Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 48

KULTURA / BARBORA KROUŽKOVÁ

Jste frankofonní – dostala jste

šanci francouzštinu uplatnit?

Asi po roce v rozhlase jsem skutečně

dostala možnost informovat o dění

ve Francii přímo z Francie. A po roč-

ním angažmá a návratu domů jsem

nastoupila do zahraniční redakce

Českého rozhlasu. Pořád jsem hle-

dala další možnost, jak svou fran-

couzštinu využít. Později jsem začala

studovat mezinárodní vztahy na FSV

UK a dostala nabídku do České tele-

vize, do Dobrého rána.

Moderovala jsem ve dvojici s Ale-

šem Cibulkou a v roce 1998 jsem

dělala vnitřní konkurs na politic-

ko-analytický pořad „21“. Se mnou

tam také byli Daniela Drtinová, Hon-

za Němec, předtím Barbora Tachecí

a další. Po čase jsem zjistila, že moje

práce je velká výzva a přináší mi

velké uspokojení, ale uvnitř jsem cí-

tila stále nejistotu: potřebovala jsem

vnitřně dospět a ukotvit se. Chtěla

jsem se nějak víc „zastabilizovat“

jako bytost, najít nějaký balanc mezi

prací a soukromým životem. Stát se

skutečně dospělou. Ne všemi bylo

tenkrát moje rozhodnutí pochopeno,

někteří lidé v televizi to brali tak, že

pohrdám skvělým místem. Ale tak to

vůbec nebylo.

Po návratu z Austrálie jsem neměla

možnost se na stejnou práci vrátit, to

místo bylo logicky obsazené, ale do-

stala jsem nabídku do rozhlasu, tak

jsem nějaký čas pracovala zase tam.

Veřejnoprávní jako veřejnopráv-

ní. A nikdy jsem svého odjezdu ani

na vteřinu nelitovala, dodnes se mi

stává, že když na mě někdo hudru-

je nebo jsem v nějaké nepříjemné

situaci, tak se mi před očima zjeví

obrázky z Národního parku Kakadu

nebo Uluru a působí to velmi léčivě.

A„obrazovka“ nastoupila znovu

kdy?

Po spuštění zpravodajské ČT24 tele-

vize nabírala více lidí a tenkrát jsem

se vracela dělat takové kratší ana-

lytické formáty, pak jsem postup-

ně moderovala různé bloky, nějaký

čas opět ranní vysílání, tentokrát ve

dvojici s Františkem Lutonským, pak

zase večerní Hyde Park, kontinuální

vysílání, Interview ČT24, speciá-

ly a teď jsem zakotvila tady večer.

A hlavně jsem tenkrát po návratu

z Austrálie konečně dostudovala. No

a v roce 2006 se mi narodila první

dcera, Julie.

Televize se během posledních

desítek let radikálně proměnila.

Program často nabízel inscenaci

Kotva upřístavu, kde televiz-

ní hlasatelku programu hrála

Jana Šulcová (80. léta). To byl

ale opravdu jiný obraz než ten

dnešní…

Televizní práce se neskutečně rychle

vyvíjí. Člověk musí být dost psychic-

ky odolný a určitě je nutný všeobec-

ný přehled a vzdělání. A do toho se

pořád komunikuje, třídí se informa-

ce, musíte fungovat v týmu s editory,

rešeršisty, režiséry, a když se náho-

dou ohlédnete, jen si pomyslíte: Před

pěti lety se všechno dělalo jinak! Vě-

děla jsem, že třeba na klasické ma-

teřské a rodičovské nebudu moci tři

roky být. A buď to půjde zvládnout

zkombinovat s prací, nebo musím

změnit profesi. Jsem perfekcionista,

nosím v sobě přísný barometr kva-

lity. A navíc jsem tušila, že všechno

s technikou „poletí“ mílovými kroky

dopředu: internet, sociální sítě. Te-

levize je týmová a opravdu hodně

dynamická práce, která se mění za

pochodu. Navíc obsah je každou mi-

nutu jiný a to je velké dobrodružství,

které ale musíte stíhat, musíte držet

krok.

Po čtyřicítce se vám narodila

druhá dcera…

Už jsem nepočítala s tím, že budu

mít druhé dítě, tomu jsme také uzpů-

sobili naše bydlení. Rekonstruovali

jsme byt tak, aby naše dcera měla

své „království“. Před narozením

Olívie jsem prožila takový sled udá-

lostí… Spadla jsem na lyžích v Itálii,

měla problémy s kolenem a otěhot-

něla jsem. Mám výborného gyneko-

loga, všechny testy (při těhotenství

po 40) vyšly dobře, a to včetně plo-

dové vody. Pamatuju se na telefonát,

který začínal: „A chcete znát i pohla-

ví dítěte? Je to zdravá holčička!“ Ale

ona zdravá nebyla…

Ve jménech vašich obou dcer je

znát přitažlivost shakespearov-

ských her, nebo se mýlím?

Už se jménem první dcery jsme se

s mým partnerem (později manže-

lem) dost „nadřeli“. U druhé jsme se

snažili vyjít vstříc Julii, která si přá-

la, aby sestřička měla křestní jmé-

no končící na -ie. Vypsali jsme si

Televizní práce se neskutečně rychle

vyvíjí. Člověk musí být dost psychicky

odolný a určitě je nutný všeobecný

přehled a vzdělání.