06/2019

• Strana 1

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  6/2019

  Cena jednoho výtisku 30 Kč ve volném prodeji / Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  Časopis pro ty,

  kteří se

  nevzdávají

  Návrat

  k policii

  mě zachránil

  PŘÍBĚH PORUČÍKA

  DANIELA KAFKY

  (s. 16)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Dvanáctkrát. Tolikrát průměrně na-

  vštívíme každý rok lékaře, v porov-

  nání se západním průměrem jde

  o pěkně vysoké číslo. Čím to je? Jsme

  snad více nemocní? Místopředseda

  sdružení praktických lékařů, zkušený

  lékař MUDr. Zdeněk Šmatlák si mys-

  lí, že příčina je hlavně v dostupnosti

  naší lékařské péče – žádné poplatky,

  žádné filtry, péče dostupná, s trochou

  nadsázky, na každém rohu 24 hodin

  denně. Může to být i výhoda, ale pa-

  radoxně se v ordinacích spíše množí

  banality, personál je všestranně pře-

  tížený a nepříjemný a čekací doba

  se citelně prodlužuje všem. Zásah je

  zjevně nutný hlavně na systémové

  úrovni, pomoci by mohlo třeba i roz-

  šíření kompetencí praktických léka-

  řů… Ale o tom už se dozvíte víc v roz-

  hovoru, který vedl Zdeněk Jirků.

  Rád bych vám také představil no-

  vou sérii reportáží s podtitulem „Jak

  se žije…“ Chtěli bychom v ní zmapovat,

  jak každodenně fungují lidé s různo-

  rodým postižením v českých městech

  – nejen stran fyzických bariér, ale tře-

  ba také z pohledu ochoty či neochoty

  místní samosprávy, dostupnosti slu-

  žeb či možností bydlení a zaměstnání.

  Sondu v tomto čísle otevírá Radek Mu-

  sílek spolu s Alešem Černohousem,

  činorodým rodákem z Děčína.

  Nejde o jedinou sérii, jejíž součást

  můžete za chvilku nalistovat. V našich

  příbězích o návratu do života jsme se

  během posledního roku a půl věnovali

  i lidem z bezpečnostních a záchran-

  ných složek. Dostat se zpět do uspokoji-

  vých kolejí po vážné zdravotní kompli-

  kaci není snadné pro nikoho – neméně

  pro ty, kteří byli většinu svého dosavad-

  ního produktivního života ve služebním

  poměru. Dříve by museli své milované

  zaměstnání (často spíše poslání) na-

  dobro opustit, dnes už se cestičky zpět

  hledají snáz. Je to i případ poručíka ve

  výslužbě, policisty Daniela Kafky.

  Milí čtenáři, užijte si červnové Mů-

  žeš!

  

  Jak se žije…

  Lidé proti samotě:

  Města a péče o seniory

  Zdraví není jen problém zdravotníků:

  O praktickém lékařství

  s MUDr. Václavem Šmatlákem

  Otevřít se světu: Brněnské centrum Kociánka slaví sto let od svého založení

  strana 10–12

  strana 13–15

  strana 6–9

  Pohodář: S hercem Jiřím Dvořákem

  o rolích menších i větších

  Technologie:

  Inkluzivní hodinky pro všechny

  strana 25–27strana 22–23

  Jak se žije…: Děčín očima

  vozíčkáře Aleše Černohouse

  strana 19–21

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  Když na vozíku, tak z Nuseláku...

  … zněl podtitul letošního ročníku festivalu hudby a pohybu

  Pojď dál, který pořádá známé hudební těleso The Tap Tap

  a kde už je slaňování Nuselského mostu tradiční součástí

  programu. Ze svědectví našeho fotografa: „Většina z těch,

  kteří měli původně odvahu k netradičnímu zážitku spustit se

  vsedě na vozíku do neznáma, se při pohledu dolů raději vrátila

  k programu v nuselském údolí. Jednou z mála, kterým

  zmíněná odvaha vydržela i tváří v tvář dvaačtyřiceti metrům,

  byla Katka Šůlová… A užívala si to vskutku s radostí!“

  

  Foto: Jan Šilpoch

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

  Otevřít se

  světu

  Jedním znejvětších anejstarších

  zařízení pro osoby se zdravotním

  postižením vČeské republice

  je brněnské Centrum Kociánka.

  Letos si připomíná sto let od

  svého založení. Ominulosti,

  ale především osoučasnosti

  aplánech do budoucna jsme při

  prohlídce areálu slyšeli od ředitele

  Tomáše Komárka.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Na Králově Poli, v severní části mo-

  ravské metropole, se rozkládá tři-

  náctihektarový zámecký park, kte-

  rý působí jako oáza klidu uprostřed

  městského ruchu. Před sto lety bylo

  nejspíš méně rušné i okolí, každo-

  pádně v srpnu 1919 přešel anglický

  park i s budovou zámečku na po-

  pud Alice Masarykové (dcery prv-

  ního československého prezidenta)

  do majetku Zemského spolku pro

  léčbu a výchovu mrzáčků na Mora-

  vě. Spolek pečoval o děti i dospělé

  s tělesným postižením, první klienti

  zaplnili nově vzniklé zařízení v ná-

  sledujícím roce.

  Postupně zde vyrůstaly další ob-

  jekty (některé z nich neopomíjejí ani

  průvodci po brněnském funkciona-

  lismu), takže dnes tvoří areál více

  než deset různě položených budov

  rozličného stáří.

  Od roku 1954 pod Kociánku patří

  také pracoviště v Březejci, který leží

  nedaleko Velkého Meziříčí, padesát

  kilometrů severovýchodně od Brna.

  Zdejší původní ozdravovna sloužila

  dětem, které byly zmrzačeny během

  druhé světové války, a dětem posti-

  ženým obrnou. Podle současného

  ředitele Centra Kociánka Tomáše

  Komárka je občas terčem kritiky, že

  Březejc jde svou polohou „na samo-

  tě u lesa“ proti inkluzivnímu duchu.

  Osobně je však přesvědčen, že jde

  o velmi příjemné místo, kde se jeho

  obyvatelům líbí. I proto, že zde panu-

  je rodinnější prostředí a díky menší

  kapacitě je pružnější ve svém fungo-

  vání.

• Strana 7

  7

  Hipoterapie se odehrává přímo

  v hezkém parku Kociánky.

• Strana 8

  REFLEKTOR / CENTRUM KOCIÁNKA

  OD ŠKOLKY PO STŘEDNÍ VĚK

  Cílovou skupinou celého Centra Ko-

  ciánka jsou děti od tří let po dospělé

  do 45 let s tělesným, kombinovaným

  nebo až středně těžkým mentálním

  postižením. Je proto velmi těžké říct,

  kdo je typickým uživatelem některé

  z řady sociálních, zdravotních a te-

  rapeutických služeb. Složení více

  než dvou set klientů je zkrátka velmi

  pestré, ať už navštěvují denní nebo

  týdenní stacionáře, sociálně-terapeu-

  tické dílny, domovy pro osoby se

  zdravotním postižením, chráněné by-

  dlení či odlehčovací služby.

  V posledních letech také dochází

  k výraznému nárůstu zájmu o služ-

  by pro děti a mládež s poruchou

  autistického spektra. Toho si všímá

  nejen Kociánka, ale také mateřská

  a základní škola i střední škola, které

  v areálu centra sídlí a většina jejich

  žáků využívá služeb Kociánky, byť

  mají vlastní právní subjektivity i zři-

  zovatele. Ředitelka MŠ a ZŠ Jana Ka-

  dlecová dokládá nový trend čísly: „Ve

  školce máme z pěti tříd čtyři autis-

  tické, ze 109 žáků ZŠ tvoří čtvrtinu

  žáci s PAS, a to ještě nevíme, kolik

  dalších se nám letos přihlásí.“

  Společně s Tomášem Komárkem

  tak poukazují na fakt, který je rok

  od roku zřetelnější – žáci s autis-

  mem mají problémy s umístěním

  v běžných školách a zatím neexistu-

  je koncepční řešení. Nezbývá než se

  obracet na speciální školy, jejichž cí-

  lovou skupinou však dosud byli žáci

  s jiným typem postižení.

  NOVÉ CESTY,

  NOVÉ PERSPEKTIVY

  Různí zřizovatelé a samostatnost

  škol i Centra Kociánka občas přináší

  určité komplikace, zejména po legis-

  lativní stránce jde o těžko uchopitel-

  ný celek. Například tak bylo nutné

  hledat cestu, jak zařídit, aby některé

  terapie mohli využívat externí žáci,

  kteří jinak s Centrem Kociánka ne-

  mají nic společného.

  O hledání nových cest by ostatně

  mohl ředitel Tomáš Komárek vyprá-

  vět celé odpoledne. Před šesti lety

  nastoupil do vedoucí pozice po ně-

  kolikaletém působení v přímé péči.

  Vystřídal bývalého ředitele (který

  za sebou měl třicetileté angažmá)

  a v počátcích svého působení se mu-

  sel vyrovnat s obavami části zaměst-

  nanců i rodičů z novinek a změn.

  Některé věci se mu zatím stále ne-

  podařilo prosadit, nechce je však

  podle svých slov protlačovat silou:

  „Všechno chce svůj čas a něco pros-

  tě trvá déle, než to všichni přijmou.

  Říkal jsem si například, že by bylo

  lepší, kdyby alespoň část domovů

  pro osoby se zdravotním postižením

  fungovala v běžných bytech uvnitř

  města. Nabízel jsem i různé prostory,

  zatím to však lidé vnímají spíš jako

  komplikaci.“

  Jistou decentralizaci však ředitel

  Komárek považuje za prospěšnou

  a snaží se také o snížení kapacity

  zařízení. „V minulosti jsme se po-

  hybovali okolo čísla 300! Existovala

  dokonce ambice udělat z nás největší

  zařízení v zemi. To už naštěstí nepla-

  tí. Za užitečné považuji také snižová-

  ní věku uživatelů některých služeb,

  respektive snahu dříve je dostat do

  světa nebo navazujících služeb. Těch

  je bohužel stále nedostatek, ale před-

  stavte si, že žijete do 40 let v něja-

  kém prostředí, a pak se vám odcho-

  dem ze dne na den změní život.“

  Není překvapivé, že řada klientů

  střídá různé typy středních škol i slu-

  Bylo by lepší, kdyby

  část domovů pro

  osoby se zdravotním

  postižením fungovala

  v běžných bytech uvnitř

  města. Zatím to však

  lidé vnímají spíš jako

  komplikaci.

  Skladba obyvatel

  zdejšího zařízení

  je velmi pestrá,

  stejně jako jejich

  aktivity.

  Ředitel Tomáš

  Komárek otevírá

  Kociánku světu už

  šest let.

• Strana 9

  Kdo může

  za osamělost

  ve stáří?

  Já vím, občas někdo z našich

  blízkých přátel zemře, další je

  dlouhodobě hospitalizován. Přesto

  tvrdím, že za osamělost ve stáří

  si můžeme především my sami,

  a to mnohem více než naše okolí.

  Pořekadlo „jak si kdo ustele, tak

  si lehne“ je platné i pro množství

  a hloubku sociálních vztahů

  a vytváření či udržování okruhů

  přátel.

  Pozoruji chování svých

  vrstevníků, tedy starých lidí ve

  společnosti: Většina již špatně

  slyší, sluchátka si ale nenasadí,

  nechtějí přiznat tento nedostatek.

  Důsledek? I ve společnosti jsou

  vlastně izolováni. Proto občas

  vstupují do diskuse se zcela

  nepatřičným tématem a vypadají

  pak jako hloupí. Skutečnou

  příčinou není neznalost, ale

  neschopnost sledovat diskusi.

  Mnohdy ale staří lidé potřebují

  především získat ve společnosti

  pozornost, uplatnit se, a tak

  opakují často banality, jakoby

  své vlastní myšlenky. Sledují

  především, zda oni sami zaujali

  ostatní. Jsou „sebestřední“ a tím

  občas i protivní, podobně jako

  bývají lidé hodně mladí. Ti z toho

  ještě vyrostou. U nás starých tato

  potřeba upozornit na sebe povede

  spíše k další osamělosti. Prostě nás

  ostatní přestanou zvát. Výsledkem

  bude nepřímo i vztek. A když

  nám dobrý přítel či přítelkyně

  řekne, že si to zaviňujeme sami,

  naštveme se ještě více a začneme

  se litovat a vyčítat druhým svoji

  osamělost. Totéž občas děláme

  i vůči svým vnukům a pravnukům.

  Uvědomujeme si vůbec svůj podíl

  na osamělosti ve stáří?

  

  Autorka je socioložka, předsedkyně

  Správní rady Nadace Charty 77.

  SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

  9

  žeb, jen aby se udržela na Kociánce co

  nejdéle. „Vzpomínám si, jak v tomhle

  ohledu zavál svěží vítr, když v na-

  šem areálu začala fungovat montážní

  chráněná dílna patřící pod družstvo

  invalidů Myjómi. Mnozí z těch, kteří

  usilovali o další střední školu, najed-

  nou ztratili zájem a nastoupili do prá-

  ce. Získali totiž perspektivu,“ vysvět-

  luje Tomáš Komárek.

  Jednou z pracovnic Myjómi je

  i Adéla Rybková (29). V dílně je už tři

  roky a cítí se spokojeně. „Na Kocián-

  ce jsem od svých čtyř let, prošla jsem

  to tu od mateřské školky až po střed-

  ní školy, vystřídala jsem praktickou

  i obchodní, vyučila jsem se také v bi-

  žuterii a košíkářství. Tam se mi líbilo

  asi nejvíc,“ líčí mladá žena na vozíku,

  kterou jsme zastihli v knihovnič-

  ce v budově ředitelství s oblíbenou

  kávou. Shodou okolností před ní na

  stole leželo i jedno starší číslo naše-

  ho časopisu.

  PŘILÁKAT VEŘEJNOST

  Spokojeně vypadali i klienti (pře-

  vážně s mentálním či kombino-

  vaným postižením) Aktivizačního

  centra, kteří se pod vedením zku-

  šených pracovníků věnují převáž-

  ně rukodělným činnostem. Během

  naší návštěvy připravovali výrobky

  k prodeji na květnový festival Dobrý

  den, Kociánko. Pravidelný hudebně-

  -divadelní festival s bohatým dopro-

  vodným programem je otevřen ve-

  řejnosti, pochopitelně s aktivní účastí

  obyvatel Centra Kociánka. Označuje

  se za festival lidských hodnot, a le-

  tošní ročník je navíc součástí oslav

  stého výročí s titulní hodnotou dob-

  rosrdečnost.

  Ohledně otevírání Kociánky a je-

  jího areálu veřejnosti má ředitel To-

  máš Komárek konkrétní vize a plá-

  ny. Jak už bylo v začátku řečeno,

  jedná se o velmi příjemné prostředí

  parku, přímo vybízející k poklidné

  procházce. Součástí je navíc jakási

  malá zoo s domácími zvířaty, včetně

  koní. Běžně tu tak potkáte pracov-

  níky a klienty na projížďce v rámci

  hipoterapie. „Začali jsme před něko-

  lika lety integračním projektem, kdy

  k nám docházely děti z běžných škol.

  Teď by se mi líbilo přilákat obyvate-

  le z nedaleko nově vybudovaného

  komplexu obytných domů. Třeba

  prostřednictvím zatím neexistující

  kavárny nebo nově budovaného al-

  tánu s krbem. Zároveň však musíme

  pochopitelně myslet i na bezpečí pro

  naše uživatele služeb.“

  Je patrné, že do další stovky hodlá

  Kociánka vstoupit ještě ambiciózněji

  a víc se přiblížit světu kolem stejně

  jako svět kolem více přiblížit svým

  klientům.

  

  Centrum Kociánka

  VBrně aBřezejci nabízí služby od tří do  let věku klientům

  stělesným, kombinovaným amentálním postižením.

  www.centrumkocianka.cz

  www.dobrydenkocianko.cz

  Centrum Kociánka Brno

  Kociánka /,   Brno

  Tel.:   , fax:   

  V Aktivizačním

  centru připravují

  výrobky pro

  výroční festival.

• Strana 10

  REFLEKTOR / MĚSTA A PÉČE O SENIORY

  Lidé

  proti samotě

  Zatímco se velká část národa

  chystá na cesty za sluncem

  a nevšedními zážitky, téměř

  neviditelně se blíží jiné léto – čas

  samoty mnoha seniorů, kterým

  rodina, přátelé nebo jen známí ze

  sousedství odjedou pryč.

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Pracovníci neziskovek, sociálních

  služeb i linek důvěry to dobře znají –

  v nejteplejších měsících zůstávají za

  okny přehřátých bytů tisíce osamě-

  lých starších i hodně starých lidí, kteří

  nemají, s kým by prohodili slovo.

  Jejich opuštěnost je smutná a ně-

  kdy i nebezpečná, nikoho totiž ne-

  zajímá, zda se jim nezhoršilo zdraví,

  zda mají dost jídla i pití, zda by nepo-

  třebovali zásah zdravotníka. Zejmé-

  na ve velkých městech a na jejich

  sídlištích lze za okny bytů takových

  seniorů zahlédnout až příliš mnoho.

  Jsme proti tomu bezbranní?

  Prachatice mají něco přes deset

  tisíc obyvatel. Hana Rabenhauptová

  z městského úřadu je nejen koordi-

  nátorkou komunitního plánování, ale

  už mnoho let se snaží zavést systém

  integrovaných podpůrných služeb

  ve městě, takže je „ústřední“ duší

  péče o seniory. Nezná a nemůže znát

  všechny starší spoluobčany, ale říká:

  „U nás je téměř každý pátý občan se-

  nior. Byla by ostuda, kdyby jejich ži-

  vot byl až na pátém místě pozornosti

  města. Naopak, naše sociálně-zdra-

  votní služby a další aktivity mi dovo-

  lují s klidem říci: Nezapomínáme na

  nikoho.“

  To samozřejmě neznamená, že

  i tady občas nezůstane osamělý

  společensky izolovaný jedinec, ale

  krizovou situaci si spíš přivodí lidé

  sami. Nebo i celostátní sociální sys-

  tém? Několikrát jsme tu slyšeli: Já si

  přece nebudu žádat o pomoc nebo

  o nějaké příspěvky! Mám svou hr-

  dost! A ještě chodit do fronty na úřad

  práce! Copak jsem žebračka?

  Moc práce dá vysvětlování a ně-

  kdy je opravdu marné. Ale většina

  prachatických seniorů ví, že město

  i aktivní neziskovky nabízejí fungu-

  jící služby, volnočasové aktivity, po-

  radenství nebo jen „obyčejná“ přá-

  telská setkání, která ovšem užitečně

  překonávají samotu, a ještě přinášejí

  cenné rady a konzultace o nejrůz-

  nějších potížích seniorského života

  a jejich řešení. Mnohé z aktivit jsou

  šité na míru, obec pozorně zkoumá,

  co starší občané chtějí a potřebují.

  BÝT SPOLU JE NEJLEPŠÍ

  Pýchou města je skutečně moderní

  Domov seniorů Mistra Křišťana. Na

  devadesát seniorů tu žije v naprosto

  perfektním prostředí v péči padesáti

  kvalifikovaných zaměstnanců. Nejde

  jen o pohodlí samostatných pokojů

  a obdivuhodnou čistotu a útulnost,

  ale také o každodenní nabídku pro-

  gramů, aktivit a setkání. Literární

  kavárna, besedy, výlety, cvičení, ale

  i setkání věřících otevírají každému

  možnost nebýt sám. Ale nic není po-

  Setkávání generací

  je osvědčeným

  lékem.

• Strana 11

  11

  vinného, i soukromí je zde respek-

  továno.

  Žofii Tučkové je osmdesát šest.

  Nemoci jí neumožňují být celý den

  sama doma. Prodělaná mozková pří-

  hoda, a hlavně potíže s dýcháním by

  mohly být hrozivé, kdyby u Mistra

  Křišťana neměla v krásném pokoji

  jistotu okamžité pomoci. Přes svůj

  těžký a dramatický život, zejména

  v letech druhé světové války (v jed-

  nom z táborů se setkala i s lidický-

  mi dětmi), je ale paní Žofie usměva-

  a jsem ráda, že chodím, ale ještě to

  jde… Nejlepší je, že jsme tady hezky

  spolu, každá z nás má co říci ostat-

  ním, nenudíme se.“

  Viděli jsme tady i jedno z pra-

  videlných setkání seniorů s dětmi

  z nedaleké mateřské školy. Skvělá

  atmosféra a také trocha bezděčného

  vzdělání – jen se zblízka podívejte,

  jak vypadá stáří a jak je rádo, když

  není osamoceno. Opět se s Hanou

  Rabenhauptovou vracíme ke zby-

  tečnému studu, dlouholetá opora

  prachatických seniorů má své zku-

  šenosti: „V poslední době provádíme

  s kolegyněmi ze sociálního odboru

  depistáž terénu, doslova pátráme

  po lidech, kteří by mohli potřebovat

  pomoc, ale oni se někdy bojí, někdy

  se stydí jednak požádat, jednak po-

  moc přijmout. V jejich životech bylo

  mnoho povinností a třeba méně ra-

  dosti. Tak se jim zdá, že ve stáří ná-

  rok na mimořádnou oporu nemají…

  Samozřejmě záleží i na rodinách, na

  sousedech, prostě na společnosti, jak

  cítí opuštěné seniory jako svůj vlast-

  ní problém. Pomáháme i těm, kteří

  o seniory pečují.“

  SAMA, APŘECE NE SAMA

  Ve starším domě u prachatického

  nádraží bydlí třiaosmdesátiletá Alena

  Bínová. Syn pracuje v Německu, o ví-

  kendech přijede, ale seniorka se úpl-

  ně osamělá necítí: „Pravidelně sem

  chodí pečovatelky, nákupy mi ob-

  starávají kamarádky a kamarádi, jak

  říkám, jsem docela provozuschopná.

  Ale to víte, když některý den nikdo

  nepřijde… Několikrát jsem musela

  sáhnout i po prášku, abych nebrečela.

  Horší byla nemoc, osm měsíců v ne-

  mocnici a v Kladrubech…“

  Chuť přesunout se do nějakého

  zařízení pro seniory ale paní Alena

  nemá. Její argument je neobvyklý –

  nesnáší řeči o nemocech a o lécích.

  Otevřeně říká, že má ohromnou jis-

  totu, skupinu kamarádek, které „i to

  koště vezmou“ a pomohou. Za svou

  přítelkyni pokládá i paní Hanu, která

  jí pomáhala už před lety s postiže-

  nou dcerou. A jistotu posiluje i bez-

  pečnostní pojítko k policii i hasičům.

  Město po dobrých zkušenostech

  s tímto zaručeným spojením uvažuje

  U nás je téměř každý pátý občan

  senior. Byla by ostuda, kdyby

  jejich život byl až na pátém místě

  pozornosti města. Naopak, naše

  sociálně-zdravotní služby a další

  aktivity mi dovolují s klidem říci:

  Nezapomínáme na nikoho.

  vá a optimistická: „Víte, já závodně

  plavala, dokonce jsem se dala i na

  plach tění. A proto cvičím i dnes

• Strana 12

  REFLEKTOR

  PRODEJCI

  UNICAR

  Škoda

  www.unicar.cz

  OSTRAVA

  Vítkovická , Ostrava

  Tel.:   -

  E-mail: novevozy@unicar.cz

  HAVEX-AUTO

  www.havex.cz

  VRCHLABÍ

  Na bělidle , Vrchlabí

  Tel.:   

  E-mail: vr.nv@havex.cz

  NOVÁ PAKA

  Pražská , Nová Paka

  Tel.:   

  E-mail: np.nv@havex.cz

  MLADÁ BOLESLAV

  Průmyslová ,

  Mladá Boleslav – Kosmonosy

  Tel.:   

  E-mail: mb.nv@havex.cz

  CHLUMEC NAD CIDLINOU

  Pražská /IV,

  Chlumec nad Cidlinou

  Tel.:   

  E-mail: ch.nv@havex.cz

  PRAHA

  Jateční , Praha 

  Tel.:   

  E-mail: ph.nv@havex.cz

  LOUDA AUTO

  www.louda.cz

  PODĚBRADY

  Choťánky ,   Poděbrady

  Tel.:   

  E-mail: prodejskodapdy@louda.cz

  PARDUBICE

  Hradecká ,   Pardubice

  Tel.:   

  E-mail: prodejskodapce@louda.cz

  TEPLICE

  Srbice ,   Teplice

  Tel.:   

  E-mail: prodejskodasrb@louda.cz

  SVITAVY

  Dimitrovova ,   Svitavy

  Tel.:   

  E-mail: prodejskodasvi@louda.cz

  SAMOHÝL MOTOR

  www.samohylmotor.cz

  ZLÍN

  Tř. Tomáše Bati ,   Zlín

  Tel.:   

  E-mail: skoda.zlin@samohylmotor.cz

  OLOMOUC

  Kosmonautů /,

    Olomouc

  Tel.:   

  E-mail: olomouc@samohylmotor.cz

  VSETÍN

  Štěpánská ,   Vsetín

  Tel.:   

  E-mail: vsetin@samohylmotor.cz

  AUTO JAROV

  Škoda, Volkswagen,

  Seat, Audi, Honda

  www.autojarov.cz

  PRAHA

  Osiková , Praha 

  Tel.:  

  E-mail: pipek@autojarov.cz

  AMB

  Ford

  www.fordamb.cz

  PRAHA

  Severní , Ořech – Praha-západ

  Pražský okruh – Exit 

  Tel.: –

  E-mail: svoboda@fordamb.cz

  AUTO HLAVÁČEK

  Škoda, Kia

  www.hlavacek.cz

  OLOMOUC

  Týnecká /, Olomouc

  Tel.:   

  E-mail: maly@hlavacek.cz

  OPAVA (Kia)

  Těšínská /

  Opava-Předměstí

  Tel.:   

  E-mail: kohut@hlavacek.cz

  PROSTĚJOV (Kia)

  Plumlovská , Prostějov

  Tel.:   

  E-mail: riedl@hlavacek.cz

  ÚPRAVCI

  HURT

  www.rucniovladani.cz

  TÝNEC NAD LABEM

  Bambousek 

  Tel.  

