11/2012

• Strana 1

  Jiří Suchý: Kdybych byl lékařem,

  ordinoval bych poezii

  strana 18

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  /

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

• Strana 2

  přímá cesta k mobilitě

  Volejte zdarma: 800 100 659

  vecom@vecom.cz

  www.vecom.cz

  Ovenecká 32, 170 00 Praha 7

  Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka

  Příčná 2, 736 01 Havířov

  Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ

  plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé

  schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné

  plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

  Inz_Vecom_A4 17.5.2007 13:12 Stránka 1

  zrcadlo_1_21str.indd 2 12.10.2009 13:03:43

• Strana 3

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 11 - 2012

  EDITORIAL OBSAH

  DOBRÉ ZPRÁVY

  Nordic walking

  Konference ke 100 letům Jedle

  Rozjezdy 2012

  Grant pro Zlínský kraj

  Projekt pro neslyšící 4–5

  ANKETA

  Jaké formy ústavní péče o děti

  zachovat a dál rozvíjet? 6

  TÉMA: ÚSTAVNÍ PÉČE

  Petra Vrtbovská:

  Pěstouni, či adoptivní rodina? 8–11

  Šťastné děti? Ale kdepak... 12–14

  Jak se vylévá dítě i svaničkou 15–17

  VÝTVARNÍCI KONTA BARIÉRY

  Jiří Suchý: Nechmuřit se! 18–19

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  Genny – tak trochu jiný električák 20–21

  NÁZORY

  Pohled na německou psychiatrii 22

  Nebojme se promluvit 23

  LISTOPADOVÁ SONDA

  Jsou hřbitovy bez bariér? 24–25

  TIP NA VÝLET

  Žitava a Oybin – dva klenoty

  hned za hranicemi 26–27

  PORADNA

  Čerpání dávek pro osoby v ústavní péči 28

  Rekvalifikace od úřadu práce,

  podpora vnezaměstnanosti 29

  AUTOMOTO

  Novinky zPaříže 30–31

  PŘEKÁŽKY VE VEŘEJNÉM PROSTORU

  Jedeme v tom s vámi! 32

  KONTO BARIÉRY,

  MELANTRICHOVA , PRAHA 

  Charita přišla v benefičním pořadu 33

  NA CESTÁCH

  Zermatt – láska naprvní pohled 34–35

  SENSEN

  Web pomůže zachraňovat životy 36

  VAŠE FOTOGRAFIE

  Ohlédnutí za podzimem 37

  KŘÍŽOVKA

  Ptáci a čas 38

  PETRA

  VRTBOVSKÁ:

  PĚSTOUNI,

  ČI ADOPTIVNÍ

  RODINA?

  STR. 

  JAK SE VYLÉVÁ

  DÍTĚ

  I S VANIČKOU

  STR. 

  CHARITA PŘIŠLA

  V BENEFIČNÍM

  POŘADU

  STR. 

  Vydává: Sdružení přátel Konta BARIÉRY vespolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722966233)

  Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz),

  Pavel Hrabica (e-mail: pavel.hrabica@muzes.cz), Radek Musílek (e-mail: radek.musilek@muzes.cz),

  Jan Šilpoch (e-mail: jan.silpoch@muzes.cz)

  Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: katerina.uhrova@muzes.cz, mobil: 722966510).

  Korektorka: Martina Čechová

  Adresa redakce: Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 722966510. Telefon: 224242973

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází vlistopadu 2012.

  Vychází zafinanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR aMinisterstvo pro místní rozvoj ČR.

  Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava asazba: Jan Bělovský.

  Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej: Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně: Jan Šilpoch

  Bludy pěstounské

  Pokud se pídíme po původu slova ústav, dojdeme přes

  pojmy ustavit a stavět až ktermínu položit základy.

  Exkurz ke kořenům není od věci zejména tehdy, když

  se vhlavním tématu čísla věnujeme ústavům.

  Relativně poklidnou hladinu českého přemýš-

  lení o stavu věcí budoucích totiž nedávno notně

  rozčeřila informace, že kojenecké ústavy budou

  zrušeny a o opuštěné děti se začnou starat výhradně pěstounské

  rodiny. Okamžitě se objevily názory, že jedinou motivací se pro

  ně stanou peníze, protože stát na tuto péči bude přispívat.

  Takové zprávy se šíří rychle. Podobně jako ta, že sociální kar-

  ty, tedy sKarty, jsou jedním velkým podvodem na lidech sposti-

  žením. I zde se okamžitě objevili tací, kteří na fámě chtěli vytlou-

  ci politický kapitál a nestyděli se zamlčovat objektivní fakta.

  A tak zpráva o rušení ústavů našla živnou půdu vpodobě

  hudrání a pomluv.

  Pravda je ovšem taková, že na základě zkušeností ze zemí,

  kde je pěstounská péče náležitě legislativně ošetřena, se mají

  i u nás pěstounům vytvořit lepší podmínky. Jejich součástí bude

  také jasné a přesné vymezení, kdo se pěstounem může stát, ja-

  kou může získat odbornou pomoc a jaký bude mít například

  nárok na odpočinek.

  Vůbec to ale neznamená, že se okamžitě šmahem zruší ústa-

  vy všechny. Přinášíme reportáž zMostu, kde takový ústav pro-

  šel v posledních letech výraznou proměnou. Děti jsou zde ve

  skupinách, kde už není jediným kritériem jejich věk. Mají stálé

  pečovatelky, ke kterým navazují bližší vztah. Ústav slouží jako

  místo odborných konzultací, pomáhá konkrétním rodinám,

  a může tudíž velmi dobře pomáhat i rodinám pěstounským.

  A právě propojení takových ústavů s rodinami je řešením.

  Socioložka Jiřina Šiklová ve svém pravidelném sloupku na stra-

  ně 14 píše, že děti se u nás stávají jakýmsi vráceným zbožím

  skladovaným vústavech. A zdůrazňuje, že děti přece mají nárok

  na rodinné prostředí, protože až vyrostou a budou dospělí, za-

  čnou se podle toho chovat.

  Extrémní názory většinou škodí. Nejinak je tomu i u rušení

  ústavů a pěstounské péče, zejména vdobě, kdy se vytvářejí nové

  základy. A tak nezbývá než se snažit udělat si na věci vlastní ná-

  zor, opřený o skutečné informace.

  Přeji vám inspirativní čtení. 

  JINDŘICH ŠTĚPÁNEK

  Partneři

  redakce:

• Strana 4

  

  DOBRÉ ZPRÁVY

  můžeš / číslo 11 - 2012

  Rozjezdy 2012

  Projekt Rozjezdy již druhým rokem realizo-

  vala společnost T-Mobile Czech Republic,

  a. s., vrámci svých aktivit týkajících se

  společenské odpovědnosti. Projekt se za-

  měřuje především napodporu regionálních

  podnikatelů vjejich začátcích tak, aby jejich

  aktivity nejen přinášely zisk, ale zároveň

  prospěly isvému okolí, doplnily službu,

  která vmístě chybí, přispěly kzaměstna-

  nosti. Mezi letošními přihlášenými projekty

  je iněkolik dotýkajících se problematiky

  lidí spostižením. Například pečovatelská

  služba Generace zBrna nebo firma Adap-

  tia Martiny Václavíkové, která jako jediná

  vČesku anaSlovensku vyvíjí, vyrábí

  aprodává kalhoty se speciálním střihem

  pro lidi navozíku. Více informací

  nahttp://rozjezdyroku.cz.

  Grant

  pro Zlínský kraj

  Zdravotní asociální grant vyhlašuje 12. lis-

  topadu 2012 Nadace Děti – kultura – sport.

  Žádosti mohou podávat nemocnice, sociální

  ústavy, neziskové organizace, příspěvkové

  organizace, občanská, případně ijiná sdru-

  žení, fyzické osoby (je nutné přiložit kopii

  průkazu pro zdravotně postižené) vcelém

  Zlínském kraji. Nadace DKS je první nadací

  svého druhu vregionu Uherského Hradiště

  aStarého Města. Sám název prozrazuje

  její zaměření naděti amládež. Činnost

  započala před dvanácti lety. Další informace

  nawww.nadacedks.cz

  Konference ke

  100 letům Jedle

  Neurorehabilitační sekce Společnosti

  rehabilitační afyzikální medicíny vespolu-

  práci sKlinikou rehabilitačního lékařství

  1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy aVše-

  obecnou fakultní nemocnicí vPraze pořádá

  dne 27. listopadu 2012 konferenci 100 let

  Jedličkova ústavu aškol amoderní neurore-

  habilitace. Začátek je vLékařském domě,

  Sokolská 31, Praha 2, v9.00 hod. Vprvním

  bloku příspěvků bude představena přede-

  vším současná podoba apráce Jedličkova

  ústavu. Odpolední část od13.00 hod. zaplní

  příspěvky zaměřené hlavně naminulost

  avýznamné osobnosti spojené sJedličko-

  vým ústavem. Mezi přednášejícími bude

  např. profesor Jan Pfeiffer. Více informací

  nahttp://www.jus.cz/100letjedle.

  Projekt pro neslyšící

  Nordic walking

  Svaz postižených civilizačními chorobami

  vČR, o. s., srdečně zve zájemce oakredi-

  tovaný kurz Pohyb akoordinace vchůzi

  sholemi pro nordic walking pro aktivizaci

  seniorů aosob se zdravotním postižením.

  Kurz je jednodenní amá osm vyučovacích

  hodin. Momentálně jsou navýběr termí-

  ny 9. a22. listopadu 2012. Cena kurzu je

  800 Kč. Pro účastníky lze zajistit ubytování,

  pro skupiny zájemců může kurz proběh-

  nout inapracovišti mimo Prahu. Časový

  program je následující: 8.30–11.30 hod.

  teoretická část, 13.00–16.00 hod. praktická

  část. Kurz bude naKarlínském náměstí 12,

  Praha 8. Přihlášení abližší informace na

  e-mailu: kozakova@spcch.cz nebo

  nastránkách www.spcch.cz/centrum-slu-

  zeb/nordic-walking. 

  Federace rodičů apřátel sluchově postiže-

  ných, o. s., představila určité řešení problému

  uplatnění osob se sluchovým postižením

  vypsáním projektu regionálních redakčních

  center. Doprojektu bylo nazákladě vstupní-

  ho pohovoru postupně vybráno 30 osob se

  sluchovým postižením. Cílem bylo jejich vzdě-

  lávání vmediální oblasti, motivační aktivity

  avytvoření pracovních míst pro 13 redaktorů

  stěžkým sluchovým postižením. Tyto osoby

  daly základ vzniku regionálních redakčních

  center pro neslyšící. Předmětem jejich činnosti

  se stalo poskytování informačního servisu pro

  široké skupiny osob se sluchovým postižením

  vČR azvýšení informovanosti ostatních (sly-

  šících) osob olidech se sluchovým postižením

  ajejich potřebách či problémech.

  Romana Procházková, uživatelka koch-

  leárního implantátu, osvé profesi říká:

  „Myslím si, že se jedná opoměrně náročnou

  práci vzhledem kfaktu, že zasebou nemám

  studium žurnalistiky, jež by mi pravděpo-

  dobně značně usnadnilo například práci

  stextem, avminulosti ani žádné výrazné

  publikační aktivity, ale rozhodně nelituji!“

  Natiskovou konferenci, která projekt

  představila, navázal islavnostní křest knihy

  Tiché rozhovory. Kniha představuje výsle-

  dek společné práce sluchově postižených

  redaktorů anabízí soubor dvaceti rozhovorů

  svýznamnými neslyšícími osobami. Výběr

  těchto osobností provedli sami redaktoři.

  Další informace hledejte nawww.frpsp.cz.

  UCELENÁ REHABILITACE je důležitou

  součástí dnešní Jedle. Foto: Petr Hrubý

  PROJEKT ROZJEZDY podporuje prospěšné

  regionální podnikání. Foto: Ladislav Polnický

  GRANT NADACE DKS podpoří děti,

  kulturu a sport. Foto: Pavla Vrbová

  NORDIC WALKING má rok od roku

  stále více příznivců. Foto: archiv

• Strana 5

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 11 - 2012

  V

  ážení přátelé zKonta

  BARIÉRY, chci Vám

  všem moc poděkovat

  zabáječný televizní pořad

  Možná přijde icharita.

  Ujeho sledování jsem se

  bavila odzačátku dokon-

  ce, až mi někdy tekly slzy.

  Nelitovala jsem ani toho,

  že mi utekl můj oblíbený film najiném

  programu. Zároveň gratuluji kvybraným

  penězům. Ať poslouží dobré věci!

  Spřátelským pozdravem

  Alena Skořepová, Praha

  Vážená paní Skořepová, děkujeme vám

  ivšem ostatním věrným divákům apod-

  porovatelům, které nezlákal ani oblíbený

  muzikál, ani fotbalové derby pražských S,

  jež konkurovaly našemu pořadu. Myslíme

  si, že pomoc druhým není olítosti asmut-

  ku, ale naopak oradosti. Když se dozvíme,

  že se nám ji podařilo rozdat jakýmkoliv

  způsobem, všichni vKontě BARIÉRY jsme

  moc rádi! (red)

  M

  ilé médium jménem

  Můžeš, potěšilo jsi

  mě, že ses samo pustilo

  dorozboru svých větších

  astarších příbuzných.

  Skutečně nanás „mr-

  záky“ hodně kašlou.

  Azdá se, že tomu tak je

  ivjiných zemích, dokon-

  ce nazápadě. Otázka je, co se stím dá

  dělat. Obávám se, že Ty to, milé Můžeš,

  nevytrhneš.

  Tvůj věrný čtenář Emil Novotný

  (dopis byl redakčně upraven akrácen)

  Vážený pane Novotný,

  díky zadůvěrné oslovení. Bohužel musíme

  říci, že ani my neznáme odpověď naotáz-

  ku, co stím dělat. Kdybychom ji znali,

  určitě bychom se jí řídili. Snad jen trpělivá

  amravenčí práce spostoji veřejnosti dokáže

  postupně něco změnit. Totéž platí iono-

  vinářích. Znatelné pozitivní pokroky jsou

  přece proti dřívějšku už teď viditelné. (red)

  V

  ážená redakce, rád

  bych se vyjádřil

  ktématu médií aposti-

  žených, které jste vříjnu

  otevřeli. Neustále slyším,

  jak si moji kolegové

  navozíku stěžují, jak

  málo se televize věnuje

  paralympiádě asportu

  handicapovaných vůbec. Nemohu to

  křičet moc nahlas, ale najednu stranu se

  médiím nedivím. Proč se vysílají přenosy

  Ligy mistrů, ale nikoliv okresního přebo-

  ru? Protože všichni chceme koukat naty

  nejlepší výkony! Apři vší úctě kmým

  kamarádům (ijá sportuji navozíku): je

  velký rozdíl vdivácké atraktivnosti este-

  tiky pokusů Báry Špotákové asedícího

  atleta. Nic proti píli, námaze atd. všech

  bez rozdílu. Hodnotím čistě požitek ze

  sledování přenosu. Imě jako postiženého

  víc baví koukat nasport zdravých. Proto

  se ani nedivím, že zdraví to mají stejně.

  Spozdravem Karel Vítek, Břeclav

  Vážený pane Vítku, vaše stanovisko je

  relevantním postojem, nakterý máte

  plné právo, ikdyž by svámi asi řada lidí

  (nejen navozíku) polemizovala. Azdá se,

  že trendy vám dávají zapravdu. Paralym-

  piáda, alespoň vmédiích, stále víc patří

  těm nejméně handicapovaným sportovcům,

  kteří se svými výkony co nejvíc blíží svým

  kolegům zklasických olympiád. (red)

  D

  obrý den, díky za

  informační servis

  o zaváděných sKartách.

  Panovalo hodně nejas-

  ností, ale myslím, že po

  událostech na minister-

  stvu práce a sociálních

  věcí to bude ještě „lepší“.

  Jsem zvědav, jakých no-

  vinek se ještě dočkáme.

  Věřím, že nám o nich napíšete.

  S pozdravem Oldřich Kavanec

  Vážený pane Kavanče, jsme rádi, že vás

  oslovily naše poradenské informace.

  O případných změnách a novinkách nejen

  na poli sKaret budeme samozřejmě psát

  i nadále. Ovšem máte-li na mysli zprávy

  o současném dění na ministerstvu, tak to

  doporučujeme sledovat spíše aktuální denní

  zpravodajství v jiných médiích. Formát mě-

  síčníku nemá u takovýchto kauz šanci včas

  reagovat, neboť situace se za měsíc může

  diametrálně změnit. (red)

  V

  ážení páni redaktoři,

  nepovažujte mě prosím

  zašílenou feministku, ale

  zdá se mi to, nebo oprav-

  du redakci Můžeš tvoří jen

  muži aženský element je

  navašich stránkách vevý-

  razné menšině? Hlavně

  pokud jde oautorství

  textů. Má to nějaké vysvětlení?

  Hezký den přeje Anna Musilová

  Vážená paní Musilová, vnaší redakci

  momentálně opravdu převažuje mužský

  element. Záměr vtom jistě není ajde spíš

  oshodu okolností. Zgenderové nekorekt-

  nosti nás jistě nelze podezírat. Nastrán-

  kách Můžeš pravidelně vycházejí příspěvky

  odnejedné ženy avpersonálním obsazení

  Konta BARIÉRY je něžné pohlaví určitě

  převažující. (red)

  Své postřehy anázory nám pište

  nainfo@muzes.cz nebo naadresu

  Redakce časopisu Můžeš,

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1. 

  Z REDAKČNÍ POŠTY

  Rybaření mnozí objevili

  jako návrat do přírody,

  říká Martin Kovář

  strana 18

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  6/2011

  

  Jednotlivý výtisk 29 Kč / Předplatitelé 20 Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  Bariéry

  www.muzes.cz

  Plavci shandicapem zářili

  veStrakonicích

  strana 18

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  9/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Média o lidech s handicapem:

  bariéry přetrvávají strana 8

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  10/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Média o lidech s handicapem:

  bariéry přetrvávají

  strana 8

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  10/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Média o lidech s handicapem:

  bariéry přetrvávají

  strana 8

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  10/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  DOVEZE SPOLEHLIVĚ AVČAS. Br-

  něnská Seniordoprava už devět let slouží

  seniorům alidem shandicapem. Její

  nabídka upoutá cenou – pohybuje se zhruba

  vpolovině sazby jiných dopravců. Více na:

  www.seniordoprava.cz, objednávky natel.

  č.: 603424401 nebo 541210388.

  NABÍZÍ ELEKTRONICKOU ITIŠTĚNOU

  VERZI. Mapu svyznačením bezbariérových

  tras připravilo město Litoměřice. Najdete

  vní místa dosažitelná navozíku samostat-

  ně, spomocí asistenta aupozornění, kde je

  cesta neprůjezdná kvůli překážkám. Mapa je

  zdarma kvyzvednutí vinformačním centru,

  dostupná je také nawww.litomerice.cz/

  bezbarier.

  MŮŽETE VYZKOUŠET. Každou svou po-

  bočku bez architektonických bariér – sjedi-

  nou výjimkou – aspeciální pracovní stanice

  pro vozíčkáře slibuje Air Bank. Volejte:

  840303030.

  PRORAZILI NATRH ZAKANÁLEM.

  Vánoční ozdoby vlastní výroby nabízí vpres-

  tižním obchodním domě Harrods vLondýně

  vsetínské výrobní družstvo Irisa. Zaměst-

  nává také osoby se změněnou pracovní

  schopností. Hlavním výrobním programem

  družstva jsou plastové výlisky pro automobi-

  lový průmysl. Informace: www.irisa.cz.

  NEOSTÝCHEJTE SE VZÍT ZAKLIKU.

  Vterapeutickém centru Modré dveře vKos-

  telci nad Černými lesy poskytují ambu-

  lantní sociální služby lidem se zdravotním

  postižením. Přihlásit se doprogramu služeb

  lze natel. č.: 321678474, 725830830

  nebo elektronickou poštou: modredvere@

  modredvere.cz.

  PRVNÍ VPRAZE. Společností, která

  získala ochrannou známku kvality Práce

  postižených, je chráněná dílna AMANO.

  Zaměstnává 21 osob se zdravotním amen-

  tálním postižením azaměřila se navýrobu

  keramiky aručně kompletované zakáz-

  ky. Informace: a-mano@email.cz, tel. č.

  608930502, 776611242.

  JE KAM SI SEDNOUT APOPOVÍDAT.

  Stovka klientů Ústavu sociální péče vJiříko-

  vě může využívat klubovny adenní čajovny.

  Nový pavilon slouží lidem se zdravotním

  amentálním postižením starším 27 let.

  Kontakt: e-mail: reditel@uspjirikov.cz, tel.

  č.: 412337005.

  MOHOU DOHOUFU. Školní zahrada

  táborské Mateřské školy Kollárova je vyba-

  vena tak, aby se tam při hře uplatnily iděti

  se zdravotním postižením včetně vozíčkářů.

  Informace: e-mail ms.kollarova@volny.cz,

  tel. č. 381253938.

  NEJEN PORADÍ. Pardubická o. p.s.

  SKP Centrum poskytuje pomoc lidem

  vkrizových situacích, ale také seniorům

  alidem se zdravotním postižením.

  Volejte: 255053002.

  �

• Strana 6

  

  můžeš / číslo 11 - 2012

  ANKETA / DOBRÉ ZPRÁVY

  Novela neruší kojenec-

  ké ústavy ani dětské

  domovy, ale posouvá

  těžiště práce srodinou

  doterénu místo přesunu

  dítěte doústavního za-

  řízení. Není slepou kopií

  zahraničních systémů

  péče oděti, využívá ově-

  řené poznatky zoborů

  psychologie, psychiatrie,

  sociální práce apedago-

  giky.

  Novela nekritizuje

  pracovníky ústavní péče,

  ale povzbuzuje mož-

  nost starat se ioděti se

  závažným handicapem

  vdomácím prostředí. Jde

  oto, aby vústavní péči

  nezůstávaly roky, zvlášť

  fragilní je raný dětský

  věk. Zvlastní praxe vím,

  že děti, které se dostanou

  dodětských domovů až

  vdospívání, nejsou poby-

  tem vústavním zařízení

  dotčené jako ty, které

  vnich tráví celé dětství.

