Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

TÉMA / DOBROVOLNICTVÍ

podnikání), což je náš dobrovolnický

program vytvořený společně s Hilti

Foundation. Investovat svůj čas a pe-

níze do projektů v místních komuni-

tách považujeme za prospěšné. Řídí-

me se pravidlem 3 H (hands, heads,

hearts – zapojit ruce, hlavy a srdce).

Jen pro zajímavost, pokud by každý

z našich zaměstnanců po celém svě-

tě věnoval ročně jediný pracovní den

nějakému charitativnímu projektu,

představovalo by to zhruba 150 let

práce na plný úvazek,“ vysvětluje Ju-

dita Bihellerová. Zároveň ale přizná-

vá, že ne každý zaměstnanec se do

dobrovolnictví zapojí. Každý si může

vybrat, nikdo nikoho nenutí.

DŮVĚRA JE DŮLEŽITÁ

I když tu každý může přijít s vlast-

ní individuální iniciativou, že svou

dobrovolnickou prací podpoří to a to,

většinou vyrážejí zaměstnanci jako

skupina. Zmíněných osm hodin roč-

ně firma považuje za regulérně od-

pracované a zahrnuje je do výplaty,

i kdyby šlo o víkendovou akci. „Po-

kud to někomu vyhovuje, může si

to rozdělit třeba na kratší hodinové

úseky ve více dnech. Nikdo přitom

nekontroluje, co, jak a kde přesně

zaměstnanec vykonával. Mají naši

plnou důvěru, že splní, co nahlásí

svému vedoucímu týmu. V případě

kolektivních akcí většinou někdo

přijde s nějakým návrhem, co by se

dalo společně vykonat. V rámci fir-

my se pak svoláme, kdo má zájem.

Pomáhají nám s tím kolegyně z mar-

ketingu,“ líčí situaci Judita Bihellero-

vá.

V rámci České republiky se zapo-

juje přibližně třetina zaměstnanců.

Přestože osazenstvo Hilti tvoří z 80

procent muži, v poměru k počtu lidí

se víc zapojují ženy. „Nemyslím si,

že by to bylo primárně nezájmem,

ale spíš to zapadne v každodenním

pracovním i životním chodu. Do

budoucna bych ráda posunula číslo

na dvě třetiny, což považuji za reál-

né,“ domnívá se ředitelka lidských

zdrojů. V praxi se pak prý víc osvěd-

čuje informování o dobrovolnictví

prostřednictvím letáčků a osobní

komunikace než rozesílání zpráv

prostřednictvím elektronických

platforem.

LEGRACE IEMOCE

Dobrovolnické akce v Hilti začaly

návštěvami dětských domovů. „Cho-

dím tam dělat pro děti pracovní po-

hovory nanečisto, aby si vyzkoušely,

jaké to je, až se jich to bude týkat.

Poradím jim, jak se připravit a po-

dobně. Docházejí tam takhle lidé

i z jiných firem. Je to vždycky moc

fajn, mám z toho silné zážitky. Vy-

kouknu ze své bubliny. Dává mi to

smysl. Cítím, že pro ně bude těžké

postavit se na vlastní nohy navzdory

svému příběhu, prožívám tam silné

emoce a doufám, že jim alespoň tro-

chu v životě pomáhám. Kromě toho

třeba jdeme do školky opravit pís-

koviště, přivezeme a nainstalujeme

vánoční stromeček a tak dále, záleží

na tom, s čím kolegové přijdou. Také

se zapojujeme do projektu Pomáhej

Společná manuální

práce pomáhá

ivytváření

neformálnějších

vztahů mezi kolegy

na pracovišti.

Hilti je vzákladu

stále rodinná

firma, ovšem

scelosvětovým

záběrem.

Celý den jsme například

pomáhali s opravami

v jedné mateřské škole,

jindy kolegové vysadili

stovky nových stromků.

Jde o úplně něco jiného,

než je práce v kanceláři.

Poznáte kolegy v nových

a jiných situacích. Třeba

při fyzické práci, které

jinak moc nemáme.