  E-mail:info@rucniovladani.cz

  API CZ

  www.apicz.com

  SLAPY UTÁBORA

  Slapy 

  Tel.: 

  E-mail: info@apicz.com

  INVACAR

  www.invacar.com

  KATOVICE

  Průmyslová , Katovice

  Tel.:  

  E-mail: info@invacar.com

  MAVE

  www.mave.cz

  LIPTÁL

  Liptál 

  Tel.:   

  E-mail: mave@mave.cz

  FINANCOVÁNÍ

  ČSOB LEASING

  www.csobleasing.cz

  CELÁ ČR

  Na Pankráci /,   Praha 

  (ina ostatních pobočkách)

  Tel.: +   

  info@csobleasing.cz

  E-mail: petr.bucek@bariery.cz

  Partneři Auta bez bariér (projekt Konta Bariéry)

  poradí handicapovaným svýběrem vozu, sjeho úpravou,

  financováním, pojištěním isvyřízením státního příspěvku

  aodpočtu DPH – www.autabezbarier.cz.

  PRODEJCI AUT

  ÚPRAVCI

  FINANCOVÁNÍ

  i o pořízení bezpečnostních náram-

  ků, které by posloužily třeba při dez-

  orientaci nebo náhlých zdravotních

  potížích mimo domov.

  Velkou výhodou prachatických

  seniorů je dobrá nabídka informací

  právě o službách a možné pomoci

  pro ně. Všude jsou k dispozici kata-

  logy organizací, na radnici i v někte-

  rých neziskovkách fungují telefonní

  linky, pravidelně slouží i zdejší Rad-

  niční listy a místní kabelová televize.

  Tato zdánlivá samozřejmost vypadá

  v době internetu jako banalita, ale

  mnozí nechtějí jen informaci, chtějí

  slyšet vlídný lidský hlas.

  Proto tu za nejdůležitější poklá-

  dají pravidelná setkávání všech, kdo

  mohou pomáhat, ale také poradit,

  přinést nový pohled, upozornit i na

  „neviditelné“ problémy.

  Právě vědomí, že někde blízko

  jsou lidé, kteří si vědí rady, umějí

  zorganizovat nezbytnou pomoc nebo

  jen nabídnout zajímavý program pro

  dlouhé odpoledne, je možná největší

  jistotou jinak opuštěných lidí. Když

  k tomu neskromně připočteme po-

  hotový Taxík Maxík od Konta Barié-

  ry, skoro by se chtělo říci, že v pod-

  hůří Šumavy mají senioři ráj. Nemají.

  I zde se roky života prodlužují,

  i zde se bohužel lidé dožívají stras-

  tí a nemocí. Hana Rabenhauptová

  ví, že tento vývoj bude pokračovat,

  že město bude stát před sociálními

  otázkami, které dosud neřešilo. A to

  je první velký krok k udržení civili-

  zovaného života seniorů.

  

  Stále to ještě jde, že, paní Žofie?

• Strana 13

  13

  REFLEKTOR / KOMPETENCE PRAKTICKÝCH LÉKAŘŮ

  Zdraví není

  jen problém

  zdravotníků

  S místopředsedou

  sdružení praktických

  lékařů, MUDr. Václavem

  Šmatlákem, o dnešní

  roli praktiků,

  banalitách vordinaci

  aracionalizaci

  zdravotní péče.

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Čím nám dnes je (nebo by měl být) lékař první

  linie?

  Všeobecný praktický lékař je specialistou diferen-

  ciální diagnózy. Zkušený praktik je schopen i v zá-

  plavě banálních potíží, které přináší denní praxe,

  s pomocí nástrojů a pomocných vyšetření v ordinaci

  rozpoznat a posoudit závažnost onemocnění a roz-

  hodnout o dalším postupu. Pacienta buď vyšetří a léčí

  sám (asi 80 % případů), nebo jeho potíže řeší ve spolu-

  práci s kolegou specialistou ambulantně, případně jej

  pošle na příslušné oddělení lůžkové péče.

  Medicína je týmová práce, jejíž efektivita je závislá

  mj. na dobré organizaci a koordinaci poskytovaných

  služeb. V medicínsky nejvyspělejších zemích zastává

  roli koordinátora péče právě praktický lékař. Má kom-

  plexní soubor informací o svých pacientech, zná jejich

  sociální i profesní historii. Nezřídka má v péči několik

  generací jedné rodiny. Pacienti si často ne uvědomují,

  že tento komplexní pohled zahrnující kontinuitu péče

  a osobní přístup je tím nejcennějším, co jim stabilizo-

  vaná péče praktického lékaře přináší.

  Takže my, občané, můžeme být

  spokojeni…

  Z pohledu dostupnosti pacienta ke

  zdravotní péči podle mých zkušenos-

  tí ze zahraničí neexistuje vstřícnější

  systém než u nás. Přístup ke zdravot-

  ní péči jako v jedné z mála zemí na

  světě není v České republice nijak

  regulován. Regulace se dotýkají pou-

  ze poskytovatelů zdravotních služeb.

  Pojištěnec není účinně motivován ke

  spoluodpovědnosti za své zdraví, není

  nijak omezen v dostupnosti a výběru

  zdravotnického zařízení.

  Na první pohled se to může jevit

  jako výhoda. Pacient však platí daň.

  Výsledkem takto snadné místní,

  časové a ekonomické dostupnosti

  zdravotní péče je přetížení posky-

  tovatelů na všech úrovních banál-

  ními případy. Absence efektivních

  nástrojů organizace a koordinace

  péče vede ke zbytečným výdajům.

  Nehospodárné výdaje vedou k ome-

  zení přístupu k nejmodernější léč-

  bě a podfinancovanému ocenění

  poskytovatelů. Poskytovatelé jsou

  zavaleni administrativní činností.

  Výsledkem je prodlužování objed-

  nacích termínů a čekací doby, přetí-

  žený, neadekvátně odměněný, často

  neochotný personál.

  Letité zkušenosti praktického lékaře někdy nemohou pacienti ocenit. Není čas...

• Strana 14

  REFLEKTOR / KOMPETENCE PRAKTICKÝCH LÉKAŘŮ

  Přes výše popsanou varovnou si-

  tuaci českého zdravotnictví vím, že

  český praktik, rozsahem vědomostí

  a znalostí plně srovnatelný s vyspě-

  lým světem, poskytuje širokou škálu

  výkonů a zdravotních služeb, které

  nám mnohé země EU závidí. Na dru-

  hou stranu administrativní povin-

  nosti českého praktika jsou také, co

  se množství týká, unikátní.

  Velkého zlepšení jsme v posled-

  ních několika letech dosáhli v ob-

  lasti odborných kompetencí. Mnoho

  výhrad však stále máme k omeze-

  ní preskripce hrazené z veřejného

  zdravotního pojištění, které v Evropě

  nemá, snad kromě Slovenska, obdo-

  by a nutí nás pacienty odesílat i pro

  běžné léky ke specialistům. Kromě

  časové a mnohdy ekonomické zátě-

  že pacienta to vede k jejich přetížení

  a prodražení léčby.

  Jsme my, čeští pacienti, prostě

  zvyklí na to, že naše zdraví je váš

  problém?

  U mladší a vzdělanější generace,

  u podnikatelů a živnostníků, kteří

  opravdu potřebují být zdraví a ve for-

  mě každý den, vidíme, že k nějakému

  posunu dochází. Ale u starší a méně

  vzdělané generace se nic nemění.

  Přes miliony řádků osvěty, přes tisíce

  televizních pořadů i našich vlastních

  přednášek a besed v terénu jako by se

  zastavil čas. Volání po pohodlí, po pa-

  ternalismu, které adresuje český volič

  politikům, míří i na nás. A zhoršilo se

  to výrazně, když byly zrušeny legen-

  dární regulační poplatky. Kromě ne-

  dostatečné péče a spoluodpovědnosti

  za své zdraví u stále velké části popu-

  lace pozorujeme i nárůst nereálných

  a iracionálních požadavků. Při snaze

  o racionální diskusi, vysvětlení a řeše-

  ní jsme častěji než dříve konfrontováni

  s agresí neuspokojeného žadatele.

  Proč se ještě nepodařilo vysvětlit

  veřejnosti, že ani jedna minuta

  zdravotní péče není zadarmo, že

  každý – idrobný – úkon lékaře

  nebo sestry něco stojí?

  Je pozoruhodné, že se ještě dnes

  mnozí pacienti domnívají, že prak-

  tik je státním zaměstnancem, který

  materiál pro svou ordinaci nekupuje,

  ale tzv. fasuje. Svoji roli v tom hraje

  i skutečnost, že praktický lékař ob-

  vykle nepožaduje poplatek za regis-

  traci či sponzorský dar. Jsem rád, že

  zde mohu tuto nesprávnou předsta-

  vu uvést na pravou míru: praktický

  lékař provozuje nestátní zdravot-

  nické zařízení stejně jako absolutní

  většina ostatních ambulantních za-

  řízení. Nájem, veškeré vybavení or-

  dinací, nákup spotřebního materiálu,

  mzdové a provozní náklady hradíme

  z příjmu za poskytované služby.

  Zpět k vaší otázce: Jsem přesvěd-

  čen, že v touze získat voliče populis-

  mus nedovolí politikům, aby otevřeně

  a se všemi souvislostmi říkali lidem

  celou pravdu o zdravotnictví. Zrušené

  regulační poplatky nám stát částečně

  kompenzuje. Jde asi o čtyři miliardy.

  To není zanedbatelná částka. Před-

  stavme si, že mohla jít na moderní

  léky včetně biologické léčby, na mo-

  dernější vybavení zdravotnických za-

  řízení… Tohle ale občan neslyší. Slyší

  jen, že léčba musí zůstat bezplatná,

  stejná pro všechny, dostupná na kaž-

  dém kilometru ve dne v noci, že pa-

  cient vůbec nemusí zvažovat, zda na-

  vštívit lékaře či si zavolat záchrannou

  službu. I to je příčinou toho, že máme

  průměrně dvanáct kontaktů s léka-

  řem na člověka za rok, ve Švýcarsku

  mají dva, v Nizozemsku čtyři. Jsou při

  tom nemocnější? Nejsou. V průměru

  se dožívají vyššího věku…

  Dožijeme se stavu, kdy se ob-

  jednáme klékaři, anebudeme

  přesto čekat hodiny?

  Možná u některých specialistů, kteří

  si mohou a díky současnému systé-

  mu regulací úhrad za poskytnutou

  péči i musí regulovat počty ošetře-

  ných. Objednací termíny tomu i od-

  povídají a vidíme tendenci k jejich

  prodlužování. Tedy specialista může

  plánovat, může regulovat spotřebu

  jím poskytovaných služeb.

  Praktik musí být připraven řešit

  vše – závažné i banální zdravotní po-

  tíže, psát návrhy na lázně, vystavovat

  neschopenky a řadu jiných potvrze-

  ní, psát lékařské zprávy pro sociál-

  ní účely apod. Ke kardiologovi nebo

  neurologovi či jinému specialistovi

  chodíte ukázněně na plánované kon-

  troly, ke mně ale přijdete při zhoršení

  potíží souvisejících s onemocněním,

  pro které jste specialistou sledován.

  Praktický lékař bývá zahlcen po-

  žadavky jiných zdravotnických za-

  řízení, která svoje povinnosti pře-

  nášejí na praktika. Je zcela běžné, že

  v době, která je vyhrazena pro objed-

  nané pacienty, ošetřujeme pacienty,

  kteří se deklarují jako akutní, ač mají

  ve skutečnosti potíže dlouhodobě.

  To pochopitelně čekací dobu prodlu-

  žuje. Je to tedy také otázka respektu

  k ostatním pacientům.

  Kolik papírenských

  strojů zaměstná

  jeden lékař?

  Nemusel by...

  Kromě

  nedostatečné péče

  a spoluodpovědnosti

  za své zdraví

  u stále velké části

  populace pozorujeme

  i nárůst nereálných

  a iracionálních

  požadavků.

• Strana 15

  Senior je

  také člověk!

