02/2024

• Strana 1

  Čtením tohoto časopisu podpoříte

  2/2024

  Časopis pro ty,

  kteří se

  nevzdávají

  VAVŘINEC HRADILEK:

  Sport

  a charita

  dávají smysl

  (s. 12–15)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  šéfredaktor

  Milí čtenáři, vítejte u letního vydání

  Můžeš. Budou to měsíce především

  ve znamení paralympijských her

  v Paříži, kam se chystá i nadějná čes-

  ká výprava. Jistě jim budeme všichni

  fandit, při pohledu na stav českého

  parasportu však příliš optimismu

  nabrat nelze. Chybějí nové tváře –

  jenže pokud se nejedná o srdcaře,

  kteří bez sportování nemohou být,

  jen těžko je máme na co nalákat.

  Čeští vrcholoví parasportovci jsou

  totiž až na pár výjimek amatérskými

  sportovci, mnohdy tak trénují ještě

  vedle svého zaměstnání či při studiu

  a skloubit to všechno dohromady je

  někdy docela nadlidský úkol. Jistě se

  jim od okolí dostává slov obdivu, jak

  to všechno zvládají, oficiální a smys-

  luplné podpory však tolik ne. Český

  paralympijský výbor si situaci moc

  dobře uvědomuje, a jak se můžete

  dočíst i v úvodním rozhovoru čísla,

  snaží se na zlepšení pracovat. Hned

  to jistě nebude – aby byla podpora,

  musí být mimo jiné vidět výkony,

  což je momentálně stejně paradoxní

  situace, jako když najdete v pracovní

  inzerci na juniorní pozici požadavek

  na pět let odborných zkušeností…

  Nevynechte ani další stránky to-

  hoto vydání, najdete na nich zají-

  mavé rozhovory i příběhy, například

  malé Žofky, která si moc užívá nový

  speciální kočárek, s jehož pořízením

  pomohlo Konto Bariéry, nebo příběh

  rodiny Hajgadových, která se potýká

  se vzácným onemocněním.

  Léto také přímo vyzývá k pozná-

  vání dalekých krajů. Začít můžete

  s reportáží Radka Musílka o úska-

  lích cestování letadlem na vozíku,

  pokud preferujete jiný druh dopravy,

  inspirativní je jistě zkušenost Pavlíny

  Kořínkové, která se s námi podělila

  o zážitky z velké výletní lodi Queen

  Victoria.

  Užívejte si příjemné teplé měsíce! 

  Amatéři se zlatou?

  strana 36–39strana 16–18

  Nečumět nahlas.

  Žofka aspeciální kočárek od Konta Bariéry.

  Věříme ve šťastné konce.

  Rodina Hajgajdových avzácné onemocnění.

  strana 6–11

  Paříž 2024.

  Oúčasti českých barev ivizi našeho

  parasportu se sportovní manažerkou ČPV

  Janou Kulířovou.

  strana 21–24

  strana 48–52

  strana 25–27

  strana 40–43

  Plavba skrálovnou.

  Svozíkem na Queen Victoria.

  Jak to chodí na letišti.

  Tipy pro cestovatele spostižením.

  Příběhy pro „jinaké“ děti.

  Spisovatelka Hana Zobačová otvorbě

  ispeciální pedagogice.

  Chybějící péče.

  Nedostatek lékařů ohrožuje dostupnost

  zdravotních služeb.

  strana 32–35

  Stipendia Konta Bariéry.

  Příběh Agáty Koupilové, nadějné české

  plavkyně.

• Strana 4

  I letos jsme rozběhali Česko!

  Princip charitativního běhu Run and Help,

  který Konto Bariéry pořádá letos již po desáté,

  je jednoduchý: každý, kdo má zájem, se zaregistruje

  a dobrovolným startovným podpoří jeden z příběhů

  anebo si vybere někoho ve svém okolí, komu by

  rád pomohl. Tento rok Konto Bariéry vybíralo pro

  desetiletou Kačenku, která se narodila bez části ruky,

  a pro šestnáctiletého Šimona, který má amputovanou

  nohu pod kolenem. Oba příběhy najdete v minulém

  vydání časopisu Můžeš. 

  Foto: MILAN JAROŠ

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  5

• Strana 6

  TÉMA

  Paříž 2024

  Letošní paralympiáda

  se bude konat ve francouzském

  hlavním městě Paříži od

  28. srpna do 8. září ajedná

  se ooficiálně sedmnácté letní

  paralympijské hry. Ty se od

  Soulu 1988 konají vždy vzápětí

  po hrách olympijských na

  stejných sportovištích. Tehdy

  Československo reprezentoval

  jediný parasportovec Josef

  Lachman, který vcyklistice

  vybojoval stříbrnou

  medaili.Oletošní účasti

  českých barev ivizi našeho

  parasportu jsme si povídali se

  sportovní manažerkou Českého

  paralympijského výboru Janou

  Kulířovou.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Při pohledu na historické statis-

  tiky je zjevné, že klesají počty

  českých paralympioniků izíska-

  ných medailí. Co se stalo?

  Těch faktorů je víc. Celkově u nás

  ubývá aktivních sportovců. Určitou

  roli hrají také změny sportovních

  klasifikací, seskupování tříd a nové

  sporty, které snižují počty ostatních

  účastníků. Dlužno ale také dodat, že

  v některých ohledech nám prostě

  trochu ujel vlak. Ve světě nastoupil

  trend profesionalizace.

  Naši parasportovci profesionály

  nejsou?

  Pokud jde o přístup a předvádě-

  né výkony, tak jsou, ale v českém

• Strana 7

  7

  Český paralympijský výbor

  má před sebou nejen hry v Paříži,

  ale také úkol dohnat světovou špičku.

• Strana 8

  TÉMA / PARALYMPIJSKÉ HRY

  prostředí se zkrátka parasportem

  zatím nedá plně uživit. Nároky na

  přípravu ovšem natolik celosvěto-

  vě vzrostly, že už se prakticky nedá

  skloubit zaměstnání s tréninkem,

  který přinese konkurenceschopné

  výsledky. Myslím, že ti nejúspěšnější

  z našich reprezentantů by se označili

  tak maximálně za poloprofesionály.

  Jádro našich medailových na-

  dějí tvoří známé ostřílené tváře,

  máme vůbec nějaké nováčky

  sprvní paralympijskou účastí?

  Bude jich tam několik, z toho máme

  vážně radost. Dlouhodobě se totiž

  snažíme o změnu a popularizaci

  parasportu, celé to je pozvolné, ale

  i na nových tvářích je vidět, že na-

  děje k obratu je. Podporujeme naše

  členy, svazy i sportovce, cílíme na

  mezinárodní výjezdy. Financujeme

  i různé kurzy a přípravy. Dokážeme

  poskytnout i bezúročnou půjčku, za-

  půjčujeme vozidla od Toyoty.

  My se tu spíš pereme s celospo-

  lečenským poklesem zájmu o or-

  ganizovaný sport, lidé se navíc často

  věnují třeba sportu neparalympij-

  skému. Zejména pro týmové sporty

  máme malou členskou základnu.

  Aktivní jedinci přitom naopak často

  dělají více sportů zároveň.

  Vjakých sportech tedy budeme

  mít zastoupení avjakých po-

  čtech?

  Musím zdůraznit, že tahle čísla

  nejsou konečná, ale momentálně

  máme jedno místo v atletice, dvě

  v boccie, dvě v cyklistice, dvě v jez-

  dectví, tři v lukostřelbě, sedm v pla-

  vání, pět ve stolním tenisu a jedno ve

  střelbě. Doufáme ještě v další, přede-

  vším z řad atletů.

  Co rozhoduje onominaci?

  Je čistě v kompetenci konkrétních

  sportovních svazů, které předkládají

  nominaci. Sportovci plní nominační

  kritéria Mezinárodního paralympij-

  ského výboru (MPV), svými výkony

  většinou získávají kvóty na zemi, ni-

  koliv přímo na své jméno. V takovém

  případě konkrétní jméno potvrzuje

  svaz.

  Akolik lidí tvoří doprovod?

  To striktně určují pravidla MPV.

  V rámci jednoho sportu můžeme

  nominovat na tři sportovce jeden

  doprovod, pak hrají roli další fakto-

  ry. Za Český paralympijský výbor

  pojedeme minimálně s kolegyní, na-

  ším press attaché a paralympijským

  attaché, kterým bude na dobrovol-

  nické bázi rodilý Francouz žijící už

  dvacet let v Čechách. Ten nám bude

  pomáhat s případnými jazykovými

  problémy, zařizováním a jednáním

  na místě.

  Jak je podle vás Paříž připrave-

  na?

  O bezbariérovost sportovišť nemá-

  me obavy. Dvakrát jsem měla mož-

  nost navštívit paralympijskou ves-

  nici. Jedná se o kompaktní sídliště

  s malinkými pokoji, což bude pro

  pamětníky obrovský rozdíl proti To-

  kiu, kde se místem nešetřilo. I tady je

  Paralympijské hry zčeského pohledu

  Vůbec první letní paralympiáda se uskutečnila

  roku  vŘímě. Zčeského pohledu není

  bez zajímavosti, že za jejího předchůdce lze

  považovat Kladrubské hry, které uspořádal už

  vroce PhDr. Vojmír Srdečný. Byly prvními

  celosvětovými sportovními hrami sportovců

  stělesným postižením.

  Dosud nejúspěšnějším vystoupením samostatné

  České republiky byly letní paralympijské hry

  vSydney (), odkud si naše sedmapadesátka

  parasportovců přivezla  zlatých,  stříbrných

  a bronzových medailí (navlas stejně jako

  poslední československá výprava zBarcelony

  ). VAténách roku  jsme následně měli

  zase historicky největší počet želízek vohni, ato

  . Přivézt se podařilo  zlatých, osm stříbrných

  asedm bronzových cenných kovů. Naposledy

  zTokia přijely dvě zlaté, tři stříbrné atři bronzové

  medaile. Pojďme však ksoučasnosti. VPaříži

  se utká   sportovců stělesným azrakovým

  postižením o sad medailí ve  sportech.

  Pro srovnání – na olympiádě bude přes

   tisíc sportovců soutěžit ve  sportech

  a disciplínách.

  Vdobě uzávěrky tohoto vydání ještě nelze

  říct definitivní čísla avšechna jména českých

  reprezentantů. Do začátku her ještě může dojít ke

  změnám. Vtéto chvíli jde jistě o parasportovců

  adva spoluhráče (asistenti vboccie). Stále ještě

  existuje šance, že se podaří získat další místa.

  Minulých her vTokiu se zúčastnilo  + 

  reprezentantů aje reálné, že se tohle číslo podaří

  překonat, čímž by se po dlouhých letech podařilo

  zvrátit propad počtu českých sportovců na

  paralympiádě. Olympioniků budeme vysílat nejspíš

  okolo stovky.

  Parasport

  potřebuje

  přitáhnout

  pozornost

  a zájem

  nových tváří.

• Strana 9

  9

  ale bezbariérovost plně garantována.

  Trochu se bojíme jen stávek a kom-

  plikací v dopravě.

  Padla zmínka onovinářích, jaké

  bude mediální pokrytí?

  O to se budou starat především ve-

  řejnoprávní Česká televize a Český

  rozhlas. ČT slibuje rekordní počet

  přenosů, dobře a intenzivně s námi

  spolupracují. Pošlou dva štáby, půjde

  pro ně o završení letošního sportov-

  ního super roku.

  Co oficiální oblečení, vminulosti

  jsem zaznamenal drobné výtky

  od některých paralympioniků.

  Jsme rádi, že budeme mít i letos

  stejný design nástupového oblečení

  jako olympionici. Poprvé byli k jeho

  tvorbě přizváni i parasportovci, úzce

  se na tom podílel paracyklista Patrik

  Jahoda. Snad bude výsledek ke vše-

  obecné spokojenosti.

  Sjakými očekáváními pojede náš

  tým?

  Dělat si nějaké plány je těžké, ale ur-

  čitě by bylo hezké zopakovat alespoň

  těch osm medailí z minulých her.

  Aniž bych chtěla někoho opomenout,

  tak máme silné plavce, mezi nimi je

  určitě žhavý kandidát mladičký Da-

  vid Kratochvíl. Medaili jistě fanoušci

  očekávají od dalšího Davida v naší

  výpravě, lukostřelce Drahonínské-

  ho. Nadějí je ale více a já věřím, že

  do toho všichni dají své maximum. 

  Vendula Dušková (26)

  PLAVÁNÍ

  Pařížské hry pro ni budou třetí paralym-

  piádou po Riu a Tokiu. Limity má splně-

  né na 400 m volný způsob, 100 m prsa

  a 200 m polohový závod. Tedy stejné dis-

  ciplíny jako v Japonsku. Žádnou medaili

  z paralympijského bazénu dosud nevylo-

  vila, ale už si vyzkoušela finálovou atmo-

  sféru. Úspěchem jsou určitě také 4. místa

  na mistrovství světa 2023.

  Vendy má vrozenou vadu v oblasti be-

  derní páteře způsobenou tukovým nádo-

  rem utlačujícím míchu. Většinu času tráví

  na vozíku, ale je schopná se na krátké

  vzdálenosti pohybovat pomocí francouz-

  ských berlí nebo s oporou sejít pár scho-

  dů. Ve vodě dolní končetiny v podstatě

  nepoužívá. Startuje ze sedu.

  S plaváním začala ve dvou letech v klu-

  bu SK KONTAKT Karlovy Vary. Asi do

  šesti let se jí plavání vůbec nelíbilo, ale

  nakonec se vše zlomilo a později zača-

  la závodit. Ačkoliv stále žije ve Varech,

  studuje vysokou školu v Plzni, kde také

  většinou sama trénuje. Zároveň poměrně

  často vyjíždí s trenérem na společná sou-

  středění různě po republice nebo za ním

  do jižních Čech. V bazénu je šestkrát až

  sedmkrát týdně, další tři až čtyři tréninky

  jsou tzv. suché.

  Má vystudovaný bakalářský obor er-

  goterapie a v současné době studuje obor

  speciální pedagogika. Díky studiím a spor-

  tovním výsledkům má stipendium od vy-

  sokoškolského sportovního centra v rámci

  projektu UNIS. Baví ji práce s vlastním tě-

  lem a workout. Když je prostor, ráda jezdí

  na speciálně upraveném vozíku s inline

  kolečky a v zimě na běžkách. Občas se

  dostane na tříkolku. Zbytek volného času

  věnuje novému pejskovi.

  V rámci jednoho sportu

  můžeme nominovat

  na tři sportovce jeden

  doprovod, pak hrají

  roli další faktory. Za

  Český paralympijský

  výbor pojedeme

  minimálně s kolegyní,

  naším press attaché

  a paralympijským

  attaché, kterým bude na

  dobrovolnické bázi rodilý

  Francouz žijící už dvacet

  let v Čechách.

• Strana 10

  TÉMA / PARALYMPIJSKÉ HRY

  AMBICE PŘED ODJEZDEM

  „Snažím se nedávat si cíle v podobě

  umístění. Je to především z důvodu roz-

  dělení do klasifikačních tříd, které je ně-

  kdy velmi neférové. Doufám, že vyjde

  alespoň jedno finále. Spokojená budu,

  pokud v bazénu nechám vše a bude

  z toho nějaký osobní rekord. Myslím, že

  na to z dlouhodobého hlediska natréno-

  váno mám, jen musí vyjít finální příprava

  a v daný den všechno klapnout.“

  MOTIVACE

  „O splněném snu se u třetí paralym piády

  asi mluvit nedá. Ale samozřejmě je to ži-

  votní zážitek. Už jen to, že jsem se dosta-

  la potřetí na paralympijské hry, je velký

  úspěch.

  Bohužel mi letos sezona příliš nevy-

  chází. Trápí mě zdravotní potíže, které

  mi brání nejen v tréninku, ale musela

  jsem kvůli nim vynechat i oba pláno-

  vané závody světového poháru. Ani na

  mistrovství Evropy jsem neodjížděla při-

  pravená a z mé strany se jednalo spíše

  o kvalitní trénink než závody. Nejsem na

  tuhle situaci zvyklá, takže mě to trochu

  vyvádí z míry a lehce mě to znervózňuje,

  ale věřím, že už to bude dobré.

  Očekávání se snažím nemít. Chci

  tam předvést to nejlepší, co budu moct.

  Jsem na sebe přísná a jen tak s něčím

  se nespokojím, ale chci odjíždět spoko-

  jená. To je můj cíl. Strašně se tam těším

  a doufám, že si to s celým týmem uži-

  jeme. Náš tým je teď velmi silný a zá-

  roveň jsme skvělá parta, která se ne-

  skutečně podporuje. Doufám, že si to

  společně užijeme a přivezeme i nějaké

  pěkné výsledky.“

  DÁL PO PARALYMPIÁDĚ

  „Ergoterapii a speciální pedagogiku

  jsem volila z důvodu možnosti zůstat

  ještě chvíli u sportu. Skloubit tuto úro-

  veň sportu s prací není úplně možné.

  V budoucnu bych se ráda věnovala na-

  příklad rané péči, poradenství v oblasti

  kompenzačních pomůcek nebo práci

  s lidmi po úrazu. Zmíněné stipendium

  mi kvůli věkové hranici příští rok končí

  a je otázkou, zda budu moci ve spor-

  tovní kariéře dále pokračovat. Z něčeho

  žít musím a parasport v České republi-

  ce bohužel ještě není na takové úrovni,

  abychom mohli být profesionály a spor-

  tem se živit.“ 

  David Drahonínský (42)

  LUKOSTŘELBA

  Jeden z našich největších adeptů na pa-

  ralympijskou medaili. S kladkovým lu-

  kem v kategorii W1 startuje na svých

  pátých letních hrách. Lukostřelbě se vě-

  nuje už od roku 2001. Jeho dosavadní

  paralympijská bilance je více než úcty-

  hodná – v individuálních disciplínách

  zlato z Pekingu (2008) a Tokia (2021),

  stříbro z Londýna (2012) a Rio de Janei-

  ra (2016) plus stříbro z Tokia a bronz

  z Ria v kategorii družstev.

  Jako jednotlivec i ve smíšené dvojici

  nastoupí také letos v Paříži. Ještě není

  zcela jasné, která z českých lukostřel-

  kyň s ním bude v páru, to se ukáže až po

  kvalifikaci. Přestože na hry se nomino-

  val s Terezou Brandtlovou (38), startovat

  může i s další reprezentantkou Šárkou

  Poltar Musilovou (33), s níž v minulos-

  ti získal již dvě zmíněné paralympijské

  medaile.

  David je rovněž držitelem dvou svě-

  tových rekordů. Je členem Sportovního

  clubu Jedličkova ústavu Praha. Vyšla

  o něm kniha Jsem zlatý kripl, kterou na-

  psal společně se sportovní žurnalistkou

  Veronikou Mackovou. Na vozíku je coby

  kvadruplegik od roku 1999, kdy při ná-

  měsíčnosti vypadl z třetího patra a zranil

  si páteř. Žije v Čakovicích.

  Považuje se za poloprofesionální-

  ho sportovce díky zkrácenému úvazku

  ve vysokoškolském sportovním centru

  a příspěvkům na přípravu. Jinak se živí

  jako facility manager neboli správce ne-

  movitostí.

  AMBICE PŘED ODJEZDEM

  „Lhal bych, kdybych tvrdil, že se jedu jen

  zúčastnit. Jedu obhájit individuální zlato,

  i když každá medaile i samotná účast je

  úspěch. Makám, těším se a trénuji. Od

  listopadu jsem vynechal jen jeden den

  kvůli operaci.“

  MOTIVACE

  „Mamka tam jede na výlet a fandit mi

  společně se sousedy z Čakovic, kteří mi

  taky fandí. Tak jí i jim chci udělat radost,

  ostatní je asi jedno. V Paříži si hodlám

  všechno užít a hezký výsledek bude tře-

  šinka na dortu! Každou medaili bych ale

  vyměnil za to, aby skončilo to nesmyslné

  zlo, které se děje už dva a půl roku. Je

  mi hrozně líto, že se neumí lidé domlu-

  vit bez válek. Výhru bych věnoval všem

• Strana 11

  11

  padlým a pozůstalým na obou stranách.

  Znám tam hodně sportovců a dal bych za

  ně ruku do ohně, že s tím nesouhlasí, ať

  už jsou odkudkoliv.“

  DÁL PO PARALYMPIÁDĚ

  „Dál se uvidí, co přinese osud a jak vy-

  drží zdraví. Díky politice parasportu

  u nás a inkluzi parasportu pod ,zdravé‘

  svazy to zatím moc nevypadá na nějaké-

  ho mého nástupce. Přál bych si, aby byl.

  Asi to chce čas. Současné úspěchy dělají

  lidé, co vyrostli v minulých dobách. ČPV

  vyvíjí nové aktivity, aby nalákal nové lidi

  a toho nástupce našel.“

  OKNIZE

  „Jak se prodává, netuším. Ale mám dob-

  ré zpětné vazby a ohlasy, aby bylo po-

  kračování. To ovšem zatím neplánuji.“

  VZKAZ NA ZÁVĚR

  „Přijeďte nám všichni fandit, je to jen tři-

  náct hodin autem, tak nasedněte a uvi-

  díme se v Paříži! Já osobně si tam jedu

  zkusit zase pustit zlato žilou, jsem zá-

  vislák!“ 

  Aleš Kisý (43)

  ATLETIKA

  První letní paralympijské hry, na kte-

  rých Aleš startoval, se uskutečnily už

  před dvaceti lety v Aténách. Postupně si

  na nejvyšší úrovni vyzkoušel disk, oštěp

  a kouli. Ovšem až z těch zatím posled-

  ních v Tokiu si přivezl cenný kov v po-

  době bronzu za vrh koulí v kategorii F53

  a výkonu 8,25 m. V Paříži bude starto-

  vat pošesté, tentokrát pouze ve své nej-

  úspěšnější disciplíně. S tou začal v roce

  2003.

  Pochází z Trutnova, závodí za SK

  Nové město nad Metují. V roce 1999

  utrpěl úraz krční páteře v oblasti C7 při

  skoku do vody. Kromě atletiky hraje také

  ligu v rugby na vozíku, ale už není v re-

  prezentaci České republiky. Je otcem de-

  vítiletého syna, pracuje v administrativě,

  převážně z domova.

  AMBICE PŘED ODJEZDEM

  „Donedávna jsem myslel na bednu, ale

  zjistil jsem, že jsou ke mně špatně za-

  řazeni čtyři soupeři, s jejichž handicapy

  a výkony se nemohu měřit. Patřím mezi

  nejméně postižené kvadruplegiky. To

  bych musel překonat svůj osobní rekord

  o půl metru, tedy asi tak na 8,85 m. Kvůli

  slučování kategorií jsem neměl absolut-

  ně šanci nastoupit v oštěpu a disk pro

  nás vůbec nebyl vypsán.“

  MOTIVACE

  „Trénuji každý den a nejedu se jen zú-

  častnit. Atletika mě baví.“

  DÁL PO PARALYMPIÁDĚ

  „Fyzicky bych rád vydržel ještě čty-

  ři roky na hry v Los Angeles, ale nerad

  bych tam jel jen do počtu. Nevím, jestli se

  udržím ve finančně podporované skupi-

  ně A-reprezentace. Přece jen mi je bez-

  mála 44 let. Po ukončení atletické karié-

  ry bych se rád věnoval dalším sportům,

  třeba curlingu.“

  VZKAZ NA ZÁVĚR

  „Je smutné, že ve svém věku patřím

  k hlavním atletickým nadějím naší vý-

  pravy. To je špatně. Neinvestovalo se

  dost do nových sportovců. To se nepo-

  daří hned tak dohnat. Lidem zároveň

  chybí chuť a zápal, proto máme velmi

  úzkou základnu. Byl bych rád, kdyby se

  to změnilo k lepšímu.“ 

• Strana 12

  REFLEKTOR

  Sport acharita

  dávají smysl

  Tváří letošního, 10. ročníku charitativního běhu

  Run and Help, který pořádá Konto Bariéry, se stal

  známý český sportovec Vavřinec Hradilek (37). Na divoké

  vodě jako kajakář vybojoval stříbrnou olympijskou medaili

  astal se několikanásobným mistrem světa ve vodním

  slalomu. Nedávno ukončil aktivní kariéru, ale sport je

  pro něj nadále srdeční záležitost. Iproto schutí podpořil

  akci, jejíž výtěžek poputuje na nákup sportovních protéz

  pro desetiletou Kačenku ašestnáctiletého Šimona.

• Strana 13

  13

  Závodění nedávno pověsil na hřebík,

  ale sportem žije stále.

• Strana 14

  REFLEKTOR / VAVŘINEC HRADILEK

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Jak jste se kRun and Help do-

  stal?