  Udítěte, kterému se

  vdobě ponarození

  nedostává přiměřených

  podnětů, se nevyvíjí

  empatie. Není vyloučené,

  že snegativními prožitky

  vraném věku souvisí

  násilí mladých lidí,

  neschopnost budovat

  hlubší atrvalejší vztahy,

  neschopnost poskytnout

  lásku vlastním dětem. 

  MILENA ČERNÁ

  ředitelka Výboru dobré vůle Olgy Havlové

  Dnes se prosazuje názor,

  že nejvhodnější prostředí

  pro zdárný vývoj dítěte

  nejútlejšího věku před-

  stavuje stabilní výchovné

  prostředí sněkolika málo

  osobami. Ztoho vyplývá,

  že ústavní výchova stojí až

  daleko zarodinou, zaná-

  hradní rodinnou péčí.

  Nelze však zaměňovat

  myšlenku apraktickou

  realizaci. Děti žijí osobní

  osudy, nakteré reformá-

  toři nebo ijen obyčejní

  úředníci nedohlédnou.

  Zkušenosti ze zahraničí

  by nás měly varovat před

  úskalími náhlé avýrazné

  redukce ústavní péče.

  Jestliže dítě vymění

  vprůběhu několika málo

  let šest pěstounských

  rodin, jde otrestuhodné

  selhání. Jestliže máme

  zkušenosti, že některé

  děti nikdo nechce, změní

  se situace mávnutím

  proutku?

  Má stát nastaven systém

  důkladného vzdělávání

  pěstounů? Myšlenku

  posilování náhradní péče

  vrodinách lze pokládat

  zasprávnou již dnes,

  nicméně její naplňování

  může trvat delší dobu

  apodle mého psycho-

  logického soudu by se

  nemělo dospět kabso-

  lutnímu rušení všech

  ústavů. 

  VÁCLAV MERTIN

  dětský psycholog, katedra psychologie

  FFUK Praha

  Hlavní otázkou je, jak

  ústavy pracují ajak jsou

  velké, ne které mají zů-

  stat. Jsem přesvědčena,

  že máme jít především

  cestou deinstitucionali-

  zace azměny vmyšlení

  auvažování oústavní

  péči.

  Naprvním místě musí

  být zajištění astabilizace

  péče doma. Potřebujeme

  dostatek odlehčovací

  péče aaž nakonci řetězu

  je teprve ústav, ato

  jakýkoliv. Pokud ústavní

  péče, pak sprofesionál-

  ním osobním přístupem.

  Pokud jde odětské

  domovy, rozhodně nejde

  oplošné rušení těchto za-

  řízení, to jsme ani nikdy

  neříkali anechtěli.

  Jde ozměnu systému

  vtom smyslu, že dobu-

  doucna chceme přede-

  vším umožnit dětem bez

  rodiny žít spíše vpřiroze-

  nějším prostředí, kterým

  mohou být pěstounské

  rodiny.

  Nechceme jít cestou vel-

  kých institucí ani velkých

  rodin, chceme pomoci

  opuštěným dětem zajistit

  výchovu vrodinách,

  které oděti mají zájem,

  budou profesionály

  voboru abudou mít děti

  kživotu vběžné společ-

  nosti, vběžném životě. 

  LENKA KOHOUTOVÁ

  poslankyně Parlamentu ČR

  Nazákladě zkušeností

  mohu konstatovat, že

  vnašem zařízení je stále

  velký počet dětí, které by

  mohly odejít dopěstoun-

  ské péče, ale pěstouny

  nemáme.

  Absence jasných kritérií

  pro výběr osob pečujících

  odítě, absence proško-

  lených pěstounů vrámci

  nových forem pěstounské

  péče, to jsou jen některá

  rizika urychlené trans-

  formace.

  Pěstounská péče má

  unás tradici podesetiletí

  avždy byla alternativou

  péče vKÚ adětských

  domovech. Pluralitní

  systém by měl být zacho-

  ván, měl by podporovat

  stávající formy péče

  oohrožené děti arodinu

  ahledat alternativy, ak-

  tivně vyhledávat kvalitní

  pěstounské rodiny, za-

  jistit fungování dětských

  center, podporovat

  adoptivní rodiny, terénní

  služby pro rodiče aděti.

  Budou-li služby kvalit-

  ní, sdobře fungujícími

  terénními službami,

  skvalitní primární péčí

  vrodině adalší nabídkou

  odborných služeb, bude

  péče ipodle upozornění

  zahraničních odborníků

  stejně finančně náročná

  jako stávající systém. 

  JAROSLAVA LUKEŠOVÁ

  ředitelka Kojeneckého ústavu Praha

  JAKÉ FORMY

  ÚSTAVNÍ PÉČE

  O DĚTI ZACHOVAT

  A DÁL ROZVÍJET?

  FESTIVALY BEZ BARIÉR. Moravskoslez-

  ská hornická nadace je iniciátorem Zážitků

  bez bariér aběhem letošního léta nafestiva-

  lech vPraze, Ostravě, Hlučíně aPlzni provo-

  zovala bezBAR, kde návštěvníky obsluhovali

  vozíčkáři.

  NAŠLI RECEPT NAÚSPĚCH. Krnovská

  společnost Chrpa, sociální firma Slezské

  diakonie, získala zamalované sklo, por-

  celán, hedvábí, textil akov, zapěstování

  aprodej rostlin ochrannou známku Práce

  postižených. Zaměstnává 19 osob sposti-

  žením, průběžně přijímá další. Informace:

  e-mail: chrpa@sdk.cz, tel. č. 733142405.

  DOHODONÍNA SEUROKLÍČEM

  VKAPSE. VMasarykově muzeu vHodo-

  níně si otevřete toaletu euroklíčem stejně

  jako sociální zařízení vmístním nákupním

  centru Cukrovar.

  PTEJTE SE NACENTRUM KLÁŠTER.

  Občanské sdružení Život bez bariér vNové

  Pace provozuje vesvém centru Klášter

  chráněné dílny anabízí sociální rehabilitaci

  aubytování. Více na: www.zbb.cz, tel. č.:

  493724149.

  PLZEŇ NENÍ JEN PRAZDROJ. Kam bez

  bariér – Plzeňsko je titul knihy Miroslava

  Valiny. Doporučuje ajako mapový průvodce

  podává informace ocestovatelských mož-

  nostech lidí se zdravotním handicapem.

  ZAPARKUJETE ZDARMA. Město Havířov

  zřídilo nové parkoviště se stovkou parko-

  vacích míst, šest znich je určeno řidičům

  spostižením. (nouz) 

  �

• Strana 7

  Předplaťte si časopis

  Předplatné na dva roky

  se slevou za 380 Kč!

  Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč

  a proti volnému prodeji 316 Kč.

  Soutěž o kartu Handy Card!

  Jakou tiskárnou lze vyrobit kompenzační pomůcku

  pro tělesně postiženého?

  Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce:

  Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

  nebo na mailovou adresu: info@muzes.cz. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.

  Minulou otázku správně zodpověděla Kateřina Bučíková z Brna.

  Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.

  Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

  Mobilní telefon za vyluštěnou křížovku!

  Vylosovaní luštitelé křížovky na str. 38 získávají mobilní telefony.

  První test vozíků

  v Česku:

  Nejdražší

  není nejlepší

  strana 8

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  7–8/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Plavci shandicapem zářili

  veStrakonicích

  strana 18

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  9/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Média o lidech s handicapem:

  bariéry přetrvávají strana 8

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  10/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Chcete-li

  roční předplatné

  změnit na zvýhodněné

  dvouleté, kontaktujte

  bezplatnou linku

  České pošty

    

• Strana 8

  

  můžeš / číslo 11 - 2012

  TÉMA: Ústavní péče

  Mezi poslaneckou

  sněmovnou a senátem

  putuje v současnosti

  zákon, který má výrazně

  omezit počty kojeneckých

  ústavů a počty dětí v nich.

  Vyvolal však velké diskuse.

  PhDr. Petra Vrtbovská,

  Ph.D., z Institutu Natama

  je u nás nejvýraznější

  zastánkyní umísťování

  dětí místo do kojeneckých

  ústavů do přechodné

  pěstounské péče

  a adoptivních rodin.

  PĚSTOUNI,

  ČI ADOPTIVNÍ RODINA?

  Text: PAVEL HRABICA

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Řada dětí se bez odborné péče vespe-

  cializovaných zařízeních neobejde.

  Všechny proto dopřechodné pěs-

  tounské či náhradní rodinné péče asi

  umístit nejde.

  Je mnoho typů péče, které potřebují ústavní

  zařízení, ale zrovna udětí by měla být

  ústavní péče velmi výjimečná. Dítě primárně

  potřebuje rodiče.

  Najde však každé dítě svého příjemce?

  Velká Británie má kolem 60 milionů lidí aasi

  pět tisíc dětí vrezidenční péči. Unás vko-

  jeneckých ústavech adětských domovech

  pro děti dotří let jsou necelé dva tisíce dětí.

  Dokojeneckých ústavů ročně přichází asi pět

  set dětí. Které děti potřebují ústavní péči?

  Předně: když se jedná opostižení,

  uněhož je nutná podpora lékařských pří-

  strojů, což je vdomácí péči obtížné. Pokud

  není postižené dítě závislé napřístrojích,

  existují vevyspělých zemích specializované

  pěstounské rodiny, které mají dítě doma.

  Druhý důvod umístění vústavu je tehdy,

  když je dítě sobě či okolí nějakým způsobem

  nebezpečné. Jedná se orůzné kombinace

  postižení, onásledky traumat apodobně.

  Takových případů je však velmi málo.

  Poslední skupinou dětí, které zfungujících

  dětských domovů – ato často ani pokolapsu

  jejich původní rodiny – nemá význam umís-

  ťovat dopěstounských či náhradních rodin,

  jsou děti kolem 12 až 14 let. Jsou vpubertě,

  vevývojovém stadiu, kdy se teenageři chystají

  opouštět rodinu aodstřihují idosavadní pevné

  vazby. Tam se nabízí například internátní péče

  smožností kontaktu spůvodní rodinou.

  Trvalé umístění dítěte dokojenecké-

  ho ústavu apak dodětského domova by

  nemělo být dovoleno –, stejně jako je tomu

  vevyspělém světě.

  Jaká je naděje, že se kojenci dojed-

  noho roku života dostanou zústavu

  dopěstounské přechodné péče, která

  kojenecký ústav nahradí?

  Naděje je veliká. Přechodná péče oděti

  dojednoho roku nepředstavuje problém.

  Pěstounská rodina má doma postýlku,

  dostane odstátu dvacet tisíc korun měsíčně,

  zkojeneckého ústavu zavolají, že mají dítě,

  pro které se hledá adoptivní rodina. Vy si ho

  jako ověření pěstouni převezmete, několik

  měsíců ho vdomácím prostředí pipláte,

  akdyž se najdou adoptivní rodiče, předáte

  ho. Atak pořád dokola. Zájemců, kteří stojí

  otento typ péče okojence, se nyní objevuje

  hodně. Iknám neustále volají, chtějí se

  dotoho pustit.

  Nemůže se stát, že to budou lidé dělat

  pro peníze? Nebo – jen pro peníze?

  Máte rád svou práci? Máte. Berete zani pe-

  níze? Berete. Tak vidíte. Tady je to stejné. Ti

  lidé, kteří se kněčemu podobnému rozhod-

  nou, musí zůstat doma. Připomínám, že tohle

  není rodičovství vpravém slova smyslu.

  Paní – uvažujme spíše oženách než

  omužích – nemůže jít dopráce, musí zůstat

  doma, nemůže si vydělat peníze, je jí třeba 45

  let. Má nastarosti pět mimineček zarok, je

  vlastně namateřské dovolené. Je to její pra-

  covní činnost aděti dostanou, co potřebují

  – narozdíl odkojeneckých ústavů. Bez peněz

  by to tihle lidé dělat nemohli. Je jen malý

  vzorek těch, kteří by si to mohli dovolit bez

  finančního přispění státu. Pěstouni jsou také

  pečlivě vybíráni, školeni akontrolováni.

  Přesto se obávám, že se najdou lidé,

  kteří pojmou tento druh péče odítě

  jako čistě výdělečnou činnost. Případy,

  kdy si pěstounské rodiny nabírají víc

  avíc dětí, aby braly příspěvky, nejsou

  vzácností…

  Je to zdroj obživy, to souhlasím, ale jako

  každý jiný. Pěstouni nejsou lidé, kteří při-

  Petra Vrtbovská:

• Strana 9

  časopis pro ty, kteří se nevzdávají 

  můžeš / číslo 11 - 2012

  jdou zulice ařeknou: Já chci dítě. Vesvětě

  jsou pěstouni registrovaní, pečlivě prověře-

  ní, kvalifikovaní, pravidelně supervidovaní.

  Finanční odměna se odvíjí odkvality péče,

  kterou poskytují.

  Vykonávají práci podobně jako zdravot-

  ní sestřička vkojeneckém ústavu, ovšem

  nepracují fyzicky vústavu, ale jsou sdětmi

  doma –, jako dřív bývávaly kojné. Je určitě

  lepší pro kojence, když neleží vnemocnici

  mezi osmi dalšími dětmi amezi nimi běhají

  sestry. Není to nejlepší, ale je to lepší volba.

  Tak je třeba se nato dívat.

  Co sdítětem, které si poobdobí pře-

  chodné pěstounské péče nikdo nevez-

  me, nenajdou se adoptivní rodiče? Ne-

  budou-li kojenecké ústavy, kde skončí?

  Zase začne střídat prostředí, aniž by

  někde zakotvilo?

  Co se děje sdětmi vkojeneckých ústavech

  dnes? Dotří, dočtyř let jsou vústavu,

  během této doby se odítě průběžně stará

  minimálně devět různých sester, vystřídají

  nejméně tři oddělení. Počtyřech letech je

  dítě těžce emocionálně asociálně postiže-

  né, navíc často nechodí, nerozvíjí se. Ajde

  dodětského domova.

  Občas se najde hostitelská rodina, která

  si ho bere navíkendy nebo natrvalo, ale

  když zjistí, že dítě zlobí, zase ho vrátí. Dítě

  má zasebou všesti letech pět šest stanovišť,

  prostředí – avšechna jsou špatná. Když

  půjde zkojeneckého ústavu hned ponaroze-

  ní dopěstounské rodiny apak doadoptivní,

  vystřídá vlastně jen dvě prostředí. Obě

  prostředí budou dobrá. Nový systém zabrání

  tomu, že by dítě putovalo odnikud nikam.

  Jednou zešancí je vněkterých případech

  inávrat dopůvodní rodiny.

  Děti se vracejí dorodin, které je

  odmítly?

  Vzahraničí dvacet až třicet procent. Unás

  je nejčastějším důvodem umístění dítěte

  Nový systém zabrání

  tomu, že by dítě

  putovalo odnikud

  nikam. Jednou

  zešancí je vněkterých

  případech inávrat

  dopůvodní rodiny.

  �

• Strana 10

  

  můžeš / číslo 11 - 2012

  TÉMA: Ústavní péče

  doústavu špatná sociální situace rodiny či

  nevyzrálost mladých rodičů.

  Modelovým případem je romská rodina

  ze Slovenska žijící upříbuzných vČesku:

  Mají čtyři děti, páté je finančně nad jejich

  síly, schází jim měsíčně třeba čtyři tisíce,

  takže jde dokojeneckého ústavu. Kdyby

  jim stát dokázal pomoci, nemusel by pak

  utrácet vprůměru nějakých 500 tisíc ročně

  zadítě vústavní péči. Navíc je to dobudouc-

  na adept nadalší sociální služby apomoc,

  amimo jiné také adept nakriminál.

  Často se hovoří otom, že adopci dětí

  brání biologičtí rodiče už jen tím, že

  občas projeví odítě jakýs takýs zájem.

  VUSA platí asi čtyři roky nový federální zá-

  kon. Když je dítě odebrané zrodiny, uplyne

  18 měsíců arodina není připravena vzít ho

  bezpečně zpět, rodičovská práva jí vezmou

  adítě je právně volné. Unás je to zcela

  nesmyslné. Ani nemusíte posílat jednou

  zarok pohlednici. Děti jsou vpěstounské

  péči, matka je naposledy viděla vporodnici,

  ale stále má zachována rodičovská práva,

  respektive odpovědnost. Dítě musí být vpěs-

  tounské péči, stát platí pěstounům.

  Když potřebuje dítě operaci, shání se

  podpis matky pocelé republice, zaměstná

  to spoustu úředníků – amatka má vesele

  práva dál. Apěstouni jsou zase rádi, že mají

  peníze. Princip dlouhodobé pěstounské

  péče je strašně drahý anesprávný, produ-

  kuje lidské paskvily. Často je to kompliko-

  vané ivtom, že problematické rodiny si

  nasvého potomka vzpomenou až vechvíli,

  kdy je mu dvanáct třináct let –, to se týká

  zvláště holčiček. Týraná holčička je nejdřív

  vústavu, potom upěstounů, ale najednou

  je jí třináct apůvodní rodina si usmyslí, že

  ji už chce zpátky...

  Někdo si ale řekne, že si přilepší, avez-

  me si pět dětí. Proč to tak je?

  Unás byla zaprvní republiky pěstounská

  péče rozvinutá. Kojeneckých ústavů moc

  nebylo, pěstounská péče byla realizována

  vrůzných typech apodobách. Komunisti ji

  zcela zničili, oživil ji až profesor Matějček.

  On ji vrátil, ale vněčem ion byl omeze-

  ně myslící člověk. Vdaném historickém

  období zřejmě musel nějak spolupracovat se

  systémem. Proti svému vědeckému přesvěd-

  čení dourčité míry podporoval zachování

  ústavů. Spoluvytvořil pěstounskou péči po-

  divného typu, která trvá dodnes. Tedy péči

  nadlouhou dobu. Děti chodí dopěstounské

  péče místo doadopce, pěstouni dostávají

  peníze achtějí hodné, hezké amilé děti bez

  kontaktu spůvodní rodinou.

  Profesor Matějček byl rovněž výrazně

  křesťansky založený aměl rád předsta-

  vu velké rodiny, takže vznikly také velké

  pěstounské rodiny. Dodnes jsou pěstouni,

  kteří mají dvanáct dětí. Hovoří olásce,

  ale víte, kolik natěch dvanáct dětí berou

  peněz? Už natři děti dostanete 4000 korun

  nakaždé namateriální potřeby aktomu 20

  tisíc odměnu. Takže máte najednou 35 tisíc

  nezdaněných peněz. Další peníze nadalší

  děti nepřibývají geometrickou řadou, ale je

  logické, že čím víc dětí si pěstouni vezmou,

  tím víc budou mít. Kdo by to nebral? Už to

  je dostatečná motivace pro velké počty dětí

  vpěstounských rodinách...

  Vzahraničí je pěstounská péče dotří dětí,

  pak už se jedná omalý dětský domov se

  zcela jinými pravidly. Itam může být najed-

  nou pouze šest dětí! Unás se financují děti

  vpěstounských rodinách, které by měly být

  individuálně vrodinách adoptivních.

  Kam byste ale dala děti zdnešních

  ústavů?

  Když se něco táhne tak dlouho, tak je třeba

  systém měnit pokrocích. Je správné, že

  se začne umalých dětí. Je špatně inter-

  pretované, že se zarok zruší ústavy. Děti

  se přestanou umísťovat dokojeneckých

  ústavů až odledna 2014. Ročně asi 500

  dětí půjde první rok dorodin místo doústa-

  vů. Tři čtyři roky bude trvat, než se ústavy

  pro děti dotří let vypustí. Pravda je, že

  nemůžete vše náhle převrátit. Velké děti už

  vdětských domovech dospějí, malé už ale

  donich nepůjdou. Celý proces může trvat

  deset čtrnáct let.

  Co však sdětmi, které musejí mít trva-

  lou péči? Ty slehkým postižením také

  najdou pěstouny?

  Jsou pěstouni, kteří se zaměřují naděti

  spostižením. Tam lze předpokládat, že

  tyto děti nepůjdou doadopce, ale zůstanou

  vpěstounské péči.

  Je takových pěstounů hodně, aniž by

  je stát musel složitě vyhledávat, nebo

  dokonce přemlouvat?

  Vzahraničí jich dostatek mají, protože

  dostávají víc peněz amají technickou

  iodbornou podporu. Například vUSA se

  specializují naautistické děti inadalší děti

  se zvláštními potřebami. Mnoho normálních

  rodičů takové děti miluje, ale nezvládnou je.

  Američané vytvořili organizaci, která se

  oděti stará, ale úzce spolupracuje srodinou.

  Autistické dítě je celý týden upěstounů,

  navíkend ale vesvérodině. To už ovšem

  není ústav. Pěstouni jsou lidé, kteří mají

  srdce, mají rádi děti aposkytnou jim vše, co

  děti potřebují. Je dobře, když zato dostanou

  zaplaceno. Je to prověřená věc.

  VUSA platí asi čtyři roky nový federální zákon.

  Když je dítě odebrané zrodiny, uplyne

  18 měsíců arodina není připravena vzít

  ho bezpečně zpět, rodičovská práva jí vezmou

  adítě je právně volné.

  �

• Strana 11

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 11 - 2012

  Kdo je PhDr.

  Petra Vrtbovská, Ph.D.

  Vystudovala Pedagogickou fakultu

  UK, několik let učila nazákladní škole

  anaPrvním obnoveném reálném

  gymnáziu. Absolvovala studium vIrsku

  avUSA.

  Doktorské studium absolvovala

  naFilozofické fakultě UK. Pracovala

  pro velvyslanectví Velké Británie vČR.

  Tady se seznámila se systémem péče

  okojence aděti veVelké Británii.

  Institut náhradní rodinné péče, jehož

  je ředitelkou, provozuje odroku 2004

  občanské sdružení Natama. To se

  zaměřuje navyhledávání apřípravu

  nových pěstounů arodičů, odborné

  provázení pěstounských aosvojitelských

  rodin aporadenskou aterapeutickou

  práci sdětmi asrodinami.

  info

  Dá se finančně vyjádřit, co je prospěš-

  nější – péče oděti vústavech, nebo

  vpěstounských rodinách?

  Náklady navelmi dobře organizovanou

  akvalitní pěstounskou péči tohoto typu

  dosahují asi 60 procent nákladů vústavech.

  Ušetřili bychom asi 40 procent apro děti je

  to mnohonásobně lepší.

