03/2017

• Strana 1

  Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  Bezbariérové

  úpravy:

  DOBRÁ RADA

  NADE VŠE

  (s. 6)

  Cena jednoho výtisku 30 Kč ve volném prodeji / Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  3 / 2017

  Chybějící

  pomoc:

  OSOBNÍCH

  ASISTENTŮ

  UBÝVÁ

  (s. 10)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Poskytovatelé sociálních služeb

  u nás skutečně nemají snadnou

  existenci. Prestiž na nule, financo-

  vání prakticky likvidační a věno-

  vat se téhle práci vydrží obvykle

  jen silné osobnosti se smyslem pro

  pomoc bližnímu, zvláštní odolností

  vůči papírování a selektivním pře-

  hlížením internetových diskusí.

  Chybí lidé, chybí peníze, chybí ko-

  munikace směrem do širší společ-

  nosti, mnohdy chybí koncepce.

  Bylo by tedy snadné to všechno

  odsoudit, kdyby v prudkém kon-

  trastu nestálo ohromné množství

  lidí, kteří pomoc potřebují – i když

  mohou většinu svého života zatvr-

  zele tvrdit opak. O to víc je potě-

  šující setkávat se s lidmi, kteří se

  snaží o změnu – a na stránkách ča-

  sopisu Můžeš není o taková setkání

  nouze.

  V březnovém vydání, které prá-

  vě držíte v ruce, je to například

  radní Prahy 5 Petr Lachnit. Sociální

  oblast staví do popředí komunitní-

  ho plánování a nejen o tom je roz-

  hovor, který s radním vedl Zdeněk

  Jirků. Nechybí ani pohled do dvou

  zkušených organizací. Jejich spole-

  čenský dopad je tabulkami vlastně

  neměřitelný, přesto se litoměřická

  Diakonie potýká více právě s ta-

  bulkami a kontrolami než s obec-

  nou podporou své činnosti. V z. s.

  Hewer zase chybí osobní asistenti.

  Je to problém, o kterém slýcháme

  stále častěji, a tak se tomuto dů-

  ležitému tématu budeme věnovat

  i v příštích vydáních.

  Lidé s postižením jsou zkrátka

  v menšině, i když potřebují pomo-

  ci více než většina. Pere se s tím

  nejen neziskový sektor, ale i běžný

  trh – třeba když potřebujete upra-

  venou koupelnu nebo kuchyň, jak

  v malém průzkumu zjišťoval Radek

  Musílek. Jak to dopadlo?

  Milí čtenáři, směle listujte břez-

  novým Můžeš!

  

  Rozměry prestiže

  API CZ Miroslava Bartoše:

  Podnikání, které pomáhá

  Litoměřická Diakonie:

  Stáváme se členy rodin

  Úbytek osobních asistentů: Co vlastně potřebujeme?

  strana 18–19

  strana 20–21

  strana 10–13

  Petr Lachnit: „Sociální“ není „chudé“

  strana 14–15

  Aukční Salon Konta Bariéry:

  Malíř Josef Bolf

  Technika: aplikace Záchranka

  strana 26–27

  strana 22–23

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  „Náš auťák“…

  … je jedním zmnoha hitů muzikálu Pomáda,

  které zněly večerem na společně pořádaném plesu

  Základní školy speciální Neratov achráněného

  bydlení Domov. Kpředtančení si ji vybrali žáci

  ze zmíněné školy – anechybělo ani tematické

  vyparádění. Ples se tak nesl vduchu cílů samotného

  Sdružení Neratov, provozovatele nejen zmíněné

  školy abydlení, ale ichráněné dílny – pomáhat

  lidem srůznorodým postižením anavrátit tak život

  vysídlené pohraniční vsi.

  Reportáž otom, jak se to daří, jste si mohli

  vMůžeš přečíst přesně před rokem.

  Březnové vydání zloňského roku je bezplatně

  dostupné varchivu na www.muzes.cz.

  

  Foto: Jan Šilpoch

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

  Dobrá rada

  nad zlato

  Upravit koupelnu nebo kuchyň

  pro potřeby člověka spostižením

  není dnes technicky problém,

  zákazník však obvykle musí mít

  přesnou představu, co potřebuje.

  Získat takové informace ovšem

  není vždy snadné.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Zařídit a vybavit si domácnost tak,

  aby co nejvíc vyhovovala člověku

  s postižením, patří k základům jeho

  kvalitního života. I v případě, že se

  dotyčný neobejde bez cizí pomoci,

  může vyhovující prostředí alespoň

  zvýšit míru jeho samostatnosti. To je

  přínosem nejen pro něj, ale i pro ty,

  kteří o něj pečují.

  Zdaleka ne každý, kdo by to potře-

  boval, má možnost bydlet v bezba-

  riérovém bytě nebo domě, jenž byl

  od počátku koncipován pro obyva-

  tele s postižením. A dokonce ani ty

  nemusejí vždy stoprocentně vyho-

  vovat konkrétnímu člověku, protože

  potřeby vyplývající z toho kterého

  postižení bývají velmi individuální.

  Každodenní fungování přitom mo-

  hou usnadnit i zdánlivé detaily. Na-

  příklad i „zkušený vozíčkář“, který

  má přesnou představu o tom, co mu

  vyhovuje a jak věci zvládá, leckdy

  vůbec netuší, že existuje technické

  řešení problému, s nímž se léta potý-

  ká. Nehledě na situaci, kdy se v dů-

  sledku úrazu či nemoci někdo ocitne

  v roli, kterou dosud neznal a nemá

  s ní sebemenší zkušenost. Zajímalo

  nás tedy, jaké možnosti nabízí trh

  v případě, že se někdo rozhodne pro

  bezbariérové řešení kuchyně a kou-

  pelny. Dokáží běžné firmy nabídnout

  vhodná řešení? A kde jinde hledat

  dobrou radu?

  NEZKUŠENÁ OCHOTA

  Oslovili jsme a v některých případech

  i přímo osobně navštívili přední ob-

  chodní domy a prodejce, již se tímto

  sortimentem zabývají. Učinila by tak

  asi většina běžných zákazníků.

  Prakticky všude se nám dostalo

  vstřícné reakce a nabídky individu-

  álního přístupu k lidem s postižením.

  Konzultanti v jednotlivých prodejnách

  ochotně nabízeli sestavení jednot-

  livých komponentů v počítačovém

  plánovači i s vizualizací, bylo však

  zřejmé, že přesnou představu o tom,

  co jak potřebujete, musíte mít vy.

  To potvrzuje i zkušenost řady vo-

  zíčkářů: „Mám doma zcela vyhovující

  bezbariérovou kuchyň, kterou jsme

• Strana 7

  7

  Naplánovat vyhovující

  bezbariérovou

  koupelnu je někdy

  těžší než u kuchyně.

  Častým limitujícím

  faktorem bývá prostor.

• Strana 8

  REFLEKTOR / BEZBARIÉROVÉ ÚPRAVY BYTU

  zařizovali po mém ochrnutí. Je to ale

  jen díky mému tatínkovi, který tenkrát

  prostudoval příručku o bezbariéro-

  vosti. Nebýt toho, tak výrobce vůbec

  netušil, co a jak. V tomto ohledu nám

  nic neporadil. Naši představu pak

  realizoval bezvadně, ale informace

  jsme si museli najít sami,“ vzpomíná

  například vozíčkářka Tereza Marková.

  Skutečně není problém si napří-

  klad v obchodním domě Ikea nechat

  vše naplánovat, dovézt i smontovat.

  Bohužel však, stejně jako další po-

  dobné řetězce v ČR, ani výše jme-

  novaný nenabízí služby specializo-

  vaného konzultanta na bezbariérová

  řešení. Člověka, který by dokázal

  poradit „vychytávky“, jež se dají vy-

  tvořit i z běžného pestrého sortimen-

  tu, ale na které sami nepřijdete.

  Kreativita tak zůstává především

  na zákazníkovi. Jak vysoká má být

  pracovní plocha, že pod ní musí být

  zachován volný prostor, kde a jakou

  nechat namontovat skříňku, využití

  posuvných, výklopných i otočných

  prvků atd., to vše hraje klíčovou roli.

  Stejně jako vyhovující uspořádá-

  ní koupelny, které nevytvoříme jen

  namontováním madel na všechny

  strany. Výška toalety nebo umyvadla,

  přístupnost ze strany, bidet, náklop-

  né zrcadlo, sedátka do sprchy, pro-

  tiskluzné povrchy, vhodné baterie

  a kohoutky apod. I v tomto případě

  může drobný postřeh od kamaráda

  s handicapem ušetřit hodně starostí.

  Můžete mít však štěstí a narazíte

  na zkušeného konzultanta, který má

  osobní zkušenost s bezbariérovými

  realizacemi. Na takového se nám

  podařilo natrefit v prodejně XXXLutz

  na Černém Mostě. V jeho případě šlo

  o několik kuchyní pro vozíčkáře.

  Poněkud lepší variantou se zdá být

  využití firem, které se specializují

  přímo na daný segment. Nevychá-

  zejí z unifikovaných komponentů, ale

  vše vytvářejí na míru, což zahrnuje

  i mnohem podrobnější plánovaní se

  zákazníkem. Je však nutné počítat

  i s vyšší cenou. Během přípravy na-

  šeho článku jsme se setkali například

  s bezbariérovými realizacemi od spo-

  lečnosti Hanák nebo Koryna.

  ODBORNÍCI AORGANIZACE

  Stále však zůstává otázkou, kam se

  obrátit pro opravdu erudovanou radu.

  Kde si může člověk s postižením ře-

  šení předem vyzkoušet a udělat si

  přesnou představu o možnostech?

  Nejucelenější informace dokáží

  poskytnout organizace podporující

  lidi s daným postižením. Pokud ony

  samy nemají k dispozici tréninkové

  prostory a vlastní specialisty, velmi

  pravděpodobně budou mít kontakty

  na odborníky, kteří dokáží poradit.

  Nasměrovat k těm správným oso-

  bám by měly umět například sociál-

  ní pracovnice. A to především k těm

  z řad ergoterapeutů (lépe řečeno er-

  goterapeutek, protože tomuto oboru

  se obvykle věnují hlavně ženy). Er-

  goterapeuti se orientují v potřebách

  lidí s postižením při aktivitách všed-

  ního dne a zároveň vědí, jaké tech-

  nické možnosti existují. Podle ergo-

  terapeutky Ivy Melicharové z Centra

  Paraple však může být problém najít

  takovou službu v odlehlejších regio-

  nech. „V takovém případě je částeč-

  ným řešením konzultace v nějakém

  rehabilitačním centru, v případě lidí

  s poškozením míchy třeba u nás. Na

  druhou stranu ale v takovém případě

  ergoterapeutka radí tak trochu ,od

  stolu‘, nemůže se podívat na kon-

  krétní místo, kde dotyčný člověk

  žije. Situaci může usnadnit nákres,

  fotografie či videozáznam,“ dodává

  Iva Melicharová.

  Kromě ergoterapie může pocho-

  pitelně pomoci architekt. Jeho služby

  některé firmy za příplatek nabízejí.

  Mezi ty, kteří se přímo specializují na

  bezbariérová řešení, patří Marie Mál-

  ková a Jan Tomandl z Pražské orga-

  nizace vozíčkářů. Druhý jmenovaný

  k tomu říká: „I když my se této proble-

  matice věnujeme intenzivněji, dobře

  poradit by vám měl prakticky každý

  kolega. Architekti jsou obeznámeni se

  základními principy bezbariérovosti

  a umějí hledat řešení na míru.“

  Organizace typu Pražské orga-

  nizace vozíčkářů, Centra Paraple

  Bez volného

  prostoru pod

  pracovní plochou

  se vozíčkář

  neobejde.

  Vkoupelnách Siko

  kromě vybavení

  nabídli za příplatek

  ispolupráci

  sarchitektem.

• Strana 9

  Aby bydlení

  vyhovovalo

  Pojem bezbariérovost je vykládán

  velmi různě. Ač existují publikace

  na toto téma, každý člověk je

  jiný a jeho potřeby jsou jiné.

  Kyčlař (rozuměj člověk po

  náhradě kyčelního kloubu) musí

  sedat výše a nesmí operovanou

  dolní končetinu rotovat dovnitř

  a křížit přes druhou nohu. Proto

  potřebuje WC upravené této

  situaci. Paraplegik, zvláště pak

  pokud nemá funkční stěnu břišní,

  potřebuje sedět na WC tak,

  aby měl plosky nohou opřeny

  o podlahu a neklouzaly se. Již

  z tohoto jediného příkladu vyplývá,

  že neexistuje univerzální řešení.

  Je třeba, aby člověk, který si

  bezbariérovou úpravu zajišťuje,

  jednoznačně věděl, co, jak

  a kam potřebuje. Pokud mu

  v jeho nepřítomnosti (např.

  pobyt v rehabilitačním ústavu)

  úpravu bytu zajišťují rodina či

  přátelé, musí být informováni,

  jak konkrétně co provést. Často

  se stane, že v dobré víře, aby to

  bylo co nejdříve, zajistí úpravu

  za nemalé částky, která potom

  nevyhovuje.

  Dnes je možné zajistit individuálně

  zhotovený nábytek, prostorové

  úpravy, prakticky cokoliv.

  Vždy se nalezne firma, která je

  ochotna to realizovat. Otázkou

  zůstávají finanční prostředky. Čím

  individuálnější vybavení, tím vyšší

  finanční položka. A je nezbytně

  nutná kontrola firmy, zda opravdu

  udělala, co měla.

