé spostiže-

  ním“. Vroce 1990 vznikl zákon oAmeriča-

  nech se zdravotním postižením (Americans

  with Disabilities Act) aodté doby se ujal

  politicky korektní jazyk označovaný jako

  people-first language. Klade naprvní místo

  označení člověk (občan, osoba, Jirka či

  Pepina) ajakékoliv další charakteristiky jsou

  až namístě druhém. Nejsme tedy postižení

  lidé (tělesně, zrakově, sluchově atd.), ale

  lidé spostižením(tělesným, zrakovým či

  sluchovým atd.).

  Ono „s“ je tam důležité, ale dobře může

  posloužit ijiná předložka nebo nějaká jazy-

  ková klička, která člověka ponechá naonom

  prvním místě: tedy nikoliv vozíčkář, ale

  člověk navozíčku nebo člověk, který používá

  vozík. Stejně tak dítě není autista, ale chlapec

  nebo dívka sautismem, není malý člověk, ale

  člověk malého vzrůstu. Vprostředí odborní-

  ků akomunit osob se zdravotním postižením

  se jazyk sčlověkem naprvním místě používá

  bez problémů ivČesku. Vmédiích avpo-

  litice se však unás, žel, nadále sveřepě drží

  pojmy invalida ahandicapovaný.

  I v němčině především člověk

  Také Němci mají své „nejprve člověk“

  (Mensch zuerst), ale dočetl jsem se, že

  tamní stejnojmenné hnutí šlo ještě dál

  apožaduje, aby se místo například mentálně

  postižený nepoužívalo člověk smentálním

  postižením, ale člověk stěžkostmi (poru-

  chami) vučení. To mi připadá jako poněkud

  přehnaný požadavek, neboť jakoby popírá

  jakoukoliv existenci zdravotního postižení.

  Sučením má přece občas potíže každý. Je

  to stejné, jako by se místo člověk navozíč-

  ku smělo říkat jenom člověk spřekážkami

  vpohybu. Každému se může stát, že mu

  něco vletí docesty, ale ne každý přitom musí

  sedět navozíku. Taková hyperkorektnost je

  nesmyslná.

  Etiketa

  Kromě korektního jazyka se prosazují iširší

  pravidla zdvořilého chování klidem se

  zdravotním postižením, čili krátce anglicky

  disability etiquette (etiketa zdravotního

  postižení). Vznikají doporučení (guidelines)

  pro komunikaci sosobami spostižením,

  skonkrétními radami například: – při

  vstupu domístnosti se identifikujte (zra-

  kově postižení), – nesnažte se tlačit vozík

  bez dovolení člověka, který naněm sedí,

  – ověcech, které se týkají osoby spostiže-

  ním, jednejte vždy přímo sní, ne sjejím

  doprovodem atd.

  Napodobném základě vyšla určitá

  doporučení iunás. Velice užitečné zásady

  komunikace lékařů apacientů se zdravot-

  ním postižením vydalo už před dávnými lety

  ministerstvo zdravotnictví anedávno opráši-

  la Národní rada zdravotně postižených.

  Sami lidé spostižením dokážou osobě, ale

  pouze mezi sebou, hovořit jazykem, zněhož

  by „běžnému“ občanovi asi místy zatrnulo.

  Nebudu ty drsné výrazy opakovat. Ale znal

  jsem jednu paní učitelku, která své žáky se

  zrakovým postižením láskyplně nazývala

  „moji slepejši“. Nebylo vtom nic zlého, měla

  je ráda apředpokládám, že oni ji také.

  Ono totiž nesmírně záleží natom, kdo

  avjakém kontextu mluví. Ajak mi napsal

  současný ředitel Jedličkova ústavu aškol

  Jan Pičman: Naši studenti vneformálních

  situacích připouštějí, že jim je jedno, jak

  jim říkáme, ale důležité je, jak se knim

  chováme.

  Mně ztoho plyne: kdo má klidem spo-

  stižením skutečně dobrý aotevřený vztah

  aodpovídající sociální inteligenci, ten se

  nanějakou korektnost moc ohlížet nemusí.

  Kdo si není jist sám sebou, ať se jí drží. Ale

  kdo má pod jazykem jed, tomu ani zvláštní

  etiketa nepomůže.

  Článek navazuje natext zminulého čísla:

  Proč nejsme invalidé ani handicapovaní

  KDO MÁ K LIDEM s postižením

  dobrý a otevřený vztah,

  nemá s korektností potíže.

• Strana 30

  můžeš / číslo 4 - 2011

  

  AUTOMOTO

  Dříve zaostávala korejská auta za evropskými

  a japonskými v kvalitě, jízdních vlastnostech,

  nebyla kdovíjak krásná. To se mění, Kia i Hyundai

  si najaly evropské techniky i designéry a jejich

  nápady proměňují v realitu ruce českých

  a slovenských dělníků v továrnách v Nošovicích

  nebo v Žilině. Co dále nabízejí handicapovaným?

  Text: PETR BUČEK

  Foto: AUTOMOBILKY

  Ž

  e stále více řidičů přichází nachuť

  korejským autům, potvrzují nejen

  prodejní statistiky, ale také František

  Malina ze společnosti Hurt, která

  auta přestavuje podle požadavků

  handicapovaných: „Korejská auta se

  unás objevují vposlední době velmi

  často,“ říká. Hyundai se už podruhé zasebou

  vloňském roce propracoval napozici páté

  nejprodávanější značky mezi osobními auty

  vČesku, Kia následuje vprodejních žebříč-

  cích hned zasvou sesterskou značkou.

  Oba výrobci jsou totiž kapitálově propo-

  jeni ajejich auta sice nesou různá loga, ale

  jsou si vmnohém podobná.

  Až zaoběma korejskými značkami stojí

  vestatistikách loňských prodejů značky

  jako Citroën, Peugeot, Toyota či Fiat.

  Naopak před nimi zůstávají Škoda, Ford,

  Volkswagen aRenault.

  Příbuznost korejských aut je typická

  také pro dva prodejní hity vyráběné vNošo-

  vicích avŽilině – jsou jimi Hyundai i30

  aKia cee´d.

  Vozíčkáře ale idalší motoristy hledající

  praktické auto zaujmou hlavně kombíky

  odvozené odobou modelů.

  Korejské duo vs. octavie

  „Kia cee´d jako kombík není špatné auto,

  naopak. Ikdyž připouštím, že mám rád hlav-

  ně německá auta,“ říká František Malina.

  Jeho odborný pohled jako technické-

  ho manažera společnosti Hurt, která auta

  připravuje lidem spostižením, se zaměřuje

  napraktické dveře korejských vozů: „Vesrov-

  nání se Škodou Octavia jsou dveře vozu Kia

  cee´d hodně velké, přední izadní. Přístup

  JAK SE LEPŠÍ

  KOREJSKÉ

  ZNAČKY

  KIA CEE´D usnadňuje

  handicapovaným

  nastupování díky

  rozměrným

  dveřím.

• Strana 31

  můžeš / číslo 4 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  SLOUPEK

  Martina KOVÁŘE

  Jak

  nenapumpujeme

  napumpě

  Mnoho dálnic apěkných cest nepřibylo, ale

  sbenzinkami se porevoluci roztrhl pytel.

  Jsou opravdu nakaždém rohu apro našince

  jsou to takové ostrůvky spásy – najdeme tam

  mnohé, co pro nás představuje veměstech,

  natož navesnicích, nepřekonatelný problém.

  Kromě benzinu anafty, ale už iplynu, tam

  bez problému parkujeme, bezbariérově na-

  kupujeme nápoje, jíme bagety aděláme další

  nutné věci. To vše většinou zaslušnou cenu

  avcivilizovaném prostředí.

  Kámen úrazu však přichází vmomentě, kdy

  přijíždíte, spěcháte, potřebujete natankovat.

  Aobsluha je zvás celá pryč.

  Překvapí ji, že tam ustojanu někdo bliká,

  troubí, mává – bez ohledu nato, že mají před

  pumpou napsáno – jak upozornit nato, že

  přijíždí člověk spostižením.

  Stále se vám ještě nechce vystoupit avytaho-

  vat vozík, tak máváte peněženkou avozíčkář-

  skou značkou jak větrný mlýn nablondýnu

  zakasou, která koulí očima už stejně jako vy,

  ale pořád se nic neděje.

  Nedej bože, aby byla upumpy sama, kasu

  ateplo neopustí. To se dá nakonec pochopit.

  Většinou bývá vtakové situaci nejrychlejší

  poprosit vedle stojícího motoristu, který

  napoprvé, narozdíl odtěch pěkných holek,

  trefí druh ropného produktu, umí otevřít

  nádrž, překonat tlak plynů azastavit

  zhruba naudávané korunové hodnotě. Ale

  jak splacením? Nikdy nikomu nedávejte

  kartu anešeptejte zokna PIN kód! Všechno

  nakonec shotovostí dobře dopadne, lidé jsou

  vČechách inaMoravě milí acash obměkčí

  itu pěknou pokladní.

  Stejně tak veŠvédsku, kde jsme byli nary-

  bách. Kpumpě jsme jezdili pro povolenku,

  nakoupit žížaly apivo – měli tam úplně

  všechno. Ale nikde žádný Švéd, nikoho jsme

  upumpy nikdy nepotkali.

  Jenom ukasy seděla Švédka, ta tam asi

  bydlela, bylo to snad zapolárním kruhem.

  Vlastně jsme tam zaten týden potkali jen

  asi tři lidi, zdálky viděli dva medvědy ata

  pokladní se zdála stále hezčí.

  Když si vzpomenu, jak jsme veŠvýcarsku

  skamarádem jezdili kolem dvou takových

  stojanů, mezi nimiž byl nějaký terminál,

  nevěděli jsme, odkud ta nafta vytryskne ase-

  žralo nám to 30 franků zanic, napadá mě –

  co bychom tehdy veŠvýcarsku dali začeskou

  holku ukasy?!

  Autor je bývalý automobilový závodník,

  člen rady Konta Bariéry.

  přestavbou aut pro potřeby handicapova-

  ných, aŠkoda má vkaždém kraji jednoho

  prodejce zaměřeného výhradně naslužby

  postiženým, korejské značky jsou vtomto

  ohledu pozadu. Nutno podotknout, že se na-

  jdou idalší značky spodobnými nedostatky.

  „Kia žádný speciální program pro posti-

  žené nemá,“ přiznává Kateřina Vokounová

  zčeského zastoupení korejské značky. Ajejí

  další odpovědi jsou podobné: „Vrámci

  dealerské sítě Kia nemáme prodejce, který

  by se napřestavby vozu pro handicapované

  specializoval.“

  Ani Hana Holcová ze společnosti

  Hyundai Motor Czech nemá pro postiže-

  né nějakou konkrétní nabídku. Narozdíl

  odsesterské značky Kia však Hyundai nabízí

  lidem spostižením slevu.

  „Jedná se o4 až 15 procent, záleží

  natom, ojaký vůz se jedná. Slevu mohou

  čerpat irodiče invalidního dítěte, ikdyž

  sami nejsou držitelé průkazu ZTP/P,“ vy-

  světluje Hana Holcová.

  Konkrétně užádaného kombíku Hyundai

  i30cw dává automobilka postiženým slevu

  devět procent.

  Více nawww.autembezpecne.cz

  ksedadlům je tak pro vozíčkáře jednodušší,“

  uvádí František Malina. Při nastupování po-

  stiženého se totiž hraje okaždý centimetr.

  Naopak skutečnost, že velké dveře korej-

  ských vozů nižší střední třídy jdou zároveň

  hodně otevřít, může být inaobtíž. Vozíčkář,

  který přesedl nasedadlo řidiče, se musí

  hodně vyklonit, aby dosáhl namadlo dveří.

  To je stinná stránka rozměrných otvorů

  vkaroserii korejských aut.

  Vedle modelů Kia cee´d aHyundai i30,

  které jsou ijako kombíky kmání zaceny

  okolo 280 tisíc korun, bojují opřízeň zákaz-

  níků také nová dvojčata Kia Venga aHyun-

  dai ix20.

  „Svou koncepcí jsou to podobná auta

  jako Škoda Roomster. Ale mladoboleslavské

  auto je vesrovnání stouto korejskou kon-

  kurencí větší, prostornější adíky samostat-

  ným zadním sedadlům také variabilnější,“

  upozorňuje František Malina.

  Jeho samého zaujal vnabídce korejské

  automobilky také minibus Hyundai H1.

  Nevýhodou je však skutečnost, že se nabízí

  jen vjedné výbavové verzi.

  Flexibilita při objednávání takového vozu

  spojená třeba svýběrem počtu sedaček po dle

  toho, pro jak postiženého člověka se auto

  upravuje, tak není vesrovnání sevropskými

  vozy podle Františka Maliny dostatečná.

  Hyundai má pro zákazníky

  s handicapem slevu

  Handicapovaní zájemci oauto značek Kia

  nebo Hyundai nemohou oddealerů těchto

  značek vesrovnání sněkterými konkurenty

  očekávat zcela otevřenou náruč.

  Nějakou jasně vytvořenou nabídku pro

  postižené motoristy korejské značky vČesku

  zatím nepřipravily.

  Zatímco Citroën vybavil své dealery ka-

  talogem odspolečnosti API, která se zabývá

  Ve srovnání se Škodou

  Octavia jsou dveře

  vozu Kia cee´d hodně

  velké, přední i zadní.

  HYUNDAI nabízí lidem s postižením slevu

  od 4 do 15 procent. Letos v červnu se

  v prodeji objeví nový velký kombík i40.

• Strana 32

  

  KDYŽ JE VZDĚLÁNÍ

  PROBLÉMEM

  Vybrané dotazy se

  tentokrát týkají vzdělávání

  dětí s těžkým mentálním

  postižením a zpětného

  přiznání starobního

  důchodu.

  PORADNA

  těti“) azjeho smyslu

  vyplývá, že dítě vzděla-

  vatelné tímto způsobem není

  žákem žádné základní školy.

  Zuvedených informací tedy

  vyplývá, že váš syn nemusí

  být žákem žádné základní

  školy, aby splnil povinnou školní

  docházku, pokud krajský úřad

  stanoví jiný způsob vzdělávání.

  Doplňuji, že tento způsob plnění povinné

  školní docházky nahradil institut osvo-

  bození odpovinné školní docházky, který

  existoval dříve.

  Kesplnění povinné školní docházky dojde

  podle § 43 školského zákona standardně

  k30. červnu devátého školního roku školní

  docházky žáka, popřípadě dnem 30. června

  školního roku, vněmž žák dosáhl či dosáhne

  sedmnáctého roku věku, přestože nedochá-

  zel doškoly celých devět školních roků.

  Při zpracování odpovědi byl použit ko-

  mentář školského zákona odPavly Katzové

  (2009).

  ?

  Dobrý den, před dvěma lety jsem

  dosáhla důchodového věku, inadále

  jsem však pracovala vchráněné dílně

  azaměstnavatel namne pobíral pří-

  spěvek nazaměstnávání osob se zdravot-

  ním postižením odúřadu práce. Doslechla

  jsem se, že můžu zpětně požádat opřiznání

  starobního důchodu. Je to pravda? Děkuji

  zaodpověď.