  Jak se lidé pro pěstounství vybírají

  aprověřují?

  Kde byli vzahraničí chytří, vytvořili systém,

  který zaručuje, že náhradní rodiče prověřují

  odborníci, ne úřednice namagistrátu. Unás

  to zatím není. Musí ale vzniknout efektivnější

  systém, ten stávající je nefunkční aroztříště-

  ný. Každý kraj má svůj systém, není to jed-

  notné. Dosavadní systém je závažně chybný.

  VNatamě zájemce opravdu prověřujeme.

  Je důležité fyzické zdraví isociální zázemí.

  Bryskně poznáte, jestli se tím hodlají živit

  anapříklad se vyplatit zdluhů, to rychle

  vyhmátnete. Pak je důležité psychické zdra-

  ví acelková psychická stabilita. Ne každý

  může být kosmonaut ane každý může být

  pěstoun. Dále je třeba prověřit, jestli jsou

  flexibilní aschopní spolupracovat sostat-

  ními, neboť je to ináročná administrativní

  ikoordinační činnost aučení se ododbor-

  níků, když je například dítě vkontaktu se

  svou biologickou rodinou. Pravidelně vás při

  pěstounské péči kontroluje nějaký odbor-

  ník atuto složitou komunikaci navšechny

  strany musí zájemce zvládnout.

  Kdo aproč neprojde prověřováním?

  Lidé mají různou motivaci ane každá mo-

  tivace je dobrá. Když eliminujete potřebu

  platit dluhy, tak jsou to idalší důvody. Na-

  příklad: my máme stejně staré děti achce-

  me pro ně kamaráda. To nejde. Dítě, které

  přijde, má zminulosti řadu problémů. Jenže

  zájemci chtějí, aby si sjejich dítětem někdo

  hrál, chtějí hračku pro své dítě – adostanou

  ktomu problém. To je rizikový faktor.

  Další skupina jsou lidé vevěku prarodičů,

  cítí se opuštění, doufají, že budou mít doma

  někoho, kdo je bude mít rád. To je zcela vy-

  loučená motivace. Další problematickou sku-

  pinou jsou ženy, které se rozhodnou žít samy.

  Ikdyž často dostávají děti dopěstounské péče

  ikadopci. Taková žena má závažné důvody,

  proč nechce žít spartnerem, apartnerem

  se pro ni nevědomky stane přijaté dítě. Tyto

  ženy také touží poněkom, kdo je bude mít

  rád. Pak jsou zde lidé, kteří odítě přišli.

  Často nás oslovují ti, co krátce předtím

  ztratili dítě adoufají, že tím ránu zalepí. To

  je taky riskantní. Jsou ovšem také žadate-

  lé, kteří ztrátu odtruchlí, vhodně zpracují

  arozhodnou se, že jsou ještě schopni se

  oněkoho starat, ikdyž to nebude jejich

  vlastní dítě. Pak je kategorie lidí, ukterých

  se ukáže, že mají sociální emocionální zátěž

  adalší zátěž by neunesli. Vneposlední řadě

  jsou někteří lidé také nějakým způsobem

  duševně nemocní.

  Prověřujete si zpětně osudy dětí? Jejich

  emocionální ifyzický rozvoj?

  My rodinám poskytujeme trvalou poraden-

  skou péči adítě stále sledujeme. Když dítě

  vyjde zústavního pohřebiště aocitne se

  vrodině, začne se poněkterých stránkách

  přirozeně rozvíjet, stačí jen trochu lepší pro-

  středí. Ale také má hluboká traumata, která

  potřebují práci spsychologem aterapeutem.

  Vrodině je ale najejich vyléčení šance. Je

  prokázáno, že jen deset procent dětí, které

  prožijí až doosmnácti let svůj život vkoje-

  neckých ústavech adětských domovech, je

  vživotě vnějakém ohledu úspěšných. Deva-

  desát procent skončí špatně, vtéto skupině

  je větší předčasná úmrtnost, propad mezi

  závislé naalkoholu adalších látkách, jsou

  větší adepti nakriminální činnost. 

  SLOUPEK

  Daniely FILIPIOVÉ

  Prezidentovo

  veto nechápu

  Veto prezidenta republiky ohledně pěstoun-

  ské péče jsem opravdu nepochopila. Prý

  nám EU nemá co diktovat. Ano, mnohdy

  jsem sama znechucena tím, co vše nám

  EU nařizuje. Ale kritika vysokého počtu

  dětí vnašichústavních zařízeních je zcela

  oprávněná.

  Jsme jedinou zemí vEvropě, kde se děti

  dotří let umísťují doústavních zařízení.

  Vostatních zemích EU existují zákony, které

  umísťování děti dotří let, vněkterých až

  dodvanácti let doústavních zařízení přímo

  zakazují.

  Náš systém péče oohrožené děti je roztříš-

  těn. Patří dokompetence MŠMT, MPSV

  aMZd. Péče oty nejmenší spadá právě pod

  ministerstvo zdravotnictví. Automaticky se

  předpokládá, že tyto děti potřebují zdravotní

  péči. Ano, jsou zde děti, které mají zdravotní

  postižení azdravotní péči potřebují, ale těch

  je velmi malé procento aioty je mnohdy

  možné postarat se vrodinném prostředí.

  Ústavní zařízení je neosobní adrahé. Péče

  odítě vústavu stojí průměrně 40 tisíc korun

  měsíčně. Pokud by rodiny vnesnázích do-

  staly třetinu či čtvrtinu této částky, byla by

  mnohdy polovina problému vyřešena, ne-li

  problém celý. Musí být vzájmu státu ústavy

  zrušit nebo zachovat jen nezbytné mini-

  mum apomoci rodinám nejen finančně, ale

  zejména sociálním poradenstvím, aby dítě

  vrodině mohlo zůstat. Teprve vtěch přípa-

  dech, kdy veškerá snaha selže, má nastoupit

  pěstounská péče.

  Záměrem MPSV je, aby děti, které zjaké-

  hokoliv důvodu nemohou vyrůstat usvých

  biologických rodičů, našly místo upěs-

  tounů, kteří jim neupírají právo znát své

  rodiče astýkat se snimi arodinné prostředí

  „pouze“ nahrazují. Děti se tak přirozeně

  naučí roli matky, otce adětí. Naučí se, jaké

  to je žít vrodině.

  Před mnoha lety jsem měla tu čest seznámit

  se osobně sprofesorem Zdeňkem Matějč-

  kem, psychologem, který se věnoval studiu

  duševního asociálního vývoje dětí vústa-

  vech. Pan profesor sledoval konkrétní děti

  zústavů až dojejich dospělosti azaložení

  rodiny. Drtivá většina těchto „dětí“ nedoká-

  zala vrodinném životě žít, natož vychová-

  vat své děti. Neměly totiž přirozený vzor.

  Výchova dítěte není jen otom, že jim dáme

  jídlo aošacení, že říkáme, co mají či nemají

  dělat, ale vychováváme je hlavně tím, jak

  se jeden kdruhému chováme, jak žijeme

  každodenní život.

  

  Autorka je senátorka.

  Problematickou

  skupinou jsou ženy,

  které se rozhodnou žít

  samy. Taková žena má

  závažné důvody, proč

  nechce žít spartnerem,

  apartnerem se pro

  ni nevědomky stane

  přijaté dítě.

• Strana 12

  

  můžeš / číslo 11 - 2012

  TÉMA: Ústavní péče

  Ve dnech, kdy čtete tyto řádky, je už jasné,

  zda sněmovna přehlasovala veto prezidenta republiky

  a definitivně schválila novelu, která otevírá

  prostor pro zavedení profesionálních pěstounů.

  Přestože bouřlivé debaty minulých měsíců

  podstatně narušily původní představy o úplném

  zrušení všech ústavů pro děti – od kojeneckých

  až po diagnostické, stále je tu návrh zákona,

  nad nímž mnoho praktiků i vědeckých pracovníků

  v nejlepším případě kroutí hlavou.

  ŠŤASTNÉ DĚTI?

  ALE KDEPAK…

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  P

  rofesionální pěstouni, placení zve-

  řejných prostředků ivechvíli, kdy

  jsou jen tzv. vpohotovosti, jsou lidé

  připravení přijmout děti dopéče

  třeba jen nadva měsíce. Musí

  splňovat řadu předpokladů osobnostních,

  morálních, sociálních atd. Musí být pečlivě

  prověřeni.

  Jejich péče bude odměňována lépe než

  práce vychovatelek vdětských domovech

  nebo podobných zařízeních. Budou obklo-

  peni servisem pěstounských agentur, které

  jim zprostředkují pedagogickou, psycho-

  logickou, sociální ijinou pomoc včetně

  umístění svěřených dětí dojiné rodiny, když

  si profesionální pěstoun potřebuje odpoči-

  nout.

  Pěstounské agentury budou také rozdě-

  lovat desetitisícové příspěvky, nakupovat

  pro rodinu služby, prostě zdravě anezištně

  podnikat se státními prostředky. Taková

  bohulibá činnost ovšem má také své náklady

  (provozní, personální atd.), takže iagentura

  si cosi zvýdajů státu odloupne. Je to systém

  docela propracovaný avnašich krajích

  dosud nevídaný.

  Anglická stopa

  „Tento systém se provozuje pouze vBri-

  tánii,“ říká MUDr.František Schneiberg,

  dlouholetý specialista nasociální pediatrii

  z1. lékařské fakulty UK.

  Adodává: „Itam je ale místními

  odborníky vposledních deseti letech

  kritizován apomalu ho opouštějí. Tento

  systém totiž popírá sám sebe. Nedává

  dětem, které ztratily biologickou rodinu,

  možnost stabilního rodinného prostředí

  anavázání pevných citových vazeb. Víme

  otom, že dítě vystřídá deset idvacet rodin

  aje kdispozici idokument odítěti, které

  vystřídalo čtyřicet rodin! Unás se tyto

  tendence objevily zanemalé podpory

  určitých anglických nadací, které pro své

  docela výnosné podnikání hledají nový

  prostor. Však také dost investovaly, aby

  prostřednictvím zdánlivě bohulibých

  neziskových organizací tento koncept

  vČesku prosadily. Vycházely zjednoduché

  úvahy – na východě je temno astředověk.

  Přitom tradice promyšlené péče oopuš-

  těné, postižené nebo jinak znevýhodněné

  děti je unás obrovská.“

  Hned mě napadá – příští rok oslaví

  Jedličkův ústav aškoly sté jubileum. Mohli

  by nějací profesionální pěstouni nabídnout

  postiženým dětem takovou péči, reha-

  bilitaci, vzdělání asociální poradenství

  jako tam? Která nově vzniklá agentura si

  troufne nabídnout lepší služby než naše

  kojenecké ústavy, dětské domovy apodob-

  ná zařízení?

  To sem jezdí experti zcelého světa jen

  navýlety apublikují uznalé studie zlásky

  knám? Celá historie této zákonné novely

  je opřena okategorické tvrzení, že naše re-

  publika má vústavní péči příliš mnoho dětí,

  Která nově vzniklá

  agentura si troufne

  nabídnout lepší služby

  než naše kojenecké

  ústavy, dětské domovy

  apodobná zařízení?

• Strana 13

  časopis pro ty, kteří se nevzdávají 

  můžeš / číslo 11 - 2012

  podporovaná osoba, jíž ajejímu manže-

  lovi jsme postupně svěřili deset (!) dětí

  dopéče.

  Advanáctiletá dívka, řekněme Lucin-

  ka, pokračuje: „Doma si nesmíme pouštět

  hudbu apřes den spát, ikdyž jsme unave-

  ní. Nikdo nás nesmí navštěvovat, musíme

  hrozně pracovat, máma se jen válí ačumí

  natelevizi ařve, ať ji nerušíme.“ Aby bylo

  jasno, pěstounka má vdomě kancelář, atam

  se věnuje svému podnikání. Proto nakaždé

  dětské vyrušení reaguje bitím vařečkou

  idohlavy, kopáním, rvaním zavlasy, ome-

  zením jídla ahlavně: „… je kyselá, pový-

  šená, dává nám najevo, že je něco víc – vy

  socky, blbci, idioti, debilové, magoři! Večer

  vždycky brečím, proto beru prášky. Nechci

  krásnej barák sbazénem, ale aby mě měl

  někdo rád. Moje věci ať si sežerou, chci jen

  obrázek smedvídkem, protože byl odtety

  Líby (pozn. psychologa – dřívější opatrov-

  nice). Jsem smutná, že se chovají hnusně

  kpostiženým dětem.“

  Vtéže rodině byl inevlastní bratr

  Lucinky, řekněme Honza. „Není to hodná

  máma, ale kalkulačka. Koupili obrovskou

  vařečku, zavelké zlobení nás sní mlátí

  idohlavy. Třeba když přineseme trojku.

  Aco bych si přál? Dostat se zpátky dodě-

  cáku!“

  Teprve když se tyto děti dostaly letos

  vlétě natábor Fondu ohrožených dětí asvě-

  řily se, zasáhl Okresní soud vNymburce

  apředběžným opatřením je poslal – podle

  jejich vlastního přání – doKlokánku. Tento

  případ není ojedinělý. Krutosti anásilí není

  vnašich rodinách (ato ivpěstounských)

  málo, ale nejhorší nejsou modřiny ajizvy.

  Nejhorší je bezmoc dětí státem odevzda-

  ných docizích rukou. Dobrých pěstounů

  je zkrátka málo azákonodárci si myslí, že

  když je dobře zaplatíme… Hlavně abychom

  snížili počty vústavech!

  Abychom jen nestrašili – vKlokánku

  znají také moc dobře příběh Gábinky

  aBohunky, které jako velmi malé musely

  zatrest spát vesklepě, kde ponich běhaly

  myši, dostávaly kjídlu jen suchý chleba

  ajablka, musely celé hodiny klečet spřed-

  paženýma rukama a„noví rodiče“ ijejich

  vlastní děti jim neřekli jinak než cikáni.

  Teď jsou vjiné askvělé pěstounské péči

  paní Blažkové ajako velké slečny si jen

  občas vnoci vzpomenou, kam je před-

  tím stát „umístil“. Všechny snahy nalézt

  potřebným dětem lepší zázemí než může

  dát iperfektní kolektivní zařízení, však

  přehlušují důležitou otázku – proč tolik

  náhradní rodinné péče potřebujeme? Proč

  se počet těchto dětí blíží deseti tisícům?

  Vzemi, kde se

  rozvádí každé druhé

  manželství atisíce

  dětí se rodí dovolných

  neformálních svazků,

  je snaha onávrat

  kideální rodině docela

  legrační.

  MARIE VODIČKOVÁ

  dovedla v Klokánku

  už mnoho dětí

  do úspěšné dospělosti.

  Takže ví své.

  atím patří mezi země zaostalé. Avždycky

  se najde nějaký popularizátor sobjevem

  – zdětských domovů vede cesta přímo

  dokriminálu!

  Odborné analýzy aprověřená čísla

  nikoho nezajímají, tito lidé prostě sveřepě

  tvrdí, že jen osvojení nebo pěstounství může

  ty děti zachránit! Jenomže dětí vhodných

  kadopci je málo, protože potenciální rodiče

  hledají většinou děti zcela zdravé a– ne-

  bojme se to říci – neromské. Pěstounských

  rodin jsou už léta stovky.

  JUDr.Vodičková, předsedkyně Fondu

  ohrožených dětí avedoucí osobnost po-

  pulárních Klokánků, má tento odhad – asi

  šedesát procent je velmi dobrých, dvacet

  procent vyhovuje jakžtakž, ale je to stále

  lepší než ústav. Zbytek, pětina, jsou lidé,

  které lákají peníze amožnost ovládat.

  Potřeba uplatňovat moc. Pak je pěstounství

  provázeno týráním, nepřiměřenými tresty,

  adokonce ipohlavním zneužíváním.

  Máma denně pije

  flašku becherovky

  To je obyčejná věta ze zápisu vyšetření

  dívky svěřené dopěstounské péče. Slovo

  „máma“ tu nahrazuje odbornější pojem

  pěstounka. Tedy odborně vybraná, státem

  �

• Strana 14

  SLOUPEK

  Jiřiny ŠIKLOVÉ

  Vrácené zboží?

  Ptáme se, proč se unás rodí málo dětí.

  Příčinou není nedostatek bytů ani

  nedostatek peněz, ale nechuť lidí vázat

  se nacelý život nacokoliv. Dítě ztoho

  nevyjímaje.

  Skoro vše můžeme vživotě změnit, sman-

  želkou či manželem se rozvést, zakoupený

  dům opět prodat, vybrané zboží vrátit,

  ato ještě ivzáruční době… Ale dítě je

  tvor, člověk, ten druhý, oněhož se máme

  starat apečovat, ikdyž to není nasto

  procent ono, co jsme chtěli.

  Jsme vybíraví, nároční, individualističtí,

  chceme prosazovat svoji vůli, ato je asi

  příčina, proč se dnes v těch nejbohat-

  ších státech světa – aknim patří inaše

  republika – rodí tak málo dětí. Atak jako

  národ již odpříštího roku začneme vymí-

  rat. Bude nás stále méně améně, pokud

  se knám nepřistěhují cizinci. Přesto zde

  mezi námi žijí děti, znichž budou zapár

  let dospělí, které nikdo nechce. Jsou něco

  jako vrácené zboží.

  Atak jsme je dosud skladovali vrůzných

  ústavech, jimž jsme říkávali výchovné,

  ato ipřesto, že jsme věděli, že to není

  optimální řešení.

  Když se někteří snažili najít pro tyto děti

  jinou formu péče, umístit je donáhrad-

  ních rodin, další skupina rozhodujících

  činitelů to zamítla.

  Prý by děti vychovávali lidé, kteří by si je

  nebrali kvůli lásce knim, ale jen proto,

  aby zato dostali peníze. Určitě ito se

  někdy stane, ale asi není problém sledovat

  děti vychovávané vpěstounských rodinách

  aobčas zasáhnout.

  Znemožnit ale předání těch dětí, které

  neměly štěstí, ajsou navíc třeba inějak

  tělesně či sociálně handicapované, doro-

  din, které je chtějí, je určitě nesprávné.

  Poškozuje to ty děti, bere někdy ismysl

  života lidem, kteří chtějí pečovat odruhé,

  anavíc je to drahé.

  Donákladů navýchovu dětí vdětských

  domovech je třeba započítat nejen údržbu

  budov ajejich vytápění, ale iplaty za-

  městnanců, kteří se oděti starají.

  Když již unás nepřevládá zdravý rozum,

  kéž by alespoň převládl zájem ekonomic-

  ký.

  Kéž by byl zákon omožnosti výchovy

  těchto dětí vrodinách brzy znovu předán

  doposlanecké sněmovny akonečně schvá-

  len. Jiné zákony počkají, nepřijetí tohoto

  zákona poškozuje ty malé, ato se nedá

  dodatečně napravit!

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta BARIÉRY.

  

  můžeš / číslo 11 - 2012

  TÉMA: Ústavní péče

  Prý jde jen o šťastné oči

  Nejrůznější populární vykladači tohoto

  problému nakonec řeknou – co je lepšího

  než milující rodina? Vzemi, kde se rozvádí

  každé druhé manželství atisíce dětí se rodí

  dovolných neformálních svazků, je snaha

  onávrat kideální rodině docela legrační.

  Ti nejsprávnější konzervativci by dokon-

  ce nebyli ani proti zákazu interrupcí nebo

  antikoncepce, jen aby zajistili reprodukci

  národa. Pak bychom mohli mít nejen profe-

  sionální pěstouny, ale rovnou profesionální

  důkladně vybrané rodiče, kteří by státu

  odpovídali hlavně zasvětonázorově správ-

  nou výchovu svěřených dětí. Je to hloupost?

  Opravdu?

  Když stát neumí vytvořit lepší podmínky

  pro rodiny sdětmi, když zparlamentních

  plků onalezení systému přijatelného so-

  ciálního bydlení už všechny bolí hlava, když

  ženy-samoživitelky často marně žadoní

  opár stovek pomoci nanákup jídla pro děti,

  když před neplatiči alimentů justice jen krčí

  rameny, když jsme najednou zjistili, že nám

  chybějí školky, protože ztěch zrušených

  jsou často herny, nebylo by nejlepší svěřit

  všechny děti akreditovaným agenturám?

  Všechny!

  Profesionální pěstouni mají být novými

  hvězdami naší sociální politiky. Biologičtí

  rodiče ať jsou rádi, že naně nepřijde kont-

  rola. Dr.Schneiberg zdůrazňuje: „Málokdo

  ví, že unás probíhají adopce dozahraničí.

  Lidé zcelé Evropy přitom absolvují krátké

  adaptační pobyty vnašich ústavech, prostě

  aby se nanového človíčka vesvé rodině při-

  pravili. Aleckdo by se divil, jak odbornou,

  materiální, ale ičistě lidskou úroveň našich

  ústavů obdivují. Novela, okteré se bavíme,

  předpokládá, že přechodná pěstounská péče

  bude hlavní formou péče oděti bez vlastní

  rodiny, postupně předávané odpěstouna

  kpěstounovi, případně se nakrátko vmezi-

  dobí vracející dovlastní rodiny anebo jsou

  předány donějakého zařízení pro respitní,

  česky úlevovou, péči – jednu ze služeb pro

  profesionální pěstouny. Už dnes víme, že

  tito pěstouni budou požadovat především

  dítě zdravé, co nejmenší, azároveň možnost

  zmíněné úlevové péče. Lze předpokládat,

  že napřípravě žadatelů ototo nové zaměst-

  nání, mimochodem novela předpokládá jen

  velmi krátký kurz, najejich školení, vedení

  aporadenství zaveřejné peníze – jinak

  vsociální sféře nedostatkové – se budou

  snažit podílet apřiživovat různé subjekty

  včetně těch, které vznikly právě jen zatímto

  účelem. Aúroveň této přípravy? Odborné

  lékařské společnosti zatím osloveny nebyly.

  Já souhlasím, že když bude opravdu dost

  kvalitních pěstounů, můžeme postupně ně-

  které ústavy rušit. Ale co ty vážně postižené

  děti, jejichž rodiče jsou šťastní, že existují

  kvalifikované ústavy amohou jim pomáhat?