  Kdysi jsem vyslechl rozhovor dvou

  seniorek, které si dělaly legraci

  z toho, jak zase budou muset

  vymyslet nějakou výmluvu, aby

  nemusely jet k rodinám svých dětí

  slavit Vánoce. Chtěly mít pokoj

  a být doma samy.

  Narušilo mi to mou poněkud

  schematickou představu

  o seniorech jako bezmocných

  stvořeních, která nejenže nemají

  smysl pro humor, ale jsou

  nesamostatná a musí se na nich

  páchat milosrdenství.

  A ještě jedna vzpomínka. Povídám

  si uprostřed kroužku pánů a dam

  v penzionu pro seniory, který vedl

  bývalý voják, mentální oběť svého

  původního povolání. Ten den

  vedoucí nařídil aktivizační cvičení,

  neboť se o jeho potřebnosti dočetl

  v nějaké příručce.

  Jeden úžasný pán, mimořádně

  vzdělaná osobnost, přicházel mezi

  nás. Ten trouba vedoucí se ho

  násilím snažil odvést na cvičení.

  Muž se držel zárubně dveří a křičel

  na vedoucího, který jím lomcoval:

  Nechte mne, jsem svobodný

  člověk! Nechci jít na nějaké

  cvičení!

  Co mají ty dvě vzpomínky

  společného? To, že senior není

  nějaký zvláštní druh člověka.

  Možná až v pozdním stadiu

  demence se neobejde bez

  manipulativní péče. Stejně tak jako

  malé děti nemají být ve všem jen

  předměty péče, o jejíchž postupech

  se nechávají rodiče poučovat

  z „odborných“ knížek.

  Stejně jako dítě i senior je prostě

  člověk. Potřebují hlavně, aby je měl

  někdo rád. Opravdu rád. Skutečná

  láska nás naučí, kdy, zda a jak nás

  děti i staří potřebují.

  

  Autor je emeritní evangelický farář

  vLitoměřicích, bývalý senátor aceloži-

  votní aktivista voboru lidských práv.

  SLOUPEK Zdeňka BÁRTY

  15

  Možná to lidé moc nahlas neří-

  kají, ale zdá se, že čas pacienta

  nemá v našem zdravotnictví

  žádnou cenu...

  Proč se tak dlouho všude čeká?

  Mimo jiné i proto, že můžete jít, kam

  chcete, kdy chcete, a když máte dost

  trpělivosti, dočkáte se. Jak jsem již

  uvedl, příčinou je neefektivní orga-

  nizace a absence koordinace posky-

  tování zdravotní péče. Výrazným ry-

  sem českého zdravotnictví je chaos.

  Nyní ministerstvo zdravotnictví

  usiluje o podstatnou změnu – pra-

  vomoci praktických lékařů se mají

  rozšířit, jejich oprávnění předepi-

  sovat některá modernější léčiva má

  umožnit, aby se starali i o pacienty

  s vážnějšími diagnózami. Veřejnost

  se pak může ptát: Nebudou praktičtí

  lékaři ještě více přetíženi? Umějí se

  o nás postarat jako specialisté?

  Cílem není nahradit specialistu

  praktikem. Zvýšená kompetence

  praktického lékaře vás nepřipraví

  o specialistu, ale využijete ho v pří-

  padě, kdy to bude skutečně potřeba.

  On pak bude mít čas na nejasné či

  komplikované případy a vyšetření,

  na která dnes čekáte řadu týdnů

  i měsíců. Ve světě je to běžné, prak-

  tik je kvalifikovaným filtrem, který

  umí posoudit vaši skutečnou po-

  třebu. Dnes nemám žádné nástro-

  je, které by mi umožnily pacienta

  provést celým systémem racionál-

  ně. A důležitá věc – tato změna se

  nebude týkat chronických, dlou-

  hodobě léčených pacientů u spe-

  cialistů. Ti opravdu o nic nepřijdou.

  Ovšem musíme racionalizovat spo-

  třebu péče. Dnes je často nadměrná

  a mnohdy zbytečná.

  Znovu připomínám, jsme jedinou

  zemí z tzv. vyspělého světa, kde ob-

  čan nemá ve spotřebě zdravotních

  služeb a v jejich dostupnosti žádná

  omezení. Důsledkem pak je, že u nás

  není nejmodernější péče na světě,

  jak se někdy ve veřejném prostoru

  tvrdí. Nejmodernější léčba by mohla

  být dostupnější. Já mohu diagnos-

  tikovat, sledovat a léčit stabilizova-

  ného diabetika, který nemá mimo-

  řádné komplikace. Ale mohu mu

  předepisovat v zásadě jen jeden lék.

  Bezpečnější a účinnější léky pře-

  depsat nesmím, resp. mohu pouze

  tehdy, když si je pacient sám zapla-

  tí. Nemohu vybavit svého pacienta

  glukometrem. Podobné je to s léky

  např. na některá běžná kožní, urolo-

  gická či plicní onemocnění. Vlídnost

  personálu není mnohde taková jako

  např. v Německu či Rakousku.

  Záměrem ministerstva zdravot-

  nictví a zdravotních pojišťoven je

  chaotický stav změnit. Racionalizace

  péče povede ke zlepšení její kvality

  a její dlouhodobé udržitelnosti. Jsem

  si jist, že posílení primární péče je

  dílčí krok správným směrem. Do-

  mnívám se však, že bez opravdové

  systémové změny postihující sa-

  motnou podstatu současného zdra-

  votního kvazipojištění není zásadní

  náprava systému možná.

  

  Kdo je MUDr. Václav Šmatlák

  Všeobecný praktický lékař, spoluzakladatel avletech

   až  předseda Sdružení praktických lékařů České

  republiky, nyní jeho místopředseda.

• Strana 16

  ŽIVOT

  Byl bych srab

  Daniel Kafka (46) pracoval jako operativec

  uSlužby kriminální policie avyšetřování Policie ČR.

  Po nehodě na motorce se ocitl na vozíku, díky kolegům

  se však vrátil kpolicii coby civilní zaměstnanec

  analytického oddělení. Patří mezi nejlepší.

  Aktomu se letos stal novopečeným otcem.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  V budově zlínského Územního odbo-

  ru Policie ČR na mě čeká muž, který

  sice sedí na vozíku, ale vizáží zcela

  naplňuje seriálové představy o sval-

  natém kriminalistovi se strništěm

  na tváři a tetováním na paži. Dnes

  už sice policistou oficiálně není, ale

  v roli analytika je více než platným

  pomocníkem svých kolegů „s plac-

  kou“. Z jeho vyprávění o rocích ve

  službě i o novém působišti je patrné,

  že jde o srdeční záležitost. Ostatně

  návrat do práce mu svým způsobem

  zachránil život…

  ZAJÍMAVĚJŠÍ NEŽ VTELEVIZI

  K Policii ČR nastoupil v roce 2001.

  Sloužil nejprve u Cizinecké a po-

  hraniční policie, kde řešil především

  problematiku převaděčství, toužil

  však po přestupu ke kriminálce.

  V roce 2008 se na druhý pokus

  dostal na oddělení obecné krimina-

  lity ve Vsetíně. „Řešili jsme přede-

  vším krádeže aut a vloupačky. Je to

  hodně o práci s informacemi a lidmi.

  Také tím musíte žít a dělat to srdcem.

  Operativec prakticky nezná pracov-

  ní dobu. Vzpomínám si, jak se velitel

  jedno pondělí na poradě zlobil, že

  o víkendu na místní diskotéce nevi-

  děl ani jednoho operativce v civilu,“

  líčí Daniel Kafka.

  Jeho vyprávění o převlecích, získá-

  vání informací nebo tzv. kazeťácích

  (kázeňsky závadových osobách) je

  poutavější než leckterá televizní de-

  tektivka. Mimochodem – z této pro-

  dukce prý s realitou snesou srovnání

  jedině Případy 1. oddělení.

  V květnu 2010 se Danielovi po-

  dařil přestup do Zlína, kde se začal

  věnovat práci na prověřování a vy-

  šetřování násilné kriminality – lou-

  peže, sebevraždy, znásilnění, ale

  i podezřelá a náhlá úmrtí a podobně.

  I když o tuto pozici velmi stál, dodává

  zároveň, že se člověk neubrání jisté-

  mu vlivu na psychiku. „Ne vždycky

  se daří po práci na případy nemyslet.

  Doma jsem se o tom nikdy nebavil,

  tak jsem se snažil vyčistit hlavu ji-

  nak. Třeba sportem a cvičením. Ob-

  čas si pokecáte s parťákem. To je člo-

  věk, se kterým máte vztah třeba na

  patnáct let a je spíš jako vaše rodina

  než kolega v práci.“

  OSUDNÁ ZATÁČKA

  Není divu, že taková profese působí

  až návykově. O to větší byl pro akč-

  Doktor rovnou řekl, že to bez vozíku

  nepůjde. To jsem nechtěl vůbec

  přijmout. Vystudoval jsem FTVS UK

  Praha, závodil v atletice za dnešní

  Olymp Praha, do té doby jsem

  nevěděl, co je úraz, a žil v bláhové

  představě, že trénované tělo

  něco vydrží. Nevydrží nic…

  Daniel Kafka se svým prvorozeným,

  Danielem juniorem.

• Strana 17

  17

  Práce u policie

  ho vrátila zpátky

  do života.

• Strana 18

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  ního Daniela Kafku otřes, který při-

  šel 13. května 2012. „Nebyl jsem

  žádný zarytý motorkář, občas jsem

  se svezl jen tak pro radost. Ta maši-

  na, na které se mi to stalo, dokonce

  nebyla ani moje, patřila mojí tehdej-

  ší ženě. Cestu z Vizovic do Vsetína

  jsem znal a užíval si četné zatáčky.

  Do jedné z nich jsem ale vlítnul moc

  rychle a uviděl proti sobě auto. Zvolil

  jsem menší zlo a položil motorku na

  bok, abych se vyhnul čelnímu nára-

  zu,“ vzpomíná na osudový okamžik.

  Probudil se o dva dny později na

  ARO ve FN Olomouc. Ačkoliv ne-

  měl žádný zlomený obratel, páteř

  mu střihem přerušila míchu. „Doktor

  rovnou řekl, že to bez vozíku nepů-

  jde. To jsem nechtěl vůbec přijmout.

  Vystudoval jsem FTVS UK Praha,

  závodil v atletice za dnešní Olymp

  Praha, do té doby jsem nevěděl, co

  je úraz, a žil v bláhové představě, že

  trénované tělo něco vydrží. Nevydrží

  nic…“ konstatuje lakonicky poručík

  ve výslužbě.

  Po dvou týdnech na brněnské spi-

  nální jednotce se jeho stav začal zlep-

  šovat, také se už mohl pohybovat na

  vozíku. „Tehdy mi to teprve všechno

  došlo a začal jsem přemýšlet o sebe-

  vraždě. Během práce u policie jsem

  jich viděl spoustu, takže způsobů mě

  napadala celá řada. Nakonec jsem si

  ale řekl, že bych byl srab. A nechtěl

  jsem to udělat i kvůli rodině.“

  Velký podíl na obratu v Danielově

  myšlení měla také návštěva jeho ko-

  legů, kteří ho ubezpečili, že se bude

  moci vrátit do práce. Inspirací jim

  přitom byla postava bývalého poli-

  cisty – poradce na vozíku ve filmu

  Bolero, kterou ztvárnil Jan Potměšil.

  Po dvou měsících se Daniel dostal

  na rehabilitaci do Hrabyně. To ješ-

  tě ani netušil, k jakému rozuzlení

  celé drama směřuje. Nejenže měl

  povzbudivý příslib návratu do prá-

  ce, ale navíc zde potkal svou novou

  životní partnerku Leonu, která pra-

  covala jako ošetřovatelka pacien tů

  s poraněním míchy. „Úraz mě pova-

  hově změnil a najednou jsem potkal

  člověka, který mi rozuměl daleko

  lépe než moje bývalá žena, tak jsme

  se rozvedli, nikoliv však ve zlém,“

  líčí.

  ÚSPĚŠNÝ NÁVRAT

  V únoru 2014 bylo všechno připra-

  veno na Danielův návrat do práce,

  byť jako občanského zaměstnan-

  ce. „Na míru mi vytvořili pozici na

  odboru analytiky a kybernetické

  kriminality, oddělení kriminálních

  analýz, kterou chtěli obsadit, nejlépe

  bývalým operativcem nebo vyšetřo-

  vatelem. Všichni mi vycházejí maxi-

  málně vstříc a nikdy mi nikdo nedal

  žádným způsobem najevo cokoliv

  negativního,“ pochvaluje si Daniel

  Kafka, který patří k nejlepším analy-

  tikům v kraji a vysloužil si i ocenění

  od policejního prezidenta.

  Věnuje se živým i odloženým spi-

  sům, většinou z oblasti sériové trest-

  né činnosti. A dodává, že bez před-

  chozí policejní praxe si to nedovede

  představit. „Musíte mít, jak se říká,

  policejní čuch, intuici a zkušenosti.