  Odpověď: Dobrý den, podle informací

  zOSSZ lze starobní důchod přiznat až pět let

  zpětně, pokud vdobě, kdy naněj žadatel měl

  nárok, byly splněny podmínky zákona odů-

  chodovém pojištění, které byly tehdy platné.

  Konkrétně se jedná oto, že vdobě před

  rokem 2010 občan, který dosáhl důchodové-

  ho věku achtěl inadále zůstat výdělečně čin-

  ným, musel uzavřít novou pracovní smlouvu

  nadobu určitou nejvýše dvou let. Pokud

  tuto podmínku oddosažení důchodového

  věku splnil azpětně zažádá odůchod, může

  mu být přiznán až pět let zpětně. Druhou

  podmínkou pro zpětné přiznání starobního

  důchodu je fakt, že žadatel splňoval kezpět-

  nému datu potřebnou dobu důchodového

  pojištění pro nárok nastarobní důchod.

  Dodávám, že od1. 1. 2010 se nevyža-

  duje, aby občan podosažení důchodového

  věku uzavíral novou pracovní smlouvu.

  Pokud chce inadále setrvat vpracovním

  poměru, nemusí nic měnit. Proto při žádosti

  ozpětné přiznání důchodu ode dne po1. 1.

  2010 není třeba zjišťovat žádné náležitosti

  pracovních smluv adůchod může být zpětně

  přiznán. Ozpětné přiznání lze požádat

  naOSSZ (PSSZ, MSSZ) vmístě bydliště.

  Upozorňuji však nakomplikace zpětné

  žádosti ostarobní důchod, které spočíva-

  jí vpovinnosti zaměstnavatele osoby se

  zdravotním postižením vrátit poskytnuté

  příspěvky nazaměstnávání osoby se zdra-

  votním postižením odÚP, ato oddata, kdy

  byl osobě zpětně přiznán starobní důchod.

  Taktéž je třeba podat opravné daňové

  přiznání, pokud osoba azaměstnavatel

  uplatňovali slevu nadani ztitulu invalidity.

  Navaše dotazy odpovídají

  pracovníci Poradny pro život spostižením

  www.ligavozic.cz.

  ?

  Dobrý den, mám syna stěžkým men-

  tálním postižením, nyní je mu 16 let,

  dotéto doby byl evidován nazákladní

  škole, vyučoval se však doma, nyní jej

  ze školy vyloučili sodůvodněním, že není

  schopen dojíždět napřezkoumávání zna-

  lostí získaných domácí výukou. Co máme

  nyní dělat, aby syn mohl dokončit povin-

  nou školní docházku?

  Odpověď: Dobrý den, vzdělávání žáků

  shlubokým mentálním postižením se nyní

  řídí § 42 školského zákona č. 561/2004

  Sb. vúčinném znění. Krajský úřad vtomto

  případě stanoví se souhlasem zákonného

  zástupce dítěte takový způsob vzdělává-

  ní, který odpovídá duševním afyzickým

  možnostem dítěte, ato nazákladě dopo-

  ručujícího posouzení odborného lékaře

  aškolského poradenského zařízení. Krajský

  úřad zároveň zajistí odpovídající pomoc při

  vzdělávání dítěte, zejména pomoc pedago-

  gickou ametodickou.

  Výše uvedené ustanovení je jedním ze

  způsobů plnění povinné školní docházky

  podle zákona. Přestože je vnázvu ustanove-

  ní § 42 zavádějícím způsobem uvedeno, že

  se jedná ovzdělávání „žáků“, ze samotného

  textu tohoto ustanovení (kde se hovoří o„dí-

  můžeš / číslo 4 - 2011

• Strana 33

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 4 - 2011

  SEDM NENÁVRATNĚ

  ZTRACENÝCH LET

  KONTO BARIÉRY

  Melantrichova 5, Praha 1

  Ztratili je sportovci, kteří doplatili na sedm let

  trvající spor o financování paralympijského sportu.

  Mávnout nad tím rukou ? To nejde.

  Text: BOŽENA JIRKŮ

  Foto: LUDĚK ŠIPLA

  V

  idím Martina Kováře, Kateřinu

  Liškovou, Vojtu Fraňka, Honzu

  Dostála adalší… Tihle lidé, to

  je moje citová investice. Proto

  jim pomáhám, proto se vletitém

  sporu angažuji.

  Zúčastnila jsem se veřejné-

  ho slyšení napůdě Poslanecké sněmovny

  Parlamentu České republiky, které iniciovala

  poslankyně Lenka Kohoutová. Úspěch?

  Posedmi letech sporů mezi Českým svazem

  tělesně postižených sportovců (ČSTPS)

  aČeským paralympijským výborem (ČPV)

  určitě ano.

  Vroce 2004 došlo kvyřazení ČSTPS

  zČeského paralympijského výboru. Šlo

  zdánlivě oadministrativní krok, měl ale

  obrovské důsledky. Bylo zastaveno financo-

  vání svazu, jeho členům byla znemožněna

  reprezentace. Celých sedm let tělesně han-

  dicapovaní sportovci nedostávají nasvou

  činnost finanční prostředky ze státního

  rozpočtu. Ministerstvo školství, které je

  gestorem financování státní reprezentace,

  vtéto kauze zcela selhalo. Mladí lidé, kteří

  měli našlápnuto namedaile, naskvělé

  výsledky, byli nasedm let zreprezentace

  vyřazeni asvé produktivní roky nenávratně

  ztratili.