  Zastánci novely říkají, že místo toho vznik-

  nou jakési poradenské ambulance. Zkrátka

  my opravdu nepotřebujeme tzv. anglický

  model – už proto, že část dospívající mláde-

  že tam žije naulicích, což unás zatím právě

  díky různým zařízením nevidíme.“

  Atak jsme svědky zrodu podivné samo-

  obsluhy založené najednoduché lži – jen my

  víme, jak lidem zařídit štěstí! Dotoho nám

  odborníci sletitými zkušenostmi mluvit

  nebudou!

  Vnašem současném světě není dobré

  rodičovství zrovna ceněná hodnota. Ať

  už pravé, biologické, nebo pěstounské či

  adoptivní. Dokonce se zdá, že se postupně

  začíná pokládat zajistý druh podivínství.

  Jak umíme ocenit atřeba izaplatit dobrou

  biologickou matku? Aústavy?

  Ztěch pro nejmenší, dotří let věku, se

  přes polovinu dětí pourčité době vrací

  dosvých (!) rodin, další jsou úspěšně

  osvojeny ajen necelých patnáct procent,

  často těžce postižených, čeká další pobyt

  vústavech. Samostatnou kapitolou jsou

  děti naprahu puberty umístěné vdětských

  domovech adiagnostických ústavech.

  Jejich rodiny prostě selhávají. Dočasní

  pěstouni budou úspěšnější? Zejména když

  dostanou dobře zaplaceno? Stát si nyní

  myslí, že ano.

  Takže – co vlastně tento stát chce? Ne-

  chce mít jen od těch dětí pokoj...? 

  �

  O OBĚTAVÉ PANÍ Ivaně Kottenové z Prahy,

  která se stará o své dvě postižené děti,

  jsme psali v červnovém vydání Můžeš.

  Kdyby její děti skončily v ústavu,

  zájem pěstounů by byl minimální.

• Strana 15

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 11 - 2012

  SLOUPEK

  Jiřiny ŠIKLOVÉ

  TÉMA: Ústavní péče

  JAK SE VYLÉVÁ

  DÍTĚ I S VANIČKOU

  Až pět set nových

  pěstounů bude do roku

  2014 potřeba v Česku,

  pokud vláda prosadí svůj

  plán na zrušení některých

  kojeneckých ústavů

  a domovů pro nejmenší

  děti. V České republice

  je nyní 34 kojeneckých

  ústavů, loni jimi prošlo

  přes 2000 dětí.

  Text: NAĎA KOCÁBKOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  M

  inisterstvo práce asociálních věcí

  plánuje změnit systém umis-

  ťování batolat dokojeneckých

  ústavů. Místo toho by se mělo

  dítě vpřípadě problémů vrodině

  dostat kpěstounům nebo rodičům svýcho-

  vou pomůže asistent. To by vevýsledku

  znamenalo konec takových zařízení.

  Kojenecké ústavy poskytují pomoc tam,

  kde selžou základní rodinné principy.

  Nemohou zato děti, nýbrž jejich rodiče.

  Poslání ústavů je nasnadě: zabezpečit odpo-

  vídající péči avýchovu dětem, které neměly

  takové štěstí jako většina ostatních. Podle

  řady odborníků alidí zpraxe je ale reforma

  unáhlená.

  Dnes již bývalý ministr Jaromír Drábek

  se vmédiích (iDnes, iHNed, Lidovky.cz,

  Český rozhlas) nechal slyšet, že neméně

  důležitou oblastí, kterou má novela změnit,

  je pěstounská péče. Podle něho dojde

  kjejímu zkvalitnění aprofesionalizaci,

  přičemž pěstounská péče, jež má trvat

  BÝT DÍTĚTEM VKOJENECKÉM ÚSTAVU neznamená a priori žít osamoceně

  a izolovaně. Alespoň na severu Čech, vMostě, tomu tak není.

  �

• Strana 16

  můžeš / číslo 11 - 2012

  TÉMA: Ústavní péče

  

  pouze přechodnou dobu, nemá být skryté

  osvojení, apěstouni by měli být naopak

  „citově plošší, neměli by ksobě dítě citově

  vázat“. VČT 24 řekl: „Chceme dokonce

  roku 2013 dosáhnout toho, aby děti nebyly

  umisťovány doústavní péče, pouze dopéče

  individuální. K1. lednu 2014 nebude umís-

  tění dětí dotří let možné, doroku 2016

  toto omezení rozšíříme naděti až dosedmi

  let věku.“

  Možná že sisvůj názor navěcbývalý

  ministrčasem poopravil. Vzáří navštívil

  mostecký ústav aměl konečně šanci vy-

  slechnout takélidi zpraxe, přímo vterénu,

  kteří problematiku osvojení apěstounství

  mají takříkajíc vmalíčku. Škoda jen, že jeho

  návštěva trvala velice krátce,byla víceméně

  zaměřena nasbírání politických bodů před

  říjnovými volbami dokrajských zastupitel-

  stev. Každopádně navlastní oči viděl, že

  vMostěto spéčí otakové děti zvládají líp

  než mnozí doma.

  Vprůměru 12 procent dětí se však nyní

  zpěstounských rodin vrací doústavů. No-

  vela se stěžejní problematikou pěstounství

  neřeší ani problém těžce nemocných dětí.

  Zasvěcení říkají, že se neseženou náhrad-

  ní rodiče pro děti s handicapem, nebo

  děti, které jsou snědší pleti, případně děti

  starší. Ty handicapované navíc nemohou

  ošetřovat ani normální biologičtí rodiče

  bez vzdělání, bez lékařských znalostí, ato

  rozhodně nikomu nějaký stohodinový

  kurz nedá...

  Novela vzbuzuje obavy

  Novela zákona, ale idalší kroky ktransfor-

  maci systému péče oohrožené děti vyvolá-

  vají již déle než rok řadu otazníků, obavy

  anesouhlas. Ředitelka Kojeneckých ústavů

  vMostě Milada Šilhová varuje, aby ukvape-

  ná realizace tohoto zákona situaci ohrože-

  ných dětí vmnohém nezhoršila.

  Míní, že někdy zbytečně podléháme

  neuváženým nápadům, rychlým reakcím,

  nedotaženým myšlenkám či radám ze za-

  hraničí, podřizujeme se lecjakým receptům,

  avnášíme tak idořad pracovníků ústavů

  zbytečnou nervozitu.

  „Nejhorší snad už máme zasebou,“ myslí

  si ředitelka odobě před dvanácti měsíci,

  kdy se poprvé oproblematice začalo nahlas

  veřejně mluvit jako ohotové věci.

  „Náš personál se logicky bál, jak to

  sdětmi, okteré se vedvanáctihodinových

  intervalech střídavě stará, vůbec bude, co

  přijde poté, až se lidé začnou lavinovitě

  hlásit opěstounství, až dosud fungující sys-

  tém vezme zasvé. No asamozřejmě jak to

  bude sjejich budoucností, co budou dělat,“

  připomíná Milada Šilhová reakce zaměst-

  nanců Kojeneckého ústavu vMostě. Je totiž

  jediným zařízením vÚsteckém kraji, který

  pečuje oděti dotří let věku. Vmnohém

  ředitelka dala zapravdu těm, kteří hovoří

  otom, že když se dosavadní zařízení naráz

  zlikvidují, půjde oneuvážený anesystémový

  krok, který by způsobil chaos adestabilizaci.

  Vroce 2014 už mají být totiž všechny děti

  umístěny vnáhradních rodinách. Odborníci

  ale varují: Reforma je zbrklá akampaně

  nanové pěstouny, které již leckde probíhají,

  mohou nalákat lidi, jimž primárně nejde

  oděti, ale openíze.

  Porozhodnutí zrušit kojenecké ústavy se

  čím dál víc lidí zajímá oto, jak se takovým

  profesionálním pěstounem stát. „Naštěs-

  tí dosud unás vkraji, ato je patrně naše

  specifikum, převažoval zájem oadopce nad

  pěstounstvím. To se ale díky finanční výhodě

  může rychle změnit,“ varuje Milada Šilhová.

  Říká se, že by profesionální pěstouni měli

  dostat pevný plat 20 tisíc korun apříspěvky

  nadítě odvozené odjeho zdravotního stavu.

  Zněkolika zdrojů vmédiích je patrné, že se

  kpěstounství více hlásí lidé, kteří to nechtějí

  dělat proto, aby pomohli dítěti, ale aby vyřešili

  VKOJENECKÝCH ÚSTAVECH VMOSTĚ

  miluje personál všechny své děti,

  zdejší tety se knim

  chovají jako kvlastním.

  �

  ZA DVANÁCT LET

  bylo zmosteckých

  Kojeneckých

  ústavů adoptová-

  no do ciziny více

  než 130 dětí. Byli

  to ti, o které u nás

  v ČR nikdo nestál.

  Zájemci zcelé

  Evropy jsou

  zde častými

  návštěvníky.

• Strana 17

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 11 - 2012

  „Úhrada potřeb dítěte je vypočtená tak,

  že pokryje základní potřeby. Když dítě chce

  kmoři, když chce kolo, brusle, skateboard

  nebo počítač, tak to už úhrada neřeší. Je to

  velice náročná činnost, která si zasluhuje

  ohodnocení, nadruhou stranu kdyby byly

  peníze jediný motiv, tak to nemůže fun-

  govat. Člověk víc vydá, než přijme,“ tvrdí

  Šilhová.

  Aby byl člověk dobrým pěstounem,

  musí být podle ní hlavně obětavý atrpěli-

  vý. Děti si totiž zpředchozího života často

  přinášejí psychické nebo fyzické handica-

  py apěstoun je musí zvládnout. Pro první

  vlnu jich bude stát nově potřebovat kolem

  pěti set, odva roky později bude muset

  získat další.

  Kromě vyšší odměny, se kterou minister-

  stvo dobudoucna pro náhradní rodiny počí-

  tá, chybí pěstounství vČesku ispolečenská

  prestiž azázemí terénních sociálních služeb.

  „Je potřeba, aby byl přechod odústavů

  kpěstounství řádně připraven. Aby existo-

  valy pro rodiny například podpůrné služby,“

  říká Milada Šilhová.

  Má radost ztoho, že mostecký kojenecký

  ústav má dobré výsledky vumísťování dětí

  donáhradních rodin. Odroku 2006, kdy tu

  byla kapacita 230 míst, je to dnes polovi-

  na. Zadvanáct let bylo také přes 130 dětí,

  okteré vČechách nikdo nestál, adoptováno

  dociziny.

  Jenom zaletošní rok bylo domostec-

  kého kojeneckého ústavu přijato 114 dětí

  azastejnou dobu jich bylo 123 propuštěno

  donějakého typu rodinné péče. Přesto se

  ředitelka domnívá, že ústavy budou muset

  být zachovány – především pro těžce men-

  tálně postižené děti nebo děti zabývající se

  trestnou činností. Takové děti mají nazíská-

  ní náhradní rodiny mnohem menší šance.

  Krušení kojeneckých ústavů vyzvala Čes-

  ko mezinárodní organizace UNICEF, která

  zastupuje práva dětí. 

  ŘEDITELKA MILADA ŠILHOVÁ

  (vpravo) pracuje v ústavu

  a oboru řadu let.

  O problematice adopcí

  a pěstounství ví mnoho.

  Proto varuje před neuváženými

  a nesystémovými kroky.

  svou sociální situaci. „Ale nemůžeme přece

  bezhlavě vylít zvaničky něco, co jsme padesát

  let budovali,“ říká ředitelka Milada Šilhová,

  která není apriori zásadním odpůrcem refor-

  my, nicméně namítá: „Podporujme to, co je

  pro děti smysluplné adobré, ale nezačínejme

  odpísmene Há, jak se to nyní děje.“

  Není to jen zaměstnání

  Milada Šilhová je přesvědčená, že pokud

  budou lidé zařazeni doregistru týkajícího se

  pěstounství, musí to být hlavně takoví, kteří

  už mají tohle odžité, své rodičovství mají napl-

  něné aberou to jako službu dětem. „Nedá se

  to brát jenom jako zaměstnání,“ řekla aze své

  letité zkušenosti ví, že pěstouni budou muset

  být také připraveni ze dne naden dítě, adává

  důraz naslovo jakékoliv, převzít ipak vydat.

  To je náročná práce. Pro peníze se dělat nedá.

  PĚSTOUNSTVÍ se nedá brát jako

  zaměstnání, nejde ho ani dělat pouze

  pro peníze. Obojí by se vymstilo na dítěti.

  Zněkolika zdrojů

  vmédiích je patrné,

  že se kpěstounství

  více hlásí lidé, kteří to

  nechtějí dělat proto,

  aby pomohli dítěti,

  ale aby vyřešili svou

  sociální situaci.

• Strana 18

  Básník, textař, dramatik,

  režisér. A také zpěvák

  a herec, který se stal

  pojmem. Ovšem tentokrát

  jsme se s ním sešli

  především jako s grafikem,

  pro kterého je výtvarná

  tvorba jen jiným projevem

  jeho poetické duše.

  NECHMUŘIT SE!

  Jiří Suchý:

  

  můžeš / číslo 11 - 2012

  VÝTVARNÍCÍ KONTA BARIÉRY

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Vjedné své proslulé písničce se hlásíte

  kekamarádům Dalímu, Chagallovi

  aTichému, výtvarným legendám

  20. století. Ještě snimi kamarádíte?

  To víte, že jo. Je jich vlastně daleko víc, ale

  ti se mi dotý písničky nevešli. Ale držím se

  jich všech.

  Ovaší výtvarné tvorbě víme obecně

  daleko méně než otextech adivadel-

  ních hrách. Je pro vás stejně důležitá

  jako poezie psaná nebo zpívaná?

  Myslím, že jo. Vždycky když píšu, mám chuť

  kreslit, když kreslím, mám mnohdy chuť

  skládat muziku. Takže mně se to všechno

  propojuje, akdyby ztoho soukolí vmý hlavě

  něco vypadlo, tak to asi nebude fungovat.

  Takže to není jen odpočinek odneko-

  nečného divadelního provozu?

  STÁLE DOBŘE NALADĚNÝ BÁSNÍK

  má velké starosti. Divadlo Semafor

  musí hodně šetřit.

  A dokonce měnit program.

• Strana 19

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 11 - 2012

  Jestliže chceme

  žít vesvobodný

  společnosti, nemůžeme

  skoro nic zakazovat.

  

  Konto BARIÉRY připravuje . aukční

  salon výtvarníků. Díla budou vystavena

  vKarolinu mezi . listopadem

  a. prosincem. Aukce děl, jejíž výtěžek

  jde napodporu vzdělání studentů

  se zdravotním postižením,

  se uskuteční vneděli . prosince 

  vModré posluchárně Karolina vPraze.

  Ne, ne. Ono je to dokonce kolikrát ivelice

  namáhavý. Když dělám grafiku už třeba

  desátou hodinu, tak jsem tak vyčerpanej,

  že si jdu takzvaně odpočinout dodivadla.

  Aopačně.

  Naši čtenáři to nemají většinou vživo-

  tě moc lehké. Kdybyste byl lékařem,

  ordinoval byste jim poezii? Anení už to

  přece jenom trochu prošlý lék?

  Určitě bych ji ordinoval. Ta nikdy nemůže

  škodit. Ta nikoho nezabije. Aprošlý lék?

  Asi pro někoho ano. Byly doby, kdy jen

  Klub přátel poezie měl dvacet tisíc členů.

  Dneska když vůbec vyjde knížka básní,

  tak má náklad vnejlepším případě osm set

  kusů. Abásník si ji většinou musí zaplatit

  sám.

  Naši čtenáři jsou často trochu osamělí.

  Buď moc dosvěta anaulici nemohou,

  nebo třeba ani nechtějí. Dříve byla

  právě kniha nebo písnička dobrým ka-

  marádem. Ale to přestává platit, cosi

  tu přehlušuje obyčejný hlas zpěváka,

  básníka, herce…

  Nejvíc nanás ze všech stran křičí peníze.

  Vidím to vdivadle. Byly doby, kdy jsme měli

  ideologické problémy, teď máme velké,

  převelké problémy ekonomické. Přitom

  zpíváme ahrajeme, obrazně řečeno, stále

  stejně. Stále hledáme obyčejnou poezii

  vneobyčejných životech. Nebo obráceně

  – neobyčejnou poezii… Ale máme stále

  nakahánku, když se podíváme doobyčej-

  ných účtů našeho divadla. Tam bohužel

  poezie končí…

  Projevem všudypřítomné vlády peněz

  je reklama. Zdá se, že před ní nelze

  uniknout. Jak tomu jako výtvarník

  rozumíte?

  Reklama patří knašemu století. Ajá se stím

  smiřuju, poněvadž jinak bych byl nakrknutej

  celej zbytek života, ato já nemám vúmyslu.

  To víte, že nám to kazí vkus. Moje původ-

  ní profese je přece reklamní grafik, takže

  něco oté věci vím. Takže já nemám nic proti

  reklamně obecně, dokonce vtelevizi se občas

  objeví kousek, který mě nadchne. Ale většinou

  je to balast ato neovlivníme. Jestliže chceme

  žít vesvobodný společnosti, nemůžeme skoro

  nic zakazovat. Snad jen věci, který odporu-

  jou lidský slušnosti. Ale to asi žádám moc.

  Občas se objeví reklama, která je už zahranicí

  myslitelnýho.

  Ještě si připomeňme vaši písničku Ka-

  marádi. Máme kolem sebe mnoho lidí,

  kteří se rádi mračí. Avy jste tehdy na-

  psal, že jste se ani jednou nezachmuřil.

  Platí to stále?

  Asi to je iprojev povahy. Já se nechmuřím.

  Aještě kjiné vaší písničce. Souhlasil

  byste stím, že jsme teď krajina posed-

  lá tmou?

  Trochu bych souhlasil. Bohužel. Nevidím

  sice naprostou tmu, spíš bych řekl – krajina

  posedlá šerem. Ikdyby totiž byla úplná tma,

  já pořád vidím nějaký světýlko, zakterým je

  možný jít. 

  Kdo je Jiří Suchý?

  Narozen r. 1931. Textař, básník, prozaik,

  dramatik, režisér, zpěvák… Klíčová

  postava české kultury druhé poloviny

  20. století.

  Autor více než tisícovky písňových textů

  amnoha her uváděných především

  vdivadle Semafor, které založil

  vr. 1959. Filmový scenárista

  (Kdyby tisíc klarinetů, Nevěsta atd.).

  Mnoho Suchého textů zlidovělo, méně

  známá, ale uznávaná je ijeho výtvarná

  tvorba.

  info

  JAKO

  ZA DÁVNÝCH

  ČASŮ

  – oponu si

  musel Jiří

  Suchý nama-

  lovat sám. Ale

  nepřipouští si,

  že by ji spustil

  definitivně.

• Strana 20

  

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  můžeš / číslo 11 - 2012

  Když jsem před několika měsíci v této rubrice

  o technologiích poprvé zmínil italský segway

  pro vozíčkáře, vozítko Genny, povzdechl jsem si,

  že Češi budou mít – podobně jako u většiny

  zahraničních technologických novinek – zase ještě

  dlouho smůlu a že kdo by měl o vozítko zájem, bude

  muset absolvovat zahraniční cestu. Mé zvolání však

  bylo vyslyšeno, byť bylo jen tiché, osobní a do tmy.

  GENNY

  TAK TROCHU

  JINÝ ELEKTRIČÁK

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Č

  eský distributor vozítek Segway pro-

  jevil totiž oGenny zájem arozšířil

  si jím odsrpna letošního roku svůj

  prodejní katalog. Když tedy přišla

  nabídka namožnost vozítko pro naše

  čtenáře vyzkoušet, nebylo třeba váhat.

  Genny je doslova segway se sedačkou.

  Základem je klasický segway: stejný je

  systém, baterie, kola, vpravdě celá základ-

  na. Pak už ale podobnost končí. Vynálezce

  genny, italský vozíčkář Paulo Badano,

  vytvořil pro vozítko zcela novou kapotu,

  uchycení, pohodlnou sedačku, nová řídítka

  aanatomické opěradlo zad. Složitost výroby

  se však redukuje tím, že technologická plat-

  forma je stejná sostatními vozítky, atak je

  stejně snadný ipřípadný servis. Kdispozici

  je aktuálně městská varianta, vevývoji je te-

  rénní genny, která bude využívat platformu

  zterénního segwaye. Ta je však širší akola

  mohutnější, je tedy třeba redesignovat kapo-

  tu adalší individuální součásti.

  Instruktáž na pár minut

  Je první skutečně podzimní studené do-

  poledne ajá absolvuji krátkou instruktáž

  ogenny vpražské prodejně Segway. Trvá

  jen pár minut, ovládání vozítka má být vel-

  mi jednoduché, atak během několika málo

  minut usedám navozítko ijá sám. Přelézání

  zinvalidního vozíku probíhá celkem snad-

  no. Prostřední řídicí tyč lze jedním krátkým

  pohybem sundat abočnice sklopit zobou

  stran. Vozítko je vevypnutém stavu zajiště-

  no vysouvací nožkou vpředu ivzadu, nikam

  se tedy nehne anení třeba mít obavu, že

  vám při přelézání „ujede pod zadkem“. Moje

  testovací genny je nastavena univerzálně.

  Opěradlo je anatomické, avšak musím být

  pořád trochu předkloněn dovyrovnané

  polohy, sedačka je středně tvrdá. Pokud

  bych byl reálným zákazníkem, vozítko by se

  upravilo přímo namou postavu včetně zad

  amožnosti sedět naantidekubitním polštá-

  ři. Podle posedu se pak individuálně nastaví

  irovnovážná poloha, tedy poloha, kdy uži-

  vatel sedí pohodlně agenny stojí rovně.

  Uvelebím se apak přichází moment

  mé iniciace dogyroskopické technologie.

  Pracovníci prodejny genny zapínají, jisticí

  nožky zmizí uvnitř kapoty ajá konečně

  stojím nadvou. Tedy nadvou kolech. Cítím

  jen nepatrné cukání vpřed avzad, to jak

  systém vozítko vyrovnává dovzpřímené

  polohy. Krátká pilotní instruktáž, rozhodně

  však jednodušší než řídit letadlo. Nahnutím

  dopředu se vozítko dává dopohybu vpřed,

  nahnutím dozadu zabrzdí, případně couvá.