  Je to náročné, časově i finančně,

  ale je možno si zajistit bydlení tak,

  aby vyhovovalo. Jen musím vědět,

  co potřebuji. A také možná ne

  úplně vše najednou, podle důleži-

  tosti po etapách, jak jsou finanční

  prostředky

  

  Autorka je lékařka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  9

  nebo Ligy vozíčkářů zároveň fun-

  gují jako místo, kde se lidé setkávají

  a prostě si vyměňují zkušenosti, což

  je mnohdy nenahraditelné. „Bohužel

  nevím o žádném internetovém por-

  tálu, kde by se shromažďovaly tipy,

  rady a diskuse o bezbariérových

  řešeních domácnosti. Existuje však

  komunitní portál Vozejkov.cz, který

  by se pro takové věci mohl stát plat-

  formou, protože CZEPA připravuje

  jeho inovaci,“ říká David Lukeš, ředi-

  tel Paraplete.

  POMOZ SI SÁM?

  Zdá se tedy, že ideálním řešením je,

  pokud sami načerpáte co nejvíce

  informací od ostatních lidí s postiže-

  ním i od odborníků a pak se obrátíte

  na vámi vybranou firmu, s níž bude

  v kontaktu i váš architekt nebo ergo-

  terapeut. Výrazným pomocníkem je

  v tomto pochopitelně internet.

  Na webu se lze také dopátrat ře-

  meslnických firem, které mají s bez-

  bariérovými realizacemi zkušenosti.

  Výběr toho, kdo nakonec provede

  plánovanou kuchyň nebo koupelnu,

  není dobré podcenit. I sebelepší pro-

  jekt se může pokazit špatnou realiza-

  cí – a má-li někdo již zkušenosti, je to

  rozhodně výhodou. Třeba nebudete

  muset složitě vysvětlovat, proč lpíte

  na nějakém netradičním řešení, jak

  se občas stává i v jiných oblastech.

  

  Užitečné odkazy

  Portál Helpnet obsahuje sekci sřadou užitečných odkazů

  ktématu bezbariérového bydlení:

  www.helpnet.cz/bariery/bezbarierova-architektura

  Seznam firem, které se bezbariérovými úpravami

  přímo zabývají:

  www.estav.cz/nomen/cinnost.asp?id=D

  Příručky atipy na to,

  jak by mělo bezbariérové bydlení vypadat:

  Daniela Filipiová: Projektujeme bez bariér (volně ke

  stažení na www.filipiova.cz/publikace/projektujeme_

  bb.html)

  Publikace Bydlení bez bariér (volně ke stažení na www.

  ligavozic.cz/sluzby/bariery/bydleni-bez-barier)

  Stránka České asociace ergoterapeutů,

  která obsahuje iseznam pracovišť, na něž se lze obrátit:

  www.ergoterapie.org/Home.aspx

  Informační portál Ligy vozíčkářů:

  ligavozick.skynet.cz/ip/bariery.php?oblast=

  ligavozick.skynet.cz/ip/bariery.php?oblast=

  Webové stránky Centra Paraple

  aPražské organizace vozíčkářů:

  www.paraple.cz, www.pov.cz

  Tipy na bezbariérové úpravy bydlení:

  www.novinky.cz/bydleni/tipy-a-trendy/-specialni-

  upravy-bytu-pro-bydleni-bez-barier.html

  www.novinky.cz/bydleni/tipy-a-trendy/-jak-zaridit-

  bezbarierovy-byt.html

  Vybavení bezbariérových koupelen:

  www.mbkeramika.cz/poradna/odborne-clanky/koupelna-

  bez-barier

  www.siko.cz/vyhledavani?q=Bezbari%C%Arov%C%A

  +koupelny

  Prodejci

  akonzultanti

  se snaží vyjít

  vstříc, poradit

  sbezbariérovostí

  však moc neumějí.

• Strana 10

  REFLEKTOR / TERÉNNÍ OSOBNÍ ASISTENCE

  Co vlastně

  potřebujeme?

  Pohled do neziskové

  organizace, která se

  už dvacet let úspěšně

  věnuje rozvoji služeb

  asistentů vterénu, ale

  idopravě lidí spostižením

  adalším aktivitám. Nyní

  čelí nové situaci – stav

  na trhu práce způsobil,

  že asistentů ubývá. Ne

  po jednom či dvou, ale

  po desítkách. AHewer

  se stará zhruba otisíc

  klientů…

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Je to zdánlivě jednoduché – máte-li

  v rodině člověka s postižením, se-

  niora s ubývajícími silami, dlouho-

  době nemocného či rekonvalescen-

  ta, obrátíte se na příslušné středisko

  této organizace (Praha, Středočeský,

  Ústecký, Plzeňský, Královéhradecký,

  Pardubický či Jihomoravský kraj)

  a řeknete, jakou pomoc, v jakém

  čase a v kterém místě potřebujete.

  Co vlastně umějí zdejší osobní

  asistenti? Pomohou s péčí o člově-

  ka bez ohledu na věk, druh a stupeň

  znevýhodnění. Prakticky – oblékání,

  osobní hygiena, vaření a podává-

  ní jídla, péče o domácnost, nákupy,

  doprovody k lékaři, na úřady, za

  kulturou a další pomoc, bez které

  by člověk… Co by vlastně bylo, kdy-

  by tato a podobné služby neexis-

  tovaly? Odpovídá Jiří Boháček: „To

  je jednoduché. Mnohem víc lidí by

  bylo v ústavech, v mnoha rodinách

  by se někdo musel obětovat a třeba

  přestat chodit do práce, společnost

  by platila za ústavní péči obrovské

  částky. Vždyť náklady na hodinu stojí

  v průměru 300–350 korun a z toho

  klienti platí jen zhruba třetinu, navíc

  ji mohou hradit z příspěvku na péči.

  Ústav přijde pro jednoho člověka na

  desetitisíce.“

  A nejde jen o peníze. Vytržení ne-

  mocného nebo postiženého člověka

  z rodiny má své hodně špatné ná-

  sledky – chybí intimita, zpřetrhají se

  citové vazby, ztráta důvěrně známého

  prostředí už tak oslabené lidi stre-

  suje. I tomu umějí osobní asistenti

  čelit. Většinou navážou s klienty blíz-

  ký vztah, stanou se tak trochu členy

  rodiny a hodiny, kdy je člověk sám

  a sám, už nejsou zdaleka tak prázdné.

  Když k tomu připočteme jistotu,

  že o našeho blízkého je postaráno

  i v době, kdy jsme my sami v práci,

  ve škole, na dovolené nebo v divadle,

  skoro bychom mohli nahlas zavolat:

  Tohle přece potřebujeme, to musí

  dostat velkou společenskou podpo-

  ru! Ředitel Boháček ale hned zvedne

  prst: „Mimo jiné dostáváme finanční

  zdroje i z dotací a grantů, tedy z ve-

  řejných prostředků. Takže musíme

  jednak dodržovat příslušné směrni-

  ce pro výši odměn našich asistentů,

  jednak jsme pod přísnou kontrolou

  a ta je poslední dobou tak podrob-

  ná a tak častá, že musíme čím dál

  větší část získaných peněz vydávat

  na administrativu, účetnictví a další

  činnosti.“

  Hewer, z. s.

  Ujeho počátků stála vroce  Ing. Jana Hrdá, věnující

  se aktivně sociální práci ipřes své vlastní těžké zdravotní

  postižení. Záměrem bylo od počátku komplexně pomoci

  každému člověku se zdravotním postižením, který ztratil

  schopnost sebeobsluhy nebo se dostal do sociální izolace.

  Dnes Hewer poskytuje své služby osobní asistence

  adopravy přibližně tisícovce klientů ročně vsedmi krajích.

  Více na www.osobniasistent.cz

• Strana 11

  11

  Jenomže žádný formulář ještě

  opuštěnou babičku či imobilní dítě

  nepotěšil. Osobní asistenti jsou je-

  nom lidé. I oni mají své rodiny a své

  životy. Často mají i velká srdce, ale

  když v nejbližším supermarketu

  platí víc…

  KDYŽ SE „HOLKY“ DOMLOUVAJÍ

  Paní Marcela Angelková z Pardubic

  na svých pětaosmdesát opravdu ne-

  vypadá. Hlava jí slouží bezvadně, jen

  ty nohy… Díky Heweru má už přes

  dva roky osobní asistenci. Původně

  u ní začínala Evženie Zabloudilová,

  která přišla i na setkání s námi.

  Co je pro seniorku nejdůležitěj-

  ší? „Pomoc s hygienou, s nákupy,

  doprovod ven… Je toho hodně, ale

  nejkrásnější je, když si s asistentkou

  sedneme a jen mezi čtyřma očima

  zdrbneme celý svět. I na ty chlapy

  dojde! Víte, my holky se musíme za-

  jímat o život kolem, jinak by byl ko-

  nec.“ Usměvavá paní má sice syna,

  který pomáhá, jak může, ale celo-

  denní péči by zajistit nemohl. Takhle

  přijde asistentka, zařídí všechno po-

  třebné, uběhnou třeba jen dvě hodi-

  ny, ale svět už vypadá jinak. A kdyby

  bylo potřeba něco i pozdě večer?

  „To víte, že by děvčata přišla. Já totiž

  nejsem jen jejich klientka, my jsme

  už dávno kamarádky. Teď jim ale asi

  přidám i úklid, už mi to nejde.“

  Asistentka Evženie říká sama

  o sobě, že má nejlepší práci, jakou

  zná. Samozřejmě by si ráda vydělala

  víc, ale neměnila by. Otevřeně při-

  znává, že ji lidské, i třeba těžké osudy

  opravdu zajímají, a pomoc bere jako

  radost. Jen málokdo ví, že k této ra-

  Idnes dojede

  Kuba smaminkou

  spolehlivě

  až domů.

• Strana 12

  REFLEKTOR / TERÉNNÍ OSOBNÍ ASISTENCE

  dosti vede cesta přes odborný kurz,

  přes bezproblémovou minulost, přes

  prokázání spolehlivých osobnostních

  kvalit. Osobní asistent zkrátka není

  práce jako rovnání krabic do regálů.

  NEVIDITELNÉ POKLADY

  Další příklad ze života – paní s vel-

  kým zdravotním postižením říká asi-

  stentce: „Já jsem dřív tak nenáviděla

  domácí práce – a co bych teď dala za

  to, kdybych mohla umýt dřez plný

  nádobí!“ Odpověď dostane hned:

  „A co vám brání?“

  Za pár chvil už paní stojí u dře-

  zu s oporou asistentky. Tady nešlo

  o pár umytých hrnečků, ale o pře-

  konání strachu a nalezení dřívější

  sebedůvěry. To je další „neviditelná“

  hodnota, kterou přináší práce v te-

  rénu. Žádná příležitost ke zlepšení

  není opominuta. Asistent dobře ví, že

  nepomáhá jen proto, aby ulehčil, ale

  také proto, aby se zdánlivě osudová

  situace přece jenom zlepšila. Nadě-

  je nebývá velká, ale nějaká je skoro

  vždy.

  Pro mnoho zejména starších lidí

  bývá těžká orientace ve světě záko-

  nů, vyhlášek a nařízení. Koneckonců

  ani těm mladším to mnohdy nejde.

  A není divu, ocitli jsme se ve světě,

  který doslova kašle na trochu poma-

  lejší a méně informované lidi. Hewer

  tyto bariéry umí překonávat – zá-

  kladní orientaci dávají vedoucí stře-

  disek, asistenti pak pomohou s jed-

  náním na konkrétním úřadě. Třeba

  taková větší ztráta sluchu může mezi

  netrpělivou osobou za přepážkou

  a starším žadatelem vytvořit nepro-

  niknutelnou zeď.

  Zvláštní a mimořádnou zdejší ak-

  tivitou je doprava „na zavolání“ pro

  lidi se zdravotním znevýhodněním.

  Nejde jen o samotnou cestu k lékaři,

  do nějakého zařízení, na rehabilita-

  ce atd. Jde především o individuální

  přístup ke klientům s pomocí vy-

  školeného řidiče, který musí umět

  komunikovat s lidmi postiženými

  smyslově, ale i tělesně nebo mentál-

  ně. Stejně tak je důležitá dobrá zna-

  lost první pomoci třeba v případech

  epilepsie. Také proto byl Hewer mezi

  prvními, kdo dostal od Konta Bariéry

  nové auto Ford Tourneo včetně pří-

  spěvku na přestavbu.

  Jednou ze spokojených uživatelek

  této služby je paní Zpěváková, která

  Pěkná chvilka vPardubicích. Paní Angelková má ráda společnost.

  Jiří Boháček

  aMatěj Cháb by

  mohli osobní

  asistenci vyučovat.

• Strana 13

  Zákon zisku

  Z iluzí o uskutečnění společnosti, ve

  které budou mít všichni lidé stejné

  možnosti a stát či politická strana

  se o ně postará, jsme již vyrostli.

  Utopie jsou jen utopie. Dokonalou

  péči o všechny ve svých projektech

  slibovali různí idealisté po tisíciletí.

  V minulém, 20. století dva politické

  totalitní režimy blahem pro všechny

  dokonce zdůvodňovaly svoji

  expanzi.

  Současný společenský systém – ať

  se nám to líbí nebo nelíbí – je tzv.

  kapitalistický. Tedy je založen na

  zisku, profitu toho, kdo pracuje,

  podniká, je aktivní, hodně se snaží,

  a navíc má k tomu i „kus štěstí“.

  Spoléhat na to ale není možné.

  Proto ani není možné předpokládat,

  že různé firmy, tedy podnikatelé,

  vlastníci velkých finančních

  prostředků, budou z vlastní vůle

  a druhým pro radost stavět byty

  pro handicapované a jednotky

  speciálně upravené. Sem tam někdo

  z těch bohatých to z altruismu

  určitě udělá. Zákon zisku ale platí

  i v oboru „dobrých skutků“. Jednou

  dvakrát za život je možné postavit

  byt se speciální kuchyní pro lidi

  různě fyzicky znevýhodněné,

  nechat upravit garsonku tak, aby

  byla přístupná i pro toho, kdo chodí

  s berlemi. Nárok na to ale není

  možné požadovat, jen si ho přát.