  Jak se vtomto sporu zachovala nadace?

  Neváhali jsme avedle Konta Bariéry jsme

  založili projekt Sport bez bariér. Našli jsme

  sponzory pro tento projekt. Každý rok

  věnujeme nasportovní aktivity mladých lidí

  shandicapem částky mezi jedním advěma

  miliony. Projekt jsme udrželi, funguje aje

  to znatelná pomoc. Podpořili jsme např. ME

  vbasketbalu vozíčkářů vBrně, celou šňůru

  plaveckých závodů občanského sdruže-

  ní Kontakt bB, Ligu bez bariér stolních

  tenistů-amputářů, pořídili jsme vybavení

  sportovním klubům při Centru Paraple,

  Centru handicapovaných lyžařů při Ob-

  chodní akademii vJanských Lázních, sledge

  hokejistům zČeských Budějovic adalším

  adalším. Já to ale pořád považuji pouze

  zalátání problémů.

  Posedmi letech si účastníci sporu sedli

  kespolečnému stolu. Bylo mi líto, že jsem

  viděla nadruhé straně stolu sportovce,

  kterých si vážím. Personálně byly síly vy-

  rovnané, vargumentech ale skupina kolem

  předsedy Českého paralympijského výboru

  zcela selhala. Myslím, že účastníci si to

  během jednání uvědomovali, atak se miska

  vah přikláněla na„naši“ stranu stolu. Čekala

  jsem odpředsedy ČPV Františka Janoucha

  chlapské slovo. Čekala jsem vstřícný postoj

  křešení sporu, kezměně struktury azprů-

  hlednění fungování organizace. Přitom

  nejde orevoluci, jenom otransformaci

  ČPV votevřené občanské sdružení svalnou

  hromadou, volbami aauditem účetnictví.

  Troufám si srovnat dvě neziskové organiza-

  ce, naši Nadaci Charty 77 aČPV. Obě mají

  obrat vřádech desítek milionů. My vnadaci

  máme pravidelný audit hospodaření, vydá-

  váme výroční zprávu, máme volené orgány

  všech projektů. To vše ČPV chybí atakovou

  organizaci bych já řídit nechtěla. Hrůzou

  astrachem zodpovědnosti bych se vnoci

  budila.

  Všichni se mě ptají, jak to dopadlo.

  Kvelkým gestům se odhodlala jenom jedna

  strana, ČSTPS, ta druhá dělala, že neslyší.

  Já přesto věřím, že nespravedlivé diskrimi-

  naci ze stranyČPV zvoní hrana, že tato ostu-

  da českého paralympijského hnutí skončí

  happy endem. Pro mě to bude vten den, kdy

  naúčet ČSTPS přijdou peníze, nakteré mají

  tělesně postižení sportovci nárok. Napíšu

  vám otom.

  Zdravím vás

  Božena Jirků

  PARALYMPIJSKÉ HRY , ATÉNY.

  Martin Kovář pokořil tři světové rekordy

  azískal zlaté medaile vplavání

  na50, 100 a200 metrů.

  Byly to jeho poslední světové závody.

• Strana 34

  

  můžeš / číslo 4 - 2011

  NA CESTÁCH

  Vyjmenovat atributy téhle syrové země na severu

  Britských ostrovů by nebyl problém ani pro školáka.

  Whisky, dudy, kilty z kostkovaného tartanu. Sportovní

  fanoušci určitě nezapomenou na fotbal, který Skoti

  milují. Pro mě je Skotsko především curling.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: ŠTĚPÁN BENEŠ

  T

  ady se curling narodil v16. století

  nazamrzlých jezerech, tady je

  doma. Proto nemusíte každému

  místnímu vysvětlovat, jak se to

  vlastně hraje. Nebojte, nechystám

  se psát osportu samotném, ale

  olidech amístech, jež jsem jeho

  prostřednictvím poznal. Během turnajů má

  člověk většinou jen omezenou možnost vy-

  rážet navýlety. Oto intenzivněji vnímá vše

  podnětné azajímavé kolem sebe.

  Srdeční záležitost

  Rovnou se přiznám, že naSkotsko vdob-

  rém slova smyslu trpím. Atenhle iracionál-

  ní pocit jsem získal ještě před tím, než jsem

  vroce 2006 poprvé přijel doGlasgowa.

  Možná jsem trochu podlehl filmové ro-

  mantice. Snad mi studium historie vněčem

  naznačilo podobnosti sosudy českého

  národa. Ikdyž tahle moje teze upřímně

  překvapila skotského právníka dlouhá léta

  žijícího vPraze.

  On si prý žádné zásadní paralely nikdy

  nevšiml. Zkrátka nevím. Bodrá povaha lehce

  neuhlazených vtipálků mi prostě vyhovuje.

  První věc, která vás upoutá už nale-

  tišti, je angličtina. Jakmile uslyšíte místní

  dialekt, ztratíte během několika sekund

  veškeré sebevědomí stran svých dorozu-

  mívacích schopností. Cožpak oto, oni vám

  budou rozumět dobře. Zato vy jim zpočát-

  ku vůbec. Brzy ale najdete zálibu vevý-

  slovnosti hlásky „r“, která je velmi podobná

  té naší. Zatímco Angličané či Američané

  úžasnou expresivitu „r“ potlačují podivným

  kroucením jazyka, Skoti si „zadrnčí“ pěkně

  ponašem.