  Směr se ovládá pomocí středových řídítek,

  ato jednoduchým naklopením doprava či

  doleva. Genny se tak se mnou poprvé otočí

  namístě o180 stupňů, opatrně popojedu

  vpřed ivzad. Je to zprvu zvláštní pocit, když

  vozítko samo balancuje, ataké když musíte

  kjeho rozpohybování udělat pohyb, který

  by je měl zákonitě překlopit. Pocit nedůvěry

• Strana 21

  časopis pro ty, kteří se nevzdávají 

  můžeš / číslo 11 - 2012

  trvá ještě několik minut, poprvních poku-

  sech nachodníku uprodejny se ale celkem

  rychle rozplyne.

  Naklasickém segwayi se kemně přidává

  jeden zprodejců aspolečně se vydáváme

  natestovací terénní jízdu směr Vyšehrad.

  Říká mi, že tzv. želvička je vypnutá. Želvička

  je systém, jejž používají začátečníci akterý

  genny zpomalí. Já prý ho mít nemusím,

  při pokusech jsem projevil dostatečnou

  zdatnost. Moc si tak však nepřipadám, atak

  se zprvu pohybuji vpřed jen sopatrností

  akličkuji nanábřeží mezi výkopy, sloupy

  veřejného osvětlení, chodci azastávka-

  mi. Genny ale projevuje velkou agilnost

  anaveškeré mé pohyby tělem reaguje velmi

  pružně. Malé kostky, jimiž jsou tu vydláždě-

  né chodníky, skoro necítím, systém nárazy

  celkem dobře pohlcuje. Naprvní přechod

  tedy dojedu snulovou bilancí. Žádného

  chodce jsem nesrazil, doničeho nenarazil.

  Načerveného panáčka zastavujeme.

  Narovnám se dorovnovážné polohy apo-

  prvé se zkusím pustit řídítek. Jde to, Genny

  poslušně stojí. Když panáček zezelená,

  dokonce se bez rukou rozjedu vpřed, což je

  pocit pro vozíčkáře dosud nevídaný. Přece

  jen je ale brzy vrátím nařídítka, nemohl

  bych jinak zatočit. Nadalším přechodu čeká

  překážka – prudší nájezd naopačné straně.

  Genny jej však prakticky ignoruje, vyjede

  naněj jen snepatrným drcnutím, aač je můj

  první pocit takový, že se musíme převrh-

  nout, elektronika to jistí.

  Kopce jsou bez problémů

  Následuje kopec. Elektromotory vgenny

  jsou dost silné, nemusím se tedy prý vůbec

  obávat. Nahýbám se více dopředu, abych

  naklopeném terénu dodal vozítku dosta-

  tečný impulz vpřed. Motory skopcem ale

  skutečně příliš práce nemají aimanévrova-

  telnost je zachována, když sjíždíme avyjíž-

  díme nájezdy navíce či méně přístupných

  chodnících. Baterie výjezdy dokopce příliš

  netrpí, bere si jen nepatrně větší množství

  energie.

  Jak se blížíme kVyšehradu, terén se

  zhoršuje. Dlažební kostky jsou odsebe

  několik centimetrů. Chytám se bočnice,

  genny však bojuje se ctí. Rychlostní limit

  tu neudává výkon vozítka, ale spíše citlivé

  nárazové senzory namém pozadí. Kola jsou

  dostatečně velká, aby terén překonala bez

  větší námahy. NaVyšehradě se již trochu

  osměluji, pár desítek minut strávených

  navozítku mi konečně dodalo trochu více

  sebedůvěry. Zkouším si různé manévry,

  osmičky, couvání, výjezdy dokopce isjezdy

  zkopců, testuji různý terén oddlažby přes

  bahnitou cestičku až pomokrou trávu.

  Genny se chová stabilně abezpečně, je však

  třeba myslet natrakci. Navelmi mokré trávě

  už by mohla kola podkluzovat, azejména

  při sjezdu zkopečka znamená takové pro-

  klouznutí kol pro citlivý vyrovnávací systém

  velký problém. Genny má záchranný systém

  – vpřípadě velké nouze lze rychle sklopit

  bočnici, což okamžitě vysune stabilizační

  nožičky. Je to však až krajní možnost, rána

  to bývá veliká.

  Zkouším vyjíždět různé nájezdy nachod-

  ník, dokonce imalé obrubníky. Genny si

  smalými obrubníky dozhruba pěti centi-

  metrů poradí, vyšší už ale nezdolá; vtom

  je podobná elektrickým vozíkům. Obecně

  je třeba mít při jízdě čistou hlavu, sledovat,

  kam jedete, avybírat si jen bezpečný terén.

  Genny rozhodně není vozítko dovelmi

  prudkých travnatých kopců, průchodnost

  terénem je velmi podobná klasickým elek-

  trickým vozíkům.

  Zkouším maximální rychlost, ta je

  20 km/h, což se smalou rychlostí elektric-

  kých vozíků nedá srovnat. Vozítko je také

  malé, otočí se namístě amanévrovatelnost

  je daleko větší, mezi regály vobchodech

  se pohodlně vejde. Jízdní pohodlí je díky

  dvěma velkým kolům nesrovnatelné. Dojezd

  najedno nabití baterií je až 35 kilometrů.

  Pravděpodobně se trochu sníží vzimě,

  kdy baterie nemohou podat takový výkon;

  Genny však stejně není nasouboj se sněhem

  vybavena. Kola by prokluzovala aani kon-

  strukce není napůlmetrovou závěj stavěna.

  Užijete si ji tedy spíš vechvíli, kdy venku sníh

  není. Naopak vdešti není pohyb problém

  atehdy se také projeví jedna znejvětších

  výhod. Kovládání Genny nepotřebujete tolik

  zaměstnat ruce. Stačí jedna naudržování

  směru, vedruhé můžete držet deštník. 

  Více na www.muzes.cz

  „SEGWAY

  PRO VOZÍČKÁŘE“

  se při testu

  nezalekl velkých

  dlažebních kos-

  tek, nájezdů ani

  travnatých ploch.

  S jeho ovládáním

  se navíc řidič sžije

  během několika

  minut.

  Malé kostky,

  jimiž jsou tu

  vydlážděné chodníky,

  skoro necítím,

  systém nárazy

  celkem dobře pohlcuje.

• Strana 22

  

  můžeš / číslo 11 - 2012

  NÁZORY

  POHLED NA NĚMECKOU PSYCHIATRII

  Text: JAROSLAV ŠONKA

  M

  oderní psychiatrická péče má

  řadu kořenů právě vněmecky

  mluvící oblasti. Primitivní biolo-

  gismus první poloviny 20. století

  však tragicky splynul stotalitními

  vývoji vostatní Evropě aměl vNěmecku

  obzvláště tragické důsledky. Nacisté se sna-

  žili o„udržení rasy“ alikvidovali všechny,

  kteří se odtěchto perverzních ideálů lišili.

  To samozřejmě vyvrcholilo antisemitským

  holocaustem. Ovšem vraždění začalo už

  dříve. Vztahovalo se napostižené, naděti

  sgenetickými vadami, ale také nahomose-

  xuály apsychicky nemocné lidi. Známá je

  tzv. Akce T4, která stála život desetitisíce

  německých občanů. Vrazi vlékařských

  pláštích si byli dobře vědomi toho, že jejich

  činnost je perverzní aže veřejnost tuto

  vlnu vraždění neschvaluje. Proto se většina

  těchto vražd malými plynovými komorami

  nebo ijinými metodami konala vevelkých

  psychiatrických zařízeních, např. vHada-

  maru. Zde bylo omezení přístupu veřejnosti

  snadnější (ipřesto vznikla známá fotografie

  kouře zkrematoria) apozdější systema-

  tické zahlazování stop lépe proveditelné.

  Poválečné procesy ahledání důkazů otéto

  masové vraždě zvané eutanazie byly velmi

  složité apopírači nacistických zločinů

  dodnes poukazují nazdánlivou neexistenci

  těchto zařízení. Evidence je ovšem komplet-

  ní. Aztéto historické epizody lze odvodit

  nedůvěru německé veřejnosti kvelkým

  psychiatrickým zařízením.

  Po válce – lidská práva

  VZápadním Německu byly počátky tamní –

  dnes stabilní – demokracie založeny výukou

  ze strany okupačních mocností, především

  Spojených států. Podstatnou otázkou pová-

  lečného vývoje byl ivliv manipulací navnitř-

  ní vnímání individuální svobody. Co vytvoří

  samostatnou osobnost, osobnost, která

  nepodlehne totalitním mechanismům ane-

  Srozvojem péče onové psychiatrické

  diagnózy, které vznikly například vlnou

  drogových závislostí nakonci šedesátých let,

  začaly vznikat samostatné – někdy iobskur-

  ní – skupiny, které pracovaly naprincipu

  svépomocných mechanismů. Lékařská péče

  se tak spojovala se skupinovou dynamikou

  lidí, kteří nazákladě svobodného rozhodnu-

  tí či společenského tlaku chtěli změnit něco

  navlastním osudu. Tato vlna svépomocných

  aktivit samozřejmě nezůstala bez vlivu

  navelká psychiatrická zařízení, kde se rozší-

  řily aktivity voblasti ambulantní péče.

  Malé celky ve velkých zařízeních

  Jako příklad může posloužit tzv. Weddinger

  Modell vzařízení Psychiatrické univerzitní

  kliniky Charité vSt. Hedwigs-Krankenhaus

  vBerlíně. Zásada je formulována jedinou

  větou: „Cíle avýsledky ošetřování si určují

  pacienti atyto cíle jsou vedeny jejich pod-

  statnými hodnotami, životními nadějemi

  apotřebami.“ Vpéči opacienty je podstat-

  ným aspektem multiprofesionalita personá-

  lu. Vroce 2004 zde zavedli tzv. modulární

  systém péče sdiagnózami schizofrenie,

  afektivních poruch, poruchy osobnosti

  aposttraumatické problémy. Příkladem

  může být malá jednotka schizofrenie, kde je

  22 lůžek vjedno- advoulůžkových pokojích

  ajednotka pro matky sdětmi. Pro pacien-

  ty sdepresemi existují prostory pro tzv.

  stimulační procesy. Klinika pořádá ivýstavy

  – například obrazů svých pacientů, apodpo-

  ruje tak kontakt sveřejností. Obrazy se staly

  iprodávanou komoditou.

  Klinika spolupracuje isinternistickými,

  chirurgickými aneurologickými odděleními

  univerzity, kde se soustřeďuje péče, která

  potřebuje vybavení moderními přístroji.

  Spolu sostatními vědními odvětvími se

  vcelém Německu vytvářejí také voblasti

  neurologie apsychiatrie tzv. centra vědecké

  excelence.

  Výše zmíněné Psychiatrické centrum

  severní Bádensko veWieslochu má řadu

  podobných oddělení, věnuje se však vevětší

  míře drogové závislosti aterapii chronic-

  kých bolestí. Má ivlastní skupinu, která se

  zabývá turecky mluvícími lidmi, znichž

  někteří osvých symptomech neumějí mluvit

  německy. Opět je toto centrum istřediskem

  odborné výuky spolu suniverzitou vHeide-

  lbergu.

  VNěmecku je tedy tendence kindivi-

  dualizaci adecentralizaci psychiatrické

  léčby spojena spropojením dovětších celků

  aspolečenství, která se předhánějí vzavádě-

  ní inovativních procesů léčby avytvářejí tzv.

  peer pressure, tedy soutěž odborníků. Ale

  primární jsou vždy specifické zájmy pacien-

  tů ijejich nejbližšího okolí. 

  Autor je novinář

  Jaroslav Šonka:

  Během poválečných let se zvyšoval

  také individuální přístup kpacientům

  spsychiatrickými diagnózami

  aměnila se podstatně definice

  těchto diagnóz.

  připojí se knim. Došlo ikvyhodnocování

  práv pacientů vuzavřených psychiatrických

  zařízeních. Individuální svoboda se stávala

  stále důležitějším aspektem vývoje společ-

  nosti. Dodebaty se vrátila ipsychoanalýza.

  Během poválečných let se zvyšoval také

  individuální přístup kpacientům spsychiat-

  rickými diagnózami aměnila se podstatně

  definice těchto diagnóz – byla především

  vedena snahou ovětší integraci některých

  pacientů dotzv. normální společnosti (itato

  někdy jen zdánlivá normalita se dočkala

  kritické debaty).

  Diskuse kteorii psychiatrie začínají

  upojmů. Jak lze definovat zdraví? Ajak

  definovat práva někoho, koho jsme vřadili

  dokategorie nemocných, obzvláště vpřípa-

  dě psychiatrických diagnóz? Jak dotvářet

  péči olidi stakovými diagnózami? Celá tato

  debata vedla kotevírání částí psychiatric-

  kých zařízení. Práva pacientů jsou podstat-

  ným tématem diskuse. Soudí se však také

  (aje to doložitelné materiály ze zdravotního

  pojištění), že pacientů spsychiatrickými

  diagnózami přibývá.

  Ambulantní koncepce

  a decentralizace

  Velká zařízení zůstávají vprovozu, ale

  jejich činnost se rozvíjí dělením namenší

  jednotky. Tak třeba psychiatrická nemoc-

  nice vseverobádenském městě Wiesloch

  (nedaleko Heidelbergu) zachovává sto let

  staré budovy, které jsou pod památkovou

  ochranou. Vcelém kampusu je ovšem řada

  novostaveb, jež slouží několika druhům

  péče opacienty. Vedení tohoto zařízení

  založeného vr. 1905 dolaďuje jednotlivé

  menší sektory činnosti, ale současně zapo-

  juje toto zařízení dosítě jemu podobných

  vcelé spolkové zemi Bádensko-Württem-

  bersko. Instituce fungují jako hospodářské

  veřejnoprávní subjekty, ale důležité jsou

  ikontakty sokolními univerzitami, pro něž

  psychiatrická zařízení slouží ijako akade-

  micky využívané nemocnice.

• Strana 23

  můžeš / číslo 11 - 2012

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  NEBOJME SE PROMLUVIT

  Text: JAN PIČMAN

  Z

  uzana žila se svou rodinou celkem

  běžný život. Manžel měl dobré po-

  stavení, atak si mohla dovolit zůstat

  smladší dcerou doma avěnovat se jí,

  jak jen bylo potřeba. Jejich Kateřina

  totiž potřebovala celodenní péči. Vdůsledku

  svého postižení se pohybovala převážně

  navozíku, akdyž byla malá, chodila dospe-

  ciální školy.

  Dnes je Kateřině přes čtyřicet. Má ráda

  lidi kolem sebe, je zvídavá.

  Její starší bratr Karel přináší domů hodně

  podnětů, pracuje vrozhlase. Žijí společně

  vmenším domku isKarlovou rodinou ajeho

  dvěma dcerami. Způsob života nemuseli

  měnit ani poté, kdy Zuzaně zemřel manžel.

  Zuzana se zajímá odění kolem sebe,

  ráda pomáhá, organizuje, neustále někde

  je aněco kutí. OKatku se vtu chvíli starají

  kamarádi nebo její bratr srodinou.

  Avtéto situaci potkává Zuzanu ináš

  myslitel Milan Cháb. Starat se odítě spo-

  stižením vrodině, mít ho doma, to je téma,

  nakterém se okamžitě shodnou. Zuzana

  dokonce Milana Chába obdivuje tak, že mu

  pomáhá ipři získání prestižní ceny Ašóka.

  Leč léta běží. Zuzana má pořád chuť

  zapojovat se dodění kolem sebe, sil však

  trochu ubývá, atak začíná řešit otázku

  – kam sKatkou? Musí nad tím přemýš-

  let čím dál častěji. Asvelkými rozpaky

  oproblému hovoří sblízkými kamarády.

  Skoro se omlouvá, když sděluje, že kouká

  pojednom stacionáři, kde Katka může trá-

  vit čas odčasu celý den. Apozději možná

  každý den.

  Když se Zuzaně přehoupne osmdesátka

  astále má sílu cestovat, pomáhat jiným,

  zajímat se, itrochu psát donovin, začíná

  Katka zůstávat vtom centru nedaleko

  oddomova ipřes noc. Dokonce tam chce

  zůstávat. Jsou tam kamarádi, prima lidé,

  kteří se starají, je tam program. Začíná to

  být druhý domov.

  Zuzana je velmi ráda. Jak to jen jde,

  zastaví se uKatky nanávštěvě. Katka občas

  navštíví rodinu vesvém starém domově.

  Přítel Cháb už několik let nežije aZuzanu již

  netrápí svědomí, že by nechala dceru někde

  vzařízení – vústavu.

  Skoro idylka, pomyslí si leckdo, kdo

  dočte až sem. Má to ale jeden háček. Zuzaně

  říkají sousedé vulici Susi, její syn Charles

  skutečně pracuje vrádiu, ale nabudově je

  nápis BBC, aten stacionář je vRichmondu

  kousek odcentra Londýna. Ale copak tohle

  musí být ještě pořád překážka? Nemůžeme

  se snažit oněco podobného? Acopak se

  nesnažíme?

  Nastránkách ministerstva práce asociál-

  ních věcí je každý rok seznam zhruba 3000

  žadatelů odotaci nasociální služby. Když

  ERA PORADNA

  ?

  Nastupuji donového zaměstnání

  astím souvisí imůj dotaz. Co všech-

  no by měla obsahovat pracovní

  smlouva? Děkuji.

  Mezi nezbytné náležitosti pracovní

  smlouvy patří popis druhu práce, místo

  výkonu práce aden nástupu dozaměst-

  nání. Kromě toho je možné dopracovní

  smlouvy zahrnout další podmínky,

  nakterých mají účastníci zájem, napří-

  klad zkušební dobu nebo možné sankce

  zaneplnění pracovních úkolů.

  Uvedeným dnem nástupu dozaměst-

  nání vzniká pracovní poměr aspolu sním

  začínají platit všechna práva apovinnosti

  jak zaměstnanci, tak izaměstnavatele.

  OdNového roku začala platit nová pravi-

  dla vzákoníku práce. Mimo jiné se týkají

  výše odstupného, která závisí napočtu

  odpracovaných let. Vpřípadě, že budete

  vzaměstnání kratší dobu než jeden rok,

  pak dostanete pouze jeden měsíční plat.

  Tato změna majitelům firem usnadňuje

  rozhodování vpřípadě, že budou nuceni

  propouštět. Výdaje naodstupné totiž

  ukrátkodobých zaměstnanců nemusí být

  příliš vysoké. Právě nato mohou doplácet

  absolventi, kteří nastoupí dosvého první-

  ho zaměstnání.

  ?

  Syn nyní začal studovat střední

  školu achtěl by si založit student-

  ský účet. Podle čeho bychom měli

  vybrat ten správný?

  Studentské konto vsoučasnosti nabízí

  mnoho bank. Vprvní řadě zvažte, zda má

  daná banka vevašem okolí dostatek ban-

  komatů akolik stojí výběr zbankomatů

  cizích. Podle tohoto parametru natrhu

  jednoznačně vítězí už zavedené banky.

  Například Era osobní účet má zajímavé

  výhody pro mladé. Bezplatné vedení

  anebo dva výběry znašich bankomatů

  vměsíci zdarma.

  Tato zvýhodnění navíc nabízíme všem

  klientům do26 let věku bez ohledu nato,

  zda studují. Studenti mají navíc mnohdy

  výhody voblasti služeb, zakteré běžní

  klienti musí platit. Nejde jen ouž zmí-

  něné bezplatné vedení účtu, ale zdarma

  jsou také výpisy nebo platby zaodchozí

  transakce elektronického bankovnictví. 

  Na vaše dotazy odpovídá

  Milan Jursík,

  výkonný manažer

  marketingu

  Poštovní spořitelny.

  Pokud máte jakýkoliv

  dotaz na Milana Jursíka

  z Poštovní spořitelny,

  napište jej na adresu info@ muzes.cz

  nebo Redakce časopisu Můžeš,

  Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

  Jan Pičman:

  Tak jsme brojili

  proti těm socialistickým

  ústavům, až jsme

  zapomněli, že nám je

  pokřivili komunisté –

  avšechny jsme je zatratili.

  se odfiltrují ti, kteří žádají naposkytování

  pobytových služeb, bude jich – kolik? Někdo

  znich se stará ojiné skupiny lidí, budiž.

  Pořád zbude několik podobných zařízení

  iunás. Podívejme se naně! Zajeďme tam,

  poreferujme! Nebojme se jich!

  Ajakmile se přestaneme bát mluvit

  otom, že některým lidem spostižením

  avněkterém věku avněkteré situaci je

  lépe vzařízeních, kde je podobných lidí

  několik, nebo dokonce víc, že se tam oně

  dobře starají aže rodina může kdykoliv

  nanávštěvu anaopak, bude se víc lidí

  opodobné řešení své situace zajímat.

  Abude vznikat víc podobných malých

  komunitních zařízení.

  Tak jsme brojili proti těm socialistickým

  ústavům, až jsme zapomněli, že nám je

  pokřivili komunisté – avšechny jsme je za-

  tratili. Ústav-lidojed je zlo, život srodinou je

  dobro. Dovyčerpání sil stárnoucích rodičů

  adokonců, onichž by dokázali lidé, kteří

  tyto rodiny provázejí, psát horory. Nech-

  me toho! Vzápadní části Evropy je řada

  menších komunitních ústavů, které velmi

  dobře pomáhají žít lidem, okteré rodina

  již nemá síly nebo možnost pečovat. Žije se

  tam vmalých společenstvích, kde se radosti

  ibolesti zvládají důstojně, pokorně, kde je

  cítit poctivost avnitřní řád. ActrlC apak

  ctrlV známe všichni.

  Nebo snad víme ojiné cestě? 

  Autor je ředitelem Jedličkova ústavu aškol

• Strana 24

  LISTOPADOVÁ SONDA

  

  můžeš / číslo 11 - 2012

  V klidu si jedete tramvají

  a rozjímáte o svých

  věcech. Například o tom,

  proč lidé tvrdí, že milují

  barevný podzim. Přitom

  se oknem vkrádají siluety

  deštivého soumraku,

  ve kterém jsou jedinou

  barvou světla aut.

  Najednou se ozve jméno

  stanice Mezi hřbitovy.

  JSOU HŘBITOVY

  BEZ BARIÉR?

  Text: RADEK MUSÍLEK aTEREZA MARKOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  A

  aby byl obrázek úplný, přistoupí

  starší dáma sdušičkovým věnečkem.