  Moje postižení mě v práci neomezu-

  je, ale těžko si představit, že by to šel

  dělat vozíčkář, který před tím nebyl

  policajt,“ říká Daniel Kafka.

  Jedno omezení však přece jen

  přiznává: „Nemohu jezdit do terénu

  přímo na místa činu, kde si analy-

  tici už předem zajišťují určité pod-

  klady. Jinak mám teď ale paradoxně

  přístup k daleko většímu množství

  informací, než jsem měl jako poli-

  cista ve službě,“ pousměje se Daniel,

  který svou prací žije a nemá podle

  svých slov potřebu družit se s ko-

  munitou ostatních lidí na vozíku.

  Sice by byl nejspíš úspěšným pa-

  rasportovcem, ale raději si zacvičí

  sám doma.

  Hlavně má však zcela nový život-

  ní náboj. V únoru se mu s přítelky-

  ní narodilo první dítě – syn Daniel.

  Tenhle příběh má zkrátka opravdový

  happyend.

  

  Ne vždycky se daří po práci na případy

  nemyslet. Doma jsem se o tom nikdy

  nebavil, tak jsem se snažil vyčistit

  hlavu jinak. Třeba sportem a cvičením.

  Občas si pokecáte s parťákem. To je

  člověk, se kterým máte vztah třeba na

  patnáct let a je spíš jako vaše rodina

  než kolega v práci.

  Od myšlenek na

  sebevraždu k nové

  rodině a práci.

  Tenhle příběh má

  dobrý konec.

• Strana 19

  ŽIVOT / JAK SE ŽIJE…V DĚČÍNĚ

  19

  Překvapení na severu

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Děčín působí upraveným dojmem,

  historickým centrem je radost se

  procházet. A dá se to zvládnout i na

  vozíku, jak potvrdila naše návštěva

  v doprovodu místního rodáka Aleše

  Černohouse.

  Aleš zde žije s manželkou a třemi

  dcerami v městském bezbariérovém

  bytě a podle jeho slov je Děčín vůči

  lidem s postižením vstřícný a snaží

  se v této oblasti rozvíjet. Zásluhu na

  tom má i on sám, působí totiž jako

  koordinátor skupiny pro osoby se

  zdravotním postižením v rámci zdej-

  šího komunitního plánování. „Vel-

  kým průkopníkem bezbariérovosti

  byl v Děčíně Jaroslav Osmík z Aso-

  ciace vozíčkářů a zdravotně i men-

  tálně postižených (AVAZ). Já vlastně

  navazuji na jeho práci. Bohužel už

  nežije,“ upřesňuje Aleš.

  PŘEKVAPIVÉ KOPCE

  Hmatatelným výsledkem jejich úsilí

  jsou ve spolupráci s vedením měs-

  ta například nízkopodlažní autobu-

  sy nebo nájezdy na chodníky, díky

  Prakticky

  na hranicích

  sNěmeckem,

  tam, kde Labe

  opouští naše

  území, leží

  bývalé královské

  město Děčín.

  Jedním zjeho

  bezmála

  50 tisíc obyvatel

  je také vozíčkář

  Aleš Černohous.

  Provedl nás

  místem, které

  se překvapivě

  vymyká zažité

  představě

  o městech

  v Ústeckém

  kraji.

  Aleš Černohous

  je místní rodák

  a život v Děčíně

  se mu líbí.

• Strana 20

  ŽIVOT / JAK SE ŽIJE…V DĚČÍNĚ

  nimž zvládne paraplegik samostatný

  pohyb jako nic. Největší překážkou

  tak mohou být některá prudší stou-

  pání, která mohou překvapit, když se

  dočtete, že Děčín je nejníže polože-

  ným městem České republiky.

  Stoupavě táhlá je například cesta

  na Děčínský zámek, který je ale ji-

  nak bezbariérový, včetně výtahu, což

  se u podobných památek skutečně

  často nevidí. Příjemná je procházka

  zámeckými zahradami, z nichž nás

  Aleš dovedl až k řece, stezkou, kde

  to však bez doprovodu zvládnou jen

  tak zdatní vozíčkáři, jako byl náš

  průvodce.

  Vzorně bezbariérové je také dě-

  čínské nádraží, v jehož infocentru

  lze na požádání získat dvojjazyčnou

  brožuru – průvodce pro osoby s po-

  stižením (není vystavena a byli jsme

  prý první, kdo se ptal). Mapuje turis-

  tické zajímavosti na české i německé

  straně Česko-saského Švýcarska.

  Aleš Černohous je jejím spoluauto-

  rem, stejně tak se podílel na tvorbě

  designu infocentra prostřednictvím

  grafického studia, pro které pracuje.

  „Především centrum města je

  opravdu hodně v pohodě. Přístupné

  je kino, divadlo i knihovna, i když

  u té bych měl výhrady k těžko ote-

  víratelným protipožárním vstupním

  dveřím,“ vyjmenovává Aleš, který

  zjevně patří mezi místní známé tvá-

  ře, protože během naší procházky ho

  neustále někdo přátelsky zdraví. Je

  to jistě nejen proto, že je coby vozíč-

  kář víc na očích, ale především díky

  jeho činorodosti. „Existuje tu řada

  podniků a obchodů, kam se snad-

  no dostanu, nechybí ani restaurace

  s vyhovujícím WC,“ pokračuje ve

  výčtu pozitiv.

  JÍZDA NA DLOUHOU TRAŤ

  Pochopitelně i v Děčíně jsou místa,

  kam se zcela bezbariérově dostat

  nedá. „Většinou jde o pár schodů, tak

  mě i tam přátelé většinou dostanou,“

  směje se však místní patriot, po-

  dle něhož se tu s vozíkem žije dob-

  ře. „Působí tu neziskovky i sociální

  služby. Na poměry našeho kraje tu je

  i vcelku dost pracovních příležitostí.

  Jen s nabídkou bezbariérových škol

  je to tu podle mých informací slabší.“

  Spolupráci s vedením města si

  Aleš pochvaluje, především z minu-

  losti. Nové vedení zatím nechce po

  krátké době hodnotit. „Vždycky je

  potřeba mít na mysli, že politika je

  věcí jednání a kompromisů, což po-

  třebuje svůj čas. Když k tomu přičtete

  dobu realizace, stává se, že se během

  toho všeho vymění po volbách poli-

  tici a vyvstává otázka, jak to všechno

  bude dál,“ poukazuje Aleš na úskalí

  komunitního plánování.

  Jeho úkolem je nadnášet především

  sociální témata a bezbariérovost.

  „Nedávno jsem třeba úspěšně zame-

  zil zrušení bočního bezbariérového

  vstupu na magistrát. Teď jsem dostal

  Aleš Černohous (*)

  Vystudoval vyšší odbornou školu voboru železničního

  stavitelství. Po úrazu během pracovního pobytu vzahraničí

  je od roku  na vozíku.

  Žije aktivním životem, pracuje vgrafickém studiu ipro

  informační portál Decin.cz, věnuje se peer mentoringu pro

  vozíčkáře krátce po úrazu, je spoluautorem bezbariérového

  průvodce po Česko-saském Švýcarsku ajako koordinátor

  skupiny pro osoby se zdravotním postižením se rovněž

  podílí na komunitním plánování města.

  Především centrum

  města je opravdu hodně

  v pohodě. Přístupné

  je kino, divadlo

  i knihovna, i když u té

  bych měl výhrady

  k těžko otevíratelným

  protipožárním vstupním

  dveřím.

  Pohyb po městě

  komplikují

  spíš kopce

  než bariéry.

  Vstup na

  děčínské nádraží,

  které je hezky

  modernizované.

• Strana 21

  21

  informaci, že se plánuje seškrtání do-

  tačních výdajů v sociální oblasti, tam

  jsem zvědav, co nastane. Byla by ur-

  čitě škoda, kdyby se nepodařilo po-

  kračovat ve všem dobrém, co se tu za

  uplynulá desetiletí povedlo.“

  Aleš má rád Děčín i kvůli blízkos-

  ti krásné přírody. Nedaleký národní

  park skýtá nejednu trasu či místo

  přístupné lidem s omezením pohybu.

  I když mezi ně bohužel nepatří nej-

  proslulejší z nich – kamenná Prav-

  čická brána. Také rád fotí a vyráží na

  toulky se svým přídavným elektro-

  bikem. Využívá ho i po městě. Sice

  se jednou stalo, že mu ho neznámí

  zloději poněkud „očesali“, když jej

  nechal zaparkovaný před místní ča-

  jovnou, součástky se však záhy na-

  šly v místních bazarech, s čímž Ale-

  šovi pomohla komunita přátel.

  I když jde o historku jistě nepří-

  jemnou, na našem průvodci je znát,

  že mu nemůže zkazit pozitivní do-

  jem z města, kde se narodil, pracuje

  a plánuje nadále žít se svou rodinou.

  A vozík? Ten mu v tom rozhodně

  nebrání...

  

  Městskou

  hromadnou

  dopravu tvoří

  nízkopodlažní

  autobusy.

  Zámecké zahrady

  jsou krásné,

  ale sami tam

  vyjedou jen zdatní

  vozíčkáři.

  Můžeš

  podpořit

  dobrou

  věc!

  INZERUJ

  VČASOPISE

  MŮŽEŠ

  OBJEDNÁVKY

  INZERCE:

  Veronika Vojtíková

  tel.:

  725 208 298

  e-mail:

  veronika.vojtikova@muzes.cz

• Strana 22

  ŽIVOT / TECHNIKA – INKLUZIVNÍ HODINKY

  Čas pro všechny

  Zapomeňte na složité chronografy,

  komplikace či digitální vychytávky.

  Inkluzivní hodinky pro všechny,

  ať už postižení zraku mají nebo

  ne, vynalezl student vAmerice

  – anejeden minimalista by nad

  nimi zaplesal.

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: EONE

  Klasické hodinky si i přes nástup

  mobilního telefonu udržely svoji po-

  pularitu a snahy o spojení obou světů

  – analogového a digitálního – v po-

  době tzv. chytrých hodinek proza-

  tím neumějí najít esteticky vhodný,

  a především užitečný kompromis.

  Na opačnou stranu spektra – tedy

  k co největší jednoduchosti, se upí-

  ná společnost Eone se svými ho-

  dinkami Bradley Timepiece – spolu

  s ukázkovým inkluzivním designem.

  BEZ RUČIČEK

  Hodinky Bradley není potřeba po-

  pisovat nijak dlouho – jde v zásadě

  o jednoduchý ciferník s vyznačený-

  mi hodinami v podobě výrazných

  proužků (trojúhelník na dvanáctce,

  delší proužky pro trojku, šestku

  a devítku, kratší pro zbytek). V prů-

  měru mají 40 mm, na výšku pak

  11,5, připojit k nim lze různé pásky

  šíře 20 mm – kovové, kožené i lát-

  kové, podle vlastního gusta. Pouz-

  dro je z titanu, nerezové oceli nebo

  keramické, ciferník pak nabízí titan,

  keramiku nebo hliník. Vydrží zběžný

  kontakt s vodou, například při deš-

  ti, na ponoření do vody však nejsou

  stavěné, stejně jako na intenzivní

  sportování.

  Design je to netradiční a líbivý,

  ještě zajímavější ale začne být vy-

  nález ve chvíli, kdy si na něm chce-

  te odečíst čas. Na těchto hodinkách

  nenajdete klasické ručičky, ale dvě

  kovové kuličky, které přidržuje na

  místě magnet spojený s hodinovým

  strojkem. Jedna putuje po vnitřní

  dráze na ciferníku a ukazuje mi-

  nuty, druhá se posouvá po obvodu

  a vyznačuje hodiny, obě jsou pak

  pojištěné proti vypadnutí. Kdykoli

  by kuličky ztratily kontakt s mag-

  netem, stačí rukou jemně zatřást

  a vrátí se zpět na svá místa. Čas se

  nastavuje pomocí běžné korunky na

  boku hodinek.

  Zdánlivá jednoduchost kovového

  těla a celého provedení má hlubší

  smysl: čas na hodinkách Bradley si

  totiž můžete přečíst jak klasickým

  způsobem, tak diskrétně pohma-

  tem například na pracovní poradě či

  v zatemněném kině. A úplně stejně

  tak můžete učinit, když jste nevido-

  mí.

  DESIGN NENÍ JEN PRO VYBRANÉ

  Společnost zmíněnou vlastnost, tedy

  že jde o hodinky vhodné pro nevi-

  domé, neprodává nijak zvlášť okatě.

  Naopak je zdůrazněn jejich inkluziv-

  ní smysl – a poselství je jasné: chce-

  me, aby náš výrobek mohlo používat

  co nejširší spektrum lidí nehledě na

  to, zda postižení mají či ne.

  Koncept hodinek vytvořil před lety

  Hyungsoo Kim, student MIT (Massa-

  chusettského technologického insti-

  tutu v USA, pozn. redakce) poté, co

  od kamaráda zvěděl omezené mož-

  nosti výběru pro osoby s postižením

  zraku (hmatové hodinky nebo hla-

  sové sdělení). Za ambasadora (a také

  osobu, po které se hodinky jmenují)

  má společnost Bradleyho Snydera,

  námořního důstojníka, který přišel

  o zrak, když v Afghánistánu zne-

  škodňoval výbušná zařízení – dnes

  však také dvojnásobného účastníka

  paralympijských her v plavání a ně-

  kolikanásobného medailistu.

  Ocenění za svůj inovativní de-

  sign posbírala společnost Eone už

  slušnou řadu a není se čemu divit.

  Výrobek obstojí v tvrdé konkuren-

  Bradley Timepiece

  Hodinky sinkluzivním designem.

  Více na www.eone-time.com (vanglickém jazyce),

  elektronický obchod pro Evropu najdete na:

  eu.eone-time.com/collections/all.

  Bradley Timepiece

  od firmy Eone

  jsou ojedinělé

  svým inkluzivním

  designem -

  používat je mohou

  naprosto stejně

  lidé spostižením

  zraku ibez něj.

  Výrobek proto

  vsoučasné chvíli

  jen těžko hledá

  konkurenci.

• Strana 23

  23

  Nepanikař!

  Užitečná česká

  aplikace má pomoci

  předcházet psychickým

  problémům.

  TEXT: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Mobilní telefon máte obvykle neustále u sebe.

  Může to mít nevýhody, to když se stanete závislý-

  mi na sociálních sítích či hrách, ale také svoje ne-

  sporné plusy – třeba u rychlého zavolání pomoci či

  speciálních zdravotních aplikací.

  Mezi ty užitečnější se řadí i aplikace Nepanikař,

  dílo studentů brněnské VUT, která se nedávno ob-

  jevila v obchodě s aplikacemi pro chytré telefony

  s operačním systémem Android – Google Play

  (tvůrci pracují i na zprovoznění v telefonech se

  systémem iOS). Jejím úkolem je poskytnout jakousi

  první pomoc lidem trpícím psychickými problémy.

  Po spuštění se objeví čtyři základní moduly, tá-

  zající se uživatele na jeho aktuální pocity – modu-

  ly DEPRESE, ÚZKOST/PANIKA, CHCI SI UBLÍŽIT

  a modul MYŠLENKY NA SEBEVRAŽDU. Každý

  z modulů pak nabízí několik dalších možností,

  jež mají uživatele provést zvládnutím ataky. Mo-

  dul Deprese tak například obsahuje funkce „Co

  mi může pomoci“ s tipy na různé aktivity (cviče-

  ní, sledování filmu, poslech hudby, zatelefonování

  blízkému příteli, meditace apod.), „Plánování akti-

  vit“, motivující uživatele k vytvoření plánu, co by

  chtěl v nejbližší době dělat či dokázat, nebo „Co

  mě potěšilo“ – jakýsi seznam pozitiv z prožitého

  dne.

  Modul Úzkost/Panika nabízí dechová cvičení,

  počítání jednoduchých matematických rovnic, kte-

  ré pomáhají soustředit se na jinou činnost, či znovu

  nabídku činností „Co dělat při úzkosti“. Další dva

  moduly nabízejí obdobné volby, například seznam

  důvodů, kterými je možné připomenout si, proč

  myšlenky na sebevraždu zaplašit, nebo Záchranný

  plán, který si uživatel sám vytvoří.

  Nabídku nakonec doplňuje modul KONTAKTY

  NA POMOC; uživatel zde najde telefonní čísla na

  záchrannou službu, tísňovou linku a krizová centra

  – s možností přímé volby. Tvůrci se nechali slyšet,

  že program pro chytré telefony si uživatelé zatím

  velmi chválí, a tak se jej chystají rozšířit o další

  funkce.

  Aplikace je pro uživatele ke stažení zdarma.

  

  ci běžných hodinek a porovnáte-li

  jej s průměrnou nabídkou hodinek

  hmatových, určených lidem se zra-

  kovým postižením, nemůže být rá-

  zem o nějaké srovnatelné konkuren-

  ci ani řeči.

  Ani zájemci z Evropy a České re-

  publiky se v tomto případě nemusí

  cítit ochuzeni – americká společnost

  sem hodinky zasílá. K dispozici jsou

  v elektronickém obchodě na strán-

  kách eu.eone-time.com, pro pány

  i dámy v různých provedeních a po-

  vrchových úpravách od 265 EUR

  (přibližně 6900 korun) až po nej-

  dražší model za 350 EUR (asi devět

  tisíc). Doručení do České republiky

  přijde podle volby přepravce na po-

  měrně příznivých 6,50 nebo 12,50

  EUR.

  

• Strana 24

  Předplaťte si

  časopis Můžeš

  Výhodné předplatné

  nadva roky za380 Kč!

  Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč

  a proti volnému prodeji 220 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince 800 300 302

  ON-LINE: na adrese: www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese: Česká pošta, s. p., Oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

• Strana 25

  KULTURA

  25

  Pohodář

  S Jiřím Dvořákem

  orolích menších

  ivětších,

  snění olétání

  ijednoduchém

  receptu na herectví.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: TOMÁŠ NOSIL, TOMÁŠ LISÝ

  Brněnský soubor Pírko byl na začátku vaší

  cesty kherectví.

  Paní Delongová, která náš soubor vedla, nám

  stále připomínala, že Pírko není přípravka na

  konzervatoř. Ale pár lidí: Zuzka Slavíková, Pavel

  Kříž nebo já, jsme neposlechli.

  Devět let jste hrál vBrně, sedmnáct sezon

  na Vinohradech. Jak vás vPraze přivítali?

  Atmosféra v divadle byla úplně senzační. Měl

  jsem tři neděle před premiérou, sehnal jsem si

  byt blízko divadla a brzy jsem získal pocit, že

  jsem se v Praze narodil. Hrozně rád na to vzpo-

  mínám. Bylo to také tím, jakým způsobem mě

  soubor vzal – výjimečně. Výjimečné od doby

  začátků na Vinohradech bylo i to, že jsem celé

  roky seděl v jedné šatně s Viktorem Preissem,

  Petrem Kostkou, Otíčkem Brouskem…

  Tehdejší parta byla docela jiná než při mém

  odchodu – skončil jsem kvůli zdraví a jiným

  problémům. Měl jsem velké role, strašně moc

  textu, s minimální reprízovostí, s prodlevou

  i déle než měsíční. Reprízy byly vlastně pre-

  miéry. Neměl jsem na to nervy. Šel jsem na

  jeviště se dvěma pocity: ať proboha všechno

  řeknu, a ať už to skončí! Tak jsem to skončil.

  Pak jsem rok nehrál vůbec nikde a zjistil jsem,

  že mi jeviště neschází. O rok později jsem se

  vrátil do Violy, kde hraju dvě příjemná před-

  stavení. Když slyším o nějaké divadelní hosto-

  vačce, odpovídám: Nezlobte se, ještě ne! Mohu

  dělat to, co chci, a to, co se mi líbí. Nemusím

  „Jsem vzorek končící

  střední generace,“

  konstatuje v nadsázce herec.

• Strana 26

  KULTURA / JIŘÍ DVOŘÁK

  dělat, co nechci, nebo něco, do čeho

  jsem tlačený.

  Vzpomněla jsem si, kdy jsem vás

  poprvé na Vinohradech viděla,

  jako Arama ve hře Měsíční běs.

  Aram byla moje první velká role

  v Praze v komorním dramatu o ar-

  ménské genocidě, velmi emocionál-

  ní záležitost. Režisér Michal Tarant

  nám dával dost prostoru. Povedlo se

  to. Od Měsíčního běsu se datují moje

  velké role na velkém jevišti. Dostal

  jsem nedávno nabídku hrát v té hře

  znovu, ale rozhodl jsem se do toho

  nejít. Arama mám v sobě zapouz-

  dřeného. Nerad bych do stejné vody

  znovu vstupoval. A ono to taky ne-

  jde…

  Jaký je rozdíl mezi jevištěm

  vBrně aPraze, třeba vpotlesku

  nebo vkritice nové role?

  V Brně se kolegové chválí, v Praze se

  na to moc nehraje…

  Je „předvořákováno“, namítal

  jste při nabídce na rozhovor…

  Šlo především o období kolem Star-

  Dance, kdy jsme dávali s Lenkou No-

  rou Návorkovou rozhovory, ale jinak

  se médiím snažím dost vyhýbat.

  Laďka Kozderková říkala, že slá-

  va je lehčí než taška minerálek.

  Geniálně tuhle věc definoval i Woody

  Allen – že člověk se snaží být celý ži-

  vot celebritou a slavný. Ale pokud se

  mu to podaří, nasadí si černé brýle,

  aby ho nikdo nepoznal. Termín slá-

  va mi přijde hodně přehnaný, končí

  podle mne u hraničního přechodu

  u Rozvadova.

  Hrál jste také ve hře Tango sólo,

  tam jste také tančil. Nechci při

  -

  pomínat televizní StarDance. Ale

  tančil jste jinak?

  Tango sólo byl mimořádný projekt.

  O mladých lidech, kteří něčemu pro-

  padli. Tanci. Ne drogám, alkoholu,

  jiným věcem. Jen TANCI. To bylo je-

  dinečné a moc rád na to vzpomínám.

  Pojetí tance se od mého mládí radi-

  kálně změnilo. Maximálně se dá říct,

  že mám díky umělecké škole jistou

  koordinaci těla. Vždy jsem se dost

  děsil, že s Lenkou Norou Návorkovou

  postoupíme do dalšího kola. Často

  jsme měli jen pár dní na to naučit se

  věci, které tanečníci trénují celý ži-

  vot. V tomto směru měli pravdu mí

  předchůdci, kteří mě varovali, ať se

  připravím na peklo. Peklo to bylo.

  Ale krásný…

  Tanečnice – na vozíku – vám

  vjednom kole soutěže přibyla…

  Ano, šlo o hrozně milé setkání, na

  sedmém benefičním večeru Star-

  Dance. Já sice nesouhlasím s tím, že

  se tohle kolo má bodovat, protože

  možnosti a souvislosti byly nesrov-

  natelné – nemělo to mít se soutěží

  nic společného. Ovšem silné pro nás,

  všechny zúčastněné taneční páry,

  bylo vnímat, jak málo stačí, abychom

  přešli na tu druhou stranu. Na tu na

  vozíku. A jak se může ve vteřině ži-

  vot změnit…

  Zásadně mě rozčílí

  blbost, lenost

  a nepracovitost.

  A také bezmoc.

  Tanec ve trojici na

  StarDance – kromě

  partnerky Lenky

  Nory Návorkové

  se na parketu

  objevila i Erika

  Trousilová, kterou

  během rehabilitace

  v Centru Paraple

  poslali do soutěže

  v hlasování

  zaměstnanci

  centra. Erika

  byla až do úrazu

  před devíti

  lety prvotřídní

  fyzioterapeutka.

• Strana 27

  27

  Naše Erika Trousilová třeba spadla

  jen ze dvou metrů – a je dobře, že ta-

  ková věc během StarDance zazněla.

  Naprosto jsem ale nechápal někte-

  ré reakce na tento večer na internetu,

  kde lidé anonymně tohle kolo odmí-

  tali. Stačí přece tak málo, abychom

  se ocitli na vozíku také! Snažím se

  rovněž být v některých charitativ-

  ních projektech. Třeba Bubliny, Pink

  Bubble, nadaci, která se stará o tee-

  nagery po onkologické léčbě – po-

  máhá jim zařadit se do běžného ži-

  vota. S Lenkou Norou Návorkovou

  jsme byli i na akci Ježíškova vnou-

  čata. Jsou pořádaná Českým rozhla-

  sem v předvánočním čase. Jednou

  jsem také navštívil s dcerou dětský

  domov – na zpáteční cestě nastalo

  v autě ze zážitků, které jsme měli,

  dlouhé ticho…

  Byl jste se rozloučit svelkými

  herci, panem Luďkem Munzarem

  nebo Stanislavem Zindulkou –

  stím jste si zahrál zřejmě vjeho

  poslední roli, ve filmu Narušitel.

  Mám velkou úctu k téhle generaci.

  A Luděk Munzar mě naučil základní

  věc, která se týká herectví. Někdo se

  zeptá a druhej odpoví. Nic víc.

  Jak skvěle může fungovat tahle

  „matematika“ herectví, pro mě

  představuje duo Ivan Trojan

  (Anděl Petronel) avy (Čert Uriáš)

  ve dvojici pohádek – Anděl Páně

  1 a2.

  Když jsme točili prvního Anděla

  Páně, znali jsme se s Ivanem Troja-

  nem velmi okrajově. A Jirka Strach

  nás spolu postavil před kameru. Měl

  jsem před Ivanem respekt, ptal jsem

  se sám sebe: Půjde nám to? A ono to

  zafungovalo. Ta jistá „chemie“ zapů-

  sobila. Po zeptání následovala od-

  pověď. Stačí. Sedli jsme si s Ivanem

  i lidsky, což byl příjemný bonus na-

  víc. Devíza pohádek o Andělích Páně

  je, že s nimi může člověk stárnout.

  Malé děti si v nich najdou své – čerta

  s andělem – a každý další lidský věk

  si přidá své.

  Film Narušitel režíroval istál

  za kamerou osmnáctiletý David

  Balda. Spolu svámi filmovali

  také Petr Kostka nebo Stanislav

  Zindulka…

  Námět vznikl na základě příběhu ar-

  mádního pilota Vladislava Baldy, Da-

  vidova dědečka. Létání mám skuteč-

  ně velmi rád, takže mě natáčení moc

  bavilo. Hlavně mi udělalo dobře, že

  osmnáctiletý kluk přemýšlí o tako-

  vých problémech, o takových téma-

  tech – a za tím já jdu. Nabídku jsem

  přijal, protože mě dostal jeho talent

  a odhodlání. Samozřejmě i téma fil-

  mu, o útěku za svobodou, o kontras-

  tu mezi službou v armádě a láskou

  k létání. David Balda je zosobněním

  věty, že když člověk chce, všechno

  jde.

  Jak pracujete sám snovou posta-

  vou, jak ji stavíte?

  Přeju si, aby byla nejednoznačná,

  nebyla lehce uchopitelná a charak-

  terizovatelná. Od drobností a detailů

  stavím každou figuru dál.

  Říká se ovás, že jste pohodář.

  Co vás dokáže dostat do varu?

  Přispívá kvašemu klidu isoučas

  -

  ná pozice na volné noze? Nejste

  vangažmá, to má jistě svá pro

  aproti…

  Zásadně mě rozčílí blbost, lenost

  a nepracovitost. A také bezmoc. Víte,

  nepřemýšlel jsem o výhodách a ne-

  výhodách angažmá: byl jsem „kon-

  zerva“, chtěl jsem mít svůj hrníček

  v rekvizitárně. Ale když nastal pro-

  blém s mým hlasem, šlo to najed-

  nou jinak. Slýchal jsem také: Jdi na

  volnou nohu, zkus to! Ochutnáš to

  a nebudeš chtít jinak. Je to svobo-

  da. Mimo jiné jsem tím pádem mohl

  dělat i záležitosti, které bych z ča-

  sových důvodů, v divadle, dělat ne-

  mohl. Být bez divadla je křehká věc,

  musíte pracovat s časovou rezervou,

  s vizí, že se může cokoliv stát. A jste

  závislý na zazvonění telefonu. To

  není zrovna jednoduché.

  Rád dabujete anatáčíte audiokni-

  hy. Namlouvání knih je specifická

  ajistě náročná věc.

  Je, ale zároveň i krásná a obzvlášť

  obtížná. Číst denně pět hodin textu

  nahlas, a na mikrofon, to není žádná

  legrace…

  Jednou jste prohlásil, že pokud

  pan Munzar mluví olétání, je tam

  jeho láska slyšet!

  Nedá se to moc vysvětlit, ale on vě-

  děl, o čem mluví! Jaké to je, když při-

  stává a když se kola dotknou země.

  V hlase se to prostě odrazí. Třeba

  v Baladě o pilotovi, kterou namluvil

  skvěle.

  Jaké vás čeká léto ajak odpočí-

  váte?

  Pokračování seriálu Marie Tere-

  zie, další díl dokumentu Legie 100

  a možná i něco dalšího. Ale to nechci

  zakřiknout. (směje se) A když chci

  vypnout, podívám se na nějaký film

  nebo si prostě lehnu a spím. V tom-

  hle jsem dobrý.

  Vjakém věku se krátce po pade-

  sátce cítíte?

  Jako vzorek končící střední genera-

  ce…

  

  Luděk

  Munzar

  mě naučil

  základní

  věc, která

  se týká

  herectví.

  Někdo

  se zeptá

  a druhej

  odpoví. Nic

  víc.

  Jiří Dvořák (*)

  Vystudoval JAMU vBrně. Po studiích () nastoupil do

  angažmá Státního divadla Brno, potom přešel do Městského

  divadla vBrně. Vroce  se stal členem uměleckého

  souboru pražského Divadla na Vinohradech, poslední sezony

  je na volné noze.

  Na divadelních jevištích ztvárnil desítky rolí, například

  Romea, Doriana Graye, Cyrana zBergeracu, Macbetha,

  Salieriho, Figara, dvojroli Champsboisy/Bouton. Hrál ve

  filmech Příběh kmotra, Pohádky pro Emu, Lída Baarová,

  Anděl Páně  a.

  Vloni dotočil roli mentora Zdeňka ve filmu Narušitel, vyhrál

  sLenkou Norou Návorkovou IX. řadu televizní taneční

  soutěže StarDance.

• Strana 28

  SERVIS

  VÝBĚR Lucie MARKOVÉ

  Unikátní edukační video

  osexu lidí po poranění míchy

  Česká asociace paraplegiků – CZEPA, z. s. –

  vytvořila edukační video, které je v České

  republice zcela unikátní. Autorkou scénáře

  je Zdeňka Faltýnková, spinální specialistka

  CZEPA. Cílem zhruba čtyřicetiminutového

  filmu je zkvalitnění sexuálního života lidí

  s poraněním míchy.

  Video s názvem Partnerské vztahy, sex

  a rodičovství je první ucelenou informa-

  cí s praktickými ukázkami. Velmi citlivou

  a důstojnou formou přibližuje intimitu a se-

  xuální praktiky lidí na vozíku, žen i mužů.

  Zároveň prezentuje, že lidé po poranění

  míchy mohou žít srovnatelně kvalitní part-

  nerský i rodinný život jako před ochrnutím.

  Film obsahuje svědectví o prožívání vlast-

  ní sexuality a praktické rady zkušených lidí

  na vozíku, sexuální polohy, kompenzační

  a erotické pomůcky, ale také komentáře

  odborných lékařů a dalších specialistů na

  spinální problematiku. „Kvalita života vozíč-

  káře se neodvíjí pouze od příznivé integra-

  ce, zaměstnání, ale především od uspoko-

  jení základních potřeb a tou je i partnerská

  intimita,“ doplňuje paní Faltýnková, která již

  zprodukovala 24 edukačních videí na různá

  témata paraplegiků a tetraplegiků.

  Jednotlivých sedm kapitol bylo postupně

  představeno na komunitním portále Vozej-

  kov.cz a prostřednictvím facebookových

  stránek @czepa.cz a @vozejkov.

  Od 6. 5. 2019 je celý film k dispozici

  v plné verzi na kanálu YouTube.com: Part-

  nerské vztahy, sex a rodičovství po poško-

  zení míchy.

  

  Zdroj: CZEPA

  Východiska reformy

  Lékařské posudkové služby

  Začátkem dubna v rámci kulatého stolu

  představilo MPSV hlavní problémy, kte-

  rým Lékařská posudková služba (dále LPS)

  dlouhodobě čelí.

  Problémem je především nedostatek

  mladých posudkářů a nepřiměřeně dlouhé

  čekací doby na výsledek posuzování zdra-

  votního stavu.

  MPSV v souvislosti s těmito problémy

  představilo sadu opatření. Pomoci by moh-

  la například náborová kampaň pro LPS,

  lékařům je také třeba zajistit odpovídající

  podmínky. Celý systém by měl být jedno-

  dušší a rychlejší. Stejně tak musí být vstříc-

  nější i k samotným pacientům.

  Lékařská posudková služba dlouhodobě

  čelí řadě problémů. Věkový průměr lékařů

  je 62 let, panuje nízký zájem o práci v LPS,

  rezervy existují i ve správném rozložení

  pracovní zátěže mezi lékaře.

  Řešení, se kterým MPSV přichází, roz-

  kládá proces reformy na dvě části. V prv-

  ní fázi (naplánované na rok 2019) dojde

  k bezprostřední stabilizaci LPS a náboru

  nových lékařů a v druhé fázi, plánované na

  roky 2020 až 2021, budou implemento-

  vána opatření dlouhodobé povahy.

  V rámci první fáze se chce MPSV ve

  spolupráci s Českou správou sociálního

  zabezpečení zaměřit například na sni-

  žování počtu nadbytečných lékařských

  kontrol, zkracování lhůt pro vypracová-

  ní posudku, rozšiřování okruhu činností,

  které mohou vykonávat odborní asistenti

  posudkových lékařů, a rovněž chce účelo-

  vě vázat finance na OSSZ tak, aby skuteč-

  ně směřovaly do systému LPS. Zásadní je

  také zajištění výkonu odvolací posudkové

  agendy Posudkové komise MPSV s vy-

  užitím dočasné výpomoci lékařů OSSZ

  a ČSSZ a institutu mimořádných odměn

  s cílem snižovat počty nevyřízených pří-

  padů. Součástí první fáze by také měla být

  náborová kampaň lékařů pro LPS, jejímž

  cílem je omladit věkovou strukturu, při-

  táhnout nové zájemce a zlepšit povědomí

  o LPS jako takové. Pracovní i platové pod-

  mínky lékařů LPS jsou dnes oproti minu-

  losti srovnatelné s veřejnými zdravotnic-

  kými institucemi. Práce nabízí i mnoho

  dalších benefitů, jako je možnost práce

  z domova nebo pracovní dobu bez noč-

  ních služeb apod.

  V druhé fázi by se pak MPSV zaměřilo

  na změny dlouhodobějšího charakteru,

  jako například vyrovnání zátěže LPS na-

  příč regiony, změny systému pravomocí

  a povinností týkajících se LPS na úrovni

  ČSSZ a také kontroverzní vytvoření stan-

  dardizované délky pracovní neschopnosti

  podle diagnózy, která by umožnila údajně

  efektivnější kontroly ze strany posudko-

  vých lékařů. Zároveň by stále mělo dochá-

  zet k posilování role odborných asistentů

  v systému LPS.

  Tento výčet opatření není vyčerpávající.

  Kompletní východiska reformy naleznete

  na webu MPSV v sekci Novinky.

  

  Zdroj: MPSV

  Lékařská posudková služba

  dlouhodobě čelí řadě

  problémů. Věkový průměr

  lékařů je 62 let, panuje nízký

  zájem o práci v LPS, rezervy

  existují i ve správném

  rozložení pracovní zátěže

  mezi lékaře.

• Strana 29

  29

  Dobrý den, chtěla bych se prosím

  zeptat: mám nárok na mobilitu,

  když jsem držitelkou ZTP? Už

  osm let mám invalidní důchod,

  první stupeň kvůli sluchu.

  ODPOVĚĎ: Jste-li držitelkou plat

  -

  ného průkazu osoby se zdravot-

  ním postižením soznačením ZTP

  apravidelně se někam dopravujete,

  pak máte na příspěvek na mobilitu

  opravdu zákonný nárok. Vtomto

  případě není důležitý typ postižení.

  To, že máte průkaz ZTP kvůli sluchu,

  pro nárok na příspěvek tedy nevadí.

  Příspěvek na mobilitu činí  Kč

  měsíčně amá částečně kompenzo

  -

  vat náklady na vaši individuální do-

  pravu. Musím bohužel konstatovat,

  že nárok na příspěvek jste měla po

  všechna léta, kdy jste držitelkou ZTP

  (ale zřejmě jste to netušila). Peníze

  zpětně však není možné vyplatit.

  Nárok vám vzniká až od kalendářní

  -

  ho měsíce, ve kterém podáte žádost,

  ato za celý měsíc, ikdybyste žádost

  podala až poslední pracovní den

  daného měsíce. Proto vám naléhavě

  doporučuji donést žádost opříspě

  -

  vek na mobilitu na úřad práce podle

  vašeho trvalého bydliště osobně

  ještě dnes nebo do konce týdne, na

  podatelnu. Poproste, ať vám žádost

  ofotí ana kopii dají razítko saktuál

  -

  ním datem. Budete tak mít doklad

  opodání.

  

  Upozorňuji, že některé informace

  tady jsou zavádějící. Např. osvo

  -

  bození od dálničního poplatku

  poskytuje iSlovensko. Pokud

  vezete matku do lázní, můžete se

  vracet po dálnici, stačí potvrzení

  zlázní – apodobně.

  ODPOVĚĎ: Dobrý den, děkujeme

  pěkně za upozornění. Podle mých

  desetiletých zkušeností zpraxe

  naprosto nemáte pravdu. Konkrét

  -

  ně informace opotvrzení zlázní při

  návratu bez dotyčné osoby, držitele

  ZTP nebo ZTP/P aparkovacího

  průkazu, které by údajně mělo

  sloužit jako doklad pro osvobození

  od dálničního poplatku. Toto je to

  -

  tální hloupost, která dávno neplatí,

  byť je uvedena na konkurenčních

  poradenských webech. Všichni

  klienti naší poradny, kteří byli

  voné situaci apotvrzení si vezli,

  měli následně problém adosta

  -

  li pokutu. Jestli vám potvrzení

  stačilo, měl/ajste štěstí, že jste

  vyvázl/abez pokuty. Pokud se týká

  vámi dále zmíněného osvoboze

  -

  ní od dálničního poplatku, ano,

  Slovensko ho poskytuje, nicméně

  pouze držitelům slovenského ZTP

  nebo ZTP/P + slovenského parko

  -

  vacího průkazu, nikoli držitelům

  trvale bydlícím vČR.

  

  Dobrý den, mám dotaz: před tře-

  mi lety mi byl přiznán příspěvek

  na péči ve výši 880 Kč, jenže

  během posledního roku se mi

  tak zhoršil zdravotní stav, že chci

  požádat ozvýšení. Jak se to dělá?

  Aještě mě zajímá, jestli zastaví

  výplatu současnou, než to celé

  projednají?

  ODPOVĚĎ: Začněte vyplněním

  formuláře návrh na změnu výše při

  -

  znaného příspěvku na péči. Prázdný

  formulář si můžete vyzvednout na

  podatelně úřadu práce (ÚP), pří

  -

  padně zdarma vytisknout znašeho

  webu www.pohyblivost.cz, rubrika

  formuláře ke stažení. Tím, že vypl

  -

  něný avámi podepsaný formulář

  odevzdáte na podatelnu ÚP, vlastně

  oznamujete, že se něco děje. Zná -

  te-li přesnou adresu ÚP, lze vyplně-

  ný formulář odeslat také doporuče-

  ným dopisem. Potom je postup stej-

  ný jako při podání vaší první žádosti.

  Referentka ÚP si svámi předem te

  -

  lefonicky dohodne termín šetření ve

  vašem bytě abude se ptát, co se od

  posledně změnilo, sčím vším potře

  -

  bujete pomoci. Doporučuji, aby při

  tomto šetření byla přítomna iosoba,

  která vám běžně pomáhá. Po

  šetření vypracuje úřednice zprávu,

  kterou následně předá posudkáři.

  Musíte počkat, jak to vše dopadne.

  Vy avaše rodina vnímáte zhoršení

  zdravotního stavu, ale důležitý je

  odborný názor hodnotícího lékaře.

  Ten bude vodborných zprávách

  hledat jakoukoli informaci ohledně

  vaší sebeobsluhy, hygieny, celkové

  samostatnosti, péče odomácnost,

  otom, zda potřebujete venku dopro

  -

  vod, zda vám někdo třeba pomáhá

  svařením aporcováním jídla, zda

  potřebujete pomoc třeba spře

  -

  sunem na lůžko apod. Uvažujete-li

  tedy opodání návrhu na zvýšení

  příspěvku na péči, nebylo by úplně

  od věci požádat odborného ošetřují

  -

  cího lékaře ovystavení podrobnější

  zprávy saktuálním datem, která

  by se zmíněných oblastí týkala.

  Přeji vám úspěch asílu do boje za

  změnu. Po dobu řízení opřípadném

  zvýšení příspěvku na péči nebude

  pozastavena výplata současná. Vše

  běží dále avpřípadě zvýšení vám

  bude jednorázově doplacen peněžní

  rozdíl od data podání do rozhodnutí,

  poté už pravidelně nová částka.

  

  Dobrý den, přítelkyně má par-

  kovací průkaz spřeškrtnutým

  uchem. Chci se vás zeptat,

  jestli musíme platit na placeném

  parkovišti. Unás na sídlišti má

  jeden pán také parkovací průkaz

  „ucho“, tak jsem si sním asjeho

  ženou promluvil, jestli mají

  nějaké výhody. Řekli mi, že si to

  také ověřovali, zjišťovali amají

  pouze tu výhodu, že nemusejí na

  placeném parkovišti platit, ale

  při kontrole je nutné ukázat ještě

  kparkovacímu průkazu průkaz

  ZTP, jinak nemají nárok na nic.

  ODPOVĚĎ: Zdravím. Je pravda, že

  ještě asi před  lety tato výjimka

  platná byla. Hodně neslyšících

  se toho stále drží, ale dnes se již

  jedná oNEPRAVDIVOU informaci.

  Jestli si to chcete ověřit, volejte

  třeba Unii neslyšících vBrně,

  mobil +   .

  

  PORADNA Pohyblivost.cz

  Pohyblivost.cz

  Psychologická poradna pro handicapované, jejich rodiny apřátele, pro osoby po úrazech

  avšechny další zájemce nejen kpříspěvkům ajiným možným výhodám nebo dávkám.

  Se svými dotazy se můžete obracet na Mgr. Lenku Jiřičnou, tel.   

  nebo   , e-mail:poradna@pohyblivost.cz.

  Využít můžete ikontaktní formulář dostupný přímo na webu www.pohyblivost.cz.

  Navýšení příspěvku

  na péči

  vstupuje postupně

  vúčinnost

  Zákon č. 47/2019 Sb.,

  kterým se mění zákon

  č. 108/2006 Sb., o sociálních

  službách, ve znění pozdějších

  předpisů, byl uveřejněn ve

  Sbírce zákonů a postupně

  vstupuje v účinnost. Ke zvý-

  šení příspěvku na péči dojde

  automaticky, o změnu není

  třeba žádat, a to následovně:

  Od 1. dubna 2019 se

  zvýšil příspěvek na péči pro

  osoby ve IV. stupni závislosti

  z dosavadních 13 200 Kč na

  19 200 Kč. Toto zvýšení se

  týká osob, kterým nejsou po-

  skytovány pobytové so ciální

  služby. Osobám, kterým

  poskytuje pomoc poskyto-

  vatel pobytových sociálních

  služeb (domov pro osoby

  se zdravotním postižením,

  domov pro seniory, domov se

  zvláštním režimem, chráněné

  bydlení nebo sociální služby

  ve zdravotnickém zařízení

  lůžkové péče), dětský domov

  nebo speciální lůžkové zdra-

  votnické zařízení hospicové-

  ho typu, bude i nadále náležet

  příspěvek na péči ve výši

  13 200 Kč.

  Od 1. července 2019 se

  zvyšuje příspěvek na péči

  pro osoby ve III. stupni

  závislosti, a to z dosavadních

  9900 Kč na 13 900 Kč u dětí

  a z 8800 Kč na 12 800 Kč

  u dospělých. Také toto zvý-

  šení se týká osob, kterým

  nejsou poskytovány pobytové

  sociální služby.

  

  Zdroj: MPSV

  Autorka je členkou

  předsednictva České asociace

  paraplegiků – CZEPA.

• Strana 30

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Zdeněk Jirků

  e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 24 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 10x ročně.

  Toto číslo vychází včervnu 2019.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  aMagistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Foto natitulní straně:

  Jan Šilpoch

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Dnes vám chci napsat o té části naší

  práce, která není tolik vidět. Vlast-

  ně hlavně o tom, co založil František

  Janouch ve Švédsku, odkud nadaci

  v roce 1990 do Prahy přestěhoval.

  Základem práce nadace byla po-

  moc lidem, které perzekvoval úplně

  zbytečně minulý režim, a také upo-

  zorňování na zajímavé tvůrčí ostrůvky

  v tehdejším Československu. Málokdo

  z vás možná ví, že František Janouch

  se osobně hodně zasazoval o udělení

  Nobelovy ceny českému básníkovi

  Jaroslavu Seifertovi. A povedlo se mu

  to. Na jeho počest tak vznikla ještě ve

  Stockholmu Cena Jaroslava Seiferta,

  dodnes jedna z nejvýznamnějších li-

  terárních cen, kterou Nadace Charty

  77 stále uděluje.

  Stejné je to s Cenou Františka Krie-

  gla, velkého přítele našeho zakladate-

  le nadace, na jehož připomínku založil

  v roce 1987 tuto cenu. Ta po celá léta

  vyzvedává laureáty s příkladnou ob-

  čanskou statečností. Napřed ve Švéd-

  sku, od roku 1990 už v Praze.

  Jsme pyšnými zakladateli Ceny

  Václava Havla za lidská práva. Spo-

  lu s Knihovnou Václava Havla a Ra-

  dou Evropy ve Štrasburku se od roku

  2013 podílíme na celém procesu vý-

  běru laureátů a všeho, co s tím souvisí.

  Proto podporujeme i oceňování lidí,

  kteří se angažují v životě kolem nás

  a něčím vynikají. Partnerská Nada-

  ce VIA už za 20 let existence ocenila

  např. Cenou Via Bona desítky jednot-

  livců i kolektivů, kteří nezištně věnují

  svůj čas, zkušenosti, nápady i peníze

  na pomoc druhým. My jsme letos no-

  minovali 15letého studenta Martina

  z jednoho pražského gymnázia, který

  „řádí“ v Praze v Suchdole a dělá cha-

  ritu pro Konto Bariéry již několikátým

  rokem. Upeče sám muny a prodá je

  na oblíbených Restaurant day v Such-

  dole (kluk u plotny, představte si to),

  vyrobí srdíčka jako přáníčka do kytic,

  přesvědčí majitelku květinářství SiSy

  a ta mu pomůže s jejich prodejem.

  Stojí to za ocenění? Obyčejná chuť po-

  máhat? Podle mě stojí.

  Náš místopředseda správní rady

  Evžen Lev Hart říká, že „ocenění není

  nikdy dost“. Proto jsme založili i pěk-

  nou tradici spojenou s projektem Sen-

  Sen, Senzační senioři. Letos vyhlašu-

  jeme již sedmý ročník Ceny Senior

  roku a v této chvíli hledáme po celé

  republice výjimečné seniory a skvě-

  lé kluby seniorů. Lidi, kteří navzdory

  věku neztrácejí zájem o dění kolem

  sebe a aktivním přístupem k životu

  motivují i své okolí. Pryč se stereoty-

  py, které o starší generaci neopráv-

  něně panují. Rozhlédněte se kolem

  sebe a nominujte senzační seniory,

  kteří potvrzují slogan našeho projektu

  a této výjimečné ceny: „Být senzačním

  seniorem má cenu!“

  Přeji vám hezké léto.

  

  Vaše Božena Jirků

  Ocenění

  není nikdy dost!

  SLOVO MÁ...

• Strana 31

  Nominujte své favority

  do dvou kategorií

  • Senior|ka roku

  • Nejlepší klub roku

  Více informací na www.sensen.cz

  Cena

  Senior roku 2019

  Být

  senzačním

  seniorem

  má cenu

  „ Život je tanec

  v každém věku“

  Ceny Senior roku 2017

  Nominujte své favority do

  dvou kategorií

  Senior/ka roku

  Nejlepší klub roku

  Nominační období V. ročníku

  od 16. května do 31. července 2017

  Návrh na udělení ocenění včetně 2 referencí

  posílejte poštou nebo mailem.

  marie.knotkova@bariery.cz

  telefon: +420 224 241 580

  Více informací a přihláška ke stažení na www.sensen.cz

  CLV 118.5x175_Sen_Sen.indd 1 26.05.17 13:14

  „ Život je tanec

  v každém věku“

  Ceny Senior roku 2017

  Nominujte své favority do

  dvou kategorií

  Senior/ka roku

  Nejlepší klub roku

  Nominační období V. ročníku

  od 16. května do 31. července 2017

  Návrh na udělení ocenění včetně 2 referencí

  posílejte poštou nebo mailem.

  marie.knotkova@bariery.cz

  telefon: +420 224 241 580

  Více informací a přihláška ke stažení na www.sensen.cz

  CLV 118.5x175_Sen_Sen.indd 1 26.05.17 13:14

• Strana 32

  800 303 304

  V O L E J T E Z D A R M A

  www.altech.cz

  Rádi poradíme i ohledně vyřízení finančního příspěvku od ÚP na pořízení některého z našich zařízení

  • schodišťové plošiny

  • schodišťové sedačky

  • stropní zvedací systémy

  • schodolezy

  • nájezdové rampy

  • bazénové zvedáky

  Altech OK.indd 1 03.05.2019 8:43:01

  www.apicz.com

  www.flexiramp.com

  Automobily

  bez bariér

  — Bezbariérová vozidla

  — Ruční ovládání pedálů

  — Úpravy sedadel

  — Nakládání invalidního vozíku

  — Ostatní individuální úpravy

  API CZ s.r.o. | Slapy 136 | 391 76 Slapy u Tábora | T: +420 381 278 043 | M: +420 606 070 992 | E: info@apicz.com | www.apicz.com | www.flexiramp.com

  muzes-210x138.indd 1 30.01.18 12:19