03/2024

• Strana 1

  Čtením tohoto časopisu podpoříte

  3/2024

  Časopis pro ty,

  kteří se

  nevzdávají

  MODERÁTORKA

  BARBORA KROUŽKOVÁ:

  O síle

  poprat se

  s čímkoliv

  (s. 46–49)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  šéfredaktor

  Říká v úvodním rozhovoru čísla

  středoškolačka Julie Koubová, která

  dochází ve svém volném čase po-

  máhat sportovcům s postižením. Že

  byste podobná slova čekali spíše od

  jiné generace? Julie není mezi svý-

  mi vrstevníky žádnou speciální vý-

  jimkou a je velmi pozitivní zprávou,

  že se převládající představy o mladé

  generaci často bortí pod tíhou změ-

  ny.

  Julie reprezentuje svými činy po-

  hled, který rezonuje čím dál více

  i ve velkých firmách a společnosti

  obecně. Na firemní dobrovolnictví

  se redaktor Radek Musílek zamě-

  řil i v následujícím textu. Za všech-

  ny jsme tentokrát zvolili společnost

  Hilti, téma však – a jsem velice rád,

  že toto můžeme zkonstatovat – není

  cizí ani řadě dalších velkých i ma-

  lých společností napříč naší zemí.

  Spojuje je zpravidla jedno – zaměst-

  navatel obvykle nikoho k podobným

  aktivitám nenutí, ty vznikají zcela

  organicky podle potřeby a zájmů za-

  městnanců.

  Zvu vás také k dalším zajímavým

  textům tohoto vydání, například

  k reportáži z Café Therapy, které už

  skoro 20 let pomáhá na nohy lidem,

  kteří by jinde byli jen těžko zaměst-

  natelní, nebo k reportáži o jednom

  z četných klubů projektu SenSen,

  který proměňuje pohled na stárnutí.

  Jako vždy ale na následujících strán-

  kách najdete také porci příběhů lidí,

  kterým závažné postižení zasáhlo do

  života a kteří se s ním dokázali vy-

  pořádat.

  Milí čtenáři, vítám vás u podzim-

  ního vydání časopisu pro všechny,

  kteří se nevzdávají! 

  Dobrovolnictví

  pomáhá růst

  strana 32–34strana 10–13

  Doslova jako na motorek:

  Dalibor anový přídavný pohon kvozíku.

  Společenská odpovědnost firem:

  Pomoc jako teambuilding.

  strana 6–9

  Julie Koubová:

  Dobrovolnictví pomáhá růst.

  strana 42–44strana 18–20

  strana 14–17 strana 35–37

  Předpovědím navzdory.

  Příběh Jakuba Jandy.

  Žádná zašívárna!

  Dvě dekády sociálního podniku Café Therapy.

  Když máte dárce, máte naději.

  Radkův souboj sleukémií.

  Právě teď!

  Kluby SenSenu mění pohled na stárnutí.

  strana 24–27

  Zbyněk Sýkora:

  Mít pocit, že někam patřím.

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

  Kinematograf bratří Čadíků

  Celé léto brázdil česká města aobce Kinematograf bratří Čadíků.

  Pojízdné letní kino baví už 33 let tisíce velkých imalých diváků

  azároveň pomáhá potřebným. Od roku 2008 putuje výtěžek

  dobrovolného vstupného na Konto Bariéry. Letos to je úžasných

  jeden apůl milionu korun, které pomohou zlepšit život

  konkrétním lidem shandicapem. Děkujeme! 

  Foto: ARCHIV KINEMATOGRAF BRATŘÍ ČADÍKŮ

• Strana 5

  5

• Strana 6

  TÉMA

  Dobrovolnictví

  pomáhá

  růst

  Starší generace často pohlíží

  kritickým okem na tu nejmladší.

  Oté současné si povětšinou

  myslí, že má zájem prakticky jen

  omobily amonitory počítačů.

  Mladí lidé narození po roce

  2000 však vyrůstají nejen véře

  informačních technologií, ale

  také vdobě, která už považuje

  za přirozené něco, co bylo dříve

  pojmem téměř neznámým.

  Například individuální

  dobrovolnictví – jako pro

  gymnazistku Julii Koubovou.

  Mladá dobrovolnice Julie

  si své působiště vybrala

  azařídila úplně sama.

• Strana 7

  7

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Julie (17) studuje pražské osmileté

  gymnázium se zaměřením na cizí ja-

  zyky. Miluje cestování, ráda jezdí na

  kole, posiluje a věnuje se gymnas-

  tice, kterou dříve provozovala i zá-

  vodně. Od dětství ji však také lákala

  pomoc lidem a práce s nimi. „Ještě

  před gymplem, to mi bylo asi deset

  let, jsem chtěla začít pomáhat v dět-

  ském domově, který je nedaleko

  mého bydliště. Znala jsem odtamtud

  jednoho kluka, který chodil na stej-

  nou školu jako já, i když o třídu níž.

  Mamku napadlo, že bych jim mohla

  nabídnout doučování. Také mi s tím

  musela na začátku trochu pomoci,

  protože by asi dost koukali, kdyby se

  jim tam z ničeho nic objevila deseti-

  letá holčička, že jim přišla nabídnout

  výpomoc,“ směje se teenagerka.

  INSPIRATIVNÍ EXKURZE

  Snad odjakživa se jí prý líbí trávit

  čas s dalšími lidmi, má k nim klad-

  ný vztah. Postupně tak vyhledávala

  další příležitosti, jak pomoci. Našla

  si brigádu v lesní školce a zapojila

  se do programu Mezinárodní ceny

  vévody z Edinburghu (zkráceně

  DofE – The Duke of Edinburgh’s In-

  ternational Award), který podporuje

  dobrovolnictví mladých lidí. Na jaře

  letošního roku začala Julie docházet

  na tréninky Sportovního klubu Jed-

  ličkova ústavu Praha.

  Prvotním impulsem byla ex-

  kurze její třídy v Jedličkově ústavu

  a školách. „Součástí naší návštěvy

  byla i přednáška na téma muži ve

  Ještě před gymplem,

  to mi bylo asi deset

  let, jsem chtěla začít

  pomáhat v dětském

  domově, který je

  nedaleko mého bydliště.

  Znala jsem odtamtud

  jednoho kluka, který

  chodil na stejnou školu

  jako já, i když o třídu níž.

• Strana 8

  TÉMA / DOBROVOLNICTVÍ

  speciální pedagogice. Zaujalo mě to,

  tuhle oblast jsem zatím moc nezna-

  la. Líbilo se mi tamní přátelské pro-

  středí a milí lidé. Ještě na místě jsem

  si vzala kontakt a po čase jsem se

  opravdu ozvala, protože doma se mi

  pořád vracela pozitivita toho místa,“

  vzpomíná Julie na moment, který ji

  přivedl k dobrovolnictví mezi dětmi

  a mládeží s tělesným a kombinova-

  ným postižením.

  Úplně na začátku si představovala

  zapojení přímo ve škole nebo mezi

  vychovateli, ale vzhledem k tomu,

  že jí ještě nebylo osmnáct let a sama

  zatím chodí na střední školu, vari-

  anta pomoci ve sportovním klubu se

  ukázala jako optimální. „Docházím

  jednou týdně na odpolední tréninky

  atletiky. Ráda bych i víc, ovšem i já

  jsem dosud studentka a vycházím

  ze svých časových možností. Zatím

  jsme byli většinou venku. Přiřadili mě

  k jednomu atletovi, který se věnuje

  hodům. Začínáme rozcvičkou, pak

  mu pomáhám vše nastavit, upnout na

  odhodové místo, podávám sportovní

  náčiní, měřím a učím se i techniku

  odhodu, abych mohla působit trošku

  i jako trenérka. To se ale teprve za-

  učuji,“ líčí Julie, které je sport blízký.

  Podle jejích slov pro ni není Jedle

  jen nějaké místo, ale hodně se tam

  sama naučí. „Třeba to, že život může

  být hezký i s překážkami v podobě

  postižení. Těžkosti vám mohou po-

  moci víc lidsky vyrůst. Dává mi to

  hodně i pro můj život, obohacuje mě

  to. Hned od první chvíle na mě to pro-

  středí zapůsobilo a ještě to umocnily

  milé reakce na moje zapojení. Stu-

  denti mě oslovují, ptají se a zajímají.

  Všichni tu jsou laskaví a já cítím jejich

  určitou vnitřní sílu. Pochopitelně ne-

  vím, jak člověk s postižením vnitřně

  vše prožívá, ale je hezké, že se z niče-

  ho nehroutí a mají podporu dělat, co je

  baví. Prostě žijí! A jsou na místě, které

  nesoudí, což je opravdu nádherné,“

  říká Julie s evidentním zaujetím.

  Před příchodem do Sportovního

  klubu Jedličkova ústavu Praha žád-

  nou zkušenost s handicapem neměla.

  Ani v rodině. Oba rodiče však pracují

  Docházím jednou týdně

  na odpolední tréninky

  atletiky. Ráda bych i víc,

  ovšem i já jsem dosud

  studentka a vycházím

  ze svých časových

  možností. Zatím jsme

  byli většinou venku.

  Přiřadili mě k jednomu

  atletovi, který se věnuje

  hodům.

  Jednou týdně

  pomáhá při

  tréninku atletů

  Sportovního Clubu

  Jedličkova ústavu

  Praha.

• Strana 9

  9

  v akademickém prostředí s huma-

  nitním zaměřením na filozofii a psy-

  chologii, mezi příbuznými má i lékaře

  a zdravotní sestry, takže se domnívá,

  že její zájem o pomoc druhým může

  mít kořeny právě zde. S dobrovolnic-

  tvím chce začít i její o tři roky mladší

  bratr. Rodiče jejich aktivity podporují

  a líbí se jim, jak se jejich potomci za-

  pojují – včetně toho, jak si Julie v Jedli

  všechno sama vyjednala.

  PŘÁTELÉ ADALŠÍ PLÁNY

  Juliini přátelé o všech aktivitách vědí,

  někteří spolužáci také. Jedna kama-

  rádka se původně chtěla přidat, ale

  nevyšlo to, tak se pokusí znovu teď

  na podzim. V ideálním případě pak

  budou na tréninky chodit obě spo-

  lečně. „Většinu spolužáků to sice

  neláká, ale považují to za hezké. Pár

  z nich to také zkouší. Reakce jsou ve-

  skrze pozitivní. Skupina mých přátel

  jsou moc fajn lidé. Určitě by mi řek-

  li, kdyby měli pocit, že dělám něco

  toxického, nepřetvařují se a svůj ná-

  zor říkají narovinu. V tomto případě

  slyším jen pozitivní ohlasy,“ konsta-

  tuje Julie.

  Plány mladé studentky směřují

  k humanitním oborům. „Až mi bude

  za rok osmnáct, tak se rozšíří mož-

  nosti, do čeho všeho se můžu zapojit,

  ale nějaké zásadní změny zatím ne-

  plánuji. I když určitě bude zajíma-

  vé zkusit i něco dalšího. Pokud jde

  o další studium a budoucí profesi,

  tak mě nejvíc zajímá psychologie.

  Líbilo by se mi být psycholožkou,

  terapeutkou. Ačkoliv mě napadla

  i speciální pedagogika. Každopádně

  chci být v blízkém kontaktu s lidmi.

  Přesně zatím nevím, raději si nechá-

  vám otevřené možnosti. Je špatné jít

  moc brzy za jediným cílem, protože

  si uzavřete další cesty. Vím ale urči-

  tě, že třeba hudbu profesionálně dě-

  lat nebudu,“ uzavírá s úsměvem Julie

  Koubová, která možná ještě přesně

  neví, kam bude směřovat profesně,

  avšak o její osobnostní cestu rozhod-

  ně netřeba mít obavy. 

  Program DofE

  Jedná se ocelosvětový program pro mladé lidi ve věku od 

  do  let, který založil vroce  britský princ Philip, otec

  současného panovníka Velké Británie. Cílem programu je

  povzbudit mladé lidi ve všestranném seberozvoji aocenit je

  za to. Mladí lidé si vněm stanovují cíle ve čtyřech základních

  oblastech, jimiž jsou rozvoj dovedností, sportovní aktivita,

  dobrovolnictví adobrodružná expedice. Spomocí dospělého

  mentora usilují ojejich splnění. Za překonání svých výzev

  získávají Mezinárodní cenu vévody zEdinburghu zrukou

  významných osobností. Po celém světě se programu účastní

  na osm milionů studentů, vČeské republice je do DofE nyní

  zapojeno přes   mladých lidí.

  Zvoleným činnostem se účastník věnuje pravidelně alespoň

  jednu hodinu týdně po určitou dobu (podle zvolené úrovně

  tři měsíce až , roku) asnaží se dosáhnout vytyčeného

  cíle. Cíle mohou být různé – důležité je, aby jejich plnění

  účastníka bavilo aaby ho rozvíjely. Úspěšní absolventi

  programu získávají pamětní odznak acertifikát při

  závěrečné ceremonii (pořádá Národní kancelář DofE), který

  održiteli vypovídá, že program absolvoval – tj. že se dovede

  cílevědomě zaměřit na seberozvoj apřekonávání překážek.

  Většinu spolužáků to

  sice neláká, ale považují

  to za hezké. Pár z nich

  to také zkouší. Reakce

  jsou veskrze pozitivní.

  Skupina mých přátel

  jsou moc fajn lidé. Určitě

  by mi řekli, kdyby měli

  pocit, že dělám něco

  toxického, nepřetvařují

  se a svůj názor říkají

  narovinu.

  Součástí pomoci

  je inošení

  sportovního

  náčiní...

  ... nebo vedení

  rozcvičky.

• Strana 10

  TÉMA / DOBROVOLNICTVÍ

  Pomoc jako

  teambuilding

  Společenská odpovědnost je

  pojem, který do své politiky

  zařazuje čím dál větší množství

  firem. Spadá pod ni ipodpora

  dobrovolnických aktivit vlastních

  zaměstnanců. Za příkladem,

  jak to může vpraxi vypadat,

  jsme se vypravili do nadnárodní

  společnosti Hilti, do oboru, který

  je neziskovému sektoru zdánlivě

  vzdálený.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ AARCHIV HILTI

  „Hilti je firma s více než osmdesáti-

  letou tradicí. Svůj původ má v Lich-

  tenštejnsku a dodnes jde o rodinný

  podnik, což je nejspíš důvod, proč

  vždy dbala na podporu lidí,“ říká na

  začátek Judita Bihellerová, ředitel-

  ka HR (Human Resources – lidské

  zdroje) pro Českou republiku, která

  má v Hilti dobrovolnictví na starosti.

  V tuzemsku působí společnost na-

  příč regiony a celkem pro ni pracuje

  420 zaměstnanců. Bavíme se ovšem

  o podniku s opravdu celosvětovým

  dosahem, jeho pobočky najdete ve

  120 zemích světa a má dohromady

  přes 32 tisíc pracovníků. Pro všech-

  ny z nich platí, že mají ročně osm ho-

  din na podporu něčeho bohulibého.

  Paralelně s tím společnost poskytuje

  finanční podporu vybraným projek-

  tům prostřednictvím Hilti Founda-

  tion (nadace), kam putuje vždy část

  výdělku.

  Pomoc v Hilti nikdy neposkytují

  přes prostředníky. Věnují se jí dlou-

  hodobě a výhradně vlastními silami.

  „Před pěti lety jsme se v České re-

  publice připojili ke globální firem-

  ní iniciativě EBB (Engaged Beyond

  Business – zapojený nad rámec

• Strana 11

  11

  Judita Bihellerová

  osobně považuje

  dobrovolnictví

  za užitečné

  ainspirativní.

• Strana 12

  TÉMA / DOBROVOLNICTVÍ

  podnikání), což je náš dobrovolnický

  program vytvořený společně s Hilti

  Foundation. Investovat svůj čas a pe-

  níze do projektů v místních komuni-

  tách považujeme za prospěšné. Řídí-

  me se pravidlem 3 H (hands, heads,

  hearts – zapojit ruce, hlavy a srdce).

  Jen pro zajímavost, pokud by každý

  z našich zaměstnanců po celém svě-

  tě věnoval ročně jediný pracovní den

  nějakému charitativnímu projektu,

  představovalo by to zhruba 150 let

  práce na plný úvazek,“ vysvětluje Ju-

  dita Bihellerová. Zároveň ale přizná-

  vá, že ne každý zaměstnanec se do

  dobrovolnictví zapojí. Každý si může

  vybrat, nikdo nikoho nenutí.

  DŮVĚRA JE DŮLEŽITÁ

  I když tu každý může přijít s vlast-

  ní individuální iniciativou, že svou

  dobrovolnickou prací podpoří to a to,

  většinou vyrážejí zaměstnanci jako

  skupina. Zmíněných osm hodin roč-

  ně firma považuje za regulérně od-

  pracované a zahrnuje je do výplaty,

  i kdyby šlo o víkendovou akci. „Po-

  kud to někomu vyhovuje, může si

  to rozdělit třeba na kratší hodinové

  úseky ve více dnech. Nikdo přitom

  nekontroluje, co, jak a kde přesně

  zaměstnanec vykonával. Mají naši

  plnou důvěru, že splní, co nahlásí

  svému vedoucímu týmu. V případě

  kolektivních akcí většinou někdo

  přijde s nějakým návrhem, co by se

  dalo společně vykonat. V rámci fir-

  my se pak svoláme, kdo má zájem.

  Pomáhají nám s tím kolegyně z mar-

  ketingu,“ líčí situaci Judita Bihellero-

  vá.

  V rámci České republiky se zapo-

  juje přibližně třetina zaměstnanců.

  Přestože osazenstvo Hilti tvoří z 80

  procent muži, v poměru k počtu lidí

  se víc zapojují ženy. „Nemyslím si,

  že by to bylo primárně nezájmem,

  ale spíš to zapadne v každodenním

  pracovním i životním chodu. Do

  budoucna bych ráda posunula číslo

  na dvě třetiny, což považuji za reál-

  né,“ domnívá se ředitelka lidských

  zdrojů. V praxi se pak prý víc osvěd-

  čuje informování o dobrovolnictví

  prostřednictvím letáčků a osobní

  komunikace než rozesílání zpráv

  prostřednictvím elektronických

  platforem.

  LEGRACE IEMOCE

  Dobrovolnické akce v Hilti začaly

  návštěvami dětských domovů. „Cho-

  dím tam dělat pro děti pracovní po-

  hovory nanečisto, aby si vyzkoušely,

  jaké to je, až se jich to bude týkat.

  Poradím jim, jak se připravit a po-

  dobně. Docházejí tam takhle lidé

  i z jiných firem. Je to vždycky moc

  fajn, mám z toho silné zážitky. Vy-

  kouknu ze své bubliny. Dává mi to

  smysl. Cítím, že pro ně bude těžké

  postavit se na vlastní nohy navzdory

  svému příběhu, prožívám tam silné

  emoce a doufám, že jim alespoň tro-

  chu v životě pomáhám. Kromě toho

  třeba jdeme do školky opravit pís-

  koviště, přivezeme a nainstalujeme

  vánoční stromeček a tak dále, záleží

  na tom, s čím kolegové přijdou. Také

  se zapojujeme do projektu Pomáhej

  Společná manuální

  práce pomáhá

  ivytváření

  neformálnějších

  vztahů mezi kolegy

  na pracovišti.

  Hilti je vzákladu

  stále rodinná

  firma, ovšem

  scelosvětovým

  záběrem.

  Celý den jsme například

  pomáhali s opravami

  v jedné mateřské škole,

  jindy kolegové vysadili

  stovky nových stromků.

  Jde o úplně něco jiného,

  než je práce v kanceláři.

  Poznáte kolegy v nových

  a jiných situacích. Třeba

  při fyzické práci, které

  jinak moc nemáme.

• Strana 13

  13

  pohybem. Zaměstnanci pak hlasují,

  který projekt bude z vybraných pe-

  něz podpořen,“ vyjmenovává dobro-

  volnické aktivity Judita Bihellerová.

  Kromě samotné práce loni do charity

  investovali také 400 tisíc korun.

  Její kolegyně Tereza Charvátová se

  domnívá, že by zapojení do takových

  akcí mělo být povinné. „Jsem pře-

  kvapena, že z centrály v Praze se ne-

  zapojují všichni. Finanční oddělení,

  kde pracuji, na tom participuje celé

  a vnímám to jako velmi prospěš-

  né. Nejen kvůli té pomoci, ale i pro

  nás samotné. Není to přitom žádná

  ulejvárna. Celý den jsme například

  pomáhali s opravami v jedné ma-

  teřské škole, jindy kolegové vysadili

  stovky nových stromků. Jde o úplně

  něco jiného, než je práce v kancelá-

  ři. Poznáte kolegy v nových a jiných

  situacích. Třeba při fyzické práci,

  které jinak moc nemáme. Užijeme

  si při tom i legraci, je to neformální

  a uvolňující. Poznáte se i s lidmi, s ni-

  miž si jinak nemáte moc příležitost

  popovídat. Dalo by se říct: skvělý

  teambuilding!“ pochvaluje si Tereza

  Charvátová. 

  Dobrovolnictví včíslech

  HLAVNÍ DŮVODY DOBROVOLNICTVÍ

  Ve druhé polovině roku  provedl Český statistický

  úřad šetření, které poskytlo informace ozapojení obyvatel

  Česka do dobrovolnických činností. Kromě základního

  členění dobrovolníků podle věku, vzdělání aekonomické

  aktivity přineslo také informace oorganizovaném

  aneorganizovaném dobrovolnictví, omístu výkonu

  dobrovolnické činnosti či ojejím zaměření.

  Míra dobrovolnictví ve . pololetí roku  dosáhla

  hodnoty , %, přičemž vyšší míru dobrovolnictví měly

  ženy (, %). Muži sice smírou dobrovolnictví (, %) za

  ženami mírně zaostávali, ale věnovali dobrovolnictví větší

  úhrn hodin.

  Dobrovolníci nejčastěji pomáhali přátelům, sousedům

  nebo neznámým lidem (, %), případně nějaké

  organizaci (, %). Dobrovolnictví probíhalo nejčastěji

  vmístě bydliště (, %).

  Mezi dobrovolníky převažovalo organizované

  dobrovolnictví (, %), dobrovolnická činnost

  byla nejčastěji zaměřena na rozvoj obce, komunit

  asousedskou výpomoc (, %) asociální péči (, %).

  Důvodem kdobrovolnictví bylo nejčastěji přesvědčení avíra

  vhodnoty, které podporuje daná skupina nebo organizace

  (, %), případně to, že dobrovolník chce být sostatními

  lidmi, spřáteli či následuje jejich příklad (, %).

