Strana 47
47
ubytování. „Nejprve jsem se přijela
ukázat, aby mi řekli, zda to vůbec
půjde vzhledem k netradičnímu fun-
gování mého těla. Dolní končetiny
mám kratší, přičemž nemohu ovlá-
dat pedály pravou nohou, na níž mám
protézu. Instruktor mě ujistil, že to
půjde. Stačí mít pedály přehozené na
levou stranu a jezdit vozem s auto-
matickou převodovkou. Takové auto
k dispozici bylo. Řazení by mě sice
určitě bavilo, ale tahle varian ta je vý-
razně jednodušší a jistější,“ konstatu-
je dnes už nadšená šoférka.
Kurz i s pobytem vyšel na čtyřicet
tisíc korun. Konto Bariéry hradilo
výuku, která tvořila polovinu ceny.
Petra si takové podpory velmi cení.
„Už kdysi mi Bariéry přispěly na po-
čítač, tak jsem věděla, na koho se
mohu s důvěrou obrátit. Moc všem
děkuji! Kdo ví, jestli bych to bez ta-
kové pomoci vůbec celé realizovala,“
přemýšlí Petra nahlas.
TĚŽCE NA CVIČIŠTI…
Z jejího líčení je cítit, jak je ráda, že
se vše podařilo, i když přiznává, že to
nebylo úplně lehké. „Musím říct, že
od maturity na střední knihkupec-
ké škole jsem takový stres nezažila.
Každý den hodinu a půl za volantem,
k tomu výuka teorie, biflování před-
pisů a ještě práce na dálku přes počí-
tač. Rozhodně pro mě nešlo o nějaký
relaxační pobyt, jak by si někdo mohl
myslet,“ říká Petra, která se popisuje
jako nervák, přestože působí velmi
pohodově.
Na kurzu bylo společně pět lidí
s postižením. „Za ty dva týdny se
z nás stala docela parta. Vtipné bylo,
že bych mohla pro většinu z kolegů
už být máma. Otázky na svůj věk
jsem odrážela motivačním výrokem:
Prozradím, až uděláš zkoušky,“ smě-
je se žena, které mohli klidně hádat
i o deset let méně. Ona sama udělala
zkoušky na první pokus a s nejlep-
ším možným výsledkem. Stres tak
mohl být zapomenut stejně jako ob-
časné zvýšení hlasu instruktora, kte-
rého jinak Petra líčí jako fajn chlapí-
ka. „Chápu, že to bylo v zápalu boje,
a uměl se i omluvit, takže všechno
OK,“ dodává na vysvětlenou.
STARÉ AUTO, NOVÁ LÁSKA
Petřin původní plán byl, že si koupí
auto, až se jí podaří vyřídit žádost
o příspěvek na pořízení motorové-
ho vozidla. Nakonec ale nechtěla
několikaměsíční pauzou vypadnout
ze cviku, a tak koupila dvacet jedna
let starého VW Golfa combi, aby se
rozjezdila. „Musím říct, že jsem udě-
lala dobře, i když mě to včetně úprav
přišlo na dost peněz. Řízení jsem si
doslova zamilovala. Nejraději bych
autem jezdila i pro rohlíky, které
nejím,“ žertuje Petra, která doufá, že
nové přibližovadlo získá do konce
tohoto roku.
Jezdí do práce, kterou má v jedné
malé soukromé společnosti, kde se
věnuje administrativě. Ovšem snaží
se to střídat s pěší chůzí, aby podle
svých slov nezlenivěla a nezakrně-
la. Možná, že jednou se pro ni auto
stane úplnou nezbytností. Teď ho
využívá také na cesty k lékařům, za
maminkou, která bydlí mimo Prahu,
za kulturou a poznáním na výletech.
Mimo hranice republiky zatím ne-
vyrazila, a to především kvůli velké
spotřebě a stáří svého současného
vozu, avšak ráda by časem s přítel-
kyní jezdila po Evropě.
Nový řidičák Petře zkrátka otevřel
nové obzory a je jasným důkazem,
že nikdy není pozdě začít si plnit ce-
loživotní sny.
Zatím jezdí
jen po Čechách,
ale Petra už
spřádá plány
i na zahraniční
cestu.
Autoškola byl stres, ale teď už je za volantem moc ráda.
Už kdysi mi Bariéry přispěly na
počítač, tak jsem věděla, na koho se
mohu s důvěrou obrátit. Moc všem
děkuji! Kdo ví, jestli bych to bez takové
pomoci vůbec celé realizovala.