  Byl jsem osloven Kontem Bariéry. Je

  mi sympatické občas podpořit něco,

  co dává smysl. A u dětí je tomu tak

  ještě víc. Běhání je pro mě radost,

  a když při něm navíc můžu někomu

  pomoct, platí to dvojnásob. Těším se,

  že společně motivujeme co nejvíc

  dětí i dospělých, protože sport i cha-

  rita prostě patří do života.

  Bude se jednat odlouhodobou

  spolupráci?

  Zatím jsme domluveni na letošek,

  uvidíme, jak to bude dál. Přiznávám,

  že dostávám podobných nabídek do-

  cela dost. Ještě jsem se nerozhodl, co

  budu podporovat dlouhodobě, něco

  bych ale určitě rád.

  Nedávno jste oznámil konec

  vrcholové kariéry, ale je vidět, že

  se sportem budete spjat inadále.

  Máte už nějaké konkrétní plány?

  Neumím si další život bez sportu

  představit. Teď si dávám trochu pau-

  zu a trávím čas s rodinou, ale hodlám

  se víc věnovat různým projektům,

  na které během závodění nebyl tolik

  čas. Běhám, pravidelně tak deset ki-

  lometrů, jezdím na kole, lyžuji, lezu

  po skalách a baví mě i kitesurfing.

  Dobíhají mi také ještě nějaké závaz-

  ky z minulosti. Trenérskou karié-

  ru neplánuji, jedině občas nahodile

  v roli dobrovolníka. Mám v hlavě

  určitý plán, ale ten teď neprozradím.

  Taky hraju v seriálu Jedna rodina,

  herectví mě baví a určitě se mu ne-

  bráním. Ale zásadně na sebe nekou-

  kám, to prostě nejde.

  Svoje závody jste si pouštěl?

  To ano, především z tréninkových

  důvodů, ale rád někdy vidím i ty vy-

  dařené, řekněme slavné, jen tak pro

  potěšení.

  Berete svoje medaile ukázat na

  Run and Help?

  Ne, medaile s sebou neberu. Vlastně

  kromě té olympijské ani pořádně ne-

  Já strávil posledních dvacet pět let na

  divoké vodě, takže ty turistické řeky

  moc najeté a nakoukané nemám.

  Ovšem určitě nikdo neprohloupí se

  Sázavou, ta je krásná!

• Strana 15

  vím, kde jsou. Myslím, že zajímavější

  a podnětnější jsou ty zážitky s nimi

  spojené. O tom vyprávím.

  Během našeho povídání vám

  dělají společnost ivaše dvě malé

  dcery, které mají plno energie.

  Půjdou ve vašich stopách? Vo-

  dáctví je často rodinná záležitost,

  že?

  Zrovna já to nezdědil, ale jinak to

  opravdu není výjimečné. U nich se

  to dá celkem očekávat. Ke sportu je

  vedu, podnikáme různá dobrodruž-

  ství. Beru je s sebou i na Run and

  Help, tak uvidíme, co s nimi zaběhnu,

  co půjde. (smích)

  Žijete uvody?

  Bohužel ne, ale deset let jsem bydlel

  v pražské Troji, kde je kanál na divo-

  kou vodu. Těším se, až pojedeme na

  nějakou expedici.

  Vodáctví je český fenomén, nebo

  ijinde mají něco podobného?

  Hodně se jezdí řeky v alpských ze-

  mích, ale takové to české kouzlo ži-

  vota kolem řeky je svým způsobem

  jedinečné. Taky jsem začínal jako

  vodák, je skvělé, že to u nás jde. Na

  druhou stranu je to už někdy až moc

  masová záležitost.

  Jsme proto tak úspěšní ina vr-

  cholové úrovni?

  Určitě to nějaký podíl má. Jsou to

  spojené nádoby. Děti to chytne, hrají

  si na své idoly, které znají z televize,

  a vyrůstá tak další generace.

  Vposledních letech je vcelku

  časté, že se některé tuzemské

  řeky rozvodní aněkteří Češi si

  chtějí hrát na své idoly vdivoké

  vodě icoby dospělí. Zkusil jste to

  někdy?

  Zkusil, je to lákavé, zejména když to

  umíte. Ale rozvodněná řeka je velmi

  náročná a nebezpečná i pro profe-

  sionála. Nezkušení by se do toho ne-

  měli vůbec pouštět.

  Jakou tuzemskou řeku byste

  doporučil?

  Budete se divit, ale to je pro mě těžká

  otázka! Já strávil posledních dvacet

  pět let na divoké vodě, takže ty tu-

  ristické řeky moc najeté a nakouka-

  né nemám. Ovšem určitě nikdo ne-

  prohloupí se Sázavou, ta je krásná! 

  15

  Momentálně

  u vody nebydlí,

  ale pořád ho to

  k ní táhne.

  Neumím si další život bez sportu

  představit. Teď si dávám trochu pauzu

  a trávím čas s rodinou, ale hodlám se

  víc věnovat různým projektům, na

  které během závodění nebyl tolik čas.

• Strana 16

  REFLEKTOR / VZÁCNÁ ONEMOCNĚNÍ

  Věříme

  ve šťastné konce

  TEXT: ANDREA SKALICKÁ

  FOTO: MILAN JAROŠ

  Asi čtyři měsíce poté, co vám

  lékaři sdělili nepříznivou diagnó-

  zu, jste založili Asociaci genové

  terapie. Ta ve spolupráci spřed-

  ními českými vědci usiluje oto,

  aby se na dosud nevyléčitelnou

  nemoc našel účinný lék. Je už na

  dosah?

  To ještě ne, ale za poslední rok udělal

  výzkum mílový pokrok. Výzkumný

  tým Českého centra pro fenogeno-

  miku, který se hledání léků nejen na

  Angelmanův syndrom dlouhodobě

  věnuje, v současné době navrhuje

  možný terapeutický postup. Posou-

  váme se do další fáze výzkumu.

  To je skvělá zpráva.

  Naděje je každý den větší a větší. Cí-

  lovou pásku ještě netrháme, ale vi-

  díme cílovou rovinku. Zároveň to ale

  znamená sehnat na další část tříleté-

  ho výzkumu částku asi 20 milionů

  korun.

  Fungoval by nový lék podobně

  jako uspinální muskulární atro-

  fie?

  To v tuto chvíli můžeme pouze od-

  hadovat, ale domníváme se, že ano.

  Pokud by se podal dítěti hned po

  narození, nemoc by se u něj neroz-

  vinula. Nakolik by ale lék pomohl

  našemu Olimu, nevíme. Účinek by

  byl jistě nižší. Plasticita mozku je

  možná do určitého věku, u starších

  dětí jsou některé procesy nevratné.

  To se už týká i našeho syna. Na dru-

  hou stranu víme, že mozek je velmi

  tvárný kdykoli během života. Já jsem

  neutuchající optimista a věřím spolu

  s manželem ve šťastný konec. Pokud

  z výzkumu účinný lék nakonec vze-

  jde, mohl by Olimu alespoň zlepšit

  kvalitu života.

  Loni na podzim jste se účastnili

  vUSA celosvětové konference na

  podporu výzkumu Angelmanova

  syndromu. Jak daleko jsou svý-

  zkumem tam?

  V současné době probíhají klinic-

  ké zkoušky na některé léky, které

  nemoc sice nevyléčí, ale zlepší ně-

  které symptomy. Zaznamenali jsme

  i zkoušky na genovou terapii, ale ta

  je teprve v počáteční fázi. V minu-

  losti už proběhla řada klinických

  hodnocení, ale vždy byla předčasně

  ukončena pro malou účinnost léčby.

  PŘED OSMI LETY SE MANŽELŮM HAJGAJDOVÝM

  OBRÁTIL ŽIVOT VZHŮRU NOHAMA. KDYŽ BYL

  JEJICH SYNOVI OLIVEROVI ROK, DOZVĚDĚLI SE,

  ŽE MÁ ANGELMANŮV SYNDROM. VELMI VZÁCNÁ

  NEMOC SE PROJEVUJE MIMO JINÉ OPOŽDĚNÝM

  PSYCHOMOTORICKÝM IMENTÁLNÍM VÝVOJEM,

  EPILEPSIÍ NEBO NESCHOPNOSTÍ MLUVIT. LÉČIT SE

  ZATÍM NIJAK NEDÁ. SOLIHO MAMINKOU LENKOU

  JSME MLUVILY IOTOM, JAK DŮLEŽITÉ JE VTAKOVÉ

  CHVÍLI NEZTRÁCET NADĚJI.

• Strana 17

  17

  terapie finančně podpoříme. Na zá-

  pad od nás je podpora výzkumu sa-

  motnými rodiči docela běžná, u nás

  jsme skutečně byli první.

  Pro děti sAngelmanovým syn-

  dromem je typické to, že se často

  arády smějí, ale nemluví. Vpro-

  sinci bude Oliverovi osm let. Jak

  je na tom?

  Teď máme docela dobré období.

  Chodí do školky, ve které se mu

  skvěle věnují, a neuvěřitelně rych-

  le roste. Máme dobře podchycenou

  epilepsii, trápí nás jen chůze, fyzicky

  na ni má, ale nesnáší ji. Děti s Angel-

  manovým syndromem mají problém

  s koordinací a s rovnováhou. Ubíhá

  jim cesta pod nohama, nemají kon-

  trolu nad svým tělem. Teď proto po-

  řizujeme zdravotnický kočárek. Psy-

  chicky je to pro nás náročné, doufali

  jsme, že budeme plně mobilní. Ale až

  to zpracujeme, bude to super. Máme

  ještě dvouletého syna Xaviera, který

  vyžaduje čím dál více pohybu. Kdy-

  bychom nepoužívali kočárek, byli

  bychom s Olim hodně limitovaní.

  Půjde Oliver vzáří do školy?

  Ano, ale zůstane ve stejném zařízení

  i kolektivu a nic se pro něj nezmění.

  Bude mít individuální přístup, plně

  přizpůsobený jeho potřebám. Denní

  stacionář Paprsek DAR, kam chodí

  do školky, zároveň funguje jako od-

  lehčovací služba. Má tu i možnost

  přespat, když je potřeba, a občas

  toho už začínáme využívat, protože

  je očividné, že je mu tam dobře. Vel-

  mi si té pomoci vážíme. Naplno jsme

  si to s manželem uvědomili v zimě,

  Jinak peněz je ve Spojených stá-

  tech ve výzkumu neporovnatelně

  více. I my hledáme různé cesty, jak

  finance sehnat. Ten lék totiž pravdě-

  podobně bude a s tím se dá praco-

  vat i při shánění dalších finančních

  prostředků. Pokud se tak stane, rádi

  bychom ho nechali v rukou pacien-

  tů, tedy naší pacientské organizace,

  a akademické sféry, protože to je

  jediná šance, jak ho více zpřístupnit

  a zlevnit.

  Amůže se to podařit?

  V Česku bychom byli první. Podobné

  případy ale z Evropy známe – napří-

  klad z Francie nebo z Itálie. Není to

  sice obvyklé řešení, ale věříme, že

  se to povést může. Za cenotvorbu je

  totiž zodpovědná jen farmaceutic-

  ká firma. Může si nastavit takovou

  cenu, jakou chce. Stalo se, že u ně-

  kterých léků na vzácná onemocnění

  došlo k překupu mezi několika spo-

  lečnostmi, než se lék dostal na trh

  a ke koncovému pacientovi. Tomu

  bychom se rádi vyhnuli. Nechceme

  potenciální lék odevzdat do rukou

  akcionářů několika korporací. Když

  by mohl alespoň zčásti zůstat v aka-

  demické sféře a v „nezisku“, daly by

  se finance vracet zpět do pacientů

  a do dalšího výzkumu.

  Základní výzkum unás doposud

  žádná pacientská organizace ne-

  podpořila. Jak jste na to smanže-

  lem šli?

  Vypravili jsme se přímo do Českého

  centra pro fenogenomiku za ředite-

  lem Radislavem Sedláčkem s pros-

  bou, zda by do svého výzkumného

  programu nemohli zařadit právě hle-

  dání léku na Angelmanův syndrom.

  V tomto centru totiž vytvářejí myší

  modely, které pomáhají odhalovat

  příčiny vzniku lidských nemocí,

  a testují tu i nové léčebné postupy.

  Jde o vědecké centrum, které má

  vynikající výsledky a v Evropě nemá

  konkurenci. Nabídli jsme jim, že vý-

  zkum po založení Asociace genové

  Manželé Hajgajdovi dlouhodobě

  podporují základní výzkum.

  I díky jejich iniciativě se možná brzy

  dočkáme léku na Angelmanův syndrom.

  Náš dlouhodobý sen je

  na zimu vždycky zmizet

  někam do tepla. V zimě

  nejsme moc schopni

  s Olim venku fungovat.

  Bývá často nemocný,

  navíc neustálé oblékání,

  svlékání a nespolupráce

  při něm nás psychicky

  ubíjí.

• Strana 18

  REFLEKTOR / VZÁCNÁ ONEMOCNĚNÍ

  když jsme byli čtyři měsíce na ces-

  tách a společně jsme o oba syny pe-

  čovali dnem i nocí.

  Jak jste tak dlouhou cestu zvlá-

  dali?

  Dalo se to, i když to bylo náročné. Náš

  dlouhodobý sen je na zimu vždycky

  zmizet někam do tepla. V zimě ne-

  jsme moc schopni s Olim venku

  fungovat. Bývá často nemocný, na-

  víc neustálé oblékání, svlékání a ne-

  spolupráce při něm nás psychicky

  ubíjí. Takhle dlouhý výlet ale vznikl

  omylem, když jsem koupila zpáteč-

  ní letenky se špatným datem. Zůstali

  jsme díky tomu v zahraničí déle, než

  jsme plánovali.

  Kde všude jste skluky byli?

  Začali jsme na vědecké konferenci

  v Miami, pak jsme byli na Kubě a na-

  konec jsme procestovali Dominikán-

  skou republiku. Tam jsme si naplno

  uvědomili, že kdybychom školku

  neměli, nemohli bychom se zdale-

  ka věnovat tolika aktivitám jako teď.

  I když je tam Oli jen šest hodin denně,

  je to pro nás velká pomoc. Navíc tam

  má skvělý program – tvoření, vaření,

  hiporehabilitaci, denně chodí na pro-

  cházky. V areálu je i velká zahrada –

  zkrátka všechno, co miluje.

  Váš mladší syn bude mít dva roky

  aje zcela zdravý. Jak složité pro

  vás bylo rozhodnout se pro další

  dítě?

  Bylo náročné k tomu dospět, určité

  věci z hlavy nevyhodíte. Od chvíle,

  kdy jsme se dozvěděli Oliho diagnó-

  zu, si uvědomujeme, že zdravé dítě

  je zázrak. Zpracovat to do té fáze, že

  to jdeme risknout, bylo těžké. Kdyby

  mi někdo řekl, jak to dopadne, máme

  dětí určitě víc. To čekání, jestli bude

  všechno v pořádku, bylo nekonečné

  a opravdu náročné. Dnes bych ale

  kluky za nic na světě nevyměnila.

  Jaký spolu mají vztah?

  Neskutečný. Jak se dokážou škádlit!

  Dvouletý Xavi se probudí a hned Oli-

  ho hledá, celé dopoledne se mě ptá,

  kde je. Postrádá ho, když je ve školce.

  Oliver zase malého pozoruje a učí

  se od něj, hraje si s jeho hračkami.

  Rozvíjí ho jenom sledování mladšího

  bráchy. Teď jsme v údivu pozorova-

  li, jak skládal skládačku. Kéž by to

  takhle šlo pořád. 

  Asociace genové terapie (ASGENT)

  Je nestátní nezisková organizace. Jejím hlavním posláním

  jefinanční podpora výzkumu, popularizace vědy azvyšování

  povědomí ovzácnýchonemocněních.

  Více se dozvíte na https://asgent.org/.

  Poslední zimu

  strávili Hajgajdovi

  se svými syny

  na cestách.

• Strana 19

  19

  REFLEKTOR / SENZAČNÍ SENIOŘI

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: AUTOR

  Setkali jsme se na Dni matek ve svě-

  tě muzikálů, který se konal jednu

  jarní sobotu na zahradě před spol-

  kovou klubovnou. Převážně dámské

  osazenstvo se dobře bavilo při živém

  hudebním vystoupení zahrnujícím

  průřez slavnými melodiemi. Nemálo

  z přítomných si s chutí zanotovalo

  s pěveckým duem, pár odvážněj-

  ších se dokonce pustilo do lehkých

  tanečních kroků. Chvilkami se sice

  spustila dešťová přeháňka, ale niko-

  mu to nevadilo, protože sezení pro

  asi padesát účastníků bylo zastřeše-

  no připravenými party stany.

  V družné atmosféře se konzumo-

  valo občerstvení, které připravily

  některé členky, několik jejich man-

  želů zase obsluhovalo model želez-

  nice, který uvnitř lákal především

  asi pětici přítomných dětí. Zastoupe-

  ny byly zkrátka všechny generace.

  Nechyběla ani hra o drobné ceny,

  a především křest kuchařky tvoře-

  né recepty sebranými mezi místní-

  mi seniorkami za několik let. Pokřtít

  knížku přišla paní starostka Vraného

  nad Vltavou.

  KLUBOVNA AKUCHAŘKA

  Právě obec před třemi lety umožni-

  la místnímu klubu seniorů užívání

  části prostor bývalé školky. Předtím

  se konala setkání přímo na radnici.

  A v počátcích se prý museli obejít

  i bez klubovny. „Naše činnost spo-

  čívala hlavně v chození a ježdění na

  výlety,“ vzpomíná Blanka Tomková

  (73) a dá se říci, že jde vlastně stále

  o hlavní náplň.

  Kuchařka vznikla fakticky kvůli

  covidu. „Bylo to náročné období plné

  izolace. Dva roky jsou pro seniory

  mnohem delší než pro ostatní. Chtě-

  la jsem členky nějak smysluplně za-

  městnat, a tak jsem jim dala úkol, ať

  sepisují a zkoušejí svoje oblíbené re-

  cepty, které pak vycházely v místním

  časopisu,“ vysvětluje paní Tomková.

  Čím starší, tím pozitivnější

  Před sedmnácti lety

  začala paní Blanka

  Tomková ve Vraném nad

  Vltavou obcházet místní

  seniory snávrhem

  aktivit. Dala tak vzniknout

  Klubu seniorů Seniorek,

  který se má čile ksvětu

  azískal tak podporu

  Konta Bariéry vrámci

  projektu SenSen.

  Muzikálové

  melodie přímo

  vybízely k tanci.

• Strana 20

  REFLEKTOR / SENZAČNÍ SENIOŘI

  Radost z opětovné možnosti se-

  tkávání vlastně zosobňuje právě klu-

  bovna. Tu si průběžně zútulňují, pře-

  devším díky laskavým lidem, kteří

  jsou ochotni něco darovat. Například

  televizi. Na zakoupení nové sedací

  soupravy přispěl právě projekt Sen-

  Sen, za což vyslovují dámy z Vrané-

  ho veliký dík! Vedoucí klubu se snaží

  vše zajistit zadarmo nebo s výraznou

  slevou. Členství je koneckonců také

  bezplatné a příspěvky zcela dobro-

  volné.

  OBLÍBENÁ SETKÁNÍ

  Setkání ke Dni matek se letos pořá-

  dalo potřetí, takže už se dá označit za

  novou tradici. „Letos bohužel nebylo

  tak hezky jako loni. To jsme vypouš-

  těli balonky se vzkazy a jeden z nich

  doletěl druhý den až na Slovensko,

  odkud se nám ozvala jedna dívčina,

  která ho našla,“ vypráví paní Tomko-

  vá a slibuje, že si letos určitě najdou

  příležitost vypouštění zopakovat.

  Podobná setkání pořádají tak čty-

  řikrát do roka u různých příležitostí,

  třeba na čarodějnice. Zapojují se i do

  akcí pořádaných obcí. „Jinak ale dě-

  láme pořád něco – jezdíme do kina,

  divadla, pořádáme vycházky po

  Praze a výlety po různých místech

  České republiky. Někdy je to i s pře-

  nocováním. Hodně jezdíme vlakem,

  navštěvujeme adventní trhy v Brně

  a Olomouci. Baví nás výpravy do

  dolního Poohří, kde nám komento-

  vanou prohlídku už potřetí uspořá-

  dal tamní ředitel distanční agentury.

  Spolupracujeme i se sdružením Mezi

  námi, jezdíme s nimi na dílničky a do

  Lysé nad Labem. Osobně z takových

  věcí čerpám hodně energie,“ svěřuje

  se Blanka Tomková.

  DÁMSKÝ SPOLEK

  Ačkoliv je klub otevřený všem, na

  první pohled je patrné, že se jedná

  především o dámský spolek. „Jezdil

  s námi i jeden velmi aktivní dědeček,

  který ale už bohužel není mezi námi.

  Jinak mám pocit, že jsme na muže

  našeho věku moc akční,“ směje se

  paní Tomková a říká, že pánové si

  spíš raději sednou a povídají u něče-

  ho dobrého k pití.

  Pevné jádro nejakčnějších senio-

  rek tvoří asi patnáct lidí. Další si

  vybírají „to svoje“, co je baví. Nejde

  přitom jen o obyvatelky Vraného, za-

  pojují se i ty z okolních vesnic. Nej-

  starším z nich je i přes devadesát let.

  Ty sice ocení hlavně společné pose-

  zení v klubovně, ale i to je zpestření.

  Přesně z těchto důvodů paní Blanka

  Tomková s organizováním akcí zača-

  la. „Obešla jsem místní babičky, jestli

  by byly ochotné se do něčeho pustit.

  Ty pak postupně přivedly další a dal-

  ší, to funguje nejlépe. A já to pořád

  dělám ráda,“ říká žena, které energie

  rozhodně nechybí ani po těch letech.

  V aktivitách přitom myslí i na vzdělá-

  vání členek. Dochází k nim lektorka

  Hanička na Hrátky s pamětí a orga-

  nizace Moudrá sovička je zase učí

  pracovat s chytrými telefony i dalšími

  moderními technologiemi včetně in-

  ternetu a sociálních sítí.

  PROSTĚ JI TO BAVÍ

  Blanka Tomková říká, že s přibýva-

  jícím věkem je možná překvapivě

  pozitivnější. „Léta jsem dělala na

  poště, pak v České televizi ve správě

  Kavčích hor i na účtárně, dělala jsem

  i vedoucí školní jídelny. Práce s dět-

  mi mě bavila, byla jsem ve skautu.

  V důchodu mám hodně času, tak se

  teď realizuji takhle. Je hezké, když

  se propojují generace. Osobně mám

  dva syny a tři vnuky ve věku šest-

  náct až dvacet let. Neřeším politiku,

  nerozčiluji se a hledám si to hezké,“

  vyznává se na závěr vskutku aktivní

  seniorka. 

  Klubovna

  v bývalé školce

  je příjemným

  zázemím

  ke schůzkám.

  Paní Tomkové nechybí elán

  a organizování akcí ji baví.

  Jezdil s námi i jeden velmi aktivní

  dědeček, který ale už bohužel není

  mezi námi. Jinak mám pocit, že jsme

  na muže našeho věku moc akční.

• Strana 21

  REFLEKTOR / CESTOVÁNÍ LETADLEM

  21

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Ačkoliv mám vcelku bohaté osob-

  ní zkušenosti s leteckou přepravou

  z pohledu vozíčkáře, hodilo se ne-

  chat si vše ukázat a vysvětlit přímo

  na místě od těch, kteří služby pro

  cestující s handicapem na Ruzyni

  organizují a zajišťují. Po našem nej-

  větším tuzemském vzdušném pří-

  stavu nás ochotně provedl Terminal

  Operations Director, pan Ondřej

  Melich, společně se zástupcem tis-

  kové mluvčí Letiště Praha, panem

  Michalem Procházkou. Podívali jsme

  se i do zákulisí asistenčních služeb,

  a především se dozvěděli řadu uži-

  tečných informací.

  Hned zkraje uveďme, že letec-

  ká přeprava lidí s handicapem není

  nic neobvyklého. V Praze jde ročně

  o přibližně 40 tisíc osob. Na staros-

  ti je má nonstop asistenční služba,

  která exis tuje mnohem déle, ale po-

  vinně funguje od roku 2006, nej-

  prve formou outsourcingu, od roku

  2021 ji poskytuje přímo pražské

  letiště. Během letních měsíců ob-

  slouží průměrně dvě stě lidí denně.

  Stará se o to vždy osm pracovníků

  fungujících obvykle ve dvojici a dva

  operátoři koordinující jejich činnost.

  Jak to chodí

  na letišti

  

  Cestování letadlem na

  dovolenou je mezi Čechy

  čím dál populárnější.

