Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

REFLEKTOR / CAFÉ THERAPY

městnanců patří do cílové skupiny

lidí, které chce projekt podporovat,

snaží se o environmentální odpo-

vědnost a celkově nejde jen o zisk,

ale také o přínos společnosti.

Do Café Therapy přicházejí praco-

vat lidé po drogové závislosti, často

s kriminální minulostí a nezřídka

zadlužení. Přesto nikdo nerozlišuje,

jestli jde o pracovníka, pro kterého to

platí, nebo nikoliv. To považují nově

příchozí asi za největší přínos, ni-

komu nemusí nic vysvětlovat a jsou

mezi těmi, kteří mají buď podobnou

životní zkušenost, nebo pochopení.

Při nástupu se nikdo na nic neptá –

jenom na to, co kdo umí a co ho baví.

Stačí chuť se zapojit a učit se. Většina

se postupně začne svěřovat sama.

Jelikož se ale pracuje i s alkoho-

lem, není zdejší práce pro každého.

Pro někoho to může být problém,

i když vůbec neplatí rovnice, že člo-

věk, který byl na drogách, musí mít

automaticky problém s alkoholem.

„Máme tady suchý zákon, alkohol tu

mohou pít jedině zákazníci, ale i tak

to může být pro někoho příliš velké

pokušení. Nejlépe se mu lze vyhnout

v bistru na Pedagogické fakultě, nebo

to prostě nejde,“ vysvětluje Jakub Ja-

nyška.

Jakkoliv se může zdát, že pracov-

ní kolektiv bude náchylný k velké

fluktuaci, opak je pravdou. „Původně

jsme byli tranzitní program na půl

roku. Tento model jsme ale opustili.

Poznat a zapracovat nového člověka

je poměrně náročné časově i finanč-

ně, navíc šest měsíců nebyla v praxi

dostatečná doba, takže dnes už dél-

ku pracovního poměru u nás nijak

neomezujeme. Pevný základ týmu

nám tak drží stále pohromadě, přes-

tože každý rok k jistým obměnám

dochází. Někdo je tu ovšem už od

začátku,“ popisuje Jakub Janyška.

ŽÁDNÁ ZAŠÍVÁRNA

A zaměstnanci si na sebe skutečně

vydělají. Pouze na dvě místa z dva-

ceti má Café Therapy finanční pod-

poru. Celkově se jedná i s Jakubem

a Samuelem o 15 stálých lidí a 20

brigádníků. To při výše popsaném

rozsahu provozu není málo, všichni

se mají co otáčet. Někdy je dokonce

potřeba přebíhat mezi jednotlivými

místy. „Občas je někdo překvapen,

že nejsme žádná zašívárna. Gastro-

nomie je řehole. Nechceme se per-

manentně sedřít, ovšem umíme se

hecnout a nárazově jít i za hranu,“

říká s entuziasmem Jakub Janyška.

Mezi stálými zaměstnanci prý pře-

važují ženy, mezi brigádníky panuje

větší genderová vyváženost.

Každému se tu snaží dát takovou

pozici, aby mu co nejvíce vyhovo-

vala. Někdo je rád multidisciplinár-

ní a dělá více různých věcí, jinému

více vyhovuje zaměřit se na jednu

věc. Přicházejí lidé gastronomií zcela

netknutí, třeba i s minimálními pra-

covními zkušenostmi, nebo v dru-

hém extrému i ostřílení profíci.

Celkově za Jakuba prošlo Café

Therapy pracovně asi 200 lidí, jen tři

z nich museli odejít, protože situaci

nezvládli. Dvě stovky se za ty roky

nemusí zdát tak mnoho, je však tře-

ba uvědomit si, že jde o lidské osudy,

kterým Therapy bylo oporou v těž-

kých momentech. Zaměstnanci/kli-

enti pochopitelně přicházejí po tera-

piích a s podporou Sananim, ovšem

i tak si často stále nesou břímě v po-

době dluhů a dalších problémů. V této

oblasti se tak velmi hodí Jakubovo

i Samuelovo vzdělání i zkušenosti,

kteří mohou poskytovat prakticky

přímo na místě odborné poradenství.

NOVÉ ZAČÁTKY

Mezi opory týmu již léta patří i Da-

niela (42) a Michal (43), kteří si oba

prošli drogami, vězením i dluhy.

DANIELA: „Začínala jsem tu před de-

víti lety v kuchyni jako pomocná síla

po deseti letech závislosti na dro-

gách a po výkonu trestu. Byla jsem

rozhodnutá se ze všech těch problé-

mů dostat, i když jsem nevěděla, jak

všechno dopadne. Kvůli trestnímu

rejstříku bylo těžké najít si novou

práci. Ještě ve vězení mi terapeut ze

Sananimu o téhle možnosti řekl. Nej-

víc mi tu pomohlo, že nikdo neřešil

moji minulost a nemusela jsem se

nijak přetvařovat, mlžit. Dnes dělám

provozní vedoucí v Therapy. Pořád se

Do Café Therapy

přicházejí pracovat lidé

po drogové závislosti,

často s kriminální

minulostí a nezřídka

zadlužení. Přesto nikdo

nerozlišuje, jestli jde

o pracovníka, pro

kterého to platí, nebo

nikoliv.

Práce

vgastronomii

je náročnější,

než si někteří

myslí.