  Když chceme, tak osobní iniciativou,

  darem, sbírkou, zviditelněním těch,

  kteří jsou ochotni rozdávat, můžeme

  přispět k tomu, aby i ti znevýhodnění

  mezi námi mohli žít ve standardních

  podmínkách. Motivovat k výrobě

  třeba kuchyní upravených pro lidi

  na vozíku je nutné opětně ziskem či

  alespoň tím, že to přinese popularitu

  a ocenění těm, kteří jsou ochotni

  podnikat i v takto jinak nevýděleč-

  ném oboru. Oceňujeme tyto lidi,

  nebo jim opětně závidíme a říkáme,

  „ten má i na rozdávání“?

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

  13

  Auta Konta Bariéry

  Už dlouhá léta spolupracuje Konto Bariéry sřetězcem

  Globus. Na začátku byla jednoduchá myšlenka – zkaždé

  igelitové tašky dostala nadace malý obnos, který ale vcelku

  posílil možnosti uspokojit žadatele opomoc. Později se

  vybrané peníze soustředily na nákup velkoprostorových

  automobilů, vsoučasnosti od značky Ford. Auta dostávají

  neziskové organizace, které provozují terénní služby. Po celé

  republice tak nyní jezdí více než  takových automobilů.

  už léta každodenně vozí svého Ja-

  kuba s dětskou mozkovou obrnou

  a dalším postižením do Centra Pa-

  prsek. Nejenže jí ubylo trochu kom-

  plikované cestování autobusy, ale

  hlavně se Kuba zlepšil, jeho záchvaty

  epilepsie už nejsou tak časté. Kdo ví,

  jak těžká je dlouholetá péče o posti-

  žené dítě, pochopí, že i malý – třeba

  málo viditelný – pokrok je vlastně

  velkým skokem.

  OTAZNÍKY, OTAZNÍKY…

  Svět sociálních služeb se u nás ob-

  rovsky proměnil. Díky novým for-

  mám práce veřejných zařízení i díky

  košaté struktuře neziskovek se mů-

  žeme spolehnout na dobrou péči

  i mimo tradiční centra. Jaksi jsme si

  zvykli na tuto jistotu a mnohým se

  zdá, že je hotovo.

  Není! Jednak naše společnost ne-

  zadržitelně stárne, jednak musíme

  respektovat, že v jednadvacátém

  století už není možné, aby se péče

  smrskla na jídlo, teplo a pár medi-

  kamentů. Lidé s postižením i senio-

  ři chtějí prožívat své dny důstojně,

  s jistotou a bezpečím. Služba terén-

  ní asistence je k tomu vynikajícím

  prostředkem. Ale kdo to ví? Kdo se

  – zejména ve veřejné správě a sa-

  mosprávě – soustavně zabývá touto

  oblastí, jejími problémy a rozvojo-

  vými plány? Kdo konečně umožní

  těmto organizacím plánování na

  delší čas než na rok? Kdo udělá roz-

  hodující krok k ocenění a docenění

  asistentů? Kdo zastaví vlnu nedůvě-

  ry vůči poskytovatelům sociálních

  služeb a zbaví je stále mohutnější

  laviny kontroly a administrativních

  povinností?

  Otázek by bylo ještě mnoho. Na

  podzim nás čekají parlamentní vol-

  by. Bude zajímavé sledovat, jak se

  toto téma seriózně objeví v progra-

  mech politických stran. Hewer pů-

  sobí v několika krajích. A v každém

  z nich jsou jiná pravidla pro financo-

  vání, kontrolu, vyúčtování. Dokonce

  v každé obci, kde žije klient, musí

  neziskovka jednat a vyplňovat spe-

  cifické podklady.

  Stane se tedy služba terénních

  asistentů chloubou naší společnos-

  ti? Stane se pro nás všechny (dnešní

  i budoucí) klienty ukázkou moderní

  péče společnosti o své občany? Na-

  jdou se další finance? Třeba na úkor

  autodromů nebo uměle zasněžova-

  ných lyžařských svahů? Právě od-

  sud totiž nejednou míří lidé přímo do

  rukou a srdcí asistentů…

  

  Až potkáte takové

  auto, připomeňte

  si, že veze poklad.

• Strana 14

  REFLEKTOR / KOMUNITNÍ SOCIÁLNÍ POLITIKA

  „ Sociální“

  není

  „chudé“

  Sradním městské

  části Praha 5

  Petrem Lachnitem

  ovýhodách

  komunitního

  plánování, prestiži

  sociální práce

  ainformačních

  dluzích vpolitice.

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Praha 5 je průkopníkem komunit-

  ního plánování. Včem vidíte jeho

  největší výhody?

  Především je důležité, že se dáva-

  jí dohromady zástupci tří skupin

  – obce, neziskový sektor, který se

  zabývá sociálními službami, a veřej-

  nost. Samozřejmě jde o stálou dis-

  kusi, v níž ale nemá být nikdo pře-

  hlasován, natož umlčován. Musíme

  hledat shodu, které služby jsou po-

  třebné, kdo je bude dobře zajišťovat,

  jak budou financovány. Tím nejen co

  nejlépe vyhovíme potřebám občanů,

  ale zároveň si vyjasníme, jaké reál-

  né možnosti máme, co potřebujeme

  změnit, na co stačí naše síly a kde

  potřebujeme třeba pomoc magistrá-

  tu hlavního města.

  Sociální témata

  patří do první řady,

  prosazuje radní Prahy 5.

• Strana 15

  15

  Řekl byste, že komunitní pláno-

  vání takhle dobře ukazuje reálné

  možnosti sociálních služeb?

  Právě horizontální propojení všech

  tří partnerů, a tím i jejich mnohem

  lepší vzájemné poznání, vede k rea-

  lismu. Když se lidé pravidelně se-

  tkávají a znají představy i možnosti

  svých partnerů, jsou pak nejen rea-

  lističtí, čímž nechci říci málo od-

  vážní, ale také mnohem citlivější

  k problémům, které se jich samých

  bezprostředně netýkají, ale na spo-

  lečné platformě se ukážou jako velmi

  důležité. Pro obec pak jde o nezastu-

  pitelný zdroj informací a zkušeností,

  které se soustavně zpřesňují. Rada

  i zastupitelstvo tak mohou dostávat

  mnohem objektivnější informace.

  Bylo právě komunitní plánování

  zdrojem vaší velké aktivity ve

  prospěch seniorů?

  Praha 5 má 80 000 obyvatel, jsme

  tedy vlastně jedním z největších

  měst v republice. Z toho je seniorů

  nad 60 let asi 20 000 a tento podíl

  neustále roste. Máme velké množ-

  ství devadesátiletých i stoletých.

  Na jedné straně zde žijí tisíce velmi

  aktivních a činorodých seniorů še-

  desátníků, kteří nepotřebují pečo-

  vatelské služby, ale spíše nabídku

  kultury, sportu a dalších aktivit, na

  druhé straně více a více opravdu

  dlouhověkých občanů, říkejme jim

  třeba křehcí senioři. A ti potřebu-

  jí úplně jiné služby. Hlavně takové,

  které je co nejdéle udrží v jejich při-

  rozeném prostředí. Je nomže terénní

  služby jsou vlastně nejdražší. Vidíme

  tedy určitý trend, ale veřejné finance

  s ním nedrží krok. Je to velké téma

  pro stát i samosprávy. Prostě samo

  označení senior skoro nic neříká,

  jsme uprostřed velké demografické

  změny a musíme se změnit také.

  Bude součástí té změny ijiný

  pohled na pracující vsociálních

  službách? Na jejich odměňování

  ispolečenské postavení?

  Musí být. Sociální služba dnes není

  moc lákavé povolání. V době kon-

  junktury je zejména v Praze mno-

  ho nabídek na slušně placenou

  práci. Ale nejde jen o platy. Prestiž

  pečovatelky, sociální pracovnice,

  ale ani sestry není velká. Mnohým

  z těchto lidí říkáme srdcaři, protože

  by svou práci, péči o lidi, nikdy neo-

  pustili. Ovšem na to nemůžeme spo-

  léhat donekonečna. Řešení je přede-

  vším v rukou státu. Důležité je nejen

  zvýšit rozpočty, ale zároveň zrefor-

  movat i tabulky a další předpisy.

  Je ta dnešní situace příznakem

  dávných představ, že tohle není

  produktivní práce?

  Řekl bych, že musíme začít u slova

  „sociální“. Pro mnoho lidí jde o syno-

  nymum ke slovu „chudý“, místo aby-

  chom se začali zabývat jeho skuteč-

  ným obsahem. Jestliže budeme umět

  dobře pečovat o seniora a ulevit tak

  jeho rodině, pochopitelně uvolníme

  nějaké produktivní síly pro společnost.

  Jestliže se postaráme o postiženého

  člověka, a dokonce mu umožníme

  třeba jen částečnou práci, plníme svou

  lidskou povinnost, ale také přispíváme

  k jisté – malé či větší – nezávislosti

  postiženého na sociálním systému.

  Myslím, že taková úvaha nad sociální

  politikou nám ještě dost chybí.

  Nechybí vlastně hlavně nein-

  formované veřejnosti? Nedluží

  politici veřejnosti velkou osvěto-

  vou práci?

  Určitě. Lidé se o tato téma zajímají,

  až když sami něco potřebují. Takže

  my musíme mnohem více a častěji

  vysvětlovat, objasňovat, informovat.

  Mimochodem – právě komunitní

  plánování je také výborný informač-

  ní kanál, který pochopitelně není

  jednosměrný.

  Mezi vaše výkladní skříně patří

  komunitní centrum Prádelna. Co

  je na ní zvláštního?

  Řekl bych, že jsme pochopili hlavní

  problém dnešních seniorů – potřebu

  zaplnit volný čas zajímavými akti-

  vitami, ale nedělat z toho přeorga-

  nizovanou záležitost. Někdo říká, že

  nejhorší nemocí dnešních seniorů je

  samota. V zahraničních časopisech

  se dokonce píše o „skartaci“ senio-

  rů, tedy o jejich doslovném vytlačení

  ze společnosti. Právě Prádelna a po-

  dobná zařízení jsou dobrá prevence

  samoty. Nejen díky programu, ale

  i otevření možností právě zde se se-

  známit, najít nové kontakty, včlenit

  se do sítě zajímavých vztahů. A prá-

  vě pro seniory, kteří zpravidla nemají

  finančních prostředků nazbyt, je ta-

  ková šance výborná.

  

  Kdo je

  JUDr. Petr Lachnit

  Od roku  do  první zástupce

  starosty městské části Praha . Od

  loňského roku radní pro sociální

  oblast tamtéž. Absolvent Právnické

  fakulty UK vPraze. Advokát.

  Vyučoval na několika vysokých

  školách. Člen několika odborných

  právnických komisí.

  Co je to komunitní plánování?

  Komunitní plánování spočívá vzapojení všech aktérů,

  kterých se projednávaná oblast týká. Výhody ikonkrétní

  postupy pro komunitní plánování je možné hledat například

  vprůvodci Komunitní plánování – věc veřejná, jehož autorem

  je Ministerstvo práce asociálních věcí ČR. Průvodce je

  dostupný on-line na: www.mpsv.cz/cs/

  Prestiž pečovatelky,

  sociální pracovnice,

  ale ani sestry není velká.

  Mnohým z těchto lidí

  říkáme srdcaři, protože

  by svou práci, péči o lidi,

  nikdy neopustili.

• Strana 16

  REFLEKTOR / TRIBUNA

  MĚSTSKÁ DOPRAVA NESPÍ

  Jako výrazný a žádoucí posun vnímám

  stoupající bezbariérovost v pražské MHD.

  V časech mého nástupu na MHMP před

  jedenácti lety měli vozíčkáři k dispozici

  jediný spoj zajišťovaný autobusem s hyd-

  raulickou bezbariérovou plošinou. Ten svou

  jízdu systematizoval zastávkami u různých

  stacionářů a podobných zařízení, z jejichž

  sídel do něj handicapovaní cestující nastu-

  povali hromadně. Aby vůz na trase obslou-

  žil všechna určená místa, prováděl veliké

  okliky, což způsobilo, že zatímco dnes

  moje přeprava z domova na pracoviště trvá

  tramvají asi 25 minut, tehdy si autobusem

  vyžádala hodinu času.

  Když se objevily bezbariérové tramvaje,

  mezi jejich dvěma výskyty na téže stanici

  ve stejném směru uplynul hodinový inter-

  val. Nikdy se proto nesmělo riskovat, že

  člověku vinou pozdního příchodu tramvaj

  ujede. Během následujících let se ale inter-

  valy tak zkrátily a zlepšily, že mi to oproti

  časům autobusu s plošinou umožnilo

  o čtvrtinu zvýšit pracovní úvazek.

  Za ona léta si nevzpomínám na etapu, kdy

  bych trpěl dojmem, že pražská doprava ve

  vztahu k handicapovaným občanům tzv. spí.

  I během pozdějších období jsme se dočkali

  bezbariérového přizpůsobení na nemálo

  místech včetně nově realizovaného ostrůvku

  na tramvajové zastávce Lazarská, mnou čas-

  to s oblibou využívaného, který nám zřídili

  jen krátce poté, co jsem začal vnímat znač-

  nou mediální exponovanost jeho absence.

  VLÍDNOST NA PRACOVIŠTI

  Ohledně každodenního fungování na

  pracovišti má pro mě asi největší význam

  vřelá kolegialita mnoha zaměstnanců, kteří

  svou vlídně a samozřejmě projevovanou

  nápomocností zmírňují nejběžnější dopady

  mého znevýhodnění. To nicméně platilo

  i před jedenácti lety.