  Loni tuto variantu zvolilo

  dva apůl milionu lidí.

  Patří knim ivozíčkáři.

  Někteří otakové variantě

  teprve uvažují, ale mají

  obavy, jak celý proces

  probíhá. Otázka, jak to

  funguje vletadle, když

  nechodíte, je vcelku

  častá iod ostatních

  cestovatelů. Navštívili

  jsme proto letiště

  Václava Havla, abychom

  vám přiblížili detaily.

  Z plošiny ambuliftu

  je při nastupování

  hezký výhled na

  plochu letiště.

• Strana 22

  REFLEKTOR / CESTOVÁNÍ LETADLEM

  Zaměstnanci jsou odborně proškole-

  ni a mají i jazykové znalosti. V jejich

  řadách potkáte studenty i důchodce,

  často bývalé pracovníky leteckých

  společností či letiště.

  OHLÁSIT SE PŘEDEM

  Létat se dá s nejrůznějšími druhy

  zdravotního omezení. Myšleno po

  technické stránce. Nechme pro tuto

  chvíli stranou případné lékařské

  hledisko u některých specifických

  diagnóz. Neřešitelný problém není

  ani přeprava nejrůznějších pomů-

  cek včetně většiny elektrických

  vozíků a podobně. Důležité však je

  nahlásit vše předem konkrétní le-

  tecké společnosti, s níž cestujete.

  Asistenční i další služby pak mají

  dostatek času vše připravit v garan-

  tované kvalitě.

  Rozlišují se tři typy asistence – pro

  osoby chodící, pro osoby, které po-

  třebují vozík, ale na palubu s dopo-

  mocí dokáží dojít, a osoby zcela ne-

  chodící. Kdo potřebuje, může využít

  asistenci i pro pohyb po letišti, něko-

  mu stačí až při samotném nástupu.

  K tomu se u zcela imobilních osob

  používá tzv. vynašečka, což je úzká

  kolečková židle, která dokáže projet

  úzkou uličkou v letadle. „Bohužel se

  stává, že i když zákazník vše správně

  vykomunikuje s dopravcem, ten nám

  stejně nahlásí špatně druh handica-

  pu, což nás nutí k rychlé improvizaci,

  abychom vše zajistili k plné spoko-

  jenosti cestujícího. Není to vždy jed-

  noduché, protože ve špičce se naši

  pracovníci prakticky nezastaví,“ říká

  šéf asistenční služby Petr Bok.

  „Existují mezinárodně platné nor-

  my a pravidla, ale každá letecká spo-

  lečnost mívá ještě vlastní předpisy

  nad jejich rámec. Ty se mohou někdy

  vzájemně odlišovat. Je proto užitečné,

  ba troufnu si říct, že v některých pří-

  padech dokonce nezbytné, všechno

  předem s konkrétním přepravcem

  konzultovat a vykomunikovat. My

  jakožto letištní asistenční služba ne-

  máme vliv například na to, jaký typ

  baterie se může či nemůže naložit na

  palubu. Máme-li však svůj servis za-

  ručit, potřebujeme o potřebách ces-

  tujícího vědět alespoň 36 hodin pře-

  dem,“ vysvětluje Ondřej Melich.

  Michal Procházka k tomu dodává,

  že on-line rezervační servery s pro-

  dejem letenek bohužel obvykle ne-

  nabízejí možnost zaškrtnout rovnou

  kolonku o handicapu. „Ať už si vše

  zařizujete sami, nebo máte zájezd

  od cestovní kanceláře, vždy si zjistě-

  te, s kým poletíte, a kontaktujte tuto

  společnost. Ta vám pak následně po-

  loží otázky, které jsou pro ni podstat-

  né, například s jakým druhem vozíku

  budete cestovat, jaké jsou jeho roz-

  měry, hmotnost a tak dále. Zejména

  zjišťování druhu baterií u elektromo-

  torů a možnost jejich přepravy zabe-

  re nějaký čas, uživatelům takových

  pomůcek tedy doporučujeme vše

  řešit s větším předstihem.“

  Některé druhy baterií například

  musí být přímo na palubě, protože

  jsou více pod kontrolou než v zava-

  zadlovém prostoru, kde by se mohly

  samovolně vznítit. Zcela nejsou vy-

  loučeny ani lithiové články, ale opět

  platí, že záleží na jednotlivých do-

  pravcích. Maximální limit bývá ur-

  čen na 300 watthodin nebo dvakrát

  160 watthodin. Ocitnete-li se neo-

  hlášeně s „električákem“ či přídav-

  ným pohonem rovnou u odbavovací

  přepážky (check-in) před odletem,

  máte zaděláno na problém. Může se

  stát, že vaše pomůcka nikam nepoletí.

  Je-li vše předem domluveno, bude

  vám na pohyb po letišti zapůjčen

  erární mechanický vozík, v případě

  potřeby i s asistentem, zatímco elek-

  trický se odebere k zvláštní naklád-

  ce. Přídavné pohony pak cestují coby

  nadměrný náklad. Nutno podotknout,

  že letištní asistenční služby jsou zdar-

  ma a hradí se ze solidárního příspěv-

  ku zahrnutého povinně do ceny le-

  tištních poplatků každého cestujícího.

  Ze statistik vyplývá, že zhru-

  ba 40 % cestujících s postižením

  o sobě nedá předem vědět. Sice to

  neznamená, že by nebyli naloženi

  do letadla, ale mohou déle čekat na

  poskytnutí asistenční služby. Třeba

  doprovod po letišti, zapůjčení vozíku

  a podobně. Asistenci jako takovou je

  v plném rozsahu letiště povinno po-

  skytnout i nehlášenému cestujícímu,

  ale nikdo by neměl pokoušet štěstí.

  Stále se zpřísňující bezpečnostní

  pravidla utahují šrouby. Přepravci

  Když se

  nenastupuje

  tunelem, tak

  se vozíčkáři

  naskytnou pohledy,

  které si ostatní

  cestující neužijí.

  Rozlišují se tři typy asistence – pro

  osoby chodící, pro osoby, které

  potřebují vozík, ale na palubu

  s dopomocí dokáží dojít, a osoby zcela

  nechodící. Kdo potřebuje, může využít

  asistenci i pro pohyb po letišti, někomu

  stačí až při samotném nástupu. K tomu

  se u zcela imobilních osob používá

  tzv. vynašečka, což je úzká kolečková

  židle, která dokáže projet úzkou

  uličkou v letadle.

• Strana 23

  23

  mívají stanoven maximální počet vo-

  zíčkářů na palubě. Omylem se trefíte

  do letu, jímž bude cestovat ohlášená

  reprezentace v nějakém kolektivním

  parasportu, a kapitán vás může coby

  neohlášeného odmítnout.

  PŘÍJEZD AODBAVENÍ

  Popišme si ve zkratce, jak všechno

  probíhá. Vše začíná příjezdem na

  letiště. Ať už se jedná o taxislužbu,

  autobus nebo osobní automobil, lze

  si objednat asistenci už při vystupo-

  vání. Pokud využijete vlastní auto,

  držitelé průkazu ZTP ho mohou po

  celou dobu pobytu nechat zdarma

  v přilehlém parkovacím domě Par-

  king C. Kapacita vyhrazených míst

  pro vozíčkáře není malá, ale přesto

  někdy nestačí, takže je nutné nechat

  auto na jakémkoliv jiném stání.

  U odbavovací přepážky (check-in)

  má vozíčkář přednost. Zde je zava-

  zadlovým štítkem označen i jeho

  vozík, na který by měla být umístěna

  i visačka „delivery at gate“, která by

  měla zaručit, že při výstupu z letadla

  bude vozík připraven hned u dveří

  letadla. Jinak by mohl odjet s kufry

  do útrob terminálu a bylo by nutné

  použít vozík asistenční služby v cílo-

  vé destinaci. Bohužel i s visačkou se

  to občas stane.

  BEZPEČNOSTNÍ KONTROLA

  K bezpečnostní kontrole je také

  přednostní přístup koridorem ozna-

  čeným „Priority Lane“. Připravte se

  na důkladnou osobní prohlídku sebe

  i vozíku, případně protéz. Security

  pracovníci jsou ohleduplní, nápo-

  mocní a zachovávají intimitu, ale

  zároveň jsou velmi důkladní. Pro-

  hlídka zahrnuje i sesednutí z vozíku,

  zouvání bot či protéz a stěry povrchů

  detekující nežádoucí látky. Popravdě

  řečeno jde o nejdůkladnější prohlíd-

  ku, jakou jsem kde ve světě zažil.

  Zpřísněná pravidla přinesl nedáv-

  ný audit a je prý nejčastějším bo-

  dem kritických zpětných vazeb od

  cestujících, kteří jsou jinak se služ-

  bami asistence spokojeni. „Chápu

  jejich rozladěnost, ale prohlídka vů-

  bec nespadá pod kompetenci služeb

  pro osoby s postižením. Cestující to

  ale třeba vůbec nevědí,“ vysvětlu-

  Doprovod

  po letišti

  je součástí

  nabízených

  služeb.

  Bezpečnostní

  kontroly

  patří v Praze

  k nejdůkladnějším

  a zahrnují

  i sesednutí

  z vozíku

  či zouvání bot.

  Nástup

  do ambuliftu

• Strana 24

  REFLEKTOR / CESTOVÁNÍ LETADLEM

  je Michal Procházka. A dodává, že

  v případě, že máte kardiostimulátor

  nebo ze zdravotních důvodů musíte

  mít na palubě něco, co by nemuselo

  projít (tekutiny nad 100 ml, injekční

  jehly apod.), měli byste mít u sebe lé-

  kařské potvrzení v anglickém jazyce.

  NÁSTUP

  Před samotným nástupem je dost

  času na občerstvení a toaletu. Vše

  je pochopitelně zcela bezbariérové.

  U nástupu mají lidé s handicapem

  přednost, letadlo naopak opouštějí

  jako poslední.

  S mechanickým vozíkem můžete

  až ke dveřím letadla. Pak je odnesen

  do zavazadlového prostoru. V rámci

  prevence poškození či ztráty někte-

  rých částí doporučuji sundat všech-

  ny odnímatelné části, jako je sedací

  polštář, stupačky i případný obsah

  kapes a vzít si je s sebou na palubu.

  Kde bude nechodící pasažér v le-

  tadle sedět, určují interní předpisy

  jednotlivých společností. Jedna sku-

  pina z nich preferuje místa u okénka.

  To je spojeno s příjemným výhledem

  a také vás nemusí překračovat ostat-

  ní spolucestující. Nevýhodou je, že je

  nutné se dostat přes jedno až dvě dal-

  ší sedadla. Druhá skupina přepravců

  nařizuje sezení v uličce. V každém

  případě se kvůli potenciální nouzové

  evakuaci téměř vždy jedná o místa

  v zadní části letadla, což asistentům

  přidělává práci. Výjimkou je, pokud

  cestujete business třídou, která je ob-

  vykle vpředu. Mimochodem její hlav-

  ní výhodou je u dálkových letů mož-

  nost proměny sedadla v lůžko.

  Většinou se nastupuje tunelem,

  který vede z terminálu přímo ke

  dveřím letadla. Některé nízkonákla-

  dové společnosti ale volí nástup po-

  mocí schůdků na ploše. To prý není

  kvůli úspoře peněz, protože přista-

  vení autobusů vyjde dráž, ale ušetří

  se tak čas.

  Dojde-li na schůdky, má letiště

  k dispozici tři skříňová vozidla (nej-

  novější z nich je na elektrický pohon

  a bylo zařazeno do provozu v červnu

  2024) zvaná ambulift. Ta svůj pře-

  pravní prostor dokáží vyzvednout

  do výše druhého patra paneláku,

  takže není nutné nechodícího člo-

  věka vláčet po schodech. Ambulifty

  se dají používat až do rychlosti větru

  100 km v hodině!

  PŘESTUPY

  Z hlediska pohodlí je určitě lepší volit

  přímé lety. Ty jsou však dražší a ně-

  kdy to bez přestupu prostě ani nejde.

  Je-li ovšem mezi navazujícími spoji

  méně než 45 minut, jedná se pro

  vozíčkáře a asistenty o skutečnou

  výzvu. Proces nástupu a výstupu je

  poměrně zdlouhavý a přičteme-li

  k němu čekání na vyložení vozíku

  a přesun po terminálu, hned máme

  na světě trochu stresu.

  KAM ICÍSAŘ MUSÍ PĚŠKY

  Ačkoliv chceme ukázat, že není nutné

  se létání bát ani s handicapem, mu-

  síme objektivně poukázat na hlavní

  úskalí. To se jmenuje WC. Jelikož jste

  na palubě letadla po celou dobu bez

  vozíku, nelze se dostat na toaletu. To

  je problém zejména u dálkových letů.

  Velkokapacitní letadla, jež je obsta-

  rávají, sice mívají na palubě nějakou

  formu pojízdné židle, ale ta stejně

  nestačí, pokud se nedokážete vůbec

  postavit. V letadlech se odjakživa še-

  tří místem, takže i kabinky WC jsou

  zoufale malé a není šance si do nich

  přesednout. Tuto otázku tedy musí

  každý rozvážit a řešit podle svých

  možností a potřeb. Jistou výhodu mají

  v tomto ohledu muži…

  Přesto se nenechte odradit, všech-

  no má své řešení! A i když je létání

  pro vozíčkáře asi trochu náročnější,

  není nutné se mu vyhýbat. 

  Zdvihací plošina

  ambuliftu

  by dosáhla

  až do druhého

  patra paneláku,

  a to i za větru

  do rychlosti

  100 km/h.

  Před samotným

  nástupem je dost času

  na občerstvení a toaletu.

  Vše je pochopitelně zcela

  bezbariérové. U nástupu

  mají lidé s handicapem

  přednost, letadlo naopak

  opouštějí jako poslední.

  Asistence na letišti

  Souhrnné informace

  isvideem najdete na:

  www.prg.aero/potrebujete-asistenci

  Odkaz na IATA Dangerous Goods Guidance

  for Passengers – Battery powered

  mobility aids:

  https://www.iata.org/contentassets/

  feadddbaafdde/

  mobility-aid-guidance-document-.pdf

• Strana 25

  REFLEKTOR / DOSTUPNOST LÉKAŘSKÉ PÉČE

  25

  Chybějící péče

  Sehnat vsoučasné době dětského

  psychiatra a psychologa nebo např.

  oftalmologa čili očního lékaře je veliký

  problém. Mnozí pacienti a klienti ordinací

  řadu let doplácejí nejen na dlouhodobou

  nepružnost zdravotního systému České

  republiky a absenci odborníků, ale i na

  pandemii. Jedním z nich je od narození

  nevidomý Marek Müller, kterého jeho

  českobudějovický oftalmolog vyškrtl

  zevidence, neboť po dvou letech vdobě

  covidu nepřišel na prohlídku.

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: MILAN JAROŠ a RADEK GÁLIS

  S Markem Müllerem (36) se potká-

  váme při letošní únorové pouti do

  Číhoště k výročí umučení zdejšího

  faráře Josefa Toufara. „Od narození

  jsem nevidomý a sluchově postižený,

  mám tedy kombinovaný handicap,“

  svěřuje se Marek. „Asi od roku 2015

  jsem chodil k očnímu lékaři, o němž

  jsem se domníval, že je slušný člo-

  věk, náš vzájemný vztah lékaře a pa-

  cienta byl bez problémů. Naposledy

  jsem u něj byl před začátkem covi-

  dové pandemie. Pak jsem u něj dva

  roky nebyl, a když jsem potřeboval

  zprávy pro úřady a chtěl se k němu

  objednat na kontrolu, sdělil mi, že

  jsem u něj přes dva roky nebyl, nere-

  spektoval jeho doporučení a léčebný

  režim, a že mi proto ukončil posky-

  tování zdravotní péče. Mám si prý

  hledat jiného očního lékaře,“ vypráví

  Marek Müller, který považuje tohle

  jednání bez předchozího poučení či

  varování za neseriózní.

  Marek Müller

  z Českých

  Budějovic je

  zcela nevidomý

  již od narození,

  kdy oslepl kvůli

  spáleným sítnicím.

• Strana 26

  REFLEKTOR / DOSTUPNOST LÉKAŘSKÉ PÉČE

  Marek se přitom brání, že by měl

  něco porušit. „Pokud jde o léčebný

  režim, který jsem údajně nedodržo-

  val, zdůrazňuji, že žádný stanovený

  nemám. Jsem zcela nevidomý již od

  narození, kdy jsem oslepl kvůli spá-

  leným sítnicím. Myslím si, že když je

  člověk zcela nevidomý, není nutné,

  aby každoročně na kontroly chodil.

  Byla tehdy covidová pandemie, takže

  jsem nechtěl nikde zbytečně obtěžo-

  vat, když jsem nic nepotřeboval.“

  V nouzi oslovoval oční lékaře

  v Českých Budějovicích, jenže nikdo

  nové pacienty nebere. „Štěstí jsem

  měl až u jedné hodné lékařky, kte-

  ré nebyl můj příběh lhostejný. Paní

  doktorka je již v důchodu a pracuje

  na zkrácený úvazek, takže nové pa-

  cienty jinak nepřijímá.“

  BEZ PRAVIDEL HRY

  Marek Müller je ze situace rozhoř-

  čený a je přesvědčen, že lékař by se

  takto k handicapovaným pacientům

  chovat neměl. „Byl jsem v situaci,

  kdy jako zcela nevidomý a sluchově

  postižený člověk pobírám plný inva-

  lidní důchod na úplnou slepotu, která

  není léčitelná, ale zároveň potřebuji

  nálezy od odborných lékařů zejmé-

  na kvůli úřadům a nadacím, které mi

  poskytují případné dávky a příspěv-

  ky. Všechno nasvědčuje tomu, že mě

  pan doktor vyřadil z řad svých pa-

  cientů proto, že nemohl u mého jmé-

  na vykazovat výkony, jež jsou hraze-

  ny ze zdravotního pojištění,“ myslí si.

  Když v obtížně řešitelné situaci

  kontaktoval svoji zdravotní pojišťov-

  nu, telefonicky mu její pracovnice

  sdělila, že se má pokusit se s panem

  doktorem dohodnout, aby ho vzal do

  evidence zpátky. Zároveň mu z po-

  jišťovny poslali seznam jiných oč-

  ních lékařů, ale když je oslovil, nové

  pacienty nebral ani jeden. „Nakonec

  jsem se dozvěděl, že bych mohl jez-

  dit na oční do Strakonic nebo Písku,

  kde prý nové pacienty berou,“ říká

  Marek. „Jenže jak bych tam se svým

  handicapem mohl jezdit? Bez pomo-

  ci někoho jiného je každá cesta dost

  obtížná a náročná.“

  „Myslím si, že pan doktor svým

  jednání zatěžuje i kolegy. Nebyl jsem

  ani nikdy před tím poučen o jeho

  pravidlech hry. Můj stav je neměnný

  a neužívám žádné léky. Za zarážející

  považuji i fakt, že mne jeho ordinace

  v této záležitosti ani nekontaktovala,

  aby mi oznámila, že je ve hře ukon-

  čení poskytování péče. Dozvěděl

  jsem se to až ve chvíli, kdy jsem se

  chtěl objednat na kontrolu a požádat

  o vystavení poukazu na bílou hůl.

  Tohle jednání mi přijde v době, kdy

  máme k dispozici e-mailové a další

  komunikační prostředky, zcela ne-

  uvěřitelné,“ dodává.

  KATASTROFÁLNÍ SITUACE

  Zatímco Markův bývalý oftalmolog

  mlčí, jeho současná lékařka, MUDr.

  Stanislava Brůhová z Českých Bu-

  dějovic se k případu svého nového

  pacienta vyjádřila. „Problém s nedo-

  statkem očních lékařů je dlouhodobý

  a sama se jím trápím, bohužel však

  nevidím žádné řešení,“ přiznává zku-

  šená lékařka. „Ambulantní lékaři po-

  stupně odcházejí do důchodu, ukon-

  čují praxe, a nikdo mladý a nový je

  nepřichází nahradit. Nevím, co se

  stalo. Ještě před několika lety se mla-

  dí jen třásli, až starý doktor opustí

  praxi, aby mohli přijít na jeho místo.

  Praxe se dokonce prodávaly. Nyní se

  situace dramaticky změnila, a mladí

  lékaři buď zůstávají v nemocnicích,

  nebo ještě tak v Praze, anebo odchá-

  zejí rovnou do zahraničí.“

  V různých oblastech České repub-

  liky a různých specializacích existu-

  je podle paní doktorky odlišný stav.

  „Tady u nás na jihu Čech je konkrét-

  ně situace, týkající se oftalmologické

  péče, zcela katastrofální. V posled-

  ních dvou letech skončily bez náhra-

  dy čtyři lékařky a další přesluhující

  senioři, stejně jako já, pracují hlavně

  proto, aby nepřidali do toho už bez-

  tak velkého množství zoufalých lidí,

  kteří nemohou sehnat očního lékaře,

  další tisícovky svých pacientů. Ne-

  vím, jaká nastane situace v budouc-

  nu a co se musí stát, aby se stávající

  poměry změnily,“ krčí rameny.

  ETICKÝ PROBLÉM

  Případ Marka Müllera a přísné

  rozhodnutí jejího kolegy ji zasáhl.

  „O zmíněném doktorovi je známo,

  Žít se má a musí.

  Marek Müller

  při letošní pouti

  do Číhoště, kde

  ho doprovázeli

  ochotní přátelé.

  Ještě před několika lety se mladí jen

  třásli, až starý doktor opustí praxi,

  aby mohli přijít na jeho místo. Praxe

  se dokonce prodávaly. Nyní se situace

  dramaticky změnila, a mladí lékaři

  buď zůstávají v nemocnicích, nebo

  ještě tak v Praze, anebo odcházejí

  rovnou do zahraničí.

• Strana 27

  27

  že vyřazuje pacienty, kteří u něj dva

  roky nebyli. Hovořila jsem s ním te-

  lefonicky a tvrdil mi, že má vše práv-

  ně podložené, takže jeho rozhodnutí

  je nenapadnutelné. Dobrá, nicméně

  druhá důležitá věc je etická stránka,

  kterou ale tento lékař očividně neře-

  ší. Mluvil se mnou velmi nesmlouva-

  vě a mně jeden telefonát s ním stačil.

  Ptala jsem se ho, jestli tuto informaci

  má třeba na svých webových strán-

  kách nebo na nástěnce v čekárně,

  aby s tím pacienti počítali a mohli se

  přizpůsobit. Prý nemá a nevidí dů-

  vod, aby měl,“ vrací se k telefonátu

  s kolegou.

  „Sama jsem už v důchodu a pracu-

  ji na poloviční úvazek. Dlouho jsem

  se snažila tzv. spasit svět, ale nyní mi

  jednak ubývají síly a jednak je lidí,

  kteří hledají očního lékaře, taková

  lavina, že opravdu nemohu nové pa-

  cienty nabírat. Veškeré telefonáty do

  ordinace vyřizuji osobně, a když mi

  zavolal pan Marek Müller, nejprve

  jsem ho odmítla, stejně jako bohužel

  už odmítám všechny ostatní. Z čiré-

  ho pudu sebezáchovy. Jenže když mi

  řekl, v jaké se nachází situaci a jak

  se k němu jeho dosavadní lékař za-

  choval, aniž by přihlédl k tomu, jak

  zásadní handicap má, musela bych

  se hanbou propadnout, kdybych mu

  nepomohla,“ říká rozhodně.

  Stanislava Brůhová je ochotná

  o situaci ve zdravotnictví, respektive

  o oftalmologii na jihu Čech, dále dis-

  kutovat. „Myslím si, že problém ne-

  dostatku lékařů je v naší společnosti

  málo medializovaný a že se s ním

  musí něco dělat. Ačkoliv sama nevím

  co, protože i v medicíně platí pravi-

  dla trhu, a když sem do ambulance

  nikdo nechce, tak to zkrátka nejde,“

  dodává na závěr. 

  Marka jeho českobudějovický oftalmolog

  vyškrtl z evidence, neboť po dvou letech

  v době covidu nepřišel na prohlídku.

  Štěstí jsem měl až

  u jedné hodné lékařky,

  které nebyl můj příběh

  lhostejný. Paní doktorka

  je již v důchodu

  a pracuje na zkrácený

  úvazek, takže nové

  pacienty jinak nepřijímá.

