Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 35

35

uskutečnit v průběhu prvního týdne.

Začínat budu hned první den plavec-

kých soutěží. Nervózní zatím nejsem,

tak se budu snažit, aby mi to vydrže-

lo,“ usmívá se trochu plaše Agáta.

MEDAILE TĚŽŠÍ DIPLOMU

Svoje tréninkové podmínky si po-

chvaluje. V Brně využívá dva bazény,

na Kraví hoře a na Lužánkách. Druhý

jmenovaný je jediný padesátimetro-

vý, který má k dispozici. Obě spor-

toviště jsou prý bezbariérově vy-

hovující, až na těžké otevírání dveří

v šatnách. Agátině přípravě se věnu-

je trenér z SK Kontakt Brno v maxi-

mální možné míře. „Většinou plavu

hodinu ráno a hodinu odpoledne,

někdy i víc. Díky získaným medailím

a dohodě o provedení práce s vyso-

koškolským sportovním centrem se

dá říct, že jsem poloprofesionálka,

tedy zatím alespoň tento rok. Z toho

mám radost. A pochopitelně mi po-

máhá i stipendium od Konta Bariéry.

Toho si moc vážím a děkuji,“ vzkazu-

je Agáta Koupilová všem, komu vděčí

za podporu ve svém úsilí.

Na otázku, jestli bude těžší vyhrát

paralympiádu, nebo vystudovat prá-

va, odpovídá vcelku bez váhání, že

paralympijská medaile je dosažitel-

ná hůř. „Na rozdíl od školy máte jen

jeden pokus jednou za čtyři roky,

navíc nezáleží jen na vás, ale také

na výkonech soupeřů. Přesto budu

muset po Paříži studiu věnovat opět

víc pozornosti, abych to zase až tak

moc neprodlužovala,“ slibuje si Agá-

ta, zároveň však přiznává, že už teď

pošilhává po dalších sportech. Chce

zkusit badminton na vozíku. Sport je

zkrátka její vášeň! 

Díky získaným medailím

a dohodě o provedení

práce s vysokoškolským

sportovním centrem

se dá říct, že jsem

poloprofesionálka, tedy

zatím alespoň tento

rok. Z toho mám radost.

A pochopitelně mi

pomáhá i stipendium od

Konta Bariéry. Toho si

moc vážím a děkuji.

Idylky na zahradě

u rodičů si

momentálně moc

neužije, hlavní je

trénink a studium.