Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

REFLEKTOR / TERÉNNÍ OSOBNÍ ASISTENCE

Co vlastně

potřebujeme?

Pohled do neziskové

organizace, která se

už dvacet let úspěšně

věnuje rozvoji služeb

asistentů vterénu, ale

idopravě lidí spostižením

adalším aktivitám. Nyní

čelí nové situaci – stav

na trhu práce způsobil,

že asistentů ubývá. Ne

po jednom či dvou, ale

po desítkách. AHewer

se stará zhruba otisíc

klientů…

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Je to zdánlivě jednoduché – máte-li

v rodině člověka s postižením, se-

niora s ubývajícími silami, dlouho-

době nemocného či rekonvalescen-

ta, obrátíte se na příslušné středisko

této organizace (Praha, Středočeský,

Ústecký, Plzeňský, Královéhradecký,

Pardubický či Jihomoravský kraj)

a řeknete, jakou pomoc, v jakém

čase a v kterém místě potřebujete.

Co vlastně umějí zdejší osobní

asistenti? Pomohou s péčí o člově-

ka bez ohledu na věk, druh a stupeň

znevýhodnění. Prakticky – oblékání,

osobní hygiena, vaření a podává-

ní jídla, péče o domácnost, nákupy,

doprovody k lékaři, na úřady, za

kulturou a další pomoc, bez které

by člověk… Co by vlastně bylo, kdy-

by tato a podobné služby neexis-

tovaly? Odpovídá Jiří Boháček: „To

je jednoduché. Mnohem víc lidí by

bylo v ústavech, v mnoha rodinách

by se někdo musel obětovat a třeba

přestat chodit do práce, společnost

by platila za ústavní péči obrovské

částky. Vždyť náklady na hodinu stojí

v průměru 300–350 korun a z toho

klienti platí jen zhruba třetinu, navíc

ji mohou hradit z příspěvku na péči.

Ústav přijde pro jednoho člověka na

desetitisíce.“

A nejde jen o peníze. Vytržení ne-

mocného nebo postiženého člověka

z rodiny má své hodně špatné ná-

sledky – chybí intimita, zpřetrhají se

citové vazby, ztráta důvěrně známého

prostředí už tak oslabené lidi stre-

suje. I tomu umějí osobní asistenti

čelit. Většinou navážou s klienty blíz-

ký vztah, stanou se tak trochu členy

rodiny a hodiny, kdy je člověk sám

a sám, už nejsou zdaleka tak prázdné.

Když k tomu připočteme jistotu,

že o našeho blízkého je postaráno

i v době, kdy jsme my sami v práci,

ve škole, na dovolené nebo v divadle,

skoro bychom mohli nahlas zavolat:

Tohle přece potřebujeme, to musí

dostat velkou společenskou podpo-

ru! Ředitel Boháček ale hned zvedne

prst: „Mimo jiné dostáváme finanční

zdroje i z dotací a grantů, tedy z ve-

řejných prostředků. Takže musíme

jednak dodržovat příslušné směrni-

ce pro výši odměn našich asistentů,

jednak jsme pod přísnou kontrolou

a ta je poslední dobou tak podrob-

ná a tak častá, že musíme čím dál

větší část získaných peněz vydávat

na administrativu, účetnictví a další

činnosti.“

Hewer, z. s.

Ujeho počátků stála vroce  Ing. Jana Hrdá, věnující

se aktivně sociální práci ipřes své vlastní těžké zdravotní

postižení. Záměrem bylo od počátku komplexně pomoci

každému člověku se zdravotním postižením, který ztratil

schopnost sebeobsluhy nebo se dostal do sociální izolace.

Dnes Hewer poskytuje své služby osobní asistence

adopravy přibližně tisícovce klientů ročně vsedmi krajích.

Více na www.osobniasistent.cz