Strana 9
časopis pro ty, kteří se nevzdávají
můžeš / číslo 11 - 2012
jdou zulice ařeknou: Já chci dítě. Vesvětě
jsou pěstouni registrovaní, pečlivě prověře-
ní, kvalifikovaní, pravidelně supervidovaní.
Finanční odměna se odvíjí odkvality péče,
kterou poskytují.
Vykonávají práci podobně jako zdravot-
ní sestřička vkojeneckém ústavu, ovšem
nepracují fyzicky vústavu, ale jsou sdětmi
doma –, jako dřív bývávaly kojné. Je určitě
lepší pro kojence, když neleží vnemocnici
mezi osmi dalšími dětmi amezi nimi běhají
sestry. Není to nejlepší, ale je to lepší volba.
Tak je třeba se nato dívat.
Co sdítětem, které si poobdobí pře-
chodné pěstounské péče nikdo nevez-
me, nenajdou se adoptivní rodiče? Ne-
budou-li kojenecké ústavy, kde skončí?
Zase začne střídat prostředí, aniž by
někde zakotvilo?
Co se děje sdětmi vkojeneckých ústavech
dnes? Dotří, dočtyř let jsou vústavu,
během této doby se odítě průběžně stará
minimálně devět různých sester, vystřídají
nejméně tři oddělení. Počtyřech letech je
dítě těžce emocionálně asociálně postiže-
né, navíc často nechodí, nerozvíjí se. Ajde
dodětského domova.
Občas se najde hostitelská rodina, která
si ho bere navíkendy nebo natrvalo, ale
když zjistí, že dítě zlobí, zase ho vrátí. Dítě
má zasebou všesti letech pět šest stanovišť,
prostředí – avšechna jsou špatná. Když
půjde zkojeneckého ústavu hned ponaroze-
ní dopěstounské rodiny apak doadoptivní,
vystřídá vlastně jen dvě prostředí. Obě
prostředí budou dobrá. Nový systém zabrání
tomu, že by dítě putovalo odnikud nikam.
Jednou zešancí je vněkterých případech
inávrat dopůvodní rodiny.
Děti se vracejí dorodin, které je
odmítly?
Vzahraničí dvacet až třicet procent. Unás
je nejčastějším důvodem umístění dítěte
Nový systém zabrání
tomu, že by dítě
putovalo odnikud
nikam. Jednou
zešancí je vněkterých
případech inávrat
dopůvodní rodiny.