  Tazatelé při šetření ve všech krajích ČR oslovili

  respondenty ve věku  avíce let.

  Převzato zčasopisu Českého statistického úřadu

  STATISTIKA & MY.

  Vroce  ministerstvo vnitra odhadlo hodnotu

  dobrovolnické práce vČR na  miliard korun.

  %

  ,

  ,

  ,

  ,

  ,

  

  l Následuje své přesvědčení, věří vhodnoty, které podporuje

  skupina nebo organizace

  l Chce být sostatními lidmi, spřáteli, či následuje jejich příklad

  l Chce přispět komunitě, životnímu prostředí

  l Chce řešit naléhavé potřeby, které veřejné služby nenaplňují

  l Chce poznat sám sebe, využít své kompetence azkušenosti

  l Chce posílit svou kariéru, aby měl/avíce pracovních příležitostí

  Jen pro zajímavost,

  pokud by každý z našich

  zaměstnanců po celém

  světě věnoval ročně

  jediný pracovní den

  nějakému charitativnímu

  projektu, představovalo

  by to zhruba 150 let

  práce na plný úvazek.

• Strana 14

  REFLEKTOR

  Žádná zašívárna!

  Integrační sociální podnikání je něco, co Česká

  republika vpraxi zná, na zákon osociální

  ekonomice zatím ale stále čeká. Návrh už existuje

  amohl by pomoci takovým subjektům, jako je

  třeba pražský podnik Café Therapy, který dává

  práci lidem obtížně zaměstnatelným na běžném

  trhu práce. Především těm, kteří se vyléčili

  zdrogové závislosti apřípadně ipo výkonu trestu.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  U zrodu Café Therapy stála před

  devatenácti lety nestátní nezisková

  organizace Sananim (očista duše),

  která už od roku 1990 pracuje

  s lidmi ohroženými drogami. V roce

  2005 tento zapsaný ústav založil

  samostatný právní subjekt Sananim

  Charity Services, s. r. o., který provo-

  zuje Café Therapy, chráněnou kera-

  mickou dílnu Charity Shop a projekt

  Promile Info.

  Samotné Café Therapy je příjemný

  neformální prostor s bezbariérovým

  přístupem ve Školské ulici. Náhodný

  návštěvník centra města by přitom

  na první pohled nijak nepoznal, že

  jde o podnik svým posláním neob-

  vyklý. Jak říká jeden ze dvou ve-

  doucích Jakub Janyška (38), sociální

  zaměření svého provozu spíše upo-

  zaďují: „Vizitka sociálního podniku

  je dvojsečná. Někoho to odrazuje,

  jiní zákazníci jsou naopak díky tomu

  tolerantnější a fandí nám. My se

  chceme prezentovat především kva-

  litou produktu a prostředí. Běžného

  návštěvníka nemusí vůbec zajímat,

  jaký příběh našich zaměstnanců sto-

  jí v pozadí.“

  NOVÁ PRÁCE, NOVÉ PROVOZY

  Jakub přišel do Café Therapy před

  osmi lety společně s kolegou Sa-

  muelem Bachmannem (38). Oba

  jsou vystudovaní speciální pedago-

  gové, společně pracovali ve výchov-

  ném ústavu na Klíčově a ve stejnou

  dobu se rozhodli pro změnu. Zaujalo

  je výběrové řízení na nového provo-

  zovatele Café Therapy a od té doby

  ho společně vedou, i když Samuel se

  přidal asi o dva měsíce později. „Stá-

  le nás to baví, jde o netradiční práci

  s přesahem,“ říká Jakub Janyška.

  Na starosti přitom nemají jen pro-

  stor ve Školské ulici. V průběhu let

  si postupně přidali provoz bistra na

  Pedagogické fakultě Univerzity Kar-

  lovy, herecký klub s kavárnou v Di-

  vadle ABC a také kavárnu Divadla

  Komedie. V létě navíc druhým rokem

  zajišťují občerstvení v Kempu Staré

  časy na Sázavě. Pravidelně mají svůj

  gastrostánek na filmovém festivalu

  v Karlových Varech, na keramických

  trzích na Kampě a na divadelním

  festivalu Menteatrál. Zkrátka je toho

  hodně.

  PODNIKÁNÍ SPŘESAHEM

  Přestože nejsou klasifikováni jako

  sociální služba, vše funguje pod hla-

  vičkou společnosti s ručením ome-

  zeným a zatím nebyla přijata česká

  legislativa upravující sociální podni-

  kání, Jakub a jeho kolegové se řídí

  obecnými principy už nyní. V praxi

  to znamená, že alespoň 30 % ze za-

  Vizitka sociálního podniku je

  dvojsečná. Někoho to odrazuje, jiní

  zákazníci jsou naopak díky tomu

  tolerantnější a fandí nám. My se

  chceme prezentovat především

  kvalitou produktu a prostředí.

  Běžného návštěvníka nemusí

  vůbec zajímat, jaký příběh našich

  zaměstnanců stojí v pozadí.

• Strana 15

  15

  Samuel Bachmann

  aJakub Janyška stojí

  včele Café Therapy

  už osm let.

• Strana 16

  REFLEKTOR / CAFÉ THERAPY

  městnanců patří do cílové skupiny

  lidí, které chce projekt podporovat,

  snaží se o environmentální odpo-

  vědnost a celkově nejde jen o zisk,

  ale také o přínos společnosti.

  Do Café Therapy přicházejí praco-

  vat lidé po drogové závislosti, často

  s kriminální minulostí a nezřídka

  zadlužení. Přesto nikdo nerozlišuje,

  jestli jde o pracovníka, pro kterého to

  platí, nebo nikoliv. To považují nově

  příchozí asi za největší přínos, ni-

  komu nemusí nic vysvětlovat a jsou

  mezi těmi, kteří mají buď podobnou

  životní zkušenost, nebo pochopení.

  Při nástupu se nikdo na nic neptá –

  jenom na to, co kdo umí a co ho baví.

  Stačí chuť se zapojit a učit se. Většina

  se postupně začne svěřovat sama.

  Jelikož se ale pracuje i s alkoho-

  lem, není zdejší práce pro každého.

  Pro někoho to může být problém,

  i když vůbec neplatí rovnice, že člo-

  věk, který byl na drogách, musí mít

  automaticky problém s alkoholem.

  „Máme tady suchý zákon, alkohol tu

  mohou pít jedině zákazníci, ale i tak

  to může být pro někoho příliš velké

  pokušení. Nejlépe se mu lze vyhnout

  v bistru na Pedagogické fakultě, nebo

  to prostě nejde,“ vysvětluje Jakub Ja-

  nyška.

  Jakkoliv se může zdát, že pracov-

  ní kolektiv bude náchylný k velké

  fluktuaci, opak je pravdou. „Původně

  jsme byli tranzitní program na půl

  roku. Tento model jsme ale opustili.

  Poznat a zapracovat nového člověka

  je poměrně náročné časově i finanč-

  ně, navíc šest měsíců nebyla v praxi

  dostatečná doba, takže dnes už dél-

  ku pracovního poměru u nás nijak

  neomezujeme. Pevný základ týmu

  nám tak drží stále pohromadě, přes-

  tože každý rok k jistým obměnám

  dochází. Někdo je tu ovšem už od

  začátku,“ popisuje Jakub Janyška.

  ŽÁDNÁ ZAŠÍVÁRNA

  A zaměstnanci si na sebe skutečně

  vydělají. Pouze na dvě místa z dva-

  ceti má Café Therapy finanční pod-

  poru. Celkově se jedná i s Jakubem

  a Samuelem o 15 stálých lidí a 20

  brigádníků. To při výše popsaném

  rozsahu provozu není málo, všichni

  se mají co otáčet. Někdy je dokonce

  potřeba přebíhat mezi jednotlivými

  místy. „Občas je někdo překvapen,

  že nejsme žádná zašívárna. Gastro-

  nomie je řehole. Nechceme se per-

  manentně sedřít, ovšem umíme se

  hecnout a nárazově jít i za hranu,“

  říká s entuziasmem Jakub Janyška.

  Mezi stálými zaměstnanci prý pře-

  važují ženy, mezi brigádníky panuje

  větší genderová vyváženost.

  Každému se tu snaží dát takovou

  pozici, aby mu co nejvíce vyhovo-

  vala. Někdo je rád multidisciplinár-

  ní a dělá více různých věcí, jinému

  více vyhovuje zaměřit se na jednu

  věc. Přicházejí lidé gastronomií zcela

  netknutí, třeba i s minimálními pra-

  covními zkušenostmi, nebo v dru-

  hém extrému i ostřílení profíci.

  Celkově za Jakuba prošlo Café

  Therapy pracovně asi 200 lidí, jen tři

  z nich museli odejít, protože situaci

  nezvládli. Dvě stovky se za ty roky

  nemusí zdát tak mnoho, je však tře-

  ba uvědomit si, že jde o lidské osudy,

  kterým Therapy bylo oporou v těž-

  kých momentech. Zaměstnanci/kli-

  enti pochopitelně přicházejí po tera-

  piích a s podporou Sananim, ovšem

  i tak si často stále nesou břímě v po-

  době dluhů a dalších problémů. V této

  oblasti se tak velmi hodí Jakubovo

  i Samuelovo vzdělání i zkušenosti,

  kteří mohou poskytovat prakticky

  přímo na místě odborné poradenství.

  NOVÉ ZAČÁTKY

  Mezi opory týmu již léta patří i Da-

  niela (42) a Michal (43), kteří si oba

  prošli drogami, vězením i dluhy.

  DANIELA: „Začínala jsem tu před de-

  víti lety v kuchyni jako pomocná síla

  po deseti letech závislosti na dro-

  gách a po výkonu trestu. Byla jsem

  rozhodnutá se ze všech těch problé-

  mů dostat, i když jsem nevěděla, jak

  všechno dopadne. Kvůli trestnímu

  rejstříku bylo těžké najít si novou

  práci. Ještě ve vězení mi terapeut ze

  Sananimu o téhle možnosti řekl. Nej-

  víc mi tu pomohlo, že nikdo neřešil

  moji minulost a nemusela jsem se

  nijak přetvařovat, mlžit. Dnes dělám

  provozní vedoucí v Therapy. Pořád se

  Do Café Therapy

  přicházejí pracovat lidé

  po drogové závislosti,

  často s kriminální

  minulostí a nezřídka

  zadlužení. Přesto nikdo

  nerozlišuje, jestli jde

  o pracovníka, pro

  kterého to platí, nebo

  nikoliv.

  Práce

  vgastronomii

  je náročnější,

  než si někteří

  myslí.

• Strana 17

  17

  rozvíjím a líbí se mi tu. Mám tady ka-

  marády, s jednou kolegyní dokonce

  bydlím. Vím, že bych tu našla pomoc,

  kdybych ji potřebovala. Přesto bych

  časem ráda otevřela vlastní kavárnu

  s pekárničkou. Berte to však jen jako

  vizi, bojím se totiž zároveň v součas-

  né náročné době pustit do nejistoty

  a přijít o zdroj příjmů,“ vypráví žena,

  která má dvě děti (13 a 21) a svým

  úspěšným příkladem se snaží moti-

  vovat ostatní ženy s podobnou minu-

  lostí v klubu odsouzených žen.

  MICHAL: „V Therapy dělám osm let,

  jsem hlavně číšník, ale taky zvukař,

  když je potřeba. Původně jsem při-

  šel jen na čtrnáctidenní brigádu. Měl

  jsem za sebou dvacet let na těžkejch

  drogách, prošel několikerou léčbou

  a vězením. Abych to konečně pře-

  konal, musel jsem utéct z Poděbrad

  do Prahy, abych změnil prostředí.

  Therapy mi v tomhle dost pomohlo.

  Nemusel jsem si tu na nic hrát, jak

  jsem vešel do dveří, všichni věděli…

  To pro mě bylo hrozně důležitý. Zpo-

  čátku jsem se hrozně těšil do práce

  a první dva roky mě pořád všichni

  chválili, jak to zvládám. Teď už to tu

  beru normálně. Tohle je prostě běžný

  život, jak vypadá. Pořád mi ale prá-

  ce tady dává smysl, baví mě střídání

  provozů,“ vypráví mi u stánku s ob-

  čerstvením na keramických trzích

  pořádaných na Kampě Sananimem.

  Podle svých slov je rád, že se nedáv-

  no konečně dostal z dluhů. 

  Celkově za Jakuba prošlo

  Café Therapy pracovně asi 200 lidí,

  jen tři z nich museli odejít,

  protože situaci nezvládli.

  Stánky

  sobčerstvením

  na malostranských

  hrnčířských trzích

  patří už ktradičním

  akcím Café Therapy.

  Prostor

  Café Therapy

  je velmi příjemný

  aumožňuje

  ipořádání

  společenských

  akcí či výstav.

• Strana 18

  REFLEKTOR / SENSEN

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Hana Čepová (55) je vystudovaná

  inženýrka ekonomie a byla úspěš-

  nou podnikatelkou v oblasti reklamy

  a produkce akcí. Zhruba před dva-

  nácti lety se ale rozhodla pro zásadní

  životní změnu, která jí prý v koneč-

  ném důsledku zachránila psychic-

  ké i fyzické zdraví. „Firmě se dařilo,

  ale z původní kreativity se stalo jen

  žonglování s čísly. Prostě vyčerpá-

  vající business. Přestalo mě to bavit,

  ničilo mě to. Skončila jsem za vteři-

  nu dvanáct. S Ivetou Luxovou jsme

  kamarádky od střední školy a tehdy

  nastalo období, kdy jsme obě řešily

  svoje rodiče. To pro nás byl impulz

  odejít a v roce 2013 založit Právě

  teď! Každá jsme sice jiná, ale umíme

  dojít ke společnému cíli. Někteří mí

  známí si dodnes myslí, že jsem se

  zbláznila, ovšem teď přijdu domů

  a jsem šťastná! Dělám něco, co dává

  smysl. Je to můj život, je mi jedno, co

  si kdo říká. Moji nynější práci ocení

  lidé, pro které je přínosná,“ otevírá

  naši reportáž aktivní žena s vyřeše-

  nou škálou hodnot.

  MODERNÍ SENIOŘI

  Původní idea se poněkud lišila od

  současného formátu. „Chtěly jsme

  chodit do domácností k úplně opuš-

  Právě teď!

  Obecně prospěšná

  společnost Právě

  teď! mění vnímání

  problematiky stáří

  astárnutí. Věnuje se

  aktivitám pro seniory

  iosvětové činnosti pro

  veřejnost, především

  vPraze aokolí,

  apravidelně se zapojuje

  do výzev projektu SenSen.

  Spoluzakladatelka

  organizace Hana Čepová

  říká, že chtěla skolegyní

  Ivetou Luxovou vytvořit

  něco, co by se jim

  samotným líbilo, až budou

  samy seniorkami. Za

  svou práci si vysloužila

  cenu od ministra práce

  asociálních věcí jako

  profesionálka roku nebo

  mimořádnou Cenu za

  pomoc seniorům vdobě

  covidové pandemie,

  během které dokázala

  do on-line připojit stovky

  seniorů.

• Strana 19

  19

  těným lidem, číst jim, povídat si

  s nimi, ale organicky se všechno vy-

  vinulo trochu jinak až k dnešku, ve

  kterém se cítíme skvěle. Nabízíme

  smysluplný balíček aktivit na výběr

  – zahrnuje sport, exkurze, výlety

  i vzdělávání,“ popisuje Hana Čepová.

  Právě teď! Oslovuje přibližně tisíc

  seniorů, především v Praze. Každý

  týden dostávají e-mail se souhrnem

  plánovaných aktivit. Jednotlivých

  akcí se přitom účastní skupiny o ve-

  likosti dvacet až třicet lidí, což nám

  napomáhá k tomu mít pro každého

  čas a prostor. Ke komunikaci slouží

  i Facebook nebo WhatsApp. V praxi

  se tak zde, mimo jiné, vyvrací mýtus

  o zaostalých seniorech, kteří nezvlá-

  dají moderní technologie. Nikdo není

  k ničemu nucen, ale kdo má zájem,

  tomu se dostane podpory. A noví

  zájemci se stále hlásí, zejména na

  doporučení přátel, ale i prostřednic-

  tvím internetových sociálních sítí.

  Přibývají i nová témata ke vzdělá-

  vání, momentálně jsou to především

  formy elektronické komunikace se

  státní správou a umělá inteligen-

  ce. Pomáhá v tom i největší partner

  organizace – společnost T-Mobile.

  Velkým tématem je i digitální bez-

  pečnost.

  NAJÍT SI PŘÁTELE

  „Mezi našimi klienty jsou lidé při-

  bližně od šedesáti do devadesáti let

  věku. Typická je však žena kolem

  sedmdesáti pěti, která se po smr-

  ti manžela cítí sama. Je stále vcelku

  fit, netrpí ani nějakou finanční nou-

  zí, ale prostě hledá přátele a parťáky

  pro volný čas v bezpečném prostře-

  dí. Nemusejí být opuštěné, bez rodi-

  ny. Mají často děti i vnoučata, ovšem

  chtějí aktivně trávit čas také se svý-

  mi vrstevníky,“ popisuje Hana Če-

  pová, pro koho tu s kolegyní Ivetou

  Luxovou jsou.

  Někdo může namítat, že taková je

  možná situace seniorů v Praze, ale

  Chtěly jsme chodit do domácností

  k úplně opuštěným lidem, ale

  organicky se všechno vyvinulo trochu

  jinak až k dnešku, ve kterém se cítíme

  skvěle. Nabízíme smysluplný balíček

  aktivit na výběr – zahrnuje sport,

  exkurze, výlety i vzdělávání.

  Do aktivit

  Právě teď!

  se zapojují

  převážně ženy.

• Strana 20

  REFLEKTOR / SENSEN

  v ostatních regionech to není tak

  snadné. Paní Čepová připouští, že

  faktor Praha možná určitou roli hra-

  je, nemyslí si však, že to platí obecně.

  „Záleží na konkrétním místě. Třeba

  na jižní Moravě jsem se setkala s po-

  dobně akčními lidmi plnými energie

  jako tady. Češi si rádi stěžují, jak je

  všechno těžké a hrozné. Přitom se

  máme skvěle, nejen v Praze. Jen si

  to uvědomit. Naše aktivity jsou pre-

  vence. Místo kňourání a sebelítosti

  u doktora pojeďte na výlet! Udržu-

  jeme naše seniory v kondici, což

  vlastně v konečném důsledku přiná-

  ší státu ekonomické úspory. Společ-

  nost nezadržitelně stárne, je potřeba

  si uvědomit, že takové aktivity budou

  potřeba čím dál víc,“ konstatuje Hana

  Čepová a dodává, že pozitivní přístup

  seniorů je bohužel paradoxně kon-

  traproduktivní při hledání dárců. Ti

  prý bohužel zatím lépe slyší na srd-

  ceryvné, dojemné a dramatické pří-

  běhy. Optimistické zprávy vyvolávají

  dojem, že jsou všichni „v pohodě“,

  tak přece nic nepotřebují.

  POŘÁD SE NĚCO DĚJE

  Uspořádat čtyři až pět akcí týdně

  přitom stojí nejen čas a energii, ale

  i nějaké peníze. Senioři platí jen za

  dopravu, jinak jsou příspěvky dobro-

  volné. „Nechceme naše aktivity zpo-

  platnit, protože víme, že ne všichni

  senioři si to mohou dovolit.“ Pro obě

  dámy se Právě teď! stalo zaměstná-

  ním na plný úvazek. Zahrnuje v sobě

  spoustu neviditelné práce v rozlič-

  ných rolích – manažerka, lektorka,

  správkyně sociálních sítí, průvodky-

  ně a tak dále.

  K takovému vypětí přitom para-

  doxně přispěla ztráta komunitního

  centra před několika lety. „Snažíme

  se být co nejvíc venku, když se ne-

  máme kde pravidelně scházet. Na

  různé aktivity nám sice poskytuje

  svoje konferenční prostory T-Mobile,

  jinak se ale potkáváme na různých

  místech. A pořád někam jezdíme.

  Senioři si oblíbili exkurze, a tak jsme

  jeden den v továrně na výrobu limo-

  nád, druhý den jdeme nahlédnout

  do práce terénních pracovníků u lidí

  bez domova. Jindy vyrazíme na po-

  zemky spolupracující školy, kde jim

  pomáháme se zahradními pracemi.

  To ocení zejména ti senioři z Prahy,

  kteří nemají žádnou zahrádku, kam

  by mohli vyrazit. Před lety jsme za-

  čínali s tréninky paměti, letos máme

  Rok zdraví s přednáškami odborníků

  v různých oblastech. Občas vyrážíme

  i do ciziny na vánoční trhy. Máme za

  sebou Vídeň, plánujeme Budapešť.

  Za své aktivity si Právě teď! i Hana

  Čepová vysloužily nejedno oceně-

  ní. Osobně mluví s největší hrdostí

  o udělení Značky spolehlivosti pro

  neziskové organizace, kterou není

  snadné získat. Díky ní mají dárci

  jistotu, že svěřené prostředky putují

  tam, kam mají, a organizace je říze-

  na transparentně a profesionálně. Po

  právu si ji zaslouží! 

  Naše aktivity jsou prevence. Místo

  kňourání a sebelítosti u doktora

  pojeďte na výlet! Udržujeme naše

  seniory v kondici, což vlastně

  v konečném důsledku přináší státu

  ekonomické úspory.

  Za své aktivity si Právě

  teď! i Hana Čepová

  vysloužily nejedno

  ocenění. Osobně mluví

  s největší hrdostí

  o udělení Značky

  spolehlivosti pro

  neziskové organizace,

  kterou není snadné

  získat. Díky ní mají

  dárci jistotu, že svěřené

  prostředky putují tam,

  kam mají, a organizace

  je řízena transparentně

  a profesionálně. Po právu

  si ji zaslouží

  Ztráta komunitního

  centra se přetavila

  vpřednost,

  Právě teď!

  neustále někam

  vyráží acestuje.

  Velmi oblíbené

  jsou exkurze na

  nejrůznější místa,

  včetně továren.

• Strana 21

  „SLOŽM E

  SE SPOLU

  NA TAXÍK

  PRO SENIORY”

  Podrobné informace naleznete na www.drmax.cz.

  Akce trvá od 1. září 2024 do dosažení cílové částky 

  3 miliony Kč, nejpozději však do 30. listopadu 2024, 

  a nejsou do ní zahrnuty léky.