• Strana 28

  REFLEKTOR / TRIBUNA

  Jó, to vBarceloně…

  Text afoto: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Večer před slavností se od dcery do-

  zvídám, že Pàlcam má statut velmi

  dobře vedeného školského ústavu,

  kam chodí místní děti od mateřské

  školy po maturitní certifikát. Děti dva-

  krát v týdnu nosí sportovní praktické

  uniformy, protože na rozvrhu jsou

  hodina plavání v místním bazénu

  nebo cvičení na hřišti. Škola byla za-

  ložena v roce 1955, a tak do velkého

  sálu vstupují někdy i dávní absolventi,

  a to už nejmíň třetí generace! Slavnost

  pro dědy a babičky je určená spe-

  ciálně pro „páťáky“ a patří k ní hodně

  měsíců příprav v předmětech, u nás

  vedených jako občanská nauka. Vnu-

  ci a vnučky se měli nejdřív dozvědět

  co nejvíc ze života prarodičů… U nás

  jsou známá pevná španělská rodinná

  pouta a platí to stejně také pro vztahy

  mezigenerační.

  I já jsem odpovídala telefonicky

  Charlottě, co jsem měla ráda a jaká

  jsem byla. Děti pak vytvořily sloh na

  téma Moje babička (Můj děda) a měly

  své práce, vytištěné na závěr zajíma-

  vého programového pásma, pro svého

  „yayo“ nebo „yaya“ (dědu nebo babič-

  ku). Celá příprava trvala řadu měsíců

  a směřovala k datu dnešní slavnosti,

  11. dubna 2024. Ostatní je prostě ta-

  jemství… Prý všechno uvidím, odmítla

  mé zvědavé dotazy Charlotte.

  Slavnostně oděné babičky a dědy

  vítá nejen učitelka páťáků, ale také

  usměvavý ředitel. Čekám před vcho-

  dem do sálu s připravenými barev-

  nými židlemi a malým pódiem. Když

  s vnučkou vstoupíme, napřed nás

  spolu vyfotografují. Mohu se rozhléd-

  nout ve zdejší slavnostně vyzdobe-

  né aule. Hlavní pozornost přitáhnou

  kromě dětských kreseb s rodinným

  námětem čelní stěna plná fotografií,

  momentek z dní prarodičů s vnuky.

  Vlevo jsou fotografie nejstarší, černo-

  bílé, u těch nedávných najdu dokonce

  jednu fotku, jak si v Praze hrajeme

  s klaunskými nosy z Konta Bariéry,

  a také jinou, na Karlově mostě, s pa-

  noramatem Hradčan! U pódia je pak

  další zajímavá součást minulosti, kte-

  rou už vnuci nepamatují: výstavka

  ztichlých památek ze života předků:

  pánské kapesní hodinky, psací stroj,

  vějíř – z dávné slavnosti pořádané

  v jednom horkém létě.

  V sále sedím společně s vnučkou

  a ředitel školy vítá plný sál. A pak už

  startují zdravice dětí – celému sálu

  Škola si udržuje

  velmi dobrou

  úroveň už 75 let.

  Předměty zmládí

  babiček adědů

  ROZHLÍŽÍM SE PO

  ROZLEHLÉM AREÁLU

  POLOSTÁTNÍ ŠKOLY

  PÀLCAM VCENTRU

  KATALÁNSKÉ

  BARCELONY, KDE SE

  DNES KONÁ SPECIÁLNÍ

  SLAVNOST PRO

  PRARODIČE, ATO UŽ

  PO PĚTADVACÁTÉ!

  PŘIPADÁM SI JAKO

  ALENKA VŘÍŠI DIVŮ,

  DOPOLEDNÍ PROGRAM MI

  ZPROSTŘEDKUJE INTUICE

  ACHVÍLEMI IPŘEKLAD

  DĚNÍ VPODÁNÍ MÉ

  VNUČKY CHARLOTTE,

  ZDEJŠÍ ŽAČKY 5. B.

• Strana 29

  29

  sdělí, proč mají „ty své“ tolik rády.

  Charlotte mě pozdraví dobrou češ-

  tinou. Není mezi dětmi jediná, která

  pochází ze smíšeného manželství,

  někteří spolužáci se sem dostali

  z Číny, Bolívie nebo z Ukrajiny. Zazní

  také sborový zpěv dětí o velké rodi-

  ně, o chvílích strávených společně.

  Jsem dojatá, nakonec mi Charlottka

  přinese – stejně jako všechny děti –

  dárek z dnešního setkání, barevné

  desky se slohovou úlohou „Moje ba-

  bička“ a naši fotografii na památku.

  Nešlo o besídku, ale o dojemnou

  oslavu rodin. Šlo o tradice, o úctu.

  Pokud něco španělské komunitě

  závidím, je to důležitost, kterou slo-

  vu rodina přikládá. Až do usínání

  mě pronásleduje otázka: proč u nás

  nefunguje všude tak hladce mezige-

  nerační souhra rodiny? Patří u nás

  tohle téma do obsahu předmětu ob-

  čanská nauka? Dala bych mu nejmíň

  stejné místo jako ekonomické gra-

  motnosti. Najednou se mi vybaví

  malý transparent z místnosti, kam

  jsme byli pozváni po programu a kde

  sám pan ředitel nám naléval sklenku

  španělského sektu „cavy“: „Když se

  do toho pustíme, není nic nemožné.“

  Myslím na Barcelonu i v praž-

  ské tramvaji, když stojím nad třemi

  mladíky, kteří diskutují o jakési dis-

  ciplíně, kterou plavou pod „šest“, ale

  k uvolnění místa se nemají. Jó, to

  v Barceloně… 

  Jak na

  QR kódy

  ?

  Vněkterých

  textech

  můžete

  narazit

  na QR kód.

  Zapněte

  fotoaparát

  na svém

  chytrém

  mobilu

  anamiřte jej

  na kód, ťukněte

  prstem na

  nabízený odkaz

  adozvíte se

  víc!

  Děti, vedené

  svou učitelkou,

  zazpívaly

  prarodičům.

  Hlavní pozornost přitáhnou kromě

  dětských kreseb s rodinným námětem

  čelní stěna plná fotografií, momentek

  z dní prarodičů s vnuky. Vlevo jsou

  fotografie nejstarší, černobílé, u těch

  nedávných najdu dokonce jednu fotku,

  jak si v Praze hrajeme s klaunskými

  nosy z Konta Bariéry, a také jinou,

  na Karlově mostě, s panoramatem

  Hradčan!

• Strana 30

  REFLEKTOR / APSS ČR

  Jak ještě více podpořit

  neformální pečující?

  NEFORMÁLNÍ PÉČE TVOŘÍ VCELÉ EVROPĚ NEJVĚTŠÍ PODÍL ZAJIŠTĚNÍ

  PÉČE OOSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM ČI OSENIORY, PŘIČEMŽ

  TRADIČNĚ NEJMENŠÍ PODÍL TÉTO PÉČE JE POSKYTOVÁN VE

  SKANDINÁVSKÝCH ZEMÍCH ANEJVĚTŠÍ PODÍL VZEMÍCH STŘEDNÍ

  AVÝCHODNÍ EVROPY AVE STŘEDOMOŘSKÝCH STÁTECH.

  Text: Ing. JIŘÍ HORECKÝ, Ph.D., MSc., MBA, prezident APSS ČR

  LUDMILA PAŤHOVÁ, neformální pečující apěstounka

  doc. Ing. LADISLAV PRŮŠA, CSc., proděkan pro vědu atvůrčí činnost,

  Fakulta veřejných politik Slezské univerzity vOpavě

  Celkově se odhaduje, že tuto

  formu péče poskytuje vcelé Evropě

   až  milionů osob.

  Zekonomického pohledu lze hodnotu

  hodin dlouhodobé péče poskytované

  neformálními pečovateli podle

  odhadů Evropské komise vyčíslit

  přibližně na úrovni , % HDP

  Evropské unie, což je více, než činí

  veřejné výdaje na dlouhodobou péči.

  Neformální péči se věnuje také

  Evropská strategie dlouhodobé péče

  (EU CARE STRATEGY). Poskytování

  péče má pro neformální pečovatele

  závažné důsledky, negativně

  ovlivňuje jejich současný ibudoucí

  příjem, negativní vliv má ina jejich

  duševní zdraví. Ženy, které poskytují

  většinu péče, to často vede ktomu,

  že přizpůsobují své pracovní vzorce

  pečovatelským povinnostem,

  přerušují svou pracovní kariéru,

  pracují na částečný úvazek nebo

  předčasně úplně odcházejí ztrhu

  práce. Některé znich čelí dvojímu

  břemenu zajištění péče oděti

  azároveň iodalší závislé členy rodiny

  (tzv. sendvičová generace). Vroce 

  přibližně třetina žen ve věku – let,

  které nepracovaly, uvedla, že hlavním

  důvodem nehledání zaměstnání

  jsou pečovatelské povinnosti

  (, %), zatímco uneaktivních mužů

  činil tento podíl pouze , %.

  Lidé spečovatelskými povinnostmi

  by proto měli mít možnost volby,

  do jaké míry chtějí péči kombinovat

  splacenou prací, aproto by měli

  mít zajištěn přístup ke službám,

  které jim umožní sladit pečovatelské

  povinnosti sjejich profesním životem.

  Přístup kodpovídajícím podpůrným

  službám aopatřením pro neformální

  pečovatele, jako je např. poradenství,

  psychologická podpora nebo

  náhradní péče, je často nedostatečný

  anerovnoměrný. Mnozí neformální

  pečovatelé nejsou vpéči ozávislou

  osobu vyškoleni, často ani netuší,

  kde si požádat opomoc či radu, což

  někdy vede kpocitům přetížení, nebo

  dokonce kproblémům sduševním

  zdravím (např. vyhoření). Zejména pro

  starší neformální pečovatele mohou

  být pečovatelské povinnosti náročné

  amohou ovlivňovat jejich vlastní

  zdravý životní styl.

  NEFORMÁLNÍ PÉČE VČR –

  BUDOUCÍ ZMĚNY?

  Větší podporu pro neformální péči

  připravuje iMPSV ČR. Vposlanecké

  novele zákona č. / Sb.,

  osociálních službách, ve znění

  pozdějších předpisů, se navrhuje

  ukotvit acharakterizovat statut

  pečující osoby azároveň se navrhuje,

  aby terénní aambulantní sociální

  služby péče mohly vrámci tzv.

  základního sociálního poradenství

  poskytovat podporu neformálním

  pečujícím: „Základní sociální

  poradenství může být poskytováno

  také pečujícím osobám. Za součást

  základního sociálního poradenství

  se považují také činnosti poskytující

  podporu pečujícím ačinnosti, které

  spočívají vnácviku dovedností

  pečujících osob pro zvládání péče

  oosoby závislé na jejich pomoci. Tyto

  činnosti jsou pro účely financování

  sociálních služeb považovány za

  základní činnost.“

  

  Tato forma

  představuje poměrně jednoduché

  řešení, protože pro poskytnutí takto

  definované pomoci není nutné

  uzavírat sneformálním pečujícím

  žádnou smlouvu.

  ACO DÁLE?

  Neformální pečující by však

  potřebovali ještě intenzivnější

  podporu. Asociace poskytovatelů

  sociálních služeb ČR vminulosti

  opakovaně přišla snávrhem,

  abychom implementovali podobný

  systém aktivní podpory, který vČR

  již známe upěstounské péče –

  konkrétně jde otzv. doprovázení.

  Jaký je význam doprovázení

  vkontextu pěstounských rodin?

  Doprovázení vtomto systému

  představuje komplexní podporu pro

  rodinu scílem zajistit její správné

  fungování ve všech oblastech.

  Legislativně je doprovázení upraveno

  vzákoně osociálně-právní ochraně

  dětí, který stanoví povinnost

  každé pěstounské rodiny uzavřít

  tzv. dohodu ovýkonu pěstounské

  péče spříslušnou doprovázející

  organizací. Tato dohoda uděluje

  pěstounům práva, jako např. nárok

  na odbornou podporu, asistenci při

  navazování kontaktu sbiologickou

  rodinou nebo bezplatnou možnost

  dalšího vzdělávání. Současně však

  tato dohoda ukládá pěstounům

  iurčité povinnosti, jako např.

  umožnit apodporovat kontakt dítěte

  sbiologickou rodinou nebo umožnit

  monitorování plnění dohody.

  Doprovázející organizace pravidelně

  pořádá vzdělávací aktivity, zajišťuje

  asistované setkávání sbiologickou

  rodinou, poskytuje odlehčovací

  služby azprostředkovává

  odbornou podporu vpodobě

  terapií, individuálního poradenství

  asupervize. Na rozdíl od orgánů

  sociálně-právní ochrany dětí, kde

  je práce srodinou především

  kontrolována, má činnost

  doprovázející organizace čistě

  podpůrnou roli. Ktomu přispívá

  ipovinnost pravidelně provádět

  osobní návštěvy vrodině nejméně

  jednou za dva měsíce, čímž se mj.

  postupně vyvíjí bezpečný vztah mezi

  rodinou apracovníkem doprovázející

  organizace, který je založený na

  srdečném alidském přístupu.

  JAK BY MOHLA PODOBNÁ

  FORMA PODPORY FUNGOVAT

  UNEFORMÁLNÍCH

  PEČUJÍCÍCH?

  Je zřejmé, že tyto principy by bylo

  možno promítnout ido oblasti

  poskytování sociálních služeb pro

  seniory azdravotně postižené občany

  ze strany rodinných příslušníků

  adalších tzv. neformálních

  pečujících osob. Tzv. doprovázejícími

  organizacemi by mohli být např.

  současní poskytovatelé sociálních

  služeb, tedy organizace pečovatelské

  služby, osobní asistence, denní

  stacionáře, odlehčovací či pobytové

  služby. Vyloučit by přitom bylo

• Strana 31

  31

  potřeba potenciální střet zájmů tak,

  aby doprovázející organizace nebyla

  zároveň poskytovatel sociální služby

  osobě, okterou pečují tzv. neformální

  pečující.

  Pokud by se neformální pečující

  např. staral opříjemce příspěvku

  ve IV. stupni závislosti, pak by si

  neformálně pečující osoba mohla

  vybrat tzv. doprovázející organizaci,

  která by následně za tuto aktivitu –

  „doprovázení“ – mohla obdržet státní

  příspěvek. Smlouvu odoprovázení

  by pak uzavíral daný poskytovatel

  sociální služby apečující osoba

  uvedená vrámci žádosti opříspěvek

  na péči. Celou agendu by mohly

  koordinovat obce srozšířenou

  působností, vjejichž kompetenci již

  dnes je „na území svého správního

  obvodu koordinace poskytování

  sociálních služeb arealizace

  činností sociální práce vedoucí

  křešení nepříznivé sociální situace

  aksociálnímu začleňování osob.

  Obce srozšířenou působností přitom

  spolupracují skrajskou pobočkou

  Úřadu práce akrajským úřadem“.

  

  Uzavřením této smlouvy by následně

  neformální pečující mohl získat

  nárok např. na vzdělávání nebo

  návštěvu profesionálního pečovatele,

  který by mu poskytl poradenství

  nebo by sním realizoval nácvik

  praktických dovedností souvisejících

  sposkytováním péče. Součástí

  tohoto „doprovázení“ by mohlo být

  inapř. zajištění odlehčovacích služeb

  vpředem definovaném rozsahu.

  JE POROVNÁNÍ SPODPOROU

  PĚSTOUNŮ RELEVANTNÍ?

  Pěstouni mají spravidelnými

  návštěvami tzv. klíčového sociálního

  pracovníka většinou velmi dobré

  zkušenosti. Zákonný nárok

  pěstounských rodin na poradenství

  aodborné služby podporující výkon

  pěstounské péče je pro ně zásadní.

  Poskytovaná odborná příprava

  afinanční pomoc vytvářejí sice dobré

  předpoklady pro výkon pěstounské

  péče, nejsou však dostatečnou

  prevencí selhávání poskytované

  pěstounské péče vkonkrétní praxi.

  Jsou to právě pravidelné návštěvy

  vdomácnostech pěstounů, kdy jsou

  vedle navázání důvěryplného vztahu

  mezi pěstounem adoprovázejícím

  sociálním pracovníkem pěstounovi

  poskytovány odborné rady pro řešení

  konkrétních situací.

  Vznik doprovázejících organizací pro

  osoby neformálně pečující oseniory

  azdravotně postižené osoby

  apravidelné návštěvy klíčového

  pracovníka vjejich domácnostech

  mohou být jednoznačně přínosné

  zněkolika důvodů:

  • Sociální pracovník či profesionální

  pečovatelka může svým

  poradenstvím bezprostředně

  reagovat na konkrétní potřebu

  pečující osoby vkonkrétní

  domácnosti.

  • Pravidelná návštěva sociálního

  pracovníka může být ipříležitostí

  popovídat si spečující osobou

  oběžných věcech, která na jedné

  straně může sdělit někomu své

  obavy, na druhé straně může slyšet

  slova uznání za svou práci.

  • Současně může sociální pracovník

  vrámci pravidelných návštěv

  poznat, zda se upečující osoby

  nezačíná projevovat např. syndrom

  vyhoření, popř. může zabránit

  jejímu sociálnímu vyloučení.

  • Sociální pracovník může pečující

  osobu zastoupit vpřípadě, že si

  pečující osoba potřebuje nutně

  něco zařídit.

  Klíčové přitom je, aby profesionální

  sociální pracovník byl pečující

  osobou vnímán jako pomoc, nikoli

  jako kontrola.

  Vznik institutu „doprovázení“ by byl

  přínosem ipro státní správu (Úřad

  práce ČR), která má mj. kontrolovat

  využití příspěvku na péči, což ale

  vsoučasné době prakticky nečiní.

  Pravidelné návštěvy profesionálního

  sociálního pracovníka by mohly být

  prevencí zanedbávání péče nebo

  itýrání osoby, okterou je pečováno.

  Důvody mohou být různé, např.

  nekompetentnost pečující osoby,

  nedostatečné materiální zabezpečení

  poskytované péče nebo rozvíjející se

  syndrom vyhoření.

  JE HMOTNÉ ZABEZPEČENÍ

  PEČUJÍCÍCH OSOB

  DOSTAČUJÍCÍ?

  Přestože podporu pečujících osob

  lze vsoučasné době identifikovat

  ve čtyřech systémech – voblasti

  důchodového anemocenského

  pojištění, vzákoníku práce avoblasti

  sociálních služeb, je stávající úroveň

  jejich hmotného zabezpečení

  nedostačující. Dlouhodobá péče

  orodinného příslušníka nebo blízkou

  osobu je totiž spojena skomplexním

  sociálním, ekonomickým

  azdravotním dopadem na pečovatele

  ajeho nejbližší okolí. Osoba,

  která poskytuje péči, vdůsledku

  neustálé „pohotovosti“ ztrácí

  kontakty sokolním světem, ocitá

  se vsociální izolaci, často strádá

  nedostatečnou sociální oporou, trpí

  fyzickým apsychickým vypětím,

  které se mnohdy odrazí na jejím

  zdraví. Služba, která je poskytovaná

  nepřetržitě, je pro jednoho pečujícího

  „likvidační“, aproto je potřebná

  anezbytná profesionální pomoc,

  která by účinně snižovala zátěž

  pečovatele.

  Při hledání vhodných variant řešení

  hmotného zabezpečení pečujících

  osob je potřeba vycházet ztoho,

  že ke zhoršení zdravotního stavu

  rodinného příslušníka dochází

  zpravidla náhle. Na tuto skutečnost

  nejsou rodinní příslušníci připraveni

  ateprve začínají zvažovat možné

  formy zajištění péče. Prvotní

  informace získají zpravidla na

  referátech sociálních věcí obcí

  srozšířenou působností, popř.

  obcí spověřeným obecním

  úřadem, následně kontaktují

  vhodné poskytovatele sociálních

  azdravotních služeb azvažují

  možnosti svého zapojení. Jejich

  situace je oto komplikovanější, že

  nevědí, jak dlouho budou muset péči

  zajišťovat. Po prvotním zaléčení ve

  zdravotnickém zařízení na akutním

  lůžku zpravidla dochází kpřemístění

  zdravotně handicapované osoby

  do léčebny pro dlouhodobě

  nemocné, kde sociální pracovnice

  začínají ve spolupráci se sociálními

  pracovnicemi na referátech

  sociálních věcí obecních úřadů hledat

  optimální formy poskytování další

  péče.

  Je proto potřeba koncipovat takové

  formy pomoci, které by po dobu

  poskytování péče vdomácím

  prostředí zdravotně handicapované

  osoby pomohly pečujícím osobám

  kzachování jejich životní úrovně

  akteré by jim současně garantovaly

  možnost návratu na jejich původní

  pracovní pozici po ukončení péče. Při

  hledání vhodných forem hmotného

  zabezpečení pečujících osob je

  možno vycházet např. ztoho, jakým

  způsobem je vnašem právním řádu

  upraveno postavení pěstounů. Podle

  zákona č. / Sb., osociálně-

  -právní ochraně dětí, vplatném znění,

  má pěstoun za svoji činnost nárok

  na poskytování odměny pěstouna.

  Vsoučasné době je odměna pěstouna

  poskytována na úrovni:

  • minimální mzdy vpřípadě, že

  pěstoun pečuje ojedno dítě,

  • ,násobku minimální mzdy,

  pokud pěstoun pečuje ojedno dítě

  spříspěvkem na péči vI. stupni

  závislosti,

  • ,násobku minimální mzdy

  vpřípadě, že pěstoun pečuje odvě

  děti,

  • násobku minimální mzdy

  vpřípadě, že pěstoun pečuje otři

  děti nebo ojedno dítě spříspěvkem

  na péči ve II. až IV. stupni závislosti.

  Za každé další dítě vpěstounské

  péči se přitom výše odměny

  pěstouna navyšuje o, násobku

  minimální mzdy aza každé další

  dítě spříspěvkem na péči ve III. nebo

  IV. stupni závislosti se výše odměny

  pěstouna navyšuje o,násobek

  minimální mzdy.

  Přitom je důležité, že tato odměna

  je považována za příjem ze závislé

  činnosti pro účely jak daňových

  zákonů, tak ipro účely pojistného

  na sociální azdravotní pojištění.

  Je zřejmé, že tato forma podpory

  je výrazně širší, než je stávající

  podpora pečujících osob ve formě

  dlouhodobého ošetřovného.

  Skutečnost, že odměna pěstouna

  je považována za příjem pro účely

  pojistného na důchodové pojištění,

  je významná především ztoho

  pohledu, že pečující osoba není

  vdůsledku zajišťování péče do

  budoucna znevýhodněna absencí

  vlastního příjmu při výpočtu svých

  důchodových nároků. Vzhledem

  kvysoké míře solidarity, která je

  uplatňována při výpočtu důchodu, se

  jeví tento postup jako optimální.

  Je zřejmé, že obdobné principy

  by mohly být uplatňovány ipro

  odměňování pečujících osob.

  Výše odměny by přitom mohla

  být diferencována nejenom podle

  počtu osob, jimž je zajišťována

  péče vdomácím prostředí, ale

  ipodle stupně závislosti těchto

  osob. Současně je nutno vzákoníku

  práce avdalších pracovněprávních

  předpisech upravit možnost, aby

  pečující mohli po dobu péče pracovat

  na zkrácený pracovní úvazek, popř.

  vrámci jiné flexibilní pracovní formy

  apo ukončení péče měli možnost

  vrátit se na pracovní pozici, kterou

  měli před zahájením péče.

  

  ) Viz bod  návrhu novely zákona č. /

  Sb., osociálních službách, ve znění pozdějších

  předpisů (Sněmovní tisk /). Dostupné

  z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.

  sqw?O=&CT=&CT=.

  ) Viz §  odst. d) zákona č. / Sb.,

  osociálních službách, ve znění pozdějších

  předpisů.

• Strana 32

  ŽIVOT

  Želízko ve vodě

  Agáta Koupilová (24) je už několik let stipendistkou

  Konta Bariéry. Studuje třetí ročník Právnické fakulty

  brněnské Masarykovy univerzity, momentálně však

  žije sportem. Chystá se totiž ke startu na svých prvních

  letních paralympijských hrách. VPaříži bude české barvy

  reprezentovat vplaveckých disciplínách.

• Strana 33

  33

  Budoucí právnička žije momentálně

  hlavně přípravou na paralympiádu.

• Strana 34

  ŽIVOT / STIPENDIA KONTA BARIÉRY

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Od svých šestnácti let jezdí Agá-

  ta na vozíku. Narodila se s dětskou

  mozkovou obrnou, ale chodit zvlá-

  dala. Pak se ovšem přidala polyneu-

  ropatie. Dnes si dokáže stoupnout

  a v interiéru udělá i pár kroků, spolé-

  hat se na to však nedá, jak sama říká.

  Jinak je ale soběstačná. Řídí auto,

  kterým pendluje mezi školou i tré-

  ninky v Brně a původní domovinou

  v malé obci na Pardubicku. Čím dál

  víc času ovšem tráví v jihomoravské

  metropoli. Tu si vybrala, přestože by

  to k rodičům měla blíž z Prahy.