  Jakmile překonáte šok zangličtiny

  aduálního měnového systému, vykročí-

  te zletištního terminálu kautobusu a…

  málem vás přejede auto, protože ten šílenec

  jede vprotisměru! Jak jinak, naBritských

  ostrovech?! Byl jsem tam už čtyřikrát, jed-

  nou dokonce vlastním autem, ale asi nikdy

  Zusměvavých

  skotských seniorek

  aseniorů cítíte

  stavovskou hrdost

  asnahu pomáhat.

  SKOTSKÉ

  POSTŘEHY

  si nato nezvyknu. Hlavně napřecházení

  nebo odbočování. Znovu aznovu si nejsem

  jistý, odkud mám ta auta čekat. Když vám

  odmalička vtloukají dohlavy „nejdřív se po-

  dívej vlevo, pak vpravo“, tak se toho zaden

  nezbavíte.

  Bezbariérové taxi

  Vozíčkáře určitě upoutá fakt, že bariéry

  nepředstavují tak velký problém jako unás.

  Veveřejném prostoru ivdopravě. Pořadate-

  lé turnajů mají kdispozici dostatek vozidel

  splošinou, akdyž se náhodou nějaké porou-

  chá, stane se zázrak. Během dvaceti minut

  se objeví tři vozy městské taxislužby, které

  mohou vozit vedle běžných zákazníků idva

  až tři vozíčkáře. Ovšem žádné přesedání

  askládání. Kdepak! Plošina, nájezd, sklopné

  sedačky. Přitom stačilo upravit několik

  sé riově vyráběných Peugeotů E7. Zkuste

  takhle operativně sehnat byť jen jediné taxi

  pro vozíčkáře vČeské republice.

  Návštěva muzea nebo katedrály vcentru

  Glasgowa také není pro vozíčkáře problém.

  Ačkoliv jde vobou případech ohistorické

  objekty. Zdejší památkáři zřejmě pochopili,

  že vestavba schodišťové plošiny středo-

  věkému chrámu neublíží. Ten mimocho-

  dem stojí zazhlédnutí. Ilaik si povšimne

  pozoruhodných odlišností vmístním pojetí

  gotiky proti střední Evropě. Nezvykle také

  naČecha působí výzdoba svojenskou

  tematikou. Nemyslím tím však nějaké

  starobylé nápisy. Všiml jsem si lavic sem-

• Strana 35

  

  můžeš / číslo 4 - 2011

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  blémy různých regimentů nebo kazatelny

  svýsostnými znaky Royal Air Force – Krá-

  lovského letectva. Jen dopodzemí se na-

  šinec nakolečkách nedostane. Tam se prý

  skrývá efektní podpěrný systém lomených

  oblouků jako stvořený pro natáčení scény

  zHarryho Pottera.

  Dobrovolníci z řad seniorů

  Při samotném curlingu si nemůžete nevšim-

  nout klubového akomunitního ducha, který

  všude vládne. Řadu věcí zařizují nadšení

  dobrovolníci, většinou vdůchodovém věku.

  Což je veliký rozdíl proti zvyklostem zČech.

  Unás bývají pomocníci většinou studenti

  apraktikanti. Zusměvavých skotských

  seniorek aseniorů cítíte stavovskou hrdost

  asnahu pomáhat. Ata elegance, když jdou

  sami hrát. Nebo jen tak neformálně popíjejí

  čaj vklubovém baru semblémem svého

  oddílu nasvetru. Skoti jsou zkrátka hrdý ná-

  rod arádi dodržují své tradice. Začátek ani

  konec soutěže se neobejde bez slavnostních

  ceremoniálů sobligátním dudákem akilty.

  Všichni se znají, chovají se přátelsky, záleží

  jim natom, aby se každý cítil dobře. Hlavní

  projevy patří obvykle starostovi adalším

  autoritám veřejného života komunity, které

  převzaly nad akcí patronát.

  Našla by se určitě ještě celá řada postře-

  hů. Třeba tu jezdí docela dost škodovek.

  Nebo že mají vzimě tepleji, přestože proti

  Čechám leží Skotsko mnohem severněji atd.

  Jenže to jsou jen kusé asubjektivní střípky.

  Sám vím, že mi chybí ještě velký kus mozai-

  ky. Především krásná příroda. Natu zatím

  nezbyl čas. Takže doufám, že se zase brzy

  vrátím, Dear Scotland!

  Více nawww.muzes.cz

  GLOSA

  Sociální

  dávky

  jako drama?

  V

  době uzávěrky tohoto čísla

  se rozhořelo nové kolo tvrdé

  diskuse mezi Národní radou

  zdravotně postižených ami-

  nisterstvem práce asociál-

  ních věcí onové struktuře

  dávek. Národní rada se netají

  podezřením, že připravované sloučení

  veskutečnosti povede kvypuštění nebo

  zkrácení některých příjmů handicapova-

  ných (pořízení auta?), ministerstvo tvrdí,

  že nic takového nehrozí.

