Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

ŽIVOT

Byl bych srab

Daniel Kafka (46) pracoval jako operativec

uSlužby kriminální policie avyšetřování Policie ČR.

Po nehodě na motorce se ocitl na vozíku, díky kolegům

se však vrátil kpolicii coby civilní zaměstnanec

analytického oddělení. Patří mezi nejlepší.

Aktomu se letos stal novopečeným otcem.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

V budově zlínského Územního odbo-

ru Policie ČR na mě čeká muž, který

sice sedí na vozíku, ale vizáží zcela

naplňuje seriálové představy o sval-

natém kriminalistovi se strništěm

na tváři a tetováním na paži. Dnes

už sice policistou oficiálně není, ale

v roli analytika je více než platným

pomocníkem svých kolegů „s plac-

kou“. Z jeho vyprávění o rocích ve

službě i o novém působišti je patrné,

že jde o srdeční záležitost. Ostatně

návrat do práce mu svým způsobem

zachránil život…

ZAJÍMAVĚJŠÍ NEŽ VTELEVIZI

K Policii ČR nastoupil v roce 2001.

Sloužil nejprve u Cizinecké a po-

hraniční policie, kde řešil především

problematiku převaděčství, toužil

však po přestupu ke kriminálce.

V roce 2008 se na druhý pokus

dostal na oddělení obecné krimina-

lity ve Vsetíně. „Řešili jsme přede-

vším krádeže aut a vloupačky. Je to

hodně o práci s informacemi a lidmi.

Také tím musíte žít a dělat to srdcem.

Operativec prakticky nezná pracov-

ní dobu. Vzpomínám si, jak se velitel

jedno pondělí na poradě zlobil, že

o víkendu na místní diskotéce nevi-

děl ani jednoho operativce v civilu,“

líčí Daniel Kafka.

Jeho vyprávění o převlecích, získá-

vání informací nebo tzv. kazeťácích

(kázeňsky závadových osobách) je

poutavější než leckterá televizní de-

tektivka. Mimochodem – z této pro-

dukce prý s realitou snesou srovnání

jedině Případy 1. oddělení.

V květnu 2010 se Danielovi po-

dařil přestup do Zlína, kde se začal

věnovat práci na prověřování a vy-

šetřování násilné kriminality – lou-

peže, sebevraždy, znásilnění, ale

i podezřelá a náhlá úmrtí a podobně.

I když o tuto pozici velmi stál, dodává

zároveň, že se člověk neubrání jisté-

mu vlivu na psychiku. „Ne vždycky

se daří po práci na případy nemyslet.

Doma jsem se o tom nikdy nebavil,

tak jsem se snažil vyčistit hlavu ji-

nak. Třeba sportem a cvičením. Ob-

čas si pokecáte s parťákem. To je člo-

věk, se kterým máte vztah třeba na

patnáct let a je spíš jako vaše rodina

než kolega v práci.“

OSUDNÁ ZATÁČKA

Není divu, že taková profese působí

až návykově. O to větší byl pro akč-

Doktor rovnou řekl, že to bez vozíku

nepůjde. To jsem nechtěl vůbec

přijmout. Vystudoval jsem FTVS UK

Praha, závodil v atletice za dnešní

Olymp Praha, do té doby jsem

nevěděl, co je úraz, a žil v bláhové

představě, že trénované tělo

něco vydrží. Nevydrží nic…

Daniel Kafka se svým prvorozeným,

Danielem juniorem.