  ŽÍT BRNO

  „Masarykova univerzita mi byla od

  začátku sympatická, stejně jako celé

  město. A to i díky tamnímu středisku

  na podporu studentů s postižením

  Teiresiás. Jižní Morava je přece krás-

  ná zem,“ usmívá se Agáta, která za-

  tím nedokáže říct, zda se v Brně usa-

  dí natrvalo. Přinejmenším do konce

  studií tomu tak bude, pak se uvidí.

  „Momentálně bydlím v podná-

  jmu společně s kamarádkou. Od

  nového semestru bych měla dostat

  místa na bezbariérové koleji, což

  ale bude jen na překlenutí doby,

  než mi bude přidělen bezbariéro-

  vý městský byt. Mám ho přislíbený

  a doufám, že do konce tohoto roku

  bych se mohla stěhovat,“ prozrazu-

  je své plány Agáta.

  Nevylučuje ani variantu, že se po

  absolutoriu usadí jinde. Nemá ještě

  přesnou představu, co by chtěla dě-

  lat, natož kde. Přesto určitou vizi má.

  „Asi advokacie nebo notářství. Do-

  cela mě zaujalo zdravotnické právo.

  Mám za sebou praxi v jedné nezis-

  kovce s tímto tématem. Taky jsem

  nějakou dobu strávila v kanceláři

  ombudsmana. Tak snad mi do bu-

  doucna něco podobného vyjde. Po-

  chopitelně záleží také na dostupnosti

  a bezbariérovosti případných míst,“

  uvažuje nahlas mladá žena, kterou

  to zpět do východních Čech moc

  neláká kvůli menším možnostem

  pracovního uplatnění. I když zároveň

  s nadsázkou dodává, že je v nich zase

  víc rovina, což se hodí na handbike.

  STUDIA ASPORT?

  Ježdění na kole je pro ni však jen

  doplňkovým sportem, podobně jako

  monoski. Její hlavní doménou je

  plavání. Především pak disciplína

  200 m na volný způsob. K tomu ještě

  100 metrů volně a 50 metrů znak.

  Právě na těchto distancích by se

  měla představit v Paříži.

  Na své první paralympijské hry

  se moc těší a aktuálně jim podřídi-

  la i studium. „Ačkoliv jinak studuji

  prezenčně, tento ročník bylo nutné

  si rozložit a mít individuální vzdě-

  lávací plán. Hodně věcí absolvuji

  on-line. Nedalo se to skloubit s tré-

  ninky. Osmkrát týdně jsem v bazé-

  nu, jednou v posilovně. A teď to bude

  nutné ještě zintenzivnit,“ konstatuje

  jedna z nadějí českého paraplavání.

  Skromně se však neřadí mezi nej-

  větší želízka v ohni, respektive vodě.

  K nim počítá kolegy z reprezentace

  Davida Kratochvíla a Arnošta Pe-

  tráčka.

  TĚŠENÍ BEZ NERVOZITY

  S plaváním začala v roce 2006

  v Kontaktu bez Bariér. O dva roky

  později se posunula k závodění,

  které jí loni vyneslo zatím největší

  úspěch v podobě 3. místa na mist-

  rovství světa. Medaili má i z mistrov-

  ství Evropy. O svých cílech a ambi-

  cích však mluví věcně a realisticky:

  „Nejlépe mi jde kraul na těch dvě stě

  metrů, tak tam bych se ráda dostala

  do finále. Ve světových tabulkách teď

  figuruji na šestém místě, z toho vy-

  cházím. Nominace však nejsou ještě

  úplně ukončeny, tudíž těžko přesně

  odhadovat víc.“

  Agáta díky sportu dost cestuje po

  světě, je ale ráda, že Paříž není tak

  daleko. „Díky tomu mi může přijet

  fandit i mamka společně s mojí ka-

  marádkou a její mámou. Snad bude

  po závodech i čas na nějaké poznáva-

  cí vycházky. Moje starty by se měly

  Masarykova univerzita mi byla

  od začátku sympatická, stejně jako

  celé město. A to i díky tamnímu

  středisku na podporu studentů

  s postižením Teiresiás. Jižní Morava

  je přece krásná zem.

  Ačkoliv jinak studuji

  prezenčně, tento ročník

  bylo nutné si rozložit

  a mít individuální

  vzdělávací plán. Hodně

  věcí absolvuji on-line.

  Nedalo se to skloubit

  s tréninky. Osmkrát

  týdně jsem v bazénu,

  jednou v posilovně.

  A teď to bude nutné ještě

  zintenzivnit.

  „Co bude dál,

  to se teprve uvidí,“

  říká Agáta.

• Strana 35

  35

  uskutečnit v průběhu prvního týdne.

  Začínat budu hned první den plavec-

  kých soutěží. Nervózní zatím nejsem,

  tak se budu snažit, aby mi to vydrže-

  lo,“ usmívá se trochu plaše Agáta.

  MEDAILE TĚŽŠÍ DIPLOMU

  Svoje tréninkové podmínky si po-

  chvaluje. V Brně využívá dva bazény,

  na Kraví hoře a na Lužánkách. Druhý

  jmenovaný je jediný padesátimetro-

  vý, který má k dispozici. Obě spor-

  toviště jsou prý bezbariérově vy-

  hovující, až na těžké otevírání dveří

  v šatnách. Agátině přípravě se věnu-

  je trenér z SK Kontakt Brno v maxi-

  mální možné míře. „Většinou plavu

  hodinu ráno a hodinu odpoledne,

  někdy i víc. Díky získaným medailím

  a dohodě o provedení práce s vyso-

  koškolským sportovním centrem se

  dá říct, že jsem poloprofesionálka,

  tedy zatím alespoň tento rok. Z toho

  mám radost. A pochopitelně mi po-

  máhá i stipendium od Konta Bariéry.

  Toho si moc vážím a děkuji,“ vzkazu-

  je Agáta Koupilová všem, komu vděčí

  za podporu ve svém úsilí.

  Na otázku, jestli bude těžší vyhrát

  paralympiádu, nebo vystudovat prá-

  va, odpovídá vcelku bez váhání, že

  paralympijská medaile je dosažitel-

  ná hůř. „Na rozdíl od školy máte jen

  jeden pokus jednou za čtyři roky,

  navíc nezáleží jen na vás, ale také

  na výkonech soupeřů. Přesto budu

  muset po Paříži studiu věnovat opět

  víc pozornosti, abych to zase až tak

  moc neprodlužovala,“ slibuje si Agá-

  ta, zároveň však přiznává, že už teď

  pošilhává po dalších sportech. Chce

  zkusit badminton na vozíku. Sport je

  zkrátka její vášeň! 

  Díky získaným medailím

  a dohodě o provedení

  práce s vysokoškolským

  sportovním centrem

  se dá říct, že jsem

  poloprofesionálka, tedy

  zatím alespoň tento

  rok. Z toho mám radost.

  A pochopitelně mi

  pomáhá i stipendium od

  Konta Bariéry. Toho si

  moc vážím a děkuji.

  Idylky na zahradě

  u rodičů si

  momentálně moc

  neužije, hlavní je

  trénink a studium.

• Strana 36

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Schneedörflerovi žijí doslova na sa-

  motě u lesa v bývalém hospodář-

  ském stavení, které postupně re-

  konstruují. Místo má nepopiratelné

  kouzlo, ale zároveň skrývá práci,

  kam se člověk podívá. Rozhodli se

  pro něj záměrně, právě kvůli Žofin-

  ce, které klid a příroda dělá dobře.

  Uklidňuje ji, nekřičí zdaleka tak čas-

  to jako v rodné Praze.

  ZCHAOSU NA SAMOTU

  „Řekli jsme si, že příchod Žofinky

  s jejím příběhem má nějaký smysl

  a důvod. Jsme v tomto ohledu fata-

  listi. Byl to pro nás podnět něco ve

  svém životě změnit. Svět kolem je

  rušný a uspěchaný, my jsme museli

  zpomalit a naučit se rozumět jejím

  potřebám. Třeba všeho nechat a jít si

  ven číst nebo zpívat,“ říká maminka

  Alexandra.

  Nepřítomnost civilizace rodině

  vůbec nevadí. „Já jezdím za prací

  i několikrát týdně do Prahy a spo-

  lečně taky pořád někam vyrážíme,

  na výlety, do školky, za rehabilitací

  a podobně. Navíc u nás každou chvíli

  někdo je. Pořídili jsme si to tu v roce

  2020 a během covidu jsme se sta-

  li takovou vítanou oázou. Přátelé si

  brzy zvykli, jak je tu hezky,“ vysvět-

  luje tatínek Jiří, který sice studoval

  historii, ale věnuje se výškovým

  pracím. Jeho slova potvrzuje vý-

  hled z terasy na rybníček i posezení

  v centrální místnosti připomínající

  svou výškou až ke krovům sakrální

  prostor.

  K profesi svého muže paní Alexan-

  dra říká, že na to raději ani nemyslí,

  protože ho v akci viděla na vlastní

  oči jednou a nehodlá si to zopakovat.

  Její myšlenky bezpečně zaměstna-

  jí obě děti. Mladší Marušce je devět

  měsíců a i přes Žofinčiny potřeby si

  svůj díl pozornosti rozhodně také

  ukrojí. Nehledě na další práci kolem.

  Hlavním pocitem paní Alexandry tak

  rozhodně není samota nebo úzkost,

  ale nevyspání a únava.

  Dá se říci, že jejich život se sta-

  bilizoval po letech stresu, nejistoty

  a hledání. Přesto oba manželé, kteří

  spolu žijí už patnáct let, vědí, že si-

  tuace se bude dále vyvíjet a oni se

  budou muset dál sžívat. Nečekají

  zázraky. Oba otevřeně říkají, jak jim

  v tom pomáhá psychoterapie. „Cho-

  dili jsme na ni už dřív. Člověk přece

  musí pečovat i o své nitro,“ konsta-

  tuje paní Alexandra a dodává: „Sna-

  žíme se netrápit, o všem mluvíme

  otevřeně s rodinou i přáteli.“

  Pan Jiří přitakává: „Žofinka zafun-

  govala jako dobrý filtr na lidi kolem

  nás. Někdo ji přezíral. Je naopak

  hezké, když ji přijmou, jaká je, mají

  ji rádi, reagují a mluví na ni, i když

  Nečumět nahlas

  Malá Žofinka Schneedörfler (4) se narodila

  sRettovým syndromem. Se svou maminkou

  Alexandrou, tatínkem Jiřím amladší sestřičkou

  Maruškou žije na statku uprostřed pošumavské

  přírody. Přestože nechodí ani nemluví, vypadá

  spokojeně, ačkoliv občas umí dát hlasitě najevo

  inelibost. Kjejímu irodinnému štěstí přispělo Konto

  Bariéry sbírkou na speciální terénní kočárek, který

  nehradí zdravotní pojišťovna.

  Období žalu máme za sebou,

  i když nevíme, co ještě přijde.

  Teď se radujeme z drobných pokroků,

  třeba že sama jí. Tím, že je malá, tak

  žijeme relativně stejným životem jako

  ostatní rodiče s dětmi v tomto věku,

  časem si budeme muset zvykat,

  až ta odlišnost bude patrnější.

• Strana 37

  37

  V lůně pošumavské přírody

  na samotě u lesa

  je celé rodině hezky.

• Strana 38

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  odezva není taková, jakou si může

  někdo představovat. Vůbec nám

  nevadí, když se ptají, je to vlastně

  mnohem příjemnější, než když máte

  pocit, že musíte sami něco vysvětlo-

  vat. Jen museli překonat přirozený

  ostych, protože si mysleli, jak nám

  to bude vadit a ubližovat. Mnozí zpo-

  čátku předstírali, že se nic neděje.

  Komunikace je strašně důležitá.“

  NEJHORŠÍ JE LÍTOST

  Schneedörflerovi si nejtěžší chvíle

  prožili do stanovení diagnózy své

  prvorozené dcery. Bylo zřejmé, že je

  něco jinak, ale nevěděli co. „Období

  žalu máme za sebou, i když neví-

  me, co ještě přijde. Teď se radujeme

  z drobných pokroků, třeba že sama

  jí. Tím, že je malá, tak žijeme rela-

  tivně stejným životem jako ostatní

  rodiče s dětmi v tomto věku, časem

  si budeme muset zvykat, až ta odliš-

  nost bude patrnější. Pořád se učíme.

  Vzpomínám si, jak jsme si zpočátku

  mysleli, že jde o autismus. Potka-

  la jsem paní na vozíku a rozbrečela

  jsem se,“ vyznává se paní Alexandra.

  Vyslechnout si diagnózu Rettův

  syndrom však v první chvíli také ne-

  bylo jednoduché, zejména po zjištění

  informací. Jedná se totiž o genetické

  onemocnění způsobující těžký kom-

  binovaný handicap postihující téměř

  výhradně dívky. Vyskytuje se při-

  bližně u jedné z deseti tisíc naroze-

  ných. Diagnóza má bohužel tendenci

  se zhoršovat. Postupně se ztrácí ko-

  munikační a motorické schopnosti

  (dyspraxie rukou). Dochází ke svalo-

  vé ochablosti a spasticitě. Od desáté-

  ho roku života se začíná projevovat

  skolióza.

  Pan Jiří říká, že nahlédli do svě-

  ta, se kterým neměli vůbec žádnou

  zkušenost: „Racionálně víte, že lidé

  s nějakým postižením existují, ale te-

  prve osobní prožitek vám dá nahléd-

  nout, jaké pocity jsou s tím spojené

  z pohledu rodičů. S jakými reakcemi

  se setkáváte, jak se s tím vyrovnává-

  te. Nejhorší je lítost a soucit. Ve městě

  na nás navíc každý zíral, když třeba

  Žofka křičela. Já tomu říkám, že lidi

  čumí nahlas. To my už neděláme!“

  Přestože mají podle svých slov za

  sebou už několik coming outů, stá-

  le se dokáže objevit něco, co štípne.

  Pro pana Jiřího to bylo například vy-

  zvednutí kartičky vozíčkáře do auta.

  „Ta kartička je super, ale problesklo

  mi hlavou, že teď už patřím do téhle

  skupiny…“ Paní Alexandra si zase

  všimla, jak Žofinka otevírá příběhy

  jiných lidí. „V kontextu naší situace

  se najednou od druhých dozvíte věci,

  o nichž dosud nemluvili. Vůbec jsme

  to často ani netušili.“

  PŘEVZÍT OTĚŽE NAD OSUDEM

  Oba manželé jsou aktivní lidé, kteří

  si umějí získat informace a věci zaří-

  dit, vzali zkrátka chod věcí do svých

  rukou. Mají ranou péči, pořídili in-

  teraktivní pomůcku Tobii PCEye, za

  Žofinkou dojíždí asistentka, dvakrát

  týdně maminka vozí dcerku do Mon-

  tessori školky, kde je mezi sedmi

  Po narození první

  dcery se manželé

  Schneedörflerovi

  vlivem okolností

  rozhodli pro

  radikální změnu

  životního stylu.

  Nejhorší je lítost a soucit. Ve městě

  na nás navíc každý zíral, když třeba

  Žofka křičela. Já tomu říkám, že lidi

  čumí nahlas. To my už neděláme!

• Strana 39

  kluky, kteří nějaké odlišnosti vůbec

  neřeší. Paní Alexandra k tomu má

  zajímavý postřeh: „Mnohem ostra-

  žitější a zkoumavější přístup k Žofce

  měly holčičky. To ona ale úplně ne-

  snáší. Zafungovala jako takové očko-

  vání a už si zvykly.“

  Kromě školky jezdí také na hipote-

  rapii. Pořízení vlastního koně je v plá-

  nu, k čemuž prostředí statku přímo

  vybízí. S opravami stavení jim pomá-

  há v rámci mezinárodního projektu

  dobrovolnice z Japonska. Časem by

  rádi stodolu předělali na malý sta-

  cionář, který by byl pro Žofku a další

  děti. „Momentálně hledáme zkuše-

  nosti s podobnými projekty, kdyby

  se nám někdo chtěl ozvat, budeme

  rádi,“ vyzývá paní Alexandra, která se

  také postavila do čela uskupení Rett

  Community, které kontaktovali hned

  po určení Žofinčiny diagnózy. Jde

  o krásný příklad, jakým vývojem si

  manželé prošli. Zpočátku se báli se-

  tkání s ostatními dětmi, protože uvidí

  do budoucnosti své dcerky. Dnes pat-

  ří k tahounům komunity.

  Žofinku samotnou nic z výše uvede-

  ného netrápí. Je ráda se svými blízký-

  mi, poslouchá hudbu a sleduje pohád-

  ky. Bude mít společně s rodiči radost

  z nového speciálního multifunkčního

  kočárku, který zvládne zdejší příro-

  du i v zimě a na nějž Konto Bariéry

  vybralo 56 tisíc a dalších 10 přidalo.

  Schneedörflerovi byli z přístupu na-

  dace unešení. „Všichni nám to hrozně

  ulehčili, to je takový rozdíl oproti jed-

  nání s úřady, že se to jen těžko popi-

  suje. Všechno rychle, vstřícně, nikomu

  nemusíte nic vysvětlovat, doslova cí-

  títe to pochopení. Moc za to děkuje-

  me,“ říká na závěr jménem celé rodiny

  Alexandra Schneedörfler. 

  39

  Jede k vám Kinematograf

  bratří Čadíků

  Užijte si  lmy pod letní oblohou

  a pomozte s Kontem Bariéry

  handicapovaným.

  www.kinematograf.cz

  Jede k vám Kinematograf

  Žofince se v novém

  vozítku líbí.

• Strana 40

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ

  Vzhledem k mojí diagnóze je pro mě

  cestování autem, autobusem i leta-

  dlem velmi nepohodlné. Potřebuji

  totiž hodně odpočívat a pravidelně

  polohovat. Proto jsem zvolila jako

  vhodnou alternativu výletní loď, kde

  jsem si mohla užít relaxaci i zábavu.

  Takový pohyblivý hotel na vlnách.

  Nechtěla jsem jet pouze s rodiči,

  takže jsem přizvala ještě svého ka-

  maráda a kamarádku, aby mi dělali

  společnost i asistenci. Během deseti

  dní jsme společně navštívili hned pět

  zemí – Německo, Dánsko, Estonsko,

  Finsko a Švédsko.

  ROK PŘÍPRAV

  Plavbu jsem plánovala rok dopředu.

  Na internetu jsem si našla webo-

  vé stránky cestovní kanceláře ESO

  Travel a z nabídky si vybrala trasu

  Hamburk, Aarhus, Bornholm, Tal-

  linn, Helsinky, Gottland, Kiel na lodi

  Queen Victoria britské lodní společ-

  nosti Cunard.

  Nejprve bylo třeba zajistit bezba-

  riérovou kajutu pro mě a moji mámu

  a druhou pro tři další osoby. Dále do-

  ložit mou zdravotní dokumentaci od

  praktického lékaře a vyplnit hroma-

  du formulářů o mých speciálních po-

  třebách, jako například jestli jezdím

  na mechanickém nebo elektrickém

  vozíku, jaké další pomůcky pou-

  žívám, jakou mám medikaci a kdo

  o mě pečuje. V noci jsem napojená

  na dýchací ventilátor, a proto jsem

  musela poslat cestovní kanceláři

  jeho parametry, protože lodní spo-

  lečnost zakazuje z bezpečnostních

  důvodů brát na palubu přístroje

  s kyslíkovou bombou. Tu však na-

  štěstí nepoužívám.

  Vozík jsem zvolila raději mecha-

  nický, neboť jsem neměla předsta-

  vu, jak to bude na lodi vypadat. Po-

  tvrzení o očkování proti covidu-19

  nebylo povinné, ale pro jistotu jsem

  si ho vzala s sebou. Při plavbě lodí

  musí mít pasažéři cestovní pas, bez

  kterého vás na palubu nepustí, pro-

  tože moře je mezinárodní prostor.

  Dvanáct dní před plavbou si mohli

  cestující z internetu stáhnout a vy-

  tisknout palubní lístky a visačky na

  zavazadla. Cena za jednoho pasažéra

  byla přibližně 55 tisíc korun.

  Plavba skrálovnou

  Prázdninové výpravy nemusí být

  dobrodružné aexotické jen svým

  místem, ale někdy spíše svojí formou.

  Právě tak tomu bylo vpřípadě Pavlíny

  Kořínkové (33), mladé ženy stěžkou

  formou svalové dystrofie, která loni vlétě

  absolvovala plavbu luxusní lodí Queen

  Victoria po Baltském moři. Na přelomu

  července asrpna 2023 si tak splnila svůj

  cestovatelský sen.

  Text: PAVLÍNA KOŘÍNKOVÁ

  Foto: ARCHIV AUTORKY

  Queen Victoria v Helsinkách

• Strana 41

  41

  VLAKEM DO PŘÍSTAVU

  Dopravu vlakem z Prahy do Hambur-

  ku jsme museli zorganizovat zvlášť,

  protože nebyla zahrnuta v zájezdu.

  Bohužel v den, kdy jsme potřebo-

  vali vyrazit, nejel přímý spoj Praha–

  Hamburk, a proto jsme přestupovali

  v Berlíně. Jeli jsme nejdříve s Čes-

  kými drahami, potom s Deutsche

  Bahn. V obou případech bylo nutné si

  k jízdence koupit i místenku, abych

  mohla sedět na místě pro vozíčkáře.

  Ačkoli jsem měla na Berlin-Bahnhof

  předem domluvenou asistenci při

  přestupu, nikdo o nás nevěděl, takže

  jsme museli dlouho čekat. Všechno

  se však vyřešilo, nádražní personál

  se choval profesionálně a zdvořile.

  Do vlaku mě naložili zdvihací plo-

  šinou. Výstup v Hamburg Altona

  Bahnhof proběhl hladce a do hotelu,

  objednaného předem přes Booking.

  com, jsme jeli taxíkem.

  KONEČNĚ NALODĚNÍ

  Druhý den odpoledne jsme dorazi-

  li do přístavu. Odbavení zavazadel

  probíhalo na terminále Cruise Cen-

  ter Altona, který vypadal stejně jako

  letištní hala. Po odbavovacím proce-

  su, bezpečnostní kontrole a předlo-

  žení palubních lístků s pasem jsme

  prošli tunelem až do hlavního vcho-

  du v trupu lodi, což bylo stejné jako

  nástup do letadla.

  Lodní personál nás ubytoval

  v kajutách v šestém patře, kde na

  nás již čekala zavazadla. Mě a moji

  mámu ubytovali v prostorné ka-

  jutě s bezbariérovou koupelnou

  a balkonem. Druhý pokoj byl men-

  ší se standardním vybavením, ale

  také s balkonem. Na uvítanou na

  nás čekalo v lednici šampaňské

  a na postelích čokoládová pralinka.

  Měli jsme k dispozici i vlastní po-

  kojskou Rachel, která byla z Filipín

  (ostatně jako skoro všichni ostatní

  1

  Noční drink

  v Comodoro

  Club

  2

  Divadlo

  3

  Noční paluba

  4

  Interiér ve

  viktoriánském

  stylu

  1

  3 4

  2

• Strana 42

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ

  zaměstnanci). Bydleli jsme ve druhé

  třídě zvané Britannia Balconny.

  VÍC NEŽ DOPRAVNÍ PROSTŘEDEK

  Ačkoli mým cílem bylo poznávání

  nových zemí, musím připustit, že

  největší zážitek z celé dovolené byl

  samotný pobyt na lodi. Queen Victo-

  ria má 12 pater, měří 300 metrů

  a pojme 2 000 osob. Je celá bezba-

  riérová. Výtahy a toalety prostorné.

  Mezi spolucestujícími jsem viděla

  mnoho vozíčkářů (převážně senio-

  rů), kteří měli i elektrické vozíky,

  takže jsem trochu litovala, že jsem

  s sebou nevzala ten svůj. Pasažéři

  byli převážně Angličané, Američané,

  Australané a Němci. Dorozumívali

  jsme se anglicky a občas německy.

  Jsem obdivovatelka všeho anglic-

  kého, zejména viktoriánské architek-

  tury a designu. Ostatně právě pro svůj

  vzhled nese toto plavidlo jméno krá-

  lovny Viktorie. Pasažéři si mohli užít

  anglické tradice, jako třeba čaj o páté,

  odpolední snack, irské pivo nebo ir-

  ský lidový tanec. Pro čtenáře byla na

  lodi knihovna, kde měli všechna vy-

  dání encyklopedie Britannica. Všude

  hrála živá hudba, především klavír

  a smyčcové nástroje. V programu

  byly i společenské hry, sport, tanec

  a spousta dalšího. Queen Victoria má

  i vlastní divadlo, které jsem si zamilo-

  vala já. Byla jsem na rockovém mu-

  zikále a na představeních klavíristy

  z Číny a houslistky z Polska.