  TM-KV-09-2024-210x280mm.indd 1 12/09/2024 21:36

• Strana 22

  REFLEKTOR / TAXÍK MAXÍK

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  O dosavadní zkušenosti s Taxíkem

  Maxíkem se s námi podělila Alena

  Králíčková, ředitelka Pečovatelské

  služby okresu Benešov. „Vůz jsme

  poprvé uvedli do provozu už v roce

  2018. Tehdy se uvažovalo, jak měs-

  to bude řešit individuální dopravu

  lidí, kteří ji potřebují. Doplňuje pe-

  čovatelské služby a slouží definova-

  né cílové skupině za cenu 25 Kč na

  jednu jízdu.“ Pokud se všechno stih-

  ne i s návratem za hodinu, dotyčný

  nemusí platit za cestu zpátky. Stejná

  cena se týká i případného doprovo-

  du, na který mají klienti nárok, Taxík

  Maxík jezdí po Benešově a okolních

  osadách.

  KLÉKAŘI IDO CUKRÁRNY

  Účel cesty není nijak definován. Ob-

  vykle se jezdí k lékaři, do lékárny

  nebo třeba na poštu, ale cílem může

  být i cukrárna, restaurace, návštěva

  u přátel či nedaleká chata. Provozní

  doba je v pracovní dny od půl osmé

  do šesti večer. „V praxi je ale potřeba

  na některá vyšetření dorazit třeba už

  v sedm ráno, takže naši dva ochot-

  ní řidiči jsou připraveni po před-

  chozí domluvě vyrazit i dřív,“ říká

  paní Králíčková a prozrazuje, že se

  v rámci efektivity uvažuje o zkrácení

  provozní doby do 16 hodin, protože

  v pozdějším odpoledni vytíženost

  vozidla výrazně klesá.

  O přepravu je největší zájem ráno,

  dopoledne a po poledni. Někdy je do-

  konce na určitý čas takový pře tlak, že

  nelze vyhovět všem. V průměru se

  za den uskuteční 12 až 13 přeprav.

  V červenci to bylo například 274 jízd

  v celkové délce okolo dvou tisíc kilo-

  metrů, přičemž prázdninové měsíce

  bývají méně exponované. Taxík Ma-

  xík tady využívá přibližně 250 osob.

  Objednat se dá až tři týdny předem,

  ale obvykle stačí ze dne na den. Je-li

  volná kapacita, může se zadařit i za-

  volání přímo v daný den, ovšem spo-

  léhat na to nejde.

  Město informovalo o službě zprvu

  prostřednictvím místního tisku a le-

  táčků. Dnes už žádná reklama není

  potřeba. Taxík Maxík se za šest let

  dost proslavil a jako obvykle tomu

  nejlépe pomohlo vzájemné předá-

  vání informací mezi lidmi na osobní

  bázi. Dobře fungující službu každý

  rád doporučí svým známým. Zájem

  neutuchá ani přesto, že Benešov má

  bezplatnou veřejnou dopravu. Taxík

  Maxík je však mnohem pohodlnější

  Taxík Maxík

  pro Benešov

  Počátkem podzimu bude

  Pečovatelské službě

  okresu Benešov uPrahy

  předán nový Taxík Maxík,

  což je společný projekt

  Nadace Charty 77 –

  Konta Bariéry alékáren

  Dr.Max. Služba je

  určena kdostupné

  přepravě seniorů

  adržitelů průkazu

  ZTP, respektive ZTP/P

  afunguje už ve více

  než dvaceti městech

  po celé republice.

  Ojejí užitečnosti se

  obyvatelé Benešova

  mohli přesvědčit již

  vuplynulých šesti

  letech. Nový vůz totiž

  nahrazuje ten původní,

  který už pomalu

  dosluhuje.

  Ředitelka Pečovatelských služeb okresu Benešov Alena Králíčková

  si pochvaluje přínos Taxíku Maxíku.

• Strana 23

  23

  variantou. Navíc není vázán přesnou

  linkou, doveze přesně z bodu A do

  bodu B bez nutnosti chodit na za-

  stávku. Řidič je nadto do určité míry

  i asistentem.

  TAK TROCHU JINÍ ŘIDIČI

  Oba současní řidiči jsou v částeč-

  ném invalidním důchodu a pracují

  na zkrácený úvazek. Ten, který jezdí

  z Taxíkem Maxíkem od začátku, však

  právě přechází na jiné pracoviště,

  čehož paní Králíčková lituje. „Není

  snadné sehnat adekvátní náhradu.

  Naši šoféři musejí mít přidanou hod-

  notu v podobě pochopení a ochoty.

  S pasažéry se často už dobře znají,

  lidé jim toho o sobě většinou sami

  hodně povědí. Někdy se stane, že

  klient na smluvenou jízdu nedora-

  zí. Běžný taxikář by nad tím nejspíš

  mávl rukou a odjel. Ti naši ale prově-

  řují, co se děje. Většinou se ukáže, že

  klient prostě zapomněl. Ale už jsme

  takhle také přišli na to, že se jedné

  paní udělalo špatně, takže jí bylo

  možné přivolat včas pomoc,“ líčí ře-

  ditelka pečovatelských služeb. Řidiči

  také musejí svým klientům pomáhat

  s nastupováním, doprovázejí je i ke

  vchodu domu, když je to potřeba.

  Někomu nakládají i invalidní vozík.

  Vozidlo Ford Connect sice není

  speciálně upraveno jako plně bezba-

  riérové, ale pokud si cestující dokáže

  přesednout na sedadlo, vozík se do

  něj vejde, protože se jedná o men-

  ší dodávku. Benešovští si záměrně

  nevybrali větší vozidlo typu Ford

  Transit, protože musí jezdit i úzkými

  uličkami nebo dokonce po polních

  cestách. Menší formát je tak prak-

  tičtější a bude zachován i u nového

  auta. Novinkou naopak bude auto-

  matická převodovka a benzinový

  motor. O údržbu a provoz se stará

  město a služba musí být dotována…

  Rozhodně to však stojí za to! 

  Stávající vozidlo

  už si svoje

  odsloužilo,

  takže ho brzy

  nahradí nové,

  tentokrát

  benzinové

  asautomatickou

  převodovkou.

  Účel cesty není nijak

  definován. Obvykle se

  jezdí k lékaři, do lékárny

  nebo třeba na poštu,

  ale cílem může být

  i cukrárna, restaurace,

  návštěva u přátel či

  nedaleká chata. Provozní

  doba je v pracovní dny

  od půl osmé do šesti

  večer.

• Strana 24

  REFLEKTOR / ROZHOVOR – ZBYNĚK SÝKORA

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: ARCHIV AUTORA

  Před pár dny jste se vpůlce

  srpna vrátil zPaříže, kde právě

  vrcholila olympiáda akam se

  nyní chystáte na paralympiádu.

  Sjakými úkoly jste do hlavního

  města Francie odjel, co jste tam

  zjistil ajaká byla olympijská

  atmosféra?

  Odjel jsem do Paříže zažít na vlast-

  ní kůži, jakou práci zde odvedli or-

  ganizátoři. Zjistil jsem, že jsou velmi

  dobře připraveni. Cítil jsem se v Pa-

  říži bezpečně. Na každém rohu stál

  dobrovolník, který nás navigoval,

  a také policista, který byl připravený

  pomoci. Paříž byla jinak téměř bez

  lidí, protože asi třetina obyvatel měs-

  ta na dobu olympiády odcestovala

  pryč. Proto bylo cestování městskou

  hromadnou dopravou bez problémů.

  A jakmile jsme se přiblížili ke spor-

  tovištím, všude byly naopak davy

  lidí. Lidé zde žili olympiádou, což

  bylo na všech velmi silně znát.

  Sjakými plány acíli pojede naše

  česká paralympijská výprava do

  Paříže? Jak vidíte šance našich

  borců? Kdo myslíte, že bude pat-

  řit kčeským favoritům?

  Našim sportovcům přeji hlavně for-

  mu, ať se jim podaří hodit, střelit,

  Mít pocit, že někam patřím

  Spředsedou Českého paralympijského výboru

  ačeskobudějovickým zastupitelem Zbyňkem Sýkorou

  osoučasnosti abudoucnosti českého parasportu,

  návratu do života amístě, které vněm máme.

  Zbyněk Sýkora

  smanželkou

  Míšou mají dvě

  děti, Zbyněčka

  aLevušku.

• Strana 25

  25

  zaběhnout, zajet, zahrát a zaplavat

  osobní rekord a přetavit tak víceletou

  dřinu v ten nejlepší výsledek. Do To-

  kia jsme vycestovali v počtu 28 spor-

  tovců a získali osm medailí. Do Paříže

  odjíždí 32 sportovců. Kolik medailí

  získáme? Kdo ví? Je to sport, před-

  pokládat výsledky tedy lze jen velmi

  těžko. K favoritům samozřejmě patří

  reprezentanti zemí, kde je parasport

  dlouhodobě normálně integrován do

  běžného sportovního prostředí, což

  jsou například země západní Evropy.

  Co říkáte účasti ruských abě-

  loruských sportovců, kteří mají

  výhodu oproti ukrajinským, již

  vnapadené zemi nemají stejné

  podmínky kpřípravě?

  Ruská agrese na Ukrajině trvá, pro-

  to odmítáme účast ruských a bělo-

  ruských sportovců na paralympiá-

  dě. Osobně znám paralympijského

  ukrajinského reprezentanta v šer-

  mu, který je zde dočasně ubytován

  se svou rodinou od začátku krize.

  Jeho příběh je smutný..

  V90. letech jsme vozili hodně

  medailí zparalympiád, zatímco

  poslední dobou už tolik ne. Čím to

  podle vás je? Ajak ztoho ven?

  Má to více důvodů. Ty nejhlavnější

  jsou, že se slučují skupiny postižení,

  a to pro lepší diváckou přehlednost

  a obecně pro zjednodušení. Dal-

  ším důvodem je profesionalizace

  parasportu v okolních zemích, na

  kterou se v České republice teprve

  učíme reagovat, včetně adekvátní-

  ho financování. A v neposlední řadě

  je nutné budování parasportovní

  základny a přivádění mladých lidí

  s hendikepem ke sportu, z nichž pak

  vzejdou profesionální parasportovci,

  kteří nám v budoucnu budou z me-

  zinárodních soutěží medaile vozit.

  Tohle se bohužel v České republice

  v minulosti příliš nedělo, a proto se na

  tyto aktivity nyní hodně zaměřujeme.

  Vminulosti patřili mezi naše

  úspěšné atlety amedailisty také

  Jihočeši Josef Štiak aFrantišek

  Pürgl.

  Na Pepu Štiaka a Fandu Pürgla vzpo-

  mínám velmi rád, jsou to takoví moji

  atletičtí otcové. Hlavně Fanda, kte-

  rému jsem dodnes velmi dlužen za

  to, jak se mi věnoval, kolik času mi

  obětoval a kolik disků mi na trénin-

  cích napodával. Svými výkony se

  nesmazatelně zapsali do české pa-

  rasportovní historie, jejich portréty

  visí a budou viset v kanceláři Čes-

  kého paralympijského výboru mezi

  ostatními legendami.

  Jak jste se dostal na vozík? Co

  vám pomohlo dostat se zpátky do

  běžného života?

  Před 23 lety mi nedal přednost ná-

  kladní vůz, do kterého jsem narazil

  při jízdě na motorce. Od té doby jsem

  paraplegik, vozíčkář. Inkubační doba

  po nehodě je u každého jiná, mně tr-

  val návrat do běžného života asi dva

  roky. Nyní to jde ale vše mnohem

  rychleji, což je dobře. K návratu do

  normálního života mi nejvíce po-

  mohlo setkání s aktivními vozíčkáři,

  atlety v Kladrubech, kteří mě pros-

  tě vzali na trénink na hřiště a začali

  jsme spolu házet diskem.

  Kterým sportům jste se věno-

  val, vkterých jste reprezentoval

  Ruská agrese na Ukrajině trvá,

  proto odmítáme účast ruských

  a běloruských sportovců na

  paralympiádě. Osobně znám

  paralympijského ukrajinského

  reprezentanta v šermu,

  který je zde dočasně ubytován

  se svou rodinou od začátku krize.

  Jeho příběh je smutný.

  Zbyněk je hrdým

  Jihočechem

  aneplánuje to

  měnit.

• Strana 26

  REFLEKTOR / ROZHOVOR – ZBYNĚK SÝKORA

  akdy či zda jste už skončil ska-

  riérou aktivního sportovce?

  Můj první sport byl disk v letech

  2002–2008, osobní rekord jsem měl

  na úrovni 31,98 m. Od roku 2004

  jsem se také věnoval florbalu vozíč-

  kářů a basketbalu na vozíku. Nyní se

  již věnuji jen badmintonu, protože na

  víc není čas a prostě a jednoduše ne-

  jde dělat všechno. Základní je pro mě

  dneska mít čas na rodinu.

  Se sportem je spojeno ivaše pod-

  nikání, neboť se zabýváte výro-

  bou sportovních icivilních vozíků.

  Naše firma Ultina vznikla před lety

  z jednoduchého důvodu. Chtěli jsme

  si s kamarády pokrýt svou vlastní

  potřebu a vyrobili jsme si svůj vlast-

  ní vozík. Chtěli jsme sportovat, jen-

  že sportovní vozík bylo tehdy velmi

  nedostupné a také velmi drahé zboží.

  První rok spatřil světlo světa jeden

  vozík, další rok už tři a nyní jich vy-

  rábíme kolem 100 kusů ročně.

  Kromě práce ve firmě jste aktivní

  ijako zastupitel města České

  Budějovice. Čemu se věnujete

  ačeho vpolitice chcete dosáh-

  nout?

  Zhruba před 12 lety mě oslovil sou-

  časný jihočeský hejtman Martin

  Kuba s žádostí, abych se přidal do

  jeho týmu. Hledal aktivní lidi s po-

  třebnou odborností na konkrétní

  téma. Mými tématy byly sport a so-

  ciální oblast, což doposud trvá. Sna-

  žím se o odbourávání předsudků in-

  taktní veřejnosti a o zrovnoprávnění

  parasportu a lidí se specifickými po-

  třebami v běžné populaci. Pro tato

  témata využívám každou platformu.

  Vedle své práce asportu se mů-

  žete opřít iorodinu.

  Mám manželku a dvě malé děti, celá

  rodina je mi opravdu velkou oporou

  – bez nich bych nebyl tam, kde jsem.

  Všem vždycky proto doporučuji za-

  kládat rodiny a mít děti, protože člo-

  věk nemá žít sám. Pocit, že někam

  patřím, je to nejlepší, co můžete mít.

  Jasně, také v rodině jsou světlejší

  Při práci vČeském

  paralympijském

  výboru

  Zbyněk

  skamarády

  založil firmu

  na výrobu vozíků.

  Sám zůstává aktivním sportovcem.

• Strana 27

  27

  i tmavší chvilky, ale funkční rodina je

  prostě základ a z mého pohledu na-

  pomáhá vytvářet charakter člověka.

  Vy ostatně jako českobudějovický

  radní snoubence ioddáváte, např.

  vrajské zahradě bývalého domi-

  nikánského kláštera na Piaristic-

  kém náměstí, že?

  Mám už za sebou několik svateb, kdy

  jsem vyhověl přání kamarádů, a díky

  tomu byl obřad spontánní i veselý. Ale

  pokaždé to samozřejmě nejsou jen ti,

  které dobře znám. Proto se snažím

  svůj proslov přizpůsobit konkrétní

  situaci i náladě a dávám si opravdu

  záležet. Pokud se berou už starší lidé,

  tak jim neříkám žádná životní mou-

  dra, protože jich už mají více než já.

  Mladším občas zmiňuji i svůj život-

  ní příběh, kdy jsem se do manželky

  zamiloval hned na první pohled, a že

  vyznávám tradiční rodinné hodno-

  ty. Mám rád tu slavnostní chvíli, kdy

  sedím na vozíku, chvíli je úplné ticho

  a já se dívám do tváří lidí. Většinou je

  to hodně emoční záležitost, kdy slzy

  střídá smích a vše skončí očekáva-

  ným společným souhlasem.

  Anakonec se už jen zeptám: čím

  se zabýváte ve volném čase, co

  vás baví ajak relaxujete?

  Dělám, co mě baví, což je má výho-

  da. Moje práce mě zkrátka baví a je

  pro mě koníčkem, takže nepotře-

  buji čas navíc na jiné další koníčky.

  Veškeré volné chvíle věnuji rodině.

  Nyní v parném horku trávíme nej-

  více času na zahradě v jezírku nebo

  podnikáme výlety po okolí, což mě

  a celou rodinu naplňuje. Jsem za to

  moc rád. 

  Zbyněk Sýkora (*)

  Narozen vČeském Krumlově,

  vsoučasné době žije vČeských

  Budějovicích, kde smanželkou

  vychovává dvě děti.

  Vystudoval obchodní podnikání

  aabsolvoval vyšší manažerské

  studium. Po získání prvních pracovních

  zkušeností venergetickém korporátu

  (IT manažer) založil firmu na

  individuální výrobu invalidních vozíků

  aparasportovního vybavení.

  Po úrazu vroce  je aktivním

  vozíčkářem (paraplegie), od roku 

  pracuje pro rozvoj parasportu. Je

  zakládajícím členem spolků Atletika

  vozíčkářů, Český paraflorbal aAktivně

  svozíkem. Od roku  je předsedou

  Českého paralympijského výboru.

  Reprezentuje Českou republiku

  vparabadmintonu.

  Oporou Zbyňka Sýkory je jeho manželka Míša aděti.

• Strana 28

  REFLEKTOR / APSS ČR

  Kolik osob pravděpodobně nežádá

  opřiznání příspěvku na péči?

  Při pohledu na vývoj

  struktury příjemců

  příspěvku na péči

  od r. 2007 je zřejmé, že

  tato struktura dlouhodobě

  neodpovídá statisticky

  očekávané četnosti počtu

  příjemců této sociální dávky

  podle jednotlivých stupňů

  závislosti. Zatímco počet

  ipodíl příjemců příspěvku

  na péči ve III. ave IV. stupni

  závislosti dlouhodobě roste,

  počet apodíl příjemců

  příspěvku na péči vI. stupni

  závislosti dlouhodobě klesá.

  Text: DOC. ING. LADISLAV PRŮŠA, CSC., proděkan pro vědu atvůrčí

  činnost, Fakulta veřejných politik Slezské univerzity vOpavě

  ING. JIŘÍ HORECKý, Ph.D., MSc., MBA, prezident APSS ČR

  Statisticky by se přitom dalo

  očekávat, že s rostoucí mírou

  závislosti by minimálně přímo

  úměrně klesal počet i podíl pří-

  jemců této sociální dávky, tzn.

  že struktura příjemců by se

  v současnosti blížila struktuře

  příjemců z let 2007–2008.

  Pokud by byla modelově

  zachována struktura příjemců

  příspěvku na péči z r. 2007

  a příspěvek na péči ve IV. stup-

  ni závislosti pobíralo v r. 2022

  celkem 56 120 osob, potom

  by ve stejném roce byl počet

  příjemců příspěvku na péči:

  ve III. stupni závislosti vyšší

  o 14 804 osob,

  ve II. stupni závislosti vyšší

  o 123 167 osob,

  v I. stupni závislosti vyšší

  dokonce o 211 033 osob.

  Celkem by tedy v tomto

  modelovém případě pobíralo

  příspěvek na péči 714 904

  osob, tedy o více než 95 %

  osob více, než tomu bylo ve

  skutečnosti. Je zřejmé, že ten-

  to modelový případ je výraz-

  ným způsobem ovlivněn tím,

  že naprostá většina příjemců

  příspěvku na péči v I.–III.

  stupni závislosti získala tuto

  dávku v r. 2007 v rámci pře-

  chodných ustanovení zákona

  transformací zvýšení důchodu

  pro bezmocnost a pouze

  příjemci příspěvku na péči ve

  IV. stupni závislosti tuto dávku

  získali na základě skutečného

  posouzení svého zdravotního

  stavu a sociálních důsledků,

  které z něho vyplývají.

  Alternativně je proto možno

  vycházet z předpokladu, že

  stávající počet příjemců pří-

  spěvku na péči ve IV. stupni

  závislosti představuje 10 %

  všech příjemců této sociální

  dávky. Za tohoto předpokladu

  by v prosinci 2022 pobíralo

  příspěvek na péči:

  ve III. stupni závislosti

  celkem 112 240 osob, tedy

  o 1 234 osob více, než tomu

  bylo ve skutečnosti,

  ve II. stupni závislosti celkem

  168 360 osob, tedy o 53 893

  osob více, než tuto dávku ve

  skutečnosti pobíralo,

  v I. stupni závislosti celkem

  224 480 osob, tedy

  o 125 173 osob více, než

  tomu bylo ve skutečnosti.

  Vývoj podílu příjemců příspěvku na péči

  podle jednotlivých stupňů závislosti (v%)

  2007

  2008

  2009

  2010

  2011

  2012

  2013

  2014

  2015

  2016

  2017

  2018

  2019

  2020

  2021

  2022

  PRAMEN: VLASTNÍ PROPOČTY PODLE INTERNÍCH DAT MPSV

  n I. stupeň n II. stupeň n III. stupeň n IV. stupeň

  100

  90

  80

  70

  60

  40

  30

  20

  10

  0

  43,41 33,24 15,5 7,85

  40,73 31,92 16,6 10,76

  39,11 29,62 19,51 11,76

  38,13 29,88 19,61 12,38

  35,82 31,84

  19,92

  12,42

  33,79 32,16 20,99 13,06

  33,99 32,53 21,13 12,35

  32,71 32,58 22 12,72

  31,74 32,52 22,66 13,07

  30,82 32,6 23,11 13,47

  30,25

  32,55

  23,48 13,71

  29,57 32,34 23,9 14,2

  28,88 32,09 24,38 14,66

  27,8 31,84 25,44 14,93

  27,31 31,48 25,91 15,3

  27,14 31,28 26,24 15,34

• Strana 29

  29

  Celkem by tedy v tomto

  modelovém případě pobíralo

  příspěvek na péči 561 200

  osob, tedy o 53,4 % osob více,

  než tomu bylo ve skutečnosti.

  Tento odhad je podstatně rea-

  lističtější než v první modelové

  situaci.

  Co je příčinou toho, že znač-

  ná část potenciálních příjemců

  o tuto dávku nežádá?

  Podle prof. Petra Mareše

  exis tuje určitá skupina osob,

  kteří o svých oprávněních na

  určité sociální dávky nevědí

  nebo nepociťují potřebu tato

  svá oprávnění uplatnit, popř.

  jim v tom brání jejich hodno-

  tová orientace nebo se neori-

  entují ve způsobu distribuce

  těchto dávek, nedokáží svá

  oprávnění uplatnit nebo mohou

  být navzdory svému oprávnění

  redistributivním aparátem

  odmítnuti.

