Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14



TÉMA: Novodobá chudoba

můžeš / číslo 4 - 2011

V souvislosti s penzijní reformou se u nás rozšířily

obavy o sociální situaci nejslabších vrstev. Varovných

hlasů o nebezpečí chudoby přibývá, ale jiná, stejně

hlasitá vyjádření připomínají, že českou společnost

žádná masová bída nečeká. Tomáš Sirovátka je už

dlouhá léta specialistou na tyto otázky a jeho katedra

na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity

má i v zahraničí výbornou pověst.

Tomáš Sirovátka:

ZATÍM NENÍ

NEJHŮŘE

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Kde vlastně chudoba začíná?

Především musíme říci, že chudoba je

vkaždé společnosti nejen chápana jinak,

ale také jinak určována. VeŠvýcarsku bude

její hranice zkrátka zcela odlišná třeba

odbalkánské země svelkými ekonomickými

problémy.

Unás je přijímána konvence Eurosta-

tu, že hrozba rizika příjmové chudoby,

sníž se často spojuje materiální asociální

deprivace (tedy sociální vyloučení), začíná

někde na60 % průměrného platu. Samo-

zřejmě záleží napočtu dětí vrodině, počtu

zaměstnaných, natypu práce – je například

zajímavé, že zaměstnaní mají lepší vyhlídky

uchránit se před rizikem příjmové chudo-

by než třeba osoby samostatně výdělečně

činné atd.

Abych nezatěžoval složitostmi – napří-

klad riziko chudoby je upracujících osamě-

lých rodičů desetkrát vyšší než vpřípadě

úplných rodin bez dětí asedmkrát vyšší

návraty dovětšinové společnosti obtížné.

Někdy skoro nemožné.

Nezapomeňme, že zvnějšku většinou ne-

umíme změřit nebo jen odhadnout klíčový

faktor – sebedůvěru člověka. Když se vytratí,

je zle. Takže nejúčinnější pomoc může

být nejen ekonomická, ale často právě ze

strany sociálních pracovníků, nebo dokonce

psychologická. Nemyslím tím jen pomoc

odborníka, stejně důležité je okolí – rodina,

přátelé.

Ale přiznejme si, že isilní, dobře

připravení lidé mohou spadnout

dopasti chudoby.

Někteří autoři zásadně rozlišují nedob-

rovolné adobrovolné vyloučení. Určitá

skupina lidí zcela vědomě žije jakýmsi

prostým životem, minimalizuje svou spo-

třebu anachází jiné hodnoty, třeba přírodu

nebo nějaké duchovní statky. Ty jste jistě

nemyslel. Nedobrovolná chudoba může být

naopak výsledkem řady okolností, které

neovlivníte.

Vmalém městě se zavře velká firma,

práci ztratí třeba polovina zaměstnaných.

vporovnání súplnými rodinami sjedním

dítětem. Také vzdělání hraje roli: lidé se

základním vzděláním jsou vystaveni asi

šestkrát většímu riziku chudoby vesrovnání

svysokoškoláky.

Jak poznáme, že rodina nebo jednotli-

vec se ocitá vsociálním vyloučení?

Musí jít ovíce znaků. Už nejde jen onedo-

statečné příjmy, ale iovyloučení sociální,

avesmyslu sociálních vazeb také občan-

sko-politické. Tito lidé se přestávají

zúčastňovat běžných společenských aktivit,

například je obvykle nezajímají volby

apod., vněkterých případech přestávají

komunikovat súřady, často dokonce si

nejsou schopni vyřídit isvé zákonné nároky

adávky, uzavírají se vesvětě jakéhosi přeží-

vání ze dne naden.

Znamená to, že už zanechali

všech nadějí?

To je příliš silné. Záleží nakonkrétní situaci.

Ale když se sejdou nepříznivé faktory –

nízký nebo jen minimální příjem, nízká

kvalifikace atřeba iztráta bydlení, pak jsou