Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 49

49

desítky jmen, na konci nám zůstaly

Amálie a Olívie. Při rozhodnutí jsem

nějak intuitivně pocítila, že to oprav-

du nebude žádná víla Amálka. Tak

na seznamu „zůstala“ Olívie z Večera

tříkrálového.

Sdělení lékařů po porodu bylo

pro vás jistě šokem…

Pár hodin po porodu mi na jipce po

císařském řezu lékaři řekli, že Olívie

se narodila bez jícnu, ale že dnes už

se tahle diagnóza, respektive vroze-

ná vývojová vada celkem úspěšně

operativně řeší…

Byla jsem v šoku. Dcera se musela

podrobit těžké hrudní operaci, pak

následovalo ještě několik lehčích zá-

kroků, v nemocnici jsme zůstaly pět

měsíců. Byly jsme na jipce v Motole.

Odpadlo mi plánování, když byla na

umělé plicní ventilaci, snažila jsem

se dýchat za ni. Tehdy jsem o atré-

zii jícnu slyšela poprvé. Asi nejvíc

jsem brečela ten první den. Dny po

operaci jsem se k ní nechávala vozit

na vozíčku. Hodně mi tehdy pomohli

sestry a lékaři, kteří mi radili, abych

své myšlenky zaměřila na něco ji-

ného, než je její nemoc. Tak jsem si

představovala, co všechno krásného

nás čeká, až nás pustí, až poroste, až

bude velká.

Asi jste prožívali mnoho etap

snečekanými situacemi…

Nikdo neznal Olíviinu prognózu,

když jsem s ní šla domů – jak na

tom bude motoricky nebo mentál-

ně. Šlo prioritně o to, aby fungovalo

tělíčko. Nikdo mi nebyl schopen říct,

jak to bude dál. S pohybem, s jídlem.

Školila jsem se o diagnóze, o které

jsem nikdy neslyšela. Jde o vrozenou

vadu celkem raritní, takže jsem ráda

vstoupila do facebookové skupiny,

kde si maminky se stejnými dětmi

vyměňují zkušenosti. Dneska už

třeba vím, že existují i atrézie jiných

orgánů, které se nespojí nebo roz-

štěpí. Dvě maminky v Motole tehdy

založily uzavřenou FB skupinu, hle-

dala jsem tam informace o rané péči,

o lázních pro děti. V těch prvních

letech se ze mne, jak říkávám, stala

poloviční doktorka.

Kdy jste se mohla vrátit do tele-

vize?

S první dcerou jsem do práce na-

stoupila, když jí byly tři měsíce, ale

jen na krátké pořady. První formát

v televizi s Olívií bylo kontinuální

aktuální vysílání, ale šla jsem na mo-

deraci kratšího denního bloku, kdy

jsem byla schopná připravit se doma.

Až později jsem moderovala rozho-

vory ne na fix připravené. Začala

jsem si znovu osahávat řemeslo…

Po narození Olívie se zapojila širo-

ká rodina, manžel, maminka, tchyně.

Bez toho bych svou moderátorskou

práci nemohla dělat. Šlo vždy o čas

mezi kojením. Olívii jsem nekojila,

ale byla plně kojená, půl roku jsem

mléko odstříkávala. Z mateřské jsem

se mohla vrátit jen díky mé mámě,

zdravotní sestře, ta nám strašně

moc pomohla. Jinak jsme to zvládali

s manželem, prošli jsme různá ško-

lení – věděli jsme, co dělat v případě,

když se musí zprůchodnit dýchací

cesty.

Měli jsme speciální odsávačku na

hleny, střídali jsme jídlo, pití… Pořád

nám připomínali: Vaše dítě musí za-

píjet! To si pamatuju. Ale byly to dost

divoké roky. Ty první. Vybavuju si

několik dost problematických si-

tuací – kdy jsem se po vysílání ani

nepřevlékla a volala jsem sanitku,

protože mi maminka psala, že je ně-

jaký problém. Během sezon laryngi-

tid jsem všude nosila dceřiny papíry,

jezdili jsme s ní vždy do Motola, kde

byla Olívie operovaná. Ale vše ply-

ne vlastně krásně, jsem za to moc

vděčná. Rodině se snažím čas, kdy

nejsem večer doma, kompenzovat

– když nemám službu, doma zůstá-

vám co nejvíc. Jsme dnes s mužem

vycvičení, plánujeme dost podrobně

to, co jiné rodiny asi nemusí, a jsme

dost odolní vůči změnám. 

Barbora Kroužková ()

Česká moderátorka anovinářka. Vystudovala politologii

amezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity

Karlovy. Po maturitě se vydala na moderátorskou dráhu.

Začínala vrozhlase, na vlnách Českého rozhlasu –

vRadiožurnálu. Od roku  pracovala pro veřejnoprávní

Českou televizi vpořadech „“, Studio . Dlouhodobě

moderuje především na zpravodajském kanále ČT .

Vystřídala celou řadu pozic vpořadech: Vedlejší efekty,

Před polednem aPřed půlnocí, Interview ČT, moderovala

kontinuální vysílání anyní hlavní zprávy České televize

Události aanalytické Události, komentáře.

Barbora Kroužková je držitelkou Ceny Fóra dárců pro

novináře zapřínos pro filantropii (). Mezi její zájmy patří

jóga acestování. Se svým manželem, režisérem Mojmírem

Kučerou, vychovává dvě dcery.

Po narození Olívie se

zapojila široká rodina,

manžel, maminka,

tchyně. Bez toho bych

svou moderátorskou

práci nemohla dělat.