  1

  Uvádí přitom, že

  většina autorů odhaduje rozsah

  tohoto jevu v zemích Evropské

  unie na úrovni 10–30 % z cel-

  kového počtu oprávněných

  osob, přičemž u některých so-

  ciálních dávek se odhaduje, že

  o jejich přiznání si nepožádá až

  60 % potenciálně oprávněných

  osob.

  V tomto smyslu se hovoří

  o krizi efektivnosti sociálního

  státu spočívající v tom, že není

  schopen dosáhnout svých cílů.

  Z tohoto pohledu je zřejmé,

  že výše uvedený druhý mo-

  delový případ plně zapadá do

  těchto dříve publikovaných

  teoretických pohledů. Roz-

  díly ve výši příspěvku na

  péči v jednotlivých stupních

  závislosti a zejména výše pří-

  spěvku na péči v I. a i II. stupni

  závislosti nemotivují možné

  potenciální příjemce této dávky

  k tomu, aby podali žádost

  o přiznání této dávky, mj.

  i proto, že nejsou schopni se

  ve složitých podmínkách pro

  přiznání dávky orientovat a vy-

  hodnotit si sami možné opráv-

  nění k jejímu čerpání. Svoji roli

  v tomto procesu může hrát

  i vysoká míra elektronizace

  a digitalizace celého dávkového

  systému, která zejména u osob

  ve věkové skupině 50+, tedy

  dětí potenciálních příjemců

  této dávky, snižuje schopnosti

  žadatelů naplnit při praktické

  absenci poradenské sociální

  práce zákonné požadavky

  související s podáním žádosti

  o tuto dávku.

  Navýšení příspěvku na péči

  zejména ve III. a IV. stupni

  závislosti, ke kterému došlo

  v červenci tohoto roku, při-

  spěje k dalšímu prohloubení

  disproporcí ve struktuře čerpá-

  ní této dávky. I ve světle dřívěj-

  ších poznatků

  2

  je proto zřejmé,

  že je potřeba zásadně změnit

  systém financování sociálních

  služeb, zvýšit počet stupňů

  závislosti, rozšířit kritéria pro

  hodnocení míry závislosti,

  snížit závislost poskytovatelů

  sociálních služeb na přiznání

  finančních prostředků ze

  státního rozpočtu a koncipovat

  systémové řešení hmotného

  zabezpečení pečujících osob. 

  1

  Viz MAREŠ, Petr. Problém nečerpání

  sociálních dávek. Praha: VÚPSV,

  2001. Bez ISBN [online], cit. 240519.

  Dostupné z: https://katalog.vupsv.cz/

  Fulltext/Mares.pdf.

  2

  Viz např. Průša, L. akol. Sociální

  služby vnové době. Opava: Slezská

  univerzita, 2022. 2022. ISBN 978-

  80-7510-543-1. [online], cit. 240519.

  Dostupné z: https://www.slu.cz/

  file/cul/f1b035b4-f868-4019-bf98-

  cbb1a9f85a0d.

  Kde chybí nejvíce

  zaměstnanců?

  VČeské republice chybí aktuálně zhruba

  250–300 tisíc zaměstnanců, ato vrůzných oborech,

  zejména však vmanuálních profesích. Lidé prioritně

  chybějí vpodpůrné administrativě, těžbě, veřejné

  správě, ale ivpohostinství nebo ve zdravotnictví.

  Sdlouhodobou nejnižší nezaměstnaností vrámci celé

  Evropy představuje nedostatek jak vysoce, tak méně

  kvalifikovaných pracovníků zásadní problém českého

  trhu práce sdopady do českého hospodářství.

  Text: ING. JIŘÍ HORECKÝ, Ph.D., MSc., MBA, prezident Asociace

  poskytovatelů sociálních služeb, prezident European Ageing

  Network, předseda Global Ageing Network (2022–2023)

  Nedostatek pracovních sil netrápí pouze Českou republiku, ale

  celou Evropu, samozřejmě rozdílně podle států, regionů, ale

  i odvětví a profesí. Existuje v různých odvětvích a profesích na

  všech úrovních kvalifikace a očekává se jeho prohlubování.

  Předpokládá se, že bude přetrvávat jak v profesích s vysokou,

  tak s nízkou kvalifikací, a to v důsledku toho, že vznikají nová

  pracovní místa a také je třeba nahradit pracovníky, kteří od-

  cházejí do důchodu.

  Mezi nejvíce postižená odvětví v roce 2022 patřily staveb-

  nictví, zdravotnictví a STEM (věda, technologie, inženýrství

  a matematika), zejména ICT (informační a komunikační tech-

  nologie). U některých profesí, jako jsou lékaři, zdravotní sestry,

  pečovatelé a řidiči, přispívají náročné pracovní podmínky nebo

  potíže při řízení lidských zdrojů k tomu, že zaměstnavatelé

  mají problém udržet si stávající a přilákat nové pracovníky.

  Tento nedostatek se pravděpodobně zvýší s předpoklá-

  daným poklesem počtu obyvatel v produktivním věku

  z 265 milionů v roce 2022 na 258 milionů v roce 2030.

  SEKTOR DLOUHODOBÉ PÉČE

  Nejhorší situace, které čelí de facto celý svět, je však v sektoru

  dlouhodobé péče, tj. v sociálních, zdravotních či sociálně-zdra-

  votních službách zejména pro seniory. Všechny rozvinuté

  země řeší v tomto směru stejný problém.

  Mimo jiné sektor dlouhodobé péče patří v Evropě mezi nej-

  více rostoucí. Za posledních zhruba 12 let zde vznikly celkem

  dva miliony nových pracovních míst a v Evropě nyní pracuje

  v sociálních službách na 11 milionů zaměstnanců, což

  představuje zhruba 5 % všech zaměstnanců (pro porovnání:

  v zemědělství pracují celkem 2 % lidí). Podle odhadů Evropské

  komise v dokumentu EU CARE Strategy bude do r. 2050 po-

  třeba dalších minimálně 1,6 milionu pracovníků.

  V České republice není situace tak alarmující jako v řadě dal-

  ších zemí. Podle průzkumu Asociace poskytovatelů sociálních

  služeb ČR chybělo v sociálních službách koncem roku 2023

  Navýšení příspěvku na péči zejména

  ve III. a IV. stupni závislosti, ke kterému

  dojde od července tohoto roku, přispěje

  k dalšímu prohloubení disproporcí

  ve struktuře čerpání této dávky.

• Strana 30

  REFLEKTOR / APSS ČR

  celkem 3 000 zaměstnanců, což představuje necelá 3 % všech

  zaměstnanců. Situace ve světě je však minimálně alarmující.

  V USA podle American Health Care Association zažívá tento

  sektor nejhorší personální krizi v oblasti zdravotnictví a so-

  ciálních služeb. Zatímco většina odvětví se vrátila na úroveň

  zaměstnanosti před pandemií, dlouhodobá péče se stále potýká

  s problémy. Jedním z důvodů je i mzdové ohodnocení, neboť

  v řadě případů si například zaměstnanci Walmartu vydělají více

  než zaměstnanci v sociálních službách. Deník Guardian hovoří

  dokonce o „katastrofální krizi nedostatku pracovníků v domovech

  pro seniory“.

  A poptávka po těchto pracovnících se bude ještě zvětšovat.

  Podle federálního Úřadu pro zdravotnické zdroje a služby (Health

  Resources and Services Administration) se předpokládá, že celko-

  vá poptávka po pracovnících v přímé péči vzroste v letech 2024

  až 2036 o 42 %.

  Problémy s najímáním a udržením dostatečného počtu pra-

  covníků v pomáhajících profesích zaznívají i ze sousední Kanady.

  V provincii Ontario chybělo v loňském roce 50 tisíc pečovatelek

  a zdravotních sester zejména v domovech pro seniory. Nedosta-

  tek pracovníků v oblasti dlouhodobé péče se bude prohlubovat

  v souvislosti se snahou vlády výrazně

  zvýšit počet domovů pro seniory a rovněž

  zvýšit objem přímé péče o obyvatele.

  Nejiná je situace např. v Austrálii.

  Nedávno zveřejněné zprávy Committee

  for Economic Development of Australia

  (CEDA) hovoří o eskalující krizi nedostat-

  ku pracovníků v segmentu péče o seniory

  a zdvojnásobení počtu chybějících pra-

  covníků.

  Podle nové zprávy Výboru pro hospo-

  dářský rozvoj Austrálie (CEDA) je krize

  v oblasti péče o staré lidi v Austrálii horší, než se očekávalo, a jen

  v letošním roce bude v tomto odvětví chybět přibližně 35 tisíc

  pracovníků přímé péče o seniory. Zpráva prosazuje, aby byla

  upřednostněna opatření, která v krátkodobém horizontu posílí

  objem pracovní síly a zároveň budou přispívat ke zlepšování

  dlouhodobých výsledků. Mezi tato opatření patří např. zvyšování

  odměn, řízená dočasná nebo trvalá migrace kvalifikovaných

  pracovníků, usnadnění rekvalifikací pro osoby, které se vracejí do

  odvětví aj.

  Podobně je tomu ve Velké Británii. Sociální péče ve Spojeném

  království čelí krizi pracovních sil. Nízké platy, špatné pracovní

  podmínky a nejistota zaměstnání (ale i dopady brexitu) vedly

  k tomu, že více než 100 tisíc pracovních pozic není obsazeno, což

  je počet, který dalece převyšuje mnoho jiných odvětví. Rostoucí

  poptávka po sociálních službách a stárnutí populace zapříčiní, že

  situace bude pravděpodobně ještě horší a v příštím desetiletí bude

  zapotřebí více než 400 tisíc dalších pracovních míst. V důsledku

  toho je toto odvětví stále více závislé na zahraničních pracovnících.

  Velmi obdobná je situace např. i v Německu, které čelí před

  koncem tohoto desetiletí nastávající celostátní krizi v oblasti péče.

  Ukazuje to nedávná prognóza Iniciativy pro udržitelnou a mezige-

  neračně spravedlivou reformu péče.

  Mnoho zařízení sociálních služeb není schopno obsadit volná

  místa, chybí personál – lůžka v domovech pro seniory zůstávají

  prázdná, ambulantní a pečovatelské služby musí odmítat žádosti

  klientů. Tato situace se může dále zhoršovat. Očekává se, že jen

  do roku 2030 bude v celé zemi potřeba dalších 100 tisíc úvazků,

  do konce roku 2040 pak 190 tisíc.

  Nejhorší situace je vždy v hlavních a velkých městech. V Ně-

  mecku je nejhorší situace v Berlíně (obdobně jako v Praze). Právě

  zde se jeden domov pro seniory, který se v letošním roce potýkal

  s nedostatkem personálu, obrátil na policii a hasiče, protože jeho

  pracovníci nebyli schopni v nízkém počtu zajistit základní péči.

  Policisté a hasiči přijeli a zorganizovali pomoc pro obyvatele

  domova.

  PROČ SOCIÁLNÍ SLUŽBY ČELÍ NEDOSTATKU PRACOVNÍKŮ?

  Jaké jsou hlavní důvody a příčiny, proč tato situace nastala? Touto

  otázkou se zabývaly všechny uvedené země a i evropské či světo-

  vé instituce, jako např. Evropská komise, Eurofound, OECD, WHO

  apod., se ve svých závěrech víceméně shodují.

  Jde o práci, která je fyzicky a psychicky náročná. Tato nároč-

  nost je ještě znásobena aktuálním nedostatkem těchto pracovní-

  ků, tj. stejnou práci musí často vykonávat menší počet osob. Tím

  se bohužel zvyšuje i riziko úrazů či nemocí z povolání.

  Dalším důvodem je úroveň odměňová-

  ní. V téměř naprosto všech zemích světa

  je průměrný plat či mzda těchto pracov-

  níků pod celostátním průměrem. A i když

  se situace v odměňování pomalu zlepšuje

  (v důsledku zvyšujícího se tlaku), stále

  není výše odměny hlavní motivací k tomu

  pracovat v sociálním sektoru.

  Mezi další důvody patří nízké, resp.

  nedostatečné společenské uznání neboli

  prestiž, omezené možnosti kariérního

  růstu, horší pracovní podmínky, vysoká

  administrativní zátěž a některé země uvádějí i negativní dopady

  pandemie covidu-19.

  PRÁCE, KTERÁ MÁ SMYSL

  Na druhou stranu je potřeba také zmínit, že jde o práci, která dává

  svým nositelům jiné než „finanční uspokojení“. Např. z celore-

  publikového průzkumu Asociace poskytovatelů sociálních služeb

  ČR z konce roku 2023 o spokojenosti zaměstnanců v sociálních

  službách mimo jiné vyplývá, že 96 % pracovníků je spokojeno

  se svojí prací, 91 % z nich chce zůstat pracovat na své současné

  pracovní pozici a 88 % by svoji práci doporučilo svým přátelům či

  příbuzným.

  Řada poskytovatelů sociálních služeb, tedy zaměstnavatelů

  v sociální péči, se snaží akcentovat právě pozitivní aspekty práce

  v sociálních službách. Jako např. Care in Kent ve Velké Británii:

  „Změníte něčí život k lepšímu, naučíte se novým dovednostem

  a získáte sebedůvěru. Každý den je jiný, budete platným členem

  našeho týmu, bude to zábava.“

  Ke zvýšení společenské prestiže se v České republice konalo

  několik mediálních kampaní – jako např. #muzemejepotrebovat

  (o potřebnosti sociálních služeb), #silnepribehy (o lidech pra-

  cujících v sociálních službách), ocenění Pečovatelka roku nebo

  i připravovaná kampaň Prahy ve spolupráci s asociací. Ale stále

  lze dělat ještě víc. 

  Mnoho zařízení sociálních

  služeb není schopno obsadit

  volná místa, chybí personál –

  lůžka v domovech pro seniory

  zůstávají prázdná, ambulantní

  a pečovatelské služby musí

  odmítat žádosti klientů. Tato

  situace se může dále zhoršovat.

• Strana 31

  31

  REFLEKTOR / TRIBUNA

  Počátkem roku 2023 jsme se doma

  začali domlouvat na cestě do Paříže. Další

  dvoje hry budou na jiných kontinentech

  (Los Angeles v Severní Americe a Brisbane

  v Austrálii) a kdo ví, co bude s námi. Roz-

  hodnutí padlo, manžel 14 měsíců předem

  zamluvil hotel tak, aby bylo možno se

  nějak dostat na různá sportoviště, a začali

  jsme se těšit. Jeli jsme autem, jedna cesta

  vždy dva dny s noclehem v Lobbachu

  v nádherném multifunkčním bezbariéro-

  vém centru nadace pana Manfreda Sauera.

  V Paříži jsme bydleli ve 13. obvodu

  a stali se z nás cestovatelé MHD. Jezdili

  jsme tramvají, kam na našich linkách byl

  plně bezbariérový přístup; metro č. 14 je

  úplně nové, celé bezbariérové, bez řidiče,

  řízené automaticky. Ale také jsme jeli jinou

  linkou, kde zajistili ke vstupu do vagonu

  nájezdovou rampu a telefonicky infor-

  movali své kolegy na zastávce Martovo

  pole (k Eielovce), že jim tam přijedeme.

  Čekali nás u našeho vagonu s nájezdovou

  rampou. Všichni s úsměvem, ptali se,

  kam jdeme, odkud jsme. Lístky na MHD

  je lepší kupovat přes internet, protože tak

  jsou výrazně levnější. Za cenu čtyř lístků

  koupených na zastávce se přes internet

  koupí lístků deset. A platí i lidé s disabilitou

  i doprovázející osoba. Několikrát jsme

  použili i taxi Uber a vždy to bylo velice

  příjemné, řidiči hovorní, zajímali se. Vět-

  šina taxíků jezdí na elektriku stejně jako

  městské autobusy. Na chodnících jsou

  často vidět dobíjecí stanice. A samozřejmě

  jsme chodili i pěšky, přídatný pohon byl

  úplně normální záležitost, snad jen děti si

  ho někdy prohlížely.

  Francouzi jsou hrdý národ a říká se, že

  nejsou moc ochotni mluvit anglicky. Není

  tomu tak. Všude jsme se domluvili, všichni

  se snažili s úsměvem pomoci a vysvětlit.

  V rámci paralympijských her pracovalo

  10 000 dobrovolníků z celé Francie.

  Neměli nárok na mzdu, vzali si na to dovo-

  lenou, po celé hry pracovali s obrovským

  nasazením, úsměvem a vlídností. Jedinou

  odměnou jim bylo kompletní paralympij-

  ské oblečení, které jim zůstalo, a dostávali

  jedno jídlo denně. Pokud nebyli z Paříže,

  sami si platili ubytování!

  Maskot her – frygická čapka – pochá-

  zející ze starověké Frýgie, symbol svobody

  a nezávislosti Francouzské revoluce, byl

  jak na OH, tak i PH. Moc se mi líbilo, že

  na OH měla dvě zdravé nohy, zatímco na

  PH měla jednu zdravou nohu a druhou

  udělanou jako s protézou. Medailisté ji do-

  stávali s botičkou/botičkami a centrálním

  terčíkem v barvě medaile.

  Hry pochopitelně doprovázela veliká

  bezpečnostní opatření. Další, kdo byli

  velmi vidět, tak byli příslušníci různých

  druhů policie, celkem 25 000 lidí, také

  z celé země. Někteří z městské policie (i na

  koních), jiní gendarmerie, jiní v černém

  s neprůstřelnými vestami, pistolemi a sa-

  mopaly. Na sportoviště jsme procházeli

  detektory jako na letišti, ale Pařížané byli

  spokojeni, protože v době konání her za

  asistence všudypřítomné policie nebyla

  prakticky žádná kriminalita a my také byli

  v bezpečí.

  Veškeré lístky se kupovaly přes internet.

  Bylo několik kategorií lístků (a také různé

  ceny, ale ve všech cenových kategoriích

  byly i pro lidi s disabilitou). Na stolní tenis

  byly dokonce lístky zvlášť na dopolední

  zápasy a zvlášť na odpolední a večerní

  zápasy. A bylo nutno kupovat včas, protože

  byly brzy vyprodány. Atmosféra na sporto-

  vištích byla obrovská, silná, povzbuzující,

  motivující. Mexické vlny, dupot na kovové

  podlážky tribun… Lidé fandili všem spor-

  tovcům, ale když nastoupil někdo domácí,

  tribuny málem spadly. A při úspěchu, byť

  dílčím, domácích se zpívala Marseillaisa.

  My jsme byli hodně na stolním tenisu, také

  na atletice a na plavání. Nebudu se rozepi-

  sovat k jednotlivým sportům, to již udělali

  odborníci.

  Díky pozvání Slovenského paralym-

  pijského výboru jsme se podívali i do

  paralympijské vesnice. Manžel jako aktivní

  sportovec to znal, ale pro mě to bylo úplně

  nové a krásné. Vše přizpůsobeno, aby tam

  lidem bylo dobře. Radostná a přátelská

  atmosféra. Ač ve světě při hrách letos

  není mír, tak ve vesnici byl a plně jsem ho

  vnímala.

  Zůstal nám i čas na prohlídku některých

  památek, samozřejmě na ochutnání míst-

  ních specialit a dobrého francouzského

  vína. Přes Mobilité Services (www.mobi-

  lite-service.fr ) jsme měli dopředu domlu-

  vený zvedák, který dovezli na hotel v den

  našeho příjezdu. Mají velikou nabídku na

  zapůjčení různých pomůcek.

  Prožili jsme překrásných 12 dnů na

  sportovištích v Paříži, setkali se s přá-

  telskými lidmi, viděli úžasné sportovní

  výkony, prohlédli si nějaké památky,

  cestovali doma nepoužívanými dopravními

  prostředky. Domů jsem se vrátila fyzicky

  unavená, ale s radostí v duši. Jsem šťastná

  a děkuji, že jsem s manželem mohla na

  paralympijských hrách Paříž 2024 být. 

  Paralympijské hry Paříž 2024 očima diváka

  LIA VAŠÍČKOVÁ

  lékařka ačlenka

  Rady Konta Bariéry

  Smanželem uEielovy věže,

  než jsme vyjeli do 2. patra.

• Strana 32

  ŽIVOT

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Rodiče Gabriela Frantová (30) a Vác-

  lav Knapp (35) po narození jejich

  prvního potomka neměli sebemenší

  tušení, že by s Daliborem (4) moh-

  lo být něco v nepořádku. Byl krásné

  a bezproblémové miminko. V šes-

  ti měsících si však začali všímat, že

  v určitých aspektech začíná zaostávat

  oproti běžnému vývoji. Nelezl, málo

  zvedal nožičky, ani hrubá motorika

  nebyla, jak má být. „Přesto nám paní

  doktorka na neurologii řekla, že je

  všechno v pořádku. V osmi měsících

  jsem požádala o rehabilitaci.

  Až v deseti měsících pediatrička

  řekla, že by mohlo jít o něco svalo-

  vého. To už jsem byla nervózní, vi-

  děla jsem, jak Dalda nedělá pokroky.

  Znovu nás poslali na neurologii, kde

  konstatovali hypotonii, což je patolo-

  gicky snížené napětí svalu při jeho

  pasivním natahování. Pro jistotu tedy

  nechali udělat vyšetření EMG, které

  měří elektrické aktivity svalů a ner-

  vů,“ vzpomíná maminka Gábina.

  OPOŽDĚNĚ, ALE PŘECE

  Její obavy se bohužel naplnily a po-

  tvrdily je následné odběry krve.

  V roce života byla Daldovi oficiálně

  diagnostikována progresivní spinál-

  ní svalová atrofie II. typu (zvaná též

  spinální muskulární atrofie – SMA),

  tedy vzácné genetické onemocnění

  způsobující ztrátu nervových buněk

  v míše a následné ochabování svalů.

  Paní Frantová dodnes zcela po-

  chopitelně těžce nese, že se všechno

  tak protahovalo, protože s každým

  měsícem se onemocnění víc a víc

  podepisovalo na těle jejího syna.

  Plošný novorozenecký screening na

  SMA byl v České republice zaveden

  rok po Daldově narození. Tedy při-

  bližně v době, kdy mu byla ve třinácti

  měsících jednorázově podána infuze

  léku Zolgensma, který dokáže opra-

  vit poškozené geny, a postup atrofie

  se tak zastavil.

  Není to však vůbec dávno, kdy

  ještě žádná účinná léčba neexisto-

  vala. „Je to svým způsobem ještě

  stále experimentální léčba, která ale

  naštěstí zafungovala. Tehdy už ji hra-

  dila zdravotní pojišťovna, takže jsme

  nemuseli shánět astronomickou

  sumu padesát čtyři miliony korun,“

  oddychla si paní Gábina.

  Nemoc se nejen zastavila, ale díky

  intenzivní rehabilitaci se začalo do-

  stavovat i zlepšení, které k radosti

  celé rodiny stále pokračuje. Třikrát

  týdně jezdí Dalda cvičit, minimálně

  dvakrát ročně absolvuje intenzivní

  rehabilitační pobyt. „Po roce útrap

  přišel rok novinek a pokroků. Trochu

  to ještě narušila operace kyčlí, která

  byla velké dilema a hodně nepříjem-

  ná, ale Dalda to zvládl. Původně ne-

  lezl ani neseděl. Dnes se nezastaví.

  Pořád se někde plazí nebo jezdí na

  vozíku,“ usmívá se mladá maminka,

  které se mezi tím stihl narodit další

  syn Vilém (1,5).

  Její slova Dalda více než potvrzuje,

  když na zadním dvoře městského ro-

  dinného domu v Brně čiperně střídá

  skluzavku, kupu plastových kuliček,

  bazén, vozík a lezení po trávníku. Ani

  Doslova jako na motorek

  Dalda, jak mu doma říkají, se narodil se spinální

  svalovou atrofií, což ho omezilo vpohybu.

  Přesto je Dalibor Knapp neposedný živel.

  Po genové terapii se onemocnění podařilo zastavit

  apřišel čas na rehabilitaci iradost ze života.

  Kobojímu přispělo Konto Bariéry, když pro něj

  získalo peníze na neurorehabilitační program

  apřídavný elektrický pohon kvozíku.

  Po roce útrap přišel rok novinek

  a pokroků. Trochu to ještě narušila

  operace kyčlí, která byla velké dilema

  a hodně nepříjemná, ale Dalda to

  zvládl. Původně nelezl ani neseděl.

  Dnes se nezastaví. Pořád se někde

  plazí nebo jezdí na vozíku.

• Strana 33

  33

  Dalda, maminka Gábina

  icelá jejich rodina

  už teď mají důvody l úsměvu.

• Strana 34

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  nemá moc čas něco sám prozradit,

  ačkoliv vyřídilku má dobrou a už se

  těší do běžné mateřské školy, kam

  od září nastupuje. Do toho se zapo-

  juje mladší bráška a přihlížejícímu

  nezbývá nic jiného než obdivovat

  energii jejich maminky.

  V pozadí toho všeho probíhá re-

  konstrukce domu, který se i díky

  výtahu proměňuje na zcela bezba-

  riérový. To je zase doména šikov-

  ného tatínka Václava, který je živ-

  nostník tak říkajíc od fochu. S dětmi

  v době naší návštěvy pomáhají i obě

  babičky, a vůbec je cítit celkově po-

  spolitá a radostná rodinná atmosféra.

  MAMINKA COBY

  PROJEKTOVÁ MANAGERKA

  Paní Frantová je vystudovaná inže-

  nýrka v oboru projektová manager-

  ka. Nemohla tušit, jak výrazně vy-

  užije své vzdělání v osobním životě.

  Maminky dětí s postižením se totiž

  projektovými manažerkami stávají

  tak nějak automaticky…

  „Hodně informací jsem si zjis-

  tila sama. Dost se dozvíte také od

  ostatních rodičů na rehabilitačních

  pobytech nebo v pacientské organi-

  zaci SMÁci. Spoustu věcí si musíte

  vyběhat a zařídit sami. Kdo nemá tu

  zkušenost, netuší, kolik peněz mu-

  síte buď sami vynaložit, nebo nějak

  sehnat, co všechno musíte vyřizovat.

  Proto jsem ohromně vděčná organi-

  zacím typu Konta Bariéry za jejich

  podporu. Neurorehabilitace Daldo-

  vi moc prospívá a s tím přídavným

  pohonem se opravdu vyřádí! Už není

  závislý na tom, abychom jej vozili.

  Tak jako se jeho vrstevníci mohou

  rozeběhnout, může on vyrazit s mo-

  torem a řídítky přidělanými k me-

  chanickému vozíku. Přiznám se, že

  někdy až trnu. Přitom mám zároveň

  radost. O něco klidnější jsem, když

  jezdí na elektrickém vozíku, který

  jsme mu také pořídili. Na pohonu

  je ovšem skvělé, že z něj nevyroste

  a bude ho moci používat dál a dál,“

  říká otevřeně paní Gábina.

  Rodinu teď čeká pořízení nového,

  prostornějšího automobilu. Nespo-

  léhá se však jen na pomoc od růz-

  ných organizací a státu, sama ini-

  ciativně pořádá vlastní akce. Tatínek

  Václav je aktivní hráč footsalu, takže

  podpora přichází z této komunity,

  a chystá se i uspořádání charita-

  tivního plesu v místním kulturním

  centru, otevřen bude pro dvě stovky

  návštěvníků. „Mám tyhle akce ráda,

  lidé jsou na nich moc milí. Zpočát-

  ku jsem se bránila sociálním sítím,

  ale teď už je využívám. Je hezké in-

  formovat přátele a známé i nezná-

  mé podporovatele, jak se nám daří

  a kolik radosti i užitku jejich pod-

  pora přináší nejen Daldovi, ale celé

  naší rodině,“ uzavírá s poděkováním

  Gabriela Frantová. 

  Paní Frantová je vystudovaná

  inženýrka v oboru projektová

  managerka. Nemohla tušit, jak výrazně

  využije své vzdělání v osobním životě.

  Maminky dětí s postižením se totiž

  projektovými manažerkami stávají tak

  nějak automaticky.

  Na domácím

  dvorku se Dalda

  umí vyřádit

  adát průchod

  svojí energii,

  sníž si užívá

  život.

• Strana 35

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  35

  Předpovědím

  navzdory

  Malý Jakub Janda utrpěl

  ve dvou letech vážný

  úraz míchy voblasti

  krční páteře. Přestože

  pro něj má celoživotní

  následky, nenaplnily

  se naštěstí nejčernější

  scénáře onulové šanci

  na zlepšení stavu.

  Přispívá ktomu také

  pilná rehabilitace

  avertikalizační stroj,

  se kterými pomáhá

  Konto Bariéry.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Jakoubek (5), který nesnáší, když mu

  někdo říká Kubo, právě teď zažívá

  velké změny. Jednak nastoupil do

  školky, ale hlavně očekává příchod

  novorozeného brášky. Jinou variantu

  nepřipouští. Vybral mu jméno Mi-

  kuláš. „Já jsem s tím teda nepočítal,

  ale jsem rád, že budu mít konečně

  parťáka,“ glosoval situaci, když mu

  rodiče oznámili radostnou novinu.

  Už jen fakt, že může Jakub co-

  koliv říct, je malý zázrak, a navíc je

  vtipný a bystrý. Trochu k hrůze svojí

  maminky se prohání na elektrickém

  vozíku a je pro každou divočinu. Ex-

  trovert milující společnost. Před tře-

  mi lety v něco takového maminka

  Lenka (33) a tatínek Petr (37) mohli

  jen doufat.

  NEPOPSATELNÝ ŠOK

  Ve dvou letech na Jakoubka při ná-

  vštěvě u souseda spadla štípačka

  na dřevo. Po převozu do nemocnice

  v Českých Budějovicích sice lékaři

  nejprve konstatovali, že vyšetření nic

  závažného neukazují, ale Jakoubkův

  stav se začal prudce zhoršovat. Pře-

  stával dýchat, až skončil v umělém

  spánku na plicní ventilaci. Prognózy

  byly neradostné – poranění míchy

  v oblasti C2–C7 s predikcí trvalé

  tracheostomie a upoutání na lůžko.

  „Nejprve byl utlumený léky ze

  sanitky, a když nám řekli, že nemá

  zlomeninu páteře, myslela jsem si,

  že všechno bude dobré a máme vy-

  hráno. Jenže všechno odnesla mícha,

  což se začalo projevovat následně.

  Rodina Jandova

  se brzy rozšíří

  odalšího člena.

• Strana 36

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  Ve vteřině přišel o všechno. Nic ne-

  cítil, nehýbal se ani nemluvil. Bylo to

  čiré zoufalství, které ještě prohloubi-

  ly informace od ošetřujícího lékaře.

  Jeho přístup nebyl optimální, i když

  jiní byli naopak skvělí,“ vzpomíná

  s patrnou dávkou pohnutí maminka

  Lenka Jandová.

  Vše se navíc odehrávalo v době

  covidu, takže k synovi mohli jen přes

  den v omezeném režimu ochran-

  ných opatření. První pozitiva přišla

  až po měsíci s převozem do pražské

  Thomayerovy nemocnice. „Tam nás

  poslali poté, co Jakoubka nevzali na

  spinální jednotku v Motole, protože

  je prý ještě moc malý,“ pokračuje ve

  vyprávění paní Lenka, která si váží

  každého pokroku svého synka.

  Po pěti dnech v Krči se Jakub zbavil

  tracheostomie a nastala intenzivní re-

  habilitace, která trvá dodnes. „Cvičení

  je naprosto klíčové. Jezdíme s ním

  po celé republice a hledáme pro něj

  to nejlepší. Někdy jde i o experimen-

  tální či alternativní metody. Tradiční

  medicíně vděčíme za záchranu Ja-

  koubkova života, ale zažili jsme si s ní

  i zklamání a ztráty naděje, tak stále

  hledáme i mimo ni. Inspirací nám je

  například příběh Clemense Kubyho

  z Německa, který po pádu ze stře-

  chy příčně ochrnul, ale silou vlastní

  vůle se dokázal uzdravit. Vím, že je

  to takříkajíc trochu ezo. Také jsme na

  Slovensku podstoupili čtyři aplikace

  kmenových buněk, což nám napří-

  klad v Motole rozmlouvali, i když zá-

  roveň dodali, že to uškodit nemůže,“

  říká maminka, ze které je cítit obava

  o jejího synka. Není divu, když se tro-

  chu bojí i jeho nástupu do školky.

  DŘINA, ALE TAKÉ ZÁŽITKY

  Zároveň si paní Lenka uvědomuje, že

  pro Jakoubkův osobnostní rozvoj je

  to potřeba. „Nechceme, aby znal jen

  terapie, po nichž ho budeme tahat

  jako kočka kotě. Chceme, aby měl

  i hezké zážitky, jako když jsme byli

  u moře. Začali jsme cvičit doma, za-

  koupili vybavení, čímž se všem ule-

  vilo. Najednou je i čas na procházku

  do lesa,“ popisuje paní Lenka. Zá-

  roveň však vnímá, že Jakub začíná

  domácí rehabilitaci bojkotovat, takže

  jsou užitečné i pobyty jinde.

  Díky úsilí rodičů Jakoubek stále

  dělá pokroky, byť třeba pozvolné.

  „Rozhýbal levou ručičku, i když mu

  z prstů funguje jen palec a ukazová-

  ček. Zbývajícím prstům se zatím moc

  nechce. Pravá ruka je na tom hůř,

  alespoň ji ale už pokrčí. Celkově má

  v horních končetinách horší citlivost,

  takže musí dávat pozor, aby se třeba

  neopařil při mytí rukou. Zvládne se

  ale najíst nebo ovládat elektrický vo-

  zík. Nohy cítí, dokonce s nimi dokáže

  hýbat. Říká si také, když se mu chce

  čurat. V tom pomohla elektroaku-

  punktura. Necévkuje se a věřím, že

  plen se do budoucna úplně zbavíme,“

  doufá Lenka Jandová, která se s vý-

  hledem na budoucnost intenzivně

  Jakoubkovi

  se velmi obstojně

  rozhýbala levá

  ruka, kterou

  ledacos zvládne.

  Cvičení je naprosto klíčové. Jezdíme

  s ním po celé republice a hledáme

  pro něj to nejlepší. Někdy jde

  i o experimentální či alternativní

  metody. Tradiční medicíně vděčíme za

  záchranu Jakoubkova života, ale zažili

  jsme si s ní i zklamání a ztráty naděje,

  tak stále hledáme i mimo ni.

• Strana 37

  zajímá o všechny možnosti života po

  úrazu míchy.

  POCITY VDĚČNOSTI

  Všechno to vybavení, terapie a reha-

  bilitace si pochopitelně žádají velké

  finanční náklady a oba manželé jsou

  velmi vděční za podporu, které se jim

  dostává od Konta Bariéry i z dalších

  stran. Tatínek Petr je bývalý prvo-

  ligový hráč Slavie Praha, takže po-

  máhá i fotbalová komunita. Což ale

  nechce paní Jandová moc rozebírat,

  protože už mají své zkušenosti s me-

  diálním vyhledáváním senzací a zá-

  vistí některých lidí. Jandovi jsou opa-

  trní v používání sociálních sítí, ovšem

  vědí, že při hledání finanční podpory

  se bez určitého zveřejňování příběhu

  nelze obejít. S Jakubem už v součas-

  nosti konzultují, co uveřejnit a co ne.

  Dnes žije rodina v Čáslavi, kde pan

  Petr působí jako trenér. Aktuálně

  probíhá bezbariérová rekonstruk-

  ce jejich domu a v době, kdy vyjde

  toto číslo časopisu, by v něm už měl

  být i druhý potomek. „Žili jsme si na

  obláčku a náš život se zvrtnul bě-

  hem okamžiku. Najednou se všech-

  no rozbilo a bylo úplně jinak. Bylo to

  hodně náročné. Naštěstí to náš vztah

  s manželem ustál, nechtěli jsme zni-

  čit ještě rodinu. Uvědomili jsme si,

  že kvůli Jakoubkovi musíme všech-

  no překonat, a naštěstí se nám to

  povedlo,“ říká s úlevným úsměvem

  mladá žena, která v době našeho

  povídání vyzařovala energii šťastné

  nastávající maminky.

  Dnes svým kamarádům říká, aby

  si dobře rozmysleli, kvůli čemu se

  chtějí rozvádět, protože s manželem

  zjistili, že ustát se dá skoro všechno.

  „Neumím si představit lepšího tátu,“

  konstatuje o svém muži Petrovi Len-

  ka Jandová. 

  37

  Rodiče chtějí,

  aby jejich syn

  zažil také

  radovánky,

  nejen intenzivní

  terapie.

• Strana 38

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: AUTOR

  Před bezmála dvaceti lety jsem prá-

  vě v Cannes osobně zjistil, co v praxi

  znamená pojem Handiplage. Že exis-

  tují místa, kde si člověk s postiže-

  ním může bez problémů užít pobyt

  u moře. Od té doby jsem takových

  míst v různých zemích kolem Stře-

  dozemního moře cíleně poznal řadu.

  Pláží, kde jsou k dispozici speciální

  vozítka na přemisťování po písku

  i do vody, kde jsou ochotní pomoc-

  níci a zázemí v podobě bezbariéro-

  vých sprch, šaten či toalet. Nemluvě

  o zpevněných cestičkách a vyhraze-

  ných parkovacích místech, sluneční-

  cích nebo lehátkách. Rozsah i úro-

  veň služeb je různá, ale francouzské

  Cannes patří společně se španělskou

  Barcelonou k těm nejlepším handi-

  plážím, jaké jsem měl dosud mož-

  nost poznat. Proč sem tedy po letech

  nevzít vlastní děti, abychom si spo-

  lečně mohli užít letní radovánky?

  Pravda, urazit s nimi autem upro-

  střed srpnových veder téměř tisíc

  tři sta kilometrů je trochu výzva.

  Ovšem pokud cestu rozdělíte na ně-

  kolik noclehů spojených s návštěvou

  zajímavých míst, stane se z nevý-

  hody přednost. Navíc, kdo si počítá

  státy, které navštívil, přijde si na své.

  My za osm dní došli k číslu šest, a to

  jsme ještě nestihli Monako, které

  nám také doslova leželo v cestě.

  VZDUCHOLODĚ AHUS

  Naší první zastávkou bylo Zeppelin

  Muzeum v německém Friedrichs-

  hafenu, ležícím asi 450 kilometrů od

  Prahy. Jedná se o poutavou expozici

  věnovanou světoznámým vzducho-

  lodím. Když se blížíte, už z dálky vás

  upoutá vyhlídkové nebeské plavidlo

  na obloze. Nejpůsobivější částí je

  věrná rekonstrukce interiéru lodě LZ

  Cannes

  není jen film

  Osobně patřím ktomu typu

  cestovatelů, kteří rádi poznávají

  nová místa. Někam se ovšem čas

  od času přece jen vrátím, protože

  to stojí za to. Jedním ztakových

  míst je jihofrancouzské přímořské

  letovisko Cannes. Zpohledu

  vozíčkáře totiž skýtá výborný

  servis, aivcelku dlouhá cesta

  stojí za zopakování, protože se na

  ní nachází nejedna zajímavost.

  Pláže apodélný

  bulvár vCannes

  čiperně žijí

  ipo soumraku.

  Rozsah i úroveň služeb je různá,

  ale francouzské Cannes patří

  společně se španělskou Barcelonou

  k těm nejlepším handiplážím,

  jaké jsem měl dosud možnost poznat.

• Strana 39

  39

  129 Hindenburg, která tragicky ha-

  varovala při přistání 6. května 1937

  v americkém New Jersey. Její požár

  učinil tečku za krátkou érou luxus-

  ních vzduchoplaveckých letů přes

  Atlantik. Milovníci staré techniky si

  zde přijdou na své a děti se pobaví

  v sekci aerodynamických experi-

  mentů nebo u simulátoru kapitán-

  ského můstku.

  Pak už se jen stačí nalodit na tra-

  jekt přes Bodamské jezero a rázem

  se ocitnete v Kostnici (německy

  Konstanz). Mimochodem naše pla-

  vidlo se jmenovalo Tábor. To našince

  jistě potěší stejně jako české ukaza-

  tele i pamětní desky odkazující na

  památná místa spojená s mistrem

  Janem Husem a jeho přítelem Je-

  ronýmem Pražským, kterého zde

  potkal stejný osud, jen o necelý rok

  později. Návštěva Husova domu

  a Husova kamene je pro Čechy snad

  povinnost, když se zatoulají do těch-

  to krajů.

  My jsme se navíc trochu déle tou-

  lali i místními poetickými ulicemi,

  takže jsme následně dorazili po-

  měrně pozdě do kempu Hegne, jenž

  se nachází na břehu jezera. V dané

  chvíli jsem velmi ocenil vlastnictví

  euroklíče, protože recepce už byla

  uzavřena a bezbariérové WC se spr-

  chou mi neměl kdo otevřít. Naštěstí

  je Německo pro eurozámky zemí

  zaslíbenou, což platí i na čerpacích

  stanicích nebo dálničních odpočíva-

  dlech.

  ŠVÝCARSKO

  ALICHTENŠTEJNSKO

  Průjezd zemí helvetského kříže jsme

  si užili především prostřednictvím

  výhledů na vrcholky Alp. Praktická

  rada: nezapomeňte si vypnout data

  v mobilním telefonu, Švýcarsko není

  v Evropské unii, takže byste pak

  mohli být nepříjemně zaskočeni fak-

  turou za datový roaming. Totéž platí

  Uhandipláže

  se nachází

  velké vyhrazené

  parkoviště

  pro vozíčkáře.

• Strana 40

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ

  o Lichtenštejnsku. Zemi s rozlohou

  přibližně třetiny Prahy, třiceti sedmi

  tisíci obyvateli a třetím nejvyšším

  hrubým domácím produktem světa

  v přepočtu na hlavu. Takový oběd

  a zmrzlina v hlavním městě Vadu-

  zu s výhledem na horský hrad vám

  hned dodá pocit výjimečnosti.

  ITALSKÉ VEDRO

  Po dalších třech stech padesáti kilo-

  metrech nás přivítalo italské Milano

  největším horkem z celé cesty. Ru-

  čička teploměru se i v noci blížila ke

  třicítce a stavění stanů bylo v hej-

  nech komárů a za zvuků diskotékové

  hudby skutečnou lahůdkou. Toalety

  v kempu na euroklíč nebyly, ale bu-

  jarý noční život Italů má tu výhodu,

  že nikoho nerušíte pozdním příjez-

  dem a obsluha funguje i o půlnoci.

  Při odjezdu z Camping Village Cit-

  tá di Milano nás trochu překvapila

  cena, ta činila za dva stany, jedno

  auto a pět osob devadesát eur za

  jedno přenocování. Kromě mých

  dětí s námi totiž cestoval ještě je-

  jich kamarád s maminkou. Cestou

  zpátky o pět dní později už jsme si

  narychlo objednali iH Hotel Milano

  Argonne Park, který nás vyšel jen

  na dvojnásobek při nesrovnatelně

  lepším pohodlí. Pravda, bezbariéro-

  vá byla jen toaleta na recepci, ale za

  tu jsem byl šťastný, protože cestou

  zpět už jsem měl za sebou zkuše-

  nost z Francie.

  Abychom ušetřili čas, omezila se

  naše prohlídka Milana prakticky jen

  na věhlasný dóm neboli katedrálu

  Narození Panny Marie. Stavba toho-

  to honosného svatostánku započa-

  la roku 1386 a jde o pátou největší

  katedrálu na světě. Příjemné bylo, že

  nám byl umožněn přednostní vstup

  se slevou, takže nebylo nutné se péct

  na přímém slunci. O něco slabší pak

  byla velmi důkladná bezpečnostní

  prohlídka, při které mi byl nevratně

  zabaven miniaturní kapesní nožík.

  KONEČNĚ VCÍLI, ALE…

  Do našeho ubytování nedaleko Can-

  nes nám zbývalo ještě přes 370 kilo-

  metrů. Není divu, že když jsme ko-

  nečně dorazili na adresu našeho

  apartmánu (21 Domaine des Tuiliè-

  res, Vallauris), těšili jsme se na kou-

  pel v avizovaném bazénu nebo ně-

  které z koupelen. Ubytování jsme

  předem rezervovali přes Booking.

  com podle parametrů bezbariérové

  přístupnosti. Cena vypadala příznivě,

  popis a fotografie ještě lépe. A sku-

  tečně, za necelých třicet tisíc korun

  za čtyři noci pro pět lidí jsme měli

  k dispozici prostory a vybavení srov-

  natelné se zámkem. Vše ovšem mělo

  jeden podstatný háček. Ani do jedné

  ze tří koupelen a čtyř toalet jsem se

  svým mechanickým vozíkem ne-

  projel úzkými dveřmi…

  Dům stál navíc v příkré stráni,

  takže byl vyloučen i přístup k bazé-

  nu, a do auta jsem musel nastupovat

  na několika málo rovných metrech

  čtverečních. Navíc jsem občas mu-

  sel svým vozidlem uhnout majiteli

  domu, který obýval horní podlaží,

  aby mohl on sám vůbec vyjet s jed-

  Zastávka

  umilánského

  dómu osvěžila

  ducha, ale tělo

  strádalo horkem.