  Na výletní lodi této úrovně se musí

  samozřejmě dodržovat dress code.

  Přes den jsme nosili volnočasové

  oblečení. Po 18. hodině musel mít

  každý na sobě neformální společen-

  ský oblek, který Angličané nazývají

  „smart attire“, což jsou u žen koktejl-

  ky a u mužů jednoduché sako s bílou

  košilí a límečkem. Během plavby se

  konaly dva galavečery – jeden čer-

  nobílý, kdy se pasažéři mohli oblék-

  nout do černé, bílé nebo černobílé

  róby, a druhý renesanční maškar-

  ní se škraboškami. Plesy se konaly

  v taneční hale.

  Nás víc zajímalo setkávání s nový-

  mi lidmi a hlavně pití drinků, a pro-

  to jsme nejvíce času trávili v irské

  hospodě The Golden Lion Pub nebo

  v baru Club Commodoro, kde dělali

  koktejly pojmenované po osobnos-

  tech spojených s Titanikem.

  Na jídlo jsme chodili do samoob-

  služné jídelny Lido Bar, kde nabízeli

  celosvětovou kuchyni. Dvakrát jsme

  šli do Britannia Restaurantu, kde

  nám číšníci servírovali pětichodové

  menu po anglicku. Nejvíc mi chutna-

  ly pudinky, které Angličané tradičně

  podávají jako dezert.

  Chrám Zesnutí

  Bohorodičky

  z 19. století,

  Helsinky

  České tramvaje Škoda projíždějící Helsinkami.

  V pozadí Hlavní nádraží Helsinki (Helsingfors),

  budova ze začátku 20. století ve slohu národního romantismu.

  Náměstíčko

  Donners Plats

  ve Visby je

  od raného

  novověku

  obchodním

  centrem

  přístavu.

• Strana 43

  43

  Mořskou nemoc neměl naštěs-

  tí nikdo z naší party. První noc sice

  byla větrná bouře a loď se houpala,

  ale já jsem spala jako dudek, protože

  večerní program mě vyčerpal. Dal-

  ší dny už bylo moře klidné a počasí

  mírné. Párkrát sice zapršelo, ale roz-

  hodně jsme se netopili.

  PRVNÍ ZASTÁVKA – DÁNSKO

  Hlavním smyslem mé cesty však

  samozřejmě bylo poznávání nových

  zemí. Střídaly se dny na lodi a dny

  na pevnině. První zastávkou byl pří-

  stav Aarhus – druhé největší město

  v Dánsku. Jeho hlavní dominanta je

  Domkirke, pozdně románská ka-

  tedrála sv. Klimenta, patrona všech

  námořníků. Kdo chce poznat dán-

  skou kulturu a životní styl, měl by

  navštívit Mlýnskou ulici ve Starém

  Městě, kde uvidíte skandinávské

  roubené domečky porostlé barevný-

  mi květinami. Cesty jsou z kamen-

  ných kostek, takže pro turistu na vo-

  zíku může být jízda nepohodlná, ale

  tento terén k historickým městům

  patří a dá se to vydržet. Na občerst-

  vení a toaletu jsme si zašli do ob-

  chodního centra Salling ROOFTOP,

  na kterém je terasa s výhledem na

  celé město.

  Dánský ostrov Bornholm je bývalá

  vojenská pevnost. Z přístavu nás od-

  vezl minibus k hlavní zdejší památ-

  ce, kostelu sv. Mikuláše. Patron této

  církevní stavby je také ochránce ná-

  mořníků a jmenuje se po něm větši-

  na přístavních kostelů. Dovnitř jsme

  museli překonat pár schodů. Podívali

  jsme se i do muzea keramiky, kam

  mě kamarád také musel vytáhnout.

  Terén ostrova je hodně kamenitý

  a chybí tam i místo pro odpočinek,

  takže vozíčkářům bych tohle místo

  nedoporučovala. V místní pivotéce

  jsme si koupili zdejší zajímavost – li-

  kérové pivo s příchutí kávy.

  FINSKÉ KONTRASTY

  Helsinky jsou zajímavé svojí archi-

  tekturou, neboť se zde střetává zá-

  padní protestantství a ruské pravo-

  slaví, takže mezi památkami je veliký

  kontrast. Dominantou je bílá neokla-

  sicistní luteránská katedrála. Museli

  jsme sice překonat spoustu schodů,

  ale s partou lidí jsme to zvládli. Pod

  katedrálou jsou katakomby, kam se

  naštěstí lze dostat výtahem. Dole je

  muzeum, kavárna i bezbariérové

  toalety, takže pro odpočinek je to

  ideální místo. Nejvýznamnější pra-

  voslavná památka je novobyzantský

  pravoslavný chrám Zesnutí Bohoro-

  dičky, kam vedou schody, ale to nám

  nezabránilo se tam podívat. Na pro-

  cházku jsme se vydali do městského

  parku Esplanade. Za zmínku stojí, že

  v Helsinkách jezdí české tramvaje.

  Doprava je bezbariérová.

  ZLATÝ HŘEB – TALLINN

  Naprosto nejlepší byla návštěva

  hlavního města Estonska Tallinnu,

  kde se snoubí historie s modernou,

  takže s vozíkem se tam dalo pohy-

  bovat docela pohodlně.

  Prošli jsme se Starým Městem,

  které je obehnané středověkou ka-

  mennou pevností a dělostřeleckými

  věžemi. Z opevnění se zachovaly více

  než dvě třetiny. Tallinn je již od stře-

  dověku hanzovní město a z přístavu

  vede široká obchodní stezka lemo-

  vaná řadou barokních obchodních

  domů. Na konci třídy si můžete dát

  pivo v barokní hospodě, kam námoř-

  níci chodili na jídlo. Podoba Tallinnu

  (stejně jako Helsinek) je ovlivněna

  střetem západní a východní kultury,

  a proto na mnoha památnících a so-

  chách jsou nápisy v němčině i rušti-

  ně, takže kromě estonštiny se tu lze

  běžně domluvit těmito jazyky.

  Na náměstí Svobody stojí památ-

  ník estonské války za nezávislost,

  kterému se říká Kříž svobody.

  ŠVÉDSKÝ GOTTLAND

  Předposlední zastávkou byl přístav

  Visby na švédském ostrově Gottland,

  který má ve znaku Berana. Visby je

  nejzachovalejší středověké město

  ve Skandinávii. Nejpozoruhodněj-

  ší památkou jsou kamenné hradby

  Ringmuren, které měří více než tři

  kilometry. Ve městě se také nachází

  přírodní park Almedalen, kam chodí

  rodiny s dětmi a je z něj krásný vý-

  hled na hradby.

  DEŠTIVÝ ZÁVĚR

  Poslední město byl přístav Kiel v Ně-

  mecku, kde jsme viděli radnici

  Rathaus Kiel, kostel sv. Mikuláše a trh

  Altermarkt St. Nicolas, kam jsme šli na

  večeři. Bohužel pršelo, a proto jsme si

  město neprohlédli, jak bylo v plánu.

  Přespali jsme v bezbariérovém hotelu,

  který jsem také našla přes Booking.

  com, a druhý den ráno jsme vyrazili

  vlakem přímou linkou do Prahy.

  Cestování lodí můžu jen doporučit.

  Stojí za to si na takový zážitek ušet řit!

  Velké díky patří mým rodičům i ka-

  marádce Katce a kamarádu Igorovi

  za skvělou společnost a profesio-

  nální asistenci. 

  Kostel sv. Mikuláše

  v Kielu. Tento

  světec je patronem

  všech námořníků.

  Na výletní lodi této úrovně se musí

  samozřejmě dodržovat dress code.

  Přes den jsme nosili volnočasové

  oblečení. Po 18. hodině musel mít

  každý na sobě neformální společenský

  oblek, který Angličané nazývají

  „smart attire“, což jsou u žen koktejlky

  a u mužů jednoduché sako s bílou

  košilí a límečkem.

• Strana 44

  ŽIVOT / AUTO-MOTO

  Text: PETR BUČEK

  Foto: MOTABILITY OPERATIONS

  Firma Motability Operations se do-

  mnívá, že očekávaný přechod na

  elektromobilitu může vozíčkářům

  přinést problémy. Automobilky by

  při vývoji aut s bateriovým pohonem

  neměly na lidi s postižením zapomí-

  nat. Obě britské firmy proto přišly

  s vlastním návrhem, jak by elek-

  troauto pro lidi, kteří se neobejdou

  bez vozíku, mělo vypadat.

  „Funkčnost konceptu eVITA byla

  navržena spolu se skutečnými zá-

  kazníky a uživateli invalidních vozí-

  ků,“ tvrdí autoři vozidla. „Přechod na

  elektrický pohon jednoduše nebude

  fungovat, pokud nebude přístupný

  pro všechny,“ říká Andrew Miller,

  generální ředitel společnosti Mota-

  bility Operations. „Máme největší

  flotilu vozidel pro vozíčkáře ve Velké

  Británii a tři čtvrtě milionu zákazní-

  ků s postižením, kteří se spoléhají na

  svá vozidla, aby mohli být nezávislí.

  Naši zákazníci nejsou typičtí nad-

  šenci do elektroaut.

  CHYTRÉ ŘEŠENÍ

  Automobilky v první vlně elektro-

  mobilů uvedly na trh především větší

  a dražší vozidla. Mezi malými elek-

  troauty zatím není moc velký výběr.

  Proto duo britských firem přišlo se

  svým pojetím menšího elektromobi-

  lu pro vozíčkáře. „Dnešní elektrická

  vozidla nenabízejí funkčnost a fle-

  xibilitu potřebnou pro přepravu vo-

  zíčkáře,“ říká Ian Callum, designový

  ředitel společnosti CALLUM.

  Studie vozidle eVITA se zaměřila

  na umístění baterie. Její tvar zajišťu-

  je, že podlaha mezi pátými dveřmi

  vozidla a první řadou sedadel zůstala

  zcela rovná. Umožňuje hladký prů-

  Elektroauto

  snápady: eVITA

  Jak by měl vypadat elektromobil

  vhodný pro převoz vozíčkáře,

  ukazuje studie britských

  firem Motability Operations

  aCALLUM. První společnost se

  věnuje přestavbám aut pro lidi

  spostižením, druhá navrhuje

  design akonstrukci vozidel.

  Auto má dva

  nabíjecí porty.

  Jeden je umístěný

  na přídi, druhý

  v zadní části

  vozidla.

  Plošina zajištuje

  bezproblémové

  nasedání

  s mechanickým

  i elektrickým

  vozíkem.

• Strana 45

  45

  jezd invalidního vozíku po rampě do

  interiéru. Důležitá podle tvůrců vozi-

  dla eVITA je možnost sedět podobně

  vysoko jako ostatní pasažéři, aby ne-

  zůstali oddělení.

  Jak loňský test magazínu Můžeš

  ukázal, problematické je dobíjení

  elektroaut u veřejných nabíjecích sta-

  nic. Dostat se na vozíku ke stojanu,

  kde je nutné zadat platbu nebo pro-

  vést autorizaci, je u některých dobí-

  ječek problematické. Studie eVITA

  přichází v tomto ohledu se zajíma-

  vým nápadem. Má hned dva nabíjecí

  porty – jeden na přídi a druhý v zadní

  části vozu. Díky tomu bude možné

  zaparkovat u nabíjecí stanice tak, aby

  se vozíčkář vždy dostal z vozidla přes

  páté dveře ven a zpátky dovnitř.

  INSPIRACE PRO OSTATNÍ?

  Přístup do vozidla eVITA zjednodu-

  šují zadní elektricky posuvné dveře.

  Poslední, páté dveře s rampou jsou

  rozdělené horizontálně na dvě půlky.

  Po spodní se najíždí do auta, horní po-

  slouží i jako stříška při nevlídném po-

  časí. Rovněž páté dveře s rampou se

  ovládají dálkově elektricky. Pozvolně

  klesající rampa má naviják, který po-

  může vozíčkáře dostat „na palubu“.

  Chytrým doplňkem jsou zadní

  světla, která u zaparkovaného auta

  promítají na vozovku prostor po-

  třebný pro výsun rampy a nastupo-

  vání i vystupování. Ostatní řidiči si

  tak snadněji všimnou, že se jedná

  o auto vyžadující více prostoru ve

  svém okolí.

  Vtipná řešení nepostrádá ani inte-

  riér studie eVITA. Do druhé řady totiž

  přináší obrazovku, nabíječky i další

  doplňky. „Klíčovým požadavkem byl

  přístup ke všem infotainmentovým

  a klimatizačním ovládacím prvkům

  a funkcím, které jsou často umístě-

  ny v přední části vozidla a těží z nich

  pouze ti, kdo sedí vpředu,“ uvádějí

  autoři studie elektroauta budouc-

  nosti.

  Pult za předními sedadly poskytu-

  je vozíčkáři snadný přístup ke všem

  těmto funkcím a zajišťuje cestujícím

  na vozíku plnou nezávislost. Obsa-

  huje nabíjecí porty pro mobily nebo

  tablety, háčky na pověšení kabátů

  nebo tašek, nechybějí ani snadno

  dostupné úložné prostory, jako jsou

  držáky na nápoje.

  I když se eVITA ve výrobě neobjeví,

  některé její nápady by mohly vzbudit

  pozornost automobilek nebo úprav-

  ců vozidel. Na závěr jejího předsta-

  vení britští tvůrci jmenují společnost

  Stellantis, která se měla na konceptu

  elektroauta budoucnosti podílet. Pod

  její křídla patří značky Citroën, Opel

  nebo Peugeot. 

  Ani za předními

  sedadly nechybějí

  odkládací místa,

  nabíječka na

  mobil, věšáky

  nebo ovládání

  klimatizace.

• Strana 46

  ŽIVOT / PROGRAM ŠKODA NEŘÍDIT

  Opožděná záliba

  Petra Bočková se narodila sdiagnózou

  zvanou fokomelie, která se projevila

  deformací všech čtyř končetin, vnichž má

  iomezenou hybnost. Chybí jí většina prstů

  ačást nohy, takže kchůzi používá protézu.

  Po letech váhání se před rokem rozhodla

  udělat si řidičské oprávnění. Finančním

  příspěvkem kněmu výrazně pomohlo

  Konto Bariéry s programem ŠKODA Neřídit.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  „Auta se mi líbí a řízení mě lákalo, ale

  dlouho jsem se k tomu odhodlávala.

  Měla jsem strach, jak to budu zvlá-

  dat, aby se něco špatného nestalo

  a podobně. Zkrátka jsem si nevěřila.

  To je pro mě typické, že významné

  věci v životě udělám až s velkým od-

  stupem oproti svým vrstevníkům,“

  líčí Petra s úsměvem a přiznává, že

  potřebovala postrčit od několika lidí

  ve svém okolí. Především od přítel-

  kyně, se kterou bydlí v malém bytě

  na jednom pražském sídlišti.

  PRVNÍ KROK

  Petra (41) si našla autoškolu v Pře-

  louči, která se specializuje na výuku

  řidičů s postižením a nabízí čtrnác-

  tidenní intenzivní kurzy s možností

  První auto na rozježdění

  je už trochu pamětník,

  ale Petra si ho velmi užívá!

• Strana 47

  47

  ubytování. „Nejprve jsem se přijela

  ukázat, aby mi řekli, zda to vůbec

  půjde vzhledem k netradičnímu fun-

  gování mého těla. Dolní končetiny

  mám kratší, přičemž nemohu ovlá-

  dat pedály pravou nohou, na níž mám

  protézu. Instruktor mě ujistil, že to

  půjde. Stačí mít pedály přehozené na

  levou stranu a jezdit vozem s auto-

  matickou převodovkou. Takové auto

  k dispozici bylo. Řazení by mě sice

  určitě bavilo, ale tahle varian ta je vý-

  razně jednodušší a jistější,“ konstatu-

  je dnes už nadšená šoférka.

  Kurz i s pobytem vyšel na čtyřicet

  tisíc korun. Konto Bariéry hradilo

  výuku, která tvořila polovinu ceny.

  Petra si takové podpory velmi cení.

  „Už kdysi mi Bariéry přispěly na po-

  čítač, tak jsem věděla, na koho se

  mohu s důvěrou obrátit. Moc všem

  děkuji! Kdo ví, jestli bych to bez ta-

  kové pomoci vůbec celé realizovala,“

  přemýšlí Petra nahlas.

  TĚŽCE NA CVIČIŠTI…

  Z jejího líčení je cítit, jak je ráda, že

  se vše podařilo, i když přiznává, že to

  nebylo úplně lehké. „Musím říct, že

  od maturity na střední knihkupec-

  ké škole jsem takový stres nezažila.

  Každý den hodinu a půl za volantem,

  k tomu výuka teorie, biflování před-

  pisů a ještě práce na dálku přes počí-

  tač. Rozhodně pro mě nešlo o nějaký

  relaxační pobyt, jak by si někdo mohl

  myslet,“ říká Petra, která se popisuje

  jako nervák, přestože působí velmi

  pohodově.

  Na kurzu bylo společně pět lidí

  s postižením. „Za ty dva týdny se

  z nás stala docela parta. Vtipné bylo,

  že bych mohla pro většinu z kolegů

  už být máma. Otázky na svůj věk

  jsem odrážela motivačním výrokem:

  Prozradím, až uděláš zkoušky,“ smě-

  je se žena, které mohli klidně hádat

  i o deset let méně. Ona sama udělala

  zkoušky na první pokus a s nejlep-

  ším možným výsledkem. Stres tak

  mohl být zapomenut stejně jako ob-

  časné zvýšení hlasu instruktora, kte-

  rého jinak Petra líčí jako fajn chlapí-

  ka. „Chápu, že to bylo v zápalu boje,

  a uměl se i omluvit, takže všechno

  OK,“ dodává na vysvětlenou.

  STARÉ AUTO, NOVÁ LÁSKA

  Petřin původní plán byl, že si koupí

  auto, až se jí podaří vyřídit žádost

  o příspěvek na pořízení motorové-

  ho vozidla. Nakonec ale nechtěla

  několikaměsíční pauzou vypadnout

  ze cviku, a tak koupila dvacet jedna

  let starého VW Golfa combi, aby se

  rozjezdila. „Musím říct, že jsem udě-

  lala dobře, i když mě to včetně úprav

  přišlo na dost peněz. Řízení jsem si

  doslova zamilovala. Nejraději bych

  autem jezdila i pro rohlíky, které

  nejím,“ žertuje Petra, která doufá, že

  nové přibližovadlo získá do konce

  tohoto roku.

  Jezdí do práce, kterou má v jedné

  malé soukromé společnosti, kde se

  věnuje administrativě. Ovšem snaží

  se to střídat s pěší chůzí, aby podle

  svých slov nezlenivěla a nezakrně-

  la. Možná, že jednou se pro ni auto

  stane úplnou nezbytností. Teď ho

  využívá také na cesty k lékařům, za

  maminkou, která bydlí mimo Prahu,

  za kulturou a poznáním na výletech.

  Mimo hranice republiky zatím ne-

  vyrazila, a to především kvůli velké

  spotřebě a stáří svého současného

  vozu, avšak ráda by časem s přítel-

  kyní jezdila po Evropě.

  Nový řidičák Petře zkrátka otevřel

  nové obzory a je jasným důkazem,

  že nikdy není pozdě začít si plnit ce-

  loživotní sny. 

  Zatím jezdí

  jen po Čechách,

  ale Petra už

  spřádá plány

  i na zahraniční

  cestu.

  Autoškola byl stres, ale teď už je za volantem moc ráda.

  Už kdysi mi Bariéry přispěly na

  počítač, tak jsem věděla, na koho se

  mohu s důvěrou obrátit. Moc všem

  děkuji! Kdo ví, jestli bych to bez takové

  pomoci vůbec celé realizovala.

• Strana 48

  KULTURA

  Příběhy pro

  „jinaké“ děti

  Knížky Hany Zobačové

  jsou vtipné, cíleně poučné

  iplné fantazie, dokonale

  vybalancované texty sobrázky.

  Zajímavá autorka se ve své

  profesi stoprocentně našla

  – kromě psaní jako speciální

  pedagožka vyjíždí na první

  šetření do rodin sdítětem

  spodezřením na poruchu

  autistického spektra.

• Strana 49

  49

  První šetření: na první pohled

  hra pro dítě přináší

  cenné informace pro pedagoga.

• Strana 50

  KULTURA / HANA ZOBAČOVÁ

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: MILAN JAROŠ

  Jak se přihodí, že se vám vpráci

  trvale propojí záležitosti, které

  vás přitahují?

  Vždycky mě bavily literatura a sloh

  a na Masarykově univerzitě byla pro

  mě nejzajímavější kombinace češti-

  ny se speciální pedagogikou. Shodou

  okolností se ve stejné době narodilo

  mé sestře dítě. Posléze se ukázalo, že

  moje neteř má handicap. Začala jsem

  se tedy do speciální pedagogiky no-

  řit víc. A zůstala jsem u ní i při svém

  přestěhování do Prahy, kde jsem po

  práci v mateřské škole pracovala

  v rané péči NAUTIS. Sem jsem se

  také po mateřské vrátila.

  Po úraze pro mě bylo složité po-

  kračovat v neklidné práci s autis-

  tickými dětmi. Měla jsem volit klid-

  nější práci – a mnohé se dálo hrou

  náhod – tak například v rámci NAU-

  TIS vzniklo nakladatelství Pasparta.

  Zakladatel Mgr. Martin Mařík hledal

  spolupracovníky. Knížky mě bavi-

  ly, i když jsem moc nevěděla, jak

  se dělají. V Paspartě jsem mohla

  „přičuchnout“, co celé dění kolem

  knížek obnáší. A po této zkušenosti

  jsem pak nastoupila v nakladatel-

  ství Portál.

  Raná péče jsou terapeutické

  výjezdy, pomoc udětí, které mají

  PAS (porucha autistického spek-

  tra). Jste také „styčný důstojník“

  vrodinách, ve kterých podezření

  na PAS existuje…

  Pomáháme jim s tím vším se tro-

  chu vyrovnat, jde o sociální práci.

  I v tom, o co si mohou požádat, na co

  mají nárok, kam všude jejich náro-

  ky sahají. Základ terapeutické nebo

  speciální pedagogické práce je, že

  rodině pomáháte. Především jak má

  s takovým dítětem pracovat.

  Každé dítě sautismem je pros-

  tě jiné, své. Apokaždé se jedná

  ovelmi citlivou věc.

  Začínáme jezdit čím dál víc k mlad-

  ším dětem, raná péče jde k batole-

  címu věku. Když jsem začínala, byl

  hlavní proud pro počátek terapie asi

  čtyři roky. Teď se jedná o děti mno-

  hem mladší – a platí úměra, že čím

  mladší dítě podchytíme, tím lépe.

  I z toho důvodu, že rodiče mají čas

  všechno v sobě zpracovat.

  Dítě nese s sebou spolu s diagnó-

  zou řadu úskalí: může jím být opož-

  děný nástup do školky, vše kolem

  přípravy na školu. V jedné terapeu-

  tické místnosti u nás v centru je

  nápis: „To, že jste potkali jedno dítě

  s autismem, znamená, že jste potka-

  li jedno dítě s autismem.“ Všechno

  bývá u každého dítěte velmi indivi-

  duální, někdy z nich vyrůstají lidé

  hodně svázaní svým handicapem,

  ale i takoví, kteří se běžně zapojují

  do společnosti. Mívají rodiny, ko-

  níčky, jsou velmi úspěšní ve svých

  profesích. Nepoznáte na nich nic.

  Jen si třeba pomyslíte: No, má zájem

  o vlaky, o netradiční věci, sbírá rád

  známky.

  Jste empatická atrpělivá. Co

  mys líte, že je kpráci, kterou za-

  stáváte, nejvíc potřeba?

  Myslím, že mně osobně velmi po-

  mohlo moje vlastní rodičovství. Eta-

  py, které musíte projít sami s dětmi

  – někdy se nevyspíte, je čas, kdy

  dítě nemluví, nejí. Když si člověk

  na vlastní kůži projde strachy rodi-

  če. Teď vím, že úkol rodičů není být

  na sto procent pedagogy, nemusí

  mít pedagogický cit, mají své limity,

  V nakladatelství

  Portál je také

  prodejna, která

  nabízí celý vějíř

  knížek autorky...

• Strana 51

  51

  nestudovali speciální pedagogiku.

  Jsou prostě milující rodiče. Nechci

  nikdy podceňovat problém. Existují

  rodiny s problémy, mají „naloženo“,

  ale dokáží si volný čas užít, smát

  se. A pak jsou i rodiny, které na tom

  nejsou nijak špatně, ale… Já ovšem

  nikdy jejich problémy nevážím, ne-

  porovnávám.

  Je pravda, že puberta může být

  pro autistické dítě obdobím, kdy

  se porucha mění, mírní se?

