Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

25

zaběhnout, zajet, zahrát a zaplavat

osobní rekord a přetavit tak víceletou

dřinu v ten nejlepší výsledek. Do To-

kia jsme vycestovali v počtu 28 spor-

tovců a získali osm medailí. Do Paříže

odjíždí 32 sportovců. Kolik medailí

získáme? Kdo ví? Je to sport, před-

pokládat výsledky tedy lze jen velmi

těžko. K favoritům samozřejmě patří

reprezentanti zemí, kde je parasport

dlouhodobě normálně integrován do

běžného sportovního prostředí, což

jsou například země západní Evropy.

Co říkáte účasti ruských abě-

loruských sportovců, kteří mají

výhodu oproti ukrajinským, již

vnapadené zemi nemají stejné

podmínky kpřípravě?

Ruská agrese na Ukrajině trvá, pro-

to odmítáme účast ruských a bělo-

ruských sportovců na paralympiá-

dě. Osobně znám paralympijského

ukrajinského reprezentanta v šer-

mu, který je zde dočasně ubytován

se svou rodinou od začátku krize.

Jeho příběh je smutný..

V90. letech jsme vozili hodně

medailí zparalympiád, zatímco

poslední dobou už tolik ne. Čím to

podle vás je? Ajak ztoho ven?

Má to více důvodů. Ty nejhlavnější

jsou, že se slučují skupiny postižení,

a to pro lepší diváckou přehlednost

a obecně pro zjednodušení. Dal-

ším důvodem je profesionalizace

parasportu v okolních zemích, na

kterou se v České republice teprve

učíme reagovat, včetně adekvátní-

ho financování. A v neposlední řadě

je nutné budování parasportovní

základny a přivádění mladých lidí

s hendikepem ke sportu, z nichž pak

vzejdou profesionální parasportovci,

kteří nám v budoucnu budou z me-

zinárodních soutěží medaile vozit.

Tohle se bohužel v České republice

v minulosti příliš nedělo, a proto se na

tyto aktivity nyní hodně zaměřujeme.

Vminulosti patřili mezi naše

úspěšné atlety amedailisty také

Jihočeši Josef Štiak aFrantišek

Pürgl.

Na Pepu Štiaka a Fandu Pürgla vzpo-

mínám velmi rád, jsou to takoví moji

atletičtí otcové. Hlavně Fanda, kte-

rému jsem dodnes velmi dlužen za

to, jak se mi věnoval, kolik času mi

obětoval a kolik disků mi na trénin-

cích napodával. Svými výkony se

nesmazatelně zapsali do české pa-

rasportovní historie, jejich portréty

visí a budou viset v kanceláři Čes-

kého paralympijského výboru mezi

ostatními legendami.

Jak jste se dostal na vozík? Co

vám pomohlo dostat se zpátky do

běžného života?

Před 23 lety mi nedal přednost ná-

kladní vůz, do kterého jsem narazil

při jízdě na motorce. Od té doby jsem

paraplegik, vozíčkář. Inkubační doba

po nehodě je u každého jiná, mně tr-

val návrat do běžného života asi dva

roky. Nyní to jde ale vše mnohem

rychleji, což je dobře. K návratu do

normálního života mi nejvíce po-

mohlo setkání s aktivními vozíčkáři,

atlety v Kladrubech, kteří mě pros-

tě vzali na trénink na hřiště a začali

jsme spolu házet diskem.

Kterým sportům jste se věno-

val, vkterých jste reprezentoval

Ruská agrese na Ukrajině trvá,

proto odmítáme účast ruských

a běloruských sportovců na

paralympiádě. Osobně znám

paralympijského ukrajinského

reprezentanta v šermu,

který je zde dočasně ubytován

se svou rodinou od začátku krize.

Jeho příběh je smutný.

Zbyněk je hrdým

Jihočechem

aneplánuje to

měnit.