  Kdo zatouží po klidnější atmosféře,

  může si, tak jako my, udělat výlet

  do dvacet kilometrů vzdáleného

  městečka Grasse, které je nazýváno

  „městem parfémů“. Děti však mnohem

  víc ocenily návštěvu podobně

  vzdáleného města Antibes, kde

  se nachází Marineland – mořský

  svět, jehož zlatým hřebem je show

  s cvičenými delfíny a především

  kosatkami!

• Strana 41

  41

  ním ze svých porsche. To, že vůbec

  neuměl anglicky, a tak jsme se do-

  mlouvali všelijak, už byl jen detail.

  Cannes nás ale jinak nezklamalo.

  Kromě osvědčené handipláže nás

  samozřejmě bavil pobřežní bulvár

  lemovaný palmami, plážemi, luxus-

  ními jachtami a čilým životem čet-

  ných návštěvníků. V době slavného

  filmového festivalu to tu musí tepat

  ještě víc. Vše má však lepší styl než

  čistě turistické destinace typu Bibi-

  one. Krásnou třešinkou na dortu

  bylo, že se nám podařilo trefit termín

  jednoho z majestátních ohňostrojů,

  jejichž festival zde v průběhu každé-

  ho léta probíhá. Spektakulární show

  odpalovaná z moře za doprovodu

  hudby bez nadsázky hravě zastí-

  ní i novoroční představení, jaká jste

  možná někdy viděli v tuzemsku.

  PARFÉMY AKOSATKY

  Kdo zatouží po klidnější atmosfé-

  ře, může si, tak jako my, udělat vý-

  let do dvacet kilometrů vzdáleného

  městečka Grasse, které je nazýváno

  „městem parfémů“. Děti však mno-

  hem víc ocenily návštěvu podobně

  vzdáleného města Antibes, kde se

  nachází Marineland – mořský svět,

  jehož zlatým hřebem je show s cvi-

  čenými delfíny a především kosat-

  kami! Dnes už bohužel cvičitelé

  nevstupují přímo do obří prosklené

  vodní nádrže k černobílým majestát-

  ním kytovcům, jako to dělali v mi-

  nulosti, ale stále se jedná o neotřelý

  zážitek. Jak často se vám poštěstí, že

  vás z bezprostřední blízkosti kosatka

  schválně postříká vodou? 

  Jak na

  QR kódy

  ?

  Vněkterých

  textech

  můžete

  narazit

  na QR kód.

  Zapněte

  fotoaparát

  na svém

  chytrém

  mobilu

  anamiřte jej

  na kód, ťukněte

  prstem na

  nabízený odkaz

  adozvíte se

  víc!

  VAntibes nelze

  vynechat unikátní

  drezúru kosatek

  adelfínů.

  Onávštěvníky

  spostižením

  je na handipláži

  vCannes skvěle

  postaráno.

• Strana 42

  ŽIVOT / VÁŽNÁ ONEMOCNĚNÍ

  Text: ANDREA SKALICKÁ

  Foto: MILAN JAROŠ

  Letošní léto muselo být pro celou

  vaši rodinu báječné. Jak jste si ho

  užili?

  Bylo krásné, užili jsme si ho nad-

  standardně. Konečně jsme svobodní

  a nemusíme být v nemocnici. V po-

  sledních dvou letech jsme jen na JIP

  strávili více než 200 dnů. Ještě do

  půlky července měl Ráďa centrální

  katetr, kterým mu lékaři posílali do

  těla dárcovské buňky. Když mu ho

  vyjmuli, mohl se konečně po dvou

  letech vykoupat. Už se bál, že plavat

  zapomněl.

  Kde všude Radek byl?

  Byl dvakrát u moře, ve Španělsku

  s tátou a v Chorvatsku na windsur-

  fingové škole. Moře mu moc chybělo.

  Týden měl i tenisový kemp, byl na tá-

  boře a pak ještě s kamarády v dalším

  sportovním areálu. Nevím, jestli pan

  doktor Petr Říha, který se v ambulan-

  ci pro děti po transplantaci kostní dře-

  ně v motolské nemocnici o Ráďu sta-

  rá, tohle ještě někdy zažije. Po obou

  transplantacích se totiž Radek velice

  rychle zotavil. Podle mě to bylo díky

  tomu, že je odmala aktivní sportovec.

  Jakým sportům se syn před ne-

  mocí věnoval?

  Dělal závodně sportovní gymnastiku,

  hokej a ještě chodil na tenis. Všechny

  sporty ho těšily, a tak jsme si s býva-

  lým manželem říkali, že když bude

  mít širší záběr, svůj sport si časem

  vybere. Radkův táta je bývalý pro-

  fesionální hokejista, já jsem osobní

  trenérka, moje maminka je fyziote-

  rapeutka. Sportem žijeme. Radek byl

  naštěstí díky tomu ve chvíli, kdy nás

  nemoc zastihla, na dítě dnešní doby

  ve velmi dobré kondici.

  Kdy se uněj nemoc projevila

  poprvé?

  To datum nikdy v životě nezapome-

  nu – bylo to 22. 11. 2022. Život se

  nám tenkrát obrátil vzhůru nohama.

  Do té doby jsme řešili jen to, kde

  má které dítě jaký trénink. Všech-

  no začalo kašlem, který trval asi tři

  týdny. Dostal antibiotika, ale kašel

  se znovu vrátil. Pak se mu udělaly

  u pusy boláky, které vypadaly trochu

  jako opary. Byl bledý a velmi una-

  vený, tak lékaři udělali krevní obraz

  a do hodiny nám volali, že musíme

  jet okamžitě do Motola na dětskou

  Když máte dárce,

  máte naději

  Před necelými dvěma lety

  onemocněl tehdy sedmiletý

  Radek agresivním typem

  leukémie. Po dvou transplantacích

  kostní dřeně si letošní léto mohl

  konečně užít. Dvakrát byl umoře

  astihl itenisový kemp. Snemocí

  se podle své maminky Karolíny

  Dudové statečně pere idíky tomu,

  že je odmalička zvyklý sportovat.

  Radek žije díky

  svým rodičům

  odmala sportem.

• Strana 43

  43

  hematoonkologii. A snad ještě ten

  den tam začali s chemoterapií.

  Jak to zvládal psychicky?

  U Rádi bylo od začátku jasné, že po

  čtyřech cyklech chemoterapií bude

  nutná transplantace kostní dřeně.

  Tehdy mu bylo sedm a informa-

  ce jsme mu museli dávkovat. Když

  jsme tam nastoupili, bylo pro něj ne-

  představitelné, že bude v nemocnici

  celý týden. Výhodou bylo, že řešil ve

  svém věku jen tady a teď. Jelo se den

  po dni. Nakonec jsme tam v první

  fázi zůstali s krátkými přestávkami

  celé dva měsíce. I my dospělí jsme

  měli co dělat, abychom to dokázali

  pochopit, přijmout a rozdýchat.

  Našel se dárce snadno?

  Dárce jsme měli nakonec čtyři. Je-

  den byl z Česka, ale ten se vůbec

  neozval. Lékaři se proto rozhodli pro

  dárce z Německa. Jeho kostní dřeň

  nakonec Radek potřeboval dvakrát.

  Už první transplantace byla úspěšná,

  ale problém byl v tom, že se synovu

  agresivní nemoc nepodařilo pomocí

  chemoterapií úplně zničit. Před dru-

  hou transplantací, která se uskuteč-

  nila v nejbližším možném termínu,

  tedy po půl roce od transplantace

  první, se přistoupilo k celotělové-

  mu ozařování. Myslím, že druhou

  transplantaci mohl tak rychle pod-

  stoupit jen díky velmi dobré psy-

  chické i fyzické kondici. Po fyzické

  stránce na tom byl podobně jako

  zdravé děti.

  Jak se vám povedlo tohoto docí-

  lit?

  Už zpočátku jsme se snažili o to, aby

  o kondici v nemocnici pokud možno

  vůbec nepřišel. Pochopitelně ztratil

  svalovou hmotu ležením, ale když to

  jen trochu šlo, hýbal se. Třeba kdy-

  koliv šel na záchod, dělal kliky, dře-

  py, protahoval se. Pro nás sportovce,

  děti nevyjímaje, je rutina velmi důle-

  žitá. Proto jsme se snažili držet režim

  i ve sterilním boxu, kde jsme spolu

  při transplantaci krvetvorných bu-

  něk v izolaci strávili šest týdnů. Tam

  se mohl pohybovat jenom v okolí po-

  stele, ale i to se dalo zvládnout. Po-

  chopitelně, když se necítil dobře, od-

  počíval a spal. Velmi dobře nakonec

  zvládl i druhou transplantaci.

  Jak je na tom Radek teď?

  Jednou do měsíce chodíme na pravi-

  delné kontroly do nemocnice a v září

  šel celý šťastný po dvou letech online

  studia konečně do školy, do 4. třídy.

  Úplně vyhráno ale nemáme, i když

  pevně věříme, že to nejhorší máme

  za sebou. Teď má krevní obraz sta-

  bilně dobrý, jako zdravé dítě. Já už

  ho mám napozorovaného, takže

  kdybych viděla nějakou změnu, oka-

  mžitě to konzultujeme s lékařem. Ale

  jinak už se snažíme na tu nemoc za-

  pomínat. Jestli nás něco naučila, tak

  U Rádi bylo od začátku

  jasné, že po čtyřech

  cyklech chemoterapií

  bude nutná transplantace

  kostní dřeně. Tehdy mu

  bylo sedm a informace

  jsme mu museli

  dávkovat.

• Strana 44

  ŽIVOT / VÁŽNÁ ONEMOCNĚNÍ

  je to užívat si tady a teď. Je to velká

  lekce od života.

  Souhlasí stím, že Radkovi

  pomohla právě dobrá fyzička,

  ilékaři?

  Ano, i jeho ošetřující lékař je pře-

  svědčený o tom, že Ráďa vše dob-

  ře zvládá právě díky trénovanosti

  a chuti žít plnohodnotný život. Po

  první transplantaci byl na všechno

  natěšený. A i když i já jsem střelec,

  bála jsem se, abychom něco nepo-

  kazili, protože v jeho případě by jen

  jedna jediná chyba mohla být fatální.

  Byla to velká zodpovědnost.

  Lékař nám říkal, ať posloucháme

  Ráďovo tělo a jeho potřeby. Do niče-

  ho jsme ho nenutili a všechno jsme

  konzultovali – jídlo, léky i sportovní

  aktivity. Nakonec nás lékař chválil za

  to, jak Radek maká. Podle mě je pří-

  kladem toho, jak moc je fyzická zdat-

  nost prospěšná pro imunitní systém,

  který se při transplantaci musí kom-

  pletně zničit, aby přijal ten dárcovský.

  Zanedlouho nás čekají další odběry

  kostní dřeně a čekání na výsledky,

  což je vždycky nepředstavitelný stres.

  Ale jedna věc jsou tabulky a výsledky

  nejmodernějších přístrojů a labora-

  toří a druhá, jak se Radek cítí. A ten

  je k nezastavení! Věříme, že bude

  všechno v pořádku. A když nebude,

  pojedeme dál v naší krasojízdě. Člo-

  věk s tím nic neudělá. Nezbývá než

  bojovat do posledního dechu.

  Lékaři nám řekli už na začátku,

  ať se nesnažíme hledat příčinu, že

  u Rádi to není genetické, že je to „blbá“

  náhoda. Neštěstí zkrátka nechodí po

  horách, ale po lidech. A kaž dému na-

  loží, co unese. Hlavní bylo, že se po-

  vedlo pro Ráďu najít dárce. Když máte

  dárce, máte i naději něco vybojovat.

  Bez něj by Ráďa nebyl.

  Máte ještě dceru. Testovaly se

  ijejí krvetvorné buňky?

  Ano, mezi sourozenci je šance na

  úspěšnou transplantaci největší. Ale

  Viktorka byla jen z poloviny shodná,

  a tak se lékaři rozhodli pro nepří-

  buzného dárce. Byla bych ráda, kdy-

  by u nás vstupovalo do registru více

  mladých lidí, hlavně mužů, kteří jsou

  pro dárcovství krvetvorných buněk

  nejvhodnější. Je škoda, že se o tom

  více nemluví třeba ve školách nebo

  sportovních klubech. Vstoupit do re-

  gistru by měla být podle mě morální

  povinnost a samozřejmost. Zdravý

  člověk má mnoho přání, rodič ne-

  mocného dítěte „jenom“ to jediné… 

  Vstupte do registru dárců

  kostní dřeně!

  VČesku existují dva dárcovské registry. Český registr dárců

  krvetvorných buněk vpražském IKEM aČeský národní

  registr dárců kostní dřeně sídlící vPlzni. Zapsání do registru

  nebolí, je to jen kapka krve nebo stěr zdutiny ústní. Registry

  mají zájem ozdravé dospělé dárce. Do pražského registru

  se mohou registrovat lidé do  let, plzeňský má limit .

  Krvetvorné buňky nakonec daruje méně než jedno procento

  registrovaných.

  Radek je doslova

  knezastavení.

  Neštěstí zkrátka nechodí po horách,

  ale po lidech. A každému naloží,

  co unese. Hlavní bylo, že se povedlo

  pro Ráďu najít dárce. Když máte dárce,

  máte i naději něco vybojovat.

  Bez něj by Ráďa nebyl.

• Strana 45

  ZNOVU

  VYDÁVÁME

  OBLÍBENÝ

  ČASOPIS

  MŮŽEŠ

  Najdete vněm informace

  arady zoblasti sociálních

  azdravotních služeb,

  informace onových

  pomůckách, onovinkách

  ve zdravotnictví avobčanské

  společnosti. Hodně se dozvíte

  iopráci Konta Bariéry,

  ozajímavých osudech klientů.

  Bezplatně můžete časopis dostávat až do své schránky,

  jednoduše si oněj napište do redakce na info@muzes.cz.

  Pokud se vám obsah bude líbit arozhodnete se naši práci podpořit,

  můžete přispět formou jednorázové DMS ve tvaru

  DMS KONTOBARIERY 30, DMS KONTOBARIERY 60 nebo

  DMS KONTOBARIERY 90 na telefonní číslo 877 77

  nebo přispět jakoukoliv finanční částkou přímo na účet Konta Bariéry

  č. ú. 17 111 444 / 5500 svariabilním symbolem 62933. Děkujeme!

  Nové číslo vyjde každého čtvrt roku.

  45

• Strana 46

  KULTURA

  Osíle poprat se sčímkoliv…

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: MILAN JAROŠ

  Letní momentka, vy aobě holky

  – váš rozesmátý výraz jako by

  vyjadřoval, že nejhorší máte za

  sebou…

  Ano, myslím, že je to tak. Pocítila

  jsem jako absolutní štěstí pro sebe

  a pro dceru, když se rozhodlo, že

  Olívie nebude potřebovat speciál-

  ní školu, ale že půjde do první třídy.

  Až do zápisu to nebylo jasné. Olí-

  vie nastoupila sice s asistentem, ale

  v místě, které máme blízko a které

  dobře zná – a to jsme si moc přáli.

  Jako bych už získávala pevnou půdu

  pod nohama, pomyslela jsem si: Ať to

  bude jakkoliv, teď se už nějak „pro-

  tlučeme“. Sedm let jsem prožívala

  bez téhle jistoty, ale pokud by muse-

  la do speciální školy, tak bychom to

  taky zvládli. Mnohem důležitější je,

  že zdravotně se všechno postupně

  zlepšuje.

  Vbřeznu 2023 jste přikývla na

  pozici moderátorky Událostí

  aUdálostí, komentářů. Zvládnout

  práci vČeské televizi irodinu je

  jistě náročné.

  V okamžiku, kdy jsem dostala tuto

  nabídku, jsme měli první školní rok

  úspěšně za sebou. Když bylo potřeba,

  pomáhala i starší dcera Julie a můj

  bratr a mohli jsme Olívii dovolit i ně-

  jaké zájmové kroužky. To všechno se

  stalo předtím, než jsem změnila pra-

  covní rytmus, takže jsme věřili, že to

  všechno zvládneme.

  Kvůli moderátorské pozici jste mu-

  sela podstoupit výběrové řízení?

  Ona se klasická výběrová řízení

  u nás nedělají, my jsme v podstatě

  v takovém permanentním výběro-

  vém řízení. Šéfové samozřejmě prá-

  ci nás všech sledují a znají. Takže to

  bylo tak, že jsem dostala nabídku od

  tehdejšího šéfredaktora zpravodaj-

  ství Petra Mrzeny. Sešli jsme se, on

  mi místo nabídl a já si vzala, i vzhle-

  dem k rodinné situaci, dva dny na

  rozmyšlenou.

  Promluvila jsem si s manželem

  i se starší dcerou Julií, protože Udá-

  losti a hlavně Události, komentáře

  znamenaly trvalý posun práce na

  večer, a přijala to. Samozřejmě, že

  mě kariérní posun moc potěšil, ale

  pokud by s tím rodina nesouhlasila

  nebo bych necítila, že zvládnu oddě-

  lit práci a rodinu nebo že by tu změ-

  nu nezvládla mladší dcera, tak bych

  to odmítla. Ale jsem šťastná, že to šlo.

  Zní to možná paradoxně, ale já v prá-

  ci musím vypnout ty rodinné staros-

  ti, nesměla jsem si je tam nosit a ono

  to má ten efekt, že zase naberete tu

  sílu, kterou pak potřebujete doma.

  Už když jsem se vracela postupně

  na malý úvazek před lety, tak jsem to

  vlastně testovala, šla jsem to zkusit.

  A zjistila jsem, že přepnout dovedu!

  Začala jsem chodit do práce tak tro-

  chu „odpočívat“ od starostí.

  Kráčela jste vnovinářské profesi

  po „schodech“ vzhůru postup-

  ně… Jaké význačné posuny byste

  sama zmínila?

  Na začátku všeho byl inzerát. Našla

  jsem ho někdy po maturitě (1992) –

  vznikala nová tisková agentura, síd-

  lila v budově nakladatelství Florenc.

  Začala jsem najednou chodit na tis-

  kové konference a za pochodu jsem

  se učila psát zprávy. Doba byla hek-

  tická, tak nás většina dělala politické

  zpravodajství. A to mi zůstalo.

  Pak se ke mně dostala informace,

  že vzhledem k rozdělení Českoslo-

  venska se chystá také rozpad fede-

  rálních médií – a tak i rozhlas tenkrát

  nabíral nové lidi, čekalo se, že bude

  spousta personálních změn. Ne-

  měla jsem řečovou vadu, dala jsem

  dohromady tiskovou zprávu a měla

  všeobecný přehled, mohla jsem to

  v rozhlase zkusit. Rychle jsem se ale

  musela skamarádit s rozhlasovou

  technikou. Když si to vybavím: do-

  stala jsem velký magnetofon, vše se

  ručně stříhalo, lepilo – a mě ta práce

  začala strašně bavit.

  V rozhlase jsem se velmi rychle do-

  stala k parlamentnímu zpravodajství

  – při rozpadu federace byly dny plné

  právních a legislativních změn. Celé

  měsíce jsem strávila v České národní

  radě. Naštěstí jsem tehdy v devate-

  nácti měla na starosti jen sebe a úžas-

  nou práci jsem prokládala krásným

  devadesátkovým klubovým životem.

  Bylo to opravdu skvělé období!

  Výrazná tvář České televize, moderátorka

  Barbora Kroužková, dlouho tajila, že její

  dcera odnarození bojovala oživot aona sní.

  Promluvila otom, až se jí naplnila obrovská

  víra, že celá rodina bude žít normálně.

  V rozhlase jsem se velmi rychle

  dostala k parlamentnímu

  zpravodajství – při rozpadu federace

  byly dny plné právních a legislativních

  změn. Celé měsíce jsem strávila

  v České národní radě.

• Strana 47

  47

• Strana 48

  KULTURA / BARBORA KROUŽKOVÁ

  Jste frankofonní – dostala jste

  šanci francouzštinu uplatnit?

  Asi po roce v rozhlase jsem skutečně

  dostala možnost informovat o dění

  ve Francii přímo z Francie. A po roč-

  ním angažmá a návratu domů jsem

  nastoupila do zahraniční redakce

  Českého rozhlasu. Pořád jsem hle-

  dala další možnost, jak svou fran-

  couzštinu využít. Později jsem začala

  studovat mezinárodní vztahy na FSV

  UK a dostala nabídku do České tele-

  vize, do Dobrého rána.

  Moderovala jsem ve dvojici s Ale-

  šem Cibulkou a v roce 1998 jsem

  dělala vnitřní konkurs na politic-

  ko-analytický pořad „21“. Se mnou

  tam také byli Daniela Drtinová, Hon-

  za Němec, předtím Barbora Tachecí

  a další. Po čase jsem zjistila, že moje

  práce je velká výzva a přináší mi

  velké uspokojení, ale uvnitř jsem cí-

  tila stále nejistotu: potřebovala jsem

  vnitřně dospět a ukotvit se. Chtěla

  jsem se nějak víc „zastabilizovat“

  jako bytost, najít nějaký balanc mezi

  prací a soukromým životem. Stát se

  skutečně dospělou. Ne všemi bylo

  tenkrát moje rozhodnutí pochopeno,

  někteří lidé v televizi to brali tak, že

  pohrdám skvělým místem. Ale tak to

  vůbec nebylo.

  Po návratu z Austrálie jsem neměla

  možnost se na stejnou práci vrátit, to

  místo bylo logicky obsazené, ale do-

  stala jsem nabídku do rozhlasu, tak

  jsem nějaký čas pracovala zase tam.

  Veřejnoprávní jako veřejnopráv-

  ní. A nikdy jsem svého odjezdu ani

  na vteřinu nelitovala, dodnes se mi

  stává, že když na mě někdo hudru-

  je nebo jsem v nějaké nepříjemné

  situaci, tak se mi před očima zjeví

  obrázky z Národního parku Kakadu

  nebo Uluru a působí to velmi léčivě.

  A„obrazovka“ nastoupila znovu

  kdy?