  Skutečnost je nesporná – dávky

  poklesnou ovíce než miliardu anejvětší

  změnu pocítí invalidé „nahranici“, tedy

  lidé, jejichž postižení například může,

  ale nemusí způsobovat trvalou pracovní

  neschopnost.

  Stávající způsoby hodnocení se totiž

  pronikavě změní amnohem více se

  bude posuzovat konkrétní stav nemoc-

  ného.

  Zatím stačilo vyhovět jistým aněkdy

  idocela formálním parametrům. Všichni

  známe čiperné „invalidní důchodce“

  zejména mladšího věku.

  Když se stát nedívá, dokážou být velmi

  čilí, zejména vpodnikání, které nejednou

  překračuje hranici zákona.

  Ale je to důvod kmalé revoluci?

  Lze vymyslet systém, který bude spra-

  vedlivý pro každého?

  Lze každého opravdu zkontrolovat?

  Kolik by to stálo?

  Zdá se, že problém není vraciona-

  lizaci dávek, ale veschopnosti vlády

  jasně, apřitom trpělivě změny vysvět-

  lovat.

  Čím méně je jasných argumentů, čísel

  aověřených skutečností, tím větší prostor

  najevišti dostávají nejrůznější demago-

  gové, aby ukázali svou obětavost vboji

  zapráva lidu. Skutečný život pak zůstává

  zakulisami. (ZJ)

  NÁVŠTĚVA

  KATEDRÁLY

  vcentru Glasgowa

  není pro vozíčkáře

  problém. Zdejší

  památkáři

  zřejmě pochopili,

  že vestavba

  schodišťové

  plošiny

  středověkému

  chrámu neublíží.

• Strana 36

  

  můžeš / číslo 4 - 2011

  VAŠE FOTOGRAFIE

  Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

  děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na naši adresu www.muzes.cz.

  Uvítáme libovolná témata, zaměřit se však můžete aktuálně i na jaro. Své snímky prosím posílejte co největší.

  Ondřej Neff nejzajímavější fotografie vybere, okomentuje a autoři snímků otištěných v časopisu obdrží od redakce honorář.

  Přeji vám dobré světlo. (jš)

  LENKA VOTAVOVÁ

  ŠTĚPÁN BENEŠ JAN POVÝŠIL

• Strana 37

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 4 - 2011

  SLOUPEK

  Ondřeje Neffa

  Jarní

  nabídka

  Geometricky řešené obrázky mám velmi rád,

  aproto mi snímek Jany Láňové kápl donoty.

  Já bych ho „zvingloval“, tedy zpracoval bych

  ho tak, že to, co je svislé, by bylo svislé, aco

  je veskutečnosti vodorovné, by bylo vodorov-

  né. Ale rozhodně svůj pohled nevnucuji!

  Snímek se mi líbí svým rozvržením: trojice

  oken je vyvedena hodně mimo střed. Řeklo

  by se – je to zrovnováhy, ale není: velká

  prázdná plocha tu trojici vyvažuje. Je to od-

  vážná, neobvyklá kompozice, ale rozhodně

  je působivá. Zgalerie autorčiných snímků

  nawww.muzes.cz je navíc jasné, že nejde

  onáhodu, že ona takto geometricky svět vidí

  apojednává.

  Snímek Jana Povýšila je ze zcela jiného

  soudku. Jde ofotku reportážní aopět zjeho

  autorské galerie vyplývá jeho zanícení pro

  tento druh fotografie. Fotka zachycuje emo-

  tivní moment zhokejového zápasu. Výborně

  zachyceno! Ale pozor nakompozici! Postavy

  jsou umístěny úplně zbytečně dosvislé osy.

  To vede kestatickému pojetí, ikdyž námět je

  dynamický. Izdalších autorových snímků

  je tohle tíhnutí kestředu patrné. Pozor

  nato, nastředu by mělo být napsáno VSTUP

  ZAKÁZÁN!

  Reportážní fotce se věnuje iŠtěpán Beneš.

  Naweb umístil sérii fotek ze zápasu vozíčká-

  řů vcurlingu. Převedl fotky dočernobílého

  režimu. To je zajímavá technika, vždycky

  snímek nějak někam posune. Jiné autorovy

  fotografie neznám, těžko soudit. Obecně ale

  upozorním, že umění skrze filtr není zas

  takový kumšt aže někdy ten převod dočer-

  nobílé je pouhá pomůcka.

  Šimon Nosek zkolínské Odborné střední

  školy podnikatelské jde zcela jinou cestou.

  Vytváří abstraktní kompozice pomocí mak-

  rozáběrů. To je bezesporu velmi zajímavá

  cesta ajeho fotky jsou působivé. Technika

  je to obtížná, velký problém je tu vždycky

  ostrost, ataké zde se autor sostrostí pere

  ne vždy vítězně. Hodně pomáhá zábleskové

  světlo atakzvaný světelný stan – je to vpod-

  statě uzavřený prostor znějakého průsvitné-

  ho materiálu, focený objekt je uvnitř, fotíme

  dírou vtom stanu asvítíme silnými zdroji

  zvenčí.

