Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10



TÉMA: Novodobá chudoba

Eva Zajíčková není ani

zdaleka prototypem

věčné stěžovatelky –

sebevědomá moderní

mladá žena se dívá

na svět s velkou energií.

Osud jí připravil

obrovskou zkoušku:

její dcera Kateřina

je postižena vážnou

formou dětské mozkové

obrny a bez vozíku

se celý život neobejde.

JSME DIVNÁ SPOLEČNOST

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

B

ájná pražská Libeň Bohumila

Hrabala zůstává vpaměti čtenářů

jako romantická atřeba bizarní

čtvrť nevelkých domů, útulných

hospůdek, apředevším postav

apostaviček, které sice nemají

narůžích ustláno, ale dokážou

si pomáhat, bavit se ažít třeba zaposlední

minci svůj docela bohatý život. Dnes jdete

kolem heren, zastaváren, second handů,

bazarů, azase heren azastaváren... Oprav-

dových živnostníků, atedy iopravdové

práce je málo.

Oto více je neuvěřitelné špíny asmetí

nachodnících, zašedlých trsů lebedy asto-

vek čtverečních metrů opadaných fasád.

Mnohé velké plochy – pár minut odcentra

hlavního města – asi nepatří nikomu, atak

jsou znich laciná parkoviště, skladiště aru-

miště. Ideální místo pro kurz deratizátorů,

ideální šance pro filmaře stouhou ukázat

beznadějnou periferii města, které kousek

dál, nakarlínském nábřeží, roste doprestiž-

ní byznysové čtvrti.

Vjedné ze smutných ulic, vdomě, který

se díky soukromé majitelce vymyká všeobec-

né sešlosti, bydlí paní Eva Zajíčková.

Co se opravdu nepovedlo

Vroce 2001 čekala druhé dítě. Nepovedený

porod přinesl rozuzlení, které se bez pohnu-

tí nedá přežít: vaše dítě bude celoživotně

postižené ažádné zázračné řešení neče-

kejte. Eva se smířila. Smířila? Tehdy ještě

nevěděla, že zkoušky nekončí. Manžel začal

brát drogy azrodiny odešel. Imanželé jinak

zdraví opouštějí vČechách anaMoravě ro-

diny spostiženými dětmi vmíře, která nemá

vEvropě obdoby. Zvláštnost? Sociologové

říkají, že spíš společenská atmosféra – utéci

ženě vnejtěžší situaci jejího života je unás

společensky docela přijatelné. Horší od-

sudky by přicházely, kdyby muž byl muslim

nebo Rom.

Najednou byl svět proti ní.

„Uměla jsem se osebe postarat, jako

manažerka velké kosmetické firmy jsem vy-

dělávala dvojnásobek průměrné mzdy. Ale

to místo už nemám. Dnes jsme docela oby-

čejná chudá rodina. Pár dnů před výplatou

mi zbývá pět stovek iméně, apokaždé, když

zazvoní pošťačka, bojím se, jakou složenku

nese…“

Paní Zajíčková pobírá narůzných

sociálních dávkách přes 18000 korun,

ale jen zabyt platí 10000. Povečerech si

přivydělává prací pro pojišťovnu ajejí nový

manžel, který také Kačku ijejího staršího

brášku adoptoval, vydělává zhruba 20000.

Mají čtrnáct let staré auto adocela slušně

zařízený byt – ikdyž nová židle je zatím

nedostupná investice stejně jako rodinná

návštěva zoologické zahrady nebo kina.

Neumějí hospodařit?

„Kdybych to vzala čistě aritmeticky, vy-

chází nám najednoho člena rodiny – poza-

placení bytu – něco přes sedm tisíc. Kolik

stojí jen obědy veškole? Kolik stojí jen běž-

né potraviny? Jen si sečtěme běžný denní

nákup pro čtyřčlennou rodinu avynásobme

to počtem dnů vměsíci! Kačka má placenou

asistentku veškole, ale jen dojedné hodiny;

pokud chce být sdětmi vdružině, ato ona

moc chce, musíme platit my.“

Chudoba nemusí být otrhaná, špinavá

abeznadějná… UZajíčkových má podobu

skryté infekce, která může rozežírat nejen

každodenní atmosféru, ale především

perspektivu. Jaké šance vesportu, vzájmo-

vých aktivitách, vpoznávání světa, vevý-

uce jazyků mají děti vtakových rodinách?

Ato Evini rodiče pomáhají, jak jen mohou.

Nezkoumal jsem, co si myslí Katčin starší

bratr, ale dovedu si představit, že mu občas

ZDÁNLIVĚ JE VŠE V POŘÁDKU, děti jsou spokojené a nějaká přímá sociální intervence

není nutná. Ale bližší pohled naznačí – krize klepe na dveře.