Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8



můžeš / číslo 11 - 2012

TÉMA: Ústavní péče

Mezi poslaneckou

sněmovnou a senátem

putuje v současnosti

zákon, který má výrazně

omezit počty kojeneckých

ústavů a počty dětí v nich.

Vyvolal však velké diskuse.

PhDr. Petra Vrtbovská,

Ph.D., z Institutu Natama

je u nás nejvýraznější

zastánkyní umísťování

dětí místo do kojeneckých

ústavů do přechodné

pěstounské péče

a adoptivních rodin.

PĚSTOUNI,

ČI ADOPTIVNÍ RODINA?

Text: PAVEL HRABICA

Foto: JAN ŠILPOCH

Řada dětí se bez odborné péče vespe-

cializovaných zařízeních neobejde.

Všechny proto dopřechodné pěs-

tounské či náhradní rodinné péče asi

umístit nejde.

Je mnoho typů péče, které potřebují ústavní

zařízení, ale zrovna udětí by měla být

ústavní péče velmi výjimečná. Dítě primárně

potřebuje rodiče.

Najde však každé dítě svého příjemce?

Velká Británie má kolem 60 milionů lidí aasi

pět tisíc dětí vrezidenční péči. Unás vko-

jeneckých ústavech adětských domovech

pro děti dotří let jsou necelé dva tisíce dětí.

Dokojeneckých ústavů ročně přichází asi pět

set dětí. Které děti potřebují ústavní péči?

Předně: když se jedná opostižení,

uněhož je nutná podpora lékařských pří-

strojů, což je vdomácí péči obtížné. Pokud

není postižené dítě závislé napřístrojích,

existují vevyspělých zemích specializované

pěstounské rodiny, které mají dítě doma.

Druhý důvod umístění vústavu je tehdy,

když je dítě sobě či okolí nějakým způsobem

nebezpečné. Jedná se orůzné kombinace

postižení, onásledky traumat apodobně.

Takových případů je však velmi málo.

Poslední skupinou dětí, které zfungujících

dětských domovů – ato často ani pokolapsu

jejich původní rodiny – nemá význam umís-

ťovat dopěstounských či náhradních rodin,

jsou děti kolem 12 až 14 let. Jsou vpubertě,

vevývojovém stadiu, kdy se teenageři chystají

opouštět rodinu aodstřihují idosavadní pevné

vazby. Tam se nabízí například internátní péče

smožností kontaktu spůvodní rodinou.

Trvalé umístění dítěte dokojenecké-

ho ústavu apak dodětského domova by

nemělo být dovoleno –, stejně jako je tomu

vevyspělém světě.

Jaká je naděje, že se kojenci dojed-

noho roku života dostanou zústavu

dopěstounské přechodné péče, která

kojenecký ústav nahradí?

Naděje je veliká. Přechodná péče oděti

dojednoho roku nepředstavuje problém.

Pěstounská rodina má doma postýlku,

dostane odstátu dvacet tisíc korun měsíčně,

zkojeneckého ústavu zavolají, že mají dítě,

pro které se hledá adoptivní rodina. Vy si ho

jako ověření pěstouni převezmete, několik

měsíců ho vdomácím prostředí pipláte,

akdyž se najdou adoptivní rodiče, předáte

ho. Atak pořád dokola. Zájemců, kteří stojí

otento typ péče okojence, se nyní objevuje

hodně. Iknám neustále volají, chtějí se

dotoho pustit.

Nemůže se stát, že to budou lidé dělat

pro peníze? Nebo – jen pro peníze?

Máte rád svou práci? Máte. Berete zani pe-

níze? Berete. Tak vidíte. Tady je to stejné. Ti

lidé, kteří se kněčemu podobnému rozhod-

nou, musí zůstat doma. Připomínám, že tohle

není rodičovství vpravém slova smyslu.

Paní – uvažujme spíše oženách než

omužích – nemůže jít dopráce, musí zůstat

doma, nemůže si vydělat peníze, je jí třeba 45

let. Má nastarosti pět mimineček zarok, je

vlastně namateřské dovolené. Je to její pra-

covní činnost aděti dostanou, co potřebují

– narozdíl odkojeneckých ústavů. Bez peněz

by to tihle lidé dělat nemohli. Je jen malý

vzorek těch, kteří by si to mohli dovolit bez

finančního přispění státu. Pěstouni jsou také

pečlivě vybíráni, školeni akontrolováni.

Přesto se obávám, že se najdou lidé,

kteří pojmou tento druh péče odítě

jako čistě výdělečnou činnost. Případy,

kdy si pěstounské rodiny nabírají víc

avíc dětí, aby braly příspěvky, nejsou

vzácností…

Je to zdroj obživy, to souhlasím, ale jako

každý jiný. Pěstouni nejsou lidé, kteří při-

Petra Vrtbovská: