Strana 26
KULTURA / JIŘÍ DVOŘÁK
dělat, co nechci, nebo něco, do čeho
jsem tlačený.
Vzpomněla jsem si, kdy jsem vás
poprvé na Vinohradech viděla,
jako Arama ve hře Měsíční běs.
Aram byla moje první velká role
v Praze v komorním dramatu o ar-
ménské genocidě, velmi emocionál-
ní záležitost. Režisér Michal Tarant
nám dával dost prostoru. Povedlo se
to. Od Měsíčního běsu se datují moje
velké role na velkém jevišti. Dostal
jsem nedávno nabídku hrát v té hře
znovu, ale rozhodl jsem se do toho
nejít. Arama mám v sobě zapouz-
dřeného. Nerad bych do stejné vody
znovu vstupoval. A ono to taky ne-
jde…
Jaký je rozdíl mezi jevištěm
vBrně aPraze, třeba vpotlesku
nebo vkritice nové role?
V Brně se kolegové chválí, v Praze se
na to moc nehraje…
Je „předvořákováno“, namítal
jste při nabídce na rozhovor…
Šlo především o období kolem Star-
Dance, kdy jsme dávali s Lenkou No-
rou Návorkovou rozhovory, ale jinak
se médiím snažím dost vyhýbat.
Laďka Kozderková říkala, že slá-
va je lehčí než taška minerálek.
Geniálně tuhle věc definoval i Woody
Allen – že člověk se snaží být celý ži-
vot celebritou a slavný. Ale pokud se
mu to podaří, nasadí si černé brýle,
aby ho nikdo nepoznal. Termín slá-
va mi přijde hodně přehnaný, končí
podle mne u hraničního přechodu
u Rozvadova.
Hrál jste také ve hře Tango sólo,
tam jste také tančil. Nechci při
-
pomínat televizní StarDance. Ale
tančil jste jinak?
Tango sólo byl mimořádný projekt.
O mladých lidech, kteří něčemu pro-
padli. Tanci. Ne drogám, alkoholu,
jiným věcem. Jen TANCI. To bylo je-
dinečné a moc rád na to vzpomínám.
Pojetí tance se od mého mládí radi-
kálně změnilo. Maximálně se dá říct,
že mám díky umělecké škole jistou
koordinaci těla. Vždy jsem se dost
děsil, že s Lenkou Norou Návorkovou
postoupíme do dalšího kola. Často
jsme měli jen pár dní na to naučit se
věci, které tanečníci trénují celý ži-
vot. V tomto směru měli pravdu mí
předchůdci, kteří mě varovali, ať se
připravím na peklo. Peklo to bylo.
Ale krásný…
Tanečnice – na vozíku – vám
vjednom kole soutěže přibyla…
Ano, šlo o hrozně milé setkání, na
sedmém benefičním večeru Star-
Dance. Já sice nesouhlasím s tím, že
se tohle kolo má bodovat, protože
možnosti a souvislosti byly nesrov-
natelné – nemělo to mít se soutěží
nic společného. Ovšem silné pro nás,
všechny zúčastněné taneční páry,
bylo vnímat, jak málo stačí, abychom
přešli na tu druhou stranu. Na tu na
vozíku. A jak se může ve vteřině ži-
vot změnit…
Zásadně mě rozčílí
blbost, lenost
a nepracovitost.
A také bezmoc.
Tanec ve trojici na
StarDance – kromě
partnerky Lenky
Nory Návorkové
se na parketu
objevila i Erika
Trousilová, kterou
během rehabilitace
v Centru Paraple
poslali do soutěže
v hlasování
zaměstnanci
centra. Erika
byla až do úrazu
před devíti
lety prvotřídní
fyzioterapeutka.