  Hned zaní si vnouček šťastně ahrdě

  nese nový lampion shalloweenským

  motivem. Každá generace si holt

  podzimní radovánky užívá jinak. Ačkoliv

  jsem obklopen atmosférou všech svatých,

  domé mysli se vkradla čertovská myšlenka

  nanekorektní námět – jsou hřbitovy bezba-

  riérové?

  Se svým nápadem jsem se svěřil kamará-

  dovi uhorkého čaje. Grog nám vrchní udělat

  nechtěl. Snad ještě vdůsledku nedávné

  prohibice prohlásil, že místo rumu má teď

  jen utrum. Přestože jsem byl prokazatelně

  střízlivý, můj přítel se mi díval dotváře se

  značnými pochybnostmi. „Očem chceš,

  prosím tě, psát? Nakrchov odnesou přece

  každého! Vtomhle jsou funusy velmi demo-

  kratické abezbariérové...“

  To je pádný argument, říkal jsem si, ale

  nahřbitovy si přece nechodíme jen lehnout.

  Ještě před tím tam navštěvujeme ty, kteří

  nás vtomto ohledu předběhli. Často také

  jen tak rozjímáme vpoklidné atmosféře,

  hledáme historické pamětihodnosti nebo

  hroby známých osobností. Anedej bože, co

  kdybyste se jednou takovou stali? Mohly

  by vám pak knohám chodit pokládat věnce

  zástupy truchlících vozíčkářů?

  Vduchu mi začaly běžet vzpomínky

  narůzné hřbitovy, které jsem kdy navští-

  vil. Když nepočítám hřbitůvky vestrmých

  stráních kolem některých vesnických

  kostelíčků, nevzpomínám si nanějaký

  zásadnější problém. Že by tedy opravdu

  nebylo očem psát? To tedy ne! Vytipo-

  val jsem si tři známé hřbitovy, které jsou

  nejen místem posledního odpočinku, ale

  zároveň inavštěvovanou turistickou atrak-

  cí. Vyšehradský Slavín, pražský židovský

  hřbitov naStarém Městě aznámé pardu-

  bické krematorium.

  Slavín je bez problémů

  Slavín je svozíkem přístupný velmi dobře.

  Takže kdyby nějaký člověk spostižením

  prorazil mezi privilegovanou elitu národa,

  nemusí se bát, že by ho zde jeho nechodící

  kolegové nemohli navštěvovat. Doporučuji

  vstup před chrámem Petra aPavla, kde je

  inájezd naobrubník přilehlého chodníku.

  Procházka mezi hroby je zcela bezproblémo-

  vá. Nejhorší jsou tedy vyšehradské dlažební

  kostky vně hřbitova.

  Židovský hřbitov snáhrobkem slavného

  rabiho Löwa je opoznání rušnější améně

  přístupný. Hlavním vchodem se tam vozíč-

  kář kvůli schodům nedostane. Vstoupit tedy

  musí oficiálním východem vjiné ulici. Tam

  chybí nájezd naobrubník. Naštěstí může

  pomoci přítomná ochranka hlídkující ubrá-

  ny. Upřilehlého okénka sdalší pokladnou

  zjistíte, že nemusíte zaplatit (až se chce

  napsat nekřesťanských) 300 Kč uvedených

  natabuli. Lidé spostižením to mají za50 Kč.

  Ovšem to zjistíte jen během konverzace

  sprodávající dámou. Oficiálně tuto cifru

  napsanou nenajdete. Nasamotném hřbitově

  čeká ještě jeden obrubník ajinak vcelku

  zvládnutelný povrch. Místy se dá zajet imezi

  křivolaké náhrobky, většinou se však musíte

  držet okružní cestičky.

  Pardubice jsou po rekonstrukci

  Dopardubického krematoria se vypravila

  vozíčkářka Tereza Marková. „Nebylo to

  proto, abych věděla, dočeho jdu, jak říká

  klasik, ale abych obhlédla, je-li budova

  bezbariérová.“ Nedávno prošla rozsáhlou

  rekonstrukcí. Velká obřadní síň se nachází

  vprvním patře anebožtíky je nutné dotéto

  místnosti nějakým způsobem dopravit.

  Takže výtah tu asi měli už před opravou.

  „Tím jsem naštěstí jet nemusela, protože

  odroku 2009 tu funguje izdviž pro imobilní

  smuteční hosty.

  Budova odarchitekta Pavla Janá-

  ka vrondokubistickém slohu je krásná

  ŽIDOVSKÝ

  HŘBITOV

  na pražském

  Staré Městě

  se dá

  s vozíkem

  zvládnout.

  Čekejte

  ale zádrhely

  např. v podo-

  bě obrubníku.

• Strana 25

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 11 - 2012

  aipřes svůj neveselý účel působí velice

  optimisticky. Silně připomíná perníkovou

  chaloupku, což je pro město perníku pří-

  značné. Dříve či později zdejší obyvatelé

  neuniknou zubaté ježibabě, atato perní-

  ková chaloupka bude posledním stavením,

  kde se budou napozemské pouti nachá-

  zet. Vskutku důstojná derniéra. Odroku

  2010 je budova prohlášena zanárodní

  kulturní památku.

  Vpřízemí se nachází malý sál kposled-

  nímu rozloučení ahned vedle jsou toalety

  včetně jedné bezbariérové. Nešikovné

  jsou jen dvoukřídlé úzké dveře uvstupu

  dopřízemí. Kotevření druhého křídla je

  zapotřebí stojícího člověka. Sama obřad-

  ní síň vprvním patře je architektonicky

  stejně zajímavá jako vnějšek budovy.

  Vysoké okno rozety symbolizující plameny

  propouští jen decentní světlo. Sál je vy-

  malován slovanskými motivy. Uvědomila

  jsem si, že proti venkovní teplotě chladné-

  ho podzimního rána je prostor příjemně

  vytopený. Odkud se asi bere vkrematoriu

  teplo, blesklo mi hlavou. Hned jsem se ale

  zastyděla. Myšlenka to byla sice navýsost

  ekologická, avšak již opoznání méně

  etická. Nejspíš vytápějí něčím jiným...

  Namístě, kde bychom očekávali velký

  kříž, visí plazmová televize. Doba se mění.

  Byl čas odejít. Dosálu přiváželi rakev

  snebožtíkem čekajícím nasvé poslední

  rozloučení. Naobrazovce se objevilo jeho

  jméno aroky narození iúmrtí. Byl to muž

  jen orok starší než já. Mladý člověk. Stáhl

  se mi žaludek azalily oči. Nikdo nevíme

  dne ani hodiny avšechny nás čeká tato

  jediná jistota... Memento mori! 

  VYŠEHRADSKÝ

  SLAVÍN

  je bezbariérový

  a dobře sjízdný.

  Nekomfortní

  je pouze hrubá

  dlažba mimo

  hřbitov.

• Strana 26

  

  můžeš / číslo 11 - 2012

  TIP NA VÝLET

  Stačí za severočeským

  Krompachem přejet

  hranici v Lužických horách

  a jako byste se ocitli úplně

  jinde. Kopcovitá krajina

  s hustými lesy se změní

  v krásné pískovcové skály.

  V takový malý Český ráj.

  A změní se i architektura.

  Jsou to sice pořád tytéž

  roubené chaloupky

  s podstávkou, jen tady

  mají novou fasádu

  a nikdo se je nepokoušel

  přestavět a vnutit jim

  třeba třídílná okna.

  ŽITAVA A OYBIN

  DVA KLENOTY HNED ZA HRANICEMI

  Text: PETR BUČEK

  Foto: AUTOR

  U

  prostřed té krásy sedí vúdolí

  malebné německé městečko Oybin,

  česky se mu přezdívá Ojvín. Tradič-

  ní lužické roubené domky spod-

  stávkou amalými dělenými okny

  zdobí centrum města, restaurace vteplejších

  podzimních dnech ještě zvou kposezení

  nazahrádce aulice bývají ovíkendu plné.

  Turisté sem jezdí zavelkou atrakcí –

  romantickou zříceninou hradu akláštera –

  celoročně. Jeho návštěva baví děti idospělé.

  Stojí namohutné pískovcové stolové hoře

  vnadmořské výšce 514 metrů avypadá tak

  nějak romanticky amajestátně.

  Vpolovině 14. století ho založil Karel IV.

  jako strážní stanoviště uvýznamné zemské

  stezky spojující Čechy sLužicí, městu také

  daroval klášter simpozantním kostelem.

  Mniši zde žili do16. století.

  Dnes zhradu zbyly jen rozvaliny. Ale

  jaké! Věže, velká gotická okna, kameny staré

  několik staletí, muzeum – to vše vás během

  chvíle přivede dodávno zapomenutých časů

  bohatých pánů adam vširokých sukních.

  Zaparkovat se dá hned pod hradem, až

  kpokladnám opár metrů výše pak vede

  silnice. Odpokladen je možný bezbariérový

  výstup až nanádvoří hradu (kopec je to sice

  CENTRUM

  OYBINU

  zdobí krásné

  hrázděné

  domy

  apříjemné

  hospůdky.

  Nad cent-

  rem se pne

  středověký

  hrad, který

  je otevřený

  celoročně

  aje dostupný

  ivozíčkářům.

• Strana 27

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 11 - 2012

  

  prudký, námaha se však vyplatí). Už třeba

  proto, že je odtud krásný výhled naLužické

  hory. Jako nadlani budete mít například

  750 metrů vysoký Hvozd ajeho rozhlednu

  idalší lužické vrcholy. Svozíčkem se nahra-

  dě nedostanete úplně všude, doněkterých

  částí vedou pouze schody, ale itak zde

  můžete nasát jeho atmosféru.

  Hrad, který byl do18. století už jen za-

  růstající ruinou, zažil návrat nascénu vroce

  1883, kdy byl poprvé otevřen turistům.

  Nazačátku 90. let unikl jen okousek uza-

  vření, když hrozilo, že se jeho stěny zbortí.

  Pak byly jeho prastaré zdi rekonstruovány.

  Nahradě je vyhlídková restaurace sletní

  terasou, odkud je zajímavý výhled naně-

  meckou rovinu (selektrárnou vpozadí).

  Koná se tu řada kulturních akcí.

  Centrum Oybinu i vozíčkářské trasy

  Dost bylo středověku, je čas se přesunout dolů

  docentra města. Zdejší náměstíčko shráz-

  děnými domy obklopují magické pískovcové

  skály – jako by stálo uprostřed Českého ráje.

  Dominuje jim stejnojmenná hora Oybin. Aje

  spodivem, že během sobotního odpoledne tu

  víc lidí mluví česky než německy.

  Kobědu vyzkoušejte nějakou saskou

  specialitu. Například vrestauraci Kleine

  Burg naHauptstrasse, ta má však bezba-

  riérovou pouze zahrádku. Svozíkem lze

  vjet doKurcafe Balzer nahlavní třídě nebo

  dorestaurace Alte Schmiede Lückendorf

  naGabler Straße 8.

  Vezdejších restauracích se vaří například

  pikantní polévka zvaná soljanka – polévka

  ze zelí, kyselých okurek, šunky arajčat

  podávaná skysanou smetanou.

  Kmasu, ať už je to tradiční řízek, steak či

  klobáska, zde podávají brambory nakráje-

  né naplátky adochucené majoránkou. Ty

  servírují ikdomácímu ovaru, který chutná

  báječně. Aktomu ty koláče! Koho by na-

  padlo, že makovec lze podávat smalinami

  zalitými želatinou, nemluvě ovšech těch

  jablečných variacích koláčů, které tu letí

  právě teď napodzim.

  Vytrávit můžete naprocházce pookolí

  města. Mají tu totiž čtyři trasy určené přímo

  pro vozíčkáře (jsou označené symbolem

  vozíčku). Ta nejkratší měří 1,3 kilometru

  avede přes lázeňský park vcentru města

  anabízí krásný výhled nahrad. Další protí-

  ná údolí aurazíte poní 3,9 km, vede lesem,

  podél luk imagických skalních útvarů. Třetí

  cesta má 3,2 km akrásné výhledy naokolní

  kopce imalebné chaloupky nanich posaze-

  né. Poslední – 5,9 km dlouhá trasa – je nej-

  náročnější aturistu zavede malebnými lesy

  nahřeben khraničnímu přechodu doČeska.

  Žitava a okolí

  Pokud vám tahle ochutnávka Horní Lužice

  nestačila, vydejte se doŽitavy (Zittau), měs-

  ta, které leží jen čtyři kilometry zaHrádkem

  nad Nisou. Ovíkendu je možné vcentru

  zaparkovat zdarma apak se můžete toulat

  ulicemi, které jsou sice dlážděné kostkami,

  ale jejich chodníky jsou dostatečně široké

  apříjemně sjízdné.

  Žitava je výstavní město, které prošlo citli-

  vou rekonstrukcí. Začít ho objevovat můžete

  třeba nahlavním náměstí Marktplatz, které

  obklopuje řada měšťanských domů zbudova-

  ných vduchu českého baroka. Dominuje mu

  radnice postavená v18. století.

  Hned naproti radnici se můžete posadit

  vpříjemné cukrárně Cafe Lust svelkým vý-

  běrem sladkých dezertů pečených naplechu

  (zakousek zaplatíte dojednoho eura). Ská-

  vou chutnají nepřekonatelně. Aaž pak se

  vydejte prozkoumat okolní ulice, které jsou

  ovíkendovém odpoledni příjemně prázdné.

  Zastavit se musíte usedmipodlažního maje-

  státního Solného domu zroku 1511, vněmž

  je dnes umístěna knihovna uchovávající cen-

  né sbírky rukopisů astarých tisků.

  Jen doklasicistního farního kostela

  svatého Jana Křtitele zroku 1837 spěchat

  nemusíte. Jeho interiér totiž právě prochází

  rekonstrukcí.

  Žitava se může pyšnit idalší zajímavostí

  – Velkým žitavským postním plátnem – to

  najdete vkostele Svatého Kříže nedaleko

  městského centra. Věnoval ho sem vroce

  1472 obchodník skořením Jakob Gürtler.

  Je to vlastně malovaná opona, kterou

  byl zahalován oltářní prostor vdobě půstu

  naznamení, že se věřící postí nejen újmami

  tělesnými, ale také duchovními. Tenhle zvyk

  je ovšem už dávno zapomenutý.

  Tím samozřejmě výlet pozajímavostech

  Žitavy nekončí. Asi dva kilometry odcentra

  města se rozkládá jezero Olbersdorfer See,

  které vzniklo rekultivací 130 hektarů dřívěj-

  ší plochy hnědouhelného povrchového dolu.

  Vlétě je to ráj pro milovníky slunění

  akoupání, teď napodzim lze areál vy-

  užít naromantické procházky svýhledem

  nanedaleké Lužické hory. Je to malé

  lužické moře s300metrovou písečnou pláží

  akrásnými dřevěnými prolézačkami pro

  nejmenší.

  Začínají tu stezky pro pěší túry okolo

  jezera (lze absolvovat isvozíčkem), vyrazit

  můžete inanaučnou stezku kekrajině

  popovrchovém dolu. Nevynechte ani San-

  dbank, restauraci svenkovním posezením

  abarem. Prostě příjemné místo, kde lze

  výlet doblízkého zahraničí zakončit. 

  Hrad vOybinu

  Vstupné: dospělí 5 eur,

  handicapovaní 4,50 eura, děti 2 eura

  Otevírací doba:

  odlistopadu dobřezna 10 až 16 hodin,

  oddubna doříjna 9 až 18 hodin

  www.burgundklosteroybin.com

  www.oybin.com

  Žitavské postní plátno

  Vstupné: 4,50 eura plné vstupné,

  2,50 eura zlevněné vstupné

  Otevírací doba: Od1. dubna

  do31. října denně od10.00 do18.00

  Od1. listopadu do31. března

  úterý–sobota od10.00 do17.00

  www.zittau.de

  www.olbersdorfersee.co

  info

  DALŠÍ ZMĚST

  ležících hned

  začesko-

  -německou

  hranicí láká

  nastředověké

  centrum

  inedaleké

  jezero Olbers-

  dorfer See,

  které vzniklo

  rekultivací

  130 hektarů

  hnědouhelné-

  ho povrcho-

  vého dolu.

• Strana 28

  

  PORADNA

  můžeš / číslo 11 - 2012

  Osoby se zdravotním postižením, které jsou ubytovány v některé

  z pobytových sociálních služeb, mohou mít odlišné podmínky

  pro čerpání některých příspěvků v rámci sociálního zabezpečení.

  ČERPÁNÍ DÁVEK

  PRO OSOBY V ÚSTAVNÍ PÉČI

  P

  řinášíme stručné shrnutí této proble-

  matiky apoukazujeme naněkterá

  specifika, ato především udospě-

  lých osob se zdravotním postižením

  (včlánku se cíleně nevěnujeme

  dětem se zdravotním postižením, které jsou

  umístěny vkojeneckých ústavech či vpěs-

  tounské péči).

  Dávky pro osoby se zdravotním postiže-

  ním – zákon č. 329/2011 Sb.

  Vrámci tohoto zákona je poskytován

  příspěvek namobilitu apříspěvek nazvlášt-

  ní pomůcku.

  Příspěvek na mobilitu

  Od1. 12. 2012 ho budou moci pobírat také

  osoby vpobytových sociálních službách

  (vdomově pro osoby se zdravotním posti-

  žením, vdomově pro seniory, vdomově se

  zvláštním režimem nebo vezdravotnickém

  zařízení ústavní péče), ato nazákladě no-

  vely zákona č. 329/2011 Sb., kde bude nově

  uvedeno, že příspěvek mohou tyto osoby

  pobírat „zdůvodů hodných zvláštního zřete-

  le“. Vtěchto případech by však lidé vpo-

  bytových zařízeních neměli pravidelnost

  dopravování vkalendářním měsíci dokládat

  pouze čestným prohlášením, ale budou

  zřejmě muset tyto skutečnosti dokazovat.

  Způsob dokazování však není novelou záko-

  na přesně určen.

  Příspěvek na zvláštní pomůcku

  Pro osoby se zdravotním postižením vpo-

  bytových sociálních službách není nijak

  specificky vymezen. Výhodou je od1. 1.

  2012 především to, že není vyžadována

  podmínka trvalého bydliště upříspěvku

  poskytovaného naúpravu bydlení. Teoretic-

  ky by tedy otento příspěvek mohl požádat

  iklient pobytové sociální služby. Nesmíme

  však také zapomenout nanutnost souhlasu

  vlastníka nemovitosti.

  Příspěvek na péči

  – zákon č. 108/2006 Sb.

  Příspěvek napéči je specifickou dávkou

  danou zákonem osociálních službách, která

  slouží ktomu, aby si osoba závislá napéči

  druhé osoby tuto péči mohla zaplatit.

  Zaplatit si může péči fyzické osoby (osoby

  blízké nebo asistenta sociální péče) anebo

  některé zregistrovaných sociálních služeb.

  Pokud osoba využívá některou zpobytových

  sociálních služeb, zákon č. 108/2006 Sb.

  v§ 73 odst. 4 uvádí:

  Úhrada zapéči se stanoví při poskytování

  a) pobytových služeb, svýjimkou

  týdenních stacionářů, vevýši přiznaného

  příspěvku,

  b) pobytových služeb vtýdenních stacio-

  nářích maximálně vevýši 75 % přiznaného

  příspěvku.

  Zde je tedy jisté specifikum upobytových

  sociálních služeb, kdy si osoba se zdravot-

  ním postižením spřiznaným příspěvkem

  napéči nemůže sama diktovat, jak spříspěv-

  kem napéči přesně naloží. Zákon nakazuje,

  komu avjakém rozsahu vtomto případě

  příspěvek „zapéči“ poskytnout. 

  Lucie Marková

  Poradna pro život spostižením Ligy vozíčkářů

  poradna@ligavozic.cz

  Bezplatná linka 800100250

• Strana 29

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 11 - 2012

  REKVALIFIKACE

  OD ÚŘADU PRÁCE,

  PODPORA

  V NEZAMĚSTNANOSTI

  Odpovídáme na nejčastější dotazy čtenářů,

  které zajímají jejich práva a možnosti.

  ?

  Prosím ozodpovězení mého dotazu. Je

  mi 56 let, jsem registrována naúřadu

  práce amám přiznán invalidní důchod

  I. stupně.Naúřadu práce mi nabí-

  zejí již třetí rekvalifikační kurz. Jelikož je

  náročný ajá už naněj nemám, je možné jej

  odmítnout bez následků – např. vyloučení

  zregistrace naÚP?

  Odpověď: Podle § 30 odst. 2 zákona č.

  435/2004 Sb., ozaměstnanosti, je jedním

  zdůvodů pro vyřazení zevidence uchazečů

  ozaměstnání také odmítnutí dohodnuté

  rekvalifikace bez vážného důvodu.Vážnými

  důvody jsou podle § 5 bodu c) výše uvede-

  ného zákona důvody spočívající v

  1. nezbytné osobní péči odítě vevěku

  do4 let,

  2. nezbytné osobní péči ofyzickou osobu,

  která se podle zvláštního právního předpisu

  považuje zaosobu závislou napomoci jiné

  fyzické osoby vestupni II (středně těžká

  závislost), vestupni III (těžká závislost)

  nebo vestupni IV (úplná závislost), pokud

  suchazečem ozaměstnání trvale žije

  aspolečně uhrazují náklady nasvé potřeby;

  tyto podmínky se nevyžadují, jde-li oosobu,

  která se pro účely důchodového pojištění

  považuje zaosobu blízkou,

  3. docházce dítěte dopředškolního zaří-

  zení apovinné školní docházce dítěte,

  4. místě výkonu nebo povaze zaměstná-

  ní druhého manžela nebo registrovaného

  partnera,

  5. okamžitém zrušení pracovního poměru

  zaměstnancem podle § 56 zákoníku práce,

  6. zdravotních důvodech, které podle

  lékařského posudku brání vykonávat za-

  městnání nebo plnit povinnost součinnosti

  súřadem práce – krajskou pobočkou úřadu

  práce apobočkou úřadu práce pro hlavní

  město Prahu (dále jen „krajská pobočka

  úřadu práce“) při zprostředkování zaměst-

  nání, nebo

  7. jiných vážných osobních důvodech,

  například etických, mravních či nábožen-

  ských, nebo důvodech hodných zvláštního

  zřetele.

