Strana 42
ŽIVOT / VÁŽNÁ ONEMOCNĚNÍ
Text: ANDREA SKALICKÁ
Foto: MILAN JAROŠ
Letošní léto muselo být pro celou
vaši rodinu báječné. Jak jste si ho
užili?
Bylo krásné, užili jsme si ho nad-
standardně. Konečně jsme svobodní
a nemusíme být v nemocnici. V po-
sledních dvou letech jsme jen na JIP
strávili více než 200 dnů. Ještě do
půlky července měl Ráďa centrální
katetr, kterým mu lékaři posílali do
těla dárcovské buňky. Když mu ho
vyjmuli, mohl se konečně po dvou
letech vykoupat. Už se bál, že plavat
zapomněl.
Kde všude Radek byl?
Byl dvakrát u moře, ve Španělsku
s tátou a v Chorvatsku na windsur-
fingové škole. Moře mu moc chybělo.
Týden měl i tenisový kemp, byl na tá-
boře a pak ještě s kamarády v dalším
sportovním areálu. Nevím, jestli pan
doktor Petr Říha, který se v ambulan-
ci pro děti po transplantaci kostní dře-
ně v motolské nemocnici o Ráďu sta-
rá, tohle ještě někdy zažije. Po obou
transplantacích se totiž Radek velice
rychle zotavil. Podle mě to bylo díky
tomu, že je odmala aktivní sportovec.
Jakým sportům se syn před ne-
mocí věnoval?
Dělal závodně sportovní gymnastiku,
hokej a ještě chodil na tenis. Všechny
sporty ho těšily, a tak jsme si s býva-
lým manželem říkali, že když bude
mít širší záběr, svůj sport si časem
vybere. Radkův táta je bývalý pro-
fesionální hokejista, já jsem osobní
trenérka, moje maminka je fyziote-
rapeutka. Sportem žijeme. Radek byl
naštěstí díky tomu ve chvíli, kdy nás
nemoc zastihla, na dítě dnešní doby
ve velmi dobré kondici.
Kdy se uněj nemoc projevila
poprvé?
To datum nikdy v životě nezapome-
nu – bylo to 22. 11. 2022. Život se
nám tenkrát obrátil vzhůru nohama.
Do té doby jsme řešili jen to, kde
má které dítě jaký trénink. Všech-
no začalo kašlem, který trval asi tři
týdny. Dostal antibiotika, ale kašel
se znovu vrátil. Pak se mu udělaly
u pusy boláky, které vypadaly trochu
jako opary. Byl bledý a velmi una-
vený, tak lékaři udělali krevní obraz
a do hodiny nám volali, že musíme
jet okamžitě do Motola na dětskou
Když máte dárce,
máte naději
Před necelými dvěma lety
onemocněl tehdy sedmiletý
Radek agresivním typem
leukémie. Po dvou transplantacích
kostní dřeně si letošní léto mohl
konečně užít. Dvakrát byl umoře
astihl itenisový kemp. Snemocí
se podle své maminky Karolíny
Dudové statečně pere idíky tomu,
že je odmalička zvyklý sportovat.
Radek žije díky
svým rodičům
odmala sportem.