  Ve srovnání s dřívější dobou už také

  deset let sídlíme v modernějším objektu,

  jenž z hlediska vstupu do budovy a pohybu

  v interiérech vykazuje znatelnější bezba-

  riérovou přizpůsobenost a přizpůsobitel-

  nost než naše sídlo předchozí.

  ACH, TY TOALETY

  O něco horší pocit bohužel mám v budo-

  vách restaurací, obchodních center a jed-

  noho blíže neurčeného ministerstva s pří-

  stupem k sociálním zařízením. Domnívám

  se, že by provozovatelům zmíněných

  podniků při přípravě pomohlo najímat si

  daleko častěji testující vozíčkáře.

  Uvnitř nákupního centra Nový Smíchov

  spočívaly problémy kupř. v tom, že naproti

  madlům, instalovaným po stranách zácho-

  dové mísy, se nachází rozměrově přehnané

  umývadlo. Do prostoru před mísou zasahuje

  tak nadměrně, až vozíčkář postrádá místo,

  aby v koridoru mezi madly a umývadlem

  provedl otočku, vedoucí k přemístění těla

  z kolečkového křesla na mísu a zpátky. Na

  popisované toaletě jsem zvládáním veške-

  rých nástrah ztratil nepředvídatelné množ-

  ství času a odcházel z ní kompletně zpocený.

  Nedovedu si představit, že někdo, kdo má

  handicap rozsahově horší než já, by takovou

  toaletu bez asistence dokázal jakkoli využít.

  Na vzpomínaném ústředním správním

  úřadě (jehož se však dlužno zastat, poně-

  vadž sídlí ve velmi starém a památkově

  mimořádně exponovaném komplexu)

  vězela předloňská nesnáz ve skutečnosti,

  že když se otevřou dveře na toaletu

  a vozíčkář s křeslem zajede do blízkosti

  k míse tak, aby ji měl těsně naproti sobě,

  chybí další místo k tomu, aby se vozík

  dal odtáhnout z prostoru dveří a dveře se

  mohly zavřít. Kolemjdoucí těžko mohli ote-

  vřenými dveřmi nevidět všechny detaily.

  Posuzovanou toaletu lze dobře využít leda

  s asistencí. Tu mi lidé z daného minis-

  terstva ochotně poskytli. Šlo o zkušenost

  příznačnou pro stav, kdy zmíněný záchod

  používají vesměs jen zdraví zaměstnanci,

  a to s přesvědčením, že na svém pracovišti

  mají perfektní bezbariérovou toaletu.

  HRDINOVÉ ZA SLOUPY

  Vícekrát jsem zavítal i do nejmenovaného

  muzikálového divadla na pražském Výsta-

  višti. Pro vozíčkáře tam tradičně vyhrazují

  místo na samém kraji hlediště (přesněji

  psáno vedle hlediště), kam si vozíčkářův

  doprovod může zanést židli navíc a used-

  nout po boku toho, koho přivezl.

  Jeviště se nicméně do určité míry na-

  chází mimo vozíčkářovo zorné pole, což

  způsobuje, že se vozíčkář musí naklánět

  hodně do strany, aby lépe viděl, čímž kazí

  výhled svému doprovodu, nebo naopak

  doprovod blokuje výhled vozíčkáři. Celá

  potíž ještě vzroste v momentech, kdy se

  při představení jeviště zúží. Poskytovaná

  sleva na ceně vstupenky mne ale vybízí ke

  statečnosti, tak jako uvnitř dalšího muziká-

  lového divadla blízko Jungmannovy ulice,

  kde výhledu vozíčkáře ve vyhrazeném

  prostoru překážejí nosné sloupy.

  VLAKEM MEZI ZVÍŘATY

  Mezi opravdu potěšující sféry mého života

  na „bezbariérovém“ poli patří vývoj v ces-

  tování vozíčkářů vlakem.

  Už od roku 2006 trvá etapa, kdy se

  vlakovou dopravou pravidelně přemísťuji

  z Prahy do Ústí nad Labem. Na počátku ke

  konkrétnímu vlaku v předstihu objednám

  bezplatné přistavení nákladové plošiny,

  což se nejdříve uskutečňovalo telefonicky,

  později přes internet. Před lety se stávalo,

  že jsem objednávku zadal v souladu se

  standardními instrukcemi, a beztak jsem po

  příchodu na nádraží shledal, že tamní pra-

  covníci žádnou plošinu nepřistavili. Nadto

  mě ještě osočovali, že prý jsem nic takové-

  ho neobjednal, a pan průvodčí s děsivým

  křikem konstatoval, že jsem nesplněním

  instrukcí zapříčinil zpoždění vlaku, jež

  musím uhradit.

  Ačkoli na základě prodělaných zážitků

  bez výjimky tisknu doklady o zadání

  a vyřízení objednávek (kteroužto možnost

  jsem tehdy neměl), už po řadu roků žádná

  srovnatelná krize nenastala. A stejnou

  radost si vychutnávám i co do komfortu

  cestování. Zatímco tenkrát mi přepravu

  někdy dokonce neumožnili, neboť prý

  neměli ve vagonu dostatečně široký

  prostor, kterým by vozík projel do kupé,

  nebo jsem cestoval v tzv. služebním voze

  mezi bicykly, balíky a různými zásilkami

  se živým zvířectvem, nyní součást vlaku

  běžně tvoří moderní, elektronikou ovlá-

  daný klimatizovaný vagon. Znamená to,

  že se pro nás pracuje nejen s úsilím, ale

  i s výsledky.

  

  Autor je vozíčkář,

  právník odboru památkové péče MHMP

  Průvodčí mi vyhrožoval, že musím uhradit zpoždění vlaku

  MGR. ZDENĚK ČERNOHOUZ

  vzpomíná na proměny

  iabsurdity vbezbariérovosti

  metropole za poslední

  desítku let

• Strana 17

  Předplaťte si

  časopis Můžeš

  Výhodné

  předplatné

  nadva roky

  za380 Kč!

  Pokud si předplatíte

  Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu

  předplatnému 100 Kč

  a proti volnému

  prodeji 280 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince

  800 300 302

  ON-LINE: na adrese:

  www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese:

  Česká pošta, s. p.

  oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

  www.apicz.com

  API CZ s.r.o. | Slapy 136 | CZ-391 76 Slapy u Tábora

  T: +420 606 070 992 | E: info@apicz.com

  Automobily

  bez bariér.

  — Ruční ovládání pedálů

  — B

  ezbariérová vozidla

  —

  Úpravy sedadel

  —

  Nakládání invalidního vozíku

  —

  Ostatní individuální úpravy

• Strana 18

  ŽIVOT

  Podnikání, které pomáhá

  POMOC KAMARÁDOVI

  „K téhle činnosti mě v polovině

  90. let přivedla snaha pomoci po-

  stiženému kamarádovi, ale tenkrát

  jsem si nemyslel, že se tím budu

  jednou živit,“ přiznává Miroslav

  Bartoš. „Kamarád Jarda ochrnul po

  mozkové mrtvici na polovinu těla

  a já pak pro něj ve volném čase

  sháněl informace, co bude potře-

  ba udělat, aby mohl řídit auto a byl

  víc mobilní. Informace jsem sehnal

  a auto mu předělal, aby mohl zno-

  vu za volant. Touhle kamarádskou

  výpomocí to pro mě ale skončilo,

  protože jsem měl svou práci,“ říká

  Miroslav Bartoš.

  Jenže za pár let se situace změnila,

  protože takřka každodenní dojíždění

  z Tábora do Prahy za prací a absen-

  ce času na rodinu přivedly Miroslava

  Bartoše k přemýšlení a rozhodnutí,

  co dál.

  „Díky zkušenostem, které jsem

  získal při pomáhání Jardovi, mě

  napadlo, že založím firmu, která se

  bude věnovat přestavbám automo-

  bilů pro invalidy. Tak vznikl i její

  název – API. Věděl jsem, jak je sví-

  zelné sehnat informace k úpravám

  vozů pro handicapované, nabídky

  a služby byly v té době mizerné, a já

  v tomhle druhu podnikání viděl vel-

  ký potenciál,“ pokračuje Miroslav

  Bartoš.

  V roce 2000 se začal úpravám

  aut věnovat na plný úvazek. Nejpr-

  ve jako fyzická osoba sám, ale jak

  přibývalo práce a požadavků klien-

  tů, začal nabírat zaměstnance, aby

  všechno stíhal.

  PŘÍKLADY TÁHNOU

  Od té doby už v API pomohli mnoha

  lidem, kteří se tak vrátili bez větších

  obtíží znovu na silnice doma i v za-

  hraničí. „Zakázky, které dostáváme

  u nás, tvoří asi pět procent z celko-

  vého objemu, ostatní se týkají jiných

  států. Zájem podnikat a působit na

  českém trhu ale máme. Už proto, že

  zaměstnáváme čtyři vozíčkáře, kteří

  mohou klientům z vlastní zkušenosti

  poradit, co pro ně bude nejlepší,“ vy-

  světluje podnikatel.

  Z produkce firmy do zahraničí se

  75 procent týká zemí EU, dalších 25

  jde jinam do světa, např. do Ameri-

  ky, Izraele, na Blízký východ nebo

  Austrálie. „Každá z těchto zemí je

  jinačí i ve vztahu k handicapovaným

  občanům. Velkou roli hraje, jak je

  která společnost vyspělá. Nemyslím

  finančně, ale podle přístupu a inte-

  grace handicapovaných lidí do spo-

  lečnosti. To, co se u nás složitě řeší, je

  jinde už dávno vyřešené. Typickým

  příkladem, který se dotýká přímo

  nás a na čem je také část našeho

  obchodu postavená, je řešení bez-

  bariérové dopravy. V některých ze-

  mích mají například dané, že určité

  procento vozového parku taxislužby

  musí být bezbariérové,“ říká Miro-

  slav Bartoš.

  SKONTEM BARIÉRY

  O vyspělosti české společnosti svěd-

  čí i stále se rozšiřující okruh dárců

  a donátorů Konta Bariéry, mezi jehož

  podporovatele léta patří i firma Miro-

  slava Bartoše.

  „O existenci téhle renomované

  organizace vím již od 90. let, kdy

  jsem její činnost zaznamenal z mé-

  dií,“ vzpomíná majitel a dál vysvět-

  luje: „Každým rokem jsme dostávali

  velké množství různých žádostí

  o podporu, příspěvky a sponzorské

  dary, ale nebylo v našich silách

  a schopnostech všechny posuzovat.

  Je to citlivá oblast a musíte se pro-

  blematice důkladně věnovat, abys-

  te všechno vyhodnotil správně. My

  na to nebyli zařízení, ale znali jsme

  Konto Bariéry – a nápad spolupráce

  byl na světě.“

  V API se rozhodli, že budou Kon-

  tu Bariéry odevzdávat půl procen-

  ta z obratu. „Každodenní problé-

  my handicapovaných jsou odlišné

  a kolikrát i finančně náročnější než

  Konto Bariéry

  už třetí dekádu

  úspěšně propojuje

  energii aempatii

  solidárních lidí stěmi,

  kteří ze zdravotních

  důvodů uvítají pomoc

  druhých. Jedním

  ztakových je iMiroslav

  Bartoš (47), zakladatel

  aředitel firmy API

  CZ, s.r.o., ze Slap

  uTábora, zabývající se

  úpravami automobilů

  pro lidi shandicapem.

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Výrobní areál na konci Slap u Tábo-

  ra je v obklíčení aut, jejichž majitelé

  čekají na úpravu sedadel, namon-

  tování nájezdové rampy, střešního

  boxu a nakládacího jeřábku nebo na

  instalaci ručního ovládání. Sympa-

  tický podnikatel s třemi desítkami

  zaměstnanců nás vítá u vrat a při

  prohlídce haly se rozpovídá o mo-

  tivaci a dlouhé cestě, která u zrodu

  jeho podnikání stála.

• Strana 19

  19

  u zdravých lidí. Řekli jsme si, že část

  vydělaných peněz vrátíme nazpátek

  do této oblasti. Kontu Bariéry vě-

  řím, zná problematiku a jsou tu lidé,

  schopni posoudit, pro koho budou

  naše peníze nejpřínosnější a komu

  nejvíc pomohou v dané tíživé situaci.

  Takhle tedy nápad naší spolupráce

  vznikl a už několik let dobře fungu-

  je,“ pochvaluje si podnikatel.

  JEN SI TAK TROCHU ZALYŽOVAT

  Jen pár kilometrů od Slap leží vesni-

  ce Lom, kam v dětství a mládí jezdí-

  val na prázdniny herec Jan Potměšil.

  Ani on se kvůli zdravotnímu handi-

  capu, jenž je následkem vážné auto-

  nehody před 27 lety, neobejde bez

  úprav vozu.

  „Moje žena pochází z Lomu, kde

  spolu jako děti kamarádili a trávili

  prázdniny,“ usmívá se Miroslav Bartoš

  při otázce, jestli se s Janem Potměši-

  lem zná. „V létě se v Lomu hraje diva-

  dlo, tak tam jezdíme a potkáváme se,“

  pokračuje podnikatel, který přiznává,

  že odpočívat ale jinak moc neumí.

  „Volného času mám málo. Dovole-

  nou si sice beru, ale i když nic nedě-

  láte, stejně vám v hlavě všechno dál

  šrotuje. Jsem smířený s tím, že tohle

  k mému podnikání patří. Když jsem si

  tuhle práci vybral, tak to jinak nejde.