  Nejsem si jista, co máte namysli tím,

  že narekvalifikační kurz „nemáte“. Pokud

  by se jednalo ozdravotní důvody, lze jimi

  rozhodně argumentovat (viz výčet vážných

  důvodů výše).

  Vkaždém případě bych doporučovala

  situaci aváš názor probrat spracovnicí ÚP.

  Doufám, že společně naleznete vhodné

  řešení této situace.

  

  ?

  Byl mi snížen invalidní důchod III.

  stupně naII. stupeň. Mohu se evido-

  vat naÚP apožádat opodporu vneza-

  městnanosti?

  Odpověď: Pro nárok napodporu vneza-

  městnanosti je třeba splnit dobu pojištění

  (zaměstnání) minimálně 12 měsíců zpo-

  sledních dvou let před datem žádosti opod-

  poru. Doba pobírání invalidního důchodu

  III. stupně je náhradní dobou zaměstnání

  pro účely nároku napodporu vnezaměstna-

  nosti, tzn., že pokud jste invalidní důchod

  III. stupně pobíral vposledních dvou letech

  alespoň jeden rok, podmínku byste měl mít

  splněnou.

  Upozorňuji však najedno úskalí: Pokud

  byste podával opravný prostředek proti

  snížení stupně invalidního důchodu (tzv.

  námitku) anazákladě rozhodnutí vná-

  mitkovém řízení vám byl důchod zpětně

  přiznán, může nastat situace, že bude třeba

  vrátit vyplacenou částku podpory vneza-

  městnanosti. Tato situace by mohla nastat

  vpřípadě, kdy byste byl uznán jako osoba

  invalidní veIII. stupni, která není schopna

  vykonávat práci zazcela mimořádných

  podmínek. Tyto osoby totiž nemohou být

  podle zákona ozaměstnanosti č. 435/2004

  Sb. zaregistrovány vevidenci uchazečů

  ozaměstnání anemohou pobírat podporu

  vnezaměstnanosti.

  ?

  Pokud se pečovatel, který se dlou-

  hodobě stará oosobu veII. stupni

  závislosti (bude se žádat oIII. stupeň),

  zaregistruje naÚP, musí vykonávat

  veřejně prospěšné práce, nebo je odnich

  osvobozen?Pokud je vykonávat musí, kdo

  se během této doby postará oosobu, okte-

  rou pečuje?

  Odpověď: Pečující osoba může být naúřa-

  du práce registrována jako uchazeč oza-

  městnání.

  Co se týče výkonu veřejné služby, lze

  veřejnou službu podle § 30 zákona č.

  435/2004 Sb., ozaměstnanosti, odmítnout

  pouze zvážného důvodu. Vážné důvody

  jsou pak specifikovány v§ 5 výše uvedeného

  zákona ajsou to tyto důvody:

  1. nezbytná osobní péče odítě vevěku

  do4 let,

  2. nezbytná osobní péče ofyzickou

  osobu, která se podle zvláštního právního

  předpisu považuje zaosobu závislou napo-

  moci jiné fyzické osoby vestupni II (středně

  těžká závislost), vestupni III (těžká závis-

  lost) nebo vestupni IV (úplná závislost),

  pokud suchazečem ozaměstnání trvale žije

  aspolečně uhrazují náklady nasvé potřeby;

  tyto podmínky se nevyžadují, jde-li oosobu,

  která se pro účely důchodového pojištění

  považuje zaosobu blízkou,

  3. docházka dítěte dopředškolního zaří-

  zení apovinná školní docházka dítěte,

  4. místo výkonu nebo povaha zaměstná-

  ní druhého manžela nebo registrovaného

  partnera,

  5. okamžité zrušení pracovního poměru

  zaměstnancem podle § 56 zákoníku práce,

  6. zdravotní důvody, které podle lékař-

  ského posudku brání vykonávat zaměst-

  nání nebo plnit povinnost součinnosti

  súřadem práce – krajskou pobočkou úřadu

  práce apobočkou úřadu práce pro hlavní

  město Prahu (dále jen „krajská pobočka

  úřadu práce“) při zprostředkování zaměst-

  nání, nebo

  7. jiné vážné osobní důvody, například

  etické, mravní či náboženské, nebo důvody

  hodné zvláštního zřetele.

  Aby byla pečující osoba odvýkonu veřejné

  služby osvobozena, bylo by tedy třeba proká-

  zat nezbytnost péče ozávislou osobu (např.

  není možnost zajistit péči jinou osobou). 

  

  Navaše dotazy odpovídají pracovníci porad-

  ny Ligy vozíčkářů

  www.ligavozic.cz

• Strana 30

  můžeš / číslo 11 - 2012

  

  AUTOMOTO

  Říjnový autosalon

  ve francouzské metropoli

  ukázal, jaké nové modely

  aut dorazí do prodejen

  ještě letos na podzim

  a příští rok.

  NOVINKY

  Z PAŘÍŽE

  Text: PETR BUČEK

  Foto: AUTOMOBILKY

  H

  lavním hitem

  pařížského

  autosalonu

  pohledem

  tuzemského

  zájemce onové auto

  byla Škoda Rapid.

  Tento jen oněco málo

  menší, téměř stejně praktický, ale

  levnější atechnickým pohledem jednodušší

  bratr Škody Octavia už nyní dokonce míří

  kprvním zákazníkům.

  Jeho základní cena činí 289900 korun.

  Škodovka věří, že má vrapidu správný

  model pro chudší část Evropy apro zlé

  ekonomické časy.

  Také handicapovaní řidiči, pro které

  představovala dosud ideální auto octavia,

  mohou jásat. Rapid je totiž levnější. Apři-

  tom nabízí stejnou liftbackovou karoserii

  svelkými pátými dveřmi jako octavia.

  Dva podobné modely nezůstanou vna-

  bídce Škodovky moc dlouho. Už příští rok

  představí mladoboleslavská automobilka

  zbrusu novou octavii.

  Oproti rapidu bude větší adostane

  modernější techniku. Rapid totiž neoplývá

  moderními technologiemi. Ani vpří-

  platkové výbavě zákazníci nenaleznou

  například xenonová světla, chybí také

  moderní elektronické systémy vpodobě

  automatických parkovacích systémů nebo

  pomocníků pro jízdu vpruzích. Techničtí

  nadšenci najdou napodvozku rapidu star-

  ší ajednodušší díly.

  Rapid je zkrátka jednoduchým vozem

  svelkou dávkou praktických vlastností

  zapříznivou cenu.

  Golf sedmé generace

  VPaříži mělo premiéru také jeho dvojče –

  Seat Toledo, který se vyrábí poboku rapidu

  nalinkách vMladé Boleslavi. Obě auta se

  liší jen vdetailech.

  Mnohem více především designérských

  rozdílů mají nasobě dvě další pařížské

  novinky – Volkswagen Golf sedmé generace

  aSeat Leon.

  Itato dvě auta jsou si vlecčems podob-

  ná. Koncern Volkswagen jim dává svou

  nejmodernější podvozkovou platformu,

  jakou příští rok dostane inová octavia, nové

  asilné motory ataké vyšší cenovku než

  Škodě Rapid.

  Volkswagen Golf už zná svou cenu pro

  český trh – stojí od339900 korun. Pětiset-

  litrovému kufru Škody Rapid nemůže pěti-

  dveřový golf konkurovat. Komu však stačí

  hatchback typu golfu, může se těšit. Nová

  generace tohoto evergreenu automobilky

  Volkswagen je levnější, než býval předchůd-

  ce, který stál ivzákladní verzi přes 400 tisíc.

  FORD FIESTA.

  Tváře fordů mají

  velkou„tlamu“.

  ŠKODA RAPID.

  Nový hit českého

  trhu přijíždí.

  RENAULT CLIO.

  Malý kombík zaútočí

  naFabii Combi.

• Strana 31

  můžeš / číslo 11 - 2012

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  SLOUPEK

  Martina KOVÁŘE

  Paralympiáda,

  to znamená

  jezdit vlevo

  Nastará kolena jsem se nominoval naletní

  paralympijské hry, čehož si velmi cením.

  Vdnešní konkurenci vesvětě astavu sportu

  handicapovaných unás je to úspěch apara-

  dox. Ale otom nechci mluvit.

  Zajímavější je, že jsme doLondýna vyrazili

  autem. Dobří lidé nám zapůjčili Fiat Ducato

  sručním řízením azdvihací sedačkou,

  která byla dobrá, avšak navýjezd dovelmi

  vysokého ducata stejně nestačila.

  Ale ten výhled potom – takhle vysoko jsem si

  už dlouho nezařídil. Přemýšlel jsem cestou

  Německem, jaké to bude zakanálem. Všech-

  no opačně? Akdy to vlastně začne?

  Najeli jsme doautovlaku, rychlého adra-

  hého spojence mezi Francií abritskými

  ostrovy, aza30 minut jsme tam byli.

  Už mám jet vlevo? Ještě asi ne, ale to už

  jedeme třemi pruhy apravý není ten nejpo-

  malejší!

  Už někdo bliká… Vymyslel jsem, že budu

  jezdit tím prostředním, což byla dobrá

  varianta až dodoby, než přijela ze strany

  nějaká další dálnice asmíchalo se to.

  Všichni ujížděli tak nějak plynule, já jsem si

  přepočítával míle nakilometry, srychlostí si

  nikdo hlavu moc nelámal. Já také ne, atak

  jsme splynuli sdavem levostranného řízení.

  Pravda je, že čas odčasu, zejména vLon-

  dýně, mi ten volant vpravo chyběl. Nevidíte

  před sebe apředjíždí se blbě, přičemž musíte

  dát naspolujezdce. „Dobrý? Tak jedem!“

  Ze všeho nejhorší je odbočování, spíše doleva,

  aúplně nejhorší je to navíceproudé silnici,

  což jsou skoro všechny. Člověk se musí vylože-

  ně hlídat, aby nezahnul doprotisměru.

  Dobré je, když někdo stojí proti, ale

  vnočním Londýně byl provoz minimální.

  Zvláštní kapitolou jsou kruhové objezdy.

  Tady si úplně musíte vypnout mozek zvyklý

  jezdit pokontinentální Evropě. Samozřejmě

  se jezdí doleva, ale co je horší, mají tam

  mnohdy kombinované kruháče se semafory

  avpřípadě více pruhů aodbočení prostě ty

  reflexy nevypnete.

  Ale Britové jsou tolerantní, akdyž vidí

  cizince, vědí, že to nemá lehké. Koneckonců

  oni unás taky ne.

  VBrands Hatch jsem si pak naokruhu při

  závodech nakole trochu odpočinul, tedy

  mentálně. Dokopce to tam bylo vlevo ivpra-

  vo stejné!

  

  Autor je bývalý automobilový závodník,

  člen rady Konta BARIÉRY.

  novinka znižší střední třídy se představila

  hned vedvou karosářských verzích. Jedná

  se onovou Toyotu Auris ajejí kombíko-

  vou sestru Touring Sports.

  Nový japonský kombík bude přímým

  konkurentem pro Škodu Octavia

  Combi, oproti které ataké vesrovnání

  sostatní konkurencí má jeden náskok.

  Je jím hybridní pohon snižší spotřebou

  benzinu, který je sice uToyoty inadále

  nejdražší verzí pohonu, ale vesrovnání

  sprvními roky pouvedení dosériové výroby

  neustále zlevňuje. Stávající končící generace

  aurise shybridním pohonem už stojí méně

  než půl milionu korun.

  Malá levná auta

  Mezi levnějšími malými auty zaujala vPaříži

  trojice vozů – vČesku populární Ford Fiesta

  snovou přídí připomínající velkou zvířecí

  tlamu, nový Renault Clio, okterém automo-

  bilka tvrdí, že začíná novou designérskou

  generaci renaultů, astranou nezůstala ani

  levná odnož francouzské značky Renault,

  Dacia. Navýstavišti ukázala novou podobu

  pětidveřového sandera ačtyřdveřového

  loganu.

  Mezi handicapovanými řidiči oblíbené

  kombíky dostanou novou konkurenci vpo-

  dání Renaultu Clio Grandtour. Malé alevné

  kombi nabízí jen několik značek – největším

  rivalem tohoto praktického renaultu bude

  vtuzemsku Škoda Fabia Combi. 

  Více naAutemBezpečně.cz

  VPaříži se představil také Seat Leon,

  který je autem stejné velikosti itotožné tech-

  niky jako golf. Design španělského vozu je

  přitom velmi sportovní aodlišný odpříbuz-

  ného atradičně konzervativnějšího golfu.

  Zatímco Volkswagen Golf aŠkoda Rapid

  si musí počkat nasvé ještě praktičtější

  protějšky vpodobě kombíků, další pařížská

  DACIA SANDERO.

  Levné dacie

  dostanou propra-

  covanější design.

  VOLKSWAGEN

  GOLF.

  Navenek se mění

  jen málo.

  TOYOTA AURIS.

  Japonský

  konkurent

  pro octavii

  veverzi kombi

  SEAT LEON.

  Sportovnější golf

  ze Španělska

• Strana 32

  můžeš / číslo 11 - 2012

  

  PŘEKÁŽKY VE VEŘEJNÉM PROSTORU

  Občanské sdružení Asistence pomáhá lidem s tělesným

  a kombinovaným postižením. A činí tak i bojem proti

  bariérám ve veřejném prostoru. Aby jeho pracovníci

  poukázali na překážky v pražské hromadné dopravě,

  zrodil se na konci roku 2007 projekt Jedeme v tom s vámi.

  JEDEME V TOM S VÁMI!

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: ERIK ČIPERA

  P

  rojekt vychází z jednoduché myš-

  lenky: není nad osobní zkušenost.

  Známé osobnosti, vysokoškolští

  studenti a nově také čelní předsta-

  vitelé byznysu vyrazili do města

  na vozíku. „Přemýšleli jsme, jak

  zviditelnit problematiku bariér při

  cestování po městě,“ říká Erik Čipera, mís-

  topředseda sdružení. „A napadlo nás oslovit

  známé osobnosti, protože je veřejnost bude

  víc vnímat.“ Herci, zpěváci, politici a úspěšní

  podnikatelé či manažeři tak usedli na vozíky

  a nechali se za pomoci asistenta odvézt třeba

  z domova do práce. Uvědomili si tak bariéry,

  které dosud vůbec nevnímali. Někteří pak

  osvé zkušenosti promluvili domédií. Ta se

  oznámé tváře vneobvyklé roli poměrně zají-

  mají. Projekt se tak objevil vČeském rozhlase

  ivtelevizi nebo třeba nastránkách regionál-

  ních deníků. Dorole vozíčkáře se tak ponořili

  například herci Jiří Macháček, Petr Čtvrtní-

  ček, Jaroslav Dušek nebo Marek Daniel.

  Najaře 2008 se kJedeme vtom svámi

  připojila iPedagogická fakulta Univerzity

  Karlovy. Studenti speciální pedagogiky

  ajejich kolegové ze stejného oboru vkom-

  binaci spsychologií začali získávat cenné

  zkušenosti. Mnohým se mohou hodit

  vbudoucí práci mezi dětmi spostižením.

  Vrámci semináře docentky Vandy Hájkové

  však nejen jezdí navozíku Prahou, ale také

  otom vypracovávají zápočtové práce, které

  nakonec veřejně prezentují. Nejlepší díla

  pak lidé zAsistence symbolicky odmění. Le-

  tos si první místo vysloužila trojice Martina

  Klemešová, Vladimír Vajc aMarián Vanek.

  Jejich video Cesta zVyšehradu tam azase

  zpátky je kvidění nawww.youtube.cz. Vpí-

  semné části své práce se mimo jiné Marián

  svěřil se svými pocity zpomoci spolužačce

  pohybující se navozíku. „Napozici asistenta

  mě bavilo zkoumat, vjaké situaci ještě po-

  máhám, akdy už jsem vlezlý anepříjemný.

  Asistent má vrukou velkou moc astejně tak

  velkou odpovědnost. Je to konflikt, který

  vnějaké míře řeší každý člověk. Myslím si,

  že člověk, který pracuje jako asistent, může

  přitéto zkušenosti pochopit mnoho věcí,

  které lze aplikovat nahodně různých oblastí

  vživotě. Vše mě natolik inspirovalo, že se

  vsoučasnosti ucházím odobrovolnictví.“

  Zauplynulých pět ročníků spolupráce

  spedagogickou fakultou už se zapojilo

  kolem tří stovek mladých lidí. Ti první

  znich už jsou magistři. Číslo ise známými

  osobnostmi už celkově šplhá kečtyřem

  stovkám. Anastejném principu, ačkoliv ne

  přímo vrámci Jedeme vtom svámi, zkouší

  cestování vozíčkářů rovněž někteří budoucí

  lékaři. Děje se tak při semináři lékařské

  etiky pro mediky z1. lékařské fakulty UK.

  Asistence vespolupráci sJedličkovým ústa-

  vem aškolami jim zajišťuje besedy oživotě

  lidí stělesným postižením.

  „Díky studentským jízdám vrámci akce

  Jedeme vtom svámi získáváme nové ar-

  gumenty apodněty kodstraňování bariér,“

  pochvaluje si Erik Čipera. „Oni nemají zku-

  šenosti svyzkoušenými trasami, takže jezdí

  svými obvyklými cestami, anaplno se tak

  srážejí srealitou.“ Každá taková zkušenost

  včlověku něco zanechá, určitě si ji bude pa-

  matovat ašířit dál. Společnost se tak pomalu,

  ale jistě může stávat pozornější kpotřebám

  lidí spostižením. Iproto získal projekt

  významná mezinárodní ocenění – vminulém

  roce ERSTE Foundation Awards for Social

  Integration aorok dříve pak veVídni cenu

  SozialMarie for Social Innovation. 

  POHLED NASVĚT

  ZPERSPEKTIVY VOZÍČKÁŘE

  je pro studenty zajímavá zkušenost,

  kterou berou vážně,

  ale zároveň isúsměvem.

• Strana 33

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 11 - 2012

  CHARITA PŘIŠLA

  V BENEFIČNÍM POŘADU

  KONTO BARIÉRY

  Melantrichova 5, Praha 1

  Pořad České televize

  přinesl Kontu BARIÉRY

  přes 12 milionů korun.

  Další peníze, ale i věhlas,

  by měly přinést

  špendlíčky klauna.

  Božena Jirků

  bozena.jirku@baiery.cz

  Foto: JAN ŠILPOCH

  HUMOREM NÁS PODPOŘILI

  i Eva Holubová a Jiří Lábus. Ten je navíc

  dlouholetým členem rady Konta BARIÉRY.

  V NEZISKOVÉM SEKTORU na sebe nežárlí-

  me. Důkaz? Tomáš Hanák. Tvář televizního

  „kuřete“ v pořadu pro Konto BARIÉRY.

  HVĚZDNÝ VÝSTUP Marka Ebena

  vejde do historie televizní zábavy.

  NENÁPADNÝ

  AUTOR

  celého

  projektu

  a pořadu

  Jiří Kratěna je

  na fotografii

  vpravo.

  ŠPENDLÍČEK

  si můžete za 50 korun

  koupit vhypermarketech

  Albert, na čerpacích

  stanicích Benziny, na

  pobočkách České pošty

  a vkavárnách Costa coee.

  Kliknutím na internet jsou

  kmání i na www.mall.cz

  a www.neoluxor.cz.

  MAREK

  EBEN

  a Jan

  Potměšil,

  tváře české

  zábavy

  i charity,

  nemohli

  poslední

  zářijovou

  sobotu

  chybět.

• Strana 34

  

  můžeš / číslo 11 - 2012

  NA CESTÁCH

  Byla to láska na první pohled. Malebné městečko

  se stoletými stavbami z modřínu, kterému dominuje

  majestátní Matterhorn. Ostrá a magická špice

  vás bude provázet, ať se v Zermattu a jeho okolí

  vypravíte kamkoliv.

  ZERMATT

  LÁSKA NA PRVNÍ POHLED

  Text: PETR BUČEK

  Foto: ARCHIV a ZERMATT TOURISMUS

  J

  e to dobrý společník, bude se vám vě-

  novat celý den: ráno si můžete přivstat

  ačekat sostatními namůstku uprostřed

  města navýchod slunce. Naten magický

  okamžik, kdy najeho špici dopadne prv-

  ní ranní paprsek apostupně celý Matterhorn

  během pár minut rozehřeje dorůžova.

  Vpoledne vypadá vyprahle šedě avečer

  se sluneční představení opakuje.

  Nelze mu odolat. Ato ať se naněj díváte

  zvesnice nebo vyjedete zubačkou o1500 met-

  rů výše naGornergrat donadmořské výšky

  3089 m nebo podzemním vláčkem Sunnegga

  navyhlídkovou plošinu do2288 metrů.

  OZermattu se říká: kdo ho navštíví,

  zamiluje si ho abude se sem stále vracet.

  Dokládají to istatistiky – 70 procent lidí se

  sem opravdu vypraví znovu. Avlétě pak

  ulicemi malého města odrána dovečera

  korzují lidé. Mezi vyparáděnými turisty,

  maminkami skočárky acyklisty nahorských

  kolech se ivlétě proplétají lyžaři, kteří se

  vracejí zlyžování naledovci (letos vsrpnu

  tam trénoval iOndřej Bank).

  Atudy spěchají „gladiátoři“ – tak místní

  říkají alpinistům, kteří právě dobyli některý

  zokolních vrcholků ateď se vítězoslavně

  procházejí poměstě anajejich batůžku se

  houpají připnuté mačky acepín.

  Aby toho nebylo málo, mumrajem si

  cestu klestí malá elektroautíčka. Tiše přije-

  dou, ani nevíte, jak se vám ocitla zazády.

  Vyrábějí se přímo vZermattu avlastnit je

  mohou jen majitelé hotelů či podnikatelé.

  Jezdí vnich policie, fungují ijako taxíky.

  DoZermattu totiž není možné dojet

  autem. Je to jedno zněkolika švýcarských

  měst, kam vozy prostě nesmějí. Auto je

  třeba nechat vměstečku Täsch, kde se pře-

  stupuje navlak, který končí vZermattu.

  Vláčkem do 3089 metrů

  Největší zermattskou atrakcí je ovšem zu-

  bačka Gornergratbahn. Davy turistů se hned

  naproti nádraží nalodí dohnědého vláčku

  anechají se vytáhnout o1500 metrů výše.