  Puberta je obecně koktejl se vším,

  co se děje v těle. Jsou děti, které to

  do puberty nějak zvládaly, ale bě-

  hem ní se všechno „rozvezlo“ a pak

  je na zvážení třeba nasazení medi-

  kace. Pak jsou jiné, kdy se to usadí,

  a když se přeženou hormonální bou-

  ře, všechno se uklidní. Tohle období

  může vyznít obojím způsobem.

  Jaká byla vaše cesta kliteratuře?

  Nemyslím redaktorská, ale vlast-

  ní, autorská.

  Šlo to ruku v ruce. V Paspartě jsme

  napřed upravovali nějaké pohádkové

  knížky s obrázky. Bylo třeba je nějak

  přizpůsobit, nešlo o běžné pohádko-

  vé texty, které taková knížka mívá.

  A pak přišla nabídka na odbornou

  publikaci, kterou jsem napsala se

  spolupracovnicí Janou Kurfürstovou,

  nesmírně talentovaným a všestran-

  ným člověkem. Udělali jsme pub-

  likaci o výtvarné výchově pro děti

  s PAS. Jak třeba namalovat sluníčko,

  jak modelovat, vystřihovat – knížka

  měla fotografickou přílohu – a poz-

  ději následovaly básničky nebo pís-

  ničky s obrázky.

  Zakladatel Pasparty, pan Mařík

  mi nabídl, jestli si nechci napsat po-

  hádku s piktogramy. Asi před deseti

  lety jsem mu odpověděla, že se na

  autorskou knížku necítím. Napsala

  jsem sice knihu Klárka jde k dok-

  torovi (Pasparta), ale v příběhu šlo

  o zpřístupnění lékařského vyšetření

  dětem s PAS. Ale opravdu autorská

  knížka vznikla až v Portálu, první

  Žil byl kdysi kdesi, pohádky spojené

  s metodou genetického čtení, tedy

  čtení velkých písmem. Později jsem

  napsala úspěšnou Auta, vlaky, bag-

  ry taky – moc knížek o dopravních

  prostředcích zrovna nebylo, skvělé

  ilustrace připojila Vendula Hegerová.

  Vaše témata jsou různorodá pale-

  ta, na co jste ze své tvorby hrdá?

  Třeba na Vánoce mi vyjde další kníž-

  ka, Čokoláda plná přání, je o dvoj-

  čatech, která každý den vyloupnou

  jedno políčko z adventního kalendá-

  ře a začnou se dít věci. Jsem pokaždé

  Mgr. Hana Zobačová (*)

  Speciální pedagožka, poradkyně rané péče aautorka knih.

  Za své krátké příběhy, vždy bohatě ilustrované, získala

  Zlatou stuhu (nakl. Pasparta, spolu silustrátorkami, )

  ačestné uznání Vládního výboru pro osoby se zdravotním

  postižením (). Se svým manželem vychovává dvě děti.

  Každá její knížka má svůj cíl – předává znalosti o světě kolem.

  Začínáme jezdit čím

  dál víc k mladším

  dětem, raná péče jde

  k batolecímu věku.

  Když jsem začínala, byl

  hlavní proud pro počátek

  terapie asi čtyři roky. Teď

  se jedná o děti mnohem

  mladší – a platí úměra,

  že čím mladší dítě

  podchytíme, tím lépe.

• Strana 52

  KULTURA / HANA ZOBAČOVÁ

  zvědavá, jak se knížka bude líbit. Pak

  mám knížku Nikdo nejde z kola ven,

  což je encyklopedie o handicapech.

  Na tu jsem hrdá. Mluví o tom, jak se

  chovat k lidem s postižením. Mým

  záměrem bylo napsat nejen informa-

  tivní „encyklopedii“ o různých po-

  stiženích, ale docílit toho, abychom

  se ve školním prostředí ani později,

  v dospělosti, nikoho s handicapem

  nebáli. Spousta z nás se třeba lidí

  s postižením nestraní, jen nevědí, jak

  pomoct, mají přirozený ostych. My-

  slím, že právě tato kniha je z mého

  oboru nejpropracovanější, vložila

  jsem do ní nejvíc informací. Jakési

  poselství té knížky je: neboj se po-

  máhat a zeptat.

  Vněkterých knihách překlápíte

  běžná česká slova do podoby

  piktogramů. Kde se tato metoda

  vzala?

  Tento způsob práce s textem k nám

  do Pasparty přišel přes Ameriku

  a Španělsko, dostala se nám do ruky

  kniha receptů. My jsme ji přetvořili

  do podoby knížky Tři kuchaři vaří.

  Jde o recepty pro děti, jak si udě-

  lat třeba palačinky, šťávu… Za tyhle

  první knížky jsme za nakladatelský

  počin v Paspartě získali v roce 2017

  Zlatou stuhu. Já sama jsem v loň-

  ském roce za Pohádku o modrém

  vagónku obdržela jednu z cen Vlád-

  ního výboru pro osoby se zdravot-

  ním postižením.

  Jak dělíte svůj profesní čas mezi

  psaní aspeciální pedagogiku?

  Většina mého úvazku patří Portálu,

  dorovnávám to ranou péčí. Jezdím

  na prvokontakty, za rodinami, které

  nás oslovily. Tam okamžitě vyjíždí

  někdo, aby rodinu saturoval a podí-

  val se na její situaci. Sanoval v těch

  nejhorších věcech, co řeší. Poradím

  jim a napíšu zprávu, jak postupovat.

  Než se k nim dostane stálý pracov-

  ník, jsem tu pro ně k řešení problé-

  mů já. Nejsem diagnostik, nejsem

  posel špatných zpráv. Rodiny, kam

  přijdu, mají důvodné podezření, že

  mají dítě s PAS. Ale to neznamená,

  že to tak musí být. Jako nástupní

  bod pro naši první návštěvu stačí

  dnes všímavá informace učitelky

  z mateřské školy nebo pediatra či

  samotného rodiče. Včasnost je u „ji-

  nakosti“ klíčová. 

  Ze své pracovny

  jezdí Hana často

  k rodinám, které

  potřebují poradit,

  pomoct.

  Všechno bývá u každého

  dítěte velmi individuální,

  někdy z nich vyrůstají

  lidé hodně svázaní

  svým handicapem, ale

  i takoví, kteří se běžně

  zapojují do společnosti.

• Strana 53

  ZNOVU

  VYDÁVÁME

  OBLÍBENÝ

  ČASOPIS

  MŮŽEŠ

  Najdete vněm informace

  arady zoblasti sociálních

  azdravotních služeb,

  informace onových

  pomůckách, onovinkách

  ve zdravotnictví avobčanské

  společnosti. Hodně se dozvíte

  iopráci Konta Bariéry,

  ozajímavých osudech klientů.

  Bezplatně můžete časopis dostávat až do své schránky,

  jednoduše si oněj napište do redakce na info@muzes.cz.

  Pokud se vám obsah bude líbit arozhodnete se naši práci podpořit,

  můžete přispět formou jednorázové DMS ve tvaru

  DMS KONTOBARIERY 30, DMS KONTOBARIERY 60 nebo

  DMS KONTOBARIERY 90 na telefonní číslo 877 77

  nebo přispět jakoukoliv finanční částkou přímo na účet Konta Bariéry

  č. ú. 17 111 444 / 5500 svariabilním symbolem 62933. Děkujeme!

  Nové číslo vyjde každého čtvrt roku.

  53

• Strana 54

  SERVIS

  Ve většině analyzovaných doku-

  mentů také chyběla opatření, která

  by zabraňovala přenosu ústavních

  prvků do nových služeb. Hrozí tak,

  že mohou vznikat zařízení připomí-

  nající navenek služby komunitního

  charakteru, ale ve skutečnosti budou

  poskytovat služby ústavní formou.

  Hlavolam jménem deinstitucionalizace –

  ombudsman zjišťoval, jak si umí Česko

  poradit sproměnou sociálních služeb

  Text: MGR. MARKÉTA BOČKOVÁ,

  Kancelář veřejného ochránce práv

  Výzkumníci Kanceláře ombudsma-

  na analyzovali strategické doku-

  menty krajů a ministerstva týkající

  se transformace sociálních služeb.

  O deinstitucionalizaci také se zá-

  stupci jednotlivých krajů i minis-

  terstva vedli hloubkové rozhovory.

  Zjistili, že Česká republika nemá na

  národní ani krajské úrovni plány

  deinstitucionalizace, které by vyho-

  vovaly požadavkům Úmluvy o prá-

  vech lidí s postižením.

  CHYBÍ SPOLEČNÁ ŘEČ

  IJASNÉ CÍLE

  Ukázalo se, že jednotlivé regiony

  a MPSV sice ve svých dokumentech

  v souvislosti s proměnou sociálních

  služeb běžně používají výrazy jako

  deinstitucionalizace, transformace,

  humanizace nebo služby komunitní-

  ho charakteru, ale většinou je nechá-

  vají bez jasné definice. To zásadním

  způsobem ztěžuje naplňování těchto

  plánů i ověřování jejich účinnosti.

  Stejně tak kraje ve svých plánech

  nejasně formulovaly dílčí cíle, pří-

  padně neurčily, kdo je za jejich na-

  plnění odpovědný a dokdy mají být

  splněné.

  PODLE ÚMLUVY OSN OPRÁVECH LIDÍ SPOSTIŽENÍM MAJÍ

  VŠICHNI BEZ OHLEDU NA SVÉ POSTIŽENÍ PRÁVO ŽÍT NEZÁVISLE

  APLNĚ SE ZAČLENIT AZAPOJIT DO SPOLEČNOSTI. MAJÍ MÍT

  MOŽNOST ZVOLIT SI, KDE ASKÝM BUDOU ŽÍT. NIKDO JIM NESMÍ

  DIKTOVAT, ABY ŽILI VPŘEDEM URČENÉM PROSTŘEDÍ, JAKO

  JSOU ÚSTAVY SOCIÁLNÍ PÉČE AJINÉ INSTITUCE. STÁTY, KTERÉ

  STEJNĚ JAKO ČESKÁ REPUBLIKA KÚMLUVĚ PŘISTOUPILY, MUSÍ

  NAPLÁNOVAT, JAK POSTUPNĚ NAHRADÍ ÚSTAVNÍ PÉČI SLUŽBAMI

  PODPORUJÍCÍMI NEZÁVISLÝ ZPŮSOB ŽIVOTA. OMBUDSMAN SE

  VRÁMCI MONITOROVÁNÍ PRÁV LIDÍ SPOSTIŽENÍM VYPLÝVAJÍCÍCH

  ZÚMLUVY ROZHODL ZJISTIT, JAK ČESKO PROSTŘEDNICTVÍM

  MINISTERSTVA PRÁCE ASOCIÁLNÍCH VĚCÍ (MPSV) IJEDNOTLIVÝCH

  KRAJŮ KTOMUTO ZÁVAZKU DEINSTITUCIONALIZOVAT

  PŘISTUPUJE. ZÁROVEŇ OVĚŘIL, ZDA REGIONY IÚSTŘEDÍ DO

  PLÁNOVÁNÍ DOSTATEČNĚ AÚČINNĚ ZAPOJUJÍ IPŘÍMO LIDI

  SPOSTIŽENÍM.

  Deinstitucionalizace:

  Proces, ve kterém dochází

  ktransformaci institucionální

  (ústavní) péče olidi spostižením

  vpéči komunitní. Cílem je

  zkvalitnit život lidem spostižením

  aumožnit jim žít běžný život

  srovnatelný sživotem jejich

  vrstevníků. Zahrnuje řízené rušení

  ústavů arozvoj komunitních

  sociálních služeb. Ty jsou

  zaměřené především na potřeby

  svých klientů ana jejich sociální

  začleňování.

  Sociální služby

  komunitního

  charakteru:

  Jsou zaměřené na řešení

  nepříznivé sociální situace

  vpřirozeném prostředí

  anevylučují své uživatele

  ze společnosti. Mohou mít

  ambulantní, terénní ipobytovou

  formu. Nejsou soustředěné

  do jednoho místa. Ambulantní

  apobytové služby mají určený

  maximální počet klientů. Podporují

  klienty vnavazování audržování

  běžných společenských vztahů

  arolí. Rozvíjejí apodporují jejich

  schopnosti.

  Zdroj: MPSV, Kritéria služeb komunitního

  charakteru akritéria transformace

  adeinstitucionalizace. Pro potřeby

  tohoto textu jsou definice zkrácené

  azjednodušené.

• Strana 55

  55

  Problematická je i skutečnost, že

  podle výsledků výzkumu se kraje

  ani stát ve svých plánech dostatečně

  nezaměřují na snižování počtu míst

  ve stávajících ústavech ani na jejich

  úplné rušení. Zároveň stát nesbí-

  rá a nezveřejňuje data umožňující

  sledovat stav a postup deinstitucio-

  nalizace v celé České republice ani

  v jednotlivých krajích.

  DOBRÁ PRAXE JE…

  Výzkum potvrdil, že přístup k dein-

  stitucionalizaci se liší napříč republi-

  kou, i to, že některé regiony postou-

  pily v plánování a samotné proměně

  svých sociálních služeb dál než ostat-

  ní. To se týká především tří krajů,

  které nad rámec povinných plánů

  rozvoje sociálních služeb připravily

  také zvláštní plány zaměřené přímo

  na deinstitucionalizaci, a to s výhle-

  dem na delší období, v průměru na

  dobu osmi let. Shrnuly v nich vize

  a cíle, jako je rozvoj komunitních

  služeb, péče v přirozeném prostře-

  dí, sociální začleňování, snižování

  kapacit ústavních služeb a rušení

  ústavů, orientace na potřeby klientů

  a prevence přenosu ústavních prvků.

  … PŘEKÁŽKY ALE ZŮSTÁVAJÍ

  V rozhovorech výzkumníci zjišťovali

  i to, co podle zástupců ministerstva

  i krajů brání úspěšné transformaci

  sociálních služeb a rušení ústavů.

  Kraje nejčastěji zmiňovaly nejisté

  a krátkodobé financování. Dlou-

  hodobé plánování podle nich není

  možné, pokud mohou počítat pouze

  s ročním rozpočtem bez výhledu,

  kolik prostředků budou mít k dispo-

  zici v dalších letech.

  Kraje by také uvítaly větší aktivitu

  MPSV. To by podle nich mělo regiony

  více směřovat a vést celým proce-

  sem. Mělo by také účinně spolupra-

  covat jak s kraji, tak s ministerstvem

  zdravotnictví a ministerstvem financí.

  V současné době nejde MPSV re-

  gionům příkladem ani v praxi: samo

  je zřizovatelem několika zařízení so-

  ciálních služeb ústavního charakte-

  ru, pro jejichž transformaci ale nemá

  jasný plán.

  Rušení ústavů a rozvoji sociálních

  služeb komunitního charakteru brá-

  ní podle zástupců krajů také před-

  sudky veřejnosti včetně politiků vůči

  klientům sociálních služeb, přede-

  vším těm s mentálním postižením

  či duševním onemocněním. Nezna-

  lost a strach z neznámého vedou

  lidi k obavám o bezpečnost a někde

  i přímo k protestům proti plánům na

  vznik nových sociálních služeb.

  ONÁS SNÁMI? JEN MÁLOKDE

  V neposlední řadě výzkum odhalil,

  že téměř polovina krajů nezapojuje

  do plánování rozvoje sociálních slu-

  žeb přímo lidi s postižením. Několik

  krajů předpokládá, že se lidé s po-

  stižením budou aktivně zapojovat

  do připomínkování plánu společ-

  ně s veřejností. Většina regionů ale

  svůj proces plánování potřebám lidí

  s postižením a jejich zapojení nijak

  nepřizpůsobuje. Zapojení lidí s po-

  stižením do přípravy předpisů, které

  se jich týkají, je přitom jedním ze zá-

  kladních principů úmluvy.

  O výsledcích výzkumu bude nyní

  ombudsman informovat minister-

  stva, kraje i veřejnost. Připravuje

  také doporučení k deinstituciona-

  lizaci pro ministerstva a kraje. Pro-

  měnit ústavní model péče na model

  komunitní není snadné ani rychlé.

  Ombudsman proto zdůrazňuje, že

  tím spíše musí stát a kraje deinsti-

  tucionalizaci dobře plánovat, založit

  rozhodování o systému sociálních

  služeb na jasných datech a zapojit do

  něj i samotné lidi s postižením.

  Výzkum vznikl v rámci projektu

  Posílení aktivit veřejného ochránce

  práv v ochraně lidských práv (smě-

  rem k ustavení Národní lidskopráv-

  ní instituce v ČR), číslo projektu:

  LPPDP3-001. Tento projekt je fi-

  nancován z prostředků Fondů EHP

  a Norska 2014–2021 a státního

  rozpočtu ČR. 

  www.ochrance.cz/dokument/

  deinstitucionalizace_a_transformace_

  socialnich_sluzeb/

  Odkazy

  Některé zvýzkumů adoporučení naleznete pod

  následujícím odkazem www.ochrance.cz/vystupy/.

  Jednotlivá vydání bulletinu či díly podcastu jsou volně

  přístupné kpřečtení či kposlechu pod následujícími

  odkazy www.ochrance.cz/vystupy/bulletin/

  awww.ochrance.cz/vystupy/podcast/.

  Přidejte se

  do skupiny

  Práva lidí

  spostižením

  na facebooku

  Co jsou ústavní

  či institucionální

  prvky?

  Život vpobytových sociálních

  službách, jako jsou domovy pro

  osoby se zdravotnímpostižením

  nebo domovy pro seniory

  či domovy se zvláštním

  režimem, se často podřizuje

  organizačním potřebám zařízení

  místo individuálním potřebám

  jednotlivých klientů. Lidé:

  si nemohou vybrat, kde aským

  budou žít ani od koho budou

  přijímat podporu pro činnosti,

  které sami nezvládnou,

  jsou izolováni aodděleni od

  života běžné společnosti,

  jejich denní režim je

  zvelké části nebo zcela

  určený režimem vzařízení:

  přizpůsobují se době vstávání

  nebo jídla. Také volnočasové

  aktivity jsou skupinové

  avpředem určený čas.

  personál knim přistupuje

  paternalisticky, nerozvíjí jejich

  samostatnost aschopnosti.

  Ústavní prvky jsou spojované

  především svelkokapacitními

  ústavy, ale mohu se objevovat

  ivzařízeních smenším počtem

  klientů. Při transformaci zařízení

  je nutné přenosu ústavních prvků

  zabránit.

  Výzkum potvrdil, že přístup

  k deinstitucionalizaci se liší

  napříč republikou, i to, že některé

  regiony postoupily v plánování

  a samotné proměně svých sociálních

  služeb dál než ostatní. To se týká

  především tří krajů, které nad rámec

  povinných plánů rozvoje sociálních

  služeb připravily také zvláštní plány

  zaměřené přímo na deinstitucionalizaci,

  a to s výhledem na delší období,

  v průměru na dobu osmi let.

• Strana 56

  Plán na zvýšení příspěvku na péči

  a současné zdražování některých služeb

  Cílem dlouho chystané a disku-

  tované novely je podpořit klienty

  v setrvání v přirozeném domácím

  prostředí s využitím podpory přiro-

  zených rodinných pečovatelů, asis-

  tentů sociální péče či terénních so-

  ciálních služeb (osobní asistence či

  pečovatelská služba).

  Zároveň novela zákona rozšiřuje

  cílové skupiny sociálních služeb tak-

  též o osoby pečující, kterým může

  být nyní rovněž poskytována podpo-

  ra podle zákona (především činnosti,

  které spočívají v nácviku dovedností

  pečujících osob pro zvládání péče

  o osoby závislé na jejich pomoci).

  U některých sociálních služeb se

  pak rozšiřují základní poskytované

  činnosti, a to o:

  pomoc při zajištění bezpečí a mož-

  nosti setrvání v přirozeném so-

  ciálním prostředí.

  distanční psychosociální podporu.

  Od 1. 1. 2025 by pak mělo být čer-

  pání pobytové odlehčovací služby

  limitováno v součtu nejdéle 180

  dny v kalendářním roce; do uvedené

  doby se započítá pouze služba po-

  skytnutá stejným poskytovatelem.

  Zákon taktéž zpřesňuje tzv. bez-

  úhonnost sociálních pracovníků

  a pracovníků v sociálních službách,

  která je podmínkou pro výkon povo-

  lání (dává ji do vztahu s bezúhonnos-

  tí v souvislosti s výkonem povolání)

  a upravuje také podmínku dalšího

  povinného vzdělávání pracovníků

  sociálních služeb (stanovuje místo

  povinných 24 hodin vzdělávání za

  rok delší časový úsek dvou let a po-

  vinných 48 hodin a zpřesňuje výjim-

  ky z této povinnosti).

  Zároveň je bohužel v legislativním

  procesu taktéž novela prováděcí vy-

  hlášky k zákonu o sociálních služ-

  bách č. 108/2006 Sb., která zdra-

  žuje některé sociální služby, a o tom

  se již v médiích tolik nemluví. Česká

  asociace paraplegiků, z. s., i jiné or-

  ganizace se proti dalšímu zdražování

  služeb výrazně ohradily, nicméně

  novela je stále v rukou zákonodárců.

  Navrhuje se zvýšení maximální

  hodinové úhrady za poskytnutí úko-

  nu péče, a to u pečovatelské služby,

  osobní asistence, průvodcovských

  a předčitatelských služeb, služeb

  SERVIS / VÝBĚR LUCIE MARKOVÉ

  TEXT: LUCIE MARKOVÁ

  V médích více zmiňovaná je novela

  zákona č. 108/2006 Sb., s účinnos-

  tí od 1. 7. 2024, která k datu vzni-

  ku tohoto článku již prošla senátem

  a čeká pouze na podpis prezidenta

  republiky, nejzásadnější částí novely

  je navýšení příspěvku na péči v ně-

  kterých stupních závislosti, a to tímto

  způsobem:

  Stupeň závislosti

  Výše PnP

  děti do 18 let

  do 30. 6. 2024

  Výše PnP

  děti do 18 let

  od 1. 7. 2024

  Výše PnP dospělí

  do 30. 6. 2024

  Výše PnP dospělí

  od 1. 7. 2024

  I. 3 300 3 300 880 880

  II. 6 600 7 400 4 400 4 900

  III. 13 900 16 100 12 800 14 800

  IV. (pobytové služby)* 19 200 23 000 19 200 23 000

  IV.+

  (zvýšená podpora

  péče poskytované

  vpřirozeném prostředí

  klienta)

  19200 27 000 19 200 27 000

  * V případě čerpání pobytové služby v domově pro osoby se zdravotním postižením, domově pro seniory, domově se zvláštním

  režimem, chráněném bydlení či vsociálních službách poskytovaných ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče

  Vlegislativním procesu se vdobě vzniku

  tohoto článku nacházejí dvě zásadní

  novely, které mohou výrazně ovlivnit

  poskytování péče a podpory lidem se

  zdravotním postižením. Jedná se o novely

  zákona o sociálních službách č. 108/2006

  Sb., a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterými se

  provádějí některá ustanovení zákona

  o sociálních službách.

• Strana 57

  Hrozí zrušení možnosti vrácení DPH

  osobám se zdravotním postižením

  při zakoupení auta

  podpory samostatného bydlení, od-

  lehčovacích služeb, center denních

  služeb, denních stacionářů, chráně-

  ného bydlení a pobytové sociální re-

  habilitace.

  Dosud byla sazba stanovena ve

  dvou výších, a to 155 Kč/h, pokud

  se služba poskytuje v rozsahu ne-

  převyšujícím 80 hodin měsíčně,

  a 135 Kč/h, pokud se služba osobě

  poskytuje v rozsahu vyšším než 80

  hodin měsíčně.

  Nově se navrhuje zvýšení těch-

  to sazeb, a to na 165 Kč/h, pokud

  se služba poskytuje v rozsahu ne-

  převyšujícím 80 hodin měsíčně,

  a 150 Kč/h, pokud se služba oso-

  bě poskytuje v rozsahu vyšším než

  80 hodin měsíčně.

  Dále se navyšují ceny za další úko-

  ny dané vyhláškou u pečovatelské

  služby, a to z 50 Kč na 60 Kč za do-

  nášku/dovoz jídla (cena za 1 úkon);

  velký nákup se zdražuje ze 160 na

  170 Kč a cena za 1 kg vyprání a vy-

  žehlení prádla se navyšuje z 90 Kč

  na 100 Kč.

  Novelou zákona č. 108/2006 Sb.,

  o sociálních službách, tedy sice od

  1. 7. 2024 dochází ke zvýšení pří-

  spěvku na péči ve stupních závislosti

  II, III a IV, nicméně současným navý-

  šením úhrad nedojde k výraznému

  zlepšení situace lidí závislých na péči

  druhé osoby či sociální služby. Situa-

  ce osob v I. stupni závislosti, který

  navyšován nebude, se od 1. 7. 2024

  dokonce zhorší – budou si moci do-

  volit méně hodin péče, než tomu je

  nyní. 