  Firma nemá o zakázky nouzi a naše

  podnikání funguje, jsme s rodinou

  zdraví, tak co víc si můžu přát,“ lou-

  čí se Miroslav Bartoš. „Ani na lyžích

  jsem letos nebyl, ale takováhle zima

  už dlouho nebyla, tak to ještě napra-

  vím,“ slibuje, když se rozhlíží po za-

  sněžených polích na konci vesnice.

  

  Miroslav Bartoš,

  ředitel společnosti

  API CZ, s. r. o.,

  skloubil činnost

  firmy spodporou

  Konta Bariéry.

  Díky zkušenostem,

  které jsem získal při

  pomáhání kamarádovi,

  mě napadlo, že založím

  firmu, která se bude

  věnovat přestavbám

  automobilů pro invalidy.

• Strana 20

  ŽIVOT / RODINA A NEZISKOVÁ ORGANIZACE

  Vlitoměřické Diakonii, která se už

  léta úspěšně stará olidi smentálním

  akombinovaným postižením, jsme se sešli

  sdvěma zkušenými odborníky – ředitelkou

  Irenou Opočenskou ačlenem dozorčí rady

  Zdeňkem Bártou – nad tématem, které

  není časté: vztah rodin postižených lidí

  kpráci neziskové organizace.

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Jaká je vaše zkušenost srodiči,

  sourozenci avůbec okolím lidí

  spostižením?

  Opočenská: Zrovna teď řešíme dost

  složitou situaci. Maminka dlouhole-

  tého klienta měla mozkovou přího-

  du. A najednou vlastně řešíme celou

  rodinu. Ukazuje se, jak jako společ-

  nost ještě málo umíme chápat širší

  vztahy kolem lidí s postižením. Na-

  příklad někteří rodiče si nepřipouš-

  Stáváme se členy rodin

• Strana 21

  21

  tějí, že by se na takové situace měli

  alespoň trochu připravit. Dnes jsem

  třeba byla na rehabilitaci a fyziote-

  rapeutka mi říkala, jaký problém má

  s rodiči. Když cvičí s miminkem, ono

  někdy pláče. A rodiče se děsí… Krás-

  ný příklad, jak musíte už od začátku

  umět pracovat s rodinou.

  Vy vlastně při své péči apomoci

  tak trochu vstupujete do rodin

  astáváte se jejich dalším čle-

  nem…

  Bárta: Tak to je, ale i když se snažíme

  pomoci naprosto individuálně, nabíd-

  nout třeba netradiční řešení v podobě

  osobní asistence, stává se, že jsme

  přijímáni s nedůvěrou. Zaběhnuté

  postupy jsou jim příjemné, ale když

  přijdete s něčím, co léta neznají, jsou

  až podezřívaví. Pak záleží na našich

  schopnostech trpělivě a opatrně vy-

  světlovat a vysvětlovat. V naší dozor-

  čí radě máme dvě maminky a ony

  celkem jasně dávají najevo, že v naší

  Diakonii vidí jistotu i pro případ, kdy

  by se něco stalo. Takže jde o naše

  umění v dialogu nacházet řešení.

  Opočenská: Jedna z těch maminek

  například prosazuje trochu nové ře-

  šení – společné chráněné bydlení

  klientů a jejich stárnoucích rodičů.

  Ovšem tím jaksi překračujeme for-

  mální hranice mezi jednotlivými so-

  ciálními službami a už je tu problém…

  Je to typický příklad nepružnosti

  celého systému?

  Opočenská: Souhlasím. Vyhovět

  přesně formulovaným parametrům

  sociálních služeb znamená nejednou

  prostě nevidět konkrétní potřeby

  jednotlivého člověka. Bohužel.

  Jaká je vaše zkušenost srodi-

  nami lidí spostižením, zejména

  když se pokoušíte cosi měnit?

  Bárta: Obrovsky záleží na sociální

  vyspělosti konkrétní rodiny. Jsou lidé

  zorientovaní, vedou si dobře ve svém

  životě a jsou mnohem přístupnější

  argumentům a našim zkušenostem.

  Ale jsou rodiny řekněme dosti nevy-

  spělé, rodiče jsou třeba sami mentál-

  ně na nízké úrovni, pak je komuni-

  kace obtížnější. Už jsme měli případ,

  kdy zásadní otázka zněla: Bude pro

  klienta lepší, aby zůstal v rodině,

  nebo mu bude lépe v chráněném

  bydlení? Někdy to je moc těžké roz-

  hodování…

  Opočenská: Stát se jakýmsi členem

  příslušné rodiny je občas velmi

  komplikované. Setkáváme se i s žár-

  livostí, někdy velmi silnou.

  Bárta: Když má někdo postižené dítě,

  často ho až přemrštěně chrání, při-

  stupuje k němu trvale jako k batoleti.

  Ale my ho chceme integrovat, naučit

  co nejvíce samostatnosti. Takže ho

  jaksi „kazíme“.

  Opočenská: Ale jsou i případy, kdy

  maminka řekne: Tohle jsem vůbec

  nezkoušela, skoro se mi nechce vě-

  řit, že jste ho naučili takovou a tako-

  vou práci. To je úžasné! A já byla tak

  úzkostlivá…

  Aco vsituaci, kdy zjistíte, že

  rodina buď zneznalosti, nebo

  izdobré vůle něco důležitého

  nedělá dobře?

  Opočenská: Dobrá zkušenost je naše

  rodičovská skupinka. Dvakrát za rok

  se schází naprosto neformálně a je to

  vynikající prostor nejen pro výměnu

  zkušeností, ale i pro korekci nejrůz-

  nějších, řekněme nesprávných po-

  stupů. Máme i individuální setkání

  s klienty a na základě jejich přání

  můžeme cosi měnit v praxi rodičů.

  Ale když nám rodič nevěří nebo nás

  prostě nechce respektovat, nemůže-

  me nic dělat.

  Bárta: Když má rodina třeba nároč-

  nější zaměstnání a málo času, tak

  nás tak trochu bere jako odkladiš-

  tě. A jsou i rodiče, kteří sice nemají

  v tomto směru žádnou kvalifika-

  ci ani zkušenost, ale rádi do všeho

  mluví.

  Opočenská: Bývají i komplikace, kte-

  ré pramení z finančních otázek. Pří-

  spěvek na péči je až příliš často chá-

  pán jako přilepšení pro rodinu, nikoli

  na nákup potřebných služeb pro po-

  stiženého. Ale celkově se naše spo-

  lupráce s léty zlepšuje. Dnes už obě

  strany mnohem lépe vědí, jak si vy-

  hovět a co bude nejlepší pro klienty.

  Bárta: Péče o postižené se odehrává

  ve společnosti. Víme, že i v běžném

  školství někteří rodiče prostě ne-

  spolupracují. Takže je to skoro stej-

  né. Snad u nás vážnější o to, že naši

  klienti těžko budou někdy úplně sa-

  mostatní – podporu vlastních rodin

  budou v nějaké formě potřebovat

  celý život.

  Do jaké míry tuto vaši kultivač-

  ní nebo třeba vzdělávací funkci

  podporují město, kraj, stát?

  Opočenská: Poděkování dostáváme.

  Ale původní dobrá myšlenka komu-

  nitního plánování se v poslední době

  stala jaksi úřednickým procesem…

  Bárta: Máme hodně kontaktů v Ně-

  mecku. Jejich Diakonie je jedním

  z největších poskytovatelů sociál-

  ních služeb v zemi. Jejich bohatství

  těžko doženeme, ale mohli a měli by-

  chom převzít jejich atmosféru důvě-

  ry, samostatnosti a velkorysosti. My

  spíš denně dostáváme nové pokyny,

  nové administrativní povin nosti, ne-

  ustále jsme povinni cosi dokazovat,

  prokazovat, vyplňovat…

  Opočenská: V loňském roce jsme

  zažili například opravdu důležitou

  kontrolu – jízdenku jednoho kolegy,

  který byl na kurzu v Praze. Kontroloři

  zkoumali a přišli na světodějný objev:

  on si koupil přestupní lístek, a přitom

  mu mohl stačit nepřestupní!

  

  Diakonie České

  církve evangelické

  Středisko vLitoměřicích vzniklo vroce

  . Původně azylové centrum se

  postupně proměnilo vrespektované

  zařízení, které nabízí širokou škálu

  služeb. Začalo působit ivTerezíně

  avyužívají ho lidé zširoké oblasti.

  Uzaložení stál především evangelický

  farář Zdeněk Bárta, později také

  senátor. Dnes vede Diakonii zkušená

  arespektovaná Irena Opočenská.

  Konto Bariéry je dlouholetým

  partnerem litoměřické Diakonie.

  Více na www.diakoniecceltm.cz

  Stát se jakýmsi členem

  příslušné rodiny je občas

  velmi komplikované.

  Setkáváme se

  i s žárlivostí, někdy

  velmi silnou.

  Kvalifikace lidí ze

  sociálních služeb

  se neměří jen

  diplomy, ale také

  schopností chápat

  apochopit.

• Strana 22

  ŽIVOT / TECHNIKA – APLIKACE ZÁCHRANKA

  Záchrana

  na dosah ruky

  Aplikace Záchranka umí zavolat

  zchytrého mobilu pomoc aodeslat

  přesné souřadnice včetně

  kritických informací ozdravotním

  stavu. Dostupná je všem – myslí

  také na lidi spostižením,

  nevidomé či neslyšící.

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: ARCHIV AUTORA

  HRADECKÝ DENÍK ON-LINE

  20. 12. 2016:

  „V časných ranních hodinách bylo

  na operačním středisku přijato vo-

  lání na linku 155, které bylo usku-

  tečněno pomocí mobilní aplikace

  Záchranka,“ popisuje zásah mluvčí

  záchranářů Ivo Novák. V průbě-

  hu hovoru se však nikdo neozýval

  a v prvních vteřinách se zdálo, že jde

  o chybné volání nebo žert. Po krátké

  chvíli však operátorka v telefonu za-

  slechla naříkání a sténání. Okamžitě

  proto hovor vyhodnotila jako tísňo-

  vé volání o pomoc a díky lokalizaci

  prostřednictvím mobilní aplikace

  a dalším zde uvedeným informacím

  (příjmení, onemocnění) na pomoc

  vyslala posádku zdravotnické zá-

  chranné služby.

  Záchranáři na místě nalez-

  li mladého muže trpícího náhlými

  silnými bolestmi břicha. Pacient byl

  dlouhodobě postižen poruchou řeči

  a sluchu, a nemohl tedy v průběhu

  tísňového hovoru mluvit ani rea-

  govat na pokyny operátorky zdra-

  votnického operačního střediska.

  Po nezbytném ošetření a poskytnutí

  neodkladné péče na místě byl ne-

  mocný transportován k další léčbě

  do zdravotnického zařízení.

  Zpráva, která se objevila v Hra-

  deckém deníku jen pár dní před vá-

  nočními svátky, je jedním z příkladů

  reálného využití aplikace pro chytré

  telefony, kterou si od března loňské-

  ho roku stáhlo a zaregistrovalo už

  280 tisíc uživatelů. Záchranka po-

  máhá dostat se k pacientovi rychleji

  a efektivněji, navíc umí pomoci i li-

  dem se smyslovým postižením, kteří

  by jinak mohli mít s přivoláním lé-

  kařské pomoci problém – například

  komunikovat s operátorkou nebo

  sdělit, kde se zhruba nacházejí.

  Aplikaci si do svého telefonu může

  bezplatně stáhnout každý, k dispozi-

  ci je pro přístroje s operačním sys-

  témem iOS, Android nebo Windows

  Phone. Uživatelské rozhraní nemůže

  být jednodušší – sestává z jednoho

  velkého tlačítka se symbolem kříže

  uprostřed displeje a nabídky dalších

  funkcí ve spodní části obrazovky.

  To hlavní, co z aplikace dělá ne-

  smírně užitečný nástroj, se děje prá-

  vě po stisknutí zmíněného tlačítka.

  Dostanete-li se do problémů, stisk-

  nete jej na tři vteřiny. Přístroj auto-

  maticky vytáčí linku 155 a zároveň

  odesílá zprávu s přesnými souřad-

  nicemi z GPS modulu telefonu a dal-

  šími údaji, které uživatel v aplikaci

  Filip Maleňák

  vytvořil Záchranku

  na pozadí

  absolventské

  práce na vysoké

  škole. Dnes si ji

  chválí záchranáři

  po celé zemi.

• Strana 23

  23

  vyplní. GPS lokace je užitečná nejen

  ve městě, ale především v nepře-

  hledném terénu. Program umí poslat

  i další informace – to, zda je volající

  diabetik, léčí se se srdcem či one-

  mocněním plic nebo je neslyšící.

  Připravena je i kolonka, kam můžete

  volně napsat další důležité informa-

  ce. Například přehled svých alergií

  či další specifika svého zdravotního

  stavu – tedy i případný handicap.

  PO CELÉ REPUBLICE

  Aplikaci vytvořil na pozadí své absol-

  ventské práce na VUT v Brně progra-

  mátor Filip Maleňák. Představil ji na

  konferenci záchranářů, kde za ujala

  – a tak se ve spolupráci s partnery

  z oblasti záchranných služeb postup-

  ně začal z malého studentského pro-

  jektu na začátku loňského roku stá-

  vat mocný nástroj pro pomoc lidem

  v nouzi. „Inspirací současné podobě

  byla aplikace iRega, která ve Švýcar-

  sku pomáhá letecké záchranné služ-

  bě, pomohla i Horská služba se svou

  aplikací a zkušenostmi. Lze říci, že

  Záchranka je jediná aplikace svého

  druhu, která funguje napříč celým

  státem a je napojena přímo do systé-

  mů záchranných služeb,“ říká o svém

  programu Filip Maleňák.

  V této chvíli spojí aplikace uživa-

  tele se záchrankou v jakémkoli mís-

  tě v České republice. Volání na linku

  155 probíhá standardně přes mobil-

  ního operátora, který spojuje nouzové

  hovory na příslušnou centrálu auto-

  maticky; odeslání polohy a dalších dat

  probíhá rychlým datovým spojením,

  které v případě nedostupnosti signálu

  mobilního internetu nahrazuje klasic-

  ká SMS zpráva. „Od spuštění aplikace

  bylo na záchranné služby přijato více

  než 5500 tísňových volání. Na jejich

  základě byla vyslána sanitka nebo

  vrtulník v 650 případech. Někteří

  záchranáři hovoří o největší revoluci

  od zavedení čísla 155,“ pochvaluje si

  poslední rok mladý programátor.

  POMOC PRO KAŽDÉHO

  Vedle přivolání pomoci nabízí apli-

  kace i další funkce – moduly. Napří-

  klad Lokátor umí na mapě najít nej-

  bližší nemocniční pohotovost, zubní

  pohotovost, lékárnu s pohotovost-

  ním provozem či defibrilátor. Modul

  První pomoc zase nabízí interaktivní

  návod pro okamžitou reakci a také

  návody krok za krokem pro různé

  akutní situace, jako je krvácení, bez-

  vědomí nebo dušení.

  Chystají se i další novinky. Už

  během února do aplikace přibude

  možnost nahlásit veřejně dostup-

  ný defibrilátor, který bude následně

  zařazen do databáze záchranných

  služeb. „Během března se velkého

  vylepšení dočkají všichni neslyšící

  pacienti. Díky aplikaci budou v pří-

  padě nouze schopni i bez hlasové

  komunikace specifikovat své zraně-

  ní. Současně budou v březnu ostatní

  uživatelé schopni zvolit, že jsou zku-

  šeným zdravotníkem. Při volání pak

  dispečerka bude postupovat jinak

  než s laikem,“ přibližuje další vylep-

  šení Filip Maleňák.

  Projekt nabídne brzy variantu

  i těm, kteří se s chytrým mobilním

  telefonem nespřátelili nebo jej ne-

  nosí stále u sebe. V přípravě je roz-

  šíření o tzv. nouzový náramek. „Pro

  děti, sportovce či starší občany bude

  sloužit k rychlé aktivaci linky 155 se

  současným odesláním polohy a dal-

  ších informací, a to bez nutnosti mít

  u sebe mobilní telefon,“ vysvětluje

  autor aplikace, která už stihla i po-

  sbírat několik ocenění.

  Ostatně – vyzkoušejte ji sami.

  Může vám zachránit zdraví.

  

  Aplikace Záchranka

  www.zachrankaapp.cz

  Ke stažení přímo vtelefonech siOS, Androidem či Windows

  Phone vjednotlivých on-line obchodech saplikacemi

  Velké tlačítko

  stačí na tři

  vteřiny stisknout.

  Program také

  nabízí instruktáž

  pro pomoc člověku

  vnouzi amožnost

  vyplnit osobě

  předem důležité

  zdravotní údaje.

  Záchranka je jediná aplikace,

  která funguje napříč celým státem

  a je napojena přímo do systémů

  záchranných služeb.

• Strana 24

  ŽIVOT / AKTIVNĚ – KOŠÍKÁŘSTVÍ

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Právě zde se s tímto tradičním ře-

  meslem seznámil ještě jako stu-

  dent. Odmalička je totiž na vozíku,

  takže se v Jedli učil i bydlel. „Byla to

  vlastně náhoda,“ vzpomíná Martin

  Knapp. „V Jedličkárně se počátkem

  90. let objevil bohémský Angličan

  Tony, který tam rozjel košíkářskou

  dílnu. Mně se to líbilo, i když jsem

  s tím žádnou zkušenost neměl. Tou

  dobou jsem byl už nějakou dobu

  doma bez pořádné aktivity. Tony mě

  začal pletení učit, bavilo mě to, tak

  jsem se rozhodl, že půjdu na tříle-

  tý učební obor košíkář ve Školách

  Aloyse Klara.“

  Uplynulo ještě několik let, až

  v roce 2000 Martin do „ Jedle“ na-

  stoupil jako nový vedoucí košíkář-

  ské dílny. Tu si postupně upravil tak,

  že i přes svůj handicap si v ní doká-

  že prakticky vše obstarat sám. Jen

  občas požádá chodící kolegy o po-

  moc s přenosem většího množství

  materiálu. Pro jeho žáky s postiže-

  ním je inspirativní, že mají učitele

  na vozíku. „Úkolem naší dílny není

  nějaká komerční produkce. Děti

  a mládež sem chodí v rámci pracov-

  ního vyučování na pár hodin týdně.

  Většina z nich má velmi těžké těles-

  né postižení, takže práce jde velmi

  Spletitý koníček

  pomalu a jsem rád, když za čtvrtletí

  dokončí třeba mističku, kterou pak

  dají mamince k Vánocům,“ vysvět-

  luje Martin Knapp. Zároveň dodává,

  že právě pokroky u těchto dětí mu

  činí největší radost – kvůli které to

  všechno dělá.

  Už delší čas nepoužívá k pletení

  tradiční vrbové proutí, ale tzv. pedig.

  „Tenhle materiál má pro naše žáky

  jen samé výhody. Vrbové proutí pro

  ně bylo moc houževnaté, na druhou

  stranu se zase lámalo atd. Na pedigu

  bez námahy uděláte uzel a ještě se

  dá dobře barvit. Koneckonců pedig

  jsem si oblíbil i já sám, takže z vrby

  dělám už jen pomlázky.“

  Obojí je přírodní materiál, což je

  další z věcí, která Martina ke ko-

  šíkářství táhne: „Máte v ruce něco

  živého, voňavého, čemu dokážete

  dát tvar a pak tím někomu udělá-

  te radost. Zároveň je to uklidňující

  činnost. Už jsem upletl tisíce výrob-

  ků, ale pořád mě to baví. To nebude

  samo sebou,“ usmívá se sympatický

  vousáč, kterého si snadno dovedete

  představit v dobovém kostýmu na

  jarmarku řemesel.

  Právě na ten si s oblibou „odsko-

  čí“, když je trochu unaven učením.

  Několikrát ročně vyráží do skanze-

  nu v Přerově nad Labem. Tam lidem

  ukazuje, jak se plete, a zároveň může

  prodávat svoje výrobky, které do zá-

  soby vytváří během letních prázd-

  MARTIN KNAPP (43) JE PŘÍKLADEM

  ČLOVĚKA, KTERÝ PROPOJIL PRÁCI

  ASVOJI ZÁLIBU. VÍCE NEŽ POLOVINU

  ŽIVOTA SE VĚNUJE PLETENÍ

  PROUTĚNÝCH VÝROBKŮ VŠEHO DRUHU.

  DĚLÁ TO PRO RADOST, UKAZUJE

  APRODÁVÁ SVOJI DOVEDNOST VE

  SKANZENU, ALE ZÁROVEŇ UČÍ AVEDE

  KOŠÍKÁŘSKOU DÍLNU VJEDLIČKOVĚ

  ÚSTAVU AŠKOLÁCH NA PRAŽSKÉM

  VYŠEHRADĚ.

  Jak začít skošíkářstvím

  Úplní začátečníci by se měli zapsat do základního kurzu

  aprostudovat literaturu. Obojího je na trhu hodně. Důležitá

  je trpělivost.

  Snadněji se vám bude pracovat spedigem. Jeho snop

  vyjde asi na  Kč. Představuje to , kg materiálu,

  který vystačí na poměrně dlouho, nebo je možné zakoupit

  menší množství. Jako základní vybavení stačí nůžky,

  kbelík avoda.

  Podívejte se např. na www.proutene-kosiky.cz/pedig.html,

  kde lze zakoupit materiál izískat informace ainspiraci.

  Pletení košíků

  je práce,

  která uklidňuje.

  nin. Jeho vozík na jarmarku občas

  komentují děti, zároveň je to dobrá

  reklama zvyšující odbyt. „Nemám

  ale rád, když se mi kvůli tomu snaží

  dávat víc peněz, než kolik za výro-

  bek chci,“ dodává Martin Knapp.

  „Skamarádil jsem se s kolegy

  z jiných řemesel. Vytvořila se nám

  taková přátelská parta, spolupracu-

  jeme a vyrážíme na různé akce. I to

  mi přinesly košíky. Stejně jako pří-

  ležitost k seznámení s dalšími lidmi,

  včetně tzv. slavných. Dělal jsem koše

  pro Zdeňka Trošku, Květu Fialovou

  nebo manžele Zátopkovy. Učil jsem

  plést děti Davida Vávry a moje koše

  hrají jako rekvizita v Národním di-

  vadle během opery Kouzelná flétna,“

  odpovídá Martin na otázku, co mu

  košíkářství dalo kromě práce. Vedle

  toho všeho ještě vede Abilympiádu

  pro děti a mládež, sportuje a celkově

  se vůbec nenudí.

  

• Strana 25

  25

  KULTURA

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: ARCHIV DIVADLA VDLOUHÉ

  Po absolvování dvou vysokých škol

  se Janek stal doslova spolustvořite-

  lem „nové vlny“ českého současného

  divadla. Prošel mnoha scénami, aby

  nakonec proměnil pražské Divadlo

  v Dlouhé v naprosto osobitou a vždy

  překvapivou kulturní instituci, kde

  se nebáli žádné inspirace, žádného

  experimentu, žádného zdroje. Ale

  vždy s naprostou oddaností divákovi.

  Jan Borna byl přesvědčen o věčnosti

  divadla – pokládal chvíle, kdy divák

  uvěří, že kus visící látky je zázračný

  strom, za nenahraditelné zejména

  v době, ve které stále agresivnější

  média ničí lidskou fantazii a realitu

  zplošťují do primitivních znaků.

  Před třiadvaceti lety se dozvěděl

  osudovou diagnózu – postihla ho

  JAN BORNA (1960–2017)

  Kouzelník na vozíku

  roztroušená skleróza. Neváhal ani

  vteřinu a pokračoval v tvůrčí práci.

  Až skoro do posledních dnů, i když

  byl už roky odkázaný na invalidní

  vozík, ruce přestávaly také slou-

  žit a přes úžasnou péči své rodiny

  i uměleckého okolí se musel stále

  více spolehnout na své spolupracov-

  níky. Zejména Miroslav Hanuš se stal

  jeho očima, rukama, hlasem i skvě-

  lým transformátorem jeho nápadů.

  Borna pokračoval i v psaní veršů

  a jeho útlé sbírky znovu a znovu pře-

  krásně ukazovaly, jak se své nemoci

  nebojí a dokáže ji pěkně vytahat za

  uši.

  Janek byl velkým kamarádem naší

  nadace. Už proto, že sám zažíval

  osud vozíčkáře. Jeho inscenace byly

  často věnovány podporovatelům

  a partnerům Konta Bariéry. A vždy

  přinesly divákům novou dávku ra-

  dosti. Když z nich divák odcházel, ani

  si třeba neuvědomil, že svým kouz-

  lem proměnily – k dobrému – i jeho.

  Takové práci se říká Umění.

  Děkujeme, Janku!

  

  Vdruhé polovině

  ledna se uzavřel

  pozoruhodný

  život divadelního

  režiséra, básníka

  anekonečného

  optimisty Jana

  Borny.

  Jan Borna byl přesvědčen o věčnosti

  divadla – pokládal chvíle, kdy divák

  uvěří, že kus visící látky je zázračný

  strom, za nenahraditelné zejména

  v době, ve které stále agresivnější

  média ničí lidskou fantazii a realitu

  zplošťují do primitivních znaků.

• Strana 26

  KULTURA / AUKČNÍ SALON

  Malba: řetězec

  návazností

  anáhod

  Na startu knové malbě stojí vždy

  emoce, dávná nebo idnešní realita.

  Unikátní tvorba výtvarníka

  Josefa Bolfa si diváka magicky

  přitáhne. Co na tom, že obrazy

  bývají často bez názvů…

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Existovalo cosi vdětských letech,

  co vás navigovalo na uměleckou

  cestu?

  Rodiče byli profesně běžní lidé, po

  mámě jsem zřejmě něco podědil.

  Oba se mne snažili ve zvolené ces-

  tě podporovat. V naší rodině existo-

  val zájem o umění, jako kluk jsem

  se znovu nořil do dílů Dějin umění

  José Pijoana. Ne vždy jsem rozuměl

  tomu, co se na obrazech odehráva-

  lo. Třeba v krutosti výjevů gotického

  umění jsem si mnoho záležitostí do-

  mýšlel. Mytologii, kterou jsem neměl

  vůbec zpracovanou, jsem ale někde

  „vzadu“ takhle vnímal. Odmala jsem

  se vždycky někam „uklidil“ a tam si

  maloval. Poslechl jsem vlastně hlasy,

  které kolem mne konstatovaly, že

  dobře kreslím.

  Dlouho jste tematicky setrvával

  vrámci sídlištní architektury, kde

  jste prožil dětství.

  Ano, vyrůstal jsem na sídlišti praž-

  ského Jižního Města, všechno se

  během našeho bydlení dodělávalo.

  Pro mne to byly ohromné prázdné

  plochy a mezi nimi nějaké „baráky“.

  Všeobjímající nehotovost, ty podcho-

  dy, metro, vysoké domy, to byl můj

  vjem, ve kterém jsem vyrůstal. Celá

  situace byla násobená přicházející

  normalizací.

  Typické jsou vaše obrazy proškra-

  bávané tuše nanesené na vrstvě

  voskovek, technika, kterou si mnozí

  pamatují ze školy.