  Po spuštění zpravodajské ČT24 tele-

  vize nabírala více lidí a tenkrát jsem

  se vracela dělat takové kratší ana-

  lytické formáty, pak jsem postup-

  ně moderovala různé bloky, nějaký

  čas opět ranní vysílání, tentokrát ve

  dvojici s Františkem Lutonským, pak

  zase večerní Hyde Park, kontinuální

  vysílání, Interview ČT24, speciá-

  ly a teď jsem zakotvila tady večer.

  A hlavně jsem tenkrát po návratu

  z Austrálie konečně dostudovala. No

  a v roce 2006 se mi narodila první

  dcera, Julie.

  Televize se během posledních

  desítek let radikálně proměnila.

  Program často nabízel inscenaci

  Kotva upřístavu, kde televiz-

  ní hlasatelku programu hrála

  Jana Šulcová (80. léta). To byl

  ale opravdu jiný obraz než ten

  dnešní…

  Televizní práce se neskutečně rychle

  vyvíjí. Člověk musí být dost psychic-

  ky odolný a určitě je nutný všeobec-

  ný přehled a vzdělání. A do toho se

  pořád komunikuje, třídí se informa-

  ce, musíte fungovat v týmu s editory,

  rešeršisty, režiséry, a když se náho-

  dou ohlédnete, jen si pomyslíte: Před

  pěti lety se všechno dělalo jinak! Vě-

  děla jsem, že třeba na klasické ma-

  teřské a rodičovské nebudu moci tři

  roky být. A buď to půjde zvládnout

  zkombinovat s prací, nebo musím

  změnit profesi. Jsem perfekcionista,

  nosím v sobě přísný barometr kva-

  lity. A navíc jsem tušila, že všechno

  s technikou „poletí“ mílovými kroky

  dopředu: internet, sociální sítě. Te-

  levize je týmová a opravdu hodně

  dynamická práce, která se mění za

  pochodu. Navíc obsah je každou mi-

  nutu jiný a to je velké dobrodružství,

  které ale musíte stíhat, musíte držet

  krok.

  Po čtyřicítce se vám narodila

  druhá dcera…

  Už jsem nepočítala s tím, že budu

  mít druhé dítě, tomu jsme také uzpů-

  sobili naše bydlení. Rekonstruovali

  jsme byt tak, aby naše dcera měla

  své „království“. Před narozením

  Olívie jsem prožila takový sled udá-

  lostí… Spadla jsem na lyžích v Itálii,

  měla problémy s kolenem a otěhot-

  něla jsem. Mám výborného gyneko-

  loga, všechny testy (při těhotenství

  po 40) vyšly dobře, a to včetně plo-

  dové vody. Pamatuju se na telefonát,

  který začínal: „A chcete znát i pohla-

  ví dítěte? Je to zdravá holčička!“ Ale

  ona zdravá nebyla…

  Ve jménech vašich obou dcer je

  znát přitažlivost shakespearov-

  ských her, nebo se mýlím?

  Už se jménem první dcery jsme se

  s mým partnerem (později manže-

  lem) dost „nadřeli“. U druhé jsme se

  snažili vyjít vstříc Julii, která si přá-

  la, aby sestřička měla křestní jmé-

  no končící na -ie. Vypsali jsme si

  Televizní práce se neskutečně rychle

  vyvíjí. Člověk musí být dost psychicky

  odolný a určitě je nutný všeobecný

  přehled a vzdělání.

• Strana 49

  49

  desítky jmen, na konci nám zůstaly

  Amálie a Olívie. Při rozhodnutí jsem

  nějak intuitivně pocítila, že to oprav-

  du nebude žádná víla Amálka. Tak

  na seznamu „zůstala“ Olívie z Večera

  tříkrálového.

  Sdělení lékařů po porodu bylo

  pro vás jistě šokem…

  Pár hodin po porodu mi na jipce po

  císařském řezu lékaři řekli, že Olívie

  se narodila bez jícnu, ale že dnes už

  se tahle diagnóza, respektive vroze-

  ná vývojová vada celkem úspěšně

  operativně řeší…

  Byla jsem v šoku. Dcera se musela

  podrobit těžké hrudní operaci, pak

  následovalo ještě několik lehčích zá-

  kroků, v nemocnici jsme zůstaly pět

  měsíců. Byly jsme na jipce v Motole.

  Odpadlo mi plánování, když byla na

  umělé plicní ventilaci, snažila jsem

  se dýchat za ni. Tehdy jsem o atré-

  zii jícnu slyšela poprvé. Asi nejvíc

  jsem brečela ten první den. Dny po

  operaci jsem se k ní nechávala vozit

  na vozíčku. Hodně mi tehdy pomohli

  sestry a lékaři, kteří mi radili, abych

  své myšlenky zaměřila na něco ji-

  ného, než je její nemoc. Tak jsem si

  představovala, co všechno krásného

  nás čeká, až nás pustí, až poroste, až

  bude velká.

  Asi jste prožívali mnoho etap

  snečekanými situacemi…

  Nikdo neznal Olíviinu prognózu,

  když jsem s ní šla domů – jak na

  tom bude motoricky nebo mentál-

  ně. Šlo prioritně o to, aby fungovalo

  tělíčko. Nikdo mi nebyl schopen říct,

  jak to bude dál. S pohybem, s jídlem.

  Školila jsem se o diagnóze, o které

  jsem nikdy neslyšela. Jde o vrozenou

  vadu celkem raritní, takže jsem ráda

  vstoupila do facebookové skupiny,

  kde si maminky se stejnými dětmi

  vyměňují zkušenosti. Dneska už

  třeba vím, že existují i atrézie jiných

  orgánů, které se nespojí nebo roz-

  štěpí. Dvě maminky v Motole tehdy

  založily uzavřenou FB skupinu, hle-

  dala jsem tam informace o rané péči,

  o lázních pro děti. V těch prvních

  letech se ze mne, jak říkávám, stala

  poloviční doktorka.

  Kdy jste se mohla vrátit do tele-

  vize?

  S první dcerou jsem do práce na-

  stoupila, když jí byly tři měsíce, ale

  jen na krátké pořady. První formát

  v televizi s Olívií bylo kontinuální

  aktuální vysílání, ale šla jsem na mo-

  deraci kratšího denního bloku, kdy

  jsem byla schopná připravit se doma.

  Až později jsem moderovala rozho-

  vory ne na fix připravené. Začala

  jsem si znovu osahávat řemeslo…

  Po narození Olívie se zapojila širo-

  ká rodina, manžel, maminka, tchyně.

  Bez toho bych svou moderátorskou

  práci nemohla dělat. Šlo vždy o čas

  mezi kojením. Olívii jsem nekojila,

  ale byla plně kojená, půl roku jsem

  mléko odstříkávala. Z mateřské jsem

  se mohla vrátit jen díky mé mámě,

  zdravotní sestře, ta nám strašně

  moc pomohla. Jinak jsme to zvládali

  s manželem, prošli jsme různá ško-

  lení – věděli jsme, co dělat v případě,

  když se musí zprůchodnit dýchací

  cesty.

  Měli jsme speciální odsávačku na

  hleny, střídali jsme jídlo, pití… Pořád

  nám připomínali: Vaše dítě musí za-

  píjet! To si pamatuju. Ale byly to dost

  divoké roky. Ty první. Vybavuju si

  několik dost problematických si-

  tuací – kdy jsem se po vysílání ani

  nepřevlékla a volala jsem sanitku,

  protože mi maminka psala, že je ně-

  jaký problém. Během sezon laryngi-

  tid jsem všude nosila dceřiny papíry,

  jezdili jsme s ní vždy do Motola, kde

  byla Olívie operovaná. Ale vše ply-

  ne vlastně krásně, jsem za to moc

  vděčná. Rodině se snažím čas, kdy

  nejsem večer doma, kompenzovat

  – když nemám službu, doma zůstá-

  vám co nejvíc. Jsme dnes s mužem

  vycvičení, plánujeme dost podrobně

  to, co jiné rodiny asi nemusí, a jsme

  dost odolní vůči změnám. 

  Barbora Kroužková ()

  Česká moderátorka anovinářka. Vystudovala politologii

  amezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity

  Karlovy. Po maturitě se vydala na moderátorskou dráhu.

  Začínala vrozhlase, na vlnách Českého rozhlasu –

  vRadiožurnálu. Od roku  pracovala pro veřejnoprávní

  Českou televizi vpořadech „“, Studio . Dlouhodobě

  moderuje především na zpravodajském kanále ČT .

  Vystřídala celou řadu pozic vpořadech: Vedlejší efekty,

  Před polednem aPřed půlnocí, Interview ČT, moderovala

  kontinuální vysílání anyní hlavní zprávy České televize

  Události aanalytické Události, komentáře.

  Barbora Kroužková je držitelkou Ceny Fóra dárců pro

  novináře zapřínos pro filantropii (). Mezi její zájmy patří

  jóga acestování. Se svým manželem, režisérem Mojmírem

  Kučerou, vychovává dvě dcery.

  Po narození Olívie se

  zapojila široká rodina,

  manžel, maminka,

  tchyně. Bez toho bych

  svou moderátorskou

  práci nemohla dělat.

• Strana 50

  SERVIS

  pokrývá víceméně všechny situa-

  ce, se kterými se mohou uchazeči

  o zaměstnání a zaměstnanci setkat.

  Kromě antidiskriminačního záko-

  na rovné zacházení v této oblasti

  upravuje také zákoník práce a zákon

  o zaměstnanosti. Diskriminace při-

  tom nemusí být záměrná. Důležitý je

  výsledek, ne úmysl.

  V doporučení se ombudsman vě-

  nuje postupně konkrétním situacím

  od pracovních inzerátů a výběru

  nového zaměstnance přes podmín-

  ky v práci včetně odměňování až

  po ukončení pracovního poměru.

  Samostatně se věnuje jednotlivým

  diskriminačním důvodům.

  Lidé se zdravotním postižením

  pat ří k zaměstnancům, kteří se na

  trhu práce setkávají s četnými pře-

  kážkami. Jde o velice různorodou

  skupinu. Zdravotní postižení může

  být tělesné, smyslové, mentální, du-

  ševní i jiné. Může být znatelné na

  první pohled i skryté. Člověka může

  při hledání zaměstnání a výkonu

  práce výrazně limitovat nebo ho

  může omezovat pouze v některých

  specifických situacích.

  „Podle antidiskriminačního zákona

  charakterizuje zdravotní postižení

  určitá míra poškození zdraví, kte-

  rá může člověka znevýhodnit oproti

  ostatním, a dlouhodobost, tedy trva-

  lost, tohoto poškození. Za zaměst-

  nance se zdravotním postižením

  ale nemůžeme považovat pouze ty,

  kteří mají nějaké ,potvrzení´ od stá-

  tu, třeba dostávají invalidní důchod

  nebo jsou držiteli průkazů ZTP nebo

  ZTP/P. Důležitý je faktický zdravotní

  stav a skutečnost, že dotyčný může

  být v souvislosti se svým postižením

  znevýhodněn,“ popisuje Donika Stará.

  Respekt ke zvláště zranitelné-

  mu postavení lidí s postižením na

  trhu práce se odráží nejen v záka-

  zu diskriminace. Zaměstnavatel se

  může dokonce rozhodnout, že urči-

  Ombudsman radí zaměstnavatelům,

  jak se vyhnout diskriminaci

  Spolu s monitorováním práv lidí s po-

  stižením se veřejný ochránce práv

  už 15 let věnuje také prosazování

  práva na rovné zacházení a ochraně

  před diskriminací. Nyní vydal dvě

  publikace určené primárně zaměst-

  navatelům. Využijí je ale také lidé na

  opačné straně: zaměstnanci či ucha-

  zeči o práci. Ve stručnější a obsáhlejší

  verzi ombudsman popisuje principy

  rovného zacházení v pracovním pro-

  středí. Vychází i z případů lidí, které

  v minulosti řešil.

  Jedním z nich byl například za-

  městnanec zemědělského družstva,

  které si vnitřním předpisem stanovi-

  lo, že nebude poskytovat příspěvek

  na penzijní připojištění a některé

  prémie poživatelům invalidního dů-

  chodu. Po upozornění na možnou

  diskriminaci družstvo sporná pravi-

  dla zrušilo.

  „Letos si připomínáme patnác-

  té výročí přijetí antidiskriminač-

  ního zákona. Ten ve vyjmenova-

  ných oblastech života včetně práce

  a zaměstnání zakazuje rozdílné

  zacházení s lidmi ve srovnatelné

  situaci. Vyjmenovává také diskrimi-

  nační důvody, které nesmějí být pří-

  činou rozdílného zacházení,“ vysvět-

  luje právnička Donika Stará, která

  se v Kanceláři ombudsmana věnuje

  právě tématu rovného zacházení

  v pracovních vztazích.

  V oblasti práce a zaměstnání pla-

  tí široký zákaz diskriminace, který

  VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV VNOVÉM PRAKTICKÉM DOPORUČENÍ

  UPOZORŇUJE NA NEJČASTĚJŠÍ SITUACE, KDY MŮŽE DOCHÁZET

  KDISKRIMINACI VPRÁCI, APŘIDÁVÁ NÁVOD, JAK MOHOU

  ZAMĚSTNAVATELÉ TAKOVÝM SITUACÍM PŘEDEJÍT. NABÍZÍ TAKÉ

  KONKRÉTNÍ TIPY, JAK MOHOU ZAMĚSTNAVATELÉ ZLEPŠIT

  POSTAVENÍ TĚCH ZAMĚSTNANCŮ, KTEŘÍ SE SETKÁVAJÍ

  SE ZNEVÝHODNĚNÍM NEJČASTĚJI. JEDNÍM ZE ZÁKONEM

  ZAKÁZANÝCH DISKRIMINAČNÍCH DŮVODŮ JE IZDRAVOTNÍ

  POSTIŽENÍ.

  Které důvody diskriminace

  jsou zakázané?

  rasa, etnický původ nebo národnost

  pohlaví, těhotenství, rodičovství

  sexuální orientace nebo pohlavní identifikace

  věk

  zdravotní postižení

  náboženské vyznání, světový názor

  státní příslušnost

  Ve kterých oblastech života

  je diskriminace zakázaná?

  zaměstnávání, služební poměr, podnikání

  členství vprofesních komorách aodborech

  sociální zabezpečení

  zdravotní péče

  vzdělávání

  zboží aslužby nabízené veřejnosti

  bydlení nabízené veřejnosti

  Text: MGR. MARKÉTA BOČKOVÁ, MLUVČÍ, KANCELÁŘ VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV

• Strana 51

  51

  tou pracovní pozici nabídne pouze

  uchazečům s postižením. V takovém

  případě nejde o diskriminaci lidí bez

  postižení. Zákon o zaměstnanosti

  výslovně poskytuje lidem s postiže-

  ním zvýšenou ochranu na trhu práce

  a zaměstnavatele různými způsoby

  motivuje, aby lidi s postižením za-

  městnávali. Pokud má zaměstnavatel

  více než 25 zaměstnanců, alespoň

  4 % z nich by měli tvořit lidé s posti-

  žením. Pokud se zaměstnavatel roz-

  hodne působit na chráněném trhu

  práce, musí mít mezi zaměstnanci

  alespoň polovinu lidí s postižením.

  Zdravotní postižení je specifický

  diskriminační důvod. Zaměstnava-

  tel se ve vztahu k zaměstnancům

  s postižením musí nejen zdržet ne-

  příznivého zacházení, ale musí také

  aktivně konat a přijmout takzvaná

  přiměřená opatření. Jde o úpravu

  podmínek, která člověku s postiže-

  ním umožní práci vykonávat. Vý-

  jimku z tohoto pravidla představují

  případy, kdy by takové opatření bylo

  pro zaměstnavatele nepřiměřené,

  tedy například kdyby představovalo

  příliš velké finanční zatížení.

  Může jít o úpravu pracoviště, aby

  bylo bezbariérové. Nebo nákup spe-

  ciálních pomůcek, jako je speciál-

  ní software, který umožní člověku

  se zrakovým postižením používat

  počítač, případně jiného vybave-

  ní, třeba polohovatelného stolu pro

  zaměstnance s problémy se zády.

  Opatřením může být i úprava pra-

  covního režimu, například umož-

  nění práce z domova pro zaměst-

  nance, který ze zdravotních důvodů

  nemůže pravidelně dojíždět. Časté

  je také zkrácení pracovní doby. Za-

  městnavatelé mohou využít slevu

  na sociálním pojištění, pokud člově-

  ka s postižením zaměstnají na zkrá-

  cený úvazek.

  Přiměřená opatření se týkají i vý-

  běrových řízení, upozorňuje práv-

  nička: „Někdy už samotný proces

  výběru nového zaměstnance může

  být nastavený tak, že uchazeče s po-

  stižením může znevýhodnit nebo ho

  z možnosti ucházet se o zaměstnání

  úplně vyloučit.“ Uchazeči s posti-

  žením mohou narazit na překážky

  v situacích, které jsou pro lidi bez

  postižení zcela běžné: výběrové ří-

  zení v bariérové budově je problém

  pro lidi s pohybovým omezením,

  písemný test je překážkou pro nevi-

  domé uchazeče, telefonický pohovor

  zase pro ty s postižením sluchu.

  PŘÍKLADY

  PŘIMĚŘENÝCH OPATŘENÍ

  VE VÝBĚROVÉM ŘÍZENÍ

   Zaměstnavatel vpracovním inze-

  rátu uvede, že součástí výběrového

  řízení je písemný test. Kontaktuje

  jej uchazeč se zrakovým postiže-

  ním spožadavkem, zda by vjeho

  případě nebylo možné vpísemném

  testu využít větší písmo, neboť čtení

  textu vobvykle využívané velikosti

  mu činí potíže. Zaměstnavatel

  tomuto požadavku vyhoví, čímž

  splní povinnost přijmout přiměřené

  opatření.

   Zaměstnavatele kontaktuje nevi-

  domý uchazeč sžádostí, zda by

  místo písemného testu nemohl

  absolvovat pohovor. Zaměstnavatel

  může požadavku nevyhovět atako-

  vého uchazeče rovnou odmítnout,

  pokud povaha nabízené práce zcela

  vylučuje, aby ji mohl vykonávat

  nevidomý zaměstnanec.

   Naopak porušením povinnosti

  přijmout přiměřené opatření, tedy

  idiskriminací by bylo, pokud by

  zaměstnavatel odmítl požadavek

  nevidomého uchazeče jen proto, že

  ústní pohovor by pro něj byl organi-

  začně náročnější než písemný test.

  Existují ovšem i situace, kdy může

  zaměstnavatel uchazeče s posti-

  žením odmítnout. Udělat to může,

  zejména pokud posudkový lékař

  v rámci vstupní prohlídky zjistí, že

  uchazeč není kvůli svému zdravot-

  nímu postižení pro nabízenou prá-

  ci zdravotně způsobilý. Posudkový

  lékař i zaměstnavatel ale musí vzít

  v úvahu právě i možná přiměřená

  opatření. Podobně může být zdra-

  votní postižení důvodem ukončení

  pracovního poměru, pokud v jeho

  důsledku zaměstnanec dlouhodobě

  pozbyde zdravotní způsobilost vyko-

  návat svěřenou práci.

  Ombudsman v doporučení také

  radí, jak se mohou lidé proti ne-

  rovnému zacházení v práci bránit.

  Pokud se jim nedaří situaci vyřešit

  přímo se zaměstnavatelem, mohou

  podat podnět ombudsmanovi nebo

  se obrátit na Státní úřad inspekce

  práce. Ten může zaměstnavateli

  za diskriminaci uložit až miliono-

  vou pokutu. Lidé také mohou po-

  dat takzvanou antidiskriminační

  žalobu. Podrobnosti k tématu dis-

  kriminace jsou kromě obou aktuál-

  ních doporučení také v letácích na

  internetových stránkách veřejného

  ochránce práv. 

  Odkazy

  Některé zvýzkumů adoporučení naleznete pod

  následujícím odkazem www.ochrance.cz/vystupy/.

  Jednotlivá vydání bulletinu či díly podcastu jsou volně

  přístupné kpřečtení či kposlechu pod následujícími

  odkazy www.ochrance.cz/vystupy/bulletin/

  awww.ochrance.cz/vystupy/podcast/.

  www.ochrance.cz

  /situace/diskriminace

  Nejčastější případy diskriminace

  na pracovišti ajak se jim vyhnout:

  praktická příručka práva na rovné

  zacházení pro zaměstnavatele

  Jak se vyhnout diskriminaci

  na pracovišti

  Přidejte se do skupiny Práva lidí

  spostižením na facebooku

• Strana 52

  Navýšení příspěvku na auto vsouvislosti

  se zrušením možnosti vrácení DPH

  osobám se zdravotním postižením

  poměrná část z tzv. rabatu autobaza-

  ru či jiného prodejce.

  Za Českou asociaci paraplegiků –

  CZEPA, z. s., jsme toto zhoršení pod-

  mínek pro osoby s handicapem při-

  pomínkovali s cílem situaci zvrátit či

  jinak narovnat. V současné době po

  jednání Ministerstva financí a Minis-

  terstva práce a sociálních věcí došlo

  v legislativním procesu k doplně-

  ní návrhu o novelu zákona č. 329/

  2011 Sb., o poskytování dávek oso-

  bám se zdravotním postižením, která

  by měla od 1. 1. 2025 navýšit jednot-

  livé výše příspěvku na auto.

  VÝŠE PŘÍSPĚVKU NA ZVLÁŠTNÍ

  POMŮCKU POSKYTOVANÉHO

  NA POŘÍZENÍ MOTOROVÉHO

  VOZIDLA NOVĚ:

  a) 285 000 Kč, je-li příjem osoby

  apříjem osob sní společně posu-

  zovaných nižší nebo roven šestnác-

  tinásobku částky životního minima

  jednotlivce nebo životního minima

  společně posuzovaných osob podle

  zákona oživotním aexistenčním

  minimu nebo je-li tento příspěvek

  poskytován nezletilé osobě,

  b) 265 000 Kč, je-li příjem osoby

  apříjem osob sní společně

  posuzovaných vyšší než šestnácti-

  násobek částky životního minima

  uvedeného vpísmenu a), avšak niž-

  ší nebo roven sedmnáctinásobku

  této částky,

  c) 245 000 Kč, je-li příjem osoby

  apříjem osob sní společně posuzo-

  vaných vyšší než sedmnáctinásobek

  částky životního minima uvedeného

  vpísmenu a), avšak nižší nebo roven

  osmnáctinásobku této částky,

  d) 225 000 Kč, je-li příjem osoby

  apříjem osob sní společně posuzo-

  vaných vyšší než osmnáctinásobek

  částky životního minima uvedeného

  vpísmenu a), avšak nižší nebo roven

  devatenáctinásobku této částky,

  e) 205 000 Kč, je-li příjem osoby

  apříjem osob sní společně

  posuzovaných vyšší než devatenác-

  tinásobek částky životního minima

  uvedeného vpísmenu a), avšak

  nižší nebo roven dvacetinásobku

  této částky,

  f) 185 000 Kč, je-li příjem osoby

  apříjem osob sní společně posu-

  zovaných vyšší než dvacetinásobek

  částky životního minima uvedeného

  vpísmenu a).