  Prohlídku fotografické úrody uzavřeme

  ukázkou zprací Lenky Votavové. Jde jí

  odokument, ozachycení reality. Výborný

  přístup! Nicméně ani tady bych se nezříkal

  experimentu aobrazového hledání. Pouhé

  takřka mechanické zachycení reality bývá

  méně výmluvné, než jak dokáže hovořit

  kompozičně silně pojatá fotka.

  Ondřej Neff

  ŠIMON NOSEK

  JANA LÁŇOVÁ

• Strana 38

  

  můžeš / číslo 4 - 2011

  ROZPORUPLNÁ LEGENDA

  V

  obrazu Marie Magdaleny spojila

  křesťanská tradice několik ženských

  postav, které se porůznu vyskytují

  vevangeliích.

  Sestru zemřelého avzkříšeného Lazara

  apříslovečně starostlivé Marty; cizoložni-

  ci, již Ježíš zachránil před ukamenováním

  proslulou větou: „Kdož jsi bez hříchu, hoď

  první kamenem“; veřejnou hříšnici, která

  nahostině kpohoršení zbožné společnosti

  umyla Ježíšovi nohy svými slzami akterou

  Ježíš obhájil neméně slavnou větou: „Jsou

  jí odpuštěny mnohé viny, protože mnoho

  milovala“ – akonečně tu, která je jménem

  Maria zMagdaly vevangeliích jediná nazý-

  vána akterá byla ovelikonočním ránu první

  svědkyní Kristova zmrtvýchvstání.

  Večtyřech epizodách se projevuje … (ta-

  jenka) této ženy, její pozice mezi oběma svě-

  ty postranách kříže. Tělesná hříšnost, pro

  niž je Máří Magdalena nazývána „patronkou

  nejstaršího řemesla“, má svůj rub veschop-

  nosti zklidnění avidění vnitřním zrakem.

  Vepizodě návštěvy Ježíše vLazarově

  domácnosti usedá Maria umistrových no-

  hou anaslouchá jeho slovům, což on označí

  za„nejlepší úděl“.

  Právě ona, žena hledící především zra-

  kem srdce, je pak schopna dříve než učední-

  ci rozpoznat Krista vzkříšeného.

  Vodorovně: A. Zaoblenost; listnatý strom. – B. Druh koberců; drobit; pálenka z rýže. – C. Jižní strom; značka doutníků;

  nečas. – D. Vojenská jednotka; provést osazení; jméno Korbeláře. – E. Tajenka. – F. Hmyz; starší tovaryš; element

  chůze. – G. Slovenské město; standard; slovenská řeka. – H. Javor (botanicky); tyčinka (botanicky); druh trhaviny. –

  I. Směs jílů a síranů mědi; oplodňovat pylem.

  Svisle: 1. Dusítko. – 2. Druh pušky. – 3. Konzervovat kouřem; trn. – 4. Lavice (nářečně); anglické chlapecké jméno. –

  5. Jenž (knižně); malá oj; zkratka světové strany. – 6. Osobní zájmeno; rostlina pcháč; rusky tito. – 7. Odtok; jednotka záření.

  – 8. Rusky uprostřed; na tom místě (knižně). – 9. Japonská slavnostní brána; peří nalepené na konci šípu (řídce). –

  10. Mzda; jedovaté byliny. – 11. Knihařský stroj; anglicky otevřený; jméno herce Pacina. – 12. Značka astatu; splynutí řek; prací

  prostředek. – 13. Hnis (zastarale); střešní konstrukce. – 14. Vůně; úder (slovensky). – 15. Prodlužovat. – 16. Stepní rys.

  Pomůcka: enyzit, sredi, stamen, stat, talov, tori. Zdroj: Panoráma křížovek 5/2001, str. 12.

  KŘÍŽOVKA

  NA CO

  SE MŮŽETE TĚŠIT

  V KVĚTNOVÉM ČÍSLE?

  Rozhovor s Danou

  Štěrbovou z Filozofické

  fakulty Univerzity

  Palackého v Olomouci

  o sexualitě osob

  s mentálním postižením.

  Sloupek senátorky Daniely

  Filipiové o architektuře.

  Rozhovor

  s Markem Ebenem

  o tom, zda a za jakých

  podmínek u nás mohou lidé

  s postižením hrát golf.

  Reportáž

  o sledgehokejistech.

  Tipy

  na zajímavé cyklostezky

  pro vozíčkáře v Polabí.

  Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!

  Informace, servis!

  1

  A

  B

  C

  D

  E

  F

  G

  H

  I

  2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

  Správné řešení tajenky z předchozího čísla: TURNÉ EVROPOU

  Luštitelé – výherci:

  VÝHERCŮM GRATULUJEME!

  Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry.

  Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději

  do 15. následujícího měsíce. Odpovědi došlé po tomto datu nemohou být zařazeny do slosování.

  POZOR!

  První tři ceny

  za správně vyluštěnou

  křížovku jsou

  telefony Nokia 3100.

  1. Hana Směřičková

  Kolmá 1013

  696 02 Ratíškovice

  2. Břetislava Šmídková

  Nádražní 1

  691 72 Klobouky u Brna

  3. Věra Pojmanová

  Žižkov II. 3130

  580 01 Havlíčkův Brod

• Strana 39

• Strana 40