  V legislativním procesu je také no-

  vela zákona č. 235/2004 Sb., o dani

  z přidané hodnoty ve znění pozdějších

  předpisů, která je v gesci Ministerstva

  financí ČR. Jedná se o rozsáhlou novelu

  zákona, která by měla nabýt účinnosti

  1. ledna 2025. Ministerstvo financí ČR

  udává, že cílem je snížit počet daňo-

  vých výjimek v souvislosti s progra-

  movým prohlášením vlády a zároveň

  dostát unijnímu právu. Navrhuje od

  1. 1. 2025 zrušení institutu vrace-

  ní daně z přidané hodnoty osobám se

  zdravotním postižením při zakoupení

  motorového vozidla, na které byl po-

  skytnut příspěvek na zvláštní pomůc-

  ku podle zákona č. 329/2011 Sb.

  Připomínám podmínky vrácení

  DPH, které nyní platí. Na finančním

  úřadu lze požádat v případě, že vám

  byl přiznán příspěvek na zakoupení

  motorového vozidla, o vrácení DPH,

  které bylo při zakoupení vozu za-

  placeno. Finanční úřad může vrátit

  až 100 000 Kč. O vrácení daně lze

  požádat u zakoupení nového vozu.

  U ojetého vozidla záleží na režimu za-

  placeného DPH při prodeji, zpravidla

  se však v tomto případě vrací jen po-

  měrná část z tzv. rabatu autobazaru či

  jiného prodejce.

  Komunikovali jsme za Českou aso-

  ciaci paraplegiků, z. s., výrazný pokles

  možností osob se zdravotním posti-

  žením po této novele. Příspěvek na

  zvláštní pomůcku motorové vozidlo je

  poskytován v max. výši 200 000 ko-

  run, a možnost odpočtu/vrácení DPH

  ve výši 100 000 Kč je tedy výraznou

  podporou, jak nové vozidlo zafinanco-

  vat při současných cenách automobilů.

  Ministerstvo financí komunikuje

  zrušení daňové výjimky s argumen-

  tem, že vhodnější by bylo uspořené

  finanční prostředky přesunout pod

  gesci Ministerstva práce a sociálních

  věcí, které by mohlo novelou zákona

  č. 329/2011 Sb. navýšit podporu pří-

  mo v příspěvku na zvláštní pomůcku

  na motorové vozidlo. Vzhledem k tomu,

  že je však polovina roku 2024 a dosud

  jsme neobdrželi návrh novely zákona

  o dávkách pro osoby se zdravotním po-

  stižením, obávám se, že existuje riziko,

  že se přesun finančních prostředků, ale

  především novela zákona č. 329/2011

  Sb. nestihne připravit včas.

  Doplňuji důležitou informaci, že

  v návrhu novely zákona č. 235/2004

  Sb., o dani z přidané hodnoty, je nyní

  uvedeno v přechodných ustanoveních,

  že pokud byl rozhodnutím příslušné-

  ho úřadu přiznán příspěvek podle zá-

  kona upravujícího poskytování dávek

  osobám se zdravotním postižením na

  dodané motorové vozidlo přede dnem

  nabytí účinnosti tohoto zákona, posu-

  zuje se vznik nároku na vrácení daně

  a postupuje se v případě jeho uplat-

  nění podle § 85 zákona č. 235/2004

  Sb., ve znění účinném přede dnem

  nabytí účinnosti tohoto zákona. Jinými

  slovy, pokud bude osobě do 31. 12.

  2024 přiznán příspěvek na zvláštní

  pomůcku (motorové vozidlo), může

  ještě i v následujícím období (po 1. 1.

  2025) uplatnit odpočet DPH podle le-

  gislativy platné do 31. 12. 2024.

  Z výše uvedených důvodů lze do-

  poručit osobám, které plánují pořízení

  auta a podání žádosti o příspěvek na

  zvláštní pomůcku (motorové vozidlo),

  aby žádost neodkládaly. Pokud mají

  zájem o vrácení DPH podle současné

  účinné legislativy, mělo by se správ-

  ní řízení o příspěvku na zakoupení

  auta stihnout dokončit do konce roku

  2024. 

  57

  Cílem dlouho chystané

  a diskutované novely je podpořit

  klienty v setrvání v přirozeném

  domácím prostředí s využitím

  podpory přirozených rodinných

  pečovatelů, asistentů sociální péče

  či terénních sociálních služeb

  (osobní asistence či pečovatelská služba).

  Lucie MARKOVÁ

  Autorka je pracovnice služby Peer mentoring České asociace paraplegiků – CZEPA, z. s. E-mail: markova@czepa.cz

• Strana 58

  SERVIS / PARASPORT

  Text: TADEÁŠ MAHEL

  Foto: ČESKÝ PARALYMPIJSKÝ VÝBOR

  Když loni na mistrovství světa opanoval

  závod na 400 metrů volně, radostí kři-

  čel na celý manchesterský bazén. Letos

  na jaře se nevidomý plavec David Kra-

  tochvíl za šokující zlato dočkal sladké

  odměny. V pražském Clarion Congress

  Hotelu byl vyhlášený parasportovcem

  roku 2023, což totálně zaskočilo i jeho

  rodiče.

  „Já vůbec nevím, co mám říct, jsme

  všichni v šoku,“ přiznala Davidova

  maminka Stanislava a přitom sváděla

  nerovný boj s dojetím. Šestnáctiletý vítěz

  Cen Českého paralympijského výboru

  se zatím smál od ucha k uchu, ani on

  nevěřil, co se mu právě povedlo.

  Davide, vpouhých 16 letech jsi nej-

  lepším parasportovcem Česka za rok

  2023. Co na to říkáš?

  Je to neuvěřitelný pocit! Já to vůbec ne-

  čekal, myslel jsem si, že budu tak sedmý

  nebo že mě nevyhlásí vůbec, ale že budu

  první? To je šílené!

  Ani ve skrytu duše nebyly ambice

  aspoň na stupně vítězů?

  Fakt ne, vůbec. Já dobře věděl, kolik tu

  je úspěšných paralympioniků, konkuren-

  ce byla opravdu velká. Vyhrát úplně

  bez problémů mohl lukostřelec David

  Drahonínský, rozhodně by si to zasloužili

  Agi Koupilová nebo Arny Petráček, moji

  kolegové z plavání.

  Je právě loňský vítěz Arnošt Petráček

  tvou inspirací?

  Arny mi byl inspirací odjakživa. Když

  jsem začínal, motivoval mě k tomu, ať

  makám a jedu dál, viděl ve mně poten-

  ciál. Já jsem mu za to moc vděčný.

  Loni jsi přivezl zlato zMS, co od tebe

  máme čekat dál?

  Vrchol je přede mnou právě letos, je to

  samozřejmě paralympiáda v Paříži. Tam

  kdyby padla placka, byl by to pro mě

  životní úspěch.

  Máš Paříž vhlavě už každý den?

  To asi ještě ne, přece jenom to je ještě

  pár měsíců. Nechci se za každou cenu

  upínat k medaili, já si to tam chci užít,

  a když to cinkne, bude to obrovská

  odměna. Samozřejmě jako každý spor-

  tovec chci vždycky vyhrát, ale pro mě

  je úžasné už jen to, že na paralympiádě

  budu, tenhle sen si žiju od té doby, co

  plavu.

  Příprava jde podle plánu?

  Zatím všechno probíhá skvěle, pětkrát

  týdně trénuju ve vodě, čtyřikrát týdně na

  suchu a dvakrát týdně ještě běhám.

  Auž se učíš francouzsky?

  Zkusil jsem to, ale moc dlouho mi to

  nevydrželo, je to strašně těžký jazyk. Ale

  poděkovat za případnou medaili fran-

  couzsky zvládnu. (usmívá se) 

  NEVIDOMÝ PLAVEC KRATOCHVÍL JE PARASPORTOVCEM ROKU:

  Já že vyhrál? Šílené!

  Ceny Českého

  paralympijského výboru

  

  TOP 7

  .místo: David Kratochvíl, plavání

  .místo: Pavlína Vejvodová, cyklistika

  .místo: David Drahonínský, lukostřelba

  .místo: Agáta Koupilová, plavání

  .místo: Aleš Kisý, atletika

  .místo: Šárka Pultar Musilová,

  lukostřelba

  .místo: Arnošt Petráček, plavání

  KOLEKTIV ROKU

  Český parahokejový tým

  MIMOŘÁDNÝ

  PARASPORTOVNÍ VÝKON

  Karolína Anna Möckl Dvořáčková

  a Jan Kohout (paradance)

  OBJEV ROKU

  Jindřich Mašín (cyklistika)

  PŘÍNOS PARASPORTU

  Roman Herink, zakladatel parahokeje

  (sledge hokeje) vČR

  SÍŇ SLÁVY

  Martin Kovář

  Roman Gronský

  Kateřina Šromová

  Vejvodová, Kratochvíl a Drahonínský kralují českému parasportu.

• Strana 59

  59

  Text: TADEÁŠ MAHEL

  Foto: ČESKÝ SVAZ PLAVECKÝCH SPORTŮ

  Kdyby se čeští paraplavci před od-

  letem na mistrovství Evropy sázeli,

  s kolika medailemi se vrátí do Prahy,

  projeli by to na plné čáře. Ale vůbec

  by jim to nevadilo! „Čtyři pět medailí

  bychom přivézt mohli,“ přemýšlela

  Agáta Koupilová. Realita naprosto

  předčila očekávání, česká výprava

  přivezla hned devět cenných kovů!

  Tři bronzy patří právě Koupilové,

  jedno stříbro Arnoštu Petráčkovi

  a hned pět placek si doma pověsí

  David Kratochvíl. Šestnáctiletý talent

  bral zlato na 100 metrů znak, tři

  stříbra na 400 metrů volným způso-

  bem, 100 metrů motýlek a 50 metrů

  volným způsobem, z polohových

  200 metrů pak získal bronz. „Povedlo

  se to, jsem úplně nadšený,“ zářil na

  pražském letišti, když si vychutnával

  zasloužený aplaus, kterým plavce

  odměnila čekající skupinka přátel

  a rodinných příslušníků.

  Nejlepší český parasportovec

  uplynulého roku si ostatně na zvý-

  šenou pozornost musí zvykat přímo

  na závodech. „Měli jsme český

  fanklub přímo na Madeiře,“ hlásil

  nadšeně. Onen fanklub byl přitom

  dosti nečekaný. Kratochvíla a spol.

  k medailím hnala skupinka zhruba

  30 stavařů. „Na ostrově byli na

  služební cestě a dozvěděli se, že tam

  zrovna probíhá naše ME. Sešli se

  s námi na hotelu a přišli fandit přímo

  na bazén. Tam nám udělali pořádný

  kotel, bylo to úplně super!“ radoval

  se mladík, který předčil svoje vlastní

  očekávání. „Odlétal jsem s tím, že

  bych byl rád za dvě medaile, na

  znakařské stovce a čtyřstovce volně.

  Vůbec jsem nečekal, že se takhle

  povedou i moje vedlejší disciplíny,

  ale padly tam krásné osobáčky

  a prostě to vyšlo,“ dodal.

  Pět evropských Kratochvílových

  medailí a celkem devět pro celý český

  tým znamená velkou dávku sebe-

  vědomí na blížící se paralympiádu

  v Paříži. „Tým se krásně rozjel a před

  Paříží je to to nejlepší, co se nám

  mohlo povést. Víme, že trénink jde

  dobrým směrem, teď to jen udržet,“

  přál si Kratochvíl. 

  Zázračný chlapec

  zářil i na Madeiře

  Výkon do Guinnessovy

  knihy rekordů!

  Motejzík dokončil

  220kilometrový závod

  na lyžích

  Text: SVAZ LYŽAŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY

  Foto: ARCHIV MIROSLAVA MOTEJZÍKA

  Český paralyžař Miroslav Motejzík jako

  historicky první amputovaný závodník

  na světě dokončil legendární Norden-

  skiöldsloppet ve švédském Jokkmokku.

  Tento výkon bude zapsán v Guinnessově

  knize rekordů.

  Nejdelší lyžařský závod světa o délce

  220 km vede nedotčenou divočinou

  severně od polárního kruhu po histo-

  rické trase z roku 1884, kterou vytyčil

  polárník Adolf Erik Nordenskiöld.

  „Byl to masakr. Trať velmi často při-

  pomínala freeridové běžkování. Jedna

  stopa tam a jedna zpátky, ale protože byly

  zaváté, závodníci si projeli vlastní v pro-

  středku,“ popsal Motejzík své pocity. Čes-

  ký reprezentant PARA NORDIC dokončil

  nejdelší závod na světě v čase 18:55:47

  na 170. místě z 585 přihlášených. 

  Kratochvíl ukázal, že v 16 letech patří mezi nejlepší (nejen) evropské plavce.

  Motejzík se s extrémním závodem

  popral na jedničku.

• Strana 60

  SERVIS / ZPRÁVY Z PARASPORTU

  Text: TADEÁŠ MAHEL

  Foto:ČESKÝ PARALYMPIJSKÝ VÝBOR

  Podávají špičkové výkony, tvrdě trénují,

  hrdě reprezentují Českou republiku. Na

  rozdíl od sportovců bez handicapu však

  musí paralympionici překonávat o pár

  překážek víc. Právě na tyhle rozdíly

  chce v nové paralympijské kampani

  nazvané „Stejní, ale jiní“ upozornit Český

  paralympijský tým.

  „Držíme se hesla, že sport je jenom

  jeden, vždyť parasport přináší úplně

  stejné emoce, bez rozdílu. Chceme, aby

  fanoušci vnímali parasportovce jako

  špičkové atlety, aby jejich závody a zápa-

  sy prožívali, aby jim na jejich výkonech

  opravdu záleželo. Věříme, že naše

  kampaň k tomu může výrazně pomoct,“

  říká Zbyněk Sýkora, předseda Českého

  paralympijského výboru.

  Kampaň „Stejní, ale jiní“ připravila pro

  ČPV kreativní agentura VML. „Chtěli jsme

  poukázat na to, co parasport a běžný

  sport spojuje, ale zároveň s nadsázkou

  a černým humorem upozornit na rozdíly,“

  vysvětluje Tereza Eliášová, ředitelka

  marketingu a médií ČPV. „Ve spolupráci

  s produkcí Stink Films vznikly dva vi-

  zuálně a emocionálně působivé televizní

  spoty, které natočila režisérka Veronika

  Jelšíková. Navíc hudbu k nim složilo další

  velké jméno světové reklamy, režisér

  Ivan Zachariáš. Z výsledku jsme nadšeni,“

  doplňuje Chief Creative Ocer agentury

  VML Miloš Kočí. Prvním výstřelem kam-

  paně je speciální paralympijská tramvaj,

  která již brázdí ulice Prahy. Naplno pak

  kampaň vypukne v průběhu léta a skončí

  po paralympijských hrách v Paříži.

  Ve veřejném prostoru a v médiích se

  tak objeví třeba následující vzkaz handi-

  capovaného cyklisty Patrika Jahody, jenž

  svůj handbike pohání rukama: „Stejná

  přilba, stejný okruh, stejná dřina. Jediný

  rozdíl je, že mě po šlapání nebolí nohy.“

  Sám závodník je z kampaně nadšený.

  „Obrovsky se mi líbí! Staví nás na stejnou

  úroveň jako sportovce bez handicapu,

  přesně tak to má být. Slogan ,Stejní, ale

  jiní‘ krásně ukazuje, že opravdu nezáleží

  na tom, jestli sportujete s handicapem

  nebo bez něj. Jde o radost ze sportu

  a úsilí, které do toho dáváme, to je stejné

  pro každého,“ má jasno Jahoda. 

  Stejní, ale jiní. Český paralympijský tým

  představil kampaň kPaříži

  Ulice Prahy nyní brázdí unikátní paralympijská tramvaj.

  Kampaň s handbikerem Jahodou

• Strana 61

  61

  Text: ZUZANA MARTINČÍK GLACOVÁ

  Foto: ERICA PERREAUX

  Tam, kde loni čeští parahokejisté skon-

  čili, letos zdárně navázali! Opět se hrálo

  v Kanadě a heroický výkon celého týmu

  v čele s gólmanem Martinem Kudelou

  znamenal úspěšnou obhajobu bronzu!

  A aby podobenství nebylo málo, Češi se

  z medaile radují po výhře 3:2 nad Čínou.

  Stejně jako v roce 2023.

  Češi v utkání o třetí místo museli

  otáčet skóre, kdy se trefili Hečko a Ohara,

  vítězný gól si připsal Kubeš. „Bylo to

  těžké, Číňani nám nedali nic zadarmo,

  několikrát nebyli daleko od vyrovnání,

  dali nám dost zabrat. My se ale zase po-

  sunuli někam dál a já doufám, že to bude

  mít stoupající tendenci,“ nechal se slyšet

  brankářský hrdina Kudela.

  „Rozhodla druhá třetina, kterou jsme

  dokázali udržet, a pak už jsme si řekli,

  že už to ukončíme a vyhrajeme. Troufám

  si říct, že to bylo snadnější než loni,

  ale jsem rád, že jsme to zvládli. My se

  semkneme vždy v té nejtěžší chvíli, za

  to jsem na kluky hrozně hrdý,“ prozradil

  kapitán Radek Zelinka.

  „Celý turnaj jsme odmakali na sto

  procent. Herně jsme viděli, že jsme se

  zlepšovali zápas od zápasu, kde jsme

  to potvrdili v semifinále proti Americe.

  Tenhle turnaj jsme ukázali to, že ti, kteří

  jsou před námi, se musejí začít ohlížet,“

  varuje trenér Jakub Novotný. Mistry

  světa se po dlouhých sedmi letech stal

  někdo jiný než tým USA, Američané ve

  finále nestačili na Kanadu, ta zlato slavila

  po výsledku 2:1. 

  Po roce opět bronz!

  Parahokejisté uspěli na mistrovství světa

  Rubrika vzniká ve spolupráci

  sČeským paralympijským výborem

  www.paralympic.cz

  Česká reprezentace je opět třetí na světě.

  Bronz přineslo vítězství nad Čínou.

• Strana 62

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor:

  Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 723 026 881

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz

  E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 4× ročně.

  Toto číslo vychází včervnu 2024.

  Vychází zafinanční podpory

  Magistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Post Optimal s.r.o.

  Toužimská 720, Praha 9 – Letňany

  Foto natitulní straně:

  Milan Jaroš

  Časopis Můžeš vychází spodporou:

  SLOVO MÁ...

  jarní měsíce jsou v nadaci vždycky ve znamení

  velkých aktivit. I letos jsme v půli dubna roz-

  běhali Česko v rámci projektu Run and Help.

  Krásný sportovní projekt, tedy běhání, které

  pomáhá, nám každoročně dělá velkou radost.

  Ačkoli v tomto případě cílíme hlavně na děti

  a mladé lidi ze škol, běhají s námi k naší velké

  radosti i týmy firemních zaměstnanců, party

  přátel nebo třeba městské části.

  Princip charitativního běhu je jednoduchý:

  každý, kdo má zájem, se u nás zaregistru-

  je a dobrovolným startovným podpoří jeden

  z našich příběhů anebo si vybere někoho ve

  svém okolí, komu by rád pomohl. Letos vybírá-

  me pro desetiletou Kačenku, která se narodila

  bez části ruky, a pro šestnáctiletého Šimona,

  který má amputovanou nohu pod kolenem.

  Oba potřebují sportovní protézy.

  Mimochodem: do Vodňan, kde Šimon stu-

  duje střední rybářskou školu, jsem se na je-

  jich běh pro Šimona zajela podívat i já. Škola

  svoje běhání zorganizovala naprosto skvěle.

  Za startovní páskou stáli Šimonovi spolužáci,

  jeho přátelé, kamarádi, ale i spousta dospělých

  a rodin s dětmi, kteří si přišli zaběhat a pomoct.

  S úsměvem jsem sledovala i učitele, ředitele

  školy či dámy ze školní kuchyně, které dokon-

  ce ve stylových zástěrách vyběhly kolem míst-

  ního rybníka. Šimona přišli podpořit i místní

  podnikatelé, takže cílová částka je skutečně

  ohromující. Jen do akvária u startu, které skvě-

  le posloužilo místo nadační kasičky, se podaři-

  lo nasbírat přes sto tisíc.

  Na místě se pak předávaly další šeky od růz-

  ných místních firem a já nakonec utrpěla ještě

  jeden příjemný šok. To když se z davu vyloupla

  dáma, přinesla mi zalepenou, ale nepopsanou

  obálku, řekla, že je to pro Šimona, a než jsem

  se jí stačila na cokoli zeptat, zase v davu zmi-

  zela. A v té obálce bylo třicet tisíc! Neuvěřitelné

  a já s pokorou děkuji za tu ohromnou důvěru.

  Moc si toho v nadaci vážíme. Díky škole ve

  Vodňanech, ale samozřejmě i díky všem dal-

  ším, kteří s námi ať už pravidelně, nebo letos

  poprvé běhají, hravě zaplatíme protézy nejen

  Kačence a Šimonovi, ale i řadě dalších, kteří je

  potřebují. Loni se podařilo vysbírat 800 000,

  uvidíme, jak to dopadne letos. Držte nám palce!

  Detaily najdete na www.runandhelp.cz.

  Ještě o jedné nadační aktivitě vám musím

  napsat. Letos oslavujeme desáté narozeniny

  s projektem seniorské a sociální dopravy Ta-

  xík Maxík. Jedinečným partnerem je síť lékáren

  Dr.Max a auta pro obce, které se do projektu

  přihlásí a splní podmínky, kupujeme od Forda.

  A k velké radosti všech zúčastněných předá-

  me letos, v jubilejním, 10. ročníku, už třicáté

  auto. Tradičně na jaře také pořádáme setkání

  pro města a organizace, které Taxíky Maxíky

  provozují, abychom společně sdíleli jejich zku-

  šenosti, ale třeba i specifika jednotlivých obcí či

  městských částí, které pro své seniory či handi-

  capované dopravu zajišťují. A měli jsme velkou

  radost, že na setkání do Prahy přijelo tentokrát

  22 Taxíků Maxíků. Celá plocha před hotelem

  u O2 arény zářila typicky žlutobílou barvou

  a byla radost sledovat, jak to baví nejen samotné

  účastníky setkání, ale i náhodné kolemjdoucí.

  A přidám nakonec ještě dobrou zprávu.

  Ve spolupráci se Seznam.cz jsme se rozhodli

  podpořit desetiletá dvojčata Nelinku a Natálku,

  která se perou s mnoha zdravotními těžkost-

  mi. Maminka je na ně sama a zoufale potře-

  bovala zaplatit týden v lázních, ale neměla na

  něj. Příběh Natálky a Nelinky vyvolal na Se-

  znamu obrovskou vlnu solidarity. Na to, aby

  se dvojčatům vysbírala částka potřebná na

  letní pobyt v lázních, stačily necelé dvě hodi-

  ny! Dojatá maminka Markéta tomu nemohla

  uvěřit. „S velkou pokorou vám nesmírně moc

  děkujeme za to, co jste pro nás udělali. Nejenže

  z vybraných prostředků zaplatíme lázně, které

  holky potřebují jako sůl, ale otevírají se nám

  vrátka i na jiné rehabilitace do budoucna. Ještě

  jednou strašně moc děkujeme a přejeme vám

  hodně úsměvů na tváři a šťastných lidí, jako

  jsme teď právě my tři,“ říká paní Markéta.

  Jsme v nadaci moc rádi, že pomáháme psát pří-

  běhy se šťastným koncem! Tak krásné léto! 

  Vaše Jolana Voldánová

  Jolana.Voldanova@bariery.cz

  Vážení amilí,

• Strana 63

• Strana 64

  Studujete a potřebujete  nanční podporu?

  Konto Bariéry vyhlašuje 26. ročník Stipendia Bariéry pro akademický rok 2024/2025.

  Stipendium je určeno pro středoškoláky a vysokoškoláky s handicapem. Konto Bariéry vyplácí až čtyři

  tisíce korun měsíčně jako sociální podporu nezávislou na výsledcích studenta. Projekt je  nancován

  z Aukčních salonů výtvarníků.

  Přihlášku ke stipendiu mohou podat studenti, kteří:

  • k datu podání žádosti nepřesáhli 30 let věku

  • podávají žádost na daný stupeň vzdělání (SŠ, Bc., Mgr.) poprvé

  • nejsou studenty doktorandského studia

  www.kontobariery.cz

  Žádosti zasílejte do 31. srpna 2024.

  Barbora, stipendistka

  Konta Bariéry