  Vstup dovagonu je bezbariérový, má

  iplošinu, kde mohou kočárky či vozíčky

  bez problémů stát. (Postižený slevu nemá,

  zaplatí 80 CHF, ale jeho doprovod jede

  zdarma.)

  NA VRCHOLU.

  Vozíčkářka

  Marie Harcu-

  bová na vrcho-

  lu Gornergrat

  v nadmořské

  výšce 3089

  metrů, kam

  se dá velmi

  pohodlně

  a bezbariérově

  vyjet zubač-

  kou.

• Strana 35

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 11 - 2012

  To už ale vláček vjíždí doprvní zatáč-

  ky. Dole pod námi mizí Zermatt sesvými

  tradičními stavbami astřechami zkamene.

  Město střídají zelené louky, které vypadají,

  jako kdyby je někdo potáhl jasně zelenými

  koberci. Pasou se tu ovce aturisté kráčejí

  postezce podél železnice zpět doúdolí.

  Výjezd trvá 45 minut azatu dobu vláček

  nabídne několik různých pohledů naMat-

  terhorn. Vlastně ho jakoby obtočí.

  Turisty vláček vyváží už od20. srpna

  1898 astavěl se dva roky. Byla to první

  elektrická ozubnicová železnice veŠvýcar-

  sku. Navrcholu stojí hotel Kulm otevřený

  odroku 1907.

  Gornergrat – konečná. Tady se vystupuje.

  Vzduch trochu zřídnul, ochladilo se asvlasy

  si pohrává lehký vítr. Ale je to pohled pro

  bohy. Naproti nám se vypíná Matterhorn,

  dole pod námi teče ledovec Gornergletcher.

  Tamhle jako malá stříbrná perlička svítí

  Monte Rosa Hütte anad ní se rozprostírá

  mohutná hradba stejnojmenného masivu.

  Vokolí Zermattu se nachází 33 ze 74

  švýcarských vrcholů svýškou přes 4000

  metrů nad mořem. Ty všechny odtud mám

  jako nadlani.

  Odkonečné stanice vláčku je to jen

  kousek kvýtahu, který turistu vyveze

  naterasu hotelu Kulm. Odtud lze pokračo-

  vat ještě okousek výše – přímo navrchol

  Gornergratu – do3130 metrů nad mořem,

  kde je ivědecká stanice. Leží sice jen pár

  desítek metrů odterasy Kulmu, výstup bude

  například pro vozíčkáře trochu složitější, ale

  zvládnout se dá.

  Sunnega a další lanovky

  Gornergrat ovšem není jediná možnost, jak

  si zblízka prohlédnout Matterhorn. Využít

  můžete ipodzemní železnici Sunnegga.

  Dovláčku je bezbariérový přístup, tam izpět

  se jede za24 CHF, doprovod vozíčkáře ces-

  tuje zdarma. Sunnega turisty vyváží do2288

  metrů nad mořem. Naslunečnou terasu

  urestaurace se dá odvlaku vyjet výtahem.

  Aje to další zvýhledů beroucích dech

  – hned proti vám se pne majestátní Matter-

  horn, vidět je odtud iHörnlihütte, chata,

  odkud každý den vedvě ráno desítky alpi-

  nistů vyrážejí, aby Matterhorn zdolali.

  Nadalší zvrcholků, Kleine Matterhorn,

  vyjíždí ivlétě lanovka. NaSchwarzsee,

  což je předposlední zastávka před Kleine

  Matterhornem, budete této magické hoře

  nejblíže. Dostat se dogondoly svozíčkem je

  ovšem obtížné.

  V ulicích Zermattu

  Zaprozkoumání ovšem stojí isamotný

  Zermatt, největší švýcarská vesnice, kde

  vešpičce bydlí přes dvacet tisíc lidí. Turisté

  sem jezdí už odpoloviny 19. století aje tu

  co obdivovat.

  Hlavní tepnou je Bahnhofstrasse, kterou

  lemují obchůdky, hotely irestaurace spří-

  jemnými terasami. Hned ukostela, odkud

  máte první zermattský výhled naMatter-

  horn, je muzeum.

  Vstupné činí 10 CHF, vozíčkáři platí

  8 CHF. Muzeum je sice vpodzemí, přístup

  doexpozice však zajišťuje výtah. Hned

  naproti stojí iprvní zermattský hotel.

  Vmultimediální expozici, kde bučí krávy

  aštěkají psi, se dozvíte vše oživotě vZer-

  mattu vminulých stoletích, ahlavně oprv-

  ních tragických dobýváních 4478 metrů nad

  mořem vysokého Matterhornu. Kvidění je

  ipůvodní lano použité 14. července 1865,

  kdy ho dobyli Edward Whymper se šesti

  dalšími členy expedice. Nebylo to ale šťast-

  né vítězství. Jeden znezkušených horalů

  se smekl astrhl ssebou iostatní. Lano se

  přetrhlo ačtyři lidé se zřítili ze severní stěny.

  Vjedné zbočních uliček Bahnhofstrasse

  se lze podívat, jak vypadaly původní zer-

  mattské domy. Stojí tu několik dřevěných

  časem ztmavlých staveb. Většinou se jedná

  ostáje ašpýchary, kam si Zermaťané dávali

  zásoby nazimu. Jsou krásné, vypadají, jako

  by stály nakuřích nožkách. Každá nožka

  končila kamenem: to proto, aby myši adalší

  hlodavci nemohli vylézt nahoru. SMatter-

  hornem se nikdy nudit nebudete. 

  Vše, co potřebujete

  znát oMatterhornu

  Matterhorn (italsky Monte Cervino,

  francouzsky Mont Cervin nebo

  Le Cervin) je považován zajednu

  znejkrásnějších anejpopulárnějších

  hor Evropy. Snadmořskou výškou 4478

  metrů je zároveň také sedmou nejvyšší

  horou Alp. Tyčí se nahranici mezi

  Švýcarskem aItálií, nad švýcarským

  Zermattem aitalským městem Breuil-

  -Cervinia. Jméno Matterhorn pochází

  zněmeckého matte (horská louka)

  acharakteristického tvaru hory – horn

  (roh).

  Navrchol vede sedm výstupových

  cest. Horolezci ovšem nejčastěji

  vystupují přes hřeben Hörnli ze

  Švýcarska nebo Lvím hřebenem

  zItálie.

  Rekord drží Andreas Steindl, který

  zZermattu vystoupal 23. srpna 2011 až

  navrchol zadvě hodiny 57 minut.

  info

  DoZermattu není

  možné dojet autem.

  Je to jedno zněkolika

  švýcarských měst, kam

  vozy prostě nesmějí.

  PRVOVÝSTUP.

  Jako první pokořil Matterhorn

  horolezec Edward Whymper.

  DOBÝVÁNÍ MATTERHORNU.

  Takhle nějak mohlo vypadat

  dobývání hory v 19. století.

• Strana 36

  

  můžeš / číslo 11 - 2012

  Zájem a péče o vlastní

  zdraví se posouvá

  s pokračujícím věkem

  logicky mezi priority téměř

  každého z nás. Ani v naší

  anketě na webu Senzačních

  seniorů www.sensen.cz

  tomu není jinak, a proto

  v našem projektu Aktivní

  život spouštíme hned tři

  programy.

  WEB POMŮŽE

  ZACHRAŇOVAT ŽIVOTY

  Text: ZDENĚK PROCHÁZKA

  Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH

  V

  espolupráci sÚstavní lékárnou

  IKEM jsme připravili unikátní

  lékovou on-line poradnu. Každý

  návštěvník webu www.sensen.

  cz se může pomocí kontaktního

  formuláře zeptat navše, co ho zajímá zob-

  lasti léků. Dotazy zodpovědí kvalifikovaní

  lékárníci Institutu klinické aexperimen-

  tální medicíny. Základními okruhy témat,

  nakterá se lze ptát, jsou především: pora-

  denství ohledně platnosti receptů, dostup-

  nosti léků, konzultace nežádoucích účinků

  léků, samoléčba nezávažných onemocně-

  ní, vzájemné ovlivnění léků vydávaných

  napředpis avolně prodejných přípravků či

  doplňků stravy.

  Členové klubů SENSEN si navíc mohou

  domluvit osobní konzultaci vlékárně IKEM

  vPraze nebo návštěvu farmaceutů nabese-

  du vesvém klubu pocelé ČR.

  Jednej rychle, zachraň život

  Srdeční infarkt je závažné akutní onemoc-

  nění, které ohrožuje naživotě každého

  člověka. Ročně unás postihne akutní

  srdeční infarkt více než 17 tisíc lidí,

  znichž nepřežije až 40 procent. Můžeme

  se pochlubit, že Česká republika má jeden

  znejlépe propracovaných systémů kardio-

  vaskulární péče nasvětě, apřesto se více

  než polovina pacientů se srdečním infark-

  tem nedostane kpotřebnému lékařskému

  zákroku včas. Důvodem je podceňování

  problému, když pacienti čekají, že je bo-

  lest přejde sama. Další příčinou je skuteč-

  nost, že lidé vjejich okolí mnohdy nevědí,

  jak postiženému pomoci aco přesně je

  třeba dělat. Být dobře připraven nasi-

  tuaci, jakou představuje srdeční infarkt,

  znamená vědět dopředu, jak postupovat

  aco dělat vpřípadě, že vznikne podezření

  nainfarkt. Proto vznikla kampaň JEDNEJ

  RYCHLE, ZACHRAŇ ŽIVOT, která si klade

  zacíl seznamovat se srdečním infarktem,

  jeho projevy, první pomocí, potřebnou léč-

  bou… SENSEN se stal jedním zhlavních

  partnerů kampaně, protože itouto cestou

  chceme pomoci rozšiřovat možnosti senio-

  rů starat se aktivně osvé zdraví.

  Nanašem webu se dozvíte více okam-

  pani, apředevším otomto onemocnění, na-

  jdete zde ikonkrétní návod, jak se skutečně

  správně aefektivně při podezření nainfarkt

  zachovat, abudete rovněž moci položit

  odborníkům otázky. Vrámci kampaně JED-

  NEJ RYCHLE, ZACHRAŇ ŽIVOT proběhnou

  vklubech SENSEN besedy snašimi přední-

  mi specialisty nakardiovaskulární choroby.

  Šťastný neuron

  Kdo by si alespoň jednou neposteskl nad

  svou hlavou anespolehlivou pamětí…

  Anepomyslel nato, že by měl „pro to“ něco

  dělat. Trénování paměti je také jedna znej-

  oblíbenějších disciplín seniorů. Atady jim

  vyjdeme vstříc třetím programem Aktivního

  života, který máhravý název Happy Neuron

  (Šťastný neuron). Aprogram je opravdu

  hravou lahůdkou: jako první vtéto zemi

  budou mít návštěvníci webu sensen mož-

  nost vyzkoušet si trénování tzv. kognitivních

  funkcí pomocí nenáročných, ale promyšle-

  ných her.

  Co jsou to kognitivní funkce? Velmi

  stručně řečeno: jsou nezbytné kvykonání

  jakéhokoli úkolu, jednoduchého isložitého,

  apatří knim všechny myšlenkové procesy,

  které nám umožňují rozpoznávat, pamato-

  vat si, učit se apřizpůsobovat se neustále

  se měnícím podmínkám prostředí. Je to

  například paměť, koncentrace, pozornost,

  řečové funkce, rychlost myšlení aporozu-

  mění informacím…

  Tvůrci cvičebních her tvrdí, že pokud

  věnujete své vlastní hlavě alespoň 20 minut

  denně, budete se lépe koncentrovat, rychleji

  rozhodovat, budete jasněji myslet avíce si

  toho budete pamatovat.

  Že to není jen nějaký prázdný marke-

  tinkový slogan, jsme si ověřili unašeho

  předního neuropatologa MUDr.Františka

  Koukolíka, jenž tvrdí, že trénink mozku

  určitě smysl má. Adodává, že „ze všeho

  nejdůležitější je však empatický avřelý

  sociální kontakt“. Tedy pokud možno

  nebýt sám. 

  NORDIC

  WALKING

  je jednou ze

  zdravotně nej-

  prospěšnějších

  sportovních

  aktivit seniorů.

• Strana 37

  časopis pro ty, kteří se nevzdávají 

  můžeš / číslo 11 - 2012

  SLOUPEK

  Ondřeje Neffa

  Ohlédnutí

  za létem

  Časopis se dělá v předstihu, takže z krás

  léta už asi moc památek nezbude, až ho

  vezmete do ruky. Leda na fotografiích. Moc

  hezkou sérii poslala do fotogalerie webu

  Muzes.cz Lenka Rajchlová.

  Hnidopich by téhle fotce vytknul středovou

  kompozici. Myslím ale, že právě fotky to-

  hoto typu, fotky přírodní, které předvádějí

  nějaký konkrétní jev, vzdorují kanonickým

  estetickým předpisům. I to, že je hodně

  okolo, je dobře. Aspoň vidíme, v jakém

  prostředí ta milá dvojice vyrostla.

  Kompoziční náležitosti plně obsahuje sní-

  mek Petra Žižky, který do fotogalerie poslal

  sérii z Chorvatska. Obzor je v horní třetině

  obrazu, tak je to správné! Kompozice je

  uvedena skupinou stromů, tedy výrazným

  tvarem, a vede oko po úhlopříčce doprava

  dolů.

  No a i na dalších fotkách ze série dokazuje,

  že se mu to nepovedlo jenom náhodou, že

  to má zažité a má na to oko.

  S originálním příspěvkem přispěla Marie

  Harcubová: je těžké vyfotit světoznámou

  pláž nějak jinak, nečekaně. Jí se to povedlo:

  prostě ji vyfotila bez lidí a bylo. Přitom

  snímek nepůsobí dojem pustoty, naopak.

  Ta dvě lehátka napovídají příběh, a to je

  vždycky dobré.

  Fotografie, tedy dobrá fotografie, je vyprá-

  věcí médium. Čistě formálně bych ale přece

  jen něco vytkl. Není dobré, když se výrazný

  tvar dotkne výrazné linie, zde je to vršek

  slunečníku a obzor. Stačí změnit výšku –

  směrem nahoru nebo dolů, a nepříjemného

  dotyku se zbavíme. Proto jsou tak výhodné

  fotoaparáty s výklopným displejem –

  natažením paží vyrosteme o pár desítek

  centimetrů. 

  Autor je novinář aspisovatel.

  VAŠE FOTOGRAFIE

  PETR ŽIŽKA

  LENKA RAJCHLOVÁ

  MARIE HARCUBOVÁ

  Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

  děkujeme, že posíláte snímky dorubriky

  Vaše fotografie naadresu www.muzes.cz.

  Jsou zde každému knahlédnutí aOndřej

  Ne znich pravidelně vybírá ty nejlepší.

  Ty pak otiskujeme

  aautoři dostanou honorář.

  Uvítáme libovolná témata, nicméně

  i podzimní příroda dokáže být pro

  fotografy vyzývavě ponurá, a tak se

  pokuste zaměřit především nani.

  Snímky prosím posílejte co největší. (jš)

• Strana 38

  

  můžeš / číslo 11 - 2012

  KŘÍŽOVKAKŘÍŽOVKA

  PTÁCI A ČAS

  A

  ngličtí vědci podrobili experimentům

  hrdličky; narušením jejich biologic-

  ké časomíry zjistili zajímavé vztahy

  vměření času. Zanormálních okolností tvoří

  hrd ličky harmonický pár apři sezení nahníz-

  dě se vzorně střídají. Ráno přilétá khnízdu

  sameček, aby vystřídal samičku. Ta se vrací

  až pozdě odpoledne, kdy znovu přebírá péči

  o… (tajenka). Stačí však, aby vědci sameč-

  kům ranní nástup oněkolik hodin oddálili,

  aidylické vztahy ptačího páru jsou ty tam.

  Večer se samička dožaduje uvolnění hnízda,

  zatímco sameček je odmítá opustit.

  Oba ptáci se dosebe pustí zobáky ikřídly

  atlučou se hlava nehlava. Vpozadí konflik-

  tu stojí právě rozdíl vměření času. Samička

  se řídí hodinami, které jí signalizují, že

  nastalo pozdní odpoledne, aje proto načase

  vrátit se kplnění rodičovských povinností.

  Sameček však měří délku svého sezení jiný-

  mi stopkami adobře ví, že nesedí navejcích

  dost dlouho. 

  Vodorovně: A. Značka limonády; odveta; napadení. – B. Běloruský prozaik; bol spojený s příjemným citem. – C.

  Chemický prvek; vojenská jednotka; kopytnatec; polovina (nářečně). D. Bývalá zkratka Mongolska; město ve Finsku;

  český svatební tanec; druh karty. – E. – Tajenka. – F. Souzvuk tónů; kusy ledu; náš předválečný hokejista; textilní

  stroj. – G. Český malíř; hlas trubky; jednotka duté míry; elektroda. – H. Znaky zděděné po vzdálených předcích; značka

  auta. – I. Evropan; rytmická jednotka; nástrahy.

  Svisle: 1. Mořská ryba. – 2. Nacpati. – 3. Český jazykovědec (Václav); doplnit. – 4. Chudozubý savec; slovenská

  řeka. – 5. Iniciály francouzského chemika Thénarda; úd (zastarale); ledovcová usazenina. – 6. Uherský povstalec;

  udělení jména (slovensky). 7. Okolní prostředí; hrdina staroindického eposu. – 8. Vchody; sportovní potřeba. – 9. Eliška

  (domácky); tyč k mísení těsta. – 10. Takhle; v hudbě „ponuře“. – 11. Karetní trumf, obvod. – 12. Cizí polní míra; temnota;

  spojka. – 13. Drahý kámen; možná. – 14. Potrat; pouzdro na šípy. – 15. Bývalé tělocvičné nářadí. – 16. Natírat lakem.

  Pomůcka: Ertl, Karpjuk, Oulu, tetro. Zdroj: Panorama křížovky 1/1997, str. 28

  NA CO SE

  MŮŽETE TĚŠIT

  V PROSINCOVÉM

  ČÍSLE?

  Předvánoční soutěž

  o velmi zajímavou cenu

  Rozhovor

  s Olgou Sezanskou

  z občanského sdružení

  Hestia

  Reportáž o švadleně,

  která šije oblečení

  pro vozíčkáře

  Jak se realizují

  dobrovolníci

  v USA

  Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!

  Informace, servis!

  Správné řešení tajenky z předchozího čísla (Big Ben): LAMPA NAD CIFRAMI

  Luštitelé – výherci:

  VÝHERCŮM GRATULUJEME!

  Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY.

  Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději

  do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

  POZOR!

  Jeden vylosovaný

  čtenář získá za správně

  vyluštěnou křížovku

  mobilní telefon a dva

  knihu.

  Mobilní telefon:

  Kateřina Hrušková

  Družstevní 271

  257 41 Týnec nad Sázavou

  Knižní cena:

  Lenka Pumerová

  Brigádnická 389

  538 43 Třemošnice

  Knižní cena:

  Milena Janoštíková

  Nad Strouhou 1320/9

  147 00 Praha 4

  1

  A

  B

  C

  D

  E

  F

  G

  H

  I

  2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

• Strana 39

  Domácí roboti společnosti iRobot byli vyvinuti k tomu, aby pomáhali a usnadňovali

  lidem život. Robotické vysavače iRobot Roomba tento úkol plní již ve více než

  8 milionech domácnostech po celém světě. Víme, že usnadňovat život je

  důležité zejména u lidí se zdravotním postižením, proto naše společnost

  Certus Mercatus, s. r. o., přichází s projektem iRobot pomáhá.

  Cílem tohoto projektu je usnadnit úklid domácnosti zdravotně

  postiženým lidem prostřednictvím nejnovějších technologií. V rámci

  projektu iRobot pomáhá nabízíme lidem se zdravotním postižením

  jedinečnou slevu 20 % na robotické vysavače iRobot Roomba.

  K využití této nabídky stačí navštívit naše stránky na adrese www.

  irobot.cz, vybrat si robota podle svých potřeb a na e-mailovou

  adresu objednavky@mercatus.cz poslat objednávku spolu s ofoceným

  průkazem TP, ZTP nebo ZTP/P. Robot bude následně zaslán na

  adresu držitele průkazu. V případě jakýchkoliv dotazů se majitel

  robota může obrátit na naši zákaznickou infolinku na čísle

  840 111 220. Záruční servis navíc zahrnuje bezplatný svoz

  robota z bytu majitele a jeho opětovné doručení

  do vlastních rukou.

  Robotické vysavače iRobot Roomba se snadno

  používají a jsou nenáročné na údržbu. Péči o ně

  proto zvládne prakticky každý. Například pro lidi na

  vozíčku je snadné Roombu zvednout ze země, neboť

  váží pouze 3,6 kg, navíc má madlo, za které se dá

  velmi dobře uchopit. Pro ještě větší pohodlí lze použít

  dálkové ovládání. Roomba měří 9 centimetrů na výšku,

  proto může být umístěna v dokovací stanici

  pod jakýmkoliv standardně profilovaným

  nábytkem. Většina robotů iRobot Roomba

  má funkci odloženého úklidu, která umožňuje

  naprogramovat robota tak, aby uklízel ve dny a časy,

  které majiteli nejvíce vyhovují.

  Na poli robotických vysavačů nemají

  roboti společnosti iRobot ve světě konkurenci.

  Mediálními partnery projektu iRobot pomáhá jsou

  Konto BARIÉRY Nadace Charty 77, časopis MŮŽEŠ, Liga vozíčkářů, časopis VOZÍČKÁŘ a magazín VOZKA.

  iRobot pomáhá

  Společnost iRobot je světovým lídrem v oblasti robotiky a již 22 let vyrábí roboty

  pro průmysl, americkou armádu a NASA. Tyto dlouholeté zkušenosti společnost iRobot

  úspěšně přenesla i do segmentu robotů pro úklid domácnosti. Prvním takovým robotem

  byla Roomba, která je díky patentovanému systému orientace iAdapt a třífázovému systému

  sběru nečistot prokazatelně nejlepším robotickým vysavačem na světě.

  O kvalitách těchto robotů svědčí i mnohá ocenění, z těch českých je to například:

  l

  Výherce testu robotických vysavačů časopisu dTEST

  l

  Vítěz poháru konstruktérů Robotforum.cz

  l

  Produkt roku 2010 a 2011 dle portálu Heureka.cz

• Strana 40