  SERVIS / VÝBĚR LUCIE MARKOVÉ

  Text: LUCIE MARKOVÁ

  Ilustrace: DALL-E

  Dosud je možné na finančním úřa-

  du požádat v případě, že vám byl

  přiznán příspěvek na zakoupení

  motorového vozidla, o vrácení DPH,

  které bylo při zakoupení vozu za-

  placeno. Finanční úřad může vrátit

  až 100 000 Kč. O vrácení daně lze

  požádat při zakoupení nového vozu.

  U ojetého vozidla záleží na režimu

  zaplaceného DPH při prodeji, zpravi-

  dla se však v tomto případě vrací jen

  Vminulém čísle časopisu Můžeš

  jsem vás informovala onovele zákona

  č. 235/2004 Sb., odani zpřidané hodnoty,

  která je nyní vlegislativním procesu. Jedná

  se orozsáhlou novelu zákona, která by

  měla nabýt účinnosti 1. ledna 2025 ajejímž

  cílem je podle Ministerstva financí snížení

  počtu daňových výjimek. Navrhuje od

  1. 1. 2025 zrušení institutu vracení daně

  zpřidané hodnoty osobám se zdravotním

  postižením při zakoupení motorového

  vozidla, na které byl poskytnut příspěvek

  na zvláštní pomůcku podle zákona

  č. 329/2011 Sb.

• Strana 53

  VPOZMĚŇOVACÍM NÁVRHU

  DOŠLO TAKTÉŽ KÚPRAVĚ

  TZV. PŘECHODNÝCH USTANOVENÍ:

  Pokud bude žádost o příspěvek po-

  dána do data 31. 12. 2024, bude

  poskytnuta výše příspěvku v pů-

  vodní výši (před zvýšením), záro-

  veň však bude ještě možné požádat

  o vrácení daně v maximální výši

  100 000 Kč.

  Pokud bude žádost podána 1. 1.

  2025 a později, bude již příspěvek

  přiznán ve zvýšené podobě a mož-

  nost požádat o vrácení DPH zaniká.

  Oproti původnímu návrhu novely

  tedy podle pozměňovacích návr-

  hů není nutné „stihnout“ celé řízení

  o příspěvku do konce roku 2024,

  aby bylo možné ještě o vrácení DPH

  požádat. Stačí v tomto roce řízení

  o příspěvku zahájit.

  K datu, kdy vznikl tento článek, se

  novela nacházela ve druhém čtení

  v poslanecké sněmovně, návrh tedy

  musí ještě projít poslaneckou sně-

  movnou, senátem a musí ji podepsat

  prezident ČR.

  KDYBY NOVELA PROŠLA

  VTOMTO POZMĚNĚNÉM

  NÁVRHU, LZE ZNĚJ DOVODIT

  DOPORUČENÍ:

  Pokud se chystáte zakoupit nové

  vozidlo ve vyšší hodnotě, vyplatí se

  stihnout podat žádost o příspěvek

  ještě v tomto roce, protože maximální

  výše příspěvku činí letos 200 000 Kč

  a ještě můžete uplatnit vratku DPH

  v maximální výši 100 000 Kč.

  Naopak pokud se chystáte zakou-

  pit vozidlo bazarové, kde již DPH

  není v ceně vozu (protože zjednodu-

  šeně již jednou bylo zaplaceno anebo

  by vám vraceli jen část rabatu auto-

  bazaru), vyplatí se spíše počkat do

  začátku roku 2025 a požádat podle

  novely o zvýšený příspěvek na za-

  koupení vozidla. Můžete získat vyšší

  obnos finančních prostředků na ná-

  kup automobilu. 

  Zvýšení

  příspěvku

  na mobilitu

  osob

  sdýchacími

  obtížemi

  Text: LUCIE MARKOVÁ

  V souvislosti s výrazným

  navýšením cen energií je

  v současné době v rámci záko-

  na č. 329/2011 Sb. navýšen

  příspěvek na mobilitu, který je

  běžně poskytován ve výši

  900 Kč, osobám, které mají

  dýchací obtíže a tuto situaci řeší

  dlouhodobou domácí oxygenote-

  rapií či zdravotnickým prostřed-

  kem pro domácí umělou plicní

  ventilaci.

  Příspěvek pro tyto osoby, které

  Úřadu práce dokládají využití

  výše uvedených pomůcek potvr-

  zením od zdravotní pojišťovny,

  činí v současné době 2 900 Kč.

  Toto zvýšení mělo být dočasné,

  a to do 31. 12. 2024.

  V současné době je v legisla-

  tivním procesu novela, která by

  měla toto navýšení příspěvku

  pro osoby s dýchacími obtížemi

  prodloužit, a to prozatím do roku

  2027. 

  53

  Lucie MARKOVÁ

  Autorka je pracovnice služby

  Peer mentoring České asociace

  paraplegiků – CZEPA, z. s.

  E-mail: markova@czepa.cz

• Strana 54

  SERVIS / PARASPORT

  Co všechno se dá stihnout v 16 letech?

  Můžete chodit na gymnázium, pařit

  na počítači nebo si sem tam zahrát na

  klavír… A pokud se jmenujete David Kra-

  tochvíl, zvládnete k tomu na paralympiá-

  dě získat zlato, stříbro i bronz! Nevidomý

  plavec z Halže u Tachova si v Paříži

  podmanil svět a z prakticky neznámého

  kluka se během pár dnů stal hvězdou

  celého českého sportu.

  První paralympijský start v životě

  pro Kratochvíla nemohl dopadnout líp.

  V aréně La Défense českého mladíka

  čekala oblíbená trať, 400 metrů vol-

  ným způsobem, právě tady se loni stal

  mistrem světa. „Ale já budu rád za páté

  místo,“ setřásal ze sebe tlak. Realita?

  Zlato o parník s pětivteřinovým násko-

  kem v čase 4:26:34 a navíc v novém

  evropském rekordu. „Je to splněný sen.

  Když mi táta řekl, že jsem vítěz, tak jsem

  cítil úplnou vlnu euforie. Splnit si životní

  sen, něco takového bych přál každému,“

  radoval se. Pak už českému mladíkovi

  aplaudovala celá hala, od plic si zazpíval

  hymnu a užíval si zaslouženou placku.

  „Takhle těžkou medaili ještě nemám, je

  fakt obrovská. Nečekal jsem, že bude tak

  krásná,“ popisoval nadšeně. A to ještě ne-

  tušil, že jeho krk v dalších dnech dostane

  pořádně zabrat.

  Další medaile na sebe nenechala

  dlouho čekat, dva dny po velkém triumfu

  bral Kratochvíl stříbro na 100 metrů

  znak, když většinu závodu vedl a o další

  prvenství přišel až v závěru. „Je to moje

  druhá hlavní disciplína a z toho druhá

  medaile. Jsem strašně šťastný, že jsem

  si utrhl stříbro. Dva měsíce totálního

  tréninkového masakru před hrami se

  vyplatily,“ vyprávěl a plánoval oslavy.

  „Večer si dám cheeseburger,“ měl jasno.

  A co zbytek paralympiády? „Už jsem

  první i druhý, teď už mi chybí jen bronz,“

  usmíval se Kratochvíl.

  Čekání na něj dlouho netrvalo, medai-

  lový hattrick završil zázračný plavec

  při polohovém závodě na 200 metrů.

  „Vůbec nevím, jak to dělám, ale je to boží,

  hrozně si to užívám. Kompletní sadičku

  medailí nebude mít moc lidí,“ dobře

  věděl Kratochvíl. A to nemuselo zůstat

  v uvozovkách jen u tří cenných kovů.

  Čtvrtý mu na 100 metrů motýlka unikl

  o vlásek, o jedinou setinu. Ze šesti para-

  lympijských startů si nakonec Kratochvíl

  odvezl první, druhé, třetí, čtvrté a dvě

  pátá místa a v rodném Tachově ho vítalo

  víc lidí než prezidenta. Celkem slušná

  bilance na šestnáctiletého klučinu! 

  Zrodila se hvězda, plavec Kratochvíl přivezl

  zparalympiády kompletní sadu medailí

  Zasloužená odměna za tři medaile, Kratochvíl nesl při závěrečném ceremoniálu českou vlajku.

  Zlato, stříbro, bronz astatus

  nejlepšího Čecha zPaříže

• Strana 55

  55

  Snad nejskloňovanější slovo celé para-

  lympiády? Atmosféra! Francouzští diváci

  ji uměli udělat naprosto excelentní. „Mám

  husinu všude,“ popisovala sprinterka

  Tereza Jakschová závodění před 70 tisíci

  diváky na Stade France. „Absolutně lu-

  xusní, mně se z toho stadionu ani ne-

  chtělo odcházet,“ přidal se koulař Aleš

  Kisý. Lukostřelkyně Tereza Brandtlová se

  při střílení málem přidala k mexické vlně

  a stolního tenistu Jiřího Suchánka při

  zápase málem přejelo metro.

  Přesně tak to totiž znělo, když nabitá

  hala jako jeden muž začala dupat do

  kovových tribun. Stolní tenisté tak často

  neslyšeli ani vlastní dech, o soustředění

  na každý míček nemůže být ani řeč.

  Suchánka ale přesně to nakoplo a me-

  daili oslavil hned natřikrát. Může za to

  nezvyklý systém turnaje.

  Medailista z Ria i Tokia si cenný kov

  zajistil už samotným postupem do

  semifinále, stolní tenisté totiž nehrají

  o bronz, a nejlepší čtyřka tak má své

  jisté. Suchánek se ale s bronzem spo-

  kojit nechtěl. Ani když mu semifinálový

  los určil přetěžkého soupeře, domácí

  hvězdu Lamiraulta, světovou jedničku

  a čtyřnásobného vítěze paralympiády.

  Český reprezentant ale zaskočil všech-

  ny, favorita porazil 3:1 na sety a na

  chvíli umlčel tribuny, jen český hlouček

  vyvolával „Jířa, Jířa!“ Rodinná podpora

  byla znát, hlasitý byl především syn

  Jirka. „Pořád skandoval: táto, táto. Ale

  je úplně jedno, co křičí, ať klidně volá

  chleba, hlavně, že ho slyším,“ smál se

  stolní tenista.

  V tuhle chvíli bylo jisté, že si Suchánek

  domů odveze minimálně stříbro, u něj to

  po finálové prohře 1:3 s Polákem Czu-

  perem nakonec i zůstalo. „Řekli mi, že by

  doba bronzová mohla skončit, že bronzo-

  vá už je okoukaná, tak jsem rád, že můžu

  dovézt stříbro. Bohužel jsem ve finále

  prohrál, ale nebudu se z toho hroutit, jsem

  naprosto spokojený,“ měl jasno. 

  Jířa vs. Francie aneb Překvapivé

  stříbro ve stolním tenise

  Stolní tenista ajeho životní stříbro

  Podpora rodiny je nejvíc. Jiřího Suchánka hnala ke stříbru manželka Míša, syn Jířa adalší blízcí.

• Strana 56

  SERVIS / ZPRÁVY Z PARASPORTU

  Stříleli před ikonickou Invalidovnou, za tribunou vy-

  kukovala Eielovka. Hezčí místo pro paralympijskou

  střelnici si lukostřelci snad ani přát nemohli. Těm

  českým nabídla širokou škálu emocí a celkem tři

  medaile, dvě stříbra a jeden bronz.

  Vše začalo už v kvalifikaci. Šárka Pultar Musilová

  před zraky prezidenta Petra Pavla vytáhla z rukávu

  nový světový rekord o hodnotě 659 bodů. „Do

  posledního šípu jsem o výsledku nevěděla, vypínám

  u střílení hlavu. Když na mě trenér radostně gestiku-

  loval, říkala jsem si, jestli nemá úpal nebo úžeh,“ smá-

  la se čerstvá rekordmanka.

  Samotný závod ale nabídl pořádné drama. Ve

  čtvrtfinále se Pultar Musilová zachránila až posledním

  šípem a v semifinále nastoupila proti krajance Tereze

  Brandtlové. „Obě jsme byly uvolněné. Byl to nejpří-

  jemnější zápas ze všech,“ popsala Brandtlová duel

  reprezentačních parťaček. „Strašně jsme si to užily.

  Bylo to skvělé,“ potvrdila Pultar Musilová, ta po výhře

  135:131 postoupila do finále. V něm už nestačila

  na Číňanku Čhchen, ale jelikož Brandtlová v souboji

  o třetí místo zničila Korejku Okgeum Kim, Česko se

  mohlo radovat ze stříbra a bronzu! „Je to neskutečný

  pocit, chce se mi pořád jen brečet,“ říkala dojatá bron-

  zová medailistka.

  Další medaili měl podle prognóz přidat o den

  později David Drahonínský, jenže senzačně vypadl už

  ve čtvrtfinále a poprvé od Pekingu 2008 zažil pocit,

  když paralympijský závod nezakončil medailí. „Straš-

  ně mě to mrzí, kvůli fanouškům a lidem kolem, kteří

  odvádějí skvělou práci. Díky všem, co nám fandí,“

  slzel Drahonínský. O den později pro změnu mohl

  brečet štěstím.

  To když v soutěži družstev spolu s Pultar Musi-

  lovou vybojoval stříbro. „Jsem rád, že jsem dokázal

  včerejšek hodit za hlavu a ponaučit se. Nebylo to

  jednoduché, ale je dobře, že jsem to Šárce nepokazil.

  Stříbro je super,“ radoval se Drahonínský, který měl

  na vzpamatování se jen chvíli. „Dal jsem si lehké jídlo,

  byl jsem na pokoji v chladu, pracovali na mě hned dva

  fyzioterapeuti a přečetl jsem si spoustu zpráv, že jsem

  nikoho nezklamal. Psal mi třeba kajakář Vít Přindiš

  nebo střelec Jiří Lipták. Ne, že mi půjčí brokovnici na

  soupeře, ale že se nemám za co omlouvat. A nejvíc mi

  pomohl můj kamarád Honza, který mi řekl, že nejsem

  kapela, abych furt vyhrával,“ popisoval nyní sedminá-

  sobný paralympijský medailista. 

  Žal ieuforie, lukostřelci

  zPaříže přivezli

  hned tři cenné kovy

  Stříbrní lukostřelci vmixu, to jsou Pultar Musilová aDrahonínský.

  Lukostřelci vybojovali vPaříži hned tři cenné kovy.

  Soutěž žen se změnila vmalé mistrovství ČR,

  Pultar Musilová brala stříbro, Brandtlová bronz.

• Strana 57

  57

  Arnošt Petráček to znovu dokázal

  a na třetí paralympiádě po sobě

  vybojoval cenný kov. Bronzem

  z padesátky znakem završil po-

  čínání českých reprezentantů na

  hrách v Paříži. Petráček od začátku

  paralympiády čekal na svůj jediný

  start, trénoval, chodil podporovat

  kolegy z reprezentace a na svou

  příležitost čekal až do závěru her.

  A dočkal se, ve večerním finále

  dobře odstartoval a doplaval si pro

  bronz časem 43,96. „Bylo to nároč-

  né, ale jsem strašně moc spokojený.

  Medaile je super, ale nejvíc je to,

  kolik kamarádů mě přišlo podpořit.

  Křičeli, že jsem je slyšel i ve vodě,“

  prohlásil trojnásobný paralympijský

  medailista, který nastínil, že by se

  na dalších hrách v Los Angeles chtěl

  rozloučit s kariérou. 

  Arnyho

  bronzová

  tečka

  Rubrika vzniká

  ve spolupráci sČeským

  paralympijským výborem

  www.paralympic.cz

  Česko na paralympiádě reprezentovalo 32 sportovců,

  zPaříže si odvezli celkem osm medailí

  ZLATO

  David Kratochvíl (plavání,  metrů volným způsobem)

  STŘÍBRO

  David Kratochvíl (plavání,  metrů znak)

  Jiří Suchánek (stolní tenis)

  Šárka Pultar Musilová (lukostřelba)

  Šárka Pultar Musilová aDavid Drahonínský (lukostřelba, mix)

  BRONZ

  David Kratochvíl (plavání,  metrů polohový závod)

  Arnošt Petráček (plavání,  metrů znak)

  Tereza Brandtlová (lukostřelba)

  Petráček se postaral

  oposlední český úspěch.

  Rodinný tým. Máma Stanislava aotec Jiří stojí za úspěchy syna Davida.

  Text: TADEÁŠ MAHEL

  Foto: BARBORA REICHOVÁ,

  JAN MALÝ, MATĚJ NOVÝ

• Strana 58

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor:

  Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 723 026 881

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz

  E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 4× ročně.

  Toto číslo vychází vzáří 2024.

  Vychází zafinanční podpory

  Magistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Post Optimal s.r.o.

  Toužimská 720, Praha 9 – Letňany

  Foto natitulní straně:

  Milan Jaroš

  Časopis Můžeš vychází spodporou:

  SLOVO MÁ...

  s nastupujícím podzimem jsem se s vámi

  chtěla především podělit o naše letní ak-

  tivity a napsat něco víc o dvou projektech,

  které přinesly radost a zároveň pomáhají

  tam, kde je potřeba. To mírné uspokojení,

  že se nám daří a že bude o čem psát do

  dalšího čísla Můžeš, ale vystřídalo napětí

  a nervozita z trvalých dešťů, které Čes-

  ko zasáhly po vlně letních veder v prv-

  ní půli září. Predikce odborníků bohužel

  vyšly stoprocentně a pustošivé záplavy

  byly na mnoha místech ještě ničivější než

  ty z roku 1997. Katastrofické záběry za-

  plavených měst a obcí nemohly nikoho

  nechat v klidu. Ničivý živel za sebou ne-

  chal zkázu a mnoho lidí připravil během

  jediného okamžiku téměř o vše. Ale Češi

  umějí být neobyčejně štědří a nápomocní,

  a tak řada organizací, charit, spolků či fi-

  rem okamžitě otevřela sbírková konta.

  Neumím říct, kolik peněz se vybralo

  nebo ještě vybere, číslo, které bych teď

  zveřejnila, bude v den vydání časopisu

  Můžeš už minulostí. Ale co můžu napsat

  s jistotou, je, že i Konto Bariéry okamžitě

  vyhlásilo veřejnou sbírku, jejíž výtěžek

  poputuje k těm nejzranitelnějším – han-

  dicapovaným, seniorům a jejich rodinám,

  které ničivé povodně také neblaze zasáh-

  ly. Sčítání škod je v plném proudu, ale je

  téměř jisté, že voda mnoho lidí připravila

  nejenom o věci každodenní potřeby, ale

  mnohé i o životně důležité pomůcky, ať už

  to jsou invalidní vozíky, chodítka, poloho-

  vací postele nebo třeba bezbariérové úpra-

  vy. A právě jim chceme v souladu s poslá-

  ním Konta Bariéry pomoci. O jednorázový

  příspěvek až do výše 50 tisíc korun mo-

  hou Konto Bariéry žádat zdravotně zne-

  výhodnění lidé a jejich rodinní příslušníci.

  Stačí na stránkách nadace vyplnit jedno-

  duchý formulář. A podpora je pochopitelně

  určena také organizacím, které poskytují

  lidem s handicapem sociální, rehabilitační

  či další služby a které povodně rovněž ne-

  blaze poznamenaly.

  Nad rozmary počasí bohužel zatím zví-

  tězit neumíme, ale alespoň umíme zmírnit

  následky, pokud třeba přijde právě velká

  voda nebo tornádo. Co ale umíme v nadaci

  a v Kontu Bariéry opravdu dobře a rychle,

  to je pomoc zranitelným, pokud nás po-

  třebují. Slouží na to nejen peníze z veřejné

  sbírky, ale i výnosy z velkých akcí, které

  jsou s nadací už historicky spjaté. A tak

  nám velkou radost, a hlavně rekordní

  částku 1,6 milionu korun, přinesl letošní,

  jubilejní 10. ročník projektu Run and Help.

  S Kontem Bariéry to při něm rozběhly tisí-

  ce dětí a dospělých z celé republiky. Díky

  výtěžku z dobrovolného startovného za-

  platíme sportovní protézy nejen Šimonovi

  a Kačce, kteří byli letošními tvářemi běhá-

  ní, ale i několika dalším mladým lidem.

  A s rekordním výsledkem 1,5 milionu

  dojel do svého cíle i 33. ročník věhlas-

  ného Kinematografu bratří Čadíků, který

  pravidelně brázdí a baví prázdninové Čes-

  ko a jehož spolupráce s Kontem Bariéry

  trvá od roku 2008. Za tu dobu jsme mohli

  lidi s handicapem podpořit neuvěřitelnou

  částkou přesahující už 15 milionů korun

  a rozhodně v tom společně budeme po-

  kračovat.

  A tak i když občas slunce zastíní mraky

  a zemí se třeba prožene ničivá povodeň,

  jsou jistoty, o které se v nadaci můžeme

  opřít a díky kterým můžeme v nezmenše-

  né míře pomáhat těm, kteří nás potřebují.

  Tak ať jsou vaše podzimní dny víc sluneč-

  né než zamračené! 

  Vaše Jolana Voldánová

  Jolana.Voldanova@bariery.cz

  Vážení amilí,

• Strana 59

  Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

  a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR vyhlašují

  7.-13. 10.

  2024

  Mediální partneři

  Partneři Týdne sociálních služeb ČR

  Armáda spásy ČR I Asociace veřejně prospěšných organizací ČR I Česká unie neslyšících I Česko.Digital I Diakonie ČCE I Hlavní město Praha

  Jihočeský kraj I Jihomoravský kraj I Karlovarský kraj I Královéhradecký kraj I Liberecký kraj I Město Prachatice I Moravskoslezský kraj

  Nadační fond ŠKODA AUTO I NADĚJE I Národní rada osob se zdravotním postižením ČR I Olomoucký kraj I Pardubický kraj I Plzeňský kraj

  Slezská diakonie I Statutární město Brno I Statutární město Ostrava I Středočeský kraj I Unie zaměstnavatelských svazů ČR I Ústecký kraj I Zlínský kraj

  Týden

  služeb

  16.

  sociálních

  Posvitme si

  spolecne

  na cestu

  ´

  ˇ ˇ

  www.tyden-socialnich-sluzeb.cz

• Strana 60

  www.kontobariery.cz