  Na Jižním Městě jsem později také

  zdědil garsonku po babičce, a tak

  jsem se jednou obloukem vrátil na

  místa, kde jsem vyrůstal. Došlo mi,

  že prostředí, které mě obklopovalo

  jako dítě, bylo silné a ojedinělé. Tu

  zkušenost s prostředím jsem chtěl

  využít. Vzpomněl jsem si i na záži-

  tek ze školky, kde jsme se učili, že se

  papír natře voskovou pastelkou, ta se

  překryje tuší, a nějaká vize se může

  vyškrabovat. Člověk vidí na ty vrstvy

  pod tím, tuš překrývá vrstvy malby.

  Hodně často se v kontrastu s černou

  objevovala růžová barva, v té kombi-

  naci vznikal podivný negativní otisk.

  Objevil jsem tak pro sebe techniku,

  která cosi sděluje. K dispozici jsem

  měl minulost - moje kreslené hry

  s pamětí vznikaly v době, kdy jsem

  se vědomě rozhodl, že budu praco-

  vat s věcmi, které nejsou na první

  pohled pozitivní.

  Josef Bolf při

  práci na rozměrné,

  zbrusu nové

  malbě, která se

  letos objeví na

  jeho nové výstavní

  prezentaci.

• Strana 27

  27

  4. prosince 2016 pořádalo

  Konto Bariéry

  13. aukční salon výtvarníků

  Pro informace odoprodeji děl

  sledujte www.kontobariery.cz.

  Devadesátá léta jste strávil na

  studiích…

  Absolvoval jsem grafickou střední

  školu, Hellichovku, restaurování pa-

  píru, ale na akademii jsem se dostal

  až napodruhé, kdy jsem už intenziv-

  něji maloval. Začínal jsem v ateliéru

  figurální a monumentální tvorby Ji-

  řího Načeradského. Za první půlrok

  jsem nasál mnoho zkušeností – prá-

  vě prof. Načeradský mě „přinutil“

  kreslit figuru, postavit tělo, jednalo se

  o velmi hlubokou zkušenost. Během

  studia jsem odešel na stáže, kde byla

  zase hrozně důležitá atmosféra. Moje

  nová zkušenost byla, že si každý jde

  sám za sebe. Nikdo neznal kontext

  našeho prostředí, musel jsem se na-

  učit věci formulovat, postavit se „na

  vlastní“. Jednalo se o psychologické

  záležitosti, o jakousi cestu k osamo-

  statnění.

  Umělecká scéna zažívala na přelo-

  mu tisíciletí první vystřízlivění po

  listopadové revoluci. Jak vlastně

  vypadaly vaše první profesní roky?

  Dost problémové období na užive-

  ní, vůbec nefungoval trh s uměním.

  Měl jsem jediného sběratele, který

  sledoval moji malbu. Komplikovaný

  čas, museli jsme se postarat sami

  o sebe. Napřed jsem maloval i ku-

  lisy pro velké hrané hollywoodské

  produkce. Bral jsem tuhle práci jako

  mezihru. Naučil jsem se udělat věci

  rychle – zvládnout je kompletně do

  první klapky. Objevil jsem tehdy pro

  sebe i komiks, znovuobjevený výra-

  zový formát vycházející z narativní-

  ho spojení textu a kresby.

  Vposledních letech se situace

  radikálně proměnila. Přišly velké

  projekty sprezentací vašeho

  jména, ilustrace vknížkách izájem

  zahraničních galerií. Vše se točí

  především kolem obrazů.

  Ze čtveřice kamarádů, se který-

  mi jsme vytvořili skupinu Bezhlavý

  jezdec, jsem měl k malbě nejblíže.

  A to bez ohledu na fakt, že se tehdy

  obrazu přivolával brzký konec. Ale

  malba si nakonec nalezla způsob,

  jak sama sebe nově definovat. Dnes

  jde o vizuální podobu reality našeho

  světa, který se stále mění, jednotlivé

  motivy se překrývají. Všechno je ně-

  jaká hra, řetězec návazností a náhod.

  Malba je pro mne živé médium, do-

  vádí mě jinam, než jsem sám chtěl.

  Jde o médium s dlouhou pamětí,

  baví mě s ní pracovat, se všemi její-

  mi omezeními a stereotypy. Už jsem

  opustil etapu, kdy jsem maloval re-

  lativně klasicky – otvírají se nějaké

  nové cesty, v poslední době lepím na

  plátno třeba kousky papíru. Někdy se

  stávám já sám pozorovatelem toho

  vznikajícího dění na obrazech. Jedná

  se o sebepoznání zabydlené před-

  stavami. Sdělují mimo jiné, kdo jsem

  a jak funguju…

  

  Kdo je

  Josef Bolf (*1971)

  Malíř se svojí tvorbou řadí

  knejvýraznějším představitelům

  své generace ičeského současného

  malířství vůbec. Typické pro jeho

  malbu jsou proškrabávané tuše

  nanesené na vrstvě voskovek.

  Vystudoval vdevadesátých letech

  AVU (prof. Načeradský, Kokolia

  aSkrepl) – včetně dvou zahraničních

  stáží zde strávil osm let. Byl členem

  výtvarné skupiny Bezhlavý jezdec (do

  roku ), získal nominaci prestižní

  Ceny Jindřicha Chalupeckého pro

  mladé výtvarníky, vroce  se podle

  rozhodnutí poroty Art & Antiques stal

  Výtvarníkem roku.

  Jeho dílo je dnes zastoupené

  ivNárodní galerii vPraze. Výtvarník

  se zúčastňuje skupinových isólových

  projektů vČeském Krumlově, Praze,

  Plzni, Budapešti či New Yorku.

  Vposledních sezonách se prosadil

  ivprestižních galeriích (Hunt

  Kastner nebo Dukan). Na letošní rok

  připravuje svou novou výstavu ve

  Špálově galerii vPraze.

  Josef Bolf se pravidelně zúčastňuje

  charitativních aukcí Nadace Konto

  Bariéry.

  Noční autobus,

  kol. litografie,

  papír, 2011

  Zcyklu

  Velké obličeje,

  akryl afix

  na papíře,

  2002–2004

• Strana 28

  Text: DANIELA LIDINSKÁ,

  PETRA VOTOČKOVÁ

  KAM ZAVOLAT

  ASKÝM BUDU MLUVIT?

  Záchranná služba je dostupná na

  čísle 155. Volání je zdarma a číslo

  lze vždy vytočit i v případě, že je

  mobilní telefon chráněn bezpeč-

  nostním kódem.

  Dovoláte se na okresní dispe-

  čink, kde budete hovořit s vyškole-

  ným a kvalifikovaným dispečerem.

  Pokud vytočíte linku 112, budete

  spojeni s tzv. telefonickým centrem

  tísňového volání, které spravuje

  Hasičský záchranný sbor České re-

  publiky. Zde vás dispečer po zjištění

  důležitých informacích přepojí na

  zdravotnickou záchrannou službu.

  Přepojení způsobuje časovou pro-

  dlevu, proto vždy volejte linku 155!

  CO SDĚLIT DO TELEFONU

  DISPEČEROVI?

  Pro urychlení komunikace si může-

  te již před hovorem v hlavě připravit

  odpovědi na otázky, které vám dis-

  pečer položí.

  Co přesně se stalo?

  Kde se to stalo? Přesné místo, ad-

  resa, číslo domu, patro nebo sdělit

  záchytné body (např. kaplička, re-

  staurace…)

  Informace o postiženém – pohlaví,

  věk, v jakém je aktuálně stavu

  Informace o volajícím – telefon

  mějte stále při ruce, kdyby se

  s vámi chtěl opět spojit dispečer

  v případě obtíží při hledání místa

  události

  CO DĚLAT PŘED PŘÍJEZDEM

  ZÁCHRANNÉ SLUŽBY / PŘÍLETEM

  LETECKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY?

  Pokud možno vyšlete další oso-

  bu před dům, aby záchranářům

  usnadnila nalezení místa postiže-

  ného

  Zavřete domácí mazlíčky

  Zabezpečte dům, zavřete dveře

  a okna

  Odveďte děti

  V případě, že vám zdravotnické

  operační středisko sdělí, že posí-

  lá na místo leteckou záchrannou

  službu, označte místo události –

  mávejte kusem látky

  JAKÝ JE

  DOJEZDOVÝ/DOLETOVÝ ČAS?

  Záchranná služba nevyjede hned,

  jakmile vám dispečer zvedne tele-

  fon. Během hovoru probíhají dílčí

  kroky, které tvoří výsledný interval

  dojezdu. Jedná se o hovor, předání

  informací posádce, výjezd, cestu na

  místo a cestu od vozidla k pacien-

  tovi. V celkovém součtu činí doba

  dojezdu přibližně 15, maximálně

  20 minut. V případě vážné neho-

  dy je velmi důležitá první pomoc

  (např. resuscitace).

  U letecké záchranné služby není

  doletový čas stanoven. O nasazení

  vrtulníku rozhoduje dispečer, ale

  o vzletu rozhoduje pilot, jelikož zá-

  leží na počasí.

  MŮŽE JET NĚKDO SPACIENTEM?

  O tom, zda může jet někdo další

  s pacientem, rozhoduje posádka zá-

  chranné služby na základě aktuální

  situace. V případě vrtulníku to mož-

  né není. Počet sedaček je omezen

  pouze pro lékaře, sestru a pacienta

  na nosítkách.

  CO JE SYSTÉM RENDEZ-VOUS?

  Systém rendez-vous funguje na

  principu setkávání dvou typů výjez-

  dových skupin u zásahů. Je to:

  rychlá lékařská pomoc v systé-

  mu rendez-vous ve složení lékař

  a řidič záchranář

  rychlá zdravotnická pomoc ve

  složení zdravotnický záchranář

  a řidič záchranář

  Výjezdové skupiny rendez-vous

  bývají obvykle umístěny ve měs-

  tech a vyjíždějí v osobních automo-

  bilech. Jedná se o speciální sanitní

  vozidla, která mají veškeré vybavení

  k ošetření pacienta shodné s velký-

  mi sanitními vozidly, ale nedisponují

  mobilizačním vybavením a nosítky,

  případně lůžkem. Ve velkých měs-

  tech se dostane osobní automobil

  k případu často rychleji než velká

  sanitka. Lékař se ihned po příjezdu

  věnuje ošetření pacienta, a je-li in-

  dikace k transportu pacienta do ne-

  mocnice, vyčkává na příjezd skupiny

  rychlé záchranné služby, která jej po

  zaléčení na místě dopraví do zdra-

  votnického zařízení.

  

  Ve spolupráci sredakcí časopisu

  Můžeš připravuje tým informačního

  serveru Poradimesi.cz

  Nenašli jste, co jste hledali?

  Máte vlastní zkušenost či dobrou radu,

  okterou byste se chtěli podělit sostatními?

  Napište, jsme tu pro vás! redakce@poradimesi.cz

  Záchranná zdravotnická služba – co, kdy ajak?

  SERVIS

  Nezapomeňte!

  Tím, že jste zavolali na tísňovou linku  aoperátor vyhodnotil

  vaši výzvu jako ohrožení zdraví či života, byl aktivován

  záchranný řetězec profesionální zdravotnické pomoci.

  Kvašemu blízkému míří profesionální záchranáři.

  Tip:

  Mobilní aplikace Zdravotnické záchranné služby: www.

  zachrankaapp.cz. Vpřípadě nouze prostřednictvím této

  aplikace jednoduchým způsobem kontaktujete ZZS azároveň

  odešlete svou přesnou polohu, případně další užitečné

  informace potřebné kzáchraně. Více vtomto čísle časopisu

  vrubrice Technika.

  O tom, zda může jet někdo další

  s pacientem, rozhoduje posádka

  záchranné služby na základě

  aktuální situace. V případě vrtulníku

  to možné není.

• Strana 29

  29

  Budou se měnit podmínky příspěvků

  pro osoby se zdravotním postižením?

  Národní rada osob se zdravotním

  postižením iniciovala návrh novely

  zákona č. 329/2011 Sb., o dávkách

  pro osoby se zdravotním postižením,

  který by měl v případě schválení

  v legislativním procesu změnit od

  1. ledna 2018 některé podmínky

  příspěvků pro osoby se zdravotním

  postižením. Návrh novely byl naplá-

  nován na jednání poslanecké sně-

  movny dne 1. února 2017, kdy by

  měl být projednáván v 1. čtení.

  PŘÍSPĚVEK NA MOBILITU

  Návrh mění výši příspěvku na mo-

  bilitu v závislosti na průkazu osoby

  se zdravotním postižením. Navrhuje

  se, aby byla výše příspěvku na mobi-

  litu ve výši 400 Kč měsíčně zacho-

  vána pro vlastníky průkazu osoby

  se zdravotním postižením II. stupně

  (tedy ZTP) a pro vlastníky III. stupně

  průkazu (ZTP/P) by výše měla být

  nově 600 Kč měsíčně. Očekává se

  ale, že o výši příspěvku na mobilitu

  bude vedena na půdě poslanecké

  sněmovny debata, výslednou va-

  riantou může být i plošné zvýšení

  příspěvku na mobilitu bez ohledu na

  stupeň průkazu osoby se zdravotním

  postižením.

  POŘÍZENÍ ZVLÁŠTNÍ POMŮCKY

  Novela upravuje také podmínky

  v případě příspěvku na zvláštní

  pomůcku, který je poskytován na

  pořízení rampy, zdvihací plošiny,

  schodišťové sedačky nebo stropního

  zvedacího systému. Dosud je pod-

  mínkou souhlas vlastníka nemovi-

  tosti s provedením instalace tohoto

  zařízení a jeho provozem, není-

  -li vlastníkem osoba, které je tento

  příspěvek poskytován. Navrhovatel

  novely chce doplnit podmínku tím

  způsobem, že souhlas vlastníka ne-

  movitosti může být nahrazen roz-

  hodnutím soudu.

  VÝBĚR Lucie MARKOVÉ

  Návrh se také snaží zjednodušit

  přístup handicapovaných osob k pří-

  spěvku na pořízení schodišťové plo-

  šiny. Nyní je v zákoně uvedena věta:

  „Příspěvek na zvláštní pomůcku na

  pořízení schodišťové plošiny se po-

  skytne, jen jestliže odstranění barié-

  ry nelze dosáhnout prostřednictvím

  schodolezu.“ Toto je však velmi spor-

  né, protože běžný schodolez na roz-

  díl od schodišťové plošiny nemůže

  využívat osoba s handicapem sama,

  vždy potřebuje pomoc druhé osoby.

  Tato věta tedy může při striktním do-

  držení ustanovení způsobit, že osoba

  s handicapem není schopna sama

  zdolat schodiště, a stává se tedy ještě

  více závislou na jiných osobách.

  MOTOROVÁ VOZIDLA

  Změny by mohly nastat také v pod-

  mínkách pro poskytnutí příspěvku

  na motorové vozidlo. Zde je navr-

  hováno zkrátit dobu pro opakované

  poskytnutí příspěvku ze současných

  10 let na sedm let. Nyní činí výše

  příspěvku maximálně 200 000 Kč

  podle četnosti a důvodů dopravy, po-

  suzuje se příjem osoby handicapo-

  vané i jejích společně posuzovaných

  osob a také sociální a majetkové po-

  měry. Novela navrhuje zavést spolu-

  účast 10 % z předpokládané nebo již

  zaplacené ceny motorového vozidla

  a výši příspěvku navrhuje určit vždy

  na částku 200 000 Kč pro motoro-

  vá vozidla o celkové doložené ceně

  220 000 Kč a vyšší.

  POSUZOVANÉ OSOBY

  Zároveň navrhuje obecně (i v pří-

  padě ostatních pomůcek pro osoby

  s handicapem podle tohoto zákona)

  zrušit posuzování příjmů společně

  posuzovaných osob.

  Pouze v případech, kdy by cena

  pomůcky činila méně než 8000 ko-

  run (nyní platí hranice 24 000 Kč),

  chce novela posuzovat příjem oso-

  by handicapované a příspěvek by se

  pak poskytl pouze v případě, že by

  příjem této osoby nepřesáhl dvanác-

  tinásobek životního minima jednot-

  livce (tedy částku 40 920 Kč). I z to-

  hoto ustanovení však navrhovatelé

  stanovují výjimku – pokud by handi-

  capovaná osoba žádala o více pomů-

  cek v hodnotě nižší než 8000 Kč, lze

  jí poskytnout příspěvek i v případě,

  že by její měsíční příjem převyšoval

  částku 40 920 Kč.

  Výše příspěvku na pořízení zvlášt-

  ní pomůcky, jejíž cena by byla vyšší

  než 8000 Kč (nyní hranice 24 000

  korun), by se stanovila tak, aby spo-

  luúčast osoby činila 10 % z před-

  pokládané nebo již zaplacené ceny

  zvláštní pomůcky. V platnosti by

  mělo zůstat ustanovení, které platí

  i nyní – pokud osoba nemá dostatek

  finančních prostředků ke spoluúčas-

  ti ve výši 10 % z ceny, lze snížit spo-

  luúčast až na částku 1000 Kč.

  SPECIFICKÁ POSTIŽENÍ

  Navrhovatelé pak ještě doporučují

  doplnit do přílohy zákona, která sta-

  novuje zdravotní postižení, jež jsou

  rozhodná pro přiznání příspěvků,

  také „specifická zdravotní postižení“,

  a to tato:

  a) těžké obliterace cév dolních

  končetin s výrazným trofickým po-

  stižením a s výrazným funkčním po-

  stižením hybnosti,

  b) vady a nemoci srdce s proká-

  zanou chronickou oběhovou nedo-

  statečností trvající i při zavedené

  léčbě,

  c) objektivně prokázaná dechová

  nedostatečnost těžkého stupně.

  Závěrem upozorňuji, že se sku-

  tečně jedná teprve o návrh novely

  zákona, který musí projít celým le-

  gislativním procesem. Návrh může

  v průběhu procesu doznat změn,

  a může tedy být schválen v pozmě-

  něné podobě. Aktuální stav novely

  samozřejmě budu pro vás, čtenáře

  Můžeš, pečlivě sledovat.

  

  Autorka je ředitelka z. ú. DEBRA ČR

  Novela

  upravu-

  je také

  podmínky

  v případě

  příspěvku

  na zvláštní

  pomůcku,

  který je

  poskytován

  na pořízení

  rampy,

  zdvihací

  plošiny,

  schodišťo-

  vé sedačky

  nebo

  stropního

  zvedacího

  systému.

• Strana 30

  SLOVO MÁ...

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Zdeněk Jirků

  e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Michaela Zindelová

  e-mail: michaela.zindelova@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908.

  Toto číslo vychází vbřeznu 2017.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej:

  Česká pošta, s. p.

  Ilustrace natitulní straně:

  Miroslava Kolářová Šulcová

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Minulý měsíc jsem svoje slovo na závěr

  končila tím, že jsem slibovala další způsoby,

  jakými lze přispívat na charitu, co Konto Ba-

  riéry vyzkoušelo a co nás třeba ještě čeká.

  Nebylo těžké najít další příklady.

  Aukce výtvarných děl pro Konto Bariéry:

  Jedinečné umělecké salony, kterých jsme

  již připravili třináct. Ten poslední, v prosin-

  ci loňského roku, nám přinesl čtyři miliony

  korun. Výtvarníci, kteří se po celá léta aukce

  účastní, vědí, že podporují náš projekt Sti-

  pendium Bariéry. Zhruba šedesát handica-

  povaných studentů středních a vysokých

  škol tak může studovat s pomocí financí

  získaných z této jedinečné akce. Posledního

  salonu výtvarníků se zúčastnilo 388 skvě-

  lých výtvarníků, 388 skvělých dárců.

  Běhání pro charitu. Běhá kdekdo, náš Run

  and Help považuji ale za jedinečný. Vymys-

  leli ho žáci a učitelé v prestižní škole. První

  rok běželi a předali Kontu Bariéry šek na

  částku kolem třiceti tisíc. Zamilovala jsem

  se do šprčků z Open Gate v Babicích, kteří

  běželi klidně i pět kilometrů, aby pomoh-

  li, a navrhli jsme jim, že zkusíme myšlen-

  ku rozšířit a propagovat. V roce 2016 se

  už zapojilo na pět desítek škol, školek, fi-

  rem anebo obyčejných skupin spřízněných

  sportovců, skautů, přátel. Úplně obyčejným

  běháním, krásnou nenalinkovanou iniciati-

  vou, vyběhali částku, která přesáhla jeden

  milion korun. Dvanáctiletá lyžařka Verun-

  ka ze severní Moravy, která byla krátce po

  těžkém úrazu a pro kterou se běhalo, si po-

  řídila nádherný odlehčený vozík a jela na

  speciální rehabilitaci. Peněz bylo ale tolik, že

  jsme pomohli více než dvaceti dalším mla-

  dým lidem. Děti ve školách běhaly pro svoje

  spolužáky, pro kamarády… Letos v dubnu

  a květnu republiku opět rozběháme. Pravi-

  dla se nemění. Každý účastník si určí, pro

  koho chce běžet, vzdálenost, kterou chce

  uběhnout, i výši příspěvku, který chce po-

  skytnout. Přidejte se k nám.

  A co svatby, narozeniny, mimořádné fi-

  remní sbírky, dobroty pro charitu každý

  měsíc v pražském Myslbeku? Tak zase po-

  kračování příště? Nebo někdy…

  Mějte se moc pěkně, přeji krásné jaro, le-

  tos jsme se na něj hodně natěšili, že?

  

  Vaše

  Charita vnašem provedení

  na pokračování

  Výtvarníci, kteří se po celá

  léta aukce účastní, vědí,

  že podporují náš projekt

  Stipendium Bariéry. Zhruba

  šedesát handicapovaných

  studentů středních

  a vysokých škol tak může

  studovat s pomocí financí

  získaných z této jedinečné

  akce. Posledního salonu

  výtvarníků se zúčastnilo

  388 skvělých výtvarníků,

  388 skvělých dárců.

• Strana 31

  INVACAR – úpravce aut

  www.invacar.com

  KATOVICE

  Průmyslová , Katovice

  Tel.:  

  E-mail: info@invacar.com

  AUTO HLAVÁČEK

  Škoda, Kia

  www.hlavacek.cz

  OLOMOUC

  Týnecká /, Olomouc

  Tel.:   

  E-mail: maly@hlavacek.cz

  OPAVA (Kia)

  Těšínská /

  Opava-Předměstí

  Tel.:   

  E-mail: kohut@hlavacek.cz

  PROSTĚJOV (Kia)

  Plumlovská , Prostějov

  Tel.:   

  E-mail: riedl@hlavacek.cz

  AUTO JAROV

  Škoda, Volkswagen,

  Seat, Audi, Honda

  www.autojarov.cz

  PRAHA

  Osiková , Praha 

  Tel.:  

  E-mail: pipek@autojarov.cz

  API CZ – ÚPRAVCE AUT

  www.apicz.com

  SLAPY UTÁBORA

  Slapy 

  Tel.: 

  E-mail: info@apicz.com

  UNICAR

  Škoda

  www.unicar.cz

  OSTRAVA

  Vítkovická , Ostrava

  Tel.:   -

  E-mail: novevozy@unicar.cz

  AMB

  Ford

  www.fordamb.cz

  PRAHA

  Severní ,

  Ořech – Praha-západ

  Pražský okruh – Exit 

  Tel.: –

  E-mail: svoboda@fordamb.cz

  JOSEF HURT – úpravce aut

  www.rucniovladani.cz

  TÝNEC NAD LABEM

  Bambousek 

  Tel.  

  E-mail:info@rucniovladani.cz

  AUTOCENTRUM DOJÁČEK

  Citroën, Fiat, Fiat Professional,

  Jeep, Lancia, Chevrolet

  www.dojacek.cz

  PRAHA

  Kolbenova /, Praha 

  (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia)

  Tel.:   

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  USeřadiště , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: vasak@dojacek.cz

  Vršovická ,

  Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: fiat.vrsovicka@

  dojacek.cz

  Přípotoční c,

  Praha 

  (Citroën, Chevrolet)

  Tel.:   -

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  AUTOBOND GROUP

  Kia, Toyota, Ford, Suzuki,

  Subaru, Nissan, Mitsubishi

  www.autobond.cz

  PRAHA

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Kolbenova /,

  Praha -Vysočany

  Tel.:   

  E-mail: libor.vimr@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Libor Vimr

  PLZEŇ(Kia, Ford)

  Koterovská ,

  Plzeň-Slovany

  Tel.:   -

  E-mail: milan.horna@

  autobond.cz

  Kontaktní osoba: Milan Horna

  KARLOVY VARY

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Studentská ,

  Karlovy Vary-Doubí

  Tel.:  

  E-mail:tomas.klesa@

  autobond.cz

  Kontaktní osoba: Tomáš Klesa

  OSTRAVA

  (Kia, Toyota, Nissan,

  Suzuki, Subaru)

  Krmelínská -,

  Ostrava-Hrabová

  Tel.:   -

  E-mail:petra.dybalova@

  autobond.cz

  Kontaktní osoba: Petra

  Dybalová

  OPAVA(Toyota)

  Ostravská , Opava

  Tel.:  

  E-mail:toyotaopava@

  autobond.cz

  Kontaktní osoba: Petr Valášek

  HAVÍŘOV(Toyota)

  Před Tratí /, Havířov

  Tel.:  

  E-mail:toyotahavirov@

  autobond.cz

  Kontaktní osoba: Karel Žáček

  Přehled partnerů Auta bez Bariér (prodejci aúpravci aut)

  Dealeři zapojení do projektu Auta bez bariér poradí handicapovaným svýběrem vozu isjeho úpravou,

  ataké svyřízením všech formalit spojených skoupí auta.

  VÝZVA

  PRO DEALERY AUT:

  Zapojte se

  do projektu

  Auta bez bariér,

  pošlete zprávu

  e-mailem na adresu

  petr.bucek@bariery.cz.

  Děkujeme!

  Více na:

  www.autabezbarier.cz

• Strana 32

  Volejte:

  +420 377 825 044

  Spokojené děti se cítí po celý den pohodlně

  a mohou komunikovat se svými kamarády.

  Při hraní, při terapii i při chůzi.

  V leže, v sedě i ve stoje.

  4 důvody, proč kontaktovat právě nás:

  Jídlo a pití

  Čas ve škole a školce

  Informace pro zkvalitnění života

  hendikepovaných dětí

  Rady, návody, události a kompletní

  nabídka pomůcek pro děti

  shendikepem na novém webu

  24 hodinová

  péče o děti

  Aktivity při sedu na zemi

  Terapie a vertikalizace

  Pohyb a sport

  Transporty a výlety

  Volný čas a hra

  Koupání a hygiena

  Spánek a sny

  Video

  24 hodinová péče

  1. Naši konzultanti jsou mnohem víc než prodejci – jsou pro vás poradci a odborníci

  s mnohaletými zkušenostmi.

  2. Partnerem pro hendikepované jsme již od roku 1919. V ČR jsme současné moderní

  pomůcky pro děti začali používat jako první a náš program se stal vzorem i pro ostatní

  společnosti.

  3. Díky možné kombinaci pomůcek Ottobock a Leckey najdeme téměř pro každé

  dítě optimální řešení.

  4. Na potřeby dítěte pohlížíme komplexně a jako jediní dokážeme doporučit

  azprostředkovat individuální ortotické vybavení.