Strana 27
27
4. prosince 2016 pořádalo
Konto Bariéry
13. aukční salon výtvarníků
Pro informace odoprodeji děl
sledujte www.kontobariery.cz.
Devadesátá léta jste strávil na
studiích…
Absolvoval jsem grafickou střední
školu, Hellichovku, restaurování pa-
píru, ale na akademii jsem se dostal
až napodruhé, kdy jsem už intenziv-
něji maloval. Začínal jsem v ateliéru
figurální a monumentální tvorby Ji-
řího Načeradského. Za první půlrok
jsem nasál mnoho zkušeností – prá-
vě prof. Načeradský mě „přinutil“
kreslit figuru, postavit tělo, jednalo se
o velmi hlubokou zkušenost. Během
studia jsem odešel na stáže, kde byla
zase hrozně důležitá atmosféra. Moje
nová zkušenost byla, že si každý jde
sám za sebe. Nikdo neznal kontext
našeho prostředí, musel jsem se na-
učit věci formulovat, postavit se „na
vlastní“. Jednalo se o psychologické
záležitosti, o jakousi cestu k osamo-
statnění.
Umělecká scéna zažívala na přelo-
mu tisíciletí první vystřízlivění po
listopadové revoluci. Jak vlastně
vypadaly vaše první profesní roky?
Dost problémové období na užive-
ní, vůbec nefungoval trh s uměním.
Měl jsem jediného sběratele, který
sledoval moji malbu. Komplikovaný
čas, museli jsme se postarat sami
o sebe. Napřed jsem maloval i ku-
lisy pro velké hrané hollywoodské
produkce. Bral jsem tuhle práci jako
mezihru. Naučil jsem se udělat věci
rychle – zvládnout je kompletně do
první klapky. Objevil jsem tehdy pro
sebe i komiks, znovuobjevený výra-
zový formát vycházející z narativní-
ho spojení textu a kresby.
Vposledních letech se situace
radikálně proměnila. Přišly velké
projekty sprezentací vašeho
jména, ilustrace vknížkách izájem
zahraničních galerií. Vše se točí
především kolem obrazů.
Ze čtveřice kamarádů, se který-
mi jsme vytvořili skupinu Bezhlavý
jezdec, jsem měl k malbě nejblíže.
A to bez ohledu na fakt, že se tehdy
obrazu přivolával brzký konec. Ale
malba si nakonec nalezla způsob,
jak sama sebe nově definovat. Dnes
jde o vizuální podobu reality našeho
světa, který se stále mění, jednotlivé
motivy se překrývají. Všechno je ně-
jaká hra, řetězec návazností a náhod.
Malba je pro mne živé médium, do-
vádí mě jinam, než jsem sám chtěl.
Jde o médium s dlouhou pamětí,
baví mě s ní pracovat, se všemi její-
mi omezeními a stereotypy. Už jsem
opustil etapu, kdy jsem maloval re-
lativně klasicky – otvírají se nějaké
nové cesty, v poslední době lepím na
plátno třeba kousky papíru. Někdy se
stávám já sám pozorovatelem toho
vznikajícího dění na obrazech. Jedná
se o sebepoznání zabydlené před-
stavami. Sdělují mimo jiné, kdo jsem
a jak funguju…
Kdo je
Josef Bolf (*1971)
Malíř se svojí tvorbou řadí
knejvýraznějším představitelům
své generace ičeského současného
malířství vůbec. Typické pro jeho
malbu jsou proškrabávané tuše
nanesené na vrstvě voskovek.
Vystudoval vdevadesátých letech
AVU (prof. Načeradský, Kokolia
aSkrepl) – včetně dvou zahraničních
stáží zde strávil osm let. Byl členem
výtvarné skupiny Bezhlavý jezdec (do
roku ), získal nominaci prestižní
Ceny Jindřicha Chalupeckého pro
mladé výtvarníky, vroce se podle
rozhodnutí poroty Art & Antiques stal
Výtvarníkem roku.
Jeho dílo je dnes zastoupené
ivNárodní galerii vPraze. Výtvarník
se zúčastňuje skupinových isólových
projektů vČeském Krumlově, Praze,
Plzni, Budapešti či New Yorku.
Vposledních sezonách se prosadil
ivprestižních galeriích (Hunt
Kastner nebo Dukan). Na letošní rok
připravuje svou novou výstavu ve
Špálově galerii vPraze.
Josef Bolf se pravidelně zúčastňuje
charitativních aukcí Nadace Konto
Bariéry.
Noční autobus,
kol. litografie,
papír, 2011
Zcyklu
Velké obličeje,
akryl afix
